6.2.3 Chyby v posuzování (percepční stereotypy)
• Haló-efekt - nejznámější, protože zároveň jedna z nejčastějších chyb při vnímání
či posuzování lidí. Celkový hodnotící pohled na druhého člověka je redukován
na hodnocení nějakého, většinou výrazného (ne však již podstatného)
znaku osoby. Tento znak jednak odpoutává pozornost od dalších zjevných
charakteristik osoby, jednak zabarvuje vnímání osoby. Také ostatní charakte_
ristiky osobnosti jsou nazírány "skrze" pocit, který nápadný znak vyvolal.
Haló-efektu propadají nejčastěji lidé, jejichž dovednost pozorovat není příliš
rozvinuta, dále lidé, jejichž zaměření pozornosti ovlivňují nějaké aktuální
vnitřní děje (např. nevyřešené konflikty, nejasná kritéria hodnocení, nestabilizované
hodnoty, ambivalentní postoje atp.). Haló-efekt se projevuje častěji při
posuzování vlastností, které se obtížně pozorují, na něž usuzujeme z více projevů
člověka ap.88Snížení haló-efektu lze docílit především důkladným výcvikem
percepčních dovedností. Pomůže i jednoduchá taktika posuzování. Když
budeme např. porovnávat nejdtíve jeden rys u všech hodnocených osob a postupně
další jednotlivé rysy, ubráníme se haló-efektu poměrně dobře. Pro porovnávání
např. jednotlivých žáků v určitých rysech je lepší si upravit již záznamový
arch tak, že posuzujeme "po rysech", ne "po osobách".
• Efekt novosti - výraznější vliv na utváření dojmu o jiném člověku mívají nejnovější
informace.
• Logická chyba - (chyba "subjektivní logiky"); každý člověk má tendenci cokoliv
"vidět a zvláště hodnotit" podle toho, jak se mu to "jeví logicke". Problémy
způsobuje tento percepční stereotyp proto, že si nebýváme dostatečně
vědomi subjektivního zkreslení vnímání, a tak nebýváme schopní ani korekce
chyby. Řešení je v kultivaci usuzování, tj. především v rozpoznání vnitřních
mechanizmů usuzování. 89
88 H. D. Schmidtuvádív knize PosudzovanieIudského správaniarating-škálami,že halóefektu
se propadá častějiu jevů, o kterých se málo diskutuje, které nejsoujednoznačně
definované,které se vztahujína styk s jinými lidmi a které mají velký morálnívý_
znam (Bratislava,SPN 1970, s. 38-39).
89 Tímto problémem se zabývácelá řada autorských škol, které se snaží odhalitzvláštnosti
dějů, které se na usuzovánípodílejía také hledáním postupů k jejich kultivaci.
Tzv. Teorie selektivní volby (autor:J. St. B. T. Evans) uvádí, že člověk se zaměřuje
pouze na závěry usuzování (sylogismu) a jeví-lise mu závěr přijatelný (uvěřitelný),
nevěnuje již pozornost postupům, které k němu vedly. Také tzv. teorie mentálních
modelů G.Oakhill, P. N., Johnson-Laírd) dokládá na výzkumech fakt, že člověk má
tendenci si vytvořit určitý "počátečnímodel"jednotlivýchprernis i závěr vyplývající
z tohoto modelu.Řečenojednodušeji,člověksi vytvoříurčitou představu o tom, co by
mohlovést k určité situaci,a pak přemýšlío tom, mohlo-liby to být i jinak. Nepřijde-li
na nic takového a závěr se jeví "přijatelný",považuje svou představu souvislostiza
zřejmou a svým"promyšlením"potvrzenou.Uvedeníautoři uvádějí,že lidé majíproto
tak často tendenci tímto způsobem přejímat neplatné závěry, protože "uvěřitelnost"
závěru nemobilizuje potřebu hledání jiného výkladu souvislostí (srv. Stríženec,M.
1995, s. 146 a 148).
102
• Efekt shovfvavosti - (chyba mírnosti, efekt dobroty) a efekt ptísnosti; takto
je označována tendence hodnotit rozdílně lidi, ke kterým má pozorovatel kladný
vztah, a lidi, k nimž má již (třeba i na základě zkušenosti) výhrady nebo
zřetelně negativní postoj. Nejde o kalkulativní "nadržování", jde opět o chybu
způsobenou spíše nedostatečným náhledem takové tendence.
• Chyba centráJnJ tendence - projevuje se zejména při posuzování většího počtu
osob. Nekultivované srovnávání je příznačné tím, že namísto diferencovaného
rozlišování posuzovaných znaků dochází k přiřazování pozorovaných
vlastností či projevů nepřílíš diferencovaným "typům" - "škatulkám" (např.
