APA II životní styl seniorů Mgr. Aplikovaní kineziologie 2. sem. Požadavky na studenta • Vypracovat SP na zadané téma (5 – 10 stran) – charakteristika vybraného období sénia z pohledu involučních procesů. Na jejím základě navrhnout vhodné diagnostické metody, pohybovou intervenci a způsob vyhodnocení její účinnosti. • Na praktickém semináři realizovat metodický výstup na zadané téma. • Účast na pohybovém intervenčním programu v daném zařízení pro seniory a analýza PIP. • Ústní zkouška Studijní literatura • Kadeřávková, K.(2000). Zdravotní tělesná výchova a gerontologie. Praha: Design, pre press. • Kalvach, Z. a kol. (2008). Geriatrické syndromy a geriatrický pacient. Praha: Grada Publishing. • Kolář, P. a kol. (2009). Rehabilitace v klinické praxi.(kap. Geriatrie). Praha: Galén. • Štilec,M. (2004). Program aktivního stylu života pro seniory. Praha: Portál. • Rikkli, R., E. and Jones, C., J.(2001). Senior Fitness Test Manual. Champaign, Il, USA: Human Kinetics. • Kalvach Z, Zadák Z, Jirák R et al.(2004). Geriatrie a gerontologie. Praha: Grada publishing. • Topinková E (2005). Geriatrie pro praxi. Praha: Galén. • Kubešová H, Holík J, Weber P et al. (2006). Spotřeba léčiv v seniorské populaci a rizika polyfarmakoterapie ve stáří. Čas Lék Čes 2006; 9: 708-712. • Matějovská Kubešová H et al. (2009). Akutní stavy v geriatrii. Praha: Galén. • Matějovská Kubešová et al. (2015). Vybrané klinické stavy v geriatrii I. Mladá fronta. I. Sociální a demografický pohled na problematiku stáří – Filosofická a historická hlediska GERONTOLOGIE = přírodní věda, která se zabývá problematikou stárnutí a stáří. Vychází z biopsychosociální podstaty člověka a procesů stárnutí. Zkoumá zákonitosti, příčiny, mechanismy a projevy stárnutí a vypracovává vědecké podklady pro zdravé stárnutí a stáří a pro komplexní péči o staré občany. Zahrnuje biologické, lékařské, sociální a demografické, pedagogické a speciálně pedagogické aspekty procesu stárnutí. Historická východiska Antika: • Aristeles – stárnutí jako důsledek ztráty tepla • Galénos – stáří jako stav mezi zdravím a nemocí mavozený výměnou tělních šťáv a úbytkem krve, vlhka a tepla. Stárnutí ovlivnitelné životosprávou a dietou. • Platon – pochvala stáří – vede člověka k lepší životní harmonii, k opatrnosti a prohlubuje jeho moudrost (lépe umí hodnotit kvality života, prožít jej, má zdravý úsudek). • Cicero, Terentius, Seneca spíše negativní pohled na stáří- „Stáří je nevyléčitelná nemoc“ (Seneca) Historická východiska • Středověk – pohlíží na stáří negativně, spíše jako strach ze stárnutí a stáří. • V 17. stol. – díla (Bacon, Komenský), kde se doporučovala střídmost, prevence předčasného opotřebování organismu. • Osvícenství – rozvoj lékařských věd, věnují se i seniorské populaci. • 19. stol – začátky geriatrie, její rozvoj ve 20.stol. • 20. stol. - Gerontologie Teoretická a terminologická východiska Disciplíny zabývající se problematikou stáří: GERONTOLOGIE (multidisciplinární souhrn poznatků o stárnutí a stáří) a) Gerontologie experimentální b) Gerontologie sociální c) Gerontologie klinická ) ERIATRIE (klinická gerontologie) G ) ERONTOPEDAGOGIKA G a) v užším slova smyslu – pedagogická disciplína - výchova a vzdělávání seniorů b) v širším slova smyslu – teoretická empirická disciplína – komplexní péče, pomoc a podpora seniorům při uspokojování jejich potřeb. Sociální pohled na stáří 2 aspekty společenského přístupu ke stáří: Potřeby a zájmy seniorů, otázky smysluplnosti, kvality a bezpečí jejich života Sociálně ekonomické důsledky stárnoucí populace Společenská opatření vůči seniorské populaci by měla být komplexní, koordinovaná, individualizovaně cílená, vycházející z potřeb a přání seniorů. Demografický pohled a prognóza • Délka života je určena faktory vnitřními a vnějšími a výsledkem jejich působení je střední délka života (trvání života jedince v okamžiku narození) • V ČR dosahuje aktuálně střední délka života 75 let u mužů a 81 let u žen a dále se prodlužuje. Tento trend je podobný i v ostatních státech Evropy. Od 1990 se střední délka života v ČR prodloužila u mužů o 6,9 a u žen o 5,1 roku, zatímco předtím se 20 let (1970 - 1990) prakticky neměnila. • Průměrná očekávaná délka života je nyní dalších 19 let v 65 letech, 12 let v 75 letech, 6 let v 85 letech, 4 roky