Pedagogická fakulta Masarykovy univerzity v Brně
Ústav tělesné kultury
Sportovní traumatologie
MUDr. René Moster, CSc.
2
I. Úvod
Cílem oboru sportovní traumatologie a rehabilitace je seznámit studenty tělesné výchovy
Pedagogické fakulty s problematikou náhlých poruch zdraví, především somatických traumat
a jejich následků, se kterými se ve svém budoucím povolání a při sportovní aktivitě mohou
setkat.
Obor je speciálně zaměřen k prevenci sportovních traumat a ostatních poškození zdraví
sportem, vysvětlení jejich příčin, průběhu, způsobů a doby léčení.
Autor skript předpokládá u studentů znalosti anatomie a fyziologie z předchozího studia na
PF a na tyto znalosti průběžně navazuje.
Tématika je zaměřena tak, aby studenti po absolvování studia byli všeobecně orientováni
jako budoucí pedagogové, sportovci a trenéři v problematice sportovní traumatologie, měli
jak teoretické, tak i praktické znalosti v oboru a v poskytnutí fundované předlékařské pomoci
při náhlých změnách zdravotního stavu v situacích, kdy mohou být při nejrůznějších
sportovních i mimosportovních akcích odkázáni pouze na sebe a mají odpovědnost za jedince
nebo kolektiv, který se dostane do nepříznivé zdravotní situace. Rovněž tak je řešena rámcově
i aktuální problematika legislativně právní.
Autor byl při vydání těchto skript omezen rozsahem stran vydavatelem. Vzhledem k
omezenému rozsahu muselo být mnohdy (hlavně v kapitolách ve speciální části) užito
zkratkového až telegrafického vyjadřování. Tato publikace nemohla jít rovněž svým
rozsahem do detailů problematiky, ale nastiňuje pouze všeobecný a základní přehled oboru.
Rozsah publikace rovněž neumožňuje autoru v tomto vydání věnovat se preventivní sportovní
a léčebné rehabilitaci a regeneraci sil sportovců a zásadám správné výživy. Tato
problematika bude řešena v druhém díle skript.
Autor
Samotín, květen 1997
3
II. Obsah
III. Část všeobecná.......................................................................................... str. 6
1. Úvod do problematiky sportovní traumatologie.............................................. str. 6
2. Úraz jako příčina poškození zdraví sportovce................................................. str. 7
2.1. Právní normy................................................................................................ str. 7
2.2. Frekvence poškození sportem....................................................................... str. 7
2.3. Příčiny úrazů................................................................................................ str. 8
2.4. Mechanizmus úrazů...................................................................................... str. 8
3. Prevence úrazů v tělesné výchově................................................................... str. 8
4. Všeobecné zásady předlékařské první pomoci................................................. str. 9
5. Základy resuscitace v předlékařské první pomoci........................................... str. 9
5.1. Umělé dýchání.............................................................................................. str. 9
5.2. Obnovení krevního oběhu............................................................................. str. 10
5.3. Zajištění stabilizované polohy u pacienta v bězvědomí...................................str. 11
6. Šok.................................................................................................................. str. 11
7. Transport........................................................................................................ str. 14
7.1. Zajištění polohy............................................................................................ str. 14
7.2. Fixace a stabilizace poraněné části těla.......................................................... str. 14
7.3. Transport postiženého.................................................................................. str. 15
8. Úraz a jeho odškodnění.................................................................................. str. 16
8.1. Úrazové pojištění.......................................................................................... str. 16
8.2. Odškodnění pracovního úrazu a úrazu zaviněného druhou osobou................ str. 17
9. Zdravotní pojištění.......................................................................................... str. 18
IV. Část speciální............................................................................................... str. 19
1. Poranění kůže a podkoží................................................................................. str. 19
1.1. Poranění kůže bez porušení integrity kůže a podkoží..................................... str. 19
1.1.1. Pohmoždění............................................................................................... str. 19
1.1.2. Poranění účinkem nízké teploty.................................................................. str. 20
1.1.3. Poranění účinkem vysoké teploty............................................................... str. 21
1.1.4. Poranění účinkem slunečního záření........................................................... str. 21
1.2. Poranění s porušením integrity kůže a podkoží.............................................. str. 22
1.2.1. Oděrky....................................................................................................... str. 22
1.2.2. Rány.......................................................................................................... str. 23
1.2.3. Bodnutí a kousnutí hmyzem....................................................................... str. 24
1.2.4. Uštknutí hadem.......................................................................................... str. 25
4
2. Poranění svalů a šlach................................................................................... str. 26
2.1. Poranění svalů.............................................................................................. str. 26
2.1.1. Poranění svalů bez poruchy integrity svalových snopců.............................. str. 26
2.1.2. Poranění svalů s poruchou integrity svalových snopců................................ str. 26
2.1.3. Mikrotraumata........................................................................................... str. 26
2.1.4. Compartement syndrom - syndrom lóže..................................................... str. 27
2.2. Poranění šlach............................................................................................... str. 28
2.2.1. Akutní poranění šlach................................................................................. str. 28
2.2.2. Chronické poranění šlach a úponů.............................................................. str. 29
3. Poranění okostice a kostí................................................................................. str. 30
3.1. Poranění okostice.......................................................................................... str. 30
3.2. Poranění kostí............................................................................................... str. 30
4. Poranění kloubů a vazů pohybového aparátu................................................ str. 34
5. Poranění centrálního nervového systému a periferních nervů....................... str. 37
5.1. Poranění lebky.............................................................................................. str. 37
5.2. Poranění mozkové tkáně............................................................................... str. 38
5.2.1. Otřes mozku.............................................................................................. str. 38
5.2.2. Zhmoždění mozku..................................................................................... str. 39
5.3. Poranění mozkových plen............................................................................. str. 40
5.3.1. Epidurální hematom................................................................................... str. 40
5.3.2. Subdurální hematom.................................................................................. str. 40
5.4. Poranění míchy............................................................................................. str. 41
5.5. Poranění periferních nervů............................................................................. str. 42
5.5.1. Poranění hlavových nervů........................................................................... str. 42
5.5.2. Poranění míšních nervů............................................................................... str. 43
6. Poranění smyslových orgánů.......................................................................... str. 44
6.1. Poranění oka................................................................................................. str. 44
6.1.1. Poranění očních víček a spojivek................................................................ str. 44
6.1.2. Poranění očního bulbu................................................................................ str. 45
6.2. Poranění ucha............................................................................................... str. 46
6.2.1. Poranění zevního ucha............................................................................... str. 46
6.2.2. Poranění středního ucha............................................................................. str. 47
6.2.3. Poranění vnitřního ucha.............................................................................. str. 47
6.3. Poranění čichu............................................................................................... str. 48
7. Poranění dýchací soustavy.............................................................................. str. 49
7.1. Poranění nosu............................................................................................... str. 49
7.2. Poranění nosohltanu...................................................................................... str. 50
7.3. Poranění stěny hrudní.................................................................................... str. 51
7.4. Poranění pohrudniční dutiny a plic................................................................. str. 52
7.5. Utonutí.......................................................................................................... str. 52
5
8. Poranění oběhové soustavy............................................................................. str. 54
8.1. Poranění srdce.............................................................................................. str. 54
8.2. Poranění tepen.............................................................................................. str. 55
8.2.1. Zavřená poranění tepen.............................................................................. str. 55
8.2.2. Otevřená poranění tepen............................................................................ str. 56
8.3. Poranění žil................................................................................................... str. 57
8.3.1. Zavřená poranění žil................................................................................... str. 57
8.3.2. Otevřená poranění žil................................................................................. str. 57
9. Poranění zažívací soustavy.............................................................................. str. 59
9.1. Poranění rtů a dutiny ústní............................................................................ str. 59
9.2. Poranění čelistí a zubů................................................................................... str. 60
9.3. Poranění jícnu, žaludku a střev - náhlé příhody břišní..................................... str. 61
9.4. Poranení parenchymatózních orgánů - jater, slinivky a sleziny.......................str. 62
10. Poranění vylučovací soustavy a pohlavních orgánů..................................... str. 64
10.1. Poranění ledvin........................................................................................... str. 64
10.2. Poranění močových cest.............................................................................. str. 65
10.3. Poranění pohlavních orgánů........................................................................ str. 66
V. Tabulky...................................................................................................... str. 67
VI. Literatura.................................................................................................. str. 70
6
III. Část všeobecná
1. Úvod do problematiky sportovní traumatologie
2. Úraz jako příčina poškození zdraví sportovce
3. Prevence úrazů v tělesné výchově
4. Všeobecné zásady předlékařské první pomoci
5. Základy resuscitace v předlékařské první pomoci
6. Šok
7. Transport
8. Úraz a jeho odškodnění
9. Zdravotní pojištění
1. Úvod do problematiky sportovní traumatologie
Sportovní traumatologie je široké odvětví několika medicínských vědních oborů (všeobecné
chirurgie, ortopedické chirurgie a traumatologie, anestézie, očního lékařství, ORL,
neurologie, neurochirurgie, interní medicíny, včetně všech podoborů zvl. sportovní medicíny,
kožního lékařství, rehabilitace a mnoha dalších oborů), které se zabývá všemi, zvláště
náhlými, okolnostmi, které mohou při sportu a dění kolem sportu nastat. Používá všech metod
vedoucích k adekvátnímu řešení aktuálního zdravotního stavu poškozeného - první pomoci,
dále k léčení a vyléčení poruch zdraví a k návratu sportovce do civilního i sportovního
života.
Ve sportu a veškerém dění kolem sportu dochází velmi často k poškození zdraví sportovců
cvičitelů, pedagogů, diváků s nutností přímého i nepřímého zásahu k řešení nastalé situace se
všemi následnými i právními důsledky.
Vždy je třeba potenciálním zdravotním problémům v nejrůznějších sportovních odvětvích
předcházet uvážlivou, cílevědomou preventivní činností a opatřeními, které zabraňují vzniku
poškození zdraví zúčastněných. Pokud však škody nastanou, je třeba na tyto okolnosti
adekvátně reagovat. Je třeba poskytnout postiženému erudovanou předlékařskou péči k
zabezpečení základních životních funkcí, ošetření banálních i vážnějších traumat. Je nutné
zajistit přivolání pomoci, záchranné služby, nebo odsunout poraněného.
7
2. Úraz jako příčina poškození zdraví sportovce
2.1. Právní normy
2.2. Frekvence poškození sportem
2.3. Příčiny úrazů
2.4. Mechanizmus úrazů
2.1. Právní normy
Nejprve je nutno objasnit, za jakých okolností lze hovořit obecně o poškození zdraví, které
lze považovat za úraz.
Obecný pojem úrazu není v našich právních normách definován (zákon č. 30/64 Sb., vyhl. č.
32/65 Sb., vyhl. č. 110/75 Sb. a násl.). Byl však vymezen judikaturou a soudní praxí, která má
ovšem na mysli především pracovní úrazy (profesionální sport !).
V tom smyslu se úrazem rozumí nejen zranění, ale každé porušení zdraví, které nastalo v
příčinné souvislosti s pracovním úkonem (profesionální sportovní činností, trenérskou,
pedagogickou činností) nezávisle na vůli pracovníka krátkodobým, náhlým a násilným
působením zevních vlivů. Mezi tyto vlivy se počítá i tělesné úsilí, jemuž poškozený subjekt
není zvyklý a které je nepřiměřené jeho tělesným možnostem a které vyžadovalo okamžité,
usilovné přepětí tělesných sil k překonání vnějšího odporu, a to náhle, neočekávaně,
neobvykle a neúměrně. Toto působení vlastní tělesné síly musí být v souboru působících
vlivů příčinou „podstatnou, důležitou a značnou“, tedy nikoliv jen podružným výbavným
momentem - „spouštěcím“ momentem, a musí být také příčinou těch změn, které jsou v
daném případě za úrazové považovány.
Úraz z pohledu jako pojistné události řeší vyhláška č. 49/64 Sb., která definuje, za jakých
okolností se úraz pojištěného stává pojistnou událostí, z níž je pojišťovna povinna plnit.
Úrazem se tedy rozumí tělesné poškození nebo smrt pojištěného, k nimž došlo během trvání
pojištění následkem neočekávaného a náhlého působení zevních sil nebo vlastní tělesné síly,
anebo neočekávaným a nepřerušeným působením vysokých nebo nízkých vnějších, teplot,
plynů, par, záření nebo jedů s výjimkou jedů mikrobiálních a látek imunotoxických.
2.2. Frekvence poškození sportem
Ve statistickém hodnocení sportovních úrazů rozlišujeme:
2.2.1. absolutní počet úrazů
2.2.2. úrazovost
2.2.3. rizikovost
2.2.1. údaj o absolutním počtu úrazů stanovuje úrazy u všech členů ČTO i v jednotlivých
sportech a podle věkového rozložení
8
2.2.2. úrazovost je relativní počet hlášených úrazů ve vztahu k počtu členů ČTO nebo
sportovního odvětví, hodnota je udávána v %. Tento údaj umožňuje srovnání nebezpečnosti,
rizikovosti jednotlivých sportovních odvětví. Úrazovostí rozumíme počet úrazů připadajících
na 100 registrovaných sportovců v jednom roce.
2.2.3. rizikovost vyjadřuje největší možnost zranění v jednotlivých sportech. Údaj se
stanovuje přepočtem úrazovosti na frekvenci a časový objem tréningu a závodění
Tabulka 1.
Sportovní úrazy v ČTO
Tabulka 2.
Sportovní úrazovost
2.3. Příčiny úrazů
Příčinou úrazu rozumíme děj, který bezprostředně předcházel úrazu a je nutně následován
zraněním. Otázka je kdo a co vyvolalo poranění. Je to bezprostřední jev vyvolávající úraz.
Rozdělení příčin úrazů dle příčin ČTO
Tabulka 3.
2.4. Mechanizmus úrazů
Mechanizmem úrazu rozumíme biofyzikální popis úrazového jevu. Je to způsob výkladu
objektivní skutečnosti zákonitostmi mechanického pohybu. Při zjišťování mechanizmu
zranění si můžeme položit otázku - jak se stal úraz.
Tabulka 4.
3. Prevence úrazů v tělesné výchově
Prevence vzniku úrazů vychází z rozboru příčin a mechanizmů vzniku úrazů a spočívá ve :
a) správné organizaci pedagogického procesu
b) zvyšování kvalifikace cvičitelů a trenérů tak, aby ovládali dobře metodiku výcviku a
udrželi kázeň cvičenců, ovládali dopomoc a poskytování záchrany
c) výchově sportovců k čestnému sportovnímu boji
d) výchově diváků k objektivnímu posouzení sportovního dění ovládnutí emocí při sledování
sportovního dění
e) periodických kontrolách a údržbě sportovního zařízení
f) nošení kvalitních chráničů a kvalitní sportovní výstroje
g) úpravě tréningového a závodního prostředí - úprava sjezdovek, drah, doskočišť, péče o
plochu hřišť, pořádek v tělocvičně a skladech nářadí
h) respektování a racionální posouzení klimatických podmínek při tréningu a závodech
i) respektování aktuálního zdravotního stavu sportovce v tréningovém období a při závodech.
Při subjektivních a objektivně zjištěných odchylkách a změnách zdravotního stavu
sportovce zajištění lékařského vyšetření
9
j) zajištění spojení tréningového tábora, základny, místa závodů aj. telefonní sítí nebo
bezdrátovou komunikací se základnou rychlé pomoci
k) zajištění fundované lékařské péče o sportovce i diváky při sportovních podnicích
l) zvyšování obecné zdatnosti a technické a taktické úrovně sportovců
4. Všeobecné zásady předlékařské první pomoci
Úkolem předlékařské první pomoci je poskytnutí včasného a správného ošetření druhé osobě
nebo sobě samému při poškození zdraví náhlou poruchou. Jedná se zejména o zajištění
životních - vitálních - funkcí (dýchání, krevní oběh), zástavu krvácení a zajištění správné
polohy při náhlé změně zdravotního stavu
Podle zákona je každý občan ČR povinen poskytnout nebo zprostředkovat pomoc osobě,
která je přímo ohrožena na životě nebo jeví vážné poruchy zdraví. Neposkytnutí první pomoci
ve zdravotnické výchově nekvalifikovaným občanem je trestné s možným nepodmíněným
odnětím svobody až na dobu trvání 2 let. U zdravotníka je trestní sazba i do pěti let. Výjimku
tvoří situace, kdyby poskytnutí pomoci přímo mohlo ohrozit na životě zachránce, nebo by
mohlo přivodit zachránci vážnou újmu na jeho zdraví.
5. Základy resuscitace v předlékařské první pomoci
Resuscitací - oživením - rozumíme obnovu zastavených nebo vážně omezených vitálních
funkcí především dechu a krevního oběhu.
Zástava nebo vážné poruchy dýchání a krevního oběhu mají nejrůznější příčiny, které mohou
nastat při sportovní činnosti, a při okolnostech, které se sportovní činností přímo souvisí
(tréningové tábory, pobyty na horách pod.) Tyto stavy vznikají nejčastěji při tonutí, zasažení
elektrickým proudem, při úrazech hlavy spojených se stavy bezvědomí, při podráždění
periferních nervů (n. vagus), dušení při zasypání sněhovou lavinou apod.
5.1. Umělé dýchání
5.1.1. Zajištění volných dýchacích cest
Abychom mohli zajistit u nedýchajícího organizmu náhradní ventilaci, musíme zajistit volné
dýchací cesty. Zpravidla dýchací cesty mohou být ucpány zvratky, sněhem, bahnem apod.
Často bývá příčinou ucpaných dýchacích cest zapadlý kořen jazyka jeho atonií při
krátkodobém či déle trvajícím bezvědomí. U alergických stavů je příčina ucpání dýchacích
cest otok sliznic nosohltanu extrémně prosáklou sliznicí - Quinckeho otok.
Mechanicky ucpané dýchací cesty uvolníme buď polohováním hlavy na boku - odstranění
zvratků, nebo jejich odsátím, prsty ruky je možno odstranit z dýchacích cest mechanicky
příčinu dušení. Při dušení pro zapadlý jazyk pacientovi v poloze na zádech maximálně
zakloníme hlavu a jednou nebo oběma rukama předsuneme dolní čelist před horní čelist Esmarchův
hmat. Tímto hmatem oddálíme kořen jazyka od epiglotis a měkkého patra.
10
Při uzavření dechových cest oteklou sliznicí je nutno zasunout do dutiny ústní nebo nosní
vzduchovod, nebo provést život zachraňující výkon - koniotomii - viz III/7.2.
5.1.2. Obnova plicní ventilace
Jedinou v současné době uznávanou metodou obnovy zástavy dechu je dýchání z plic do plic.
Manévr zahajujeme po vyčištění dýchacích cest:
1. stisknutím nosu
2. záklonem hlavy
3. přímým dýcháním z úst do úst u dospělého
4. přímým dýcháním z úst do úst a nosu u dětí
Frekvence umělého dýchání je 12-16 dechů/1 minutu
Vhodné je zasunutí do dýchacích cest ústního nebo nosního vzduchovodu, když je k
dispozici, nebo T tubusu.
V případě, že brání resuscitaci estetické nebo hygienické jevy, lze umělé dýchání provádět
přes ústní roušku, gázu, kapesník, nebo přes igelit s vystříhnutým otvorem pro ústa. Je nutno
si však uvědomit, že jde o záchranu života !
5.2. Obnovení krevního oběhu
5.2.1. Obnovení srdeční činnosti
Zástavu krevního oběhu - zástavu srdce - diagnostikujeme buď přímo poslechem srdeční
činnosti na obnaženém hrudníku poškozeného, nebo palpací - hmatem - v oblasti „krkavic“ na
zevní straně krku poškozeného. Arterie carotides jsou hmatné na vnitřní straně „kývače“ - m.
sternocleidomastoideus. Hmatem na periferii ruky u postiženého u slabého, nitkovitého tepu u
nezkušeného dochází často k omylu.
