1
TERMINOLOGIA
GRAECO-LATINA
MEDICA
PRO BAKALÁŘSKÉ
OBORY LÉKAŘSKÉ
FAKULTY MU
Gramatika
Kateřina Pořízková, Jozefa Artimová, Eva Dávidová, Libor Švanda
Masarykova univerzita 2015
2
ÚVOD
Gramatická část příručky Terminologia Graeco-Latina Medica obsahuje přehled a
charakteristiku vybraných základů latinské gramatiky a slovotvorby, které jsou relevantní pro
pochopení struktury a významu odborných lékařských termínů. Ve zvláštní kapitole se popisují
jazyková specifika klinické terminologie.
Student se v gramatické příručce orientuje pomocí paragrafů, na něž je odkazováno
v úvodu jednotlivých lekcí ve cvičebnicích. První část gramatiky postupně představuje jednotlivé
latinské deklinace (skloňování substantiv a adjektiv), stupňování přídavných jmen, vybrané
řadové číslovky a některé nesklonné slovní druhy (latinské předložky a příslovce). Navazující
kapitoly jsou věnovány syntaktické struktuře lékařských termínů a specifikům klinické
terminologie. Poslední část gramatiky zahrnuje latinskou slovotvorbu (odvozování a skládání
slov). Na konci příručky mají studenti k dispozici přehledové tabulky, které by měly usnadnit
orientaci při osvojování si pravidel skloňování latinských substantiv a adjektiv (včetně
komparativů a superlativů).
Při výběru gramatických, slovotvorných i lexikálních jevů jsme vycházeli především
z povinné studijní literatury souběžných a navazujících předmětů jednotlivých bakalářských
oborů LF MU a databází autentických klinických diagnóz, jež vznikly ve spolupráci s vybranými
fakultními nemocnicemi – Fakultní nemocnicí v Brně, Fakultní nemocnicí u sv. Anny a
Thomayerovou nemocnicí v Praze. Za poskytnutí anonymizované lékařské dokumentace jim
tímto mnohokrát děkujeme. Rovněž vděčíme za cenné odborné konzultace a revize odborníků
z lékařského prostředí - prof. Liboru Páčovi, RNDr. Michaele Račanské a Mgr. Lianě
Greiffeneggové, klinickým lékařům MUDr. Martinu Ondrákovi a MUDr. Romaně Gerychové. Svou
vděčnost bychom rádi vyjádřili také doc. Eleně Marečkové a dr. Evě Složilové za pečlivou
korekturu textu a sdílení zkušeností s tvorbou výukových materiálů, dále dr. Haně Reichové a
celému týmu vedení Centra jazykového vzdělávání MU a vedení projektu Impact, bez jejichž
neutuchající podpory a trpělivosti by tato příručka nikdy nemohla vzniknout.
autoři
Brno, září 2015
Tato publikace vznikla s podporou projektu OP VK Impact - Inovace, metodika a kvalita
jazykového vzdělávání a odborného vzdělávání v cizích jazycích v terciární sféře v ČR (číslo
projektu: CZ.1.07/2.2.00/28.0233).
3
LATINSKÁ LÉKAŘSKÁ TERMINOLOGIE
S latinou a latinsko-řeckými termíny se v oblasti medicíny lze nejčastěji setkat
v terminologii anatomické, klinické, patologické, farmakologické a s ní související receptuře.
Anatomické názvosloví
Mezinárodně platné anatomické názvosloví vychází z poslední revize vydané v roce 1998
mezinárodním výborem pro anatomickou terminologii (FCAT). Její oficiální název zní
Terminologia Anatomica (TA) a obsahuje bilingvní nomenklaturu – latinskou a anglickou. Jedná
se o kodifikované, systematicky uspořádané a závazné názvosloví.
Z hlediska latinského pádosloví je pro anatomickou terminologii typická převaha
nominativních a genitivních tvarů, předložkové pády se vyskytují ojediněle.
Klinická a patologická terminologie
Klinické a patologické termíny označují nemoci (diabetes mellitus), poruchy (dyslexia),
úrazy (fractura traumatica), léčebné postupy (extractio chirurgica) apod.
Charakteristickým rysem těchto termínů je převaha řeckých slovních základů. Latinská
jazyková pravidla nacházejí své uplatnění především v klinických a patologických diagnózách.
Farmakologické názvosloví, receptura
Další oblastí medicíny, v níž se latina používá, je farmakologie. Latinsky se označují
především formy farmaceutických přípravků a prostředků (pulveres adspersorii, tabulettae
obductae, olivae oleum), drogy a jejich části (menthae piperitae folium, sambuci flos) a lékové
skupiny (laxativa, antipyretica, analgetica). Mimo to je na latinských jazykových pravidlech
založená ústřední část receptu, kterou představují latinské věty (vypisované ve zkratkách), jimiž
lékař dává nepřímý pokyn lékárníkovi, aby vydal, resp. vyrobil určitý lék.
4
ÚVOD DO LATINSKÉHO DEKLINAČNÍHO SYSTÉMU
Latinské názvosloví slovních druhů a gramatických kategorií
Pro orientaci a porozumění výkladům uváděným v této příručce je potřeba znát latinské termíny
označující vybrané slovní druhy a gramatické kategorie. Uvádíme zde ty, které nacházejí své
uplatnění v lékařské terminologii.
Slovní druhy substantiva podstatná jména
adjektiva přídavná jména
numeralia číslovky
adverbia příslovce
prepozice předložky
Rod substantiva maskulinum (m./M1) mužský
femininum (f./F) ženský
neutrum (n./N) střední
Číslo singulár (sg.) jednotné
plurál (pl.) množné
Pád nominativ (nom.) 1. pád
genitiv (gen.) 2. pád
akuzativ (akuz.) 4. pád
ablativ (abl.) 6. pád
V tabulce pádů chybí dativ (3. pád) a vokativ (5. pád), jež se v lékařské terminologii téměř
nevyskytují.
Skloňování (deklinace) substantiv
Latinská substantiva se dle způsobu skloňování dělí do pěti deklinací. Rozhodující pro zařazení
substantiva do příslušné deklinace je zakončení genitivu singuláru:
1. deklinace 2. deklinace 3. deklinace 4. deklinace 5. deklinace
Koncovka gen. sg. -ae -ī -is -ūs -ēī
Zakončení genitivu singuláru u konkrétního substantiva zjistíme ze slovníkového tvaru, které
uvádí tři informace, např. artēria, ae, f.:
1
Zkratky pro gramatické rody zapsané malými písmeny (m., f., n.) se v této učebnici používají
u slovníkových tvarů. Ve výkladech a gramatických přehledech se pro lepší optické rozlišení vyznačují
zkratkami zapsanými velkými písmeny (M, F, N).
5
základní tvar = nom. sg. koncovka gen. sg. gramatický rod
artēria ae f.
Slovníkový tvar substantiva je potřeba se naučit nazpaměť při studiu slovní zásoby
v jednotlivých lekcích. Ze zakončení nominativu singuláru nemusí být zařazení do deklinace
jednoznačně určitelné. Srovnejte:
nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace
mamma mamm-ae = 1.
gramma grammat-is = 3.
nominativ singuláru genitiv singuláru deklinace
nervus nerv-ī = 2.
vulnus vulner-is = 3.
processus process-ūs = 4.
Znalost rodu substantiva je důležitá pro výběr správného tvaru adjektiva ve spojení
se substantivem a jeho způsob skloňování.
Skloňování adjektiv
Latinská přídavná jména se skloňují podle prvních třech deklinací substantiv. Rozlišujeme mezi
dvěma základními typy adjektiv – adjektiva 1. a 2. deklinace a adjektiva 3. deklinace.
adjektivum 1. a 2. deklinace adjektivum 3. deklinace
medius, media, medium
dexter, dextra, dextrum
nasālis, nasāle
afferens
6
VÝSLOVNOST A ORTOGRAFIE
Latinská abeceda
Latinská abeceda obsahuje následující písmena:
A B C D E F G H I J K L M N O P Q R S T U V X Y Z
a b c d e f g h i j k l m n o p q r s t u v x y z
Písmena k, y, z a kombinace grafémů označujících jednu hlásku ch, ph, rh, th svědčí o řeckém
původu slova, např:
skeleton, dystrophia, zygomaticus, chole, raphe, therapia.
Výslovnost latinských hlásek
Následující tabulka demonstruje výslovnost latinských hlásek, odlišnou od výslovnosti hlásek
českých:
Grafémy pro samohlásky, dvojhlásky Výslovnost Příklad
ae é vertebrae
oe é oesophagus
oē (na konci slova) oé diploē, dyspnoē
Grafémy pro souhlásky
c před ae, e, oe, i, y c caecum, cervīx, coeliakia,
suspīciō, cystis
c před a, o, u, souhláskou a na konci slova k caput, costa, crānium, lac
s mezi dvěma samohláskami z nāsus
s následuje-li po hlásce l, r, n z pulsus, morsus, mēnsis
s mezi samohláskou a m z plasma
Skupiny hlásek
i, y + samohláska (uprostřed slova) ij artēria, pӯon
di, ti, ni dy, ty, ny digitus, tībia, genioglōssus
qu, gu před samohláskou kv, gv oblīquus, sanguis
ti + samohláska ci ēminentia, articulātiō
ti + samohláska (předchází-li před -ti- s, t, x) ty ōstium, mixtiō
ex + samohláska egz exitus
ph f dystrophia, raphē
7
rh r rhīnītis
th t thōrāx
Délka
Délka se v latinských slovnících, gramatikách a příručkách obvykle vyznačuje vodorovnou
čárkou nad dlouhou samohláskou (např. ōstium, artēria, tībia). Dlouhá slabika však může být
v latině i tehdy, pokud za krátkou samohláskou následuje skupina souhlásek (např. maxilla,
profundus, sinister, adstringēns).
