Záruky zákonnosti ve veřejné správě
Aleš Roztočil
PrF MU 12. 11. 2015

Obsah přednášky
•1. Zákonnost ve veřejné správě
•2. Záruky zákonnosti obecně
•3. Interní záruky ve VS
•4. Správní soudnictví
•5. Ústavní soud
•6. Veřejný ochránce práv
•7. Právo na informace
•8. Další záruky

1. Zákonnost ve veřejné správě: Úvod
•Legalita jako první a nejdůležitější zásada činnosti správních orgánů (§ 2 odst. 1 SŘ)
•Ústava:
–Právní stát (čl. 1 odst. 1)
–Legalita výkonu státní moci (čl. 2 odst. 3)
•Zákonnost neznamená pouze vázanost zákonem, ale právem jako takovým, především mezinárodními
smlouvami a ústavním pořádkem, jeho hodnotami a principy.
•

Správní řád:
§ 2 (1) Správní orgán postupuje v souladu se zákony a ostatními právními předpisy, jakož i
mezinárodními smlouvami, které jsou součástí právního řádu (dále jen "právní předpisy"). Kde se v
tomto zákoně mluví o zákoně, rozumí se tím též mezinárodní smlouva, která je součástí právního
řádu.
Ústava České republiky
Čl.1 (1) Česká republika je svrchovaný, jednotný a demokratický právní stát založený na úctě k
právům a svobodám člověka a občana.
Čl. 2 (3) Státní moc slouží všem občanům a lze ji uplatňovat jen v případech, v mezích a způsoby,
které stanoví zákon.
Absolutní či neomezené správní uvážení v moderním právním státě neexistuje. Každé správní uvážení
má své meze, vyplývající v prvé řadě z ústavních principů zákazu libovůle, principu rovnosti,
zákazu diskriminace, příkazu zachovávat lidskou důstojnost, principu proporcionality atd. Dodržení
těchto mezí podléhá soudnímu přezkumu.
usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 3. 2005, čj. 6 A 25/2002-42

2. Záruky zákonnosti obecně
•Z hlediska forem:
–Kontrola a dozor
–Zrušení a sistace aktů
–Přímé donucení
–Uplatňování odpovědnosti
•Záruky vnitřní X vnější
•Vnější záruky:
–ze strany jiných státních/samosprávných orgánů
–Ze strany občanů
•Záruky mezinárodní
•
•

Mezinárodní záruky:
- Evropské právo (povinnost loajální spolupráce členských států, čl. 4 odst. 3 SEU, možnost pohnání
k odpovědnosti za porušování povinností vyplývajících z práva EU ze strany EK nebo jiných členských
států v řízení před SDEU)
- Mezinárodní právo Úmluva o ochraně lidských práv a základních svobod č. 209/1992 Sb., stížnosti u
ESLP mohou směřovat i proti aktům veřejné správy např. rozsudek ESLP z 2. 10. 2014, DELTA PEKÁRNY
proti ČR, č. 97/11 – Down raid UOHS v obchodních prostorách stěžovatele
- Řada dalších mezinárodních úmluv (Úmluva proti mučení a jinému nelidskému a ponižujícímu
zacházení č. 143/1988 Sb., Výbor proti mučení – srov. situace v detenčních zařízeních uprchlíků)

3.1 Dozor, dohled a kontrola
•Správní dozor X vnitřní (interní) dozor ve VS
•Dozor státu nad orgány územní samosprávy (přenesené a samostatné působnosti)
•Kontrolní řád (zákon č. 255/2012 Sb.)
–Práva a povinnosti kontrolních orgánů a kontrolovaných osob
–Průběh kontroly
–Výsledek kontroly: kontrolní protokol
–námitky proti kontrolnímu protokolu
–„Vyřízení“ námitek
•Zákon o finanční kontrole (č. 320/2001 Sb.)
•

Prakticky synonyma, v právních předpisech používáno promiscue
Správní dozor: zaměřený navenek správní orgán kontroluje jednotlivce – např. Státní úřad inspekce
práce, Česká inspekce životního prostředí apod.
Interní dozor: zaměřený dovnitř na kontrolu zákonnosti a účelnosti/hospodárnosti postupu VS, včetně
instanční kontroly (nadřízenost, podřízenost – odvolací řízení, přezkumné řízení apod.).
Dozor nad samosprávou – specifický význam v modelu smíšené správy, kdy orgány USC vykonávají jak
samostatnou, tak přenesenou působnost.
Kontrolní řád
§ 1 Působnost zákona
(1) Tento zákon upravuje postup orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných celků, jiných
orgánů a právnických nebo fyzických osob, pokud vykonávají působnost v oblasti veřejné správy (dále
jen „kontrolní orgán“), při kontrole činnosti orgánů moci výkonné, orgánů územních samosprávných
celků, jiných orgánů, právnických a fyzických osob (dále jen „kontrolovaná osoba“).
(2) Kontrolní orgány postupují podle tohoto zákona rovněž při kontrole výkonu státní správy a dále
při kontrole činnosti právnických osob založených nebo zřízených státem nebo územním samosprávným
celkem vykonávané ze strany zakladatele nebo zřizovatele, nejde-li o kontrolu činnosti těchto
právnických osob upravenou předpisy soukromého práva.
§ 2 Kontrola
Kontrolní orgán při kontrole zjišťuje, jak kontrolovaná osoba plní povinnosti, které jí vyplývají z
jiných právních předpisů nebo které jí byly uloženy na základě těchto předpisů.
Zákon o finanční kontrole
§ 3 Finanční kontrola
(1) Finanční kontrola vykonávaná podle tohoto zákona je součástí systému finančního řízení
zabezpečujícího hospodaření s veřejnými prostředky. Tvoří ji
a)systém finanční kontroly vykonávané kontrolními orgány podle § 7 až 11,
b) systém finanční kontroly vykonávané podle mezinárodních smluv podle § 24,
c) vnitřní kontrolní systém v orgánech veřejné správy podle § 25 až 31.
Rozhodnutí o námitkách podle § 18 zákona ČNR č. 552/1991 Sb., o státní kontrole (zde: vydané při
kontrole čerpání dotace na odstranění ekologických škod způsobených povodní), není úkonem správního
orgánu zakládajícím, měnícím, rušícím nebo závazně určujícím práva nebo povinnosti, a jde tak o
úkon vyloučený ze soudního přezkumu podle § 70 písm. a) s. ř. s.
Rozsudek NSS 12.2.2004, čj. 5 A 55/2001-68