Zjistíme - li zástavu oběhu a nejeví -li postižený jasné známky smrti - chlad, posmrtná
ztuhlost, posmrtné skvrny, je nutno přistoupit k zevní masáži srdce.
K zevní masáži srdce je nutno přistoupit co nejdříve, po zjištění zástavy oběhu, neboť při
delší prodlevě dochází ztrátou prokrvení - ztrátou oxygenace - k mozkové smrti. Mozková
smrt nebo vážné mozkové poruchy nastávají již po 2-5 minutách zástavy srdeční činnosti !
Postiženého položíme na pevnou podložku, nejčastěji na zem, zachránce je vedle těla
postiženého a resuscitaci zahájíme několika razantními údery na hrudní kost. Po té přiložíme
obě ruce dlaněmi dolů na hrudník postiženého v oblasti dolní části hrudní kosti a silně
stlačujeme hrudník postiženého nataženými pažemi s pomocí váhy vlastního těla oproti
podložce. Důkazem dostatečně účinné srdeční masáže je hmatný puls na krkavicích. Není
nutno se obávat, že poškodíme postiženého zlomeninami žeber apod. Zkušenosti říkají, že
„bez zlomených žeber není účinné zevní srdeční masáže“.
Frekvence zevní srdeční masáže je cca 60 x / minutu. Je - li resuscitace srdce spojena i s
umělou plicní ventilací je frekvence v následné sestavě:
a) zachránce sám : 3 vdechy následované 15 stlačení hrudníku
b) 2 zachránci : 1 vdech na 5 stlačení hrudníku
11
V kardiopulmonální resuscitaci u náhlých vzniklých stavů pokračujeme do 1 hodiny od
vzniku klinické smrti. Je vhodné, aby se zachránci při umělém dýchání a v zevní srdeční
masáži střídali. Kardipulmonální resuscitaci je nutno provádět v místech, kde lze přivolat
lékařskou pomoc (RZP) až do jejího příchodu. V místech nepřístupných, nebo v odlehlých
místech se resuscituje tak dlouho, dokud má zachránce nebo zachránci síly nebo pokud se
neobjeví u postiženého příznaky smrti (chlad, mrtvolné skvrny, posmrtná ztuhlost). Jsou
známy z praxe případy úspěšné resuscitace po kříšení až 3 hodinovém.
Nejčastější chyby v kardiopulmonální resuscitaci :
- nedostatečný záklon hlavy
- zacpané dýchací cesty
- měkká podložka
- nedostatečně intenzívní stlačování hrudníku
- nedostatečná délka trvání resuscitace
5.2.2. Centralizace krevního oběhu a úprava krevního tlaku
U větších krevních ztrát - při haemorrhagickém šoku, ale i při mdlobách, kolapsu aj. lze
redistribuovat objem krve z horních a dolních končetin do pro život důležitých center (mozek,
srdce).
Prostou elevací - zdvižením - horních a dolních končetin u ležícího pacienta nad horizontálu
se přesune objem tělních tekutin z končetin do trupu a do hlavy, zvýší se centrální krevní tlak.
Při ztrátě krevního objemu a hemoragickém šoku - viz kapitola 6 - bez možnosti okamžité
substituce můžeme naložit po zvednutí končetin do pažní oblasti a do třísel škrtidlo. Mluvíme
pak o nekrvavé autotransfuzi.
5.3. Zajištění stabilizované polohy u pacienta v bezvědomí
Důležitým momentem pro stabilizaci pacienta v bezvědomí je poloha. Při poloze na zádech
může postižený vdechnout - aspirovat - zvratky, krev, hleny aj., rovněž tak pacient se může
zadusit atonií jazyka. V žádném případě pacientovi nesmíme podkládat hlavu, protože tak
dojde k uzavření dechových cest. U pacienta v bezvědomí je nutná stabilizovaná poloha na
boku. Podléhá však podmínce, že pacient spontánně dýchá.
Pacient se uloží do polohy na boku tak, že dolní končetina na podložce je pokrčena v kyčli a
koleni a druhá dolní končetina je položena přes ni. Horní končetina na podložce spočívá
natažená za pacientem - lehké zapažení. Protilehlá horní končetina je pokrčena v lokti,
předloktí je na podložce a ruka směřující dlaní k podložce je podsunuta pod hlavu pacienta.
V této poloze jsou zajištěny volné dechové cesty, zvratky, krev aj. nemůže pacient aspirovat.
Pacient se nemůže převrátit z takto stabilizované polohy zpět na záda.
6. Šok
Utrpí -li postižený vážnou poruchu zdraví, nadprahovou bolest, úraz, ztrátu tělních tekutin,
podchlazení, přehřátí, psychický otřes a jiné stavy, na které pacient není adaptován, tedy zátěž
- stres, reaguje na tento stres celý organizmus šokem.
12
Tato reakce je reakci celkovou a je charakterizována poklesem základních životních funkcí.
Klesá prokrvení životně důležitých center - mozku, ledvin, splanchnické oblasti a z toho
vyplývající celkové a místní změny. Vzhledem k celkovému závažnému stavu celého
organizmu dochází k prohlubování tíže šoku a stav může vést ke smrti organizmu.
Podle příčiny vzniku rozlišujeme:
šok psychický
šok hypovolemický
šok hypoxický
šok toxoinfekční
Často dle příčiny vzniku šok bývá kombinován - například šok z velké ztráty krevní je
kombinací šoku ze ztráty krevního objemu a z hypoxie vlivem nedostatku cirkulujících
krevních elementů.
Traumatický šok je zpravidla kombinací šoku psychického, hypoxického, hypovolemického.
Toxoinfekční šok vzniká například při poranění zažívacího traktu, kdy při perforaci střeva je
organizmus resorbcí přes peritoneální dutinu zaplaven bakteriemi a jejich produkty - toxiny.
Klinické příznaky:
Pacient je zpravidla bledý, zchvácený, potí se, krevní tlak se snižuje, puls je zrychlen
(frekvence nad 100 tepů za minutu), je slabě na periferních tepnách hmatný, nitkovitý.
Dýchání je povrchní, zrychleno.
Psychický stav je narušen - alterován - většinou převládá apatie. Někdy se objevuje
paradoxně k vážnému stavu pacienta hyperreaktivní stav - eretická fáze šoku.
Předlékařská pomoc:
Všeobecně známé zásady 5 T - ticho, teplo, tekutiny, tišení bolesti, transport se nemohou
doporučit u všech druhů šoku zcela bezvýhradně a paušálně.
Ticho - v každém případě je nutno postiženého uklidnit a ubezpečit ho o péči o něj. Je vhodné
odstranění rušivých okolností - např. zvědavých diváků, při dopravní nehodě je vhodné aby
postižený neviděl vždy dramaticky vyhlížející následky havárie apod. Informace o
nepříznivých okolnostech rozsahu - velikosti postižení - je nutno vždy postiženému též
„filtrovat“, zvláště jde - li o hromadné neštěstí, havárie, těžké poranění nebo smrt kamaráda,
příbuzných apod.
Teplo - je vždy třeba zajistit tepelnou izolaci postiženého. Je vhodné položit postuženého na
izolační podložku a přikrýt jej. Snížením prokrvení organizmu vázne termoregulace a stav se
prohlubuje. Při ležení na zemi pacienta nedostatečně oděného dochází rovněž rychle ke
ztrátám tepla a k prohlubování šoku. Zvláště je nutno tuto zásadu respektovat v zimě při
lyžařských poraněních
Tekutiny - je vhodné podat nejlépe parenterálně, tj. do žíly. Ne vždy je dobré pacientovi
podat tekutiny perorálně - ústy. Zejména, jde -li o poranění gastrointestinálního traktu.
Rovněž tak, je - li zřejmá rychlá lékařská pomoc a transport do zdravotnického zařízení, kde
pacienta bude očekávat chirurgický výkon, je podání tekutin nevhodné. Tekutiny nesmíme
podávat u pacientů s hlubší poruchou vědomí pro nebezpečí aspirace - vdechnutí tekutiny.
Naopak je vhodné podání tekutin u stavů šoku spojených s větší ztrátou tekutin, přehřátí,
úžeh, spáleniny, větší krevní ztráty, prochlazení aj. Je vždy vhodné podávat malé dávky
13
tekutin a častěji, než jednorázově větší objem. Vhodné je i podání stimulujících tekutin černá
káva silný čaj, které zvyšují srdeční frekvenci, zvyšují krevní tlak, zlepšují prokrvení
CNS, ledvin.
Nevhodné je podání alkoholu. Alkohol zvyšuje krvácení vlivem periferní vasodilatace.
Zejména je nevhodné podání alkoholu při prochlazení v zimě, kdy organizmus není tepelně
ochranně zajištěn, neboť alkohol vyvolává periferní roztažení cév, vzniká zvýšený převod
tepla pacienta do okolí, postižený se dále ochlazuje a šok se prohlubuje !
Tišení bolesti - je nejlépe ve formě injekční. Zpravidla na stanicích předlékařské pomoci Horská
služba, myslivny, policejní stanice, mohou mít k dispozici silná analgetika
morfinového charakteru - anodyna, která je vhodná podat u těžkých bolestivých stavů po
úrazech. Je možno podat i analgetika ve formě tablet, kapek apod., v žádném případě však ne
u stavů, kdy je podezření na poranění GIT traktu a u pacientů v bezvědomí.
Transport a spojení - zpravidla vždy je vhodné zajištění odsunu poraněného nebo organizace
přivolání pomoci a odvozu poraněného.
Při každé vážné poruše zdraví je nutno zajistit všemi prostředky informovanost o vzniku
vážného porušení zdraví. V současné době jsou prakticky všechna místa v Evropě
telefonizována buď prostřednictvím pevných linek, nebo prostřednictvím radiotelefonu.
Pokrytí území ČR je prakticky, až na málo výjimek, dokonalé. Je vhodné se seznámit s
havarijní linkou - emergency calls - v ČR a celém světě, kde lze vyvoláním jednoho čísla
zajistit přivolání zdravotní služby, policie nebo záchranného (hasičského) sboru.
Emergency calls - tísňové volání
Pro ČR je v současné době (r.1997) linka univerzální 112, RZP 155, Policie ČR 158, hasičský
sbor 150
V evropských státech linka 112, v USA linka 911.
Mimo území ČR je nutno číslo havarijní linky si nechat potvrdit, neboť mohou být jiné
místní úpravy.
Vhodné jsou i civilní radiostanice na pracujících na různých vlnových délkách, např. CB
(civil band - kanál 9). Velikost těchto radiostanic je již natolik miniaturizována, že mobilní
radiostanice mají velikost jedné nebo maximálně dvou krabiček cigaret a i cenové relace pro
náklady jsou velice příznivé (v současné době do 3 tis. Kč dvou přenosných CB radiostanic s
příslušenstvím).
Doporučuji vřele, aby jednotlivci (horolezci), dvojice, nebo malé skupiny byly při
samostatných akcích vybaveny mobilními telefony nebo radiostanicemi, neboť jejich služby
jsou nedocenitelné.
V případech vážné poruchy zdraví nebo jakéhokoli problému lze prostřednictvím tohoto
telefonního nebo radiového spojení cokoli konzultovat. S základnou lze takto pod vedením,
např. lékaře, provést i nadstandartní neodkladnou předlékařskou péči a zachránit život.
Při volání pomoci je třeba stručně a jasně, bez emocí, oznámit :
1. jméno volajícího
2. místo, kde se postižený nachází
3. způsob, jakým se zachránce může na místo dostat
4. počet poraněných
14
5. charakter zranění u poraněných
6. doba kdy k poškození došlo
Při vlastním transportu poraněného je vždy nezbytné poraněného stabilizovat polohou, fixací
poraněné částí těla aj.
7. Transport
Důležitou součástí péče o poraněného je transport. Jedná se nejen o dopravení poraněného k
lékařskému ošetření, ale i o přesun poraněného z místa nehody na příznivější místo, kde lze
vyčkat příchodu nebo příjezdu pomoci - doprava ke komunikaci apod.
Vždy je nutno pečlivě zvážit, jestli jakýmkoli pohybem s poraněným nemohu zhoršit jeho
zdravotní stav. Jedná se např. o možnost uzavření dýchacích cest při bezvědomí podložením
hlavy, zapadnutí jazyka při převrácení poraněného na záda s možností aspirace krve a
zvratků, Dále při poranění páteře
nešetrnou manipulací s poraněným mohou úlomky obratlů nezvratně poškodit míchu nebo
nervové kořeny, při zlomeninách dlouhých kostí může ostrá část zlomeniny poranit velkou
cévu apod.
Poraněného je tedy nutno především stabilizovat polohou podle povahy poranění
bezprostředně po úrazu a dále zvážit eventuální fixaci a stabilizaci poraněné části těla. Teprve
po zajištění polohy postiženého a fixaci poraněné části těla je možno teprve s postiženým
pohybovat.
7.1. Zajištění polohy
1. Bezvědomí - stabilizovaná poloha na boku viz kapitola 5.3.
2. Pacient při vědomí - poloha na zádech s podloženými dolními končetinami pod koleny.
Pokrčené dolní končetiny jsou vhodné jako úlevová poloha zejména u nitrobřišních
poranění nebo u náhlých příhod břišních
7.2. Fixace - stabilizace - poraněné části těla
1. Poranění hlavy a krční páteře - horizontální poloha s obložením hlavy polštáři nebo
improvizovanými polštáři (např. igelitové sáčky naplněné trávou, smotaný svetr, tepláky
aj.)
2. Poranění T a L páteře - horizontální poloha, pevná podložka - dřevěné prkno, surf, lyže a
fixace a stabilizace těla opaskem, šálou, apod.
3. Poranění dlouhých kostí končetin - horní končetiny s výhodou stabilizujeme zavěšením na
šátek, je vhodná fixace Cramerovou dlahou, dále improvizovanými dlahami - lyže,
prkénka, delší silnější větve stromů aj. Dolní končetiny stabilizujeme nejlépe připevněním
poraněné končetiny k druhostranné, zdravé, končetině šátkem, šálou, jinak je shodná fixace
dolních končetin jako u horních končetin.
15
4. Poranění hrudníku - uzavření eventuálního otevřeného pneumotoraxu, v poloze hrudníku
výdech - naložení široké náplasti, elastického obinadla, pevně přitaženého kalikového
obinadla aj. Poloha v polosedě.
5. Poranění pánve - poloha na zádech s podloženými dolními končetinami s pokrčením a
podložením kolenních kloubů. Postiženého uložíme na deku, stanový dílec, plachtu apod.
7.3. Transport postiženého
7.3.1. Doprovod postiženého jeho podporou jedním nebo dvěma zachránci
V případě, že postižený je schopen chůze (postižený je při plném vědomí) s dopomocí a je k
dispozici jedna osoba k podpoře postiženého, postaví se zachránce na zdravou stranu
postiženého, horní končetina postiženého se položí kolem krku zachránce, ten ji uchopí za
předloktí, druhou horní končetinou uchopí zachránce zezadu hrudník postiženého. Při této
podpoře nemůže postižený upadnout.
Jsou - li k dispozici dva zachránci, postižený je mezi nimi a obě horní končetiny, pokud lze,
má položeny na ramenou a kolem krku zachránců. Ti jej za obě horní končetiny přidržují,
druhými končetinami zezadu přidržují hrudník a pas postiženého.
7.3.2. Transport postiženého nesením - jednou osobou nebo více osobami
V případě, kdy je jeden zachránce a postižený není schopen samostatné chůze, nebo má
poruchu vědomí, je nejlepší uchopit postiženého za jednu horní končetinu za zápěstí, tu si
přehodit zezadu přes rameno, postiženého naložit na záda a nést. V případě, že lze
postiženého nést v náručí, lze i transportovat tímto způsobem.
Jsou -li k dispozici dva zachránci, jeden uchopí postiženého zezadu v podpaždí, druhý
zachránce drží postiženého za bérce nebo v oblasti kotníků. Při plném vědomí se osvědčuje i
klasická „stolička“ , kdy se uchopí každá zachránce rukou za své předloktí, čímž se vytvoří
písmeno L a zachránci se uchopí navzájem. Na takto zaklesnutých horních končetinách dvou
zachránců pak postižený (plné vědomí) sedí a oběma horními končetinami se přidržuje kolem
krku obou zachránců.
V ideálním případě lze transportovat postiženého na nosítkách, žehlícím prkně, surfovém
prkně apod. Improvizovaná nosítka lze vyrobit i provlečením lyží, lyžařských holí, silných
větví apod. přes rukávy dvou zapnutých bund nebo kabátů.
V zimě jsou ideální sáňky, dva dětské boby, v létě lze užít stanový dílec, nebo igelitový pytel
na který položíme postiženého a po trávě, zvláště vlhké, lze postiženého v krajním případě i
takto přemístit.
7.3.3. Transport postiženého převozem
Při dopravě pacienta na kratší vzdálenosti - z místa postižení k nejbližší pomoci, když není k
dispozici čtyřkolové motorové vozidlo - lze použít trakař, kolečka apod.
Převoz motorovým vozidlem je ideální, neboť v současné době lze prakticky u všech typů
vozidel lze nastavit sedadla vozidla k lůžkové úpravě.
Ne zcela vždy je vhodné za každých okolností samostatně převážet postiženého do
zdravotnického zařízení, zvláště v případech, že je reálná brzká fundovaná pomoc a lze li o
16
tuto pomoc spojením (viz kapitola 6) požádat. Je vhodné v tomto případě pacienta dobře
předlékařskou pomocí zajistit a vyčkat šetrné dopravy sanitním vozem nebo vrtulníkem.
8. Úraz a jeho odškodnění
Velmi často je problematika úrazů ve sportu a při sportu spojena s následným finančním
odškodněním. Je třeba rozlišit dvojí druh odškodnění:
1. Úrazové pojištění
2. Odškodnění pracovního úrazu a odškodnění úrazu zaviněného druhou osobou
8.1. Úrazové pojištění
Při úrazovém pojištění jde o soukromé smluvní pojištění občana nebo organizace, které je
uzavřeno na základě smlouvy mezi občanem nebo organizací a pojišťovnou. Jde o
dobrovolnou smlouvu, kterou ten, kdo se pojišťuje uzavírá - jednotlivec, organizace, skupina uzavírá
s pojišťovnou. Toto pojištění se uzavírá u jednotlivce na dobu neurčitou, nebo u
skupin na dobu určitou (doba trvání zájezdu, výpravy apod.) Pojistné podmínky se řídí podle
příslušných ustanovení smlouvy uzavřené mezi oběma subjekty. Každá pojišťovací
organizace má pojistné podmínky vlastní, na které pojištěný dobrovolně přistupuje. Souhlas s
rozsahem pojištění stvrzuje ve smlouvě s pojišťovnou pojištěný svým podpisem.
Pojistné podmínky jsou u různých pojišťoven značně rozdílné, a proto je nutné před
uzavřením smlouvy o pojištění se dobře předem informovat o rozsahu uzavíraného pojištění.
Úrazové pojištění obsahuje odškodnění úrazu za:
1. Dobu nezbytného léčení - jde o odškodnění za vlastní úraz. Odškodnění pojistné události
úrazového pojištění se řeší dle vyhlášky č. 49/1964 Sb., ve znění vyhlášky č. 55/1979 Sb.
Pojišťovna vyplácí odškodnění za dobu nezbytného léčení po ukončení léčení úrazu na
základě vyplnění formuláře příslušné pojišťovny „Oznámení úrazu“. Oznámení úrazu si
musí pojištěný vyplnit sám, kdy určí, jak a kdy k úrazovému ději došlo a u ošetřujícího
lékaře si nechá potvrdit způsob a dobu léčení.