Přízvuk
Přízvuk se v latině obvykle klade na předposlední slabiku (např. 'cervīx, nā'sālis, sclē'rōsis), u tří a
víceslabičných slov, v nichž je předposlední slabika krátká, bývá na třetí slabice od konce
(clā'vicula, 'radius).
Ortografie
Velká písmena se píší u prvního výrazu anatomického termínu v nomenklaturních souborech
(Arteria pulmonalis dextra, Bursae membri inferioris), na začátku klinické diagnózy (Fractura
colli femoris lateris sinistri impacta), v receptech na začátku každého řádku, resp. věty (např.
Misce fiat unguentum), a u vlastních jmen.
Zvláštní pozornost je třeba věnovat přepisu původem řeckých slov do latinské podoby, a to
především u ph a th (např. metaphysis, thorax, sphincter, dystrophia).
8
MORFOLOGIE
§1
SUBSTANTIVA
§1.1a
Latinská substantiva 1. deklinace
VZOR vēna, ae, f.
Charakteristika
nominativ singuláru končí na -a
ve tvaru genitivu singuláru jsou zakončena na -ae
rody substantiv: feminina
Skloňování
vzor vēna, ae, f.
sg. pl.
nom. vēn-a vēn-ae
gen. vēn-ae vēn-ārum
akuz. vēn-am vēn-ās
abl. vēn-ā vēn-īs
Poznámky
první deklinace je pro svůj charakteristický znak, samohlásku -ā- v zakončení
genitivu plurálu -ārum označována jako ā-kmenová
do 1. deklinace patří také ženské tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových
číslovek končící v nominativu singuláru na -a; skloňují se podle vzoru vēna, ae, f.
§1.1b
Řecká substantiva 1. deklinace
DOPLŇUJÍCÍ VZORY raphē, ēs, f.
diabētēs, ae, m.
Charakteristika
nominativ a genitiv singuláru: podle zakončení v těchto dvou pádech se dělí do tří
typů:
nom. sg. zakončený na -a, gen. sg. -ae, např. artēria, ae, f.; skloňují se podle vzoru
vēna
9
nom. sg. zakončený na -ē, gen. sg. -ēs, vzor raphē, ēs, f.; v singuláru si uchovávají
původní řecké koncovky, v plurálu se skloňují stejně jako vzor vēna
nom. sg. zakončený na -ēs, gen. sg. na -ae, vzor diabētēs, ae, m.; skloňují se stejně
jako vzor vēna, v některých pádech v singuláru mohou mít i původní řecké
koncovky
rody substantiv: feminina, ojediněle maskulina
Skloňování
vzor raphē, ēs, f.
sg. pl.
nom. raph-ē raph-ae
gen. raph-ēs raph-ārum
akuz. raph-ēn raph-ās
abl. raph-ē raph-īs
vzor diabētēs, ae, m.
sg. pl.
nom. diabēt-ēs diabēt-ae
gen. diabēt-ae diabēt-ārum
akuz. diabēt-am/-ēn diabēt-ās
abl. diabēt-ā/-ē diabēt-īs
Poznámka
řecká substantiva typu raphē, ēs, f. jsou vždy feminina a typu diabētēs, ae, m. vždy
maskulina
Souhrnný přehled zakončení substantiv 1. deklinace
sg. pl.
nom. -a/-ē/-ēs -ae
gen. -ae/-ēs -ārum
akuz. -am/-ēn -ās
abl. -ā/-ē -īs
§1.2a
Latinská substantiva 2. deklinace
VZORY nervus, ī, m.
sēptum, ī, n.
10
Charakteristika
nominativ singuláru končí na -us/-er nebo -um
ve tvaru genitivu singuláru jsou zakončena na -ī
rody substantiv: maskulina a neutra
Skloňování
vzor nervus, ī, m. je určen pro maskulina, vzor sēptum, ī, n. pro neutra
skloňování vzoru nervus, ī, m.:
sg. pl.
nom. nerv-us nerv-ī
gen. nerv-ī nerv-ōrum
akuz nerv-um nerv-ōs
abl. nerv-ō nerv-īs
skloňování vzoru sēptum, ī, n.:
sg. pl.
nom. sēpt-um sēpt-a
gen. sēpt-ī sēpt-ōrum
akuz. sēpt-um sēpt-a
abl. sēpt-ō sēpt-īs
Poznámky
pro skloňování neuter všech latinských deklinací platí dvě obecná pravidla:
nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar
nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a
2. deklinace je pro svůj charakteristický znak, samohlásku -ō- v zakončení genitivu plurálu
-ōrum označována jako ō-kmenová
z tvaru nominativu singuláru lze poznat rod substantiva: zakončení na -us/-er je typické
pro maskulina, zakončení na -um pro neutra
u substantiv zakončených v nominativu singuláru na -er se koncová samohláska -e- ze
slovního základu vypouští (např. cancer, crī, m.)
rozdílné zakončení mají vzory nervus, ī, m. a sēptum, ī, n. pouze v nominativu a akuzativu
plurálu (nervī x sēpta)
podle vzoru nervus, ī, m. se skloňují i mužské tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových
číslovek končící v nominativu singuláru na -us/-er
podle vzoru sēptum, ī, n. se skloňují i tvary adjektiv 1. a 2. deklinace a řadových číslovek
určených pro neutra (v nom. sg. končí -um)
11
§1.2b
Řecká substantiva 2. deklinace
DOPLŇUJÍCÍ VZORY nephros, ī, m.
cōlon, ī, n.
Charakteristika
nominativ singuláru typicky končí na -os/-us nebo -on/-um
ve tvaru genitivu singuláru jsou zakončena na -ī
rody substantiv: maskulina, neutra, výjimečně feminina (např. methodus, ī, f., diameter,
trī, f.)
Skloňování
vzor nephros, ī, m. je určen pro maskulina, vzor cōlon, ī, n. pro neutra
vzor nephros, ī, m.
sg. pl.
nom. nephr-os nephr-ī
gen. nephr-ī nephr-ōrum
akuz nephr-on nephr-ōs
abl. nephr-ō nephr-īs
vzor cōlon, ī, n.
sg. pl.
nom. cōl-on cōl-a
gen. cōl-ī cōl-ōrum
akuz. cōl-on cōl-a
abl. cōl-ō cōl-īs
Poznámky
z tvaru nominativu singuláru lze poznat rod substantiva: zakončení na -os/-us je typické
pro maskulina, příp. feminina, zakončení na -on/-um pro neutra
řecká substantiva 2. deklinace se skloňují stejným způsobem jako latinská (maskulina a
feminina podle vzoru nervus a neutra podle sēptum); substantiva zakončená
v nominativu singuláru na -os si v akuzativu singuláru zachovávají původní řeckou
koncovku -on
u některých řeckých slov se uplatňuje jak původní řecká, tak i polatinštěná podoba
(stomachos i stomachus, organon i organum); u výrazů jako např. carpus, tarsus se
původní řecké koncovky zcela latinizovaly
12
Souhrnný přehled zakončení substantiv 2. deklinace
sg. pl.
nom. -us/-er/-os (M, F) -um/-on (N) -ī (M, F) -a (N)
gen. -ī -ōrum
akuz. -um/-on (M, F) -um/-on (N) -ōs (M, F) -a (N)
abl. -ō -īs
§1.3a
Latinská substantiva 3. deklinace
VZORY auris, is, f. rēte, is, n.
pulmō, ōnis, m. corpus, oris, n.
Charakteristika
různá zakončení nominativu singuláru
ve tvaru genitivu singuláru jsou zakončena na -is
slovní základ často není rozpoznatelný z tvaru nominativu; v genitivu singuláru dochází
u řady slov k rozšíření kmene
rody substantiv: maskulina, feminina, neutra
Rozdělení dle typu kmene
Substantiva 3. deklinace se dle typu kmene dělí na i-kmeny a souhláskové kmeny:
i-kmenová substantiva rodu mužského nebo ženského poznáme podle:
shodného počtu slabik ve tvaru nominativu a genitivu singuláru (jsou tzv.
stejnoslabičná):
např. auris, auris, f.; pūbēs, pūbis, f.
zakončení genitivního kmene na dvě po sobě následující souhlásky:
např. dens, dentis, m.; pars, partis, f.
i-kmenová substantiva rodu středního končí v nominativu singuláru na:
-e (např. rēte, is, n.)
-ar (např. calcar, āris, n.)
pro substantiva se souhláskovým kmenem všech tří rodů je typické rozšíření tvaru
v genitivu singuláru:
pulmō > pulmōnis, m.
cervīx > cervīcis, f.
corpus > corporis, n.
