© Tom Vespa
[z lat. latus = strana, bok]
•
Lateralita - funkční dominance jednoho ze shodných párových pohybových nebo smyslových orgánů
- přednostním užívání jednoho z párových orgánů
Tato asymetrie se může projevit jak v oblasti hybnosti (např. horní a dolní končetiny) tak
v oblasti smyslové (např. oči, uši).
Lateralitu pozorujeme pouze u vyšších živočichů a její intenzita se může projevit jako
preference – upřednostňování mírného stupně
dominance – silné upřednostňování
(Párový orgán, který je preferován obecně pracuje rychleji, lépe, kvalitněji)

© Tom Vespa
Lateralitu dělíme na:
• praváctví (dextrie)
• leváctví (sinistrie)
• nevyhraněnost (ambidextrie)
•
Z hlediska motoriky sledujeme a porovnáváme také projevy laterality u tělesných orgánů a periferií
(např. vztah mezi horními a dolními končetinami).
• souhlasná
• překřížená (ambivalence)

© Tom Vespa
Během ontogeneze lze lateralitu pozorovat již kolem třetího roku života, nejpozději by se měla
projevit před započetím školní docházky.
•
Lateralita je ovlivněna nejen genotypově, ale i fenotypově (společenským prostředím)
Původ a příčiny laterality nejsou přesně známé
Za nejčastější příčiny laterality se považují:
• dědičnost
• dominance jedné hemisféry
• závislost laterality na věku a cvičení

© Tom Vespa
Podle některých autorů (U. Wasmund, 1976, D. Kováč,  1977) rozlišujeme v praxi tři stupně
laterality:
laterální asymetrii rozdíly v anatomické a morfologické stavbě mezi párovými orgány a mezi pravou a
levou částí orgánů - (délka, objem, velikost ruky a chodidla apod.)
laterální preferenci trvalé zesílení reflexů jedné strany těla
laterální dominanci zjevné rozdíly ve výkonnosti obou stran těla

© Tom Vespa
Ve sportu
Je důležitá zejména, pokud nepracují párové končetiny současně
Dominantní strana si rychleji a kvalitněji utváří pohybové návyky a snadněji je ukládá do paměti
Je doporučeno začít s tréninkem pro dominantní stranu a poté navázat stranou nedominantní
Ve výkonnostním a vrcholovém sportu se pro velkou obtížnost pohybu trénují některé dovednosti
jednostranně (např. v gymnastice, atletice)

© Tom Vespa
Ve sportovní populaci můžeme pozorovat tyto čtyři typy laterality:
typ nevyhraněné laterality- používají oba párové orgány stejně
typ vyhraněného praváka
typ vyhraněného leváka
typ zkřížené laterality - motorická funkce se lokalizuje v jedné hemisféře a senzorická funkce v
druhé

© Tom Vespa
U malých dětí, asi do 10 let, akcentujeme přirozenou lateralitu, nikdy ji nepotlačujeme.
Jemné úkony (psaní, kreslení) děláme jen jednostranně.
Nestřídáme např. způsob držení sportovního náčiní.
Násilné přecvičování leváka na praváka se nedoporučuje, hlavně ne do 7. let, neboť mohou vzniknout
poruchy ve vývinu řeči, které se vážou na vývin motoriky a dominující hemisféry.
V tělesné výchově a sportu je však vhodné posilovat oboustrannost a to zejména u pohybových
dovedností.

© Tom Vespa
TESTOVÁNÍ
Lateralitu zjišťujeme rozličným způsobem:
• pozorováním
• elektromyografií
• neurologickými metodami
• testováním
Praktický význam má hlavně zjišťování laterality rukou, nohou a obratů

© Tom Vespa
Testy u dětí:
provádíme činnost jednou rukou a necháme dítě, aby si zvolilo, kterou. „podej mi ten míček“
provádíme činnost oběma rukama, ale jedna z činností je složitější a druhá pomocná - stříhání
papíru, navlékání korálek, kroužků, ořezávání tužky apod.
výkonové testy – dítě je absolvuje pro pravou i levou ruku, ta lepší bude ta preferovaná – např.
hod na maximální vzdálenost

© Tom Vespa
Testy horních končetin:
Testovaného necháme tleskat. Ruka, která tluče je dominantní.
Testovaného necháme zaklesnout prsty do sebe. Palec dominantní ruky je nahoře.
Testovaného necháme zaklesnout ruce na prsou. Dominantní ruka je nahoře.

© Tom Vespa
Testy dolních končetin:
Testovaného necháme vyťukat rytmus do podlahy. Provede to dominantní končetinou.
Testovaného necháme kopnout přesně do určitého bodu. Provede to dominantní končetinou.
Testovaného necháme vsedě přehodit nohu přes nohu. Dominantní je nahoře.

© Tom Vespa
VÝSLEDKY VÝZKUMŮ
Z výzkumů v oblasti laterality se zjistilo, že
pravorukých dospělých je asi 84 %, dětí 75 %,
levorukých dospělých je asi 9 %, dětí 21 %,
pravonohých dospělých je 54 %, dětí 59 %,
levonohých dospělých je 36 %, dětí 34 %,
pravotočivých dospělých je 30 %, dětí 53 %.
Sovák (1956) výzkumu dvojčat
dělení laterality podle genotypu: 49 % pravorukosti, 34 % levorukosti a 17 % změněné levorukosti.
Geneticky je tento poměr skoro 1 : 1, i když fenotypicky je poměr praváků dvojnásobný

© Tom Vespa
VÝSLEDKY VÝZKUMŮ
Orientace na pravou stranu dominuje v těch činnostech, které se jednostranně učí a cvičí (vliv
prostředí). To se týká hlavně rukou. Mezi dnešní generací je více leváků (9 až 20 %), protože se už
jednostranně nepreferuje používání pravé ruky.
V krasobruslení se rotační pohyby při skocích vykonávají v 83 % vlevo a v 17 % vpravo. Jen málo
krasobruslařů vykonává cviky symetricky. Způsob vykonání cviků určuje směr rotace a odrazová noha.
Čím více rotací obsahuje skok, tím více se tvoří vlevo. Vykonávání obratů jen v jednom směru, tj.
asymetricky, má vliv na formování jednostranné stability vestibulárního aparátu, proto je potřebné
zabezpečit v tréninku i oboustrannou stabilitu příslušným cvičením.

© Tom Vespa
OBECNĚ
Největší pozornost v celém problému laterality vzbuzuje levorukost.
To má souvislost s obecnou preferencí pravorukosti ve společnosti.
V tělocvičné a sportovní motorice však leváci dosahují stejně dobré výsledky jako praváci.
V některých sportech jsou leváci, naopak, zvýhodněni proto, že frekvence výskytu praváků je vyšší a
praváci jsou jejich častějšími soupeři

© Tom Vespa