ve věku 90 let a dokonce ještě 2 roky u stoletých. • Demografická prognóza české populace do budoucnosti předpokládá vzestup počtu seniorů na dvojnásobek, z dnešních 1 500 000 na 3 000 000 osob. Očekává se další prodloužení střední délky života až o 4 roky u obou pohlaví, tedy ze současných 75 let na 79 let u mužů a z 81 let na 85 let u žen. Odhaduje se, že třetina dětí narozených v roce 2013 má šanci se dožít věku 100 let. Počet osob nad 65 roků bude tvořit 30 - 33 % celé populace, počet osob starších 80 let se do roku 2050 ztrojnásobí, tedy v naší republice bude žít 1 000 000 obyvatel starších 80 let. Grafické znázornění předpokládaného vývoje Důsledky demografického vývoje - ekonomické - sociální Při zachování současného poměru seniorů pobývajících ve vlastním prostředí a v institucích by to znamenalo dvojnásobnou poptávku po místech v seniorských zařízeních, která již dnes kapacitně nestačí. Jako základní opatření k řešení tohoto problému je zahuštění sítě terénních služeb, které umožní delší dobu setrvání seniora za odpovídajících podmínek ve vlastním prostředí, ale hlavně masivní informační kampaň informující obyvatelstvo dospělého věku o preventivních opatřeních na podporu úspěšného stárnutí jako je vyrovnání příjmu a výdeje energie, zachování obratnosti a hybnosti, cílené cvičení paměti, dodržování pitného režimu atd. *STÁŘÍ - poslední fáze ontogeneze • Je důsledkem a projevem geneticky podmíněných involučních procesů modifikovaných dalšími faktory (choroby,způsob života, podmínky života) a je spojeno s řadou významných změn sociálních (sociální role, osamostatnění dětí, penzionování..) Fenotyp stáří- stařecký vzhled, funkční poruchy a omezení – projevy individuální a různě ovlivnitelné: a) Genotyp a biologická involuce b) Projevy a důsledky chorob, jejich kombinací a faramkoterapie c) Důsledky způsobu života (PA, strava) d) Vlivy prostředí fyzikálního i sociálního e) Psychický stav (adaptace na stáří, motivace, stylizace do role) Úbytek funkční zdatnosti a rozvoj stařeckého fenotypu mohou být zásadně podmíněny jinými ovlivnitelnějšími faktory, než je zákonitá biologická involuce (Kolář, 2009. s.602) STÁŘÍ Biologické Sociální Kalendářní Biologické stáří je hypotetické označení konkrétní míry involučních změn: • Atrofie • Pokles funkční zdatnosti • Změny regulačních a adaptačních mechanismů Otázka - Souvislost s kalendářním věkem? Sociální stáří Je dáno změnou rolí, životního způsobu i ekonomického zajištění Sociální periodizace života – 4 období (věky): • První věk – předproduktivní (dětství, růst vývoj vzdělávání) • Druhý věk – produktivní (biologicky, sociálně, pracovně) • Třetí věk – postproduktivní (pokles zdatnosti, produktivity) – je to pohled diskriminační – potlačuje hledisko osobního rozvoje • Čtvrtý věk – fáze závislosti. Označení z hlediska současného pojetí stárnutí je nevhodné. Odporuje konceptu úspěšného stárnutí za cílem „zdravého stáří“ Kalendářní stáří Je vymezeno dosažením stanoveného věku, do něhož se nápadněji projevují involuční změny V poslední době se uplatňuje toto členění: • 65 – 74 let - mladí senioři (young old), orientačně dominuje problematika penzionování, volného času, aktivit, seberealizace. • 75 – 84 let - staří senioři (old old), problematika adaptace, tolerance zátěže, specifického stonání, osamělosti. Věk nad 75 roků, kdy začíná stáří v užším slova smyslu, se jeví jako zlomový bod ontogeneze, kdy dochází k rozvoji významnějších změn spojovaných s fyziologickým stárnutím. • 85 a více let - dlouhověcí senioři (oldest old) bývá vyčleňován jako samostatná kategorie pro vysoký počet výskytu křehkých seniorů a vysoké riziko náhlého vzniku závislosti. Strategie diagnostiky musí kalkulovat s aktuální fyzickou kondicí, psychickým stavem včetně kognitivních funkcí, počtem a druhem chorob, pro které se nemocný léčí a počtem a druhem léků, které nemocný užívá. V neposlední řadě musí být do kalkulace vzato i sociální zázemí nemocného. Stárnutí jako etapa života Proces stárnutí: Početí – narození – dětství – dospívání – dospělost – stáří – zánik Stárnutí je celoživotní proces, jehož involuční projevy se stávají zřetelnějšími na přelomu 4. a 5. decennia v závislosti na náročnosti prostředí. Ve věku nad 85 let je 1/3 seniorů relativně zdravých – stárnoucích