Skloňování i-kmenových substantiv
vzor auris, is, f. je určen pro maskulina a feminina, vzor rēte, is, n. pro neutra
13
skloňování vzoru auris, is, f.:
sg. pl.
nom. aur-is aur-ēs
gen. aur-is aur-ium
akuz. aur-em aur-ēs
abl. aur-e aur-ibus
skloňování vzoru rēte, is, n.:
sg. pl.
nom. rēt-e rēt-ia
gen. rēt-is rēt-ium
akuz. rēt-e rēt-ia
abl. rēt-ī rēt-ibus
Skloňování substantiv se souhláskovým kmenem
vzor pulmō, ōnis, m. je určen pro maskulina a feminina, vzor corpus, oris, n. pro neutra
skloňování vzoru pulmō, ōnis, m.:
sg. pl.
nom. pulmō pulmōn-ēs
gen. pulmōn-is pulmōn-um
akuz. pulmōn-em pulmōn-ēs
abl. pulmōn-e pulmōn-ibus
skloňování vzoru corpus, oris, n.:
sg. pl.
nom. corpus corpor-a
gen. corpor-is corpor-um
akuz. corpus corpor-a
abl. corpor-e corpor-ibus
Poznámky
koncovky nepřímých pádů připojujeme vždy k slovnímu základu. Ten u substantiv
3. deklinace většinou nepoznáme z nominativu singuláru. Získáme jej z tvaru genitivu
singuláru odtržením koncovky -is:
nominativ singuláru genitiv singuláru slovní základ
regiō
cavitās
regiōnis
cavitātis
regiōn-
cavitāt-
14
ze zakončení nominativu lze v některých případech poznat rod substantiva:
zakončení nom. a gen. sg. příklad
maskulina -or, -ōris
-ex, -icis
dolor, ōris, m.
apex, icis, m.
feminina -iō, -iōnis
-itās, -itātis
regiō, ōnis, f.
cavitās, ātis, f.
neutra -men, -minis
-us, -eris/-oris
abdōmen, inis, n.
pectus, oris, n.
obecná pravidla neuter platí i pro 3. deklinaci
nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar
nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a
rozdíl ve skloňování mezi vzory auris, is, f. a pulmō, ōnis, m.:
zakončení genitivu plurálu: aurium x pulmōnum
rozdíly ve skloňování mezi vzory rēte, is, n. a corpus, oris, n.:
zakončení ablativu singuláru: rētī x corpore
zakončení nominativu plurálu: rētia x corpora
zakončení genitivu plurálu: rētium x corporum
Výjimky ve skloňování
substantivum os, ossis, n. má v genitivu plurálu nepravidelný tvar ossium:
sg. pl.
nom. os oss-a
gen. oss-is oss-ium
akuz. os oss-a
abl. oss-e oss-ibus
substantivum vās, vāsis, n. se v plurálu skloňuje podle 2. deklinace (vzor sēptum):
sg. pl.
nom. vās vās-a
gen. vās-is vās-ōrum
akuz. vās vās-a
abl. vās-e vās-īs
§1.3b
Řecká substantiva 3. deklinace
DOPLŇUJÍCÍ VZOR basis, is, f.
15
Charakteristika
nominativ a genitiv singuláru: podle tvarů a zakončení v těchto dvou pádech se dělí do
dvou typů:
stejnoslabičná: typicky končí na -sis nebo -xis; skloňují se podle vzoru basis
různoslabičná: v genitivu dochází k rozšíření kmene (tvar má vyšší počet slabik
ve srovnání s nominativem); maskulina a feminina se skloňují podle vzoru pulmō,
neutra podle corpus
rody substantiv: maskulina, feminina, neutra
Skloňování
vzor basis, is, f.:
sg. pl.
nom. bas-is bas-ēs
gen. bas-is/-eos bas-ium
akuz. bas-im/-in bas-ēs
abl. bas-ī bas-ibus
Poznámky
vzor basis má v plurálu stejná zakončení jako auris (vzor pro latinská stejnoslabičná
feminina); rozdíly mezi oběma vzory jsou ve tvarech nepřímých pádů v singuláru
v genitivu a akuzativu singuláru vzoru basis je dvojí možnost zakončení: první (gen. s -is,
akuz. s -im) představuje polatinštěný tvar, který se používá v anatomické nomenklatuře,
druhá (gen. s -eos, akuz. s -in) původní řecký tvar, který je charakteristický pro termíny
z oblasti klinické medicíny
podle vzoru basis se skloňují také tři latinská substantiva: febris, is, f. (horečka), tussis, is,
f. (kašel), tūberculōsis, is, f. (tuberkulóza); u těchto slov se nepoužívají původní řecké
koncovky (v tabulce vyznačené červeně)
ze zakončení nominativu a genitivu singuláru lze poznat rod substantiva:
zakončení nom. a gen. sg. příklad
maskulina -ēr, -ēris sphinctēr, ēris, m.
feminina -is, -idis
-sis, -is
parōtis, idis, f.
basis, is, f.
neutra -ma, -matis derma,tis, n.
Souhrnný přehled zakončení substantiv 3. deklinace
sg. pl.
nom. různá zakončení -ēs (M, F) -a/-ia (N)
gen. -is/-eos -um/-ium
akuz. -em/-im/-in (M, F) = nom. sg. (N) -ēs (M, F) -a/-ia (N)
16
abl. -e/- ī -ibus
§1.4
Substantiva 4. deklinace
VZORY ductus, ūs, m.
genū, ūs, n.
Charakteristika
nominativ singuláru končí na -us nebo na -ū
ve tvaru genitivu singuláru jsou zakončena na -ūs
rody substantiv: maskulina a neutra (genū, ūs, n. a cornū, ūs, n.), výjimečně feminina
(manus, ūs, f.)
Skloňování
vzor ductus, -ūs, m. je určen pro maskulina a feminina, vzor genū, ūs, n. pro neutra
skloňování vzoru ductus, ūs, m.:
sg. pl.
nom. duct-us duct-ūs
gen. duct-ūs duct-uum
akuz. duct-um duct-ūs
abl. duct-ū duct-ibus
skloňování vzoru genū, ūs, n.:
sg. pl.
nom. gen-ū gen-ua
gen. gen-ūs gen-uum
akuz. gen-ū gen-ua
abl. gen-ū gen-ibus
Poznámky
obecná pravidla neuter platí i pro 4. deklinaci
nominativ a akuzativ má v singuláru i v plurálu vždy shodný tvar
nominativ a akuzativ plurálu je vždy zakončen na -a
4. deklinace je pro svůj charakteristický znak, samohlásku -u- v zakončení genitivu
plurálu -uum označovaná jako u-kmenová
ze zakončení základního tvaru lze rozpoznat rod substantiva:
-us (maskulina, popř. feminina)
-ū (neutra)
17
Souhrnný přehled zakončení substantiv 4. deklinace
sg. pl.
nom. -us (M, F) -ū (N) -ūs (M, F) -ua (N)
gen. -ūs -uum
akuz. -um (M, F) -ū (N) -ūs (M, F) -ua (N)
abl. -ū -ibus
§1.5
Substantiva 5. deklinace
VZOR faciēs, ēī, f.
Charakteristika
nominativ singuláru končí na -ēs
ve tvaru genitivu singuláru jsou zakončena na -ēī
rody substantiv: feminina, výjimečně maskulina (diēs, ēī, m.)
Skloňování
vzor faciēs, ēī, f.
sg. pl.
nom. faci-ēs faci-ēs
gen. faci-ēī faci-ērum
akuz. faci-em faci-ēs
abl. faci-ē faci-ēbus
Poznámka
5. deklinace je pro svůj charakteristický znak, samohlásku -ē- v zakončení genitivu
plurálu -ērum označovaná jako ē-kmenová.
Souhrnný přehled zakončení substantiv 5. deklinace
sg. pl.
nom. -ēs -ēs
gen. -ēī -ērum
akuz. -em -ēs
abl. -ē -ēbus
18
§2
ADJEKTIVA
§2.1
Adjektiva 1. a 2. deklinace
VZOR palātīnus, a, um
Charakteristika
v nominativu singuláru mají pro každý rod zvláštní zakončení, jsou tzv. trojvýchodná
v nominativu singuláru končí první tvar na -us nebo -er, druhý na -a, třetí na -um
první tvar je určený pro spojení se substantivy mužského rodu (= mužský tvar), druhý
pro spojení se substantivy ženského rodu (= ženský tvar), třetí pro spojení s neutry
(střední tvar)
Příklady spojení substantiv s adjektivem 1. a 2. deklinace
M F N
sulcus palātīnus tonsilla palātīna vēlum palātīnum
Skloňování
mužský tvar podle vzoru nervus
ženský tvar podle vzoru vēna
střední tvar podle vzoru sēptum
sg. M F N
nom. palātīn-us palātīn-a palātīn-um
gen. palātīn-ī palātīn-ae palātīn-ī
akuz. palātīn-um palātīn-am palātīn-um
abl. palātīn-ō palātīn-ā palātīn-ō
pl. M F N
nom. palātīn-ī palātīn-ae palātīn-a
gen. palātīn-ōrum palātīn-ārum palātīn-ōrum
akuz. palātīn-ōs palātīn-ās palātīn-a
abl. palātīn-īs palātīn-īs palātīn-īs
Poznámky
adjektiva 1. a 2. deklinace mohou být v nominativu singuláru zakončena:
19
zakončení nom. sg. příklad
-us, a, -um palātīnus, a, um
-er, -ra, -rum dexter, tra, trum
-er, -era, -erum līber, era, erum
u adjektiv se zakončením na -er, -ra, -rum se v genitivu singuláru vypouští
koncová samohláska -e (srov. substantivum cancer, crī, m.)
u adjektiv se zakončením na –er, -era, -erum v genitivu singuláru zůstává koncová
samohláska -e součástí slovního základu
zda u konkrétního adjektiva dojde k vypuštění koncové samohlásky -e nebo
jejímu zachování ve slovním základu, rozpoznáme z tvarů adjektiva pro feminina
a neutra
adjektivum si stále uchovává svůj vzor; ve spojení se substantivem, které se skloňuje
podle stejného vzoru, budou zakončení u obou slov shodná:
sg. pl.
nom. tonsilla palātīna tonsillae palātīnae
gen. tonsillae palātīnae tonsillārum palātīnārum
akuz. tonsillam palātīnam tonsillās palātīnās
abl. tonsillā palātīnā tonsillīs palātīnīs
pokud se adjektivum vyskytne ve spojení se substantivem skloňovaným podle jiného
vzoru, budou zakončení obou slov odlišná:
sg. pl.