2. Trvalé následky úrazu - jde o odškodnění trvalých škod na zdraví, které úraz pojištěnému
zanechal. Trvalé následky úrazu se stanovují zpravidla k jednomu nebo ke dvěma letům od
vzniku úrazu a rozsah škod na zdraví způsobených pojištěným úrazem stanoví lékař znalec
pojišťovny. Stanovení trvalých následků úrazu již pojišťovna zpravidla eviduje
sama. Někdy je ovšem nutné, aby poškozený po uplynutí léčení pojišťovně písemně
oznámil, že úraz zanechal následky.
Pokud je poškozená osoba pojištěna, musí se nechat v nejkratší době ošetřit u lékaře po
vzniku pojistné události (poranění) a doklad o ošetření je nutno pro hlášení škody uschovat.
Na samostatné léčení, pozdní ošetření, zpravidla pojišťovny neberou zřetel a znamená to pro
pojištěného značnou ekonomickou ztrátu.
17
8.2. Odškodnění pracovního úrazu a odškodnění úrazu zaviněného druhou osobou
Odškodnění úrazu, který se sportovci jako zaměstnanci organizace stal při plnění pracovního
úkonu, nebo utrpí -li kdokoli škodu na zdraví, kterou způsobí druhá osoba se řeší dle vyhl.
32/65 Sb.
Toto odškodnění je zcela nezávislé na sjednání soukromého úrazového pojištění a jde o
zákonné pojištění odpovědnosti za škodu. Odpovědnost poškozenému za škodu nese
organizace nebo ten, kdo škodu přivodil. Jde v tomto případě o např. úraz, který se stal
pedagogovi na kurzu, kolektivní akci, kterou organizuje zaměstnavatelská organizace apod.
Nebo se jedná o odškodnění úrazu vzniklého cizím zaviněním. Je to poškození zdraví, které
vzniklo např. tím způsobem, že lyžař na sjezdovce způsobí nárazem škodu druhé osobě, nebo
jde o úraz při dopravní nehodě zaviněný druhým vozidlem apod.
Pojištění z odpovědnosti obsahuje odškodnění úrazu za:
1. Bolestné - je stanoveno dle vyhl. 32/65 Sb. Plnění se uplatňuje vůči zaměstnavatelské
organizaci nebo vůči tomu, kdo zranění přivodil, na základě lékařské zprávy, kde ošetřující
lékař poškozeného podle vyhlášky stanoví bodové hodnocení. V současné době je dle
vyhlášky hodnota 1 bodu 30,- Kč.
2. Ztížení společenského uplatnění - je rovněž stanoveno výše uvedenou vyhláškou. Ztížení
společenského uplatnění se určuje po ustálení zdravotního stavu, zpravidla nejdříve za 9
měsíců od vzniku poškození zdraví. Ztížení společenského uplatnění určuje ošetřující lékař
písemně lékařskou zprávou. V případě, že jde o vážné následky tohoto úrazu plnění ZSU
může lékař zvýšit až na dvojnásobek, kdy následky tohoto úrazu významně omezují
poškozeného při výběru zaměstnání nebo brání výkonu pracovní činnosti, omezují
pojištěného ve společenském, kulturním nebo politickém životě, nebo jinak vážně
hendikepují poškozeného. Uplatňování škody vůči organizaci, nebo původci postižení, je
přímé na základě ošetřujícím lékařem vypracovaného hodnocení škody na zdraví podle
vyhlášky. V případě mimořádně těžkého postižení zdraví může zvýšit soud plnění až na
desetinásobek stanovené výše bodového hodnocení.
Při uplatňování odpovědnostní škody je třeba při lékařském ošetření uvést vždy všechny
okolnosti, jakým způsobem úraz nebo poškození zdraví nastalo, eventuálně určit kdo je
odpovědný za vznik poškození. Pokud nastal úraz při konání pracovní činnosti, je třeba
zaměstnavatele o stavu, který nastal a v nejbližší možné době vyplnit protokol „Hlášení
pracovního úrazu“. Pozdější uplatňování náhrady škody, kdy patřičné doklady chybí, je
zpravidla velice obtížné a končí často soudním řízením s výsledkem ne vždy zcela podle
představ poškozeného.
18
9. Zdravotní pojištění
S úrazovým pojištěním nelze slučovat zdravotní pojištění občana ČR. Zdravotní pojištění
občana ČR je pojištění k ošetření a léčení nemocného ve zdravotnických zařízeních ČR.
Každý občan ČR je zdravotně pojištěn u některé zdravotní pojišťovny a doklad o pojištění je
průkazka pojištěnce. Je dobré, aby každý průkaz pojištěnce zdravotní pojišťovny nosil u sebe
a mohl se vykázat tímto pojištěním v případě nutnosti v příslušném zdravotnickém zařízení. I
v případě, že poškozený průkazku u sebe nemá, v ČR musí být poškozený vždy ošetřen a
doklad o pojištění lze doručit zpětně.
Při pobytu v zahraničí je však situace odlišná. Zdravotní pojištění pro ČR je neplatné a pokud
pojištěný nemá uzavřené smluvní zdravotní pojištění pro příslušný cizí stát. Nemůže -li se
pacient dokladem o tomto pojištění prokázat, nemusí být, hlavně v soukromých
zdravotnických zařízeních, ale někde i ve státních zdravotnických zařízeních, vůbec ošetřen!
Je proto nutné, aby při každém výjezdu do zahraničí byl občan ČR pojištěn do státu kam
cestuje pro případ nemoci, úrazu nebo smrti, neboť náklady u nepojištěného v případě i
banálního lékařského ošetření v zahraničí jsou pro tuzemce nesmírně vysoké. Cena
lékařského vyšetření a ošetření u banálního úrazu nebo ošetření se počítá v současné době na
tisíce Kč, operace stojí desetitisíce a statisíce Kč, pobyt na jednotce intenzívní péče se počítá
na milióny Kč. V případě, že nemocný nebo poškozený, nemá uzavřeno zdravotní pojištění
pro zahraniční pobyt a nastane škoda na zdraví uvedená výše, kompletní hrazení lékařské
péče jde potom výhradně z vlastních prostředků. Uzavřít pojištění zpětně nelze.
19
IV. Část speciální
1. Poranění kůže a podkoží
Rozdělení:
1.1. Poranění bez porušení integrity kůže a podkoží
1.2. Poranění s porušením integrity kůže a podkoží
1.1. Poranění bez porušení integrity kůže a podkoží
Rozdělení:
1.1.1. Pohmoždění
1.1.2. Poranění účinkem nízké teploty
1.1.3. Poranění účinkem vysoké teploty
1.1.4. Poranění účinkem slunečního záření
1.1.1. Pohmoždění (contusio - kontuze)
a. Etiologie
Pohmoždění kůže a podkoží vzniká zpravidla nárazem těla nebo jeho části, nečastěji končetin
na tupý předmět nebo nárazem tohoto předmětu na lidský organizmus (např. úder hokejkou
apod.)
Následkem nárazu vzniká v kůži a podkoží krevní výron - hematom - s porušením celistvosti
krevních kapilár. Hematom může mít rozdílnou velikost od banálních „modřin“ až po
rozsáhlé hematomy - suffuze. V případě hrubého poranění měkkých povrchních struktur,
může dojít až k odloučení kůže a podkoží od hlubokých struktur - fascií a svalů a vzniká
dutina vyplněna krevním výronem s fluktuací - décollement. Např. vznikem tření měkkých
tkání a opakovanými nárazy o vozovku po pádu při motocyklovém sportu. Tato dutina může
obsahovat i několik dcl krve.
b. Klinický obraz
Do poraněné kůže a podkoží vnikají mediátory zánětu (histamin, serotonin, bradykinin aj.) a
způsobují bolest, zarudnutí a otok. Krev z kůže a podkoží se zvolna resorbuje 7 - 14 dní za
změny typického koloritu kůže.
Krevní výron v dutině se bez evakuace může vstřebávat i několik týdnů.
c. Předlékařská pomoc
20
Předlékařská pomoc spočívá v chlazení v prvních minutách po vzniku poranění - chladem
vzniká vasokonstrikce - zúžení - kapilár, po ukončení krvácení a k urychlení resorbce
krevního koagula je vhodné přikládání Priessnitzova obkladu nebo protizánětlivých mastí a
gelů a léčiv usnadňující resorbci krevního výronu.
d. Lékařská pomoc
Stav zpravidla nepotřebuje lékařskou pomoc, kromě hematomů v dutinách, které je nutno
evakuovat punkcí nebo incizí.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Léčení zpravidla trvá několik dní a kromě těžkých pohmoždění nebývá ztráta sportovní
aktivity.
f. Možné komplikace
Je zde nebezpečí vniknutí infekce z povrchu kůže nebo krevní cestou - hematogenní infekt do
krevních výronů v dutinách. Tato infekce může značně prodloužit dobu léčení.
1.1.2. Poranění účinkem nízké teploty
a. Etiologie
Lokální působení chladu
Vlivem teplot kolem 00
C a nižších. Účinek nízkých teplot je zpravidla zesílen proudícím
vzduchem. Vzniká periferní vasokonstrikce kapilár typicky v oblasti aker - uši, nos, brada,
jařmové oblouky, prsty končetin. Kůže i hlubší tkáně nejsou krví oxygenovány a není
přiváděno teplo. Postižené tkáně podléhají ischemii zprvu reverzibilní - návratné, při delší
době i ireverzibilní - nekróze.
Celkové působení chladu
Při celkovém účinku chladu na organizmus je periferní vasokonstrikcí zabezpečeno prokrvení
životu důležitých center - mozku, splanchnické oblasti, ledvin. Dlouhodobým podchlazením
organizmu se snižuje metabolizmus, snižuje se srdeční frekvence, oxygenace CNS a stav vede
až ke smrti organizmu.
b. Klinický obraz
Lokální působení chladu
Kůže v prvních fázích přechází z červené do fialové až bílé barvy - vasokonstrikce. Snižuje se
citlivost, vzniká až místní anestézie - ztráta citlivosti a pohybu. Vlivem déle trvající ischemie
dochází až ke „zčernání“ - nekróze- měkkých tkání a jejich násůednému odloučení.
Celkové působení chladu
Při dlouhodobém vystavení organizmu chladu organizmus periferní vasokonstrikcí přesouvá
krevní oběh k zajištění oxygenace životně důležitých center - CNS, ledvin, splanchnické
oblasti. Vzniká ochranný útlum CNS - malátnost, spavost, únava, snižuje se tepová frekvence
a stav vede až ke smrti organizmu.
c. Předlékařská pomoc
Lokální působení chladu
21
Zahřátí postižených částí těla oděvem, ohřívacími prostředky, ruce např. na břicho a pod.
Zvýšenou motorickou aktivitou - pohybem - zvýšit krevní oběh. Netřít sněhem! V bezpečném
komfortním prostředí vlažná voda - zahřívat od 370
do 400
C.
Celkové působení chladu
Zajistit přítomnost druhé osoby - uklidnit postiženého. Zahřátí organizmu oděvem,
přikrývkou apod. Vhodné podání teplých tekutin povzbuzujících CNS a krevní oběh (káva,
čaj), dodání energeticky bohatých potravin - čokoláda, sušené ovoce, hroznový cukr.
Přísný zákaz alkoholu, ten vede k periferní vasodilataci - rozšíření kapilár. V prostředí
nekontrolovaného stresu podání alkoholu vede k odevzdávání tepla organizmu do okolí a k
urychlení podchlazení organizmu!
d. Lékařská pomoc
Zahřátí organizmu, jak je uvedeno výše, stimulancia CNS a krevního oběhu, zajištění energie.
e) Možné komplikace
Oznobeniny - citlivost postižených periferních částí těla - aker na chlad, ztráty citlivosti.
Ztráty periferních částí při dlouhodobém účinku chladu - možnost infekce nekrotických částí gangrény
- s následnou amputací pro záchranu života.
1.1.3. Poranění účinkem vysoké teploty
a. Etiologie
Ve sportu nejčastěji popálení třením o podložku - parkety, umělé povrchy, na sportovních
táborech popálení plamenem, opaření vodou, parou.
b. Klinický obraz
1. stupeň - stadium začervenání - erytematózní
2. stupeň - stadium puchýře - bulózní
3. stupeň - stadium hlubokého odumření tkáně - nekrotické
4. stupeň - stadium zuhelnatění - karbonifikace
c. Předlékařská pomoc
U všech stupňů - chlazení v prvních fázích po úrazu, sterilní krytí, protišoková opatření u
vyšších stupňů a většího rozsahu postižení.
d. Lékařská pomoc
Sterilní krytí, protišoková opatření, analgézie
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
1. stupeň zhojení po několika hodinách, 2. stupeň po několika dnech, 3. - 4. stupeň dle
rozsahu postižení hlubokých struktur několik týdnů až měsíců.
f. Možné komplikace
1. stupeň bez komplikací, 2. stupeň infekce, 3. stupeň infekce - deformující jizvy a omezení
pohyblivosti končetin, 4. stupeň ztráty částí tkáně.
22
1.1.4. Poranění účinkem slunečního záření
a. Etiologie
Sluneční záření se dělí na 3 složky - viditelné světlo, infračervené záření (IR) ve slunečním
světle pásmo A (0,76 - 1,4 um), ultrafialové záření (UV) ve slunečním světle dlouhovlnné
pásmo UV-A s vlnovou délkou 400 - 320 nm, střední (erytémové) pásmo (UV-B) 320 - 280
nm.
UV záření je zachycováno povrchními strukturami - kůží, spojivkou.
IR záření proniká do hlubších struktur tkání - podkoží, fascie, svalstvo, mozkové pleny
b. Klinický obraz
Zarudnutí kůže až stádium puchýřů - erytematózní a bulózní stádium. Při dlouhodobém a
opakovaném působení UV záření je prokázán vznik rakoviny kůže
V oblasti oka - zánět spojivek - konjunktivitis, zánět rohovky. Klinicky slzení otok spojivek,
řezání až ochranný spasmus víček. Při dlouhodobém a intenzívním vystavení oka slunečnímu
záření může dojít až k otoku a popálení sítnice - sněžná slepota.
V oblasti mozkových plen - překrvení - nevůle, zvracení, malátnost, psychomotorická
alterace - excitace nebo útlum, nespavost. Těžká stádia až bezvědomí.
c. Předlékařská pomoc
V oblasti kůže - chlazení, protizánětlivé prostředky - viz poranění kůže teplem 1.- 2. stadium.
Prevence - krémy s UV filtry vzestupné síly.
V oblasti oka - skla s UV protektory
V oblasti CNS - klid, uklidňující prostředky, dostatek tekutin
d. Lékařská pomoc
Sterilní krytí poškozené plochy kůže, prevence infekce - masti protizánětlivého charakteru
eventuálně s ATB.
V oblasti oka - anemizující oční kapky a masti (Adrenalin)
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Podle postižení kůže erytematózní stádium odeznívá během několika hodin, bulózní stádium
odeznívá po několika dnech, kdy dochází k nové epitelizaci. Vždy je potřeba poškozenou kůži
chránit před novým účinkem slunečního záření.
Zánět spojivek - lehkého stupně odeznívá bez léčby během několika hodin. Při těžkém
postižení je léčení i několik dnů.
f. Možné komplikace
Infekce kůže s následnými jizvami. Popálená sítnice může mít trvalé následky - výpady
zorného pole - skotomy.
1.2. Poranění s porušením integrity kůže a podkoží
Rozdělení:
1.2.1. Oděrky
1.2.2. Rány
1.2.3. Poranění kůže bodnutí hmyzem
1.2.4. Uštknutí hadem
23
1.2.1. Oděrky - exkoriace
a. Etiologie
Třením se ztrátou integrity povrchních struktur kůže s otevřením krevních kapilár - nejčastěji
pádem. Krev okamžitě na povrchu koaguluje - krvácení se zastavuje během 3-5 minut.
Krvácení je vydatnější v oblasti hlavy a obličeje, ruky, nohy.
b. Klinický obraz
Povrchní plošně krvácející rána, často s příměsí pigmentovaných cizích těles - škvára, písek
c. Předlékařská pomoc
Znečištěnou oděrku je nutno vypláchnout čistou vodou a je nutno odstranit zeminu, švráru a
prach - pigment - zvláště v oblasti obličeje, třeba i za pomoci čistého kartáčku. Desinfikujeme
okolí rány jako prevenci vniknutí bakterií do rány z okolí. Desinfekční roztok nesmí ránu
kontaktovat ! Ránu kryjeme sterilním obvazem.
d. Lékařská pomoc
Výplach rány 3 % roztokem peroxidu vodíku H202 - Tento roztok má slabé desinfekční
vlastnosti - při vývinu aktivního kyslíku, především však čistí ránu mechanicky - odstraňuje
cizí tělesa, prach, pigment a bakterie. Desinfekce okolí rány. Krytí rány sterilním nesmáčivým
obvazem - mastný tyl.
Povrchní vyčištěné rány lze léčit i plastickým obvazem - Solutio Novikov, který sportovce
nikterak pohybově neomezuje.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Oděrka dle rozsahu se hojí epitelizací do 7 dnů, rány v oblasti hlavy a obličeje se hojí do 5
dnů. Infikované oděrky se hojí zpravidla při řádně vedené léčbě - masti s ATB do 14 dnů.
Ztráta sportovní aktivity nebývá.
f. Možné komplikace
Infekce - povrchní hnisání rány. Kosmeticky závadná tetováž - pigment pronikající do
podkoží. Jizvy kůže, zvláště po infikovaných oděrkách.
1.2.2. Rány - vulnera
a. Etiologie - podle vzniku
1. Rány řezné
2. Rány tržné
3. Rány tržně zhmožděné
4. Rány zhmožděné
5. Rány sečné
6. Rány střelné
7. Rány kousnutím
b. Klinický obraz
1. Rány řezné - hladké okraje, zpravidla neinfikované - řez nožem, sklem
2. Rány tržné - roztřepené nerovných okrajů - roztrhnutí hřebíkem
24
3. Rány tržně zhmožděné - nerovné okraje rány se zhmožděním měkkých tkání
4. Rány zhmožděné - zhmoždění měkkých tkání - ischemie - kopnutí, úder pěstí
5. Rány sečné - hladké okraje, zpravidla neinfikované - sekera
6. Rány střelné - infikované hluboké struktury - možnost zavlečení cizích těles do hlubokých
měkkých tkání - nebezpečí anaerobní infekce!
7. Rány kousnutím - možné v kontaktních sportech - úpoly - infikované povrchní struktury
kůže s nekrózou okrajů rány
c. Předlékařská pomoc
Desinfekce okrajů rány vhodným antiseptikem (Septonex, jódová tikntura aj.), výplach
znečištěné rány - hlína - čistou tekutinou eventuálně roztokem peroxidu vodíku (3% roztok
H202), sterilní krytí.
Rány zasahující do kůže a podkoží nevelkého rozsahu a příliš nekrvácející je možno ošetřit
zástavou krvácení sterilním obvazem a tlakem. Drobné rány nevelkého rozsahu a rovných a
čisých okrajů, zpravodla řezné rány je možno ošetřit leukostehem, tzv. „motýlkem“.
d. Lékařská pomoc
Chirurgické ošetření rány ošetřujeme excizí nekrotických okrajů rány a nekróz v oblasti rány.
Rána se chirurgicky (suturou - stehem) může ošetřit maximálně do 12 hodin od vzniku. Po
delší době je nutno ránu považovat za infikovanou a léčit otevřeně bez sešití. Hojení je po té
granulací rány a doba léčení je několikanásobně delší.