úspěšně. Seniorský věk prožívá:  80 % populace nezávisle  20 % je odkázáno na péči druhé osoby (pro pokles soběstačnosti), z toho 6 % je odkázáno na pobyt v institucích (ztráta soběstačnosti) Cílem geriatrie = zvládání modifikovaného klinického obrazu chorob a zdravotně sociálních problémů seniorů s následným prodloužením let aktivního života a udržení funkčních kapacit co nejdéle. Přístupy k problematice stáří a stárnutí 1.Epidemiologický přístup:  Stárnutí a umírání jsou děje především nahodilé – vykazují významnou variabilitu a jsou podmíněny především vnějšími a chorobnými vlivy (interakce s prostředím, choroby, úrazy),  Přirozená smrt stářím zřejmě neexistuje, pouze smrt jako nehoda,  V optimálních podmínkách může být život velmi dlouhý 2. Gerontologický přístup:  Stárnutí a umírání jsou procesy svou povahou zákonité,  Vykazují druhovou specifičnost a blízkost u dvojčat,  Jsou kódovány genetickou informací,  Přirozená smrt stářím neexistuje,  Ani v optimálních podmínkách se život neprodlouží nad jistou hranici, k níž se již blížíme, nedojde-li k ovlivnění genetické informace (Kalvach, 1997, s.19) Co lze akceptovat a co ne? Geriatrická křehkost, geriatrické syndromy 603) (Kolář, 2009, pp.602- Geriatrická křehkost (frailty) – klinicky významný, kauzálně podmíněný úbytek funkční zdatnosti na nízké úrovni potenciálu zdraví. Kritéria dle Friedové a spol.: a) Nezáměrné zhubnutí 5 a více kg za poslední rok b) Únava s vyčerpaností c) Svalová slabost d) Úbytek tělesné aktivity e) Pomalá chůze Prevalence u osob nad 65 let činila 7 % Geriatrická křehkost se obvykle manifestuje geriatrickými syndromy a symptomy Syndrom = množina příznaků jedné příčiny Geriatrické syndromy /s.hypomobility, demence, imobilizační s. Jsou chápány jako klinicky významné, časté stereotypní, multikauzálně podmíněné a kauzálně obvykle neřešitelné obtíže (instabilita s pády, imobilita, inkontinence, intelektové poruchy – demence, kognitivní deficit a poruchy chování, poškození vlivem nežádoucích účinků léků, dekondice, svalová slabost) Syndrom Hypomobility má ve stáří komplexní psychosomatickou povahu. Patří sem: - Celoživotní nechuť k PA - Ztráta motivace (osamělost, penzionování…) - Nárůst dyskomfortu (bolest kloubů, dušnost, únavu) - Instabilita (vestibulární syndrom, neuropatie, parézy, osteoporóza) - Nejistota v prostoru (poruchy zraku) - Strach z pádu - Deprese - Poruchy výživy (malnutrice, nebo obezita) Vše je spirálovitě podmíněno Dekondice Pohybová inaktivita (postupně či skokově – po úrazu, operaci) vyústí v dekondici s výrazným poklesem již tak involučně klesající max. aerobní kapacity a nízkou tolerancí fyzické zátěže. Problematika lékařských doporučení – léky a klidový režim při únavě a dušnosti vlivem aktivit běžného života. Naopak, je nutno indikovat rekondiční program!!!! Sarkopenie (svalová atrofie a slabost ve stáří s úbytkem svalové hmoty, rychlosti a síly stahu) K nejvýznamnějším faktorům rozvoje patří involuční změny: Vliv volných radikálů Zánik nervových zakončení Změna hormonální regulace (pokles androgenů, růstového hormonu a IGF-1, který je pro sval hlavním reparačním a adaptačním faktorem) Negativní regulátory svalového růstu: • Myostatin • Zánětové cytokiny vlivem chronických zánětů ve stáří • Malnutrice s deficitem bílkovin a vit. D • Pohybová inaktivita (hl. příčina poklesu sval. výkonnosti do 75-80 let, až poté se uplatňují dominantně další involuční změny) Při imobilizaci na lůžku klesá svalová síla během 4-6 týdnů asi o 40 %, nejvýrazněji na m. quadriceps femoris. Sarkopenie vede k hypomobilitě, instabilitě s pády, k dysabilitě až ke ztrátě soběstačnosti. Prevence: šetrný odporový trénink s anabolickou podporou (testosteron, nebo nandrolon), eliminace malnutrice a deficitu vit D Biologické involuční změny • Kardiovaskulární systém • Respirační systém • Gastrointestinální trakt • Uropoetický systém • Vnitřní prostředí • Endokrinní systém • Imunitní systém • Pohybový systém • Poruchy zraku • Poruchy sluchu • Nervový systém (Matějovská-Kubešová) Kardiovaskulární systém • Klesá schopnost plnění komor, proto jsou nutné silnější stahy předsíní. S věkem se zvyšuje obsah pojivové tkáně ve svalovině srdce a dochází ke zvětšování srdečních komor. Následkem zvýšené tuhosti levé komory se mohou postupně rozvinout