nom. diameter oblīqua diametrī oblīquae
gen. diametrī oblīquae diametrōrum oblīquārum
akuz. diametrum oblīquam diametrōs oblīquās
abl. diametrō oblīquā diametrīs oblīquīs
§2.2
Adjektiva 3. deklinace
DOPLŇUJÍCÍ VZORY nāsālis, e
simplex
Charakteristika
podle počtu tvarů a zakončení v nominativu singuláru rozlišujeme adjektiva 3. deklinace:
20
dvojvýchodná: v nominativu singuláru mají dva tvary, první s koncovkou -is je
společný pro maskulina a feminina, druhý tvar s koncovkou -e je určený pro
neutra, např. nāsālis, nāsāle
jednovýchodná: v nominativu singuláru mají jeden tvar společný pro všechny tři
rody; nejčastěji jsou zakončena na -ex (např. simplex), -ns (např. abdūcēns) a -s
(např. teres)
Příklady spojení substantiv s dvojvýchodným adjektivem nāsālis, e
M F N
margō nāsālis crista nāsālis os nāsāle
Příklady spojení substantiv s jednovýchodným adjektivem simplex
M F N
lobulus simplex articulātiō simplex crūs simplex
Skloňování
mužské a ženské tvary adjektiv 3. deklinace se skloňují podle vzoru auris s výjimkou
ablativu singuláru, kde mají koncovku -ī místo -e; střední tvary podle vzoru rēte
skloňování dvojvýchodného adjektiva nāsālis, e
sg. M F N
nom. nāsāl-is nāsāl-is nāsāl-e
gen. nāsāl-is nāsāl-is nāsāl-is
akuz. nāsāl-em nāsāl-em nāsāl-e
abl. nāsāl-ī nāsāl-ī nāsāl-ī
pl. M F N
nom. nāsāl-ēs nāsāl-ēs nāsāl-ia
gen. nāsāl-ium nāsāl-ium nāsāl-ium
akuz. nāsāl-ēs nāsāl-ēs nāsāl-ia
abl. nāsāl-ibus nāsāl-ibus nāsāl-ibus
skloňování jednovýchodného adjektiva simplex
sg. M F N
nom. simplex simplex simplex
gen. simplic-is simplic-is simplic-is
akuz. simplic-em simplic-em simplex
abl. simplic-ī simplic-ī simplic-ī
21
pl. M F N
nom. simplic-ēs simplic-ēs simplic-ia
gen. simplic-ium simplic-ium simplic-ium
akuz. simplic-ēs simplic-ēs simplic-ia
abl. simplic-ibus simplic-ibus simplic-ibus
Poznámky
adjektiva 3. deklinace jsou pro svůj charakteristický znak, samohlásku -i v zakončení
genitivu plurálu -ium označována jako i-kmenová
§3
STUPŇOVÁNÍ LATINSKÝCH ADJEKTIV
Stupňování přídavných jmen představuje možnost vyjádřit pomocí adjektiva různé stupně téže
vlastnosti. Kromě základního stupně (pozitivu) rozlišujeme druhý stupeň (komparativ) a třetí
stupeň (superlativ). Komparativ se užívá při srovnání dvou objektů pro vyjádření vyššího stupně
vlastnosti. Funkcí superlativu je vyjádřit nejvyšší stupeň vlastnosti při srovnání jednoho
předmětu s několika jinými.
§3.1
Komparativ
VZOR lātior, ius
Charakteristika
nominativ singuláru je zakončen příponou -ior (mužské a ženské tvary) a -ius (střední
tvary);
při pravidelném stupňování se komparativy tvoří připojením přípony -ior, -ius ke
genitivnímu kmeni adjektiva, např. lātus, a, um > lātior, lātius
komparativy jsou dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace a patří mezi souhláskové kmeny
Skloňování
tvary pro maskulina a feminina s příponou -ior se skloňují podle vzoru pulmō a tvar pro
neutra s příponou -ius podle vzoru corpus
skloňování vzoru lātior, ius
sg. M F N
nom. lāt-ior lāt-ior lāt-ius
gen. lāt-ior-is lāt-ior-is lāt-ior-is
akuz. lāt-ior-em lāt-ior-em lāt-ius
abl. lāt-ior-e lāt-ior-e lāt-ior-e
22
pl. M F N
nom. lāt-ior-ēs lāt-ior-ēs lāt-ior-a
gen. lāt-ior-um lāt-ior-um lāt-ior-um
akuz. lāt-ior-ēs lāt-ior-ēs lāt-ior-a
abl. lāt-ior-ibus lāt-ior-ibus lāt-ior-ibus
§3.2
Superlativ
VZOR lātissimus, a, um
Charakteristika
nominativ singuláru je zakončen příponou -issimus, -issima, -issimum
při pravidelném stupňování se superlativy tvoří připojením přípony -issimus, -issima,
-issimum ke genitivnímu kmeni adjektiva, např. lātus, a, um > lātissimus, lātissima,
lātissimum
superlativy jsou trojvýchodná adjektiva 1. a 2. deklinace
Skloňování
mužské tvary s příponou -issimus se skloňují podle vzoru nervus, ženské tvary s příponou
-issima podle vzoru vēna, střední tvary s příponou -issimum podle vzoru sēptum
skloňování vzoru lātissimus, a, um
sg. M F N
nom. lāt-issim-us lāt-issim-a lāt-issim-um
gen. lāt-issim-ī lāt-issim-ae lāt-issim-ī
akuz. lāt-issim-um lāt-issim-am lāt-issim-um
abl. lāt-issim-ō lāt-issim-ā lāt-issim-ō
pl. M F N
nom. lāt-issim-ī lāt-issim-ae lāt-issim-a
gen. lāt-issim-ōrum lāt-issim-ārum lāt-issim-ōrum
akuz. lāt-issim-ōs lāt-issim-ās lāt-issim-a
abl. lāt-issim-īs lāt-issim-īs lāt-issim-īs
23
§3.3
Nepravidelné stupňování
u nepravidelného stupňování se jednotlivé stupně tvoří od odlišných kmenů adjektiva:
pozitiv komparativ superlativ
magnus, magna, magnum major, majus maximus, maxima, maximum
parvus, parva, parvum minor, minus minimus, minima, minimum
§3.4
Neúplné stupňování
některé adjektivní tvary komparativu, resp. superlativu pocházejí z latinských předložek
a chybí jim tvar v pozitivu:
předložka komparativ superlativ
ante anterior, anterius post
posterior, posterius īnfrā
īnferior, īnferius intimus, intima, intimum
supra superior, superius suprēmus, suprēma, suprēmum
§3.5
Překlad komparativů a superlativů v anatomických termínech
To, že se jedná o komparativní, resp. superlativní tvary, se u anatomických termínů v překladu
do češtiny většinou neprojeví. Obtížnější je aktivní překlad do latiny zejména s použitím
komparativů major/majus a minor/minus a superlativů. Obecně platí, že se latinské komparativy
používají tehdy, pokud se tatáž anatomická struktura vyskytuje v protikladném umístění (labium
superius/īnferius „horní/dolní ret“) nebo s protikladnou mírou určité vlastnosti (forāmen
palātīnum majus/minus „velký/malý patrový otvor“). Superlativ odráží nejvyšší míru vlastnosti
ve srovnání s obdobnými strukturami určité části lidského těla (mūsculus lātissimus dorsī „široký
sval zad“).
§4
ČÍSLOVKY
Latinské řadové číslovky
Z celé škály latinských číslovek se v lékařských termínech užívají především číslovky řadové,
nejčastěji ty, které vyjadřují pořadí 1.–12.:
1. prīmus, a, um první
2. secundus, a, um druhý, á, é
3. tertius, a, um třetí
4. quārtus, a, um čtvrtý, á, é
5. quīntus, a, um pátý, á, é
6. sextus, a, um šestý, á, é
24
7. septimus, a, um sedmý, á, é
8. octāvus, a, um osmý, á, é
9. nōnus, a, um devátý, á, é
10. decimus, a, um desátý, á, é
11. ūndecimus, a, um jedenáctý, á, é
12. duodecimus, a, um dvanáctý, á, é
Řadové číslovky se skloňují jako adjektiva 1. a 2. deklinace, např. digitus quīntus, gen. sg. digitī
quīntī; vertebra septima, gen. sg. vertebrae septimae; os tertium, gen. sg. ossis tertiī.
§5
PŘEDLOŽKY
Latinské předložky se pojí s akuzativem nebo ablativem. Některé z nich (in, sub) se mohou
vyskytovat ve spojení s oběma pády.
§5.1
Latinské předložky s akuzativem
ad k, do, při intrā v, uvnitř, za, během
ante před per skrz, přes, pomocí
circum okolo, kolem post po, za
contrā proti propter pro, kvůli
extrā mimo, vně secundum podle
īnfrā pod suprā nad
inter mezi trāns přes
§5.2
Latinské předložky s ablativem
ā, ab od ē, ex z, ze; kvůli (o příčině)
cum s, se, spolu prō pro
dē
in
z, ze (shora dolů); o
v, na (kde?); při (kdy?)
sine
sub
bez
pod (kde?)
§5.3
Latinské předložky s akuzativem a ablativem (= in, sub)
Latinské předložky in a sub se mohou pojit s akuzativem i ablativem:
v případě použití akuzativu vyjadřují směr (odpověď na otázku kam?), např.:
Carcinōma pancreatis in vēnam portae incrēscēns
Zhoubný nádor slinivky břišní vrůstající do vrátnicové žíly
25
v případě použití ablativu vyjadřují místo (odpověď na otázku kde?), např.:
Status post amputātiōnem in crūre/ sub genū
Stav po amputaci v bércové oblasti/ pod kolenem
§6
PŘÍSLOVCE
Použití latinských příslovcí v lékařských dokumentech je velmi omezené, nejčastěji se vyskytuje:
vērīsimiliter pravděpodobně
SYNTAX
§7
Pozice adjektiva
V latinských termínech obvykle stojí přídavné jméno až za substantivem, s nímž tvoří spojení,
např.:
vertebra thōrācica = hrudní obratel
Existují i výjimky z tohoto pravidla (tzv. postpozice latinských přídavných jmen), jsou však
vzácné, např.:
dūra māter encephalī = tvrdá mozková plena
§8
Shodný a neshodný přívlastek
Shodným přívlastkem bývá nejčastěji adjektivum ve spojení s nadřazeným substantivem.
Pro taková spojení platí pravidlo shody v rodě, čísle a pádě. Např.:
vertebra thōrācica = hrudní obratel (nom. sg.)
vertebrae thōrācicae = hrudní obratle (nom. pl.)
vertebrārum thōrācicārum = hrudních obratlů (gen. pl.)