3.2. Instanční kontrola
•Správní řád:
–Opravné prostředky
•Odvolání (§ 81), rozklad (§ 152), námitky (§ 117)
–Přezkumné řízení (§ 96 – 99, § 156/2, § 165, § 174)
–Atrakce, delegace (§ 80 odst. 4, § 131)
–Opatření proti nečinnosti (§ 80)
–Stížnost (§ 175)
•
•

V souvislosti se SŘ zrušena vyhláška č. 150/1958 Ú.l. o vyřizování stížností, oznámení a podnětů
pracujících
§ 175
Stížnosti
 (1) Dotčené osoby mají právo obracet se na správní orgány se stížnostmi proti nevhodnému chování
úředních osob nebo proti postupu správního orgánu, neposkytuje-li tento zákon jiný prostředek
ochrany.
 (2) Podání stížnosti nesmí být stěžovateli na újmu; odpovědnost za trestný čin nebo správní delikt
není tímto ustanovením dotčena.
 (3) Stížnost lze podat písemně nebo ústně; je-li podána ústně stížnost, kterou nelze ihned
vyřídit, sepíše o ní správní orgán písemný záznam.
 (4) Stížnost se podává u toho správního orgánu, který vede řízení. Tento správní orgán je povinen
prošetřit skutečnosti ve stížnosti uvedené. Považuje-li to za vhodné, vyslechne stěžovatele, osoby,
proti nimž stížnost směřuje, popřípadě další osoby, které mohou přispět k objasnění věci.
 (5) Stížnost musí být vyřízena do 60 dnů ode dne jejího doručení správnímu orgánu příslušnému k
jejímu vyřízení. O vyřízení stížnosti musí být stěžovatel v této lhůtě vyrozuměn. Stanovenou lhůtu
lze překročit jen tehdy, nelze-li v jejím průběhu zajistit podklady potřebné pro vyřízení
stížnosti.
 (6) Byla-li stížnost shledána důvodnou nebo částečně důvodnou, je správní orgán povinen
bezodkladně učinit nezbytná opatření k nápravě. O výsledku šetření a opatřeních přijatých k nápravě
se učiní záznam do spisu; stěžovatel bude vyrozuměn jen tehdy, jestliže o to požádal.
 (7) Má-li stěžovatel za to, že stížnost, kterou podal u příslušného správního orgánu, nebyla řádně
vyřízena, může požádat nadřízený správní orgán, aby přešetřil způsob vyřízení stížnosti.

4.1. Správní soudnictví - obecně
•Organizace a vývoj
•Řízení podle části páté o. s. ř./správní soudnictví
•Konfliktní senát
•Nejvyšší správní soud
oRozšířený senát
oVolební soudnictví
oKárný soud
oKompetenční senát
•

Rakouský model, 1867, 1876 Lemayerovy články, Budwinskeho sbírka
ČSR, zákon č. 3/1918 Sb., o řešení kompetenčních sporů a o nejvyšším správním soudu, Ferdinand
Pantůček, Emil Hácha, Bohuslavova sbírka
Likvidace NSS v roce 1952, existoval pouze všeobecný dohled prokuratury a pojišťovací soudnictví
LZPS čl. 36 odst. 2: Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen rozhodnutím orgánu veřejné správy,
může se obrátit na soud, aby přezkoumal zákonnost takového rozhodnutí, nestanoví-li zákon jinak. Z
pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se základních práv a
svobod podle Listiny.
Od 1.1.1992 novela o. s. ř. obnovení správního soudnictví: krajské soudy, vrchní soudy, Nejvyšší
soud
NSS: Ústava čl. 91 a 92, nález ÚS z 276/2001 Sb., zrušena část pátá o. s. ř.
Část pátá OSŘ: Rozhodování ve věcech, o nichž bylo rozhodnuto správním orgánem (příklad: vklad
vlastnického práva do katastru, rozhodování ve věcech účastnických poplatků podle zákona o
elektronických komunikacích, rozhodnutí o náhradě za vyvlastnění). Nikoli kasace, nýbrž nahrazení
rozhodnutí, správní orgán není účastníkem.
Okresní soudy/Krajský soud (ve věci rozhodnutí o vkladu)
Zvláštní senát zřízený podle zákona č. 131/2002 Sb., o rozhodování některých kompetenčních sporů
(tzv. konfliktní senát). Pravomoc rušit rozhodnutí správních i civilních soudů
Příklad: usnesení z 6. 9. 2012, čj. Konf 25/2012-9, ve věcech autorizovaných inspektorů, ze dne 16.
8. 2012, čj. Konf 87/2011-6 (spor o pravomoc mezi exekutorem a soudem není kompetenčním sporem), ze
dne 11. 6. 2012, čj. Konf 44/2011-13 (pravomoc k vydání evropského platebního rozkazu má vždy pouze
soud v občanském soudním řízení), ze dne 21. 9. 2011, čj. Konf 65/2010-21 (pravomoc rozhodnout o
žalobě proti procesnímu rozhodnutí správního orgánu má vždy správní soud, i pokud by se jednalo o
věc jinak patřící do pravomoci civilních soudů v řízení podle části páté o. S. Ř.), ze dne 15. 9.
2010, čj. Konf 115/2009-34 (přezkoumání výše úhrady požadované povinným subjektem za poskytnutí
informací podle INFOZ je v pravomoci civilních soudů).
Zákon č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, od. 1.1.2003
Úkol NSS: ochrana veřejných subjektivních práv, rozhodování o kasačních stížnostech + rozhodování v
dalších věcech stanovených zákonem, sjednocování judikatury prostřednictvím vydávání Sb.NSS,
vydávání stanovisek, publikace judikatury, v širším smyslu kultivace veřejné správy (zásadní
stanoviska RS)
Vnitřní organizace: od 1.1.2014 rozpuštěna kolegia
Volební soudnictví: volby komunální a krajské – příslušnost krajských soudů, volby do PČR,
Evropského parlamentu a prezidentské – NSS,
Řízení ve věcech místního a krajského referenda (krajské soudy, nově i kasační stížnost).
Řízení ve věcech politických stran (rozpuštění, registrace): rozsudek ze dne 17. 2. 2010, čj. Pst
1/2009-348 (rozpuštění Dělnické strany).
Kárné senáty ve věcech soudců, státních zástupců a soudních exekutorů, soudci, přísedící.
Komp vs. Konf