příznaky plicního městnání (šelesty, námahová dušnost). • Během intenzivní zátěže Hf stoupá méně než u mladších, tato věkem podmíněná změna bývá přičítána slábnoucí schopnosti Hf reagovat na zátěž. • Hypertenze – není považována za „fyziologickou“ manifestaci stárnutí, ale její výskyt s věkem výrazně stoupá – urychluje proces stárnutí a sním spojené orgánové změny. Je nutná léčba farmaky- vede ke snížení počtu mozkových a kardiovaskulárních příhod. • Pohybová intervence – musí respektovat výsledky zátěžového testu se záznamem EKG, měřením TK – stanovení individuální bezpečné tepové frekvence pro trénink Respirační systém • Tuhost hrudní stěny a plic • Pokles plicních funkcí • Pokles podílu elastické tkáně v plicích- snížení elasticity plic – ta přispívá k věkem podmíněnému vzestupu zbytkového objemu v plicích. • Maximální dechová kapacita klesá cca o 40 % • Klesá výměna kyslíku a kysličníku uhličitého (na úrovni alveolů) až o 50 % v období mezi 30-65 lety. • Změny vyvolávají u seniorů při zátěži pocit únavy a zkrácení dechu • Plicní reflexy (kašel) s věkem klesají hromadění sekretů a rozvoj plicních zánětů PA: pružnost hrudníku, dechová cvičení Gastrointestinální trakt (GIT) • Funkce GIT se mění ve srovnání s ostatními systémy velmi málo. • Mírný pokles hybnosti žaludku a střev, produkce trávicích šťáv a vstřebávání potravy • GIT je více náchylný k chorobám, které mají komplexní charakter (obtížně diagnostikovány) S rozvojem aterosklerózy možnost postižení břišních tepen a stoupá tak riziko komplikací cévního původu – zánět střev, zauzlení střev PA – prevence aterosklerózy, cvičení vhodná na povzbuzení funkce střev a žaludku (jóga) Uropoetický systém • Postupný úbytek ledvinových klubíček , klesá čistící schopnost ledvin • Klesá schopnost vstřebat důležité látky z prvotní moči (glukózu, vodu, sodík) Vnitřní prostředí (veškerá mimobuněčná tekutina) • Vyšší věk není spojen u zdravých seniorů se změnami vnitřního prostředí, stoupá pouze při nemocích. • Choroby (srdeční selhání, anémie,sepse,diabetes, nemoci ledvin a plic)mohou nadměrně zatížit regulační systémy a přispět k rozvoji poruch vnitřního prostředí. Totéž i četné léky (antirevmatika, na odvodnění). • Snížený pocit žízně – zvýšené riziko dehydratace. Nutnost přijmout během 24 hod 2500ml tekutin (aby nebyly ledviny přetíženy, objem moči 1500ml + 500ml vody ztrácíme dechem, 500ml vody kůží). Endokrinní systém • Klesá schopnost zpracovat glukózu – primární příčinou je odolnost vůči inzulinu ve tkáních, zejm. ve svalech. • DM II. typu je nejčastěji se vyskytující onemocnění ve starším věku (nad 70 let až 95 %) • Zmenšení štítné žlázy – stoupá výskyt snížené funkce (hypotyreóza) Příznaky hypotyreózy: tendence ke zpomalování srdeční činnosti a ke vzniku blokád zvyšujících riziko pádů, zácpa. • Pokles produkce hormonů (již kolem 50 roku) – u Ž/ již v období menopauzy (snížení hladiny estrogenu) - u M/ v období andropauzy (snížení hladiny teststeronu) Menopauza a andropauza představují nejvýznamnější věkem podmíněné endokrinní změny Imunitní systém • Pokles imunitních funkcí má za následek vyšší výskyt infekčních chorob a zhoubných onemocnění Pohybový systém (postižením trpí až 70 % seniorů) • Klesá hustota kostí – ubývá cca o 1 % ročně, okolo 80 roku se zrychluje (osteoporóza). Příčina: dědičné vlivy, nedostatek pohybu,nesprávná výživa , u žen – úbytek pohlavních hormonů. • Snižuje se elasticita šlach a vazů – větší výskyt ruptur (zejm. Achillova šlacha) • Úbytek svalové hmoty (sarkopenie) – metabolickým důsledkem je zhoršování glukózové tolerance. V 70letch – pokles o cca 25 %, v 80 letech až o 30-40 % (vlivem sedavého zp.