Neshodný přívlastek obvykle představuje genitivní tvar substantiva ve spojení s nadřazeným
substantivem. Např.:
āreola (nom. sg.) mammae (gen. sg.) = dvorec prsu
Dalším typem neshodného přívlastku je spojení s předložkovou vazbou, např.:
Status post tonsillītidem = stav po zánětu mandlí
JAZYKOVÁ CHARAKTERISTIKA KLINICKÉ TERMINOLOGIE
Stejně jako v oblasti anatomického názvosloví i v klinických termínech převládají nominativní a
genitivní tvary substantiv a adjektiv. Pro klinické termíny je příznačná převaha řeckých slovních
základů a výskyt gramatických jevů převzatých z řečtiny. Latinsko-řecké klinické termíny se
obvykle uplatňují v klinických diagnózách. Pod klinickou diagnózou rozumíme rozpoznání a
pojmenování choroby, resp. zranění klinickým lékařem.
26
§9
Specifika klinických termínů
Klinické termíny mají z jazykového hlediska celou řadu specifických rysů:
§9.1 preference řeckých gramatických jevů
U řeckých slov se v klinických termínech typicky uplatňují (popř. upřednostňují) původní řecké
koncovky, např.:
Carcinōma baseos linguae = rakovina spodiny jazyka
§9.2 postavení adjektiva specifikujícího poranění nebo onemocnění
Přídavné jméno charakterizující ránu, poranění či nemoc může stát:
těsně za substantivem, se kterým vytváří spojení, např.:
Frāctūra comminutīva partis proximālis ulnae lateris dextrī
= tříštivá zlomenina proximální části pravé loketní kosti
až na konci klinického termínu, např.:
Frāctūra partis proximālis ulnae lateris dextrī comminutīva
§9.3 použití předložkových vazeb
Slouží nejčastěji k vyjádření:
časového souběhu nebo návaznosti, např.:
Status post resectiōnem cōlī sīgmoīdeī ante annōs XV
= stav po vynětí esovitého tračníku před patnácti lety
umístění, směru, např.:
Metastasēs ad pulmōnēs = druhotná ložiska rakoviny šířící se do plic
způsobu, charakteru, míry, účinku, např.:
Frāctūra clāviculae dextrae cum dislocātiōne ad latus
= zlomenina pravé klíční kosti s posunem ke straně
důvodu, např.:
Chēmotherapia propter carcinōma
= chemoterapie z důvodu rakoviny
příčiny, např.:
Īleus intestīnī tenuis ex2 adhaesiōnibus
= neprůchodnost tenkého střeva způsobená srůsty
§9.4 vyjádření strany
Určení pravé, levé strany nebo obou stran se vyjadřuje opisně, a to genitivním tvarem od spojení
latus dextrum/sinistrum/utrumque:
vpravo = lateris dextrī(zkratka l. dx.)
vlevo = lateris sinistrī (zkratka l. sin.)
na obou stranách = lateris utrīusque (zkratka l. utr.)
Např. Ruptūra tendinis Achillis3 lateris dextrī = prasknutí pravé Achillovy šlachy
2 Předložka ē, ex má význam „z, ze; kvůli (o příčině)“ a pojí se s ablativem.
3
Achillēs, is, m. = Achilleus (bájný řecký hrdina)
27
§9.5 vyjádření stupně poranění, onemocnění
Stupeň poranění, poškození nebo onemocnění se opisuje pomocí genitivního tvaru spojení
substantiva gradus s adjektivem v komparativu nebo superlativu, resp. s řadovou číslovkou:
Např. Ruptūra liēnis gradūs minōris/majōris/minimī/maximī
prasknutí sleziny menšího/většího/nejmenšího/největšího stupně
Āsthma bronchiāle gradūs prīmī/secundī/tertiī/quartī
Průduškové astma prvního/druhého/třetího/čtvrtého stupně
§9.6 vyjádření zánětlivého onemocnění
U pojmenování zánětlivých onemocnění se nejčastěji uplatňuje přípona -ītis (gen. sg. -ītidis),
která se připojuje ke genitivnímu kmeni substantiva označujícího postižený orgán.
Např. hepatītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění jater
encephalītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění mozku
gastrītis, ītidis, f. = zánětlivé onemocnění žaludku
§9.7 vyjádření nádorového onemocnění
Nádory se obvykle označují výrazy s příponou -ōma (gen. sg. -ōmatis).
Např. myōma, tis, n. = svalový nádor
lipōma, tis, n. = tukový nádor
§9.8 klinická eponyma
Eponyma představují pojmenování nemocí, úrazů nebo zákroků s použitím vlastních jmen
osobností, které se významnou měrou zasloužily o objev, popis nemoci nebo jejího příznaku či
o provedení určitého lékařského zákroku a vyšetřovací metody.
Např. Faciēs Hippocratica (výraz tváře těžce nemocných lidí před smrtí, pro něhož jsou
typické propadlé tváře, zapadlé oči a špičatý nos; jako první jej velmi přesně popsal
Hippokratés)
Morbus Crohn (Crohnova nemoc; zánětlivé střevní onemocnění, na jehož popisu
se významně podílel americký gastroenterolog Burrill Bernard Crohn)
Sectiō caesarea secundum Geppert (císařský řez podle Gepperta, významného
německého porodníka, který tento lékařský zákrok prosadil)
§9.9 užívání zkratek a akronymů
Pro klinické diagnózy je typické užívání zkratek a zkratkových pojmenování vzniklých spojením
začátečních písmen několika slov, resp. slovních základů, tzv. akronymů.
Např. Ca colī sīgmoideī (Ca: carcinōma) = rakovina esovitého tračníku
Fr. collī femoris l. sin. (Fr.: frāctūra; l. sin.: lateris sinistrī) = zlomenina krčku levé
stehenní kosti
St. p. TE (St. p.: Status post; TE: tōnsillectomiam4) = stav po chirurgickém
odstranění mandlí
§9.10 vyjádření nejistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy
4
tōnsillectomia, ae f. = chirurgické odstranění mandlí (jedná se o kompozitum složené ze dvou slov:
tōnsilla a ectomia).
28
V klinických dokumentech se míra jistoty lékaře o platnosti stanovené diagnózy vyjadřuje
opisem. V případě podezření se užívá adjektivního výrazu suspectus, a, um ve funkci shodného
přívlastku, popř. spojení substantiva suspīciō s genitivním tvarem názvu nemoci, poruchy nebo
poranění. Pro vyjádření přesvědčení lékaře o platnosti diagnózy se uplatňuje postponované
adverbium vērīsimiliter (častěji ve zkratce vs.).
Např. Commōtiō cerebrī suspecta, resp. Suspīciō commōtiōnis cerebrī
= podezření na otřes mozku
Commōtiō cerebrī, vs. = pravděpodobný otřes mozku
SLOVOTVORBA
Slovotvorba zahrnuje odvozování (derivaci) slov pomocí předpon (prefixů), přípon (sufixů) a
skládání slov z více slovních základů (kompozice).
§10
DERIVACE
§10.1
Odvozování slov latinskými předponami
Předpony (prefixy) pozměňují a upravují význam odvozovaného slova nejčastěji z hlediska:
a) umístění (lokalizace)
b) časového zařazení (temporalizace)
c) záporu (negace)
d) určení, upřesnění (identifikace), např. typu, míry apod.
V platnosti předpon se nejčastěji vyskytují latinské předložky.
Latinské předpony
předpona význam příklad český ekvivalent
ā-/ab- (abs-) od ablātiō
abscessus
odnětí
absces
ad- (af-, ap-, as-) při, u, do, k adhaesiō
afferēns
appendix
ascendēns
přilnavost, srůst
přívodný
přívěsek
stoupající, vzestupný
ante- před antepositiō chirurgické posunutí orgánu
dopředu
circum- kolem, okolo circumferentia obvod, rozsah
contrā- proti contrāincīsiō chirurgický řez vedený
opačným směrem, než byl
původní řez
com- (co-, col-, con)
← cum
s, se, spolu commōtiō
coāgulātiō
collāpsus
congelātiō
otřes
srážení krve
selhání, zhroucení
zmrznutí, omrzlina
29
dē- (dēs-) ods,
se (shora
dolů)
dēviātiō
dēsīnfectiō
odchýlení
odstranění nákazy
dis- (di-, dif-) 1. roz-
2. zápor
dislocātiō
dīlacerātiō
difficilis
rozmístění, posun
roztržení
nesnadný, obtížný
ē-/ex- (ef-) z, ze, vy- ērectiō
excīsiō
efferēns
vzpřímení, ztopoření
vyříznutí
odvodný
extrā- mimo, vně extrāuterīnus mimoděložní
in- (im-, il-, ir-) 1. v, na, dovnitř
2. zápor
incīsiō
irrītātiō
inoperābilis
immōbilitās
illegālis
řez, naříznutí
dráždění
neoperovatelný
nepohyblivost
nezákonný
īnfrā- pod īnfrāorbitālis podočnicový
inter- mezi interāctiō vzájemné působení
intrā- uvnitř, během intrānātālis vzniklý při porodu
ob- (oc-, op-) proti, za obstructiō
occiput
oppōnēns
uzavření, překážka
záhlaví, týl
opačný, stavějící se proti
per- skrz, přes;
vysoký stupeň
perforāns
peraciditās
prostupující, pronikající
překyselení
post- po, za posttraumaticus
postmolāris
poúrazový
ležící za stoličkou
prae- před praenātālis
praecordium
před narozením
oblast před srdcem
prō- vpřed prōminēns vyčnívající
re- znovu, opět,
zpět
resūtūra
remittēns
opakované sešití
dočasně ustupující
sub- (suc-, suf-, sup-,
sus-)
pod, dole;
nižší stupeň
sublinguālis
suspīciō
subfebris
podjazykový
podezření
zvýšená teplota
super-, suprā- nad superficiālis
suprāspīnātus
povrchový
nadhřebenový
trāns- přes, pře- trānsfūsiō přelévání
§10.2
Odvozování slov latinskými příponami
Odvozováním slov pomocí sufixů se rozumí připojení přípony ke genitivnímu kmeni
základového slova. I přípony fungují jako nositelé specifického významu, tzn., že upravují nebo
pozměňují význam derivovaného slova.