4. 2. Správní soudnictví - pravomoc
•Pravomoc správních soudů:
oOchrana veřejným subjektivním právům (§ 2)
oV oblasti veřejné správy (§ 4/1/a)
oProti správním orgánům
oSubsidiarita (§ 5)
oVýluky (§ 6)

§ 2 s. ř. s. Ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických
i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním
zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.
§ 4 odst. 1 soudy ve správním soudnictví rozhodují o a) žalobách proti rozhodnutím vydaným v
oblasti veřejné správy orgánem moci výkonné (pozor ale rozsudek MSPR z 14. 6. 2010, čj. 11 A
138/2010-59, i Poslanecká sněmovna v případě pokuty uložené prezidentovi NKU Dohnalovi, případně
soudy při postupu podle InfoZ), orgánem územního samosprávného celku, jakož i fyzickou nebo
právnickou osobou nebo jiným orgánem, pokud jim bylo svěřeno rozhodování o právech a povinnostech
fyzických a právnických osob v oblasti veřejné správy, (dále jen "správní orgán") K tomu rozsudky
NSS ze dne 18. 7. 2013, čj. 9 Afs 5/2013-32 (nikoli rozhodnutí zadavatele veřejné zakázky), ze dne
30. 3. 2011, čj. 1 As 102/2010-80 (nikoli rozhodnutí veřejnoprávních korporací v pracovněprávních
věcech – odvolání ředitele Čro), ze dne 21. 5. 2008, čj. 4 Ans 9/2007-197 (nejmenování navrženého
kandidáta na soudce prezidentem), ze dne 29. 1. 2008, čj. 2 As 54/2007-94 (nikoli rozhodnutí ČBK o
označení „mešní víno”), ze dne 27. 10. 2005, čj. 6 As 58/2004-45 (nikoli úkony orgánů činných v
trestním řízení), ze dne 14. 7. 2004, čj. 5 As 31/2003-49 (ochrana proti nečinnosti i ve věcech
soukromoprávních).
§ 5 Subsidiarita soudní ochrany: Nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak, lze se ve správním
soudnictví domáhat ochrany práv jen na návrh a po vyčerpání řádných opravných prostředků,
připouští-li je zvláštní zákon.
§ 6 Z rozhodování soudů ve správním soudnictví jsou vyloučeny věci, o nichž to stanoví tento nebo
zvláštní zákon.
X čl. 36/2 LZPS: Z pravomoci soudu však nesmí být vyloučeno přezkoumávání rozhodnutí týkajících se
základních práv a svobod podle Listiny.
X čl. 6 Evropské úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod: právo na přístup k soudu ve
věcech „občanských práv a závazků” a „trestních obvinění” – Engelova kritéria (autonomní výklad
ESLP, např. Kárná odpovědnost, penále za prodlení s úhradou daně).
Dvě řešení případné nekonformity soudní výluky:
- rozsudek NSS ze dne 11. 7. 2007, čj. 6 As 55/2006-96 (přímá aplikace čl. 6/1 EULP bránící použití
zákonné výluky na základě čl. 10 Ústavy, případ nároku bývalého příslušníka BIS na příspěvek za
službu)
-Obvyklejší postup podle čl. 95/2 Ústavy zrušení protiústavní výluky Ústavním soudem, srov. nálezy
Ústavního soudu ze dne 29. 9. 2010, sp. zn. Pl. ÚS 32/08 (kázeňské tresty při výkonu trestu oodnětí
svobody), z 12. 7. 2001, Pl. ÚS 11/2000 (přezkum rozhodnutí podle zákona o ochraně utajovaných
skutečností – bezpečnostní prověrky), 31. 5. 2011, pl. ÚS 46/10 (rozhodnutí o prominutí penále z
pojistného na sociální zabezpečení), aktuálně ÚS deklaroval neústavnost výluky u rozhodnutí o
zadržení dotace (Pl. ÚS 12/14) a zrušil rozhodnutí o prodloužení podpůrčí lhůty podle zákona o
nemocenském pojištění (Pl. ÚS 9/14).
-Další výluky v procesních předpisech: především § 70 s. ř. s.: úkony, které a) které nejsou
rozhodnutími, b) předběžné povahy, c) jimiž se upravuje vedení řízení před správním orgánem, d)
jejichž vydání závisí výlučně na posouzení zdravotního stavu osob nebo technického stavu věcí,
pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání, zaměstnání nebo podnikatelské,
popřípadě jiné hospodářské činnosti, nestanoví-li zvláštní zákon jinak, e) o nepřiznání nebo odnětí
odborné způsobilosti fyzickým osobám, pokud sama o sobě neznamenají právní překážku výkonu povolání
nebo zaměstnání nebo jiné činnosti,
-výluky je třeba vykládat restriktivně, srov. rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního
soudu ze dne 27. 10. 2009, čj. 2 Afs 186/2006-54, „vytunelování“ výluky rozhodnutí předběžné
povahy, usnesení RS ze dne 30. 9. 2015, čj. 9 Ads 83/2014-46 (výluka rozhodnutí o dotacích), stejně
i u výluky posouzení zdravotního stavu (nález ÚS z 15. 1. 2013, Pl. ÚS 15/12 – rozhodnutí o
neuznání osoby za zdravotně znevýhodněnou).