ž.) • Kloubní systém - vlivem přetížení se rychleji opotřebávají – artróza (postupná degenerace chrupavek, úbytek kloubního mazu), nosné klouby (osteroartróza), páteř (spondylartróza). • Zhoršuje se již od mládí vyskytující se plochá noha (zejm. příčně plochá). Nastává deformace prstů, vybočení palce – negativní vliv na DT, rovnováhu a na chůzi. Zrakové poruchy • Postihují 1 ze 6 osob ve věku 75-84 let, u každého 4. seniora ve věku na 85 let. • degenerace žluté skvrny (místo nejostřejšího vidění), šedý zákal (katarakta), diabetické postižení sítnice (retinopatie) a zelený zákal (glaukom) – na rozvoji zrakových poruch mají vliv reaktivní chemické látky – volné radikály. • Snižuje se výkon zrakového orgánu – elasticita čočky (nelze ji korigovat brýlemi). • Okohybné svaly – snižuje se jejich funkčnost, ale dají se „trénovat“ • Zrakové poruchy – zvýšené riziko pádů a poranění Sluchové poruchy • Ztráta vnímání vysokofrekvenčních tónů – pomůcka sluchadla • Klinicky významná porucha sluchu – u 1/3 osob nad 65 let, u ½ osob nad 75 let. Nervová soustava • Projevy procesu stárnutí jak v periferní části (nervová vlákna dostředivá – vjem zevních podnětů jako dotek, chlad, teplo, bolest, i odstředivá – impulsy pohybové, tak i centrální části (mozek). Neuropatie –stavy na úrovni periferní části nervové soustavy: Ateroskleróza může zhoršit výživu nervových vláken – převádějí zkreslené informace (pocit brnění, pálení) Impulzy pro pohyb mohou být převáděny z centra zpomaleně, vede to ke zpomalení reakční doby. • Stárnutí CNS (mozku) je podmíněno pokračující aterosklerózou – zhoršuje se zásobení mozkové tkáně kyslíkem a živinami. Změny i na úrovni nervových buněk. Navenek se projevují psychické změny (egocentrismus), vystupňované povahové rysy z mládí. Geriatrický syndrom demence (Mühlpachr, 2004,pp.40-71; Matějovská Kubešová, 2016) Je charakterizován postupným úbytkem paměťových funkcí, intelektu a jiných kognitivních funkcí až k druhotnému úpadku všech dalších psychických funkcí. Vzniká následkem onemocnění mozku – dochází k narušení vyšších korových funkcí včetně paměti, myšlení, orientace, schopnosti řeči a úsudku. Diagnostika – zobrazovací techniky CT, MR, PET – lze odhalit atrofické změny i v časných stadiích Je nutno doplnit o psychotesty (WT, MMSE…) Metoda pozitronové emisní tomografie – získáme obraz glukózového metabolismu PA střední intenzity 68 min.denně – je prokázaná souvislost mezi glukózovým metabolismem a kognitivní funkcí mozku Obecná kriteria demence (Pidrman,V.(2007). Demence.Grada) Zjevné zhoršení krátkodobé a dlouhodobé paměti Alespoň jeden z těchto faktorů: - narušení abstraktního myšlení - narušení soudnosti - narušení ostatních kognitivních funkcí - změny osobnosti Tyto poruch y se manifestují v obvyklých pracovních či sociálních procesech ve vztahu k okolí. Nejde současně o poruchu vědomí Demence je získaná porucha kognitivních funkcí, má zásadní vliv na další funkce a tím i život pacienta.Příznaky lze rozdělit z hlediska didaktického do 3 základních skupin A-B-C: Narušení kognitivních funkcí (C - cognition) Narušení aktivit denního života (A – activities of daily life) Poruchy chování (B – behavior) Další symptomy demence:  Poruchy intelektu  Poruchy paměti  Poruchy orientace  Poruchy abstraktního myšlení  Poruchy chápání  Poruchy pozornosti a motivace  Poruchy korových funkcí (apraxie, afázie)  Poruchy emotivity  Poruchy chování  Ztráta soběstačnosti  Porucha osobnosti  Případně i psychotické příznaky Hledisko etiologické • Onemocnění demencí je problém globální – souvisí s prodlužováním délky života a tím i obecným stárnutím populace • V Evropě je největší nárůst mezi 80 a 90 rokem Rozeznáváme demence Atroficko-degenerativní (způsobené metabolickými a strukturálními změnami nervové buňky a následné ztrátě její funkce) - Allzheimerova choroba (65 % všech demencí), Lewyho korová demence(při Pakinsonově a Huntingtonově chorobě) Ischemicko-vaskulární (cévního původu) – tvoří 15-30 % všech demencí – součást symptomatologie mozkové příhody Symptomatické-sekundární (vznikají po infekcích mozku, po úrazech), demence metabolické (opakované stavy hypoglykémie), karenční (deficit vit. D, B12 a dalších vit. Sk B) Ve vyšším věku se jednotlivé etiologické faktory kombinují – demence smíšená Stádia demence: 1. Mírná demence – horší zapamatování nových informací, ztrácení věcí, přechodná časová i prostorová orientace. Trvá 3-4 roky. Pacient nevykazuje při běžném kontaktu znatelné změny, dochází ale k záměnám léků, zapomenutí termínu vyšetření …. 2. Středně těžká demence – porušení paměti ve všech složkách, neschopnost vykonávat samostatnou činnost, zhoršování řečových schopností. Trvá 3 roky, je nutný trvalý dohled. 