UČENÍ
EVA JEŘÁBKOVÁ


Definice
lUčení je jednou z podmínek trvalejší modifikace psychických a somatických funkcí, která vzniká na
základě zkušenosti.
lUčení může vést k trvalejší změně v prožívání, uvažování i chování.
l
lFunkcí učení je adaptace na prostředí, ve kterém jedinec žije.
lVýsledkem učení je zkušenost, která má charakter nějaké změny (postoje, chování atd.).
l
l„Zkušenost je sdělitelná, nikoliv předatelná.“

lZákladní modely jednoduchého učení
lKlasické podmiňování
lOperativní podmiňování
l
l
lVýznamné lidské formy učení
lKognitivní učení
lPoznávací strategie
lSociální učení
Paprskový diagram
řeč
myšlení
inteligence
pozornost
vůle
motivace
Emoční ladění
pamět
učení

Sociální učení
lSociální učení je závislé na kontaktu se společností.
lUmožňuje jedinci, aby rozuměl pravidlům, která v této společnosti platí, a na jejich základě se
přizpůsobil a začlenil se do ní.
l
lNápodoba (učení pozorováním, sociální role)
lUčení identifikací
l
lDodržování norem – odměny a tresty
l

Řekni mi a já zapomenu, ukaž mi a já si zapamatuji, nech mě to udělat a já pochopím.
Čínské přísloví
lVztah
l  HRA – UČENÍ – PRÁCE
l
lCo se učíme a co si zapamatujeme?
l10% co slyšíme
l15% co vidíme
l20% co současně vidíme a slyšíme
l40% o čem diskutujeme
l80% co přímo zažijeme, nebo děláme
l90% z toho co se pokoušíme naučit druhé
l
lSkinerova teorie programového učení
lPrincip aktivní odpovědi
lPrincip minimálních kroků
lPrincip průběžného odměňování
lPrincip individuálního tempa
l

Vývoj učení
lmladší školní věk 6 – 8let
lMechanický způsob učení
l
lstřední školní věk 9 - 11let
lUbývá tendence učit se pouze mechanicky
lUčivo začínají rozdělovat podle souvislostí
l
lStarší školní věk 12 – 15let
lUmí si zvolit účelné způsoby učení – selektivní opakování náročnějšího učiva
lVytváří si systém, který jim ulehčí zapamatování
l
l
l

RVP
lKompetence k učení
l
lŽák využívá vhodné naučené metody, strategie učení včetně mnemotechnických pomůcek a jiné pomocné
techniky
lPracuje s učebnicemi, a učebními pomůckami
lPoznává vlastní pokroky a uvědomuje si problémy, které mu brání v učení
lDokáže vyhledávat a využívat informace v praktickém životě
lChápe obecně používané termíny, znaky a symboly
lUvědomuje si význam vzdělávání v kontextu s pracovním uplatněním

Literatura
lČÁP, J., MAREŠ, J. Psychologie pro učitele. Praha : Portál, 2001. ISBN 80-7178-463-X.
l
lFONTANA, D. Psychologie ve školní praxi. 2. vyd. Praha : Portál, 2003. ISBN 80-7178-626-8.
l
lMAREŠ, J. Styly učení žáků a studentů. Praha : Portál, 1998. ISBN 80-7178-246-7.