4.3. Správní soudnictví – žaloba proti rozhodnutí
•Definice rozhodnutí (§ 65 odst. 1 s.ř.s.)
•Procesní aktivní legitimace – rozsah přezkumu
•Odkladný účinek žaloby (§ 73)
•Dispoziční zásada a koncentrace (§ 71)
•Kasační princip
•Princip plné jurisdikce – možnost doplnění dokazování (§ 77)
•Rozhodování podle skutkového a právního stavu, jaký zde byl v době rozhodnutí správního orgánu (§
75 odst. 1)

§ 65 (1) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku porušení svých práv v
předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší nebo závazně určují
jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat zrušení takového
rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní zákon jinak.
Původně široké „materiální“ pojetí, korigováno RS usnesení ze dne 16. 11. 2010,
č. j. 7 Aps 3/2008 ‑ 98 (záznam do katastru) a ze dne 18. 9. 2012, č. j. 2 As 86/2010 – 76
(souhlasy podle stavebního zákona): rozdíl mezi žalobou proti rozhodnutí správního orgánu a
zásahovou žalobou proto primárně spočívá ve formě aktů nebo úkonů, proti nimž uvedené žaloby
chrání. Žaloba proti rozhodnutí správního orgánu chrání proti aktům majícím obecně povahu
individuálního správního aktu, jak takovému pojmu rozumí hlavní proud doktríny správního práva (ať
již vydávaného podle správního řádu, zákona o správě daní a poplatků či jakéhokoli jiného
zvláštního zákona).
Aktivní legitimace: § 65 (1) Kdo tvrdí, že byl na svých právech zkrácen přímo nebo v důsledku
porušení svých práv v předcházejícím řízení úkonem správního orgánu, jímž se zakládají, mění, ruší
nebo závazně určují jeho práva nebo povinnosti, (dále jen "rozhodnutí"), může se žalobou domáhat
zrušení takového rozhodnutí, popřípadě vyslovení jeho nicotnosti, nestanoví-li tento nebo zvláštní
zákon jinak.
(2) Žalobu proti rozhodnutí správního orgánu může podat i účastník řízení před správním orgánem,
který není k žalobě oprávněn podle odstavce 1, tvrdí-li, že postupem správního orgánu byl zkrácen
na právech, která jemu příslušejí, takovým způsobem, že to mohlo mít za následek nezákonné
rozhodnutí.
rozsudek NSS ze dne 2. 9. 2009, čj. 1 As 40/2009-251 (žalobci – občanská sdružení podle § 70 ZOPK)
– překonáno rozsudkem 1 As 13/2015 (Frank Bold, Integrované povolení na elektrárnu Prunéřov
Rozsudek NSS ze dne 21. 2. 2008, čj. 3 As 56/2007-108 (navrhovatel zrušení ochranné známky podle §
31 zákona o ochranných známkách),
Rozsudek ze dne 28. 4. 2011, čj. 3 Ads 48/2010-237 (distributor léčiv v řízení o stanovení výše
úhrady ze zdravotního pojištění) – překonáno RS usnesením ze dne 9. 12. 2014, čj. 4 Ads 35/2013-63
§ 73 (2) Soud na návrh žalobce po vyjádření žalovaného usnesením přizná žalobě odkladný účinek,
jestliže by výkon nebo jiné právní následky rozhodnutí znamenaly pro žalobce nepoměrně větší újmu,
než jaká přiznáním odkladného účinku může vzniknout jiným osobám, a jestliže to nebude v rozporu s
důležitým veřejným zájmem.
Výjimky z koncentrace a dispoziční zásady: non refoulement (rozsudek NSS ze dne 21. 3. 2006, čj. 2
Azs 75/2005-75), zánik trestnosti u přestupku (rozsudek NSS ze dne 13. 6. 2008, čj. 2 As
9/2008-77).
Výjimky z kasačního principu: § 16 odst. 4 INFOZ, možnost deklarace nicotnosti, možnost moderovat
sankci (§ 65/3 s. ř. s.)

4.4. Správní soudnictví – žaloba proti nečinnosti
•Povinnost vyčerpat prostředky nápravy ve správním řízení
•Lhůty 1 rok od uplynutí lhůty pro rozhodnutí nebo od posledního úkonu
•Soud přezkoumá i důvodnost přerušení správního řízení
•Zvláštní případ „oživlé mrtvoly“
•Výrok, kterým se ukládá vydat rozhodnutí ve stanovené lhůtě

Prostředky nápravy: žádost o uplatnění opatření proti nečinnosti podle § 80 odst. 3 SŘ,
Přerušení řízení před správním orgánem (usnesení RS ze dne 14. 1. 2014, čj. 7 Ans 10/2012-46)
Oživlé mrtvoly (usnesení RS ze dne 1. 7. 2015, čj. 10 Ads 99/2014-58)
Exekvovatelnost: § 63 s. ř. s. Povinnou osobou je organizační složka, resp. veřejnoprávní korporací

4.5. Správní soudnictví – zásahová žaloba
•Široké pojetí zásahu: vše co zasahuje do práv a není rozhodnutím ani nečinností
•Přísné lhůty (2 měsíce subjektivní, 2 roky objektivní), vyčerpání prostředků nápravy
•Podmínky důvodnosti
•Deklaratorní výrok (jde-li o zásah ukončený), negatorní, resp. ukládající obnovení stavu před
zásahem
•Otázka existence či souladu zásahu se zákonem je otázkou důvodnosti, nikoli přípustnosti žaloby.