3. Těžká demence – nemocní jsou odkázáni na péči okolí. Neschopnost vykonávat ADL, nepoznávají rodinu, přátele, těžké poruchy chování (deliria po západu slunce „sun dowing“; inverze spánku). Trvá 3 roky. V posledním roce – imobilní, inkontinentní, nekomunikuje, poruchy polykání. Diagnózu demence je podstatné stanovit ve stádiu lehké demence, medikamenty mohou rozvinout v této fázi dlouhodobější efekt. Diagnostika syndromu demence Nejjednodušší orientační test: 1. Zeptáme se na časoprostorovou orientaci – místo, rok, den, měsíc. 2. Po vysvětlení, co se bude dít, sdělíme názvy 3 jednoduchých předmětů (míč, dům, auto..), na které se po 5min. zeptáme znovu. 3. Mezi tím pacienta necháme odečítat sedmičky od padesátky. Test zopakujeme s odstupem 4 týdnů (Koukolík, F., Jirák, R. (1999). Diagnostika a léčení syndromu demence. Praha: Grada. p.11) Podezření na SD: -. Jakákoliv porucha prostorové orientace (ad 1.) -. Neschopnost si po 5 min. vybavit 2 ze jmenovaných předmětů (ad 2.) -. Neschopnost určit správný výsledek alespoň jednoho nebo dvou odečítání (ad 3.) Folsteinův MMSE (Mini-Mental State Examination) – Alzheimerova nemoc • Vyšetřuje některé základní neuropsychické funkce poškozené syndromem demence – paměť, časoprostorovou orientaci, orientaci osobou, řeč a jazyk.  Orientace • 5 bodů: Jaký je rok? Roční doba? Měsíc? Den v týdnu? Sdělte dnešní datum • 5 bodů: Kde jste? V jakém státě? Městě? Nemocnici /budově? Patře?  Rozsah pozornosti • 3 body: vyšetřující pojmenuje 3 objekty, jeden za sekundu, pacient pojmenování opakuje. Registruje se i počet opakování.  Pozornost a počítání • 5 bodů: 100 -7 =…. Za každý správný výsledek 1 bod. Po 5 odpovědích ukončit.  Paměť • 3 body: vyšetřující se zeptá na 3 dříve jmenované objekty – za správnou odpověď 1 bod.  Řeč • 9 bodů: přesně pojmenovat předměty. Opakovat „Žádné kdyby nebo ale“…. Za každé správné zopakování 1 bod Celkově lze získat max. 30 bodů. Počet 23 odděluje dementní osoby od nedementních Další metody diagnostiky kognitivních funkcí: • Viena test systém/Determinační test – baterie elektronicky administrovaných výkonnostních testů (pozornost, kapacita pracovní paměti, rychlost reakce, prostorová představivost, osobnostní charakteristika) • DT – na monitoru jsou prezentovány měnící se obrazové a akustické signály, na které musí respondent reagovat. Výsledky mnoha studií poukazují na úzkou korelaci mezi některými faktory aktivního životního stylu a úrovní kognitivních funkcí. • PA (střední intenzita) jako prevence úbytku kognitivních funkcí v průběhu stárnutí. • Psychické zdraví (nepřítomnost depresí a úzkostných stavů) pozitivně koreluje s úrovní kognitivních funkcí. • PoProgr- „nízkoprahové“ – dostupné co nejširší skupině seniorů, podporovat zájem seniorů o PA, psychickou pohodu, *Alzheimerova choroba (AN) AN – nejčastější demence, představuje 60 % všech demencí Vyvíjí se plíživě, pomalu a trvale prograduje. Klasický průběh AN (Gauthier (2001): Rizikové faktory pro rozvoj AN • Věk (ve věku nad 80 let zvýšené riziko až 4x) • Ženské pohlaví • Genetické faktory (změny na čtyřech chromozomech -1, 14, 19, 21) Zvýšená tvorba lipoproteinů E4 (chromozom 19) se považuje za významný rizikový faktor rozvoje AN • Nižší vzdělání • Opakované úrazy hlavy • Přítomnost vaskulárního onemocnění Léčba demencí Sestává se ze dvou vzájemně se provázaných kroků: 1. Behaviorální kroky, jejichž cílem je: ) Zachování, případně zlepšení úrovně jednotlivých dovedností (hrubá a jemná motorika, chůze, soběstačnost, kognitivní funkce) ) Smysluplné vyplnění volného času ) Ovlivnění behaviorálních a psychických příznaků demence a ADL ) Zlepšení verbální a nonverbální komunikace Behaviorální kroky: životní styl fyzická aktivita (PA, taneční aktivita) psychická aktivita („učení a zkoušení“) optimalizace senzorických funkcí nutrice 2. Farmakogenní kroky Stárnutí a kognitivní funkce Podle závažnosti daných změn lze kognitivní stárnutí rozdělit do 3 stupňů:  Úspěšné stárnutí - zachování funkčních schopností (kognice nenarušena)  Normální stárnutí – fyziologické změny v kognitivních a dalších psychických schopnostech. Drobné abnormality bez progrese. Změny metabolismu monoaminů a neuropeptidů, imunologické a endokrinologické změny. Neurobiologické změny při demenci souvisí s novými poměry neuroanatomickými – změny v metabolismu mozkových mediátorů (úbytek aktivity acetylcholinu), snížení aktivity noradrenalinu, serotoninu, dopaminu..  