GLOBÁLNÍ ETICKY KODEX CESTOVNÍHO RUCHU
UWľEDNATlOlS
WOfiLD TOUHÁM ORGANIZATION
■
Rezoluce přijatá Valným shromážděním
dne 21. prosince 2001 A/RES/66/212      Globální etický kodex cestovního ruchu VaJné shromážděni,
Odvolávaje se naivou rezoluci i. 32/156 ze dne 19. prosince 1977, kterou schválilo Smlouvu o spolupráci a vztazích mezi Organizaci spojených národu a Svetovou organizaci Cestovního ruchu.
Potvrzuje paf 5 své rezoluce í - 3&41 « dne 19. listopadu 19B1, kterou rozhodlo, ze Svetová organizace cestovního ruchu by se mohla trvale účastnit práce Varního ihrornáidéni v oblastech zajmu této organizace.
Odvolávaje se na Manilskou deklaraci o svétovém cestovním ruchu ze dne 10. října 1980 prŕjacou pod záívtou Svetové organizace cestovního ruchu. Deklaraci z Ria o životním prostredí a rozvoji2' a Program 21" přijaty na Konferenci Spojených na" rodů o životním prostředí a rozvoji dře 14. červne 1992, i přihlédnutím k AmmAnské deklaraci o míru prostred ni ctvim cestovního ruchu prijaté na ťjlobéFnrm summitu o míru prostřednictví m cestovního ruchu dne 11. listopadu 2000,*'
S přihlédnutím k tomu, ie Komise pro udrlrtelný rozvoj na svém sedmém zasedáni', jež se kanálov dubnu roku 1999. vyjádřila zájem na globálním etickém kodexu pro cestovní ruch a vyzvaia Svetovou organizaci cestovního ruchu, aby zvážila účast informovaných hlavních skupin na vývoji, reeftzaci a monitoringu globálního etického kodexu cestovního ruchu.
Odvolávaje se na svou rezoluci č. ze dne 15. prosince 1998 o vyhlášeni roku
2002 Mezinárodni m rokem ekoturistiky. ve které mj. potvrdilo rezoluci Hospodářské a sociálni rady c". 1998/40 ze dne 30. re^v^ce 1993 uznávající důležitost podpory, kterou Svétová organizace cestovního ruchu venuje ekůturist;ce, zvlááté vyhláíeni roku 2002 Mezinárodním rokem ekoturistiky, rozvoji ľepíiha porozuměni mezi národy viude na svétď, vétíiho uvedomení bohatého dédictvi různých civilizací a lepiiho ocanéni trvalých hodnot různých kultur, čími přispívá k posileni svetového míru,
Uznávaje duiezity charakter a rolr cestovního ruchu jako pozitivního nástroje pro zmírněni chudoby a zlapieni kvality íivota viech lidi, jeho potenciál podílet se na hospodářském a sociálním rozvoji, zvlažte rozvojových zemi, a jeho vznik jako důležité Sily pro podporu mezinárodního porozumení, miru a prosperity,
1 Bere Se zájmem na vedomí GlobiEní etický kodex cestovního ruchu prijatý na třináctém zasedáni Valného ihrornáidéni Svitové organizace cestovního ruchu, ve kterém jsou uvedeny zásady řízeni rozvoje cestovního ruchu a jeho fungováni jako referenčního rárv.e pro různé účastníky sektoru cestovního ruchu, s cílem minimalizace negativního dopadu cestovního ruchu na životni prostředí a na kulturní dédictvť, při maximalizaci přínosů cestovního ruchu na podporu udržitelného rozvoje a zmirnéni chudoby, jakož i porozumení mezi národy;
2. Zdůrazňuje potřebu podpory odpovědného e udržitelného cestovního ruchu, j«nž by mohl být prospéíný pro všechny sektory společnosti;
3. Vyzývá vlády a jiné účastníky sektoru cestovního ruchu, aby zvážili zahrnuti, pokud je to vhodné, obsahu Globálního etického kodexu cestovního ruchu do príslušných zákonů, předpisů a odborných metod, a v tomto ohledu uznává s ocenením úsilí vyvinuté a opatřeni přijatá některými státy;
4. Doporučuje Svétové organizaci cestovního ruchu, aby podporovala efektivní následný postup Globálního etického kodexu cestovniho ruchuP za účasti příslušných ťinitefú sektoru cestovního ruchi,.