Otázka trvajících zásahů (rozsudek NSS ze dne 26. 6. 2013, čj. 6 Aps 1/2013-51 – znečištění ovzduší
na Ostravsku, vs. judikatura k daňovým kontrolám).
Rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65: Žalobce musí být přímo (1. podmínka) zkrácen
na svých právech (2. podmínka) nezákonným (3. podmínka) zásahem, pokynem nebo donucením ("zásahem"
správního orgánu v širším smyslu) správního orgánu, které nejsou rozhodnutím (4. podmínka), a byl
zaměřen přímo proti němu nebo v jeho důsledku bylo proti němu přímo zasaženo (5. podmínka).
Příklady: Daňová kontrola, zabavení cestovního pasu, neprovedení záznamu do katastru, souhlasy
podle stavebního zákona, Poskytnutí informací obsahujících osobní údaje, neposkytnutí potřebných
sociálních služeb, předběžné šetření UOHS ve věcech kartelového práva, uložení kauce, respektive
zabránění pokračování v jízdě podle zákona o provozu na pozemních komunikacích
Usnesení RS ze dne 16. 12. 2008, čj. 8 Aps 6/2007-247: Posouzení, zda úkon správního orgánu může
být pojmově nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením ve smyslu § 82 s. ř. s., je otázkou
důvodnosti žaloby (součástí rozhodnutí ve věci samé), nikoli otázkou existence podmínek řízení dle
§ 46 odst. 1 písm. a) s. ř. s.

4. 6. Správní soudnictví – návrh na zrušení opatření obecné povahy
•Vloženo do s. ř. s. v roce 2005
•Absence legální definice OOP
•Novela s. ř. s. č. 303/2011 Sb.
oZavedení  koncentrace a dispoziční zásady
oLhůta pro podání návrhu
oVěcná příslušnost krajského soudu

Negativní definice v § 171: pokud zvláštní předpisy ukládají povinnost vydat OOP, které není ani
rozhodnutím ani právním předpisem.
Rozsudek NSS ze dne 17. 3. 2005, čj. 2 Aps 1/2005-65: Opatření obecné povahy je správním aktem s
konkrétně určeným předmětem (vztahuje se tedy k určité konkrétní situaci) a s obecně vymezeným
okruhem adresátů.
Spory mezi zastánci materiálního a formálního pojetí OOP – nález Pl. ÚS 14/07 – ve prospěch
materiálního pojetí,
Příklady OOP: ÚPD, dopravní značky, návštěvní řád národního parku
Úpravy starých územních plánů měnící Index podlažnosti: usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího
správního soudu ze dne 17. 9. 2013, čj. 1 Aos 2/2013-116

4. 7. Správní soudnictví – kasační stížnost
•O kasační stížnosti rozhoduje NSS
•Kasační stížnost je přípustná i proti procesním usnesením KS, s výjimkou:
–Rozhodnutí, kterými se pouze upravuje vedení řízení
–Rozhodnutí, která jsou podle povahy dočasná
•Dále vyloučeny kasační stížnosti
–opakovaně brojící proti otázkám o nichž NSS již v téže věci rozhodl
–Brojící pouze proti důvodům rozhodnutí KS
–Pouze proti rozhodnutím o nákladech řízení
•Důvody kasační stížnosti: právní, skutkové i procesní
•Nepřijatelnost kasační stížnosti (§ 104a )
•Možnost NSS zrušit rozhodnutí orgánu VS

§ 104 Nepřípustnost
 (1) Kasační stížnost ve věcech volebních je nepřípustná; to neplatí, jde-li o řízení ve věcech
porušení pravidel financování volební kampaně.
(2) Kasační stížnost, která směřuje jen proti výroku o nákladech řízení nebo proti důvodům
rozhodnutí soudu, je nepřípustná.
 (3) Kasační stížnost je dále nepřípustná proti rozhodnutí,
a) jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním
soudem; to neplatí, je-li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným
právním názorem Nejvyššího správního soudu,
 b) jímž se pouze upravuje vedení řízení, nebo
c) které je podle své povahy dočasné.
(4) Kasační stížnost není přípustná, opírá-li se jen o jiné důvody, než které jsou uvedeny v § 103,
nebo o důvody, které stěžovatel neuplatnil v řízení před soudem, jehož rozhodnutí má být
přezkoumáno, ač tak učinit mohl.
§ 103 Důvody kasační stížnosti
(1) Kasační stížnost lze podat pouze z důvodu tvrzené
a) nezákonnosti spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení,
 b) vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán v napadeném rozhodnutí
vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen
zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit
zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí
správního orgánu měl zrušit; za takovou vadu řízení se považuje i nepřezkoumatelnost rozhodnutí
správního orgánu pro nesrozumitelnost,
 c) zmatečnosti řízení před soudem spočívající v tom, že chyběly podmínky řízení, ve věci
rozhodoval vyloučený soudce nebo byl soud nesprávně obsazen, popřípadě bylo rozhodnuto v neprospěch
účastníka v důsledku trestného činu soudce,
 d) nepřezkoumatelnosti spočívající v nesrozumitelnosti nebo nedostatku důvodů rozhodnutí,
popřípadě v jiné vadě řízení před soudem, mohla-li mít taková vada za následek nezákonné rozhodnutí
o věci samé,
 e) nezákonnosti rozhodnutí o odmítnutí návrhu nebo o zastavení řízení.

5. Ústavní soud
•Ústava, čl. 83 až 89
•Zákon č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu
•Ve vztahu k VS ÚS rozhoduje:
–§ 72 O ústavních stížnostech proti rozhodnutím opatřením nebo jiným zásahům VS
–§ 64 O zrušení normativních správních aktů
–§ 120 Spory o kompetenci mezi státními orgány a ÚSC
•Podmínka vyčerpání opravných prostředků (§ 75)

Nález z 10. 11. 2015, sp. zn. I. ÚS 860/15  - proti postupu policie při realizaci správního
vyhoštění občana Kamerunu
Kompetence k přezkoumávání podzákonných právních předpisů a kompetenční spory mezi státní správou a
samosprávou mohou být dle § 87/3 přeneseny na NSS, to se však nestalo v plné míře srov. § 97 SŘS.
V současné době tedy jsou tři kategorie kompetenčních sporů
- Rozhodované zvláštním senátem pro rozhodování některých kompetenčních sporů podle zákona č.
131/2002 Sb.  (stranami jsou soudy a orgány VS nebo správní a civilní soudy)
-Rozhodované kompetenčním senátem NSS podle § 97 SŘS o pravomoc vydat rozhodnutí mezi správním
úřadem a samosprávou, mezi samosprávou navzájem a mezi ústředními správními úřady navrájem
-Rozhodované Ústavním soudem podle § 120 ZÚS (mezi státními orgány navzájem a státními orgány a ÚSC
(nikoli pouze o rozhodnutí, i jiné státní orgány než správním úřadem)
§ 75 [Komentář WK]
Nepřípustnost ústavní stížnosti
(1)Ústavní stížnost je nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky,
které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3); to platí i pro mimořádný opravný
prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů
závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4).
(2)Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího
odstavce, jestliže
a) stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho
roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo, nebo
b) v řízení o podaném opravném prostředku podle odstavce 1 dochází ke značným průtahům, z nichž
stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma.

