Historie MKN

Předchůdcem MKN byl Mezinárodní seznam příčin úmrtí (International List of Causes of Death,
nazývaný též Bertillon Classification of Causes of Death), který roku 1893 prosadil francouzský
lékař Jacques Bertillon,starší bratr proslulého Alphonse Bertillona, na konferenci Mezinárodního
statistického institutu (International Statistical Institute) v Chicagu. Mnoho států tento
statistický systém začalo používat a roku 1898 jej American Public Health Association (APHA)
doporučila k oficiálnímu užívání matrikářům v Kanadě, Mexiku a Spojených státech. Zároveň APHA
doporučila pravidelné revize každých 10 let.

Roku 1900 byla francouzskou vládou svolána první mezinárodní konference k revizi Klasifikace příčin
úmrtí. V té době tvořila klasifikaci jedna nepříliš objemná kniha doplněná abecedním rejstříkem.
Další konference svolala francouzská vláda v letech 1910, 1920, 1929 a 1938. Až do 5. revize byly
prováděny pouze dílčí změny v obsahu, bez zásadního zásahu do struktury. Po smrti Bertillona v roce
1922 byla ustavena „Smíšená komise“ složená ze zástupců Mezinárodního statistického institutu a
Zdravotní organizace Společnosti národů (Health Organization of the League of Nations), která
připravovala podklady a návrhy k jednání konferencí.

V průběhu let vzniklo v jednotlivých zemích mnoho doplňků a rozšíření, z nichž některé rozšiřovaly
klasifikaci příčin úmrtí i o klasifikaci nesmrtelných nemocí, ale do mezinárodní verze dlouho
nebyly přijaty. Až v roce 1938 přijala mezinárodní konference rezoluci, která obsahovala
doporučení, aby různé národní seznamy byly v maximální možné míře zapracovány do Mezinárodní
klasifikace příčin úmrtí.

Roku 1948 převzala odpovědnost za klasifikaci Světová zdravotnická organizace (WHO), dnes se sídlem
v Ženevě. Šestou revizí, o níž jednala konference roku 1949 v Paříži, započala přeměna systému v
univerzální seznam diagnóz. Název byl změněn na Manual of International Statistical Classification
of Diseases, Injuries and Causes of Death (ICD, Mezinárodní statistická klasifikace nemocí, zranění
a příčin úmrtí). Byla již rozdělena do dvou knih a poprvé obsahovala i duševní poruchy. Další
konference se konaly v letech 1955, 1965 a 1975, WHO zajistila vydání 7. revize (1957) i 8. revize
(1968). Od 7. revize zaujaly nefatální nemoci v seznamu rovnocenné místo a ICD zahrnula i kódy
dalších okolností ovlivňujících kontakt se zdravotnickými službami.

Ve Spojených státech vydala United States Public Health Service v letech 1959–1962 klasifikaci ICDA
(The International Classification of Diseases, Adapted for Indexing of Hospital Records and
Operation Classification). Tato klasifikace mnohem komplexněji pokrývala potřeby výkaznictví
nemocnic a tam, kde se používala, byla považována za 7. revizi ICD (někdy se označuje jako ICDA-7).
US Public Health Service vydala pak ještě v roce 1968 speciální americkou verzi 8. revize,
označovanou později jako ICDA-8 nebo ICD-8A, kanadská verze nesla označení CIMA-8. Americká
klinická modifikace ICD-9, akceptovaná i některými dalšími státy, se označuje ICD-9-CM.

Konference pro 9. revizi ICD (1975) schválila záměr zpracovat samostatně další dvě doplňkové
klasifikace: International Classification of Procedures in Medicine (ICPM, vyšla ve dvou dílech v
roce 1978) a International Classification of Impairments, Disabilities, and Handicaps (ICIDH, vyšla
v roce 1980 – pozdější verze se nazývala International Classification of Functioning, Disability
and Health, zkratka ICF, v češtině MKF). V roce 1976 vyšlo ještě speciální onkologické rozšíření k
ICD-9, International Classification of Diseases for Onocology (ICD-O). Na první přípravné schůzi k
přípravě 10. revize ICD se tak začalo mluvit o nové koncepci rodiny klasifikací.

Roky zavedení národních modifikací v jednotlivých státech nebo roky zavedení různých podverzí se
mohou lišit. Označení nejstarších verzí se užívá zpětně, původní verze se zkratkou ICD
neoznačovaly.

·         Bertillonova klasifikace 1893

·         ICD-1 1900

·         ICD-2 1910

·         ICD-3 1921

·         ICD-4 1930

·         ICD-5 1939

·         ICD-6 1949

·         ICD-7 1957

·         ICD-8 1968

·         ICD-9 1977 (1. díl je tabulární soupis diagnóz, 2. díl abecední rejstřík)

·         ICD-9-CM, americká klinická modifikace, 1979 (navíc 3. díl, kódy procedur)

·         ICD-10 1992 (v USA přijata pro kódování příčin úmrtí až v roce 1999, pro nemocnost se i
poté používala ICD-9-CM; verze ICD-10-CM byla vydána až roku 2003, kódy procedur ICD-10-PCS roku
2000, avšak dosud jimi v praxi nebyla ICD-9-CM nahrazena a americká vláda plánuje jejich zavedení
na rok 2011; australská verze ICD-10-AM byla vydána roku 1998 a kanadská verze ICD-10-CA v roce
2000)

·         ICD-11 první koncept je očekáván kolem roku 2010 a publikace asi o 5 let později.

Kategorie MKN-10

·         Infekční a parazitální nemoci (A, B)

·         Novotvary (C)

·         Nemoci krve a imunity (D)

·         Nemoci endokrinní a metabolické (E)

·         Nemoci duševní a poruchy chování (F)

·         Nemoci nervové soustavy (G)

·         Nemoci oka a očních adnex, nemoci ucha (H)

·         Nemoci oběhové soustavy (I)

·         Nemoci dýchací soustavy (J)

·         Nemoci trávicí soustavy (K)

·         Nemoci kůže a podkožního vaziva (L)

·         Nemoci svalové a kosterní soustavy (M)

·         Nemoci močové a pohlavní soustavy (N)

·         Těhotenství, porod, šestinedělí, perinatální stavy, vrozené vady, deformace (O. P, Q)

·         Příznaky, znaky a nálezy nezařazené jinde (R)

·         Poranění, otravy, následky působení vnějších příčin (S, T)

·         Zevní příčiny nemocí a úmrtí (V, W, X, Y)

·         Faktory ovlivňující zdravotní stav (Z)