• Kinetické komponenty segmentu Articulatio craniovertebralis - anatomicky 3 samostatné klouby: týlní kost + atlas = art. atlantooccipitalis, atlas + dens axis = art. atlantoaxialis medialis, atlas + axis = art. atlantoaxialis lateralis - funkčně jedna pohybová jednotka s vazbou na horní C páteř • Kinetika articulatio craniovertebralis: - v AO drobné kývavé pohyby v předozadním směru, nepatrné stranové posuny kondylů v jamkách atlasu cca 20° (větší pohyb provázen rotací Cp), specifický pohyb je předsuv hlavy – vyvolán malým posunem kondylů po kloubních plochách atlasu – generuje jej současná kontrakce mm. SCM - v AA kloubech hl. rotační pohyb, dens axis = čep, kolem kterého se otáčí atlas a fixovaná lebka Údaje o rotaci v tomto kloubu se značně rozcházejí u různých autorů. • Kinematika atlantookcipitálního komplexu - zajišťují hluboké šíjové svaly a částečně hluboké zádové svaly • Mm. suboccipitales - 4 krátké svaly mezi dvěma prvními C obr. a týlní kostí - nastavují polohu hlavy vzhledem k horní C páteři - obs. řadu tenzoreceptorů = významné recepční pole vzpřímeného osového systému a součást reflexních mechanismů pro jeho udržení - při dlouhodobé vynucené poloze – svaly se chovají izometricky – omezení cirkulace, svalová hypoxie – tlak v týlní krajině nutí změnit polohu M. rectus capitis posterior minor - mediálně uložen a přímo probíhající sval - zač. na tuberculum posterior atlantis, upíná se na linea nuchae inferior - zaklání hlavu, derotuje v AO skloubení hlavu M. rectus capitis posterior major - probíhá laterálně od předešlého svalu - zač. na dens axis, upíná se na linea nuchae inferior - zaklání hlavu, otáčí hlavu na stranu kontrakce M. obliquus capitis superior - drobný sval těsně pod zevní plochou týlní kosti - zač. proc. Transversus atlantis, upíná se nad linea nuchae inferior - rotuje hlavu na kontralaterální stranu M. obliquus capitis inferior - drobný sval mezi prvním a druhým C obratlem - zač. na trnu 2. C obratle, upíná se příčný výběžek atlasu - otáčí atlas a tím i hlavu na stranu kontrakce • Kinematické komponenty segmentu = svaly a svalové skupiny - topograficky i funkčně celá řada rozdílných svalových skupin - zádové, břišní, krční a bránice Zádové svaly - závislost funkce na vrstvě, ve které se sval nachází Hluboké zádové svaly (transverzospinální a interspinální systém) - krátké snopce, spojují sousední segmenty páteře - hl. stabilizátory hybných segmentů + extendují a rotují - aktivace těchto svalů již při představě budoucího pohybu, ještě před jeho započetím Povrchové zádové svaly (spinokostální a spinohumerální systém) - ovládají větší páteřní celky až celý skelet, krom své specifické funkce též stabilizují • Kinematické komponenty segmentu 1) Hluboké zádové svaly - zajišťují stabilitu segmentu a vzpřímené držení těla (spolu s břiš.sv.) = posturální funkce - zajišťují vzpřimování trupu (+ všechny pohyby páteře X anteflexe)= dynamická funkce - větší počet svalů, anatomicky obtížně rozlišitelné - uloženy ve dvou podélných pruzích v prohlubni mezi trnovými a příčnými výběžky obratlů a částečně zasahují i mezi žebra - nejhlubší svaly mají segmentální uspořádání = spojují vždy dva sousední obratle - povrchovější splynuté ve větší celky, i přes více segmentů - nejvýše položená vrstva dosahuje délky od pánve až po záhlaví • Podsystémy hlubokých zádových svalů: a) sakrospinální systém – m. erector spinae, m. longissimus, m. iliocostalis - extenze páteře bilaterálně, jednostranně lateroflexe b) spinotransverzální systém – m. splenius cervicis et capitis - extenze krční páteře bilaterálně, jednostranně uklání a rotují Cp na stejnou stranu c) spinospinální systém – m. spinalis - extenze krční páteře bilaterálně, jednostranně uklání a rotují Cp na stejnou stranu d) transverzospinální systém – mm. multifidi, mm. rotatores - extenze bilaterálně, jednostranně rotují páteř a kraniální obr. (rotatores) na opačnou stranu e) systém krátkých zádových svalů – mm. interspinales cervicis (extenze + stabilita krční páteře), mm. intertransversarii (lateroflexe páteře na stranu kontrakce 2) Povrchové zádové svaly (spinokostální + spinohumerální) - zajišťují stabilitu sektoru - svým uložením, velikostí a značnou silou eliminují vznikající nestability axiálních struktur - při klidném stoji malá aktivita – při větších výchylkách (předklon) značná aktivace jejich hl. funkce = integrální stabilizace celého osového systému • Spinokostální svaly - dva ploché, tenké svaly, které se šikmo