6. Veřejný ochránce práv
•Zákon č. 349/1999 Sb., o veřejném ochránci práv
•Poslání – ochrana osob ve vztahu k VS
–Zákonnost
–Dodržování principů právního státu a dobré správy
•Zvláštní poslání: ochrana osob omezených na svobodě
•Nemá kasační nebo donucovací pravomoci, spíše působí jako mediátor
•Prověřování podnětů (šetření)
•Oprávnění podat návrh na zahájení kárného řízení proti soudci nebo státnímu zástupci
•Oprávnění k žalobě proti rozhodnutí VS (§ 66 odst. 3 SŘS)
•Oprávnění k návrhu na zrušení podzákonného předpisu (§ 64/2f ZUS)
•Oprávnění účastnic se řízení o zrušení předpisu (§ 69/3 ZUS)

§ 1
(1) Veřejný ochránce práv (dále jen "ochránce") působí k ochraně osob před jednáním úřadů a dalších
institucí uvedených v tomto zákoně, pokud je v rozporu s právem, neodpovídá principům
demokratického právního státu a dobré správy, jakož i před jejich nečinností, a tím přispívá k
ochraně základních práv a svobod.
 (2) Působnost ochránce podle odstavce 1 se vztahuje na ministerstva a jiné správní úřady s
působností pro celé území státu, správní úřady jim podléhající, Českou národní banku, pokud působí
jako správní úřad, Radu pro rozhlasové a televizní vysílání, orgány územních samosprávných celků
při výkonu státní správy, a není-li dále stanoveno jinak na Policii České republiky, Armádu České
republiky, Hradní stráž, Vězeňskou službu České republiky, dále na zařízení, v nichž se vykonává
vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova, ochranné léčení, zabezpečovací detence,
jakož i na veřejné zdravotní pojišťovny (dále jen "úřad").
 (3) Ochránce provádí systematické návštěvy míst, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby
omezené na svobodě veřejnou mocí nebo v důsledku závislosti na poskytované péči, s cílem posílit
ochranu těchto osob před mučením, krutým, nelidským, ponižujícím zacházením nebo trestáním a jiným
špatným zacházením.
 (4) Působnost ochránce podle odstavce 3 se vztahuje na
 a) zařízení, v nichž se vykonává vazba, trest odnětí svobody, ochranná nebo ústavní výchova,
ochranné léčení anebo zabezpečovací detence,
 b) další místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě veřejnou mocí,
zejména policejní cely, zařízení pro zajištění cizinců a azylová zařízení,
 c) místa, kde se nacházejí nebo mohou nacházet osoby omezené na svobodě v důsledku závislosti na
poskytované péči, zejména zařízení sociálních služeb a jiná zařízení poskytující obdobnou péči,
zdravotnická zařízení a zařízení sociálně-právní ochrany dětí    (dále jen "zařízení").
 (5) Ochránce vykonává působnost ve věcech práva na rovné zacházení a ochrany před diskriminací1).
 (6) Ochránce provádí sledování zajištění cizinců a výkonu správního vyhoštění, předání nebo
průvozu zajištěných cizinců a trestu vyhoštění cizinců, kteří byli vzati do vyhošťovací vazby nebo
kteří vykonávají trest odnětí svobody (dále jen „sledování vyhoštění“).
 (7) Působnost ochránce se nevztahuje na Parlament, prezidenta republiky a vládu, na Nejvyšší
kontrolní úřad, na zpravodajské služby České republiky, na orgány činné v trestním řízení, státní
zastupitelství a na soudy, s výjimkou orgánů správy státního zastupitelství a státní správy soudů.
 (8) Ochránce je oprávněn podat návrh na zahájení řízení podle zákona o řízení ve věcech soudců a
státních zástupců1a) a zúčastnit se tohoto řízení.
(9) Ochránce není oprávněn zasahovat do činnosti a rozhodování úřadů a zařízení jinak, než jak
stanoví tento zákon.
§ 15 (1) Ochránce je oprávněn s vědomím vedoucích úřadů, a to i bez předchozího upozornění,
vstupovat do všech prostor úřadů a provádět šetření spočívající v
a) nahlížení do spisů,
 b) kladení otázek jednotlivým zaměstnancům úřadů,
 c) rozmluvě s osobami umístěnými v zařízeních, a to bez přítomnosti jiných osob.
 (2) Úřady jsou povinny na žádost ochránce a ve lhůtě jím stanovené
a) poskytnout informace a vysvětlení,
 b) předložit spisy a jiné písemnosti,
 c) sdělit písemně stanovisko ke skutkovým a právním otázkám,
 d) provést důkazy, které ochránce navrhne,
 e) provést úkony dozoru, k nimž jsou podle zákona oprávněny a které ochránce navrhne.
 (3) Ochránce je oprávněn být přítomen při ústním jednání a provádění důkazů úřady a klást
přítomným osobám otázky.
 (4) Pro účely šetření podle předchozích odstavců zprostí na žádost ochránce osoba k tomu oprávněná
podle zvláštního zákona jednotlivé zaměstnance úřadu mlčenlivosti, je-li jim zvláštním zákonem
uložena. Nestanoví-li zvláštní zákon, kdo je osobou oprávněnou zprostit povinnosti mlčenlivosti, je
jí pro účely tohoto zákona v případě zaměstnance úřadu vedoucí úřadu, v případě vedoucího úřadu
vedoucí úřadu jemu nadřízeného, a není-li takového úřadu, předseda vlády. Pro účely šetření podle
tohoto zákona se vůči ochránci nelze dovolávat povinnosti mlčenlivosti uložené smlouvou.
§ 16 Všechny státní orgány a osoby vykonávající veřejnou správu jsou v mezích své působnosti
povinny poskytovat ochránci při šetření pomoc, kterou si vyžádá.
§ 18 (1) Zjistí-li ochránce šetřením porušení právních předpisů či jiná pochybení (§ 1 odst. 1),
vyzve úřad, aby se k jeho zjištěním ve lhůtě 30 dnů vyjádřil.
(2) Pokud úřad na výzvu podle odstavce 1 sdělí, že provedl nebo provádí opatření k nápravě a
ochránce tato opatření shledá dostatečnými, vyrozumí o tom stěžovatele i úřad. Jinak ochránce po
obdržení vyjádření nebo marném uplynutí lhůty sdělí písemně své závěrečné stanovisko úřadu a
stěžovateli; součástí tohoto stanoviska je návrh opatření k nápravě.
§ 19 Ochránce může navrhnout zejména tato opatření k nápravě:
a) zahájení řízení o přezkoumání rozhodnutí, úkonu nebo postupu úřadu, lze-li je zahájit z úřední
moci,
 b) provedení úkonů k odstranění nečinnosti,
 c) zahájení disciplinárního nebo obdobného řízení,
 d) zahájení stíhání pro trestný čin, přestupek nebo jiný správní delikt,
 e) poskytnutí náhrady škody nebo uplatnění nároku na náhradu škody.
§ 20 (1) Úřad je povinen do 30 dnů od doručení závěrečného stanoviska sdělit ochránci, jaká
opatření k nápravě provedl.
 (2) Jestliže úřad povinnost podle odstavce 1 nesplní, nebo jsou-li opatření k nápravě podle názoru
ochránce nedostatečná, ochránce
a) vyrozumí nadřízený úřad a není-li takového úřadu, vládu,
 b) může o svých zjištěních informovat veřejnost včetně sdělení jména a příjmení osob oprávněných
jednat jménem úřadu.
 (3) Způsobem uvedeným v odstavci 2 může ochránce postupovat i tehdy, nesplní-li úřad povinnost
vyplývající z § 15 a 16.
SŘS § 66 (3) Žalobu je oprávněn podat veřejný ochránce práv, jestliže k jejímu podání prokáže
závažný veřejný zájem.