5. -Požaduje na generálním tajemníku, aby sledoval vývoj související s realizaci současné rezoluce na základe zpráv 5vétové organ izacs cestovniho ruchu a podal o ném zprávu Valnému shromážděni na jeho padesátém devátém zasedáni
2) Zp**v» Kú*tf»*-tf*t ípoi*rých národů o ílvoft»m pttatf*él 11ůivoji,     d* Jar^.ra. i :í tew. -99; publiku*Spoj*iYý<hrujrodu. i*od»jní&1I0 K931.8*iitkiw*optavy, mitk. l: Riwlu<# plížit* Konferenci, rtwluct í. I, pf-lob* 1
3) Ibid PMoha h
4) Vi* A/5 5*40
ÚVODNÍ USTANOVENÍ
My, členové Světové organizace cestovního ruchu (WTO), zástupci svetového p rum rysi u cestovniho ruchu, delegát] státu, území, podniku, instituci a orgánů, jež jsme se dnes, dne 1. října 1999, sešli na Valném shromážděni v Santiagu de Chile,
Potvrzujíce cíle stanovené v Článku 3 Stanov Svétové organizace cestovního ruchu, a vědomi si „rozhodující a centrální" rote této organizace, uznané Valným shromážděním Organizace spojených národu, při podpoře a rozvoji cestovního ruchu s cílem podílet se na hospodářském rozvoji, mezinárodním porozumění, míru, prosperite a všeobecnému respektování a dodržování lidských práv a základních svobod pro všechny bez rozdílu, pokud jde o rasu, pohlaví, jazyk nebo náboženství.
Pevně věříce, že prostřednictvím přímého, spontánního a bezprostředního kontaktu mezi muži a ženami různých kultur a způsobů života, je cestovní ruch živoucí silou ve službách míru a tvůrcem přátelství a porozumění mezi národy,
Řidiče se principy zaměřenými na dosažení udržitelné ochrany životního prostředí, ekonomického rozvoje a boje proti chudobě, které definovaly Spojené národy na „Vrcholném zasedání o Zemi" v Riu de Janeiru v roce 1992, a které jsou vyjádřeny v Programu 21 přijatém při této příležitostí,
Majíce na vědomí rychlý a neustálý růst turistické aktivity, jak v minulosti tak očekávaný, vyvolaný motivy trávení volněho času, obchodu, kultury, náboženství nebo zdraví, a jeho silnými pozitívni m i i negativními vlivy na životní prostředí, na hospodářství a spotečnost jak vysílajících tak i přijímajících zemí. na místní komunity a na původní obyvatelstvo, stejně jako na mezinárodní vztahy a výměny,
Vedeny touhou podporovat odpovědný a udržitelný cestovní ruch. ke kterému by měli přístup všichni na základě práva víech osob na využíváni jejich volného času pro rekreační aktivity nebo cestování při respektováni volby společenství všech národů,
Avšak přesvědčeni, že svetový průmysl cestovního ruchu jako celek může mnoho risk a t fungováním v prostredí, jež podporuje tržní ekonomiku, soukromé podnikáni a volný obchod a jež slouží k optimalizaci jeho přínosných vlivů na vytváření bohatství a zamestnanosti.