pokládají na hlubokou vrstvu M. serratus posterior superior – plochý kosočtverečný sval - odstupuje od trnů posledních dvou C a prvních dvou Th obratlů, upíná se čtyřmi pruhy na druhé až páté žebro - zvedá příslušná žebra, pomocný inspirační sval M. Serratus posterior inferior – zač. od trnů posledních dvou Th a prvních dvou L obratlů, upíná se na poslední čtyři žebra - fixuje příslušná žebra, napomáhá kontrakci bránice, pomocný inspirační • Kinematika axiálního systému • Flexe axiálního systému - závisí na schopnosti protažení svalových antagonistů (vzpřimovačů trupu), elasticitě vazivového aparátu páteře, pohyblivosti intervertebrálních kloubů páteře a síle agonistů - ve stoji se vzhledem ke gravitaci trup pohybuji snáze do flexe (předklon) – závislost na napětí vzpřimovačů (mm. erector spinae) Svaly: m. rectus abdominis, m. obliquus externus abdominis, m. obliquus internus abdominis, dále flexory kyčelního kloubu – m. iliopsoas, m. tensor fasciae latae, m. sartorius aj. • Extenze axiálního systému - závislá na protažení břišních svalů, elasticitě vazivového aparátu páteře, pohyblivosti páteřních kloubů a síle vzpřimovačů trupu Svaly: m. erector spinae, m. latissimus dorsi a m. trapezius, pomocnou funkci – m. glutaeus maximus a ischiokrurální svaly (překlápějí pánev nad osou kyčelního kloubu • Lateroflexe axiálního systému - zprvu vykonávána gravitací, antagonisté inhibují svým napětím, až v krajní lateroflexi nastupuje svalová aktivita příslušných skupin Svaly: na přední straně trupu - m. rectus abdominis, m. obliquus externus abdominis, m. obliquus internus abdominis, m. iliopsoas a m.pectoralis major (táhne rameno ke straně kontrakce), na zadní straně trupu – m. erector spinae, m. quadratus lumborum, m. latissimus dorsi a m. trapezius (stahují svaly na stranu úklonu) - Při fixovaných DKK spolupracují m. glutaeus maximus, medius, minimus, m. rectus femoris a m.tensor fasciae latae • Rotace axiálního systému - vyžaduje sérii svalových kontrakcí stejného průběhu a směru Svaly: přední strana trupu (rotace doleva) - m. obliquus externus abdominis dexter, m. obliquus internus abdominis sinister, m. pectoralis major dexter (předsunutí ramene), m. serratus anterior dexter, m. SCM dexter (otočení hlavy), zadní strana trupu – m. splenius sinister, m. transversospinalis, , mm. levatores costarum aj. Nelze pří kineziologii axiálního systému opomenout pelvifemorální komplex – velký podíl na axiální kinetice – pánev + páteř = funkční jednotka! • Stabilita axiálního systému = schopnost fixovat tzv. klidovou konfiguraci páteře – daná tvarem obratlů a zakřivením páteře jako celku a toto základní postavení udržet i při fyziologickém rozsahu pohybu • Statická stabilita axiálního systému: - podmíněna 3 stabilizačními pilíři páteře: Přední pilíř = obratlová těla, meziobratlové destičky, podélné vazy Dva postranní pilíře = kloubní výběžky, pouzdra intervertebrálních kloubů, vazy svazující sousedící obratle - do statického systému náleží i pletence HKK, DKK a kostra hrudníku - funkčně slouží statická stabilizace k ochraně míšních struktur a pružnému tlumení nárazů vznikajících při lokomoci na struktury CNS • Dynamická stabilita axiálního systému: - zabezpečena pružností axiálních vazivových struktur a příslušnými svaly - vazivo tvoří pružný skelet svalů, akumuluje část energie, kterou generují svaly při aktivaci a též svojí pružností působí coby brzda – tlumič nárazů - vazivo zajišťuje přenos svalové síly na vzdálené struktury – svalové smyčky a řetězce - zdroj aferentace – CNS nastavuje po zpracování dynamickou stabilitu příslušného segmentu - dysfunkce části dynamických stabilizátorů může vyvolat chybné postavení segmentu s následnou poruchu stability - funkční poruchu Neutrální zóna (Panjabiho koncept) = označení pro takové nastavení dvou sousedních obratlů (pohybového segmentu), kdy vektorový součet sil působící na segment je roven nule - tato pozice maximálně chrání segment před přetížením Nestabilita v segmentu = rozšíření neutrální zóny, ztráta pasivní podpory, která odpovídá posunu až ztrátě fyziologické bariéry. Není – li ztráta kompenzována adekvátní svalovou stabilizací, stává se úsek páteře zranitelný a může docházet k opakovaným mikrotraumatům na úrovni měkkých tkání segmentu. Cíl fyzioterapie = zmenšení velikosti neutrální zóny, udržení ve fyziologické hranici, zabránit klinické nestabilitě – prostřednictvím svalové stabilizace. Dynamická centrace segmentu – udržení centrované pozice (Kolář).