7.1. Právo na informace
•Listina základních práv a svobod:
•Čl. 17 odst. 1: „Svoboda projevu a právo na informace jsou zaručeny.“
•odst. 5: „Státní orgány a orgány územních samosprávy jsou povinny přiměřeným způsobem poskytovat
informace o své činnosti. Podmínky a provedení stanoví zákon.“
•Smysl a účel práva na informace
•Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (InfoZ)

LZPS upravuje právo na informace v oddílu 2. týkajícím se politických práv, a to ve spojitosti (v
rámci čl. 17) se svobodou projevu, tiskovou svobodou, zákazem cenzury a právem vyhledávat a šířit
informace. Tato práva souvisí s ústavně zakotvenou demokratickou formou vlády v ČR (čl. 1/1 ÚČR: ČR
je demokratickým právním státem, čl. 2 odst. 1: Lid je zdrojem veškeré státní moci).
Jedním ze způsobů komunikace mezi orgány demokratického právního státu a lidem (vedle voleb,
referenda, práva petičního apod.) je i právo na informace.
Demokratický právní stát je založen na dělbě moci, vládě na čas, úctě k lidským právům a
zákonnosti, vládě většiny a ochraně menšiny apod. Tzv. systém Checks and balances. Jedním z těchto
prostředků je i právo na informace, jehož prostřednictvím lze jednak účinně kontrolovat moc ve
státě jednak i podporovat legitimitu státní moci a její sepjetí s občany jako zdrojem státní moci,
posílení důvěry.
Vedle toho právo na informace hraje důležitou roli i při zajištění transparentnosti výkonu státní
(veřejné) moci a tím přispívá k omezování negativních jevů jako je korupce, plýtvání veřejnými
prostředky.  Prevence těchto nežádoucích jevů.
Zákon č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (InfoZ)
Zákon č. 123/1998 Sb., o právu na informace o životním prostředí
Zákon č. 128/2000 Sb., o obcích (obecní zřízení)
Zákon č. 129/2000 Sb., o krajích (krajské zřízení)

7.2. Právo na informace: zákonné garance
•Materiální garance:
•§ 2/1 InfoZ: zásada poskytovat veškeré informace vztahující se k působnosti povinných subjektů
(stát, ÚSC, veřejné instituce) •pokud není dána některá taxativně stanovená výjimka z informační
povinnosti
•zásada výjimky vykládat úzce

Působnost povinných subjektů: podle některých restriktivních výdajů třeba vykládat ve smyslu § 1
odst. 1 správního řádu pouze jako působnost v oblasti veřejné správy, tj. výkon jejich zákonné
pravomoci. To by vedlo k vyloučení jednak veškerých informací o vnitřních poměrech povinných
subjektů jednak k vyloučení veškerých soukromoprávních aktivit (včetně např. veřejných zakázek
apod). Tento výklad se v judikatuře neprosadil, naopak judikatura je extenzivní. Srov. rovněž
imperativ ústavně konformního výkladu a odlišnou formulaci čl. 17/5 LZPS – jsou povinny poskytovat
„informace o své činnosti“.
Rozsudek NSS z 7.5.2009, čj. 1 As 29/2009-59: K působnosti povinného subjektu se zpravidla vztahují
všechny informace, které má objektivně k dispozici.
Rozsudek NSS z 9.2.2012, čj. 1 As 141/2011-67:  Povinnost poskytnout informace se vztahuje i na
takové informace, které povinný subjekt sice nemá k dispozici, ačkoli má povinnost jimi disponovat.
Výjimky vypočteny především v § 7 až 11 InfoZ

7.3. Právo na informace: zákonné garance
•Procesní garance:
•formální rozhodování o neposkytnutí informace
oOdmítnutí (částečné) žádosti
oOdložení žádosti
•Lhůty pro vyřízení žádosti
•Stížnost na vyřizování žádosti
•Odvolání