Rovněž pevně přesvědčeni že, pokud je dodržována rada zásad a jistý počet pravidel, odpovědný a udržitelný cestovní ruch v žádném případě není neslučitelný s rostoucí liberalizací podmínek, kterými se řídí obchod se službami, na jejichž základě fungují podniky tohoto sektoru, a v tomto sektoru je možné sloučit ekonomiku a ekologii, životní prostředí a rozvoj, otevřenost vůči mezinárodnímu obchodu a ochranu sociální a kulturní identity,
S přihlédnutím k tomu, že při takovém přístupu ví ich ni účastnici rozvoje cestovního ruchu - národní vlády, regionální a místní samosprávy, podniky, obchodní asociace, pracovníci tohoto sektoru, nevládní organizace a orgány víech druhů patricí k průmyslu cestovní-ho ruchu, jakož i hostitelské komunity, média a sami turisté maji různé, i když vzájemně závislé odpovědnosti v rámci individuálního a společenského rozvoje cestovního ruchu a že ustanoveni práv a povinností každého přispéje k dosažení tohoto cíle,
Zajímajíce se, stejné jako samotná Svetová organizace cestovního ruchu od roku 1997, kdy její Valné shromážděni přijalo v Istanbulu Rezoluci 364{XII), o zavedení skutečné spolupráce mezi veřejnými a soukromými činiteli v rozvoji cestovního ruchu, a toužíce po tom, aby se spolupráce a součinnost rozSířily otevřené a vyváženě l na vztahy mezi vysílajícími a přijímajícími zemérni a mezi jejich příslušné turistické sektory,
Vyjadřujíce naíí vůli zajistit kontinuitu Manilským deklaracím z roku 1980 o světovém cestovním ruchu a o společenských dopadech cestovního ruchu z roku 1997, stejné jako Chartě cestovního ruchu a Kodexu turisty, přijatých v Sofii v roce 1985 pod záítitou WTO,
Avšak berouce na vědomi, že tyto nástroje je nutno doplnit souborem principu navzájem na sobě závisejí-cic h při jejich výkladu a aplikaci, kterým budou muset na prahu XXI století činitelé v rozvoji cestovního ruchu přizpůsobit své jednání,
Poukazujíce, pro účinky tohoto nástroje, na definice a klasifikace aplikovatelné na cestováni, a to zejména na pojmy „navité vnik", „turista" a .cestovní ruch", které byly přijaty na Mezinárodni konferenci v Ottawě 24. - 28, června 1991, a které schválila Statistická komise Spojených národů béhem svého 27. období zasedání v roce 1993,
Odkazujíce predeviím na nástroje, jejichž výčet následuje:
• VSeobecná deklarace lidských práv ze dne 10 prosince 194S;
• Mezinárodní úmluva o hospodářských, sociálních a kulturních právech ze dne 16 prosince 1966,
• Mezinárodni úmluva o občanských a politických právech ze dne 16. prosince 1966;
• Varšavská Omluva o letecké doprave ze dne 12. října 1929,
■ Chicagská úmluva o mezinárodním civilním letectví ze dne 7. prosince 1944 a Tokijské, Haagské a Montrealské úmluvy týkajících se mezinárodního civilního letectví;
• Úmluva o celních zařízeních pro cestovní ruch ze dne 4 července 1954 a souvisejícího Protokolu;
• Úmluva týkající se ochrany s veto véno   kulturního   a přírodního dědictví ze dne 23 listopadu 1972,
• Manilská deklarace o světovém cestovním ruchu ze dne 10 října 1980;
• Rezoluce šestého Valného shromáždění WTO (Sofie), jež přijalo ProhláSení práv v oblasti cestovního ruchu a Kodex cestovního ruchu ze dne 26 září 1985;
• Úmluva o právech dítěte ze dne 20. listopadu 19S9;
• Rezoluce   devátého Valného shromaždéni WTO (Buenos Aires), týkající se zvláité usnadnění cestování a bezpečnosti turistů, ze dne 4 října 1991;
• Deklarace z Ria de Janeira o životním prostředí a rozvoji ze dne 13. června 1992;
« Obecná dohoda o obchode a službách ze dne 15. dubna 1994;
• Omluva o biologické rozmani* tosti ze dne 6 ledna 1994,
• Rezoluce jedenáctého Valného shromáždění WTO <Káhira) o zabránění organizované sexuálni turistiky ze dne 22 října 1995;
• Stockholmská deklarace proti sexuálnímu zneužívání dětí ze dne 28 srpna 1996;
• Manilská deklarace o společenských dopadech cestovního ruchu ze dne 22 května 1997;
• Dohody a doporučeni přijaté Mezinárodni organizací práce v souvislosti s kolektivními smlouvami, zákazu nucených prací a práce dětí, ochrana práv původních obyvatel, rovnost jednáni a zákaz diskriminace v pracovním procesu.