Při infikovaných ranách nebo i potenciálně infikovaných ranách je vysoké nebezpečí tetanu,
proto je nutné nezbytné podání protitetanového séra.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Řezné a sečné rány chirurgicky ošetřené suturou se hojí zpravidla bez komplikací do 7-10
dnů. Takto ošetřené rány lze krýt plastickým obvazem bez ztráty sportovní aktivity. Hojení
rány granulací u pozdě ošetřených ran protahuje léčení až na týdny dle rozsahu.
f. Možné komplikace
Infekce rány místní a celková, kosmeticky i funkčně závadné jizvy, anaerobní infekce.
Tetanus je i v současné době smrtelným onemocněním.
1.2.3. Bodnutí a kousnutí hmyzem
a. Etiologie
Bodnutím žihadla včelou, vosou, sršněm je vpravena toxická látka do kůže - jde o obranný
manévr hmyzu
Kousnutím savého hmyzu (ovád, komár, muchnička) je vpravena látka ze slinných žláz hmyzu
do kůže - jde o vpravení protisrážlivé látky do kůže k umožnění sání krve hmyzem
Přisátí klíštěte.
b. Klinický obraz
Bolest, zarudnutí, centrální zamodralý vpich, otok kůže, celková reakce organizmu při
alergické reakci nebo při opakované atace
c. Předlékařská pomoc
25
Zneutralizování alkalickým prostředkem přináší úlevu - mýdlo, čpavková voda, chladné
obklady desinfekce antiseptickým roztokem.
Klíště lze uvolnit zakápnutím olejem - při nedostatku vzduchu se uvolní rotačním pohybem
d. Lékařská pomoc
Jen při komplikacích - podání antihistaminik, intravenózní podání Kalcia, kortisonoidů
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Krátkodobá - několik hodin
f. Možné komplikace
Při vpichu je rovněž možnost zavlečení infekce do kůže, zvl. muchnička.
Celková alterace organizmu při alergické reakci - možnost slizničních projevů - Quinckeho
edém s projevy dušení.
Klíště může infikovat bakterií - Borrelia burgdorferi (borrelióza - celkové onemocnění s
kloubními projevy, únavou, postižení periferního nervového systému, CNS, postižení srdce)
typický je rozsáhlý široký červený dvorec s centrálním projasněním na kůži těla kdekoli
několik dnů až týdnů po přisátí a odstranění klíštěte.
1.2.4. Uštknutí hadem
a. Etiologie
V podmínkách ČR je jediným hadem, který se v přírodě přirozeně vyskytuje je zmije obecná
(Vipera berus). Zmije je tvor plachý, před člověkem utíká. Vyhřívá se ráda na kamenech,
suťoviskách, pařezech stromů. Na člověka útočí pouze v případě, když je sama bezprostředně
ohrožena. Jde většinou o šlápnutí na hada. Dávka zmijího jedu pro zdravého dospělého
člověka není smrtelná. Jde o nervově - paralytický jed. Větší potíže mohou nastat u dětí, nebo
u osob s poruchami srdeční činnosti, srdeční slabostí aj.
Ve středomoří a na Balkáně žije zmije písečná, v ostatních státech světa však člověk může být
uštknut hady smrtelně jedovatými na souši i v moři. V Americe je hojný a běžný chřestýš.
Vždy je třeba prevence uštknutí. V neznámých končinách je nutná dobrá pevná obuv, nejlépe
vysoká, kalhoty s dlouhými nohavicemi. Osvědčuje se, pro plachost hadů, šramotit před sebou
v nepřehledném terénu holí, větví apod.
b. Klinický nález
Pokud dojde k uštknutí, v oblasti bérce ve výšce asi poloviny bérců bývají patrny dva krvavé
body, ranky, slabě krvácející. Okolí ranek může být barevně změněno - zbělení, zamodrání,
barva nafialovělá - jsou přítomny bolesti hlavy, závratě, zvracením dvojité vidění apod.
c. Předlékařská pomoc
V případě okamžitého uštknutí končetinu stáhnout škrtidlem směrem k srdci, rozříznout ránu,
ústy vysát ránu, ránu nechat krví vyplavit. Postiženého nenecháme chodit, protože se chůzí
hadí jed krví dostává do oběhu, posadíme nebo položíme postiženého do stínu a přivoláme
pomoc. Tato pomoc je stejná u všech hadích uštknutí.
d. Lékařská pomoc
Podání séra proti hadímu jedu. Léčení komplikací je symptomatické.
e. Délka léčení a ztráta sportovní aktivity
26
Podle druhu uštknutí. Zmijí jed je metabolizován a příznaky ustupují do 48 hodin.
f. Možné komplikace
Bývají jen u exotických hadů.
2. Poranění svalů a šlach
Rozdělení:
2.1. Poranění svalstva
2.2. Poranění šlach
2.1. Poranění svalstva
2.1.1. Bez poruchy integrity svalových snopců
2.1.2. S poruchou integrity svalových snopců
2.1.3. Mikrotraumata
2.1.4. Compartement syndrom - syndrom lóže
a. Etiologie
2.1.1. Poranění svalstva bez poruchy integrity svalových snopců
Svalstvo může být poraněno přímým kontaktem - úder nebo kop, kdy dochází ke krevnímu
výronu mezi svalové fibrily - svalové pohmoždění, nebo natažením - distenzí - svalu
nejčastěji vlivem svalové aktivity u k výkonu nepřipraveného svalu - sval bez dostatečného
prokrvení, prohřátí a zásobních látek (sportovní výkon - př. sprint bez rozcvičení).
V případě, že je porušena svalová povázka - fascie - po traumatu svalu, může sval
poškozeným místem ve fascii vyhřeznout. Vzniká svalová kýla (svalová hernie). Často
přítomna na přední straně bérce nebo na zevní straně stehna.
2.1.2. Poranění svalstva s poruchy integrity svalových snopců
Svalstvo může být poraněno rovněž přímým kontaktem - úder, kop - kdy dochází k přerušení
svalových vláken svalové natržení nebo přetržení - parciální nebo totální ruptura svalová. Při
kontaktu např. s kolenem u kolektivních sportů - basketbal, fotbal aj. - dochází k velkému
zhmoždění a ruptuře svalu, ve sportovní terminologii znám jako „kůň nebo koňar“ rozhmoždění
svalu s rupturou m. vastus lateralis. Ve svalové ruptuře vzniká hematom. Sval se
hojí v klidu vazivem, v případě neklidu - cvičení a jiná aktivita - může v hojícím se svalu
vznikat myositis ossificans posttraumatica, heterotopická svalová kalcifikace nebo ossifikace
- heterogenní zvápenatění nebo zkostnatění svalu.
2.1.3. Mikrotraumata
27
Opakovanými drobnými úrazy často i klinicky němými mohou vznikat ve svalu drobné
ruptury, které se hojí jizvou a ve svalu svalová vlákna jsou nahrazována jizvou. V oblasti
mikrotraumat může vznikat heterotopická kalcifikace nebo ossifikace - příklad : adduktory přitahovače
- u jezdeckého sportu
b. Klinický obraz
Bolest, otok, ztráta funkce
c. Předlékařská pomoc
Zchlazení jako zábrana krvácení, znehybnění svalu - pohybový klid.
d. Lékařská pomoc
Zpravidla u částečného přetržení klidový režim a bandáž nebo imobilizace, v případě většího
hematomu jeho evakuace. Protizánětlivá opatření celkově a místně.
Je nutné pečlivé doléčení poraněného svalu. U nedoléčených poranění svalů vlivem dráždění
pohybem vzniká obtížně řešitelná myositis ossifikans.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Svalovou rupturu je nutno ponechat v klidu 3-5 týdnů dle rozsahu, po té je vhodná
rehabilitace, která je zpravidla ve stejném časovém rozsahu.
f. Možné komplikace
Vznik heterotopických kalcifikací nebo ossifikací ve svalu - mechanická zábrana dobrého
pohybu a funkce svalu - nutnost operačního řešení.
Svalová atrofie - vyhubnutí svalstva - vzniká v oblasti svalstva po úrazech kostí a kloubů
jednak z nedostatku činnosti - ex inactivitate - jednak reflexně. Bývá přítomna typicky v
oblasti stehenního svalstva - m. quadriceps femoris, na horní končetině v oblasti m.
deltoideus. Vyznačuje se rychlým vznikem vývoje a úporností, zejména u hypertrofického
svalstva. Preventivně bráníme vzniku atrofie isometrickým cvičením, odstraněním bolestivé
reakce po traumatech aj.
2.1.4. Compartement syndrom - syndrom lóže
a. Etiologie
Vlivem déletrvající zátěže zpravidla u netrénovaných jedinců u jednorázových akcí (dálkové
pochody, zvláště v nepříznivém klimatu - přechody hor apod.) může dojít vlivem mediátorů
zánětu k otoku svalových skupin zpravidla na dolních končetinách, nejčastěji na přední straně
bérce. Otokem je zvětšen objem svalů uzavřených do pevného osteofasciálního prostoru ve
kterém rovněž probíhají cévy a nervy. Svaly zvětšují svůj objem a tím utiskují cévy a nervy.
Periferie po uzávěrem podléhá brzy nekróze. Vzniká následná deformita končetiny v
nefunkčním postavení - Volkmannova ischemická kontraktura
b. Klinický obraz
Prudká bolest končetiny zpravidla vázaná na předchozí dlouhotrvající zátěž. Ztráta prokrvení,
citu a motoriky periferie končetiny.
c. Předlékařská pomoc
28
Není možná - co nejrychlejší odsun na chirurgické oddělení
d. Lékařská pomoc
Operační otevření osteofasciálního prostoru k záchraně končetiny
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
3- 4 měsíce včetně rehabilitace u nekomplikovaných stavů
f. Možné komplikace
Ischemické změny pod úrovní zástavy oběhu, svaly jsou nahrazeny kontrahovanou vazivovou
tkání s těžkými deformitami, ztrátou funkce končetiny - Volkmannova ischemická
kontraktura.
2.2. Poranění šlach
Rozdělení:
2.2.1. Akutní poranění šlach
2.2.2. Chronické poškození šlach a úponů
2.2.1. Akutní poranění šlach
a. Etiologie
Zdravá šlacha může být poraněna pouze přímým kontaktem - např. kopnutím do Achillovy
šlachy. Při opakovaných drobných sportovních úrazech vznikají drobné defekty ve šlaše,
hojící se „méně kvalitní“ jizvou - mikrotraumata. Takto změněná šlacha se po té může zcela
přetrhnout i při běžné činnosti - chůze se schodů, drobný poskok apod. Typicky např. v
oblasti Achillovy šlachy u starších sportovců kolem 4.- 5. decenia.
Při nadměrném svalovém stahu se může vytrhnout šlachový úpon i s částí kosti. Například u
sprinterů - odtržení tuber ossis ischii tahem flexorů stehna, nebo odtržení hlavy čtyřhlavého
svalu od úponu na pánev.
Při přímém kontaktu na prst - úder míčem - se trhá šlacha natahovače, extenzoru, prstu od
distálního článku (basketbal).
b. Klinický obraz
Bolest, ztráta funkce hybnosti kloubu, defekt ve šlaše, otok.
c. Předlékařská pomoc
Klidový režim, imobilizace.
d. Lékařská pomoc
Závisí na druhu postižené šlachy - pohmoždění - protizánětlivé léky celkově, místně,
znehybnění.
Přetržení šlachy - zpravidla chirurgická léčba suturou a plastikou šlachy s následným
znehybněním fixací - sádrový obvaz nebo ortéza.
Zánět šlachových pochev - protizánětlivá léčba celkově a místně, fixace
29
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Pohmoždění šlachy se hojí krátkodobě - několik dní klidu. Přetržení šlachy se hojí zpravidla
5-7 týdnů, u ruptur degenerovaných šlach je doba hojení asi 2 měsíce. Stejně tak dlouho trvá i
rehabilitace. Odtržení šlachy od úponu, nebo se svalovým úponem - doba hojení 5-8 týdnů.
f. Možné komplikace
Chronické záněty šlach, zřídka snížení hybnosti kloubu
2.2.2. Chronické poškození šlach a úponů
a. Etiologie
Dlouhodobým přetížením šlachového úponu nebo šlach vzniká chronický zánětlivý proces.
Nepřiměřenou sportovní zátěží může vzniknout zánět šlachových pochev - tenosynovitis typicky
natahovače a ohýbače zápěstí a prstů horní končetiny.
Při dlouhodobém opakovaném napínání svalového úponu může vzniknou komplexní
zánětlivé postižení svalového úponu zánětem - Sharpeyských vazivových vláken a okostice entesopatie
- úponové bolesti (loketní kloub, tříslo)
Zánět okolí Achillovy šlachy - peritenonitis Achillea. V oblasti zápěstí je typická u kanoistů,
šermířů stenozující tendovaginitída šlach palce, které se zanítí v úzkých osteofibrózních
prostorech v oblasti bodcovitého výběžku vřetenní kosti - processus styloideus radii (choroba
De Quervainova).
Lupavé prsty vznikají často u šermířů, kulturistů, vzpěračů v oblasti prstů ruky. Jsou
způsobeny stenozujícím zánětem šlach ohýbačů prstů.
b. Klinický obraz
Při zánětu šlachových pochev je přítomen otok v oblasti šlach, krepitace a omezení hybnosti
periferních kloubů.
Při entesopatiích bolesti v oblasti úponu šlachy - typicky - tenisový loket - lokální bolestivost
úponu natahovačů prstů a zápěstí na zevním epikondylu pažní kosti. Oštěpařský loket nebo
tzv. golfer´s elbow, loket golfistů - lokální bolestivost úponu ohýbačů prstů a zápěstí - flexorů
- na vnitřním epikondylu pažní kosti. Bolestivá třísla - chronický zánět úponů adduktorů na
stydkou kost. Skokanské koleno - jumper´s knee - je bolestivost v oblasti čéšky v oblasti
úponu šlachy čtyřhlavého svalu.
Bolestivost v oblasti Achillovy šlachy tenosynovitídou je s pocity „drhnutí“ - krepitace,
otokem a zduřením šlachy. De Quervainova choroba je typická bolestí a otokem dolního
vnitřního výběžku vřetenní kosti.
Lupavý prst je charakterizován váznoucí flexí nebo extenzí, která se náhle za slyšitelného
lupnutí uvolní, kdy zaluštěné místo na šlaše projde pod fibrózním poutkem v oblasti kloubu.
c. Předlékařská pomoc
Málo efektivní - nedoporučuje se. Vede k zhoršení chronického stavu a k prodloužení léčby.
d. Lékařská pomoc
Protizánětlivé léky celkově, místně, Priessnitzské obklady. S výhodou se místě aplikují
injekce kortisonoidů s dlouhodobým efektem.
U úporných chronických stavu, které nereagují na konzervativní léčbu i je nutné operativní
řešení.
30
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Několika týdenní i několika měsíční
f. Možné komplikace
Chronické postižení úponů může i vyřadit natrvalo sportovce z činnosti
3. Poranění okostice a kostí
Rozdělení:
3.1. Poranění okostice
3.2. Poranění kosti
3.1. Poranění okostice - periostu
a. Etiologie
Poranění vzniká nejčastěji přímým úderem na nechráněnou kost. Typickým příkladem je
kopnutí do přední strany bérce při kopané. V tomto místě je periost a kost těsně pod kůží a
jsou nejvíce zranitelné. Okostice je pevná vazivová membrána, zvláště u dětí, a je dobře
prokrvena. Úderem může dojít k odloučení periostu od kosti. Mezi odtrženým periostem a
kostí dochází ke krvácení, vzniká subperiostální hematom. Malou intenzitou násilí na
nechráněnou okostici vzniká pohmoždění okostice.
b. Klinický obraz
Prudká bolestivost v místě úderu, až pulzujícího charakteru , otok s fluktuací
c. Předlékařská pomoc
Chlazení v prvních minutách po vzniku traumatu, při malém rozsahu postižení - např., při
pohmoždění Priessnitzské obklady, protizánětlivé masti a gely.
d. Lékařská pomoc
Připadá v úvahu při subperiostálním hematomu. Bolestivý hematom pod okosticí vynucuje
punkci a evakuaci hematomu. Subperiostální hematom se může dlouho vstřebávat a může se
hematogenně infikovat.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Několik hodin až dnů
f. Možné komplikace
Subperiostální hematom bez evakuace se dlouho vstřebává, bolí, může vzniknout ztluštění
okostice a přilehlé dlouhé kosti - periostální reakce.
3.2. Poranění kosti - zlomeniny - fraktury
31
Poranění kosti můžeme rozdělit podle několika kritérií, podle kterých závisí způsob léčby a
doba hojení:
Rozdělení zlomenin podle porušení struktury kosti
- zlomeniny neúplné - nalomeniny - fissury
- zlomeniny úplné - fraktury
Rozdělení zlomenin podle posunu - dislokace
- zlomeniny bez posunu - bez dislokace
- zlomeniny s posunem - s dislokací
a. do úhlu - dislokace ad axim
b. do strany - dislokace ad latus
c. do délky - dislokace ad longitudinem - ca. s prodloužením - cum distractione
- cb. se zkrácením - cum contractione
d. s rotací - ad periferiam
Rozdělení zlomenin podle lomných ploch
- zlomeniny jednoduché (2 lomné plochy)
- zlomeniny tříštivé - kominutivní (v tříštivé zóně několik fragmentů)
- zlomeniny ztrátové (ztráta částí kosti z tříštivé zóny)
Rozdělení zlomenin podle poranění měkkých tkání
- zlomeniny zavřené (bez porušení měkkých tkání v oblasti zlomeniny)
- zlomeniny otevřené (s porušením měkkých tkání v oblasti zlomeniny)
Rozdělení zlomenin podle časového faktoru vzniku
- zlomeniny akutní
- zlomeniny únavové (přestavbové)
Rozdělení zlomenin podle příčiny vzniku
- zlomeniny úrazové
- zlomeniny patologické
a. Etiologie a hojení kosti
Poranění dlouhých kostí vzniká přímým i nepřímým násilím na kost.
V dětském věku, kdy je pevná okostice - periost - vzniká zvláštní typ nekompletní zlomeniny
- pouze „ohnutí“ kosti - typ „zelené větévky - jako když se ohne vrbový proutek na jaře. U
kompletních dětských zlomenin se kost hojí velice rychle (menší mineralizace kosti). Zhojená
kost s dislokací - fractura male sanata - podléhá později přestavbě - remodelaci, a to čím je
dítě mladší, je možnost remodelace kosti je větší. Všechny typy zlomeniny, kromě dislokace s
rotací - ad periferiam - se mohou růstem zcela přestavět.
V dospělosti vznikají nejčastěji kompletní až tříštivé zlomeniny, neboť kost je značně
mineralizována. V místě, kde kost je chorobným procesem jakkoli oslabena (kostní cysta,
zánět, nádor) může vzniknout i minimálním násilím patologické zlomenina. Patologické
32
zlomeniny často vznikají u dosud asymptomatických, dosud jinak „zdravých“ nemocných i
minimální zátěží - nevelký doskok, při chůzi se schodů apod.
Dlouhodobou opakovanou zátěží na kterou subjekt není adaptován (nepřiměřený treningový
proces nebo velká zátěž - dálkové pochody, běhy) může vzniknou další typ zlomeniny,
únavová zlomenina. Jedná se vlastně o typ přestavby kosti, kdy kost změní svou strukturu
vlivem nadměrné a dlouho trvající zátěže v tom místě, kde je kost nejvíce namáhána. V tomto
případě je akutní trauma nepřítomno. Jde o typický nález na metatarzech II., III. dolních
končetin, dále v horní třetině diafýzy tibie, v dolní třetině fibuly, na krčku femuru, na kosti
stydné u atletů, zvláště běžců a chodců. V oblasti žeber vznikají přestavby nepřiměřenou
zátěží při posilování.
