2.1 Pohyb nohou

Můžeme rozlišit pět typů chůze: chůzi se špičkami přímo dopředu, která je nejvýhodnější pro správné odvíjení nohy, je ekonomická a málo únavná; chůzi se špičkami odkloněnými od osy do třiceti stupňů, která je považována za estetickou a z anatomického hlediska za normální, na rozdíl od chůze se špičkami odkloněnými více než o třicet stupňů, kde při odvíjení nohy dochází ke kroutivému pohybu v palcovém kloubu a následkem jeho rychlého opotřebování se palec postupně vbočuje; chůze se špičkami dovnitř je typická pro děti, které nemají dostatečně vyvinuté svalstvo a chůzí po vnější straně nohy chrání podélnou klenbu proti přetěžování; chůze indiánská se vyznačuje kroky v jedné přímce, je opět ekonomická, protože se práce rozděluje na větší množství svalových skupin a to i skupin trupu. (Řihovský, 1975)

Pohyby se provádějí pomocí různých svalových skupin přes klouby. Nejdůležitějším je kloub mezi holení a talusem. Pohyby nohy v tomto kloubu se dle jejich směru dělí na dorsalflex (napnutí), plantarflex (ohýbání), supinace (přiblížení směrem dovnitř) a pronace (pohyb směrem ven).

Pohybem nohy se zajišťuje:

1. přizpůsobení se povrchu během stání a chůze (mobile adapter)
2. zvedání a udržení těla (rigid lever)

V takzvané poloze mobile adapter jsou klouby nohy otevřené a uvolněné, noha je v pronaci a flexibilní. Následnou supinací se uzavře kloub, svaly nohy se napnou, noha se fixuje a přes Achillovu šlachu se uskuteční zvedání. To je funkce rigid lever.

Při chůzi se odvíjí noha od podložky počínaje patou přes chodidlo po palcovém a malíkovém paprsku nohy až po hlavičky metatarzů a prsty (zejména palec nohy) a pak opouští podložku (obr. 6).

Pohyb nohy při chůzi můžeme rozdělit do 4 fází:

1. fáze: dotek paty – supinace

Když se pata dotkne terénu, nastane mírná supinace a poté silná pronace. Nejlépe je to vidět při běhu, při kterém je patní kloub uvolněný, otevřený.

2. fáze: zatížení – pronace

V okamžiku doteku terénu noha zůstává v uvolněné pozici. Tím získává možnost vyrovnávání sil a přizpůsobení se terénu.

3. fáze: zatížení – pozice

Kloub se před vykročením napne a noha se dostává z neutrální polohy do polohy supinace.

4. fáze: nadzvednutí – supinace

Tato fáze vyústí v nadzvednutí těla, kloub se uzavře a noha se dostává do polohy supinace.

Obr. 6: zobrazení fází odvíjení chodidla na pedobarometrickém zařízení

2.1.1 Dráha síly zdravé nohy

Dráha síly neboli linie kroku u zdravé nohy probíhá přes střed paty, pokračuje přes vnější stranu nohy a metatarsální kosti. V těchto místech se vektor stáčí dovnitř. Přibližně 75 % síly prochází I. a 25 % V. metatarzální kostí. Zde se může člověk o nohu opřít, případně ji odstrčit od terénu. Při vadném postavení nohou dochází k porušení této optimální dráhy (obr. 7).

Při měření rozložení plantárního tlaku bylo zjištěno, že oblast pod II.–V. metatarzální kostí je přibližně rovnoměrně zatěžována. Tlak pod III. metatarzální kostí je obvykle vyšší oproti II. a IV. (Mittlmeier, Müller-Gerl, 2001).

Obr. 7: dráha síly na normální noze, ploché noze, noze s puchýřem (viz ¹)

Snímky jsou zhotoveny pomocí optické podografie na přístroji firmy Pedikom. Ve srovnání s emed systémem, kterému se věnuje následující kapitola, neumožňuje přístroj dynamické měření. Směr síly se určí tak, že se spojí hlavní tlakové body na naměřeném tlakovém snímku. Vzniklý tvar se porovná s průběhem dráhy síly, které je považováno za korektní, pozorují se různé druhy změn dráhy síly, které vznikají v důsledku narušené statiky. V případě zborceného kotníku nebo ploché nohy se dráha síly posouvá k vnitřní hraně chodidla. U zborcené příčné klenby se dráha síly u narušené klenby nestáčí směrem k palci, ale k II. prstu.