"dobtí", "špatní" a"ti ostatní"). Poměrně snadno tak vyčleníme z určitého hlediska
protikladné póly, protože jsou dobře registrovatelné, avšak rovněž "oni
ostatnt'" nejsou pochopitelně "stejnt"'. Diferenciace je zde však obtížnější, a tak
při povrchním vnímání "splývají" v jeden celek "průměrných". Určitou variantou
popisované chyby je naopak tendence extrémnim hodnotám se při posuzování
vyhýbat Bývá důsledkem nejistoty posuzování, obavy z důsledků
nedostatečně podloženého hodnotícího soudu.
• Chyba kontrastu - projevuje se jako tendence přiřazovat pozorovaným lidem
takové vlastnosti, které jsou v protikladu k vlastnostem pozorovatele. Můžeme
to říci i jinak: když zaregistrujeme na druhém člověku právě určité vlastnosti,
protože se nám zdají zvláště nápadné - pokusme si ověřit, zda nejde náhodou
o takové rysy či vlastnosti, které jsou právě nám "zcela cizí" (které my
"rozhodně nemáme"), Je-li tomu tak, mohla právě tato skutečnost ovlivnit
onen "výběr odhalených" vlastností či projevů.
• Chyba hHzkosti (chyba "hUzké esociace") - z výzkumů percepčních dějů
vyplývá, že časová nebo prostorová blízkost podnětů vede k tomu, že jsou častěji
posuzovány analogicky. Máme prostě tendenci jevy blízké posuzovat
shodně. Blízkost v čase a prostoru se často jeví jako blízkost (podobnost) významová
a obsahová.
• Pfedsudky - percepce osob a vztahů mezi nimi bývá značně ovlivněna podvědomými
tendencemi pramenícími z dávno utvořených předpojatostí jak vůči
konkrétnímu člověku, tak vůči národnosti, rase, pohlaví a třeba i barvě vlasů.
Předsudky jsou vlastně nezdůvodněné (nepodložené), ale poměrně pevné postoje,
které jsme si vytvořili např. pod vlivem neoprávněně generalizované
zkušenosti. 90
90 Patří sem ovšemi společensképověry(vizasertivita)a další formy společenskýchpředsudků,
např. "to, co dělajíjiní, se ke mně vždyvztahuje,je to pro mne životnědůležité
a proto musím usilovato změnu jejich chování",anebo "moji minulost nesu stále sebou,
nikdy neuniknu své minulosti, která bude vždy zásadně ovlivňovatmoji přítomnost
i budoucnost", případně: "podstatné zásahy do života člověka vyvolávajívnější
příčiny,na tom nemohu nic změnit, mám jen velmimalý prostor pro ovlivňovánísebe
sama" atp. (srv.podrobnějinapř.: in: Čáp,J. 1996, s. 121-122).
103
ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno : Paido - edice pedagogické literatury, 1998. 268 s ISBN 8085931486.
Tento materiál je určen pouze k studijním účelům
• Tradice - lidová moudrost. Tzv. lidová moudrost je vlastně souhrnem jednoduchých
zákonitostí života vyjádřených obraznou formou. Kromě toho, že trefně
vyjadřují ve zkratce, podobně jako aforizmy, různá naučení a životní zkušenosti,
jsou takříkajíc "po ruce", kdykoliv se potřebujeme "něčím zaštítít". A tak
aniž si to často uvědomujeme, namísto abychom v rozpoznání složitosti svě~
objevili to podstatné, činíme pravý opak, zjednodušujeme vnímanou skutečnost
• Vulgarizace - jde vlastně o neoprávněné, tj. neopodstatněné zjednodušení Určitých
poznatků, principů, zásad ap. při jejich praktické aplikaci. Je především
důsledkem povrchního myšlení, avšak nedostatek hlubšího zvažování je často
ještě násoben citovým zaujetím provázejícím úsilí o rychlé řešení nějakého
problému, situace.
• Osobníposuzovacf styJ- nejčastěji takto bývá nazývána skutečnost, že každý
posuzovatel má svoji individuální míru "přísnosti", kritičnosti, či naopak "mírnosti",
která ovlivňujecelkové posouzení a nabývá významu zvláště tehdy, musíme-li
si při vytváření obrazu žáka vypomáhat hodnocením např. jiných učitelů.