Aseptická nekróza kosti je dalším typickým nálezem u sportovců. Jde o nekrózu celé nebo
části kosti vzniklou nepřiměřenou námahou. Nekróza může postihnout celou kost (os
naviculare, os lunatum) Zvláštním případem je apofyzeonekróza v oblasti tuberositas tibie úpon
šlachy čéšky v oblasti bércové kosti, která vzniká asi od 13 do 18 let věku (M. Osgood Schlatter).
Vzniká nepřiměřeným tahem šlachy čtyřhlavého svalu stehna na proximální třetinu
bérce.
b. Klinický obraz
Akutně vzniklé zlomeniny jsou charakterizovány náhlým vznikem bolesti, která vzniká
bezprostředně po násilí na organizmus. Bolest je přímá - pohmatem v místě poraněné kosti,
nebo nepřímá. Nepřímo zjistíme poranění kosti tak, že např. u hrudníku stiskneme nenásilně
hrudní koš v předozadním směru a postižený ucítí bolest v axillární oblasti, pokud je v tomto
místě zlomenina. Rovněž např. tlak nebo mírný úder na dlouhou osu končetiny vyvolá bolest
v místě zlomeniny (úder na patu vyvolá bolest v oblasti kyčelního kloubu). Při poranění
zpravidla dlouhé kosti vzniká otok, který je způsoben krevním výronem a mediátory zánětu.
Ztráta funkce (nemožnost pohybu nebo omezení pohybu) je dalším příznakem zlomeniny,
dislokace - patologický tvar postižené končetiny. V místě zlomeniny často lze pociťovat
přeskakování - krepitaci - úlomků kosti.
Únavové - přestavbové - zlomeniny jsou charakterizovány chyběním úrazového momentu.
Projevují se otokem, bolestí v oblasti kosti.
Aseptické nekrózy kosti jsou charakterizovány bolestí v oblasti postižené kosti, často je
podráždění a otok kloubu - synovialitis.
c. Předlékařská pomoc
Předlékařská pomoc spočívá v zafixování - mobilizaci - končetiny Cramerovou dlahou,
provizorními dlahami - např. lyže.
d. Lékařská pomoc
Fixace dlouhé zlomené kosti při akutní zlomenině je nezbytná. Podle typu zlomeniny se řeší
stavy konzervativně - nejčastěji plastovou nebo sádrovou fixací, nebo je zlomenina
stabilizována operačně - osteosyntéza. Při zavřené zlomenině se užívá osteosyntéza vnitřní šrouby,
dlahy, pruty. V případě otevřené zlomeniny je vnitřní operační osteosyntéza nemožná
pro možnost infekce a je nutno provést zevní osteosyntézu - rám a hřeby. Operační řešení
zlomenin je s výhodou, protože odpadá zpravidla nutnost další fixace zevním rigidním
obvazem a pacient může ihned rehabilitovat.
33
U přestavbových zlomenin se používá ke zklidnění kosti na dolních končetinách odlehčení
chůzí o berlích, není třeba končetinu mobilizovat fixačním obvazem.
Aseptické nekrózy kosti se léčí dlouhodobým klidovým režimem a někdy je třeba i operovat.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Délka léčení se liší podle lokalizace zlomeniny kosti a typu zlomeniny. Částečné zlomeniny
se hojí do 3 týdnů. Zlomenina v epifýze a metafýze se hojí 3 -5 týdnů, zlomenina v diafýze se
hojí 3 měsíce a více. Dobu hojení kosti prodlužují - dislokace zlomeniny, tříštivý typ
zlomeniny, opožděné hojení zlomeniny apod.
Přestavbové zlomeniny se hojí podle místa poškození kosti 5-7 týdnů. Léčení aseptických
nekróz je dlouhodobé (měsíce i léta).
f. Možné komplikace
Úlomky dislokované kosti mohou tlačit na nervově cévní svazek se zástavou krevního oběhu
v končetině.
Kost je orgán lidského těla, který je nejcitlivější k infekci. Vznik infekce - osteomyelitídy - i
v současné době éry antibiotik je dosti obtížně léčitelný.
Opožděným hojením kosti při zlomeninách - zpomalení ossifikace - se prodlužuje dobu
hojení. Při nezhojení zlomeniny kostní tkání - nečastěji neklidem při nedostatečné fixaci,
nebo předčasné zátěži postižení kosti, se vytváří pakloub kosti. Jde o spojení kostí pouze
vazivem, což znemožňuje plnou zátěž postižené končetiny.
Aseptické nekrózy kosti mnohdy jsou natolik závažné, že znemožňují další provozování
sportovní aktivity.
Spondylolýza, spondylolistéza, juvenilní kyfóza Scheuermannova
V oblasti páteře se nachází typické přerušení oblouku obratlového těla, obvykle ve výši L5
tento stav nazýváme spondylolýza. Pokud na základě spondylolýzy jsou obratlová těla vůči
sobě posunuta, jedná se o spondylolistézu. V oblasti přechodu bederní páteře a křížové kosti
může být hmatný až schodek v místě posunutého obratle. Páteř je tak nestabilní, bolí.
Nezřídka jsou následkem nestabilní páteře drážděny a utiskovány nervové kořeny, bolesti pak
vyzařují do dolních končetin a stydké oblasti. Traumatický původ v dospělém věku lze
připustit jen vyjímečně, prakticky vždy jde buď o vrozenou vadu nebo o plíživou zlomeninu
obratlového oblouku. Nález je typický především u gymnastů. Pokud nedojde u spondylolýzy
k posunu, stav může být dlouho klinicky asymptomatický. Při zatížení se objevují statické
bolesti v kříži. Je - li spondylolýza a spondylolistéza zjištěna, jsou zakázány všechny sporty
namáhající páteř. Je nutno trvale posilovat bederní a břišní svalový korzet pro zevní
stabilizaci takto nestabilní páteře.
Juvenilní kyfóza Scheuermannova je častým onemocněním dospívajícího věku. Etiologie není
stále dosud zcela spolehlivě jasná. Na vzniku se zřejmě kromě zvýšeného zatížení podílí i
osobní dispozice. Jde o poškození juvenilní - rostoucí a dospívající páteř - kdy nucleus
pulposus, jádro meziobratlové ploténky, se prolamuje do krycí plochy sousedního obratle.
Tělo obratle se postupně klínovitě zužuje a vzniká vykřivení páteře v sagitální rovině kyfóza.
Páteř tuhne ve vykřivení a nelze aktivně i pasívně vyrovnat. Tento nález nacházíme
často u cyklistů, veslařů, hokejistů. V akutní stádiu je sportovní činnost zakázána. Následky
poškození páteře jsou trvalé.
34
4. Poranění kloubů a vazů pohybového aparátu
a. Etiologie
Kloub a jeho nitrokloubní struktury (menisky, vazy, kloubní pouzdro) je ve sportovní
traumatologii nejčastěji poraněnou částí pohybového aparátu. Účinek násilí na kloub je přímý
- kopnutí, pádem - nebo nepřímý - tlakem z okolí - nepřiměřeným pohybem apod.
Nejčastěji je poraněno kloubní pouzdro (zevní vazivová a vnitřní synoviální vrstva).
Nepřiměřeným pohybem (pohybem mimo osu fyziologického pohybu kloubu) se pouzdro
napíná - vzniká natažení - distenze kloubního pouzdra a postranních vazů, které kloub
stabilizují. Při tomto stavu zpravidla nikdy nevzniká nitrokloubní výpotek.
Při pokračujícím násilí kloubní pouzdro se trhá - vzniká ruptura pouzdra a mnohdy i vazů.
Stav je charakterizován otokem kloubu a nitrokloubním výpotkem - přítomnost krve v kloubu
- hemarthros.
Při dalším násilí na kloub kloubní struktury se zcela trhají a kloubní plochy se od sebe buď
dočasně oddálí - částečné vykloubení, subluxace a se oddálí zcela - úplné vykloubení, luxace.
Při nepřiměřeném pohybu kloubu se mohou porušit nitrokloubní struktury - zvláště menisky a
nitrokloubní vazy (u kolenního kloubu zkřížené vazy) i chrupavka. Přetržené kloubní vazy se
do několika hodin po vzniku po úrazu retrahují - konce se oddálí a pokud není zásáhnuto
chirurgicky - sešití - hojí se insufficietní jizvou v prodloužení. Vzniká tak kloubní instabilita kloubní
viklavost.
Porušením menisků pacient má potíže charakteru blokád - nemožnost plného natažení kloubu,
méně často ohnutí kloubu, v kloubu se tvoří často později nadprodukcí nitrokloubní tekutiny
chronickým drážděním synoviální membrány nitrokloubní výpotek - hygrom -„voda v
kloubu“. Ponechaný poškozený meniskus v kloubu poruší časem kloubní chrupavku, poškodí
vazy a stav vede k degenerativnímu kloubnímu onemocnění - artróze.
Osteoartróza kloubu je charakterizovaná ztrátou kloubní chrupavky a vzájemným kontaktem
subchondrální kosti. Stav je bolestivý, neboť subchondrální kost je bohatě senzitivně
inervována, otěrem kosti vzniká kloubní detritus. Chronickým drážděním kloubním detritem
vznikají nitrokloubní výpotky, tvoří se nadprodukce patologicky změněné synoviální
tekutiny, která nedostatečně kloub vyživuje a „začarovaný kruh“ je uzavřen. Kloub pak
podléhá destrukci - artróze.
35
Často uváděná a používaná diagnóza - výron - distorze - kloubu je diagnózou nepřesnou a
zavádějící. Vždy je třeba rozlišit, zda jde o pouhé natažení kloubních struktur - bez poruchy
jejich integrity, nebo o rupturu částečnou nebo úplnou - přetržení nitrokloubních struktur.
Specifickým kloubem je kloub ramenní charakterizovaný malou kloubní jamkou lopatky a
artikulující velkou hlavicí pažní kosti a volným kloubním pouzdrem. Při vykloubení vzniká
trhlina ve vazivové části artikulační plochy lopatky - labrum glenoidale. Při nešetrné repozici
kloubu - bez znecitnění (nejčastěji HS na lyžařském svahu), vzniká nešetrnou repozicí velká
trhlina této vazivové části kloubu, která se nezhojí a vzniká chronická nestabilita ramenního
kloubu - recidivující posttraumatická luxace kloubu - méně vhodně a nepřesně často
nazývaná „habituální“ luxace ramenního kloubu. Tato instabilita ramenního kloubu může
vzniknout i nedostatečně dlouhou fixací ramenního kloubu po prvním vykloubení.
Nedoléčeným úrazem v oblasti ramenního kloubu může vzniknout periarthritis
humeroscapullaris - syndrom bolestivého až zmrzlého ramena. Etiologie je pestrá. Prakticky
po všech poraněních v oblasti ramenního kloubu může vzniknout zánět kloubního pouzdra
ramena, které se následně retrahuje - svrašťuje. Svraštělé kloubní pouzdro adheruje ke
kloubní hlavici, bolí a významně omezuje pohyb.
V oblasti kloubů jsou časté záněty tíhových váčků - bursitídy. Především jsou traumatizovány
burzy v oblasti okovce loketního kloubu - olekranu - bursitis olecrani, nebo nad čéškou bursitis
praepatellaris. Tyto burzy mohou být poškozeny buď jendorázově, náhle (pád, úder),
dy se do burzy se vylije krev a vzniká tak hemoburza. Tíhové váčky - burzy - mohou být
chronicky traumatizovány, stěna burzy je ztluštěna, tvoří se nadprodukce výpotku v burze chronická
bursitis. V burze takto chronicky drážděné mohou být hmatná i tzv. rýžová tělíska corpora
oryzoidea - malá tuhá fibrózní tělíska, která volně v burze běhají a jsou hmatná. Jde o
stav typický v oblasti loketního kloubu u hokejistů, v oblasti kolenních kloubů u kanoistů aj.
b. Klinický obraz
Otok kloubu, nitrokloubní výpotek, bolestivost kloubu, bolestivost v oblasti průběhu vazů,
při vykloubení ztráta ušlechtilé kloubní kontury - deformita.
Dislokovaný - luxovaný - kloub může natahovat nervově cévní svazek. Nervy a cévy které
jsou utištěny dislokovaným kloubem jako struny přes kobylku struných nástrojů. Na periferii
po té vzniká ischemie s možností vzniku compartement syndromu.
Recidivující posttraumatická luxace ramenního kloubu zpravidla vzniká při elevaci abdukci
a zevní rotaci v oblasti ramenního kloubu (plavecký styl znak). Často se rameno potom
vykloubí i při běžném pohybu - držení se za držadlo v tramvaji, podání si knihy z knihovny
apod.
Akutní hemoburza je krví rozepjata a prudce bolí, chronická burzitída - zánět tíhového váčku
se projevuje zduřením burzy, zvětšením jejího objemu, přítomností tekutiny, pořítomností
„rýžových tělísek.“
c. Předlékařská pomoc
Ochlazení postiženého kloubu, fixace obinadlem, Cramerovou nebo provizorní dlahou a
nutnost odsunu pacienta k pečlivému vyšetření a ošetření na specializovaném, nejlépe
ortopedickém pracovišti.
V žádném případě vykloubený kloub nenapravovat, zvláště ne ramenní kloub!
Akutní hemoburza - chlazení, komprese elastickým obinadlem.
d. Lékařská pomoc
36
RTG vyšetření kloubu, průkaz poškození vaziva v „držených“ stress projekcích. Poškozený
kloub je nutno považovat za náhlou příhodu pohybového aparátu a je nutno jej do 12 hodin
od vzniku poranění pečlivě došetřit a adekvátně ošetřit!
Kloubní výpotek je řešen punkcí a evakuací nitrokloubního výpotku - při zjištění krve v
kloubu je nezbytná nutnost artroskopického vyšetření.
Při artroskopickém vyšetření jsou vyšetřeny a ošetřeny všechny poraněné nitrokloubní
struktury.
Léčení luxovaného kloubu spočívá v šetrné repozici ve znecitnění a v dostatečně dlouhé
fixaci kloubu. Po sundání fixace kloubu následuje rehabilitace po imobilizaci ztuhlého
kloubu, která je zpravidla tak dlouhá, jak dlouho kloub byl imobilizován.
Akutní krvácení do tíhového váčku - hemobuza - se řeší zpravidla evakuační punkcí a
kompresivní bandáží. Chronické burzitídy se řeší evakuačními punkcemi výpotku a lokální
aplikací kortisonoidů s protrahovaným účinkem. Chronické burzitídy je nekdy nutno
chirurgicky extirpovat, protože mechanicky obtěžují.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Doba fixace - znehybnění kloubu
Natažení pouzdra a vazů: 14 dní až 3 týdny
Natržení pouzdra a vazů: 3 - 5 týdnů
Přetržení vazů: 5 - 7 týdnů
Luxace kloubu: Fixace 3-5 týdnů
Krvácení do burzy kloubní : 10 dnů
Poranění prasklého menisku léčené artroskopickou revizí a meniscectomií: 5 - 7 týdnů
f. Možné komplikace
Poranění menisku - otoky kloubu, blokády.
Nestabilní kloub u nedostatečně ošetřeného poranění vazů - kloub otéká, bolí, často se
„zvrtne“ (typické u TC kloubu). U ramenního kloubu po vykloubení již shora uvedená
recidivující posttraumatická luxace kloubu. Tyto posttraumatické stavy se řeší operativními
plastikami.
Po úrazech kostí, svalstva, kloubů na horních i dolních končetinách může být stav
komplikován poúrazovým algoneurodystrofickým syndromem (Sudeckův syndrom). Jeho
etiologie je složitá. Jde o reflexní poruchu prokrvení a trofiky, kde kromě úrazu hraje roli i
stav vegetativního nervového systému. Klinicky se poúrazový algoneurodystrofický syndrom
projevuje několika fázemi vývoje, kdy na měkkých tkáních je přítomen otok, rozšíření cév,
změny koloritu kůže (lividní až bílá), později vznikají atrofie kožních adnex, svalstva, na
kostech jsou projevy „odvápnění“ - demineralizace kosti skvrnitého, později difúzního typu.
Sudeckův syndrom u sportovců nevzniká příliš často, bývá však způsoben nedostatečným
doléčením (nedostatečně dlouhá doba fixace) a zátěží poškozené končetiny, nesprávnou
rehabilitací - násilným rozcvičováním, koupelemi v teplé vodě aj.
37
5. Poranění centrálního nervového systému a periferních nervů
Rozdělení:
5.1. Poranění lebky
5.2. Poranění mozkové tkáně
5.3. Poranění mozkových plen
5.4. Poranění míchy
5.5. Poranění periferních nervů
5.1. Poranění lebky
a. Etiologie
Vzniká přímým násilím na lebeční klenbu nárazem (mantinel u ledního hokeje, náraz na
strom při lyžování) Vzniká buď imprese lebeční klenby, nebo lebka puká dlouhými fisurami
zasahujícími často na bazi lební (úder při boxu). Na bazi lební je tímto poraněním možnost
natržení nebo roztržení tepen, které mozek vyživují a vzniká prudké život ohrožující
nitrolební krvácení.
Zlomenina lebky v obličejové části vzniká přímým úderem. Vznikají impresní zlomeniny.
(Poranění nosních kostí je uvedeno je uvedeno v kapitole poranění dýchacího systému,
poranění čelisti je uvedeno v kapitole poranění GIT.)
b. Klinický obraz
Bolest hlavy, časté je bezvědomí, krvácení nebo výtok mozkomíšního moku z nosu, ucha.
Typickým příznakem nitrolebního krvácení je „brýlový hematom“ - krevní výron na obličeji
pod dolními víčky.
c. Předlékařská pomoc
Klidový režim, stabilizovaná poloha, zabezpečení volného průchodu dýchacích cest.
d. Lékařská pomoc
Neošetřené impresní zlomeniny v oblasti obličeje mají kosmeticky závadný efekt, proto je
řešení chirurgické - elevací a fixací imprese. Impresní zlomeniny lebky s tlakem na mozkovou
tkáň se rovněž operují.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
38
Poranění lebečních kostí zpravidla souvisí s poraněním CNS, proto léčení a ztráta aktivity se
řídí podle stupně poranění CNS.
Zlomeniny v oblasti obličejové části se hojí do 3 - 5 týdnů
f. Možné komplikace
Krvácení do CNS, mozkových plen, infekce
5.2. Poranění mozkové tkáně
Rozdělení:
5.2.1. Otřes mozku - commotio cerebri - mozková komoce
5.2.2. Zhmoždění mozku - contusio cerebri
5.2.1. Otřes mozku - commotio cerebri - mozková komoce
a. Etiologie
Působením přímého tupého násilí vede ke krátkodobému a přechodnému - elastickému oploštění
lebky a síla je vedena k určitým částem mozku - mezimozek. Účinek násilí na
mozkové cévy způsobí mechanicky nebo reflektoricky poruchu prokrvení mozku.
b. Klinický obraz
5.2.1.1. Akutní stádium otřesu mozku
Akutní stádium je charakterizováno kvantitativní poruchou vědomí - bezvědomím. Jde o
hluboké koma (neprobudnost, snížení srdeční frekvence, snížení svalového tonu, bez reakce
zornic na osvit), příznaky šoku. Prakticky každé KO při boxu je mozková komoce.
Stupně mozkové komoce jsou klasifikovány délkou bezvědomí:
I. stupeň - délka bezvědomí do 15 minut
II. stupeň - délka bezvědomí do 15 - 60 minut
III stupeň - délka bezvědomí přes 60 minut
Bezvědomí může často trvat jen velmi krátce - několik vteřin - nebezpečí přehlédnutí! Pacient
se probouzí přes mrákotný stav.
Charakteristické pro komoční bezvědomí je retrográdní amnézie - ztráta paměti na úraz a na
dobu před úrazem, nebo anterográdní amnézie - pacient si nepamatuje na dobu po probuzení
z bezvědomí.
