Svaly, které jsou základní hybnou silou kloubu v jednom směru, se nazývají agonisté - oto pohybu. Svaly, které tomuto pohybu napomáhají,jsou synergisté. Svaly, které pů'proti pohybu těchto svalů, tedy působí protipohybem, se nazývají antagonisté. Na:' lad dvojhlavý sval pažní a hluboký sval pažní jsou agonisté při flexi (ohybu) paže, sval "e:enní je synergista, zatímco trojhlavý sval pažní je při tomto pohybu antagonista. Sval se obvykle upíná ke kostem ve dvou místech, a to rozdílným způsobem. Jedno - sto se nazývá začátek svalu. Tento tzv. začátek může být buď nepatrné charakteris- é místo na kosti, nebo velká plocha pokrývající podélně téměř celou kost. Začátekje ykle na kosti uložené blíže středu těla. Druhé místo napojení svalu na kost se nazývá n. Tento konec svalu je obvykle spojen se šlachou, která přechází přes kloub, v němž olává pohyb. Sval může mít více než jeden začátek i úpon. V takovýchto případech je _ al rozdělen do několika částí, tzv. hlav. Ty umožňují jemné doladění pohybu (kdy hlavy -_ gují na stejném kloubu, ale v trochu jiných úhlech), nebo přechází přes více než jeden ub, ale s vlivem na tyto na sobě nezávislé klouby. Například trojhlavý sval pažní má tři avy, které všechny zajišťují pohyb v loketním kloubu, zatímco pouze dvě jeho hlavy se dílí na pohybu v kloubu ramenním. Obrázky l.4a a l.4b, a tabulka 1.1 a a 1.1 b, uvádějí hlavní svaly lidského těla, které u při posilovacích cvičeních zapojovány. Všimněte si, že některé svaly se skládají z něika hlav nebo částí, které se upínají na různá místa po těle, a že některé svaly přechází "es více než jeden kloub. Tyto znaky poskytují svalům funkci navíc. Například čtyřhlavý al stehenní neprovádí pouze extenzi v kolenním kloubu, ale jedna z jeho hlav (střední) - uje čéšku během natažení (viz str. 178), a další z hlav (přímý sval stehenní) se podílí na hybu v kloubu kyčelním. valová kontrakce uxleyho teorie klouzavých filament (viz H uxley 2004) vysvětluje, jak mohou svalová vláka vyvinout tah. To vše se děje na úrovni sarkomery - vzájemným působením hlavních avebních bílkovin v sarkomeře (obrázek 1.2). Jak už jste se dověděli výše v této kapitole, v klidovém stadiu má sval příčně pruhovaný hled. Když je sval v kontrahovaném (plně zkráceném) stavu, stále jde o příčné pruhování alové tkáně, ale s rozdílným vzorem. Tato změna ve vzoru příčného pruhování nastává důvodu zasouvání aktinových vláken mezi myozinová. Aktinová vláknajsou připevněna Z-linii na každém konci sarkomery. V průběhu svalové kontrakce si A-proužky zachovájí svou délku, ale I-proužky se zkrátí stažením Z-linií blíže k sobě. To způsobí zmenšení -zóny, jakmile se do ní aktinová vlákna zasunou a dají jí tmavší vzhled. I-proužky se zkrájakmile se Z-linie přiblíží ke koncům myozinových vláken. Když se sarkomera uvolní a vrátí se zpět do své původní délky, H-zóna a I-proužky opět _ kají svou původnívelikost i vzhled (obrázek 1.5 a až d). Nervové signály podílející se na svalové kontrakci směřují do těla alfa motorického uronu nacházejícího se v míše. Tento neuron může být stimulován (nebo utlumen) cenilnírn nervovým systémem, senzorickými či reflexními neurony. Když se sarkomera uvolní a vrátí se zpět do své původní délky, H-zóna a I-proužky opět kají svou původní velikost i vzhled (obrázek 1.5 a až d). Je-Ii počet těchto stimulů (podnětů) pro vznik elektrického signálu (depolarizace) v těmotoneuronu dostatečný, šíří se potom tento signál (akční potenciál) podél axonu 1S Z-linie (nervového výběžku) odvodného motorického neuronu směrem k neuromuskulárnímu spojení. Zde způsobuje uvolnění acetylcholinu (ACh) z nervového zakončení, a ACh následně putuje přes spojení k vnější membráně svalového vlákna (sarkolemě). Když ACh doputuje až k sarkolemě, napojí se na ACh receptory, čímž dojde k depolarizaci sarkolemy. Signál se dostane do svalového vlákna a rychle se šíří po celém jeho povrchu. Tento iontavý proud uvede do pohybu kalciové ionty (Ca++) směrem ze sarkoplazmatického retikula do vnitřního moku svalového vlákna. Sarkoplazmatické retikulum je membránovitá struktura, která obaluje každé svalové vlákno a funguje jako sklad Ca++. Ionizovaný Ca++ se váže na troponinové molekuly. Tím dochází ke změně v uspořádání troponinu a tropomyozinu tak, že místa aktivace na aktinu jsou nekrytá a umožňují navázání myozi- Sarkomera ,. ~MYOZin ~~~~ • I-proužek H-zóna ., I. 1••__ •••••_ • • FT. F •••• J6 I-proužek H-zóna Aktinová filamenta Myozinová filamenta -- .> "" ové kontrakci se Z-linie stáhnou blíže k sobě, I-proužky se tak zkrátť, H-zána --: ~ - _. si svou délku zachovávajt. Naopak při natažení svalu se I-proužky prodlouží, - zůstávají stále beze změny. 8 -ových příčných můstků. Tato fáze se označuje jako excitační vazba kontrakčního proce: (obrázek 1.6). Od doby, kdy Huxley přišel před 40 lety s teorií klouzavých filament, bylo učiněno +moho objevů týkajících se vzájemného působení proteinových vláken ve svalu. Příčné ůstky myozinových vláken mohou mít vliv na vlákna aktinová, ale jejich vzájemné půsoceru nemůže způsobit svalové zkrácení. Příčinou je výskyt aktivačních míst na aktinových vláknech, na která se musí myozinové jíčné můstky vázat, aby ke svalovému zkrácení došlo. V klidu jsou místa aktivace pokryta :.roponinem a tropomyozinem, dvěma regulačními bílkovinami spojovanými s aktinovým áknem (obrázek 1.7). Jakmile se myozinový příčný můstek napojí na místo aktivace na aktinu, dojde ke kon::rakci (zkrácení) sarkomery. Vazba myozinového příčného můstku a aktinu dává vznik - avě myozinu, která se buď natáčí dopředu, nebo se sklopí, což umožní zasunutí akti