Potvrzujeme právo v cestovnímu ruchu a svobody pohybu v cestovním ruchu. Vyjadřujeme svou vůli rozšiřovat spravedlivý, odpovědný a udržitelný světový turistický rád, v zájmu vzájemného prospechu pro viechny vrstvy společnosti a v prostředí otevřené a liberalizované světové ekonomiky,
Slávnostné prohlašujeme sounáležitost s tímto cílem principy Globálního etického kodexu cestovního ruchu.
Ůanek 1
Podíl cestovního ruchu na vzájemném porozumění a respektování národů a společností
1 Základem a důsledkem odpovědného cestovního ruchu jsou porozumění a podpora etických hodnot společných všemu lidstvu, vycházející z tolerance a respektování různosti náboženských, filosofických a morálních presvedčení, účastníci rozvoje cestovního ruchu a sami turisté by měli vzít na vědomi sociálni a kulturní tradice a zvyklosti väech národů, včetně národů menäin a domorodých národů, a uznat jejich hodnotu;
2. Aktivity cestovního ruchu by měly být prováděny v souladu s atributy a tradicemi hostitelských regionů a zemí a pfi respektování jejich zákonů, obřadů a zvyklostí;
3. Hostitelské komunity na jedné straně a místní odbornici na strana druhé by se měli seznámit s turisty, jež je navätíví, respektovat je a poznat jejich životní styl, vkus a očekáváni; vzdělávání a Školení poskytované odborníkům přispívá k pohostinnému přijeti;
4. Úkolem veřejných orgánů je. aby poskytovaly ochranu turistům a návštěvníkům a jejich majetku; musí věnovat zvláštní pozornost bezpečnosti zahraničních turistu vzhledem ke zvláštní zranitelnosti, kterou mohou mít; měly by usnadnit zavedení zvláštních prostředků poskytování Informací, prevence, bezpečnosti, pojištěni a pomoci odpovídajících jejich potřebám; jakékoli Útoky, přepadení, Únosy nebo hrozby vůči turistům nebo pracovníkům průmyslu cestovního ruchu, jakož i svévolné ničení turistických zařízení nebo prvků kulturního nebo přírodního dědictví by měly být přísně souzeny a trestány v souladu s jejich příslušnými národními právními předpisy;
5 Turisté a návštěvníci by při cestování nemélř páchat žádné trestné činy ani činy považované za trestné právními předpisy navštívené země a měli by se vyvarovat jakéhokoli chování, jež je místními obyvateli považováno za urážlivé nebo Škodlivé nebo pravděpodobně poškozující místní životní prostředí; měli by se vyvarovat veškerého obchodováni s nezákonnými drogami, zbraněmi, starožitnostmi, chráněnými druhy a produkty a látkami, jež jsou nebezpečné nebo místními právními předpisy zakázané;
6. Turisté a návítěvníci jsou povinni se seznámit, i před svým odjezdem, s charakteristickými zvláštnostmi žerní, které hodlají navštívit musí si být vědomi zdravotních a bezpečnostních rizik jakéhokoli cestování mimo své obvyklé prostředí a chovat se takovým způsobem, aby tato rizika minimalizovali,
Ůanek2
Cestovní ruch jako nástroj individuálního a kolektivního uspokojení
1. Cestovní ruch, aktivita, jež je nejčastěji spojována s odpočinkem a relaxací, sportem a přístupem ke kultuře a přírodě, by měl být plánován a realizován jako privilegovaný prostředek individuálního a kolektivního uspokojení; pokud je provozován s dostatečně přístupnou myslí, představuje nenahraditelný faktor sebevzdělávání, vzájemné tolerance a dozvídání se o legitimních rozdílech mezi národy a kulturami a jejich různorodosti;
2. Aktivity cestovního ruchu by měly respektovat rovnost mužů a žen; měly by podporovat lidská práva, zvláště individuální práva nejzranitelnějších skupin, tj. dětí, starších osob, zdravotně postižených osob, etnických menäin a domorodých národů;
Cestovní ruch jako nástroj individuálního a kolektivního uspokojení