Otřesem prodloužené míchy - nárazem, pádem s výše apod. vzniká krátkodobá zástava dechu,
možno i oběhu je známá pod pojmem „vyražený dech“.
5.2.1.2. Subakutní stádium otřesu mozku
39
Návratem plného vědomí pacient zvrací, má závratě, má bolesti hlavy. Bývá přítomna
zvýšená dráždivost, potivost, sekrece slin, únavnost, intolerance alkoholu, poruchy spánku
5.2.1.3. Chronické stádium otřesu mozku - rekonvalescence
Pacient po mozkové komoci má sníženou schopnost koncentrace, přítomna únavnost, špatný
spánek, občasné bolesti hlavy, závratě charakteru nejistoty.
c. Předlékařská pomoc
Horizontální stabilizovaná poloha, zabezpečení volných dýchacích cest - nebezpečí zapadnutí
kořene jazyka! Chlazení hlavy - led. Žádné tekutiny.
d. Lékařská pomoc
Klidový režim, uklidňující prostředky - sedativa
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Každá mozková komoce se vyléčí. Nejde o organické změny na mozku. trvání obtíží je různě
dlouhé podle stupně tíže. Nejlehčí stádia odeznívají za 3 - 4 týdny, u těžkých stupňů potíže
přetrvávají až 6 - 10 měsíců.
f. Možné komplikace
U opakovaných mozkových komocí a drobných kontuzí, např. u boxerů, je nebezpečí pozdní
mozkové hypotrofie až atrofie mozku.
5.2.2. Zhmoždění mozku - contusio cerebri
a. Etiologie
Zhmoždění mozku vzniká nejčastěji úderem pohybujícího předmětu na hlavu, která je v klidu.
Dochází ke vzniku zhmožděných ložisek na povrchu mozku. Vzniká rozhmoždění a
prokrvácení mozkové tkáně s následnou nekrózou.
b. Klinický obraz
Mozková kontuze bývá zpravidla spojena s mozkovou komocí - ztrátou vědomí. Pacient se
probouzí přes kvantitativní změny vědomí - sopor, somnolenci.
Vzhledem k tomu, že je poškozena mozková tkáň, bývají výpadky motoriky, citlivosti,
smyslů.
Při postižení prodloužené míchy - nejčastěji tlakem zlomené části C 2 (dens axis) dochází k
zástavě dechu a krevního oběhu a smrti pacienta - „zlomený vaz“ např. při skocích do
nedostatečně hluboké vody
c. Předlékařská pomoc
Je shodná jako u mozkové komoce. Horizontální stabilizovaná poloha, zabezpečení volných
dýchacích cest - nebezpečí zapadnutí kořene jazyka! Chlazení hlavy - led. Zajištění vitálních
funkcí - dech, oběh.
d. Lékařská pomoc
Zástava eventuálního mozkového krvácení, klidový režim.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
40
Závisí na stupni poškození mozkové tkáně. Mozková tkáň regeneruje afunkční jizvou. Ztrátu
mozkové tkáně může nahradit adaptace okolní mozkové nepoškozené tkáňě a rehabilitace .
f. Možné komplikace
Ve zhmožděné nebo utlačené mozková tkáni vznikají zdroje patologických vzruchů vedoucí
k epileptickým záchvatům typu grand mal - Jacksonova epilepsie
Posttraumatická epilepsie
A. Typ grand mal (velký epileptický záchvat) - prodromální stádium, aura před záchvatem,
bezvědomí, křeče, slinění, vlivem křečí žvýkacích svalů dochází zhusta k pokousání jazyka,
uvolnění svěračů s pomočením a pokálením.
B. Typ petit mal (malý epileptický záchvat) - bez aury, několika vteřinová ztráta vědomí,
automatické pohyby, možná ztráta svalového tonu s pádem - je bez křečových stavů
C. Typ psychomotorická epilepsie - ložisko patologických vzruchů ve spánkovém laloku aura,
zmatenost, vykonávání různých jakoby účelných pohybů - oprašování se apod.
5.3. Poranění mozkových plen
a. Etiologie
Poranění vzniká při stlačení mozku při zlomeninách lebeční klenby, nebo při úderu do hlavy s
následkem poranění cévních struktur.
Mozkové pleny mohou být rovněž podrážděny překrvením při déletrvajícím působení IR
záření - viz kapitola 1.1.4.
5.3.1. Epidurální hematom
Při zlomenině lební kosti se odloupne dura mater (tvrdá mozková plena) od lebeční kosti a
vytvoří se epidurální prostor, vyplněný hematomem. Hematom se zvětšuje a vykonává stále
se zvětšující tlak na mozek
5.3.3. Subdurální hematom
5.3.3.1. Akutní subdurální hematom
Při traumatu hlavy se natrhnou přemosťující žíly, jdoucí z povrchu mozku. Krev se rozlévá v
subdurálním prostoru a utiskuje mozek. U tohoto poranění často dochází též k poranění
arachnoidey (pavučnice - bohatá cévami) a krev se dostává i do likvorového prostoru.
5.3.3.1. Chronický subdurální hematom
U chronického subdurálního hematomu se malým krvácením vytvoří nevelký hematom, který
se opouzdří a jeho zvětšování se děje nikoli krvácením, ale osmotickou difúzí tekutiny do
hematomu. Takto se hematom zvětšuje, tlačí na mozek.
b. Klinický obraz
Epidurální a akutní subdurální hematomy bývají vždy spojeny s mozkovou komocí (otřesem
mozku) těžšího stupně a velmi často i s mozkovou kontuzí (pohmožděním mozku).
Při probuzení z komočního bezvědomí pacient upadá do bezvědomí způsobené tlakem
zvětšujícího se hematomu na mozek.
Dobu, při které je pacient v bdělém - lucidním - stavu a cítí se dobře, nazýváme volný
interval.
41
U epidurálních hematomů bývá volný interval několik hodin až 3 dny, u subdurálního
hematomu bývá delší, u chronického subdurálního hematomu bývá volný interval týdny až
měsíce!
Před bezvědomím bolest hlavy, celková nevůle, nestejná velikost očních zornic, epileptický
záchvat, periferní obrna končetin.
c. Předlékařská pomoc
Stabilizovaná poloha, zabezpečení volných dýchacích cest. Nutnost pomýšlení na krvácení do
oblasti mozkových plen po úrazu hlavy - volný interval !!!.
d. Lékařská pomoc
Chirurgická zástava krvácení, odsátí hematomu
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Několikatýdenní až několikaměsíční
f. Možné komplikace
Při nepoznaném a nesledovaném hematomu v oblasti mozkových plen může být následkem
smrt.
5.4. Poranění míchy
a. Etiologie
Nejčastějším poraněním míchy je útlak úlomkem zlomeného obratle vzniklý pádem nebo
nárazem, nebo příčinou je traumatické krvácení do oblasti míchy a míšních obalů.
b. Klinický obraz
Při útlaku na míchu je klinický obraz snížené citlivosti - hypestézie - nebo necitlivosti
končetin, trupu - anestézie. Při postižení hybnosti - motoriky - končetin a trupu jde o
částečné omezení hybnosti vlivem částečné obrny - parézy, nebo jde obraz úplné obrny plegie.
Stav může být vratný - reversibilní, při dlouhodobém působení i nevratný -
ireverzibilní.
Při přerušení míchy je obraz úplné periferní obrny trupu a končetin.
Klinický obraz závisí na topice postižení:
1. Poškození míchy v oblasti C 3 - C7 - kvadruplegie - nehybnost horních končetin, trupu,
dolních končetin
2. Poškození míchy v oblasti T 2 - L 2 - paraplegie - nehybnost trupu, dolních končetin
c. Předlékařská pomoc
Horizontální poloha, při podezření na poranění páteře s pacientem nemanipulovat, šetrně pod
tělo podsunout tvrdou podložku.
d. Lékařská pomoc
Fixace páteře, dekomprese míchy.
Při přerušení míchy žádnými metodami nelze stav upravit.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
42
Při reverzibilním míšním postižení otřesem nebo tlakem se míšní funkce vracejí za několik
týdnů až měsíců.
Při přerušení míchy je obrna. Sportovní aktivita postiženého však nemusí končit - závody i
olympiáda paraplegiků!
f. Možné komplikace
Otlaky, proleženiny, infekce
5.5. Poranění periferních nervů
5.5.1. Poranění hlavových - mozkových nervů
5.5.2. Poranění míšních nervů
5.5.1. Poranění hlavových - mozkových nervů
a. Etiologie
Mezi nejčastěji traumatizované nervy mozkové (I.- XII.) patří VII. hlavový nerv - lícní nerv
(nervus facialis) a X. hlavový nerv - bloudivý nerv (n. vagus)
N. facialis je velice citlivým nervem a může být poraněn pouhým chladem nebo průvanem
vzduchu při otevřeném okénku auta, vlaku apod. Tento nerv může být poraněn při
zlomenině čelistního výběžku dolní čelisti.
N. vagus je nerv, jehož jádra leží v prodloužené míše. Nerv běží podél páteře a končí u žen na
v oblasti malé pánve a na hrázi, u mužů v šourku. Při jeho podráždění nejčastěji úderem,
kopem, nárazem na gymnastické nářadí, mohou vznikat poruchy srdeční činnosti a dechu. Při
jeho nadprahovém podráždění - úder do oblasti žaludku, náraz nebo kopnutí do pohlavích
orgánů - může vzniknout i krátkodobá zástava srdeční činnosti a dechu. Tento nerv může být
podrážděn i prudkou změnou teploty. Nejčastěji rozehřátý organizmus je prudce ochlazen skok
do horského plesa, nebo pádem do vody při převrhnutí plavidla. Takto vznikají při
krátkodobém bezvědomí utopení dobrých plavců. Jde zpravidla vždy o vagovou zástavu s
následným utonutím.
b. Klinický obraz
N. facialis
Obrna nervu je patrna celkovým poklesem poloviny obličeje na straně poraněného nervu dolního
víčka, tváře, ústního koutku.
N. vagus
Porucha srdečního rytmu - i krátkodobá srdeční zástava, porucha dechu - centrální zástava
dechu
43
c. Předlékařská pomoc
Při obrně n. facialis vlažné a teplé obklady, vitaminy, při poranění n. vagus resuscitace.
d. Lékařská pomoc
Resuscitace u poruch srdečního rytmu, zástavy dechu, polyvitaminózní léčba, stimulantia,
rehabilitace u obrn.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Poraněním výše uvedených nervů ztráta sportovní aktivity nebývá, maximálně krátkodobá.
Částečné obrny nervů se regenerují několik týdnů.
f. Možné komplikace
U poranění n. vagus nebezpečí utonutí!
5.5.2. Poranění míšních nervů
Rozdělení (Seddon 1975) a charakteristika :
1. Neurapraxia - neurapraxe
Reversibilní poranění lehkého stupně. Axony nejsou porušeny, nedochází periferně od léze k
Wallerově degeneraci.
2. Axonotmesis - axonotmese
Porušení axonů periferně od léze dochází k Wallerově degeneraci. Obaly axonu a ostatní
struktury nervu zůstávají zachovány.
3. Neurotmesis - neurotmese
Anatomické rozdělení nervu, nebo takový stupeň přerušení jizvou, že bez chirurgické resekce
je regenerace nemožná. U všech stupňů dochází periferně od léze k Wallerově degeneraci.
Přerušená periferní nervová vlákna regenerují z centra do periferie. Hojení, resp. regenerace
periferního nervového vlákna, je tím delší, čím má nervové vlákno - neurit - delší průběh a
čím je vlákno - poškozeno blíže těla nervové buňky.
a. Etiologie
U stupňů 1. a 2. je možné poranění tlakem na periferní nerv z okolí, nebo přetažením - např.
při vykloubení kloubu nebo tlakem zlomeniny.
U 3. stupně je vznik poranění otevřeným přerušením nervu - řezným poraněním např. pádem
do skleněných vyplní dveří, střelným poraněním aj.
b. Klinický obraz
1. a 2. stupeň - přechodná ztráta citlivosti i motorické funkce nervu, podle inervace ztráta
funkce končetiny. Např. „padavá“ ruka v zápěstí - drop wrist - při obrně nervu vřetenního - n.
radialis při zlomenině diafýzy pažní kosti - humeru.
3. Stupeň - ztráta motorické funkce končetiny, ztráta citlivosti
c. Předlékařská pomoc
1. a 2. stupeň - odstranění útlaku - možná je i příčina tlaku na horní končetinu při dlouhém
spánku po alkoholové ebrietě!
3. stupeň - sterilní krytí rány
44
d. Lékařská pomoc
Přerušením nervu je řešeno chirurgickým sešitím nervových obalů - epineurium - nervová
transplantace.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
1. stupeň - neurapraxia - úprava do několika minut až do 6 týdnů
2. stupeň - axonotmesis - úprava do 4 - 6 měsíců
3. stupeň - neurotmesis - úprava je delší, než 6 měsíců až několik let
f. Možné komplikace
Vznik periferního neuromu při přerušení nervu - nemožnost nervové regenerace
6. Poranění smyslových orgánů
Rozdělení:
6.1. Poranění oka
6.2. Poranění ucha
6.3. Poranění čichu
6.1. Poranění oka
Rozdělení:
6.1.1. Poranění víček a spojivek
6.1.2. Poranění očního bulbu
6.1.1. Poranění víček a spojivek
a. Etiologie
Oční víčka bývají poraněna nejvíce přímým úderem - hokej, box. Jde o krvavá poranění
zasahující do povrchních struktur a jako každá rána na obličeji značně krvácí.
Spojivka bývá typicky podrážděna cizím tělesem, které se zůstává v největším procentu v
dolním, méně často horním spojivkovém vaku. Při nadměrném pobytu na slunci vlivem
účinku UV záření vzniká zánět spojivek - conjunctivitis. Spojivka bývá také často drážděna
různými alergeny (např. pyl, potraviny aj.). Velmi nebezpečné jsou chemicky aktivní látky,
které vniknou do oka. Vniknutí alkálie - např. vápna nebo kyseliny, nebývá při sportovní
činnosti obvyklé. Upozorňuji na silně alkalickou reakci ptačího trusu například při vyplašení
ptáka u orientačního sportu.
b. Klinický obraz
Podráždění spojivky se projevuje zarudnutím a prosáknutím spojivky (chemóza), oko slzí,
jsou pocity „řezání“, dochází ke spasmu - sevření - víčka. Při tomto stavu mnohdy nelze
rozlišit, zda příčinou stavu je o cizí těleso, alergická reakce nebo podráždění vlivem UV
záření.
45
c. Předlékařská pomoc
Cizí těleso ve spojivkovém vaku - odklopení spodního víčka je snadné, odstranění tělíska
čistým kapesníkem, klůckem apod. Je - li tělísko pod horním víčkem, pak lze horní víčko
obrátit tak, že jemným tahem za řasy dolů a pomocí např. sirky se vazivová ploténka víčko
vyztužující překlopí a tím se horní víčko otočí, cizí tělísko lze poté odstranit snadno.
Chemicky aktivní látky je nutno okamžitě vypláchnout pokud možno čistou vodou. Sevření
víčka může být tak silné, že oko je nutno násilím otevřít a oko se spojivkovým vakem
dostatečným proudem vody vydatně vypláchnout.
Lehký zánět spojivek po UV záření je nutno léčit tmavými brýlemi a očními kapkami.
Upozorňuji, že zánět spojivek může mít i jiné příčiny - např. bakteriální zánět - které nepatří k
laickému léčení!
d. Lékařská pomoc
Anemizující oční kapky (Adrenalin) při solárním zánětu spojivek, oční masti, chránění očí
před světlem tmavými brýlemi.
Při vniknutí chemicky aktivní látky neutralizace alkálie nebo kyseliny, kapky a masti s
antibiotiky.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Několik dní u zánětů spojivek, u poleptání až několik týdnů
f. Možné komplikace
Infekce
6.1.3. Poranění očního bulbu
a. Etiologie
Cizí tělesa se mohou zapíchnout do rohovky, nebo i vniknout do nitroočních médií. Tělíska
kovového charakteru rychle tvoří oxidy kovu, který rychle pigmentuje oční média.
Intenzívním pobytem na slunci u vodních ploch nebo zvláště při pobytu na sněžných polích
může být i poraněna intenzívním slunečním zářením s odrazy sítnice oka. Vzniká otok sítnice,
v krajním případě i popálení s trvalými následky.
Tupým úderem do hlavy nebo oka může vzniknout krvácení do nitroočních médií nebo pod
sítnici, což vede k jejímu odchlípnutí - amotio retinae.
b. Klinický obraz
U cizích těles je obraz obdobný, jako u cizích těles ve spojivkovém vaku.
Poranění sítnice se projevuje výpadem zorného pole - skotomy
c. Předlékařská pomoc
Krytí oka obvazem
d. Lékařská pomoc
Odstranění cizích těles z rohovky, z nitroočních médií, zvláště kovového charakteru.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
U nekomplikovaných cizích těles několik dní, poranění sítnice - týdny léčení.
46
f. Možné komplikace
Infekcí v oblasti rohovky oka může vzniknout nepříjemný po rohovce plazící se rohovkový
vřed, který se hojí jizvou snižující transparentnost rohovky. Pigmentace a následky infekce
nitroočních médií mohou rovněž snižovat transparentnost médií. Těžké poranění jednoho oka
- perforace očního bulbu a ztráta poraněného oka vede mnohdy k reflexní sympatické oftalmii
oka druhostranného a ke ztrátě obou očí!
6.2. Poranění ucha
Rozdělení:
6.2.1. Poranění zevního ucha
6.2.2. Poranění středního ucha
6.2.1. Poranění vnitřního ucha
6.2.1. Poranění zevního ucha
a. Etiologie
Časté poranění zevního boltce je zapříčiněno nejčastěji tupým úderem pěstí v rukavici - box,
vzniká nejčastěji hematom s oděrkou. Dále vzniká poranění boltce ucha seknutím - například
ostrou čepelí hokejky při nechráněném boltci, když sjede hokejová hůl po ochranné přilbě
hokejisty.
Zevní zvukovod bývá poraněn zasunutím cizího tělesa - větvička, nebo při plavání a potápění
vniknutím vody.
Ušní bubínek bývá perforován buď přímo cizím tělesem, nebo nepřímo vlivem tlakové vlny
nejčastěji plošným úderem otevřené dlaně na ucho, nebo vzduchovou vlnou například při
střelbě.
Bubínek je traumatizován i nerovnováhou atmosférického tlaku mezi zevním a vnitřním
uchem, kdy bubínek se vyklenuje, nebo je vpáčen při působení vysokého tlaku (potápění)
nebo nízkého tlaku (letadlo). Tato tlaková nerovnováha je kompenzována za fyziologických
okolností pomocí Eustachovy trubice. V případě zánětu v oblasti nosohltanu (i běžná rýma) je
Eustachova trubice překrvena obtížně vyrovnává změny tlakových gradientů.
b. Klinický obraz
Hematom kůže a podkoží ušního boltce je typický, může být o krvácení kolem chrupavky a
vzniká tak perichondrální hematom. Otevřené rány ušního boltce, jako každá rána na hlavě
dosti krvácí.
Protržení bubínku je charakterizováno nevelkým drobným krvácením ze zevního zvukovodu a
pocitem „zalehlého“ ucha. Tento pocit je i při vniknutí vody do zvukovodu.
47
Nerovnáváha tlaku mezi atmosférickým tlakem vyvolává bolesti v oblasti středouší.
c. Předlékařská pomoc
Na krvavá poranění zevního boltce je vhodné přiložení sterilního obvazu, krevní výrony hematomy
- se resorbují protizánětlivými mastmi a obklady.