Patologické stárnutí – selhání kompenzačních mechanismů, dochází k patologickým neurobiologickým změnám. Optimální PA z hlediska kognitivních funkcí • Faktory ovlivňujíc benefit PA – genetické predispozice, četnost PA, velikost a typ pohybové zátěže Dle zahraničních i našich výzkumů – efekt PA: • PA nejméně 2-3x týdně nad 20 min. po dobu min. 6 měsíců • Střední intenzita zátěže zlepšuje, ale dlouhodobá intenzivní tělesná zátěž snižuje úroveň kognitiv. funkcí. Doporučuje se 40-60 % max. spotřeby kyslíku, subjektivní hodnocení zátěže na úrovni 13 dle Borgovy škály. • Kombinace AE a neAE cvičení 2x týdně po dobu 60min. • Respektovat osobní preference PA • Kombinovat PA tak, abychom podpořili a) Zdatnost (zvládat ADL, rekreační PA, rychlá obnova funkčního stavu po nemoci) b) Svalovou sílu c) Flexibilitu d) Vzpřímené uvolněné DT e) Vnímání, sebeuvědomování Poruchy rovnováhy a pády 40 % seniorů - občasné pocity závratí; 25 % populace nad 65 let trpí opakovanými pády Z hlediska příčin rozeznáváme: Pády jako součást či důsledek – poruchy koordinace pohybu, snížení reakční rychlosti, zhoršení zraku, oslabení vzpřimovačů trupu, dalších poruch pohyb.aparátu, poruch mozečku, poruch rovnovážného ústrojí nebo centrálního analyzátoru, poruchy prokrvení mozku z různých příčin. Pády mechanické – uklouznutí, zakopnutí, chůze po schodech, opření se o nepevný kus nábytku. Za rizikového jedince považujeme takového, který udává výskyt pádů v posledním půlroce, má poruchu chůze a stability, ohnutá záda, drobné a šouravé kroky, hlava, krk a trup se otáčí současně. Komplikace: hospitalizace, mortalita – zánět plic, proleženiny, nitrolební krvácení, rozvoj imobilizačního syndromu Imobilizační syndrom je definován jako soubor negativních důsledků minimální pohybové aktivity na lidský organismus. Je jím ohrožen prakticky každý senior, u kterého došlo k podstatnému snížení PA. Nástup jednotlivých projevů může být velmi rychlý - poruchou regulace krevního tlaku při změně polohy - vznikem plicního zánětu - vznikem plicní embolie - snížením chuti k jídlu, zhoršením stavu výživy a poruchám vyprazdňování - vzniku osteoporózy - psychické změny – deprese až apatie - orgánová selhání Kvalita života /QL Kvalita života seniorů je veličina, pro niž se velmi těžko hledají validní parametry. • záleží na míře pochopení své současné situace konkrétním seniorem, schopnosti adaptace na nové životní podmínky, na přístupu okolí seniora a v neposlední řadě také na jeho kognitivních schopnostech jak v oblasti pochopení aktuální situace, tak schopnosti porovnávat současnou a minulou situaci. • koncept, který je multifaktoriálně ovlivněný fyzickým zdravím jedince, jeho psychickým stavem, sociálními vztahy a vztahem ke klíčovým oblastem jeho životního prostředí • Světová zdravotnická organizace (WHO) definuje kvalitu života jako „ jedincovu percepci jeho pozice v životě v kontextu své kultury a hodnotového systému a ve vztahu k jeho cílům, očekáváním, normám a obavám.“ Kvalita života ve stáří (QL) QL- složitý filosofický jev, termín spojený v současné době s tělesným zdravím Tělesné zdraví – tělesné funkce (fungování) Emocionální funkce – well being Kognitivní a paměťové funkce Výkonnost a pracovní produktivita (ADL) Sexuální funkčnost Životní spokojenost 14 domén QL pro staré jedince • Tělesné fungování • Samo-obslužnost, soběstačnost • ADL • Sociální fungování • Sexualita a důvěrné přátelství • Psychologické well-being a nepřítomnost stresu • Kognitivní fungování • Bolest • Energie/únava • Spánek • Sebeúcta • Sebeovládání • Vědomé zdraví • Životní spokojenost (Steward,A.L., King, A.C., 1994) QL - diagnostika SF-36 (Short Form 36 Health Subject Questionnaire)- osmi kategoriích : • omezení fyzických aktivit v důsledku zdravotních problémů (PF, Physical Functioning), • omezení obvyklých činností v důsledku fyzicky zdravotních problémů (RP, Role Physical), • omezení v běžných aktivitách v důsledku emocionálních problémů (RE, Role-Emotional), • určuje míru bolesti a její dopad na vykonání běžných denních činností (BP, Bodily Pain), • obecné hodnocení zdravotního stavu (GH, General Health), • vitalita (VT, Vitality), • omezení sociálních aktivit v důsledku fyzických a emocionálních problémů (SF, Social-Functioning), • mentální zdraví (MH, Mental Health). Strukturovaný dotazník o 100 otázkách WHOQOL-100, který