Odmítnutí (částečné) žádosti: § 14/5 písm. b) InfoZ: neupřesní-li ve stanovené lhůtě žadatel
požadovanou info, § 15 InfoZ
Pokud se žádosti byť i jen zčásti nevyhovuje, je nutné rozhodnout o částečném odmítnutí (srov.
případ anonymizace osobních údajů v poskytnutém rozhodnutí, rozsudek NSS z 29.3.2013, čj. 8 Ans
11/2012-41, odmítnuta argumentace, že účelu žádosti o informace bylo vyhověno poskytnutím
anonymizovaného znění a nebylo nutné o anonymizovaných údajích zvlášť rozhodovat; úvahy o
novelizaci, aby v takových případech nebylo nutné rozhodovat o částečném odmítnutí, pouze pokud ve
stanovené lhůtě žadatel na poskytnutí v plné verzi trvá.
Odložení žádosti: § 14/5 a) InfoZ (nedoplní na výzvu údaje o žadateli), c) (nevztahují-li se
požadované informace k působnosti povinného subjektu); § 17/5 InfoZ (nezaplatí-li žadatel
požadovanou úhradu – k tomu srov. rozsudek NSS z 17. 4. 2013, čj. 6 Ans 16/2012-62: pokud je žádost
odložena, nevydává se rozhodnutí, usnesení se poznamená do spisu, žadatel se vyrozumí. V takovém
případě již nepřipadá v úvahu žádný opravný prostředek, stížnost ani odvolání, žadatel musí žalovat
přímo proti rozhodnutí o odložení).
Lhůta: 15 dnů (§14/5d), prodloužení o deset dnů (§ 14/7)
Stížnost na vyřizování žádosti § 16a
Odvolání: pouze proti rozhodnutí o odmítnutí žádosti (§ 16), nikoli proti odložení: změna
judikatury (rozsudek NSS z 17. 4.2013, čj. 6 Ans 16/1012-62, o odložení nemusí být vydáváno
formální rozhodnutí, žadatel musí být vyrozuměn, nepodává se odvolání ani stížnost, přípustná je
přímá žaloba proti odložení ke správnímu soudu)

8. Další záruky
•Právo petiční
•Právo shromažďovací
•Nejvyšší státní zástupce
•Ministerstvo vnitra
•Oprávnění občanů a členů zastupitelstev ÚSC
•Oprávnění poslanců požadovat vysvětlení od členů vlády a vedoucích správních úřadů
•Interpelace
•

Právo petiční (čl. 18 LZPS, zákon č. 85/1990 Sb., o právu petičním)
Právo shromažďovací (čl. 19  LZPS, zákon č. 84/1990 Sb., o právu shromažďovacím)
NSZ oprávnění podat žalobu proti rozhodnutím VS, shledá-li na tom veřejný zájem § 66 odst. 2 SŘS
MV oprávněno podat žalobu proti rozhodnutí či opatření orgánu ÚSC v samostatné působnosti (§ 67
SŘS, § 124 zákona o obcích, § 82 zákona o krajích)
Zákon o obcích, § 16
(2) Občan obce, který dosáhl věku 18 let, má právo
 a) volit a být volen do zastupitelstva obce za podmínek stanovených zvláštním zákonem,7)
 b) hlasovat v místním referendu za podmínek stanovených zvláštním zákonem,8)
 c) vyjadřovat na zasedání zastupitelstva obce v souladu s jednacím řádem svá stanoviska k
projednávaným věcem,
 d) vyjadřovat se k návrhu rozpočtu obce a k závěrečnému účtu obce za uplynulý kalendářní rok, a to
buď písemně ve stanovené lhůtě, nebo ústně na zasedání zastupitelstva obce,
 e) nahlížet do rozpočtu obce a do závěrečného účtu obce za uplynulý kalendářní rok, do usnesení a
zápisů z jednání zastupitelstva obce, do usnesení rady obce, výborů zastupitelstva obce a komisí
rady obce a pořizovat si z nich výpisy,
 f) požadovat projednání určité záležitosti v oblasti samostatné působnosti radou obce nebo
zastupitelstvem obce; je-li žádost podepsána nejméně 0,5 % občanů obce, musí být projednána na
jejich zasedání nejpozději do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů,
 g) podávat orgánům obce návrhy, připomínky a podněty; orgány obce je vyřizují bezodkladně, nejdéle
však do 60 dnů, jde-li o působnost zastupitelstva obce, nejpozději do 90 dnů.
 (3) Oprávnění uvedená v odstavci 2 písm. c) až g) má i fyzická osoba, která dosáhla věku 18 let a
vlastní na území obce nemovitost.
§ 82   Člen zastupitelstva obce má při výkonu své funkce právo
a) předkládat zastupitelstvu obce, radě obce, výborům a komisím návrhy na projednání,
 b) vznášet dotazy, připomínky a podněty na radu obce a její jednotlivé členy, na předsedy výborů,
na statutární orgány právnických osob, jejichž zakladatelem je obec, a na vedoucí příspěvkových
organizací a organizačních složek, které obec založila nebo zřídila; písemnou odpověď musí obdržet
do 30 dnů,
 c) požadovat od zaměstnanců obce zařazených do obecního úřadu, jakož i od zaměstnanců právnických
osob, které obec založila nebo zřídila, informace ve věcech, které souvisejí s výkonem jejich
funkce; informace musí být poskytnuta nejpozději do 30 dnů.
Jednací řád poslanecké sněmovny § 11
Oprávnění poslance požadovat informace a vysvětlení
(1) Poslanec je oprávněn požadovat od členů vlády a vedoucích správních úřadů informace a
vysvětlení potřebná pro výkon jeho funkce.
 (2) Informace a vysvětlení jsou členové vlády a vedoucí správních úřadů povinni poskytnout
poslanci do 30 dnů, pokud jejich poskytnutí nebrání zákony upravující mlčenlivost anebo zákaz
jejich zveřejnění.4)
 Interpelace čl. 53 Ústavy

•Díky za pozornost