30
Latinské substantivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-(c)ulus, a, um
-ellus, a, um
-olus, a, um
zdrobněliny denticulus
cerebellum
artēriola
zoubek
mozeček
tepénka
-itās 1. vlastnost
2. stav
aciditās
dēformitās
kyselost
znetvoření
-(t)iō
-(s)iō
-(x)iō
činnost nebo její
výsledek
abductiō
tensiō
flexiō
odtažení
napětí, tlak
ohýbání, ohnutí, ohyb
-(t)or
-(s)or
-(x)or
činitel abductor
tensor
flexor
odtahovač
napínač
ohybač
-(t)ūra
-(s)ūra
činnost nebo její
výsledek
curvātūra
incīsūra
zakřivení
zářez
§10.2a Latinská deminutiva
Latinské zdrobněliny se tvoří od slovního základu připojením jedné z typických přípon:
• -olus, a, um artēria („tepna“) → artēriola („tepénka“)
• -(c)ulus, a, um dēns („zub“) → denticulus („zoubek“)
• -ellus, a, um cerebrum („mozek“) → cerebellum („mozeček“)
Rod odvozeného substantiva zůstává zachován. Latinská deminutiva jsou vždy substantivy
1. nebo 2. deklinace.
Latinské adjektivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-ālis, e
-āris, e
vztah, příslušnost temporālis, e
mūsculāris, e
spánkový
svalový
-ātus, a, um opatřený něčím caudātus, a, um opatřený ocasem, ocasatý
-eus, a, um
-āneus, a, um
vztah, příslušnost osseus, a, um
cutāneus, a, um
kostní
kožní
-ilis, e
-bilis, e
možnost, schopnost fragilis, e
operābilis, e
křehký, lámavý
operovatelný
-ōsus, a, um 1. příslušnost
2. hojnost
vēnōsus, a, um
ulcerōsus, a, um
žilní
vředovitý
§10.2b Latinská adjektiva s příponou -ālis, -āle/ -āris, -āre
Latinské adjektivum s významem příslušnosti nebo vztahu se nejčastěji tvoří příponami -ālis,
-āle, resp. -āris, -āre, které se připojí ke genitivnímu kmeni substantiva, od něhož se dané
adjektivum odvozuje. Varianta -āris, -āre se používá v případě, že této příponě předchází slabika
obsahující hlásku l.
slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
s významem
příslušnosti/vztahu
pariēs, pariet-is, m. pariet- parietālis, parietāle
mūsculus, ī, m. mūscul- mūsculāris, mūsculāre
31
§10.3
Odvozování slov řeckými předponami
Řecké předpony mají obdobnou funkci jako latinské prefixy. Slouží k pozměnění významu
základového slova z hlediska označení místa, času, identifikace nebo negace. Většina řeckých
prefixů pochází z předložek.
Řecké předpony
předpona význam příklad český ekvivalent
a- (an-) zápor apnoē
anaemia
zástava dechu
chudokrevnost
ana- 1. opět, znovu
2. roz-
anastomōsis
analysis
spojení, propojení
rozklad
anti- (ant-) proti antisēpsis ničení choroboplodných
zárodků dezinfekcí
apo- od, pryč apophysis výrůstek, hrbolek kosti
cata- z, ze (shora dolů) catarrhus katar (zánět sliznice
provázený tvorbou sekretu)
dia- (di-) 1. roz-
2. skrz
3. mezi
diagnōsis
diabētēs
diencephalon
rozpoznání (nemoci)
úplavice
mezimozek
dys- porucha, obtížnost dystrophia
dyspnoē
porucha výživy
dušnost, namáhavé dýchání
ec-, ecto-, exo- vně, mimo ectopia chybné uložení orgánu mimo
své obvyklé místo
en- (em-) v, dovnitř encephalon
embolia
mozek
vmetnutí
endo- (end-) uvnitř endocardium srdeční nitroblána
epi- (ep-) na, nad, při epidermis
epigastrium
epicardium
pokožka
nadbřišek
přísrdečník
eu- dobře, normální
stav
eupnoē
euthanasia
normální, pravidelné
dýchání
důstojné ukončení života
hyper- 1. nad (místně)
2. zvýšená činnost
hypertonia
hypertrophia
vysoký tlak, zvýšené svalové
napětí
zbytnění, zvětšení
hypo- (hyp-) 1. pod (místně)
2. snížený stupeň
hypophysis
hypotrophia
mozkový podvěsek
podvýživa
meta- (met-) 1. za, po
2. změna
metencephalon
metastasis
metabolismus
zadní mozek
druhotné ložisko
látková přeměna
para- (par-) 1. při, vedle
2. podobnost
paramētrium
parasītus
paratȳphus
děložní vazivo
příživník, parazit
onemocnění podobné tyfu
peri- kolem, okolo periosteum
pericardium
okostice
osrdečník
pro- před prognōsis předpověď
syn- (sy-, sym-) s, se, spolu synostōsis
syndrōma
kostěný srůst sousedních
kostí
soubor příznaků určitého
32
onemocnění
§10.4
Odvozování slov řeckými příponami
Následující přehled řeckých substantivních přípon obsahuje ty nejdůležitější a nejčastěji
používané, jejichž znalost je zásadní zejména pro orientaci v klinické terminologii.
Řecké substantivní přípony
předpona význam příklad český ekvivalent
-ia onemocnění ischaemia místní nedokrevnost tkáně
nebo orgánu
-iāsis onemocnění (jeho
původ nebo
přirovnání)
cholēlithiāsis
psōriāsis
žlučové kameny
lupénka
-ismus onemocnění,
odchylka od normy
alcoholismus
strabismus
nadměrné užívání alkoholu
šilhání
-ītis zánět arthrītis zánět kloubu
-ōsis onemocnění (pro
které není
charakteristický
zánět)
nephrōsis
psӯchōsis
nezánětlivé onemocnění
ledvin
duševní onemocnění
-ōma nádor myōma nezhoubný nádor ze svalové
tkáně
-ōmatōsis mnohonásobný
výskyt nádorů
myōmatōsis mnohonásobný výskyt
nádorů ze svalové tkáně
Řecké adjektivní přípony
přípona význam příklad český ekvivalent
-eus, a, um vztah, příslušnost oesophageus, a, um jícnový, patřící k jícnu
-icus, a, um vztah, příslušnost gastricus, a, um žaludeční
-īdeus, a, um podobnost pterygoīdeus, a, um křídlový (podobný křídlu)
§10.4a Řecká adjektiva s příponou -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum
Řecká adjektiva s významem vztahu nebo příslušnosti se nejčastěji tvoří příponami -icus, -ica,
-icum nebo -eus, -ea, -eum. I tyto přípony se připojují ke genitivnímu kmeni substantiva, od
kterého se adjektivum odvozuje.
slovníkový tvar substantiva kmen substantiva odvozené adjektivum
s významem
příslušnosti/vztahu
hēpar, hēpat-is, n. hēpat- hēpaticus, hēpatica, hēpaticum
larynx, laryng-is, m. laryng- laryngeus, laryngea, laryngeum
33
§10.4b Řecká adjektiva s příponou -īdeus, -īdea, -īdeum
Pomocí řecké přípony -īdeus, -īdea, -īdeum se zpravidla vyjadřuje podobnost tvaru, např.
• sūtūra lambdoīdea „šev tvarem podobný řeckému písmenu Λ“
• mūsculus deltoīdeus „sval tvarem podobný řeckému písmenu Δ“
• cōlon sīgmoīdeum „tračník tvarem podobný řeckému písmenu ς“
• os hyoīdeum „kost tvarem podobná řeckému písmenu υ“
V anatomické nomenklatuře je velmi časté spojení takto odvozeného řeckého adjektiva se
substantivem prōcessus, např.
• prōcessus coracoīdeus zobcovitý výběžek (lopatky)
• prōcessus corōnoīdeus věnčitý výběžek (dolní čelisti)
• prōcessus pterygoīdeus křídlovitý výběžek (klínové kosti)
• prōcessus xiphoīdeus mečovitý výběžek (hrudní kosti)
§11
KOMPOZICE
Složené slovo (kompozitum) vzniká spojením dvou nebo více slovních základů (komponentů).
Typický model dvouslovného složeného termínu je následující:
genitivní kmen
1. komponentu
+ spojovací vokál + 2. komponent
nāsolabiālis
(nosoretní)
nās + o + labiālis
nos + o + retní
Spojovacím vokálem je stejně jako v češtině nejčastěji -o-. Tento spojovací prvek se neuplatňuje
u všech složenin. Chybí zejména tehdy, když na švu spojovaných komponentů již figuruje
samohláska (první z komponentů končí, nebo druhé slovo začíná na samohlásku).
Např. poly-arthrītis (zánět mnoha kloubů)
gastr-odynia (bolest žaludku)
Kromě -o- se jako spojovací vokál užívá -i-, a to zejména tehdy, pokud je první z komponentů
číslovka (např. secund-ī-gravida „podruhé těhotná žena“) nebo druhou složku představuje
výraz -formis (např. pis-i-formis „hráškový“), příp. -fer (např. bīl-i-fer „žlučovodný“).
Kompozita se v lékařské terminologii vyskytují běžně. Nezřídka se kombinují i slovní základy
různého jazykového původu (v takových případech mluvíme o tzv. hybridních kompozitech).