Při vniknutí vody do zevního zvukovodu polohování hlavy, eventuálně šetrné vysušení ucha
klůckem se savým materiálem - např. vata na špejli - opatrně - nebezpečí poranění bubínku!
d. Lékařská pomoc
Otevřená poranění se řeší standartním chirurgickým postupem, jak je uvedeno v poranění
kůže. perichondrální hematomy vyžadují přikládání protizánětlivých mastí a mastí s
antikoagulantiemi (Ketazon, Heparoid, Aescin, Reparil aj.)
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Rány v oblasti zevního boltce se hojí vzhledem k dobrému prokrvení velice dobře a jsou
zpravidla bez komplikací zhojeny do 5 dnů, ztráta sportovní aktivity nebývá.
Perforace ušního bubínku se zacelí jizvou zpravidla do 3 týdnů.
f. Možné komplikace
Při poranění zevního zvukovodu při otevřených ranách se stav může komplikovat zánětem infekcí
s možností přestupu na perichondrium. Poruchy sluchu při poranění bubínku zpravidla
nebývají.
6.2.2. Poranění středního ucha
a. Etiologie
Středouší je zřídka traumatizováno, nejčastější příčinou jsou stavy spojené s poraněním
ušního bubínku.
Daleko nejčastějším chorobným stavem jsou záněty středouší vlivem infekce, která vniká do
této oblasti Eustachovou trubicí z nosohltanu při hnisavých zánětech. Vzniká tak hnisavý
zánět středouší. Tento stav vzniká nejčastěji u dětí, kdy Eustachova trubice je krátká a široká.
V dospělosti toto onemocnění není časté.
Krvácení do středouší vzniká nejčastěji vlivem tlakové vlny nebo při poranění base lební.
b. Klinický obraz
Bolesti ucha i závratě, bolesti hlavy, teploty
c. Předlékařská pomoc
Není možná
d. Lékařská pomoc
Léčení hnisavého zánětu středouší spočívá v dekompresi středouší - tzv. paracentézou kontrolované
perforaci ušního bubínku odborným lékařem.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
3 - 5 týdnů
f. Možné komplikace
Infekce v oblasti středouší může poškodit převodní kostní systém s následky poruch sluchu.
48
6.2.1. Poranění vnitřního ucha
a. Etiologie
Poranění statoakustického orgánu je nejčastěji způsobeno rychlou a opakovanou změnou
polohy hlavy - např. při rotacích - opakované rotace při gymnastice, letecký sport,
parašutismus. Přímé poranění vzniká pouze při zlomeninách base lební, kdy linie lomu běží
přes kost skalní - pyramidu.
Časté jsou tzv. kinetózy - dráždění statoakustického orgánu při jízdě autem, nebo při pobytu
na plavidle na moři (námořní jachting, windsurfing). Tento stav je znám jako „mořská
nemoc“.
b. Klinický obraz
Závratě, ztráta rovnováhy až pád, nevolnost, zvracení, nystagmus - kmitání očních bulbů v
jednom směru.
c. Předlékařská pomoc
Klidový režim
U organizmu, který je citlivý na kinetózu, je vhodné preventivní podávání léků před
očekávanými změnami polohy nebo před očekávaným výkonem, který kinetózu vyvolává.
Léky, které působí preventivně a které kinetózu léčí - antiemetika (Theadryl, Medrin,
Kinedryl aj.) jsou volně komerčně dostupné např. v lékárnách, u benzínových pump aj.
Všechny tyto léky však zpravidla snižují více či méně pozornost - proto pozor u řidičů! Je
vhodné dále cestovat na lačno, během cesty je vhodné požívat malé dávky potravin a tekutin.
d. Lékařská pomoc
Klidový režim antiemetika, antikinetika.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Kinetózy jsou zpravidla jevy přechodné, trvající několik hodin, zřídka dny.
f. Možné komplikace
Při opakovaných zvracení je možná dehydratace organizmu. Při krvácení do statoakustického
orgánu po zlomeninách base lební mohou být trvalé poruchy sluchu a rovnováhy.
6.3. Poranění čichu
a. Etiologie
Čich může být poraněn centrálně nebo periferně. Centrum čichu je v oblasti frontálního
mozkového laloku. Jde o typické poranění, které vzniká nejčastěji nárazem hlavy čelem na
přístrojovou desku automobilu, kdy dochází k mozkové kontusi v oblasti frontálního
mozkového laloku.
Periferní poškození čichu souvisí s poraněním nosu - viz kapitola 7.
b. Klinický obraz
Viz poranění mozku 5.2.2 a poranění dýchacích cest 7.1.
49
c. Předlékařská pomoc
Viz poranění mozku 5.2.2 a poranění dýchacích cest 7.1.
d. Lékařská pomoc
Viz poranění mozku 5.2.2 a poranění dýchacích cest 7.1.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Viz poranění mozku 5.2.2 a poranění dýchacích cest 7.1.
f. Možné komplikace
Ztráta čichu je ve sportovní aktivitě nevýznamná.
7. Poranění dýchací soustavy
Rozdělení:
7.1. Poranění nosu
7.2. Poranění nosohltanu
7.3. Poranění stěny hrudní
7.4. Poranění pohrudniční dutiny a plic
7.5. Utonutí
7.1. Poranění nosu
a. Etiologie
Poranění zevního nosu - nosních křídel - je způsobeno kontaktem, nejčastěji přímým úderem.
Jedná se zpravidla o prosté pohmoždění nebo o povrchní oděrky.
Poranění vnitřních částí nosu - nosní přepážky a sliznice a nosních kostí má příčinu stejnou.
Krvácení z nosu má nejčastěji příčinu z poranění cévní pleteně na přední části nosní přepážky
- locus Kiesselbachi.
b. Klinický obraz
U oděrek, hlubších rán a u pohmoždění nosu je obraz dostatečně znám. Otevřené rány
zevního nosu, jako každá rána na hlavě dosti krvácí.
Pro poranění vnitřních částí nosu je charakteristické krvácení z nosu, buď z jednoho, nebo
obou nosních průduchů.
c. Předlékařská pomoc
Zevní poranění nosu se řeší stejně jako povrchní či hlubší krvácení ostatních částí těla.
Krvácení z nosu, pokud má příčinu v poranění pleteně cévní v oblasti nosní přepážky se řeší
silným stisknutím palce a ukazovákem obou nosních křídel na nosní přepážku. Při neporušené
krevní krvácivosti a srážlivosti (zpravidla do 5 minut) krvácení ustane. Je třeba po celou dobu
hemokoagulace držet nosní křídla stisknutá. Hlavu je vhodné předklonit. Krev, která se z nosu
50
dostane do nosohltanu je třeba vyplivnout a krev nepolykat. Spolykaná krev vyvolává nevůli,
zvracení - obraz azotémie. Dříve doporučovaný záklon hlavy vyvolává zatékání krve z nosu
do nosohltanu a polykání krve. Studené obklady na čelo, kořen nosu, nebo do zátylku nemají
žádné opodstatnění. Varuji před zasouváním vaty nebo gázy do nosních průduchů!
d. Lékařská pomoc
Hlubší zevní poranění nosu se řeší zvyklým chirurgickým postupem.
Zlomeniny nosních kostí s impresí se zpravidla ihned reponují, nereponované impresní
zlomeniny jsou po zhojení kosmeticky závadné a snižují průchodnost zevních dýchacích cest.
Předlékařskou pomocí neztišitelné krvácení může mít i jinou, než traumatickou příčinu hypertenze,
koagulopatie aj.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Rány v oblasti nosu a obličeje jsou zpravidla do 7 dnů zhojeny a hojí se zpravidla dobře a bez
komplikací.
Zlomeniny nosních kostí, zvláště po repozici, je třeba fixovat ochrannou, nejčastěji
plastovou dlahou, která umožňuje nepřerušovat sportovní aktivitu. Hojení zlomenin nosních
kostí je do 3 týdnů.
f. Možné komplikace
Při nereponovaných zlomeninách nosních kostí kosmeticky závadné deformity obličeje a
snížení průchodnosti zevních dýchacích cest.
7.2. Poranění nosohltanu
a. Etiologie
Nejčastější příčinou poranění nosohltanu je alergická reakce na nejrůznější příčinu - pyl,
píchnutí a bodnutí hmyzem, potraviny aj. Alergickou reakcí sliznice (histamin) nosohltanu
zbytní, prosákne a v krajním případě může i obturovat dýchací cesty - Quinckeho edém. Stav
může vyústit až v náhle vzniklý život ohrožující stav - dušení. Stav je zpravidla spojen s
chemózou spojivek.
b. Klinický obraz
Obraz dušení - postupně vznikající pocity nedostatku vzduchu nemožností se nadýchnout.
Sliznice dutiny ústní, nosohltanu prudce otéká a může i zcela obturovat dýchací cesty. Stav
může vést ke smrti zadušením.
c. Předlékařská pomoc
Na stav dušení vlivem Quinckeho edému je nutno rychle reagovat buď rychlým zavoláním
lékařské pomoci, nebo je nutno dýchací cesty okamžitě uvolnit.
Uvolněním dýchacích cest při celkovém obturujícím otoku sliznic je proříznutí jakýmkoli
ostrým předmětem (nůž, střep skla apod.) ligamentum conicum, které je hmatné jako „dolík“
mezi chrupavkou štítnou a chrupavkou prstenčitou. Tento život zachraňující výkon nazýváme
- koniotomií.
d. Lékařská pomoc
Stavy dušení vlivem alergické reakce jsou řešeny protizánětlivou, protiedematózní a
antihistaminovou léčbou léky podanými nitrožilně (Kalcium, Hydrokortison aj.)
51
Volné dýchací cesty ze zajišťují zasunutím vzduchovodu, v případě nutnosti je nutnost
otevření průdušnice - tracheotomie.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Alergické reakce sliznic odeznívají během několika hodin.
Osoby citlivé na možnost vzniku alergických reakcí - alergici, by měli mít u sebe neustále
léky, aby v případě počínající alergické reakce tyto mohly být okamžitě použity.
f. Možné komplikace
V případě Quinckeho edému stavy dušení až s možným následkem smrti.
7.3. Poranění stěny hrudní
a. Etiologie
Zlomeniny žeber a hrudní kosti vznikají jednak přímým nárazem těla na plochu (např. na
mantinel, na volant apod..), nebo nepřímo tlakem na hrudní koš (např. pádem s výše) Přímým
úderem vznikají zlomeniny žeber v místě tlaku, nepřímým mechanizmem žebra praskají v
místě maximální konvexity - v oblasti axillární.
Zlomenina žebra může vzniknout buď jednotlivá - lokalizovaným tlakem, nebo zlomenina
několika žeber - zlomenina sériová. tyto zlomeniny jsou charakterizovány zlomeninou kosti v
jednom místě. Plošným tlakem může vzniknout zlomenina několika žeber na dvou místech a
vzniká tak nestabilita hrudní stěny - zlomenina dvířková.
Zlomenina hrudní kosti vzniká rovněž přímým i nepřímým tlakem na hrudník, jako u
zlomeniny žeber.
Poraněním nervově cévního svazku, který probíhá pod žebrem, může dojít z cév (aa.
intercostales) ke krvácení do dutiny pohrudniční a vzniká tak - haemothorax. Vlivem silného
tlaku na hrudní stěnu mohou úlomky žeber proniknout až k plicní tkáni a poranit ji.
Otevřeným poraněním stěny hrudní - např. nabodnutí na ostrou větev - dochází k zevnímu
pneumotoraxu - viz níže.
b. Klinický obraz
Zlomeniny žeber se vyznačují přímou lokalizovanou bolestivostí v místě poškození kosti,
nebo kostí, bolestivostí při kašli. Dráždění ke kašli vyvolává podezření na dráždění
pohrudnice nebo poplicnice.
Při dvířkových zlomeninách žeber pozorujeme tzv. paradoxní dýchání, kdy při vdechu je
zlomenina několika žeber vtahována do hrudníku a při výdechu se poškozená část vyklenuje.
c. Předlékařská pomoc
Zlomeniny hrudníku stabilizujeme bandáží - elastické obinadlo, široká náplast apod..
d. Lékařská pomoc
52
Stabilizace hrudní stěny, jak je uvedena výše, sériové zlomeniny žeber se operují
osteosyntézou.
Je vhodné tlumení bolestí a kašle.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Lokalizované zlomeniny žeber jsou bolestivé asi 14 dní, sériové zlomeniny žeber se hojí asi
3-4 týdny.
f. Možné komplikace
Lokalizované zlomeniny hrudní kosti a žeber komplikace nebývají. U sériových zlomenin
žeber zpravidla spojených s haemothoraxem mohou vzniknout adheze - srůsty -v oblasti
pohrudniční dutiny se snížením vitální plicní kapacity.
7.4. Poranění pohrudniční dutiny a plic
a. Etiologie
Za fyziologického stavu je v dutině pohrudniční vzhledem k normálnímu atmosférickému
tlaku tlak negativní (intrapleurální tlak kolísá mezi - 4 až - 6 mm Hg). Negativní tlak v
pohrudniční dutině zabezpečuje rozvinutí vazivového plicního parenchymu.
Při vyrovnání negativního intrapleurálního tlaku a tlaku atmosférického, plíce kolabuje dochází
ke kolapsu plicních sklípků a plíce nedýchá. Vzniká pneumothorax.
Příčina pneumotoraxu je dvojí. Otevřením stěny hrudní - viz výše - vzniká zevní
pneumothorax, při porušení plicní tkáně vzniká vnitřní pneumothorax. Vnitřní pneumothorax
vzniká porušením plicní tkáně propíchnutím tkáně zlomeným žebrem, nebo spontánním
prasknutím oslabené (vrozené oslabení nebo následkem proběhlého zánětu) plicní tkáně
zpravidla při fyzickém výkonu u dosud jinak zdravého sportovce.
b. Klinický obraz
Zevní pneumothorax vždy je charakterizován otevřenou ranou hrudní stěny, ze které odchází
vzduch. Vnitřní pneumothorax vzniká zpravidla při fyzickém výkonu, kdy sportovec náhle
začne pociťovat dušnost, kašle a vykašlává krev. Vykašlávání krve je vždy spojeno s
postižením průdušnice, průdušek a plíce, nikdy při samostatném porušení hrudní stěny!
c. Předlékařská pomoc
Otevřený pneumothorax je nutno uzavřít neprodyšným materiálem - pogumovaná textilie,
igelitová taška, pláštěnka apod. Je samozřejmé ihned přivolání lékařské pomoci.
d. Lékařská pomoc
Lékařská pomoc při pneumothoraxu spočívá v obnovení negativního nitropohrudničního tlaku
punkcí hrudníku a pomocí vývěvy je atmosférický tlak odčerpán. Příčina pneumothoraxu otevřený
hrudním nebo porušená plicní tkáň je uzavřena chirurgicky.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
53
Ztráta fyzické sportovní aktivity je několikatýdenní.
f. Možné komplikace
Infekce pohrudniční dutiny, adheze pohrudniční dutiny s následným snížením vitální plicní
kapacity.
7.5. Utonutí
a. Etiologie
Utonutí vzniká vniknutím tekutiny do dýchacích cest a tím je znemožněna výměna plynů
mezi organizmem a zevním plynným prostředím. Vzniká dušení s celkovou alterací
organizmu.
Rozlišujeme tonutí ve sladké a ve slané vodě.
Při tonutí ve sladké vodě se hypoosmolární tekutina z plicních sklípků rychle vstřebává do
krevního oběhu a vzniká rychle otok mozku, který smrtí pacienta.
Při tonutí ve slané vodě nedochází ke vstřebávání hyperosmolární mořské vody do krevního
oběhu, naopak dochází k přechodu tělních tekutin do plic a vzniká otok plic.
b. Klinický obraz
Při tonutí - dušení - vzniká psychomotorická alterace organizmu, postižený koná neúčelné
pohyby, křečovitě drží zachránce. Následuje ztráta vědomí a smrt zadušením, nebo jde o smrt
mozkovou.
c. Předlékařská pomoc
Při první pomoci tonoucího je nutno jej zklidnit, při psychomotorické alteraci je jej často
nutno fyzicky zklidnit tak, aby nebyl ohrožen život zachránce.
Uchopením loketním hmatem hlavy tonoucího pod jeho čelistí tělo tonoucího stabilizujeme
nad hladinou a tělo tažením vytáhneme z vody. V dutině ústní a v dýchacích cestách často
bývají zvratky nebo cizí tělesa. Dutinu ústní vyčistíme. Při utonutí ve sladké vodě často v
plicích se voda již nenachází a proto může následovat klasická resuscitace. Při utonutí ve
slané vodě jsou plíce plné tekutiny, proto je vhodné polohování utonulého, aby voda mohla
vytéci z dýchacích cest, alespoň krátkodobě, a po té může následovat klasická
kardiopulmonální resuscitace.
d. Lékařská pomoc
Pokračování v kardiopulmonální resuscitaci, podání diuretik k zábraně otoku mozku, plic.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Pokud pacient přežije utonutí a pomoc je poskytnuta včas, závisí následný stav na tom, jak
dlouho byla mozková ischemie.
f. Možné komplikace
Při mozkové ischemii je různou měrou poškozena mozková tkáň s těžkými motorickými a
psychickými poruchami. Často vznikají paraartikulární ossifikace - vytvoření solidní kosti v
oblasti velkých kloubů s následnými těžkými kloubními kontrakturami.
54
8. Poranění oběhové soustavy
Rozdělení:
8.1. Poranění srdce
8.2. Poranění tepen
8.3. Poranění žil
8.1. Poranění srdce
a. Etiologie
Nejčastějším úrazem srdce je pohmoždění srdce následkem úderu do hrudníku. Vznikají
poruchy srdečního rytmu podrážděním elektrického převodního systému.
Otevřená poranění srdečního svalu jsou vzácná, protože srdeční sval je dobře chráněn z
ventrální strany hrudní kostí a vazivovým mezihrudím - mediastinem. Přesto může být
srdeční sval poškozen perforací - cizí těleso - například nabodnutí na ostrou větev. Krev z
pulsujícího srdce otvorem v srdečním svalu vniká do osrdečníku - perikardu - jde o pevný
vazivový obal srdce, zde se krev hromadí a srdce mechanicky utiskuje. Vzniká obraz srdeční
tamponády. Srdce je tak vlastní krví utištěno, mechanicky nemůže pracovat a vzniká srdeční
zástava.
b. Klinický obraz
Při pohmoždění srdce vznikají poruchy srdečního rytmu s nepravidelným hmatným
periferním pulsem.
Otevřená poranění srdce jsou charakterizována možným vytékáním značného množství krve z
rány v oblasti hrudníku.
c. Předlékařská pomoc
U pohmoždění srdce je nutný fyzický klid.
55
Při vniknutí cizího tělesa do hrudníku je nezbytné těleso v hrudníku vždy ponechat a
nevytahovat jej. Z určitých okolností i perforující poranění srdce může být viknuvším tělesem
pevně tamponováno, takže nedochází k úniku krve do osrdečníku. Odstraněním tělesa by
vznikla rychle srdeční tamponáda a smrt postiženého. Pro transportujeme postiženého i s
vniknutým cizím tělesem v hrudníku!
d. Lékařská pomoc
Život pacienta s perforujícím poraněním srdce může být za optimální situace a při správné
předlékařské pomoci zachráněn. Kardiochirurgickým výkonem může být srdeční sval sešit.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
U pohmoždění srdečního svalu poruchy rytmu odeznívají během několika dnů či týdnů, po
dobu změny srdečního rytmu není vhodná fyzická námaha.
f. Možné komplikace
Srdeční tamponáda při perforujícím poranění srdce s následkem smrti.