zjišťuje údaje ze 6 podoblastí – fyzické zdraví, prožívání, nezávislost, mezilidské vztahy, prostředí a spiritualita. Pro běžné klinické použití vytvořena verze BREF, která zjišťuje situaci ve čtyřech oblastech – fyzické zdraví, prožívání, sociální vztahy a prostředí Hierarchie potřeb ve stáří Vhodná PA Psychický stav Paměťové a kognitivní funkce Fyzický stav Funkce PA Tělesná funkčnost Silové schopnosti (HK,DK) Aerobní zdatnost Koordinační sch. Manuální zručnost Psychosociální úroveň Využití volného času Nové sociální kontakty Rozvoj komunikace Zvýšení celkové odolnosti Zlepšení kvality procesu stárnutí Pohybové intervenční programy (indoor, outdoor aktivity) • Individuální (ranní cvičení, tréninky na ergometru, chůze, plavání..) • Skupinové Zásady při tvorbě a realizaci PIP 1. 2. 3. 4. 5. Respektovat morfofunkční involuční změny (pokles funkční kapacity tělesných systémů, adaptability, rychlejší únavnost, delší čas k regeneraci) Respektovat zdravotní stav seniora, medikace, monitorování HF a TK Intenzitu zátěže volit na základě Spiroergonomického vyšetření lékařem Respektovat věk, úroveň tělesné výkonnosti, zájem o PA (emoce, motivace) Obsah cvičebního programu zaměřit k danému cíli (zdravý, ADL, nezpůsobilý) )Monitorovat HF na začátku, v průběhu a na konci pohybové intervence (sporttester) Zásady při pohybovém zatěžování 1. 2. 3. 4. 5. 6. 7. 8. Seznámit jedince s metodikou a technikou provádění PA. Srozumitelně se vyjadřovat, hovořit pomalu a nahlas, po řádném seznámení se s cvičením dané cviky správně a názorně předvést. Dodržovat didaktické zásady – od nejjednodušších poloh a cviků s postupným přechodem do vyšších pozic. Důsledná postupnost zatížení. Preferovat jednodušší cviky bez velkých nároků na koordinaci. Neprovádět cviky se zadržováním dechu, cvičení koordinovat s dýcháním. Na závěr cvičební jednotky zařadit vždy cvičení relaxační (ne dlouhé). Vytvářet přátelskou atmosféru. *Vhodná cvičení Rozvoj: • Rovnováhových funkcí (i balanční cvičení) • Manuální zručnosti • Kloubní pohyblivosti, flexibility • Svalové síly DK, HK • Aerobní zdatnosti • Kognitivních a paměťových schopností, komunikačních sch. (PM cvičení a hry) • Rytmických schopností • Harmonická cvičení (dechová, relaxační) Nevhodná cvičení Náhlé změny poloh těla Dlouhodobé setrvávání v hlubokých předklonech Tvrdé dopady a doskoky Dlouhodobé zatěžování kloubů (při nadměrné hmotnosti) Razantní švihová cvičení Koordinačně náročná cvičení Posilovací cvičení se zádrží dechu Běh na tvrdém povrchu Vhodné PA 1. Ve vztahu k prostředí – uvnitř, venku, ve vodním prostředí 2. Ve vztahu k cíli: ►zdraví, cvičící po celý život – udržet funkčnost (rezistentní trénink) ►staří, schopni pouze ADL – zlepšit funkční kapacitu ►staří se sedavým způsobem života, již riziko nezpůsobilosti – zvrátit tento stav a stát se soběstačným 3. Ve vztahu ke zdravotnímu stavu (na základě lékařského doporučení) PA v přírodě – individuální, skupinová Pozitiva: pohyb na čerstvém vzduchu vliv a působení samotné přírody na psychiku Chůze (intenzita dle doporučení lékařem), severská chůze – nárůst sval.síly, oběhový systém, redukce tukové tkáně Tai-Chi – pomalé cvičení, koncentrace na dech, pozitivní účinek na rovnováhu, kloubní pohyblivost, psychiku Míčové hry – tenis, badminton Tanec – rozvoj rytmických schopností, sociální aspekty Turistika – pěší, vodní Najít si takovou PA, která odpovídá schopnostem daného jedince a vyhovuje mu (30 min. denně) Vodní prostředí Voda-součást našeho života (50% v lid.těle) Pozitiva: • umožňuje udržet se na vodě • pomáhá udržet rovnováhu • rozvoj dýchacích funkcí, AE kapacity • klouby, svaly Aqua-aerobik (40-50 min.) + pomůcky Hry ve vodě + pomůcky (PM) Plavání – jakékoliv Relaxace – masážní účinek vody Cvičení v tělocvičně, sport.hale ZTV, Thai-Chi, jóga – zmírnit sval.napětí, zvýšit svalovou sílu, zlepšit nervosvalovou koordinaci, kloubní pohyblivost, rovnováhu Posilovna – pod odborným vedením – prevence sarkopénie (síla břišního, zádového sv., HK, DK) Hry – PM, sportovní (basketbal,odbíjená, tenis, badminton, …) !Lékař na základě vyšetření doporučí vhodnou PA a určí limity zátěže (při zátěži kontrola pomocí sporttesteru)! Vyhodnocování účinnosti IPP • Quasi experiment • Pedagogický experiment • Objektivita testování a vyhodnocování