Např. tōnsillectomia „chirurgické odstranění mandlí“ (lat. tōnsilla + řec. ektomē)
Zatímco v anatomické nomenklatuře převažují latinské slovní základy, je pro klinickou
terminologii charakteristická preference řeckých slovních základů.
Např. vertebra = termín pro obratel v anatomické nomenklatuře
spondylomalacia = klinický termín označující měknutí obratlů (řec. spondylos „obratel“)
U latinských kompozit jsou slovotvorná struktura i význam termínu většinou snadno
rozpoznatelné na základě znalosti slovní zásoby z předcházejících lekcí a znalosti principů
slovotvorby.
Např. articulātiō tālocrūrālis (doslova kloub hleznobércový)
ligāmentum atlantooccipitāle (nosičotýlní vaz)
34
Pro schopnost analyzovat řecká kompozita je nutné se nejprve seznámit se základním okruhem
nejčastěji užívaných řeckých slovních základů. Mnohé z nich se jinde než v odvozených nebo
složených termínech nevyskytují (např. od řeckého výrazu pro sval mȳs se uplatňuje jen slovní
základ my-: myītis „zánět svalu“, myocardium „srdeční svalovina“).
Přehled nejběžnějších řeckých slovních základů v lékařské terminologii
§11.1 všeobecná pojmenování
řecký slovní základ
(v závorce nom. sg.)
český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
anthrōp-
(anthropos)
člověk anthrōpometria antropometrie, měření
různých rozměrů
lidského těla
andr- (aner) muž androphobia androfobie, chorobný
strach žen před muži
gyn-/ gynaec-
(gyne)
žena gynaecologia ženské lékařství
paed- (pais) dítě paediātēr dětský lékař/ka
ger-/geront-
(geron)
stařec geriātria geriatrie, věda
zabývající se péčí o
staré lidi a stáří
§11.2 řecká pojmenování anatomických struktur
řecký slovní základ
(v závorce nom. sg.)
český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
aden- (adēn) žláza adenōma nezhoubný nádor
žlázového epitelu
angi- (angeion) céva angīographia rentgenové znázornění
cév
arthr- (arthron) kloub arthrītis
arthrōsis
synarthrōsis
zánět kloubu
nezánětlivé onemocnění
kloubu
pevný kloub (spojení
kostí bez kloubní
dutiny)
cardi- (kardiā) srdce endocardium
pericardium
srdeční nitroblána
osrdečník
cephal- (kefalē) hlava diencephalon
metencephalon
mezimozek
zadní mozek
cheil- (cheilos) ret cheilorrhaphia chirurgické sešití rtu
cheir- (cheir) ruka cheirospasmus křeč svalstva ruky
chondr- (chondros) chrupavka perichondrium
synchondrōsis
ochrustavice (obal
chrupavky)
chrupavčité spojení
kostí
colp- (kolpos) pochva colporrhagia krvácení z pochvy
cyst- (kystis) měchýř ūrocystis
cholēcystis
močový měchýř
žlučník
35
cyt- (kytos) buňka erythrocytus
leucocytus
červená krvinka
bílá krvinka
dactyl- (daktylos) prst syndactylia vrozený srůst prstů
derm(at)- (derma) kůže dermatītis zánět kůže
episi- (epision) stydká krajina episiotomia chirurgický nástřih
hráze při porodu
glōss-/glōtt-
(glōssa/glōtta)
jazyk glōssoschisis vrozený podélný
rozštěp jazyka
gnath- (gnathos) čelist gnathoschisis vrozený rozštěp horní
čelisti
gon- (gony) koleno gonarthrōsis degenerativní
onemocnění kolenního
kloubu
hyster- (hysterā) děloha hysterectomia chirurgické odstranění
dělohy
lapar- (laparā) břišní dutina laparoscopia endoskopické vyšetření
břišní dutiny
mast- (mastos) prs mastectomia chirurgické odstranění
prsu
mētr- (mētrā) děloha endomētrium
paramētrium
děložní sliznice
děložní vazivo
my- (mȳs) sval myōma nezhoubný nádor ze
svalové tkáně
myel- (myelos) dřeň, mícha myelopathia onemocnění míchy nebo
kostí dřeně
nephr- (nefros) ledvina nephrolithiāsis ledvinové kameny
neur- (neuron) nerv neurītis zánět nervu
odont- (odūs) zub parodontōsis
periodontium
onemocnění tkáně
v okolí zubu
ozubice
ōm- (ōmos) rameno ōmalgia bolest ramena
ōophor- (ōoforon) vaječník ōophorectomia chirurgické odstranění
vaječníku
ophthalm-
(ofthalmos)
oko ophthalmia zánět oka
oste- (osteon) kost osteogenesis vývoj kostí
ōt- (ūs) ucho ōtītis zánět ucha
phleb- (fleps) žíla phlebotomia chirurgické protětí žíly
phys- (fyesthai) růst apophysis
diaphysis
výrůstek, hrbolek kosti
střední část dlouhých
kostí
pneum(on)-
(pneumōn)
plíce pneumonia zápal plic
pod- (pūs) noha podalgia bolest nohou
36
rhīn- (rhīs) nos rhīnītis rýma (zánět nosní
sliznice)
salping- (salpinx) vejcovod salpingorrhaphia chirurgické sešití,
zpevnění vejcovodu
sōmat- (sōma) tělo sōmaticus týkající se těla
splanchn-
(splanchnon)
vnitřní orgán splanchnopathia onemocnění vnitřních
orgánů
spondyl- (spondylos) obratel spondyloschisis vrozený rozštěp jednoho
nebo více obratlů
stomat- (stoma) ústa stomatorrhagia krvácení z úst
§11.3 řecká pojmenování tělních tekutin a dalších látek
řecký slovní základ
(v závorce nom. sg.)
český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
haem(at)-/-aem-
(haima)
krev haemorrhagia
haematoscopia
hyperglycaemia
krvácení
vyšetření krve
zvýšená hladina cukrů
v krvi
hydr- (hydōr) voda, tekutina hydrothōrāx nahromadění tekutiny
v pohrudniční dutině
chol- (chole) žluč cholecystis žlučník
lip- (lipos) tuk lipōma nezhoubný nádor
z tukové tkáně
lith- (lithos) kámen cholēcystolithos žlučníkový kámen
pȳ- (pȳon) hnis pȳophtalmia zhnisání oka
pȳr- (pȳr) oheň hyperpyrexia vysoká horečka
ūr- (ūron) moč ūrologia nauka o močovém
ústrojí a jeho
chorobách
§11.4 řecká pojmenování fyziologických a patologických jevů a procesů
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
-aesth- (aisthēsis) cit, cítění anaesthēsia
dysaesthēsia
znecitlivění
porucha citlivosti
-algia (algos) bolest cephalalgia bolest hlavy
-lithiāsis (lithos) kameny nephrolithiāsis ledvinové kameny
-lysis (lysis) uvolnění, rozklad spasmolysis uvolnění křeče
men-/meno-
(men)
měsíc menorrhoea menstruace
-odynia (odynē) bolest mastodynia bolest prsu
37
-pathia (pathos) blíže nespecifikované
onemocnění
psȳchopathia duševní onemocnění
-penia (peniā) nedostatek leucocytopenia nedostatek bílých
krvinek
-phobia (fobos) strach claustrophobia strach z uzavřeného
prostoru
-plasia (plassein) tvorba, vývin (tvořit) hyperplasia nadměrný vývin tkáně
nebo orgánu
-plēgia (plēgē) obrna, ochrnutí
(rána)
gastroplēgia ochrnutí žaludku
-pnoē (pnoē) dýchání eupnoē
dyspnoē
apnoē
normální, pravidelné
dýchání
dušnost, namáhavé
dýchání
zástava dechu
-ptōsis (ptōsis) klesnutí mētroptōsis pokles dělohy
-rrhagia
(rhēgnynai)
krvácení (lámat,
trhat)
enterorrhagia krvácení ze střeva
-rrhoea (rhoē) výtok pȳorrhoea
ōtorrhoea
výtok hnisu
výtok z ucha (při
zánětu)
-schisis (schisis) rozštěp cheiloschisis rozštěp rtu
-spasmus (spasmos) křeč bronchospasmus průdušková křeč
-stas- (stasis) stání astasia
vēnostasis
neschopnost stát
městnání krve v žilách
-ton- (tonos) napětí, tlak hypertonia
hypotonia
vysoký tlak, zvýšené
svalové napětí
nízký tlak, snížené
svalové napětí
-troph- (trofē) výživa eutrophia
dystrophia
atrophia
dobrý stav výživy
porucha výživy
nevýživa, zmenšení,
úbytek
§11.5 řecká pojmenování vlastností, charakteristik a množství
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
brady- (bradys) pomalý bradypnoē zpomalené dýchání
crypt- (kryptos) skrytý cryptogenēs skrytého, nejasného
původu
di- (dis) dvakrát diplēgia oboustranná obrna
erythr- (erythros) červený erythrocytus červená krvinka
-genēs (gignesthai) pocházející (z), haematogenēs, es5 vzniklý krevní cestou
5 Slova obsahující složku -genēs, es jsou dvojvýchodná adjektiva 3. deklinace řeckého původu (tvar
haematogenēs je určen pro maskulina a feminina, haematogenes pro neutra).