1 Cestovní ruch, aktivita, jež je nejčastěji spojovaná s odpočinkem a relaxací, sportem a přístupem ke kultuře a přírodě, by měl být plánován a realizován jako privilegovaný prostředek individuálního a kolektivního uspokojení; pokud je provozován s dostatečné přístupnou myslí, představuje nenahraditelný faktor sebevzdělávání, vzájemné tolerance a dozvídání se o legitimních rozdílech mezi národy a kulturami a jejich různorodosti;
2. Aktivity cestovního ruchu by měly respektovat rovnost mužů a žen; měly by podporovat lidská práva, zvláště individuální práva nejzranitelnějších skupin, tj. dětí, starších osob, zdravotně postižených osob, etnických menšin a domorodých národů,
článek 3
Cestovní ruch jako faktor udržitelného rozvoje
1. VSichni účastnici rozvoje cestovního ruchu by měli chránit Životni prostředí, s cílem dosažení přiměřeného, nepřetržitého a udrzitel ného ekonomického rozvoje, zaměřeného na rovnoprávné uspokojování potřeb a tužeb současných i budoucích generací;
2. Národní, regionální a místní veřejné orgány by měly upřednostňovat a podporovat všechny formy rozvoje cestovního ruchuh jež vedou k zachování drahých a vzácných zdrojů, zvláště vody a energie, jakož í k vyloučení vytvářeni odpadu, pokud je možné.
3. Je třeba usilovat o rozložení toků turistů a návštěvníků v čase a prostoru, zvláště turistů a návštěvníků využívajících placených dovolených a školních prázdnin,
a rovnomernejší rozložení dovolených za účelem snížení dopadu aktivit cestovního ruchu na životní prostředí a zvýšení jejich prospešného vlivu na průmysl cestovního ruchu a místní ekonomiku,
4. infrastruktura a aktivity cestovního ruchu by mely být plánovány tak, aby chránily přírodní dědictví sestávající z ekosystémů a biodiver* si ty a zachovaly ohrožené druhy; účastníci rozvoje cestovního ruchu a zvláště odborníci by se měli dohodnout na stanoveni omezení svých aktivit pokud jsou prováděny ve zvláíté citlivých oblastech: v pouitnich, polárních nebo vysokohorských oblastech, pobřežních oblastech, tropických pralesech nebo mokřadech, vhodných pro vytváření přírodních rezervací nebo chráněných krajinných oblastí;
5. Přírodni turistika a ekoturistíka jsou uznávány jako zvláště vhodne pro rozí ífení a zlepíení pozice cestovního ruchu, pokud respektují přírodní dédictví a místní obyvatelstvo a jsou v souladu s kapacitou navštívených míst,
Článek4
Cestovní ruch jako aktivita využívající kulturního dědictví lidstva a přispívající k jeho zdokonaleni
1 Zdroje cestovního ruchu patří ke společnému dědictví lidstva; komu nity, na jejichž ůzemich se nacházejí, vůči nim mají zvláštní práva a povinnosti;
2. Politiky a aktivity cestovního ruchu by mely být prováděny při respektování umeleckého, archeologického a kulturního dédictví, jež by měly ochraňovat a předat budoucím generacím; zvláítni péče by měla být věnována zachování a obnově památníků, svatyni a muzeí, jakož i archeologických a historických   památek,   jež   musí být
Široce přístupné turistům; mél by být podporován veřejný přístup k soukromé vlastněným kulturním památkám, při respektováni práv jejich vlastníků, jakož i k náboženským budovám, aniž by nepříznivě ovlivňoval běžné potřeby bohoslužeb;
3 Finanční zdroje získané z návštěv kulturních památek a památníků by měly být alespoň částečné používány na udržováni, ochranu, rozvoj a zkrášlování tohoto dědictví;
4 Aktivity cestovního ruchu by měly být plánovány takovým způsobem, aby umožňovaly zachování a rozvoj tradičních kulturních produktů, řemesel a folklóru, namísto toho, aby způsobovaly jejich úpadek a standardizaci;
Článek 5
Cestovní ruch. prospešná aktivita pro hostitelské země a komunity
1. Místní obyvatelstvo by mělo být zapojeno do aktivit cestovního ruchu a rovnoprávné sdílet ekonomické, sociální a kulturní přínosy, které vytvářejí, zvláSté pokud jde o vytváření přímých a nepřímých pracovních místnajejkh základe.