Jde o něco podobného, jako jsou diference v posuzování třeba rozhodčích
v krasobruslení. Důležité je, abychom se při "vzájemné výměně hodnotících
soudů" nesnažili "přizpůsobovat metru toho druhého". Je lepší, když budeme
stále dodržovat každý svůj individuální styl. To je pro partnera vždy čitelnější,
než když "překládáme" své soudy "do řeči" partnera sami.
Vnímání jiných lidí výrazně zabarvuje určité očekávání, které s nimi (jejich
chováním a jednáním) spojujeme. Vliv učitelova očekávání na vnímání, posuzování,
a tedy i prognózování je i u nás empiricky dlouhodobě zkoumán. Součástí učitelova
očekávání je i stanovisko, zda se žák, k němuž se očekávání vztahuje, může
- či nemůže změnit, zlepšit ap. (srv.: Mareš, J. Křivohlavý, J. 1989, s. 137-145).
Pokud učitel očekává zlepšení, začíná s určitým žákem obvykle bezděčně jednat
odlíšně'" a svým přístupem výrazně žáka "dotváří" v závislosti na svém "pozitivním"
očekávání. Bohužel platí tento mechanizmus i v případech, kdy si učitel vytvoří
třeba i zcela neadekvátní "negativní" očekávánř.f Jak uvádí J. Mareš, "učitelovo
očekávání může za určitých okolností nabýt podoby tzv. sebesplňujícf piedpovědí,
sebenaplňujícího proroctví" (Mareš, J. Křivohlavý, J. 1989, s. 137). Uvedené
mechanizmy se uplatňují v závislosti na podmínkách pedagogické situace
(působí např. především na žáky, kteří jsou senzitivní vůči jednání autorit, mívají
tendenci se přizpůsobovat sociálnímu tlaku atp.), důležité je rovněž to, zda učitel
podléhá popsaným tendencím situačně, krátkodobě, anebo jde o relativně trvalý
rys jeho percepce a atribuce atd.93
91 Tento jevbýváoznačovánjako "Pygmalion",či "Galatea-efekt".
92 Tzv."Golem-efekť'.
93 ilustrativnípopis reálných situací popsaného typu uvádíme v kapitole ták ve výchovné
situaci vpráci S. Střelce a kol. Kapitolyz teorie a metodiky výchovyI., která vyjde
v roce 1998.
104
Mnohá zkreslení percepce a tatcrpretace událostí je způsobena tím, že
si lidé neuvědomují, co vše do zpracování dat vstupuje. Někteří psychologové
proto hledají cesty kultivace usuzování a poznávání vytvářením náhledu a vhledu
do percepčních dějů. Jak uvádí M. Stríženec (1995, s. 147), jde o jev tzv. mentální
kontaminace (T. D. Wilson a N. Brekke (1994), který je důsledkem neuvědomovaného,
nekontrolovaného, mentálního zpracování údajů. Podle uvedeného pramene
jde např. o nedostatečné poznání nebo aplikování normativních pravidel vyvozování.
Lidé dostatečně neregtstrulí vlivy, které intervenují do jejich uvažování.
Mentální kontaminaci způsobují nedostatky v sebekontrole vlastního uvažovaní,
ale i neochota zabývat se příčinami možného zkreslení. Stručně řečeno, způsobují
mentální kontaminaci např. naučené strategie, vliv předsudků, nerozpoznání
či nevěnování pozornosti zdrojům různých vlivů, např.: reklamy, manipulace atp.
Výše uvedený]. St. B. T. Evans se s kolektivem spolupracovníků zaměřili
na odstraňování zkreslení pomocí instrukce.
Lze říci, že nejvýrazněji se na zkreslení příjmu a zpracování podnětů podílí:
• zaměření pozornosti na vybrané aspekty informace o problému (předvědomá
heuristika) ,
• tendence zaměřovat se spíše na fakta, která výchozí předpoklady potvrzují,
• u tvrzení a úsudků, k nimž zaujímáme stanovisko, záleží na pořadí a návaznosti
jednotlivých premis,
• tendence považovat závěr sylogismu za validní (platné) či nevalídní (neplatné)
v závislosti na tom, zda se jeví jako subjektivně přijatelný (uvěřitelný) či ne,
• nedostatečná úroveň kultivace procesů usuzování,
• podceňování sebekontroly při posuzování,
• neznalost možných vnitřních a vnějších vlivů intervenujících do percepčních,
atribučních a interpretačních dějů.
(Stríženec, M. 1995, s. 147)
105
ŘEZÁČ, Jaroslav. Sociální psychologie. Brno : Paido - edice pedagogické literatury, 1998. 268 s ISBN 8085931486.
Tento materiál je určen pouze k studijním účelům