38
vzniklý (vznikat)
hēmi- (hēmi-) poloviční hēmiplēgia ochrnutí jedné
poloviny těla
is- (isos) stejný isogenēs stejného původu
leuc- (leukos) bílý leucocytus bílá krvinka
macr- (makros) velký, dlouhý macroscopia pozorování pouhým
okem
malac- (malakos) měkký osteomalacia změknutí kosti
megal- (megas) velký megalocardia nadměrně velké srdce
melan- (melās) černý melanōma zhoubný kožní nádor
mes(o)- (mesos) prostřední mesencephalon střední mozek
micr- (mikros) malý microscopia pozorování
drobnohledem
mon- (monos) jediný monoplēgia ochrnutí jedné
končetiny
necr- (nekros) mrtvý necrōsis odumření tkáně
ne-o- (neos) nový neoplasma novotvar, nádor
olig- (oligos) málokterý, nečetný oligūria snížené množství
vylučované moči
pān- (pās) všechen, celý pānplēgia obrna celého těla
poly- (polys) mnohý polyarthrītis zánět několika kloubů
pseud- (pseudēs) nepravý pseudotūberculōsis nepravá, zdánlivá
tuberkulóza
sclēr- (sklēros) tvrdý sclērōsis chorobné ztvrdnutí
tkáně nebo orgánu
tachy- (tachys) rychlý tachypnoē zrychlené dýchání
therm- (thermos) teplý hypothermia nízká tělesná teplota
tetra- (tettares) čtyři tetraplēgia ochrnutí všech čtyř
končetin
tri- (treis) tři triceps trojhlavý
§11.6 řecká pojmenování lékařských oborů, zákroků a vyšetření
řecký slovní základ český ekvivalent příklad termínu český ekvivalent
39
-ectomia (ektomē) chirurgické
odstranění, vynětí
cholēcystectomia vynětí žlučníku
-graphia (grafein) záznam, obraz (psát) rētinographia fotografický obraz
očního pozadí
-iātria (iātreiā) léčba, léčení paediātria dětské lékařství,
pediatrie
-logia (logos) nauka cardiologia nauka o srdci a
srdečních chorobách
-metria (metron) rozměr, měření
(míra)
cephalometria měření rozměrů lebky
-plastica (plastikē
technē)
plastická operace
(umění tvořit)
ōtoplastica plastická operace
ušního boltce
-scopia (skopein) vyšetření (pozorovat) ophthalmoscopia vyšetřování očního
pozadí (očním
zrcátkem)
-stomia (stoma) vyústění (ústa) trachēostomia vyústění průdušnice
navenek
-therapia (therapeiā) léčba, léčení chēmotherapia léčení chemickými
prostředky
-tomia (tomē) řez, protětí tympanotomia protětí bubínku
40
LITERATURA
ARTIMOVÁ, J., KOLAŘÍK, A., ŠIMON, F. Latinčina pre ošetrovateľov. Košice: Aprilla, 2006
BUJALKOVÁ, Mária – JUREČKOVÁ, Anna. Terminologia Medica (Graeco-Latin Medical
Terminology). Bratislava: Univerzita Komenského v Bratislavě, 2013
CASPAR, Wolfgang. Medizinische Terminologie: Lehr- und Arbeitsbuch. Stuttgart: Thieme,
2007
DAUBER, Wolfgang. Feneisův obrazový slovník anatomie. Praha: Grada, 2007
KÁBRT, Jan – KÁBRT, Jan JR. Lexicon medicum. Praha: Galén, 2004
MAREČKOVÁ, Elena – REICHOVÁ, Hana. Úvod do lékařské terminologie. Základy latiny s
přihlédnutím k řečtině. Brno: Masarykova univerzita, 2013
SVOBODOVÁ, Dana: Terminologiae medicae vestibulum: úvod do řecko-latinské lékařské
terminologie pro studenty bakalářských oborů na 1. LF UK. Praha : Karolinum, 2005
Terminologia anatomica : international anatomical terminology. Stuttgart: Thieme Medical
Publishers, 1998
VEJRAŽKA, Martin – SVOBODOVÁ, Dana. Terminologiae medicae IANUA. Praha: Academia,
2006
41
GRAMATICKÉ PENZUM JEDNOTLIVÝCH LEKCÍ
s odkazy na příslušné paragrafy ve výkladu
Výslovnost
latinská abeceda, výslovnost latinských hlásek a hláskových skupin, přízvuk a délka, ortografie
str. 6-7
Lekce 1
Gramatické penzum
1. deklinace: základní charakteristika a skloňování (nominativ, genitiv singuláru a plurálu)
latinská substantiva 1. deklinace §1.1a
řecká substantiva 1. deklinace §1.1b
adjektiva 1. a 2. deklinace (tvary pro feminina) §2.1
řadové číslovky (tvary pro feminina) §4
pozice adjektiva §7
shodný a neshodný přívlastek v lékařských termínech §8
Lekce 2
Gramatické penzum
2. deklinace: základní charakteristika a skloňování (nominativ, genitiv singuláru a plurálu)
latinská substantiva 2. deklinace §1.2a
řecká substantiva 2. deklinace §1.2b
adjektiva 1. a 2. deklinace (tvary pro maskulina a neutra) §2.1
latinské řadové číslovky (tvary pro maskulina a neutra) §4
Lekce 3
Gramatické penzum
3. deklinace: základní charakteristika a skloňování (nominativ, genitiv singuláru a plurálu)
latinská substantiva 3. deklinace §1.3a
řecká substantiva 3. deklinace §1.3b
Lekce 4
Gramatické penzum
adjektiva 3. deklinace: základní charakteristika a skloňování
(nominativ, genitiv singuláru a plurálu) §2.2
odvozování adjektiv pomocí latinských přípon -ālis, -āle (-āris, -āre) §10.2b
odvozování adjektiv pomocí řeckých přípon -icus, -ica, -icum a -eus, -ea, -eum §10.4a
Lekce 5
Gramatické penzum
stupňování latinských adjektiv: základní charakteristika §3
latinské komparativy a superlativy: typologie, skloňování
(nominativ a genitiv singuláru a plurálu) §3.1; 3.2
nepravidelné a neúplné stupňování §3.3; 3.4; 3.5
Lekce 6
Gramatické penzum
4. a 5. deklinace: základní charakteristika a skloňování
(nominativ, genitiv singuláru a plurálu) &1.4; 1.5
42
latinská deminutiva §10.2a
odvozování adjektiv příponou -īdeus, -īdea, -īdeum §10.4b
Lekce 7
Gramatické penzum
latinské předložky s akuzativem §5.1; 5.3
akuzativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací
substantiva §1.1 – 1.5
adjektiva §2.1 - 2.2
komparativy, superlativy §3.1 - 3.2
specifika klinické terminologie I. §9.1 - 9.3
§1.1b; §1.3b
Lekce 8
Gramatické penzum
latinské předložky s ablativem §5.2; 5.3
ablativ singuláru a plurálu všech latinských deklinací
substantiva §1.1 – 1.5
adjektiva §2.1 - 2.2
komparativy, superlativy §3.1 - 3.2
specifika klinické terminologie II. §9.4 - 9.9
slovotvorba: odvozování slov latinskými předponami §10.1
Lekce 9
Gramatické penzum
slovotvorba: odvozování slov latinskými příponami §10.2
slovotvorba: odvozování slov řeckými předponami a příponami §10.3 - 10.4
specifika klinické terminologie III. §9.10
Lekce 10
Gramatické penzum
slovotvorba: skládání slov §11;
§11.1 – 11.6
43
Obsah
ÚVOD....................................................................................................................................................... 2
Latinská lékařská terminologie................................................................................................................ 3
Úvod do latinského deklinačního systému.............................................................................................. 4
Latinské názvosloví slovních druhů a gramatických kategorií......................................................... 4
Skloňování (deklinace) substantiv................................................................................................... 4
Skloňování adjektiv.......................................................................................................................... 5
VÝSLOVNOST a ORTOGRAFIE .................................................................................................................. 6
Latinská abeceda............................................................................................................................. 6
Výslovnost latinských hlásek ........................................................................................................... 6
Délka................................................................................................................................................ 7
Přízvuk ............................................................................................................................................. 7
Ortografie ........................................................................................................................................ 7
MORFOLOGIE .......................................................................................................................................... 8
SUBSTANTIVA...................................................................................................................................... 8
Latinská substantiva 1. deklinace.................................................................................................... 8
Řecká substantiva 1. deklinace........................................................................................................ 8
Latinská substantiva 2. deklinace.................................................................................................... 9
Řecká substantiva 2. deklinace...................................................................................................... 11
Latinská substantiva 3. deklinace.................................................................................................. 12
Řecká substantiva 3. deklinace...................................................................................................... 14
Substantiva 4. deklinace................................................................................................................ 16
Substantiva 5. deklinace................................................................................................................ 17
ADJEKTIVA ......................................................................................................................................... 18
Adjektiva 1. a 2. deklinace............................................................................................................. 18
Adjektiva 3. deklinace.................................................................................................................... 19
Stupňování latinských adjektiv.......................................................................................................... 21
Komparativ .................................................................................................................................... 21
Superlativ....................................................................................................................................... 22
Nepravidelné stupňování .............................................................................................................. 23
Neúplné stupňování ...................................................................................................................... 23
Překlad komparativů a superlativů v anatomických termínech.................................................... 23
ČÍSLOVKY ........................................................................................................................................... 23
44
PŘEDLOŽKY........................................................................................................................................ 24
Latinské předložky s akuzativem................................................................................................... 24
Latinské předložky s ablativem...................................................................................................... 24
Latinské předložky s akuzativem a ablativem (= in, sub)............................................................... 24
PŘÍSLOVCE ......................................................................................................................................... 25
SYNTAX .................................................................................................................................................. 25
Pozice adjektiva............................................................................................................................. 25
Shodný a neshodný přívlastek....................................................................................................... 25
JAZYKOVÁ CHARAKTERISTIKA klinické terminologie............................................................................. 25
Specifika klinických termínů.......................................................................................................... 26
SLOVOTVORBA ...................................................................................................................................... 28
DERIVACE........................................................................................................................................... 28
Odvozování slov latinskými předponami....................................................................................... 28
Odvozování slov latinskými příponami.......................................................................................... 29
Odvozování slov řeckými předponami .......................................................................................... 31
Odvozování slov řeckými příponami ............................................................................................. 32
KOMPOZICE....................................................................................................................................... 33
Přehled nejběžnějších řeckých slovních základů v lékařské terminologii ..................................... 34
LITERATURA........................................................................................................................................... 40
Gramatické penzum jednotlivých lekcí ................................................................................................. 41