2 Politiky cestovního ruchu by měly být aplikovány takovým způsobem, aby napomáhaly zvýíe-ní životní úrovně obyvatelstva navštívených regionů a uspokojování jejich potřeb; plánování a architektonická koncepce a provozování turistických center a ubytování by měly být zaměřeny na jejich integraci, v možné míře, do místní ekonomické a sociální struktury; pokud jsou dovednosti stejné, mely by být upřednostňovány místní pracovní sily;
3. Je třeba věnovat zvláštní pozornost specifickým problémům pobřežních oblasti a ostrovních území a zranitelných venkovských nebo horských oblastí, pro které cestovní ruch často představuje vzácnou možnost rozvoje, tváří v tvář úpadku tradičních hospodářských aktivit,
4. Odborníci v oblasti cestovního ruchu, zvláště investoři, jež se řídi předpisy stanovenými veřejnými orgány, by měli provádět studie dopadu svých rozvojových projektů na životni prostředí a přírodu; měli by rovněž poskytovat, s co největSí transparentností a objektivitou, informace o svých budoucích programech a jejich předvídatelných dopadech a rozvíjet dialog o jejich obsahu s příslušným obyvatelstvem;
Článek 6
Závazky účastníků rozvoje cestovního ruchu
1, Odborníci v oblasti cestovního ruchu jsou povinni poskytovat turistům objektivní a pravdivé informace o jejich místech určení a o podmínkách cestovaný ubytování a stravování a pobytů, měli by zajistit, aby smluvní ustanoveni navrhovaná jejich zákazníkům byla snadno pochopitelná, pokud jde o povahu, cenu a kvalitu služeb, které se zavazují poskytnout, a finanční náhradu splatnou jimi v případě jednostranného porušeni smlouvy z jejich strany,
2. Odbornici v oblasti cestovního ruchu, pokud to záleží na nich, by měli dbát, ve spolupráci s veřejnými orgány, o bezpečnost, prevenci nehod, ochranu zdraví a bezpečnost potravin osob, jež požaduji jejich služby: podobně by měli zajistit existenci vhodných systémů pojištěni a pomoci;
mé!i by přijmout vykazovací povinnosti stanovené národními předpisy a poskytnout přiměřenou náhradu v pnpadé nedodrženi svých smluvních závazků;
3. Odbornici v oblasti cestovního ruchu, pokud to záleží na nich, by se méli podílet na kulturním a duchovním uspokojování turistů a umožnit jim během jejich cest vykonávání jejich náboženství;
4. Veřejné orgány vytvářejících států a hostitelských zemi ve spolupráci s príslušnými odborníky a jejich asociacemi by mely zajistit existencí nezbytných mechanismů návratu turistů v případě úpadku podniku, jení organizoval jejich cestu;
5. Vlády maji právo - a povinnost -zvláSté v případe krize, informovat své statní příslušníky o obtížných okolnostech nebo dokonce nebez-perí, se kterými se mohou setkat během svých cest do zahraničí; odpovídají vSak za vydání těchto informaci, aniž by tím neoprávněné nebo přehnané ovlivňovaly průmysl cestovního ruchu hostitelských zemi a zájmy jejich vlastních operátorů; obsah cestovních informací by proto měl být projednán předem s orgány hostitelských zemi a příslušnými odborníky; předložená doporučeni by mela být přísné úměrná závažnosti vzniklých situací a omezena na geografické oblasti, kde nebezpečí vzniklo; tyto informace by měly být kvalifikované nebo by měly zrušeny, jakmile to umožni návrat k normálni situaci.
6. Tisk, zvláítě specializovaný tisk o cestovním ruchu, a jiná média, včetně moderních prostředků elektronické komunikace, by měly vydávat pravdivé a vyvážené informace o událostech a situacích, jež by mohly ovlivnit přiliv turistů, měly by rovněž poskytovat přesné a spolehlivé informace pro spotřebitele služeb cestovního ruchu; pro tento účel by měly být rovněž vyvíjeny a používány nové komunikační a elektronické komerční technologie; neměly by žádným způsobem propagoval sexuální turistiku, jak jsme toho často svědky v médiích;
Článek 7
Právo na turistiku
1 Možnost přímého osobního přístupu k objevováni a užívání sí zdrojů planety představuje právo, jež je v rovné míře dostupné vSem obyvatelům světa; stále rostoucí účast na národním a mezinárodním cestovním ruchu by měla být považována za jeden z nejlepších možných výrazů trvalého růstu volného času, a neměly by jí být kladeny překážky;
2 VSeobecné právo na turistiku musí být považováno za důsledek práva na odpočinek a volný čas. včetně přiměřeného omezení pracovní doby a pravidelné placené dovolené, garantovaných Článkem 24 Väeobecné deklarace lidských práv a Článkem 7.d Mezinárodní úmluvy o hospodářských, sociálních a kulturních právech;
3. Za podpory veřejných organu by měla být rozvíjena sociální turistika, zvláště asociativní turistika, jež umožňuje všeobecný přístup k rekreací, cestovania dovoleným;
4 Měla by být podporována a umožňována rodinná turistika, turistika pro studenty a seniory a turistika pro zdravotně postižené osoby;
ŮanekB
Svoboda pohybu turistů
1. Turisté a návštěvníci by měli mít podle mezinárodního a národního práva svobodu pohybu ve svých zemích a z jednoho státu do druhého, v souladu s Článkem 13 všeobecné deklarace lidských prav.
méli by mít přístup na mista tranzitu a pobytu a do turistických center a kulturních památek, aniž by byli předmětem nadměrných formalit nebo diskriminace;
2. Turisté a návštěvníci by měli mít přistup ke viem dostupným formám komunikace, interní nebo externí; měli by mit možnost rychlého a snadného přístupu k místním správním, právním a zdravotnickým službám; měli by mít svobodu kontaktu s konzulárními zástupci svých zemí původu v souladu s platnými diplomatickými úmluvami;
3 Turisté a návštěvnici by měli mít stejná práva jako občané navštívené země s ohledem na zachování důvěrného charakteru osobních údajů a informaci, jež se jich týkají, zvláště pokud jsou uloženy elektronicky;
4. Administrativní postupy týkající se přechodu hranic, a? spadají do kompetence států nebo vyplývají z mezinárodních dohod, jako jsou víza nebo zdravotní a celní formality, by měly být přizpůsobeny, pokud je to možné, tak, aby maximálně umožňovaly svobodu cestováni a Široký přístup k mezinárodnímu cestovnímu ruchu, měly by být podporovány dohody mezi skupinami zemí, jejichž cílem je harmonizace a zjednodušení těchto postupů, zvláítni daně a odvody postihující průmysl cestovního ruchu a narušující jeho konkurenceschopnost by měly být postupné zruSeny nebo změněny;
5. Pokud to umožňuje ekonomická situace zemir ze kterých pocházejí, turisté by méli mít přístup k alokacím konvertibilních měn nezbytných pro jejich cesty;
Článek 9
Práva pracovníků a podnikatelů v oblasti průmyslu cestovního ruchu
1. Základní práva zaměstnanců a samostatně výdělečně činných pracovníků v oblasti průmyslu cestovního ruchu a souvisejících aktivit by měfa být garantována se zvláitní péči, pod dohledem národních vlád a místních samospráv, jak zemí jejich původu, tak hostitelských zemi, vzhledem ke zvláštním omezením spojeným zvláště se sezónností jejich aktivit globálním charakterem jejich průmyslu a flexibilitou, již na nich často vyžaduje povaha jejich práce;
2. Zamestnanci a samostatné výdělečně činní pracovníci průmyslu cestovního ruchu a souvisejících aktivit mají právo a povinnost získat přimetené počáteční i trvalé Skolení; mela by jim být poskytována přiměřená sociální ochrana; nejistota pracovních míst by měla být co nejvíce omezena; a sezónním pracovníkům tohoto sektoru by měl být udělen zvláštní status, se zvláštním ohledem na jejich sociální zabezpečeni;
3. Jakákoli fyzická nebo právnická osoba, pokud má nezbytné schopnosti a dovednosti, by mela mít na základě existujících národních právních předpisů právo rozvíjet profesionální aktivity v oblasti cestovního ruchu; podnikatelé a investoři - zvláítě v oblasti malých a středních podniků - by měli mít právo volného přístupu k sektoru cestovního ruchu s minimálními právními nebo správními omezeními;
4. Výmény zkušenosti nabízené vedoucím pracovníkům a pracovníkům z různých zemí, a? již zaměstnancům či nikoli, přispívají k podpoře rozvoje světového průmyslu cestovního r uchu;
tyto aktivity by měly být pokud možno usnadněny, v souladu s platnými národními právními předpisy a mezinárodními úmluvami,
5. Jako nenahraditelný činitel umožňující solidaritu v oblasti rozvoje a dynamického růstu mezinárodních výměn, nadnárodní podniky průmyslu cestovního ruchu by neměly zneužívat dominantního postavení, jež někdy zaujímají; měly by usilovat o to, aby se nestaly nositeli kulturních a sociálních modelů uměle vnucovaným hostitelským komunitám; výměnou za svou svobodu investic a obchodu, jež by mela být plně uznána, by se měli účastnit místního rozvoje a zároveň vyloučit snížení svého podílu na ekonomikách, ve kterých jsou založeny, nadměrným vývozem svých zisků nebo jimi zprostředkovaných dovozů;
6. Spolupráce a navazováni vyvážených vztahů mezi podniky z vysílajících a hostitelských zemí přispívají k udržitelnému rozvoji cestovního ruchu a spravedlivému rozdělení zisků z jeho růstu.
článek 10
Aplikace principů Globálního etického kodexu cestovního ruchu
1 Odborníci na rozvoj cestovního ruchu z veřejného i soukromého sektoru budou spolupracovat na aplikaci uvedených principů a budou kontrolo vat jejich efektivitu v praxi.
2. Odborníci na rozvoj cestovního ruchu budou uznávat roli mezinárodních organizací, předevíím Světové organizace cestovního ruchu, ale také nevládních organizací kompetentních v oblastech propagace a rozvoje cestovního ruchu, ochrany lidských práv, životního prostředí a zdraví, v souladu s obecnými zásadami mezinárodní-ho pravá
3. Tito odbornici vyjadřují svůj záměr postoupit případné spory týkající se aplikace nebo výkladu Globálního etického kodexu cestovního ruchu za účelem jejích vyřešeni třetí nezaujaté straně, a to Světovému etickému výboru pro cestovní ruch.
SVETOVÁ ORGANIZACI CESTOVNÍHO RUCHU
je jedinou mezivládní organizaci, jez slou/i jako globální fórum pro politiku a problémy cestovního ruchu Jejími tleny jr 144 zemi a uzemi; zaro veň ma 3S0 pridružených členu pocházejících i veřejného i soukromého sektoru Cílem WÍO je podpor ovat a rozvíjet cestovní ruch jako význam ny prostředek podpory mezinárodního míru ó porozumení, ekonomického rozvoje a mezinď
rodního obchodu
INTERNET: www.world tourism.orq