8.2. Poranění tepen
Rozdělení:
8.2.1. Zavřená poranění tepen
8.2.2. Otevřená poranění tepen
8.2.1. Zavřená poranění tepen
a. Etiologie
Zavřená poranění tepen jsou charakterizována ztrátou průchodu okysličené krve tepnou do
periferie.
Tepna může být stisknuta kostním úlomkem při zlomenině, přetažena jako struna přes
kobylku u luxací kloubních, stisknutí tepny je při compartement syndromu. Stisknutí tepen
může být rovněži vlivem dlouho naloženého škrtícího obvazu při otevřeném krvácení, nebo
vlivem nevhodně naloženého - těsného - fixačního obvazu.
Vnitřní nesmáčivá výstelka tepen - adventitia - se může vlivem traumatu shrnout a ucpat
tepnu jako záklopka.
Při všech těchto stavech vzniká periferní ischemie končetin. Následkem ischemie nedostatečného
prokrvení okysličenou krví - dochází k odumření měkkých tkání - měkké
tkáně podléhají nekróze. Následkem nekrózy měkké tkáně - svaly, šlachy, nervově cévní
systém - je nahrazován vazivem v kontraktuře. Vzniká tak Volkmannova ischemická
kontraktura - viz kapitola 2.1.4.
b. Klinický obraz
Periferní ischemie končetin vlivem zástavy průtoku krve v tepně je charakterizována velkou
bolestí v končetině a bledostí, mramorováním, končetiny. Ztráta periferní pulsace tepny.
Ischemická končetina je sníženě citlivá, nebo necitlivá, motorika je snížena, nebo chybí.
56
Bolest při ischemii může být často zaměněna za bolest vlivem poranění kůže, svalů, kloubů
nebo kostí. Proto je nutné sledovat klinický stav periferie - prokrvení končetiny. Je možnost
ischemie končetin vlivem poranění vnitřní cévní výstelky, adventitie, při tupém poranění
tepny při nárazu končetinou na stojící předmět, například při lyžování náraz vnitřní stranou
horní nebo dolní končetiny na strom !
c. Předlékařská pomoc
Předlékařská pomoc spočívá především v pečlivém sledování prokrvení periferie postižené
končetiny. Při objevení se příznaků ischemie - bolest, bledost, mramorování, ztráta citu a
pohybu - je nutný urgentní lékařský zákrok.
d. Lékařská pomoc
Lékařská pomoc spočívá v obnovení průchodnosti tepny. Uvolnění tlaku na cévu úlomkem
kosti, dislokovaným kloubem. Chirurgický zákrok je při compartement syndromu dekompresí
lóže, cévně chirurgický výkon je při uzávěrovém poranění adventitie cévy.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Stav závisí na době ischemie periferie. Pokud nevzniknou periferní nekrózy měkkých tkání, je
úprava funkce končetiny několika týdenní. Při vzniku Volkmannovy ischemické kontraktury
jde o stav trvalý a nevratný.
f. Možné komplikace
Periferní ischemie končetin, Volkmannova ischemická kontraktura.
8.2.2. Otevřená poranění tepen
a. Etiologie
Otevřené poranění tepny vzniká poraněním integrity stěny tepny zevně ostrým předmětem
nebo ostrým úlomkem dislokované kosti při zlomenině. Tepny mohou být pochopitelně
poraněny i při ztrátovém poranění končetin.
Při otevření velké tepny - pažní tepna - a. brachialis, stehenní tepna - a. femoralis, dochází k
rychlé a velké ztrátě krve. Snižuje se objem cirkulující krve, organizmus se dostává do
hypovolemického a anemického šoku.
b. Klinický obraz
Krev z tepny prudce vystřikuje v intervalech srdečního rytmu, je jasně červená. Obraz je
nezaměnitelný.
Při hypovolemickém a anemickém šoku pacient ztrácí postupně vědomí, puls se zrychluje,
může dojít ke smrti vlivem mozkové ischemie.
c. Předlékařská pomoc
Předlékařská pomoc spočívá při prvním kontaktu s postiženým, který krvácí z tepny, v
jakémkoli zastavení tepenného krvácení, třeba vložením pěsti do rány. Po zastavení krvácení,
nebo jeho snížení, lze zastavit krvácení pomocí tlakových bodů. Jde o stisknutí tepny od
poranění směrem k srdci oproti kosti.
57
Krvácení lze zastavit pomocí škrtidla. Škrtidlo rovněž nakládáme od poranění centrálně. J
vhodné použít škrtidla širokého, nejlépe gumové Esmarchovo obinadlo, které má být v každé
autolékárničce. Vhodné je použití koženého opasku, lze použít i šátek, který utahujeme rotací.
Je nevhodné použít jako škrtidlo drát nebo provaz, protože jeho tlakem může dojít v místě
zaškrcení k poranění nervově cévního svazku.
Poraněnou končetinu můžeme ponechat s naloženým škrtícím obvazem bez uvolnění asi do
60 minut. Po té, pokud není poskytnuta lékařská pomoc, je vhodné krátkodobé uvolnění
škrtidla k umožnění prokrvení měkkých tkání postižené končetiny ostatními neporušenými
cévami. Obvaz ponecháváme uvolněn do té doby, než se končetina opět prokrví. Postiženou
tepnu jistíme v tlakových místech kompresí, přímou kompresí tepny v místě krvácení apod.
d. Lékařská pomoc
Lékařská pomoc u poraněné tepny spočívá v cévně chirurgickém výkonu - cévní rekonstrukci.
Hypovolemický a anemický šok se řeší nitrožilním podáním náhradních krevních roztoků a
krevních převodů - transfúzemi.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Poraněná tepna chirurgicky ošetřená se hojí do 14 dnů.
f. Možné komplikace
Periferní ischemie končetiny s možným následkem Volkmannovy ischemické kontraktury.
Hypovolemický a anemický šok při velkém tepenném krvácení.
8.3. Poranění žil
Rozdělení:
8.3.1. Zavřená poranění žil
8.3.2. Otevřená poranění žil
8.3.1. Zavřená poranění žil
a. Etiologie
Periferní žíly mají cévní stěnu méně elastickou, než tepny, proto podléhají snadno útisku z
okolí. Stejně jako u uzavřeného poranění tepen mohou být žíly stisknuty týmž mechanizmem
jako mu poranění tepen.
b. Klinický obraz
Obraz uzavřeného velkého žilního kmene je takový, že v postižené končetině se odkysličená
žilní krev hromadí, protože do končetiny je neustále neporušenou tepnou přiváděna krev -
venostáza.
Končetina je oteklá, tmavě fialová.
c. Předlékařská pomoc
Předlékařská pomoc spočívá především v pečlivém sledování prokrvení periferie postižené
končetiny. Při objevení se příznaků venostázy - bolest, otok, tmavě fialová barva, ztráta citu a
pohybu - je nutný urgentní lékařský zákrok.
58
d. Lékařská pomoc
Lékařská pomoc spočívá v obnovení cévní drenáže. Stav je mnohdy obtížněji zvládnutelný,
protože krev může vytvořit v neprůchodných žilách krevní sraženiny - krevní tromby.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Rekanalizace ztrombotizované žíly trvá několik týdnů.
f. Možné komplikace
Žilní trombózy s nutností vytvoření náhradního - kolaterálního - žilního řečiště.
8.3.2. Otevřená poranění žil
a. Etiologie
Otevřené poranění žíly vzniká poraněním integrity žilní stěny zevně ostrým předmětem nebo
ostrým úlomkem dislokované kosti při zlomenině. Žilní stěna je tenčí, je proto snázeji
zranitelná, než tepna.
Specifickým poraněním žil je poranění žilních městků - varixů - na dolních končetinách.
Žilní městky - varixy - jsou výdutě žilních kmenů vznikající hydrostatickým tlakem krve pro
nedostatečnost žilních chlopní. Cévní stěna se ztenšuje, vyklenuje se pod kůži. Takto
rozšířené žíly mohou bát snadno poraněny i prostém škrábnutí trnem apod.
b. Klinický obraz
Žilní krvácení je charakterizováno vytékáním tmavě červené krve. Množství krve závisí na
velikosti poraněné žíly. Drobné žíly krvácí málo, krev pomalu vytéká z rány. Poraněné velké
žíly krvácí značně a pacient může v krátké době ztratit velké množství krve. Vzniká tak opět
hypovolemický a anemický šok, jak je popsán výše.
c. Předlékařská pomoc
U žilního krvácení se zpravidla daří zastavit většina krvácení tlakovým obvazem. Tlakový
obvaz se nakládá tak, že na místo poraněné žíly se přiloží sterilní mul, který se připevní
utaženým obinadlem.
Při nemožnosti zástavy žilního krvácení tlakovým obvazem je nutnost naložení škrtidla na
postiženou končetinu se všemi atributy, jež jsou popsány výše.
d. Lékařská pomoc
Zástava žilního krvácení spočívá v cévně chirurgickém výkonu.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Doba léčení poraněných žil je dána zhojením cévy a měkkých tkání.
f. Možné komplikace
Uzávěr žíly krevním trombem, zánět žíly.
59
9. Poranění zažívací soustavy
Rozdělení
9.1. Poranění rtů a dutiny ústní
9.2. Poranění čelisti a zubů
9.3. Poranění jícnu, žaludku a střev
9.4. Poranění parenchymatózních orgánů - jater, slinivky břišní a sleziny
9.1. Poranění rtů a dutiny ústní
a. Etiologie
Poranění rtů jsou častá při kontaktních sportech, vnikají tržnězhmožděná poranění nejčastěji
úderem. Vznikají jednak poranění kůže rtů, dále vznikají poranění sliznice rtů nárazem rtu na
zuby, často vznikají perforující poranění rtů - komunikace mezi zevní a vnitřní částí obličeje.
Rány kousnutím vznikají též často při vlastním poškozením (úder kolenem do dolní čelisti
při hlubokém dřepu po doskoku a následné kousnutí zuby do rtů a jazyka).
Poranění jazyka vzniká nejčastěji kousnutím mechanizmem uvedeným výše.
Sliznice dutiny ústní bývá poraněna požitím horkého nápoje - opaření.
b. Klinický obraz
60
Otevřené rány v oblasti rtů a v oblasti jazyka dosti krvácí. Následně vzniká otok poraněných
tkání. Často bývají penetrující rány rtů, kdy je otevřena komunikace mezi zevním kožním
krytem rtů a dutinou ústní.
c. Předlékařská pomoc
Zástava krvácení v oblasti rtů a v dutině ústní je nejlépe kompresí mulovým tampónem.
d. Lékařská pomoc
Otevřené rány v oblasti rtů jsou vhodné ošetřit standartním chirurgickým postupem - excizí
nekrotických okrajů a suturou. Chirurgicky neošetřené rány zanechávají kosmeticky závadné
zohyžďující jizvy. Poranění sliznice rtů se zpravidla chirurgicky neošetřuje.
Drobné krvácející rány jazyka se zpravidla neošetřují, větší krvácející ránu jazyka lze ošetřit
stehem.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Rány v oblasti rtů a jazyka se hojí velice dobře. Chirurgicky ošetřené rány jsou zhojeny bez
komplikací infekcí do 5 dnů, i hojení per secundam je ukončeno zpravidla zhojením do 10 -
14 dnů.
f. Možné komplikace
Infekce rány s následným rozestupem rány - dehiscencí. Kosmeticky jsou závadné jizvy.
9.2. Poranění čelistí a zubů
a. Etiologie
Zlomeniny čelistí a zubů spolu úzce souvisí. Zub je fixován vazivem v kostěnném
alveolárním výběžku horní nebo dolní čelisti. Při porušení celistvosti čelisti zpravidla má za
následek uvolnění zubu.
Horní nebo dolní čelist je poraněna nejčastěji zlomeninou přímým úderem. Horní čelist bývá
poraněna zpravidla v souvislosti s poraněním lebky nebo přímým úderem pohybujícího se
předmětu - hokejový kotouč, dolní čelist bývá poraněna stejným mechanizmem, navíc je
traumatizována přímým úderem - nejčastěji pěstí. Zlomenina dolní čelisti může probíhat v
oblasti těla, dalším typickým místem pro zlomeninu dolní čelisti je čelistní kloub. V tomto
místě při zlomenině čelistního kloubu - proc. articularis mandibulae - s posunem, může být
poraněn n. facialis. Vykloubení dolní čelisti je dalším možným poraněním. Toto poranění
vzniká při maximálním otevřením úst.
Poranění zubů se liší podle toho, kde je zub uvolněn. Zub je buď uvolněn jako celek
porušením jeho fixace v alveolárním výběžku - nejčastěji při zlomeninách čelisti, nebo je
poraněna jeho část nad dásní - korunka. Rozlišujeme poranění mléčného chrupu a
definitivního chrupu. Mléčný zub na nesmírný význam pro formování definitivní dentice,
proto je nutno jej pokud možno maximálně zachovat.
61
b. Klinický obraz
Poranění čelisti je charakterizováno bolestí, otokem, patologickou pohyblivostí jinak pevné
části čelisti a možným uvolněním zubů. Vykloubení dolní čelisti je charakterizováno
nemožností zavřít ústa. Poranění n. facialis - lícního nervu - je charakterizováno poklesem
tváře, dolního víčka a ústního koutku.
Zlomenina korunky zubu - celé nebo části - má za následek částečnou nebo úplnou ztrátu
viditelné části zubu. Pokud je porušena dřeň zubu, zub krvácí.
c. Předlékařská pomoc
Zlomenina těla dolní čelisti a zlomeniny alveolárních výběžků se fixují prakovým obvazem.
Vykloubení dolní čelisti neradím reponovat neerudovaně pro nebezpečí poranění n. facialis.
Ošetření poranění zubů je nutno svěřit zubnímu lékaři. Upozorňuji na nutnost ponechání i
uvolněného zubu v alveolárním výběžku, zvláště pak mléčného zubu.
d. Lékařská pomoc
Zlomeniny čelisti se reponují, fixují se plastovými dlahami nebo osteosyntetickým
materiálem.
Zlomeniny korunky zubu částečné se řeší zpravidla doplněním keramickým materiálem,
kompletní zlomenina zubní korunky je řešena korunkou umělou.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Zlomenina čelisti se fixuje podle typu zlomeniny 5-8 týdnů.
f. Možné komplikace
Při impresních nereponovaných zlomeninách horní čelisti je kosmeticky závadná deformita
obličeje. Při zlomenině čelistního výběžku dolní čelisti je nepříjemná obrna lícního nervu - n.
facialis.
Zlomeniny čelistí a zubů s porušením výživy zubu mohou mít za následek ztrátu zubu. Při
ztrátě mléčného zubu může být porušena pozdější formace definitivní zubní dentice. U dětí je
nutno sledovat, zda zub není natolik uvolněn, že může být vdechnut!
9.3. Poranění jícnu, žaludku a střev
a. Etiologie
Perforující poranění - prasknutí - dutých částí gastrointestinálního traktu je způsobeno buď
pronikajícím stěnu břišní - penetrujícím - poraněním (napíchnutí na oštěp, na ostrou větev),
nebo duté části GIT mohou být poraněny tupý násilím na dutinu břišní. Zvláště, když jsou,
zvláště žaludek, naplněny.
Prasknutí žaludku nebo střeva vyvolává silné nitrobřišní krvácení. Do dutiny břišní se vylévá
krev z bohatě krví zásobené žaludeční nebo střevní stěny. Do dutiny břišní se může tak vylít
až několik litrů krve. Vzniká haemoperitoneum, s následným haemorrhagickým hypovolemickým
a anemickým - hypoxickým šokem.
Duté části GIT obsahují jednak trávící enzymy, jednak bakteriální flóru - hnilobné a kvasné
bakterie. Obsah žaludku a střev se vylévá do dutiny pobřišniční - peritoneální dutina.
Peritoneální dutina je charakterizována velkou plochou a resorbční schopností. Bakterie a
jejich produkty - toxiny - se rychle vstřebávají do krevního oběhu a zaplavují organizmus.
62
Vzniká tak prudká bakteriémie a toxémie s rozvojem bakteriemického a toxického šoku
vedoucí až k smrti organizmu.
Tyto stavy jsou náhlou příhodou břišní, která ohrožuje život poraněného. Náhlá příhoda
břišní (NPB) vlivem krvácení může rovněž tak vzniknout následkem krvácení z
mimoděložního těhotenství nebo z prasklého žaludečního vředu.
NPB vlivem infekce může vzniknout i následkem zánětu - nejčastěji - zánětem červovitého
přívěsku slepého střeva - appendicitis.
b. Klinický obraz
Náhlá příhoda břišní (NPB) v počáteční fázi je charakterizována subjektivní i klinicky
zjistitelnou nespecifickou, nelokalizovanou bolestí v oblasti dutiny břišní. Pacient má
nevolnost, později zvrací. Jsou to první příznaky NPB. Břicho je zprvu citlivé na pohmat, při
rozvoji stavu vzniká až prknovité napětí břišní stěny s vymizením dechové vlny. V pozdějších
stádiích rozvinuté infekční peritonitídy vlivem toxinů stěna břišní naopak je ochablá. Při
nitrobřišním krvácení se objem břicha zvětšuje.
Při pokračující peritonitídě vzniká kromě již zmíněné bolesti břicha a zvracení, urychlení
srdeční frekvence a klesá tlak krevní. Tento stav je shodný při infekční peritonitídě i při
krvácení do dutiny břišní. Stav může vyústit ve smrt organizmu.
c. Předlékařská pomoc
Je nutno vždy rozpoznat, zda běží o NPB, která je charakterizována:
1. nespecifickou bolestí břicha
2. nevolností a zvracením
3. bledostí, potem
4. zrychlením srdečního tepu (v klidu nad 100 tepů / min.)
5. slabým, nízkým a nitkovitým tepem
6. poklesem krevního tlaku
7. rozvojem šoku
Při objevení se těchto příznaků je nutná neodkladná lékařská péče. Platí zde staré chirurgické
pravidlo, že nad „akutním břichem“ nesmí slunce zapadnout, nebo vyjít. Znamená to, že stav
je nutno vyřešit do 12 hodin od vzniku potíží. Platí zde nebezpečí z prodlení s nebezpečím
ztráty života i v současné moderní civilizaci!
Pacienta uložíme v klidu v horizontální poloze s podloženými dolními končetinami v
kolenních kloubech, vhodné jsou chladné obklady eventuálně led na břicho.
Je nutno upozornit na to, že „zánět slepého střeva“ - appendicitis - a jakákoli NPB, zpravidla
vzniká tak, že pacient má nevůli, zvrací, má nespecifické, difúzní bolesti břicha. Nelze
spoléhat na to, že pacienta nebolí při pohmatu v pravém podbřišku! Při objevení se příznaků
NPB je nutno pacienta řádně a včas odborně chirurgicky vyšetřit. Vždy je třeba mobilizovat
včas jakoukoli pomoc (horská služba, policie, rychlá zdravotnická pomoc - RZP) k záchraně
života postiženého !
Pro předlékařskou pomoc při zjištění příznaků, nebo podezření na NPB, platí pravidlo
včasného okamžitého, neodkladného, vyhledání lékařské pomoci za jakoukoli cenu a v
jakýchkoli podmínkách k záchraně života postiženého.
63
d. Lékařská pomoc
Lékařská pomoc při krvácení do dutiny břišní nebo při infekční symptomatologii NPB musí
vyřešit příčinu vzniku. Zpravidla následnou nitrobřišní operací je zjištěna a řešena příčina
vzniku NPB.
Krvácení do dutiny břišní je řešeno chirurgickou zástavou krvácení s následným doplněním
krevního oběhu náhradními krevními roztoky a transfúzemi.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Závisí na příčině vzniku NPB. Při řádně a včas zjištěné a léčené příčině NPB je stav vyřešen
do 3-5 týdnů.
Při vzniku komplikaci se doba pochopitelně přiměřeně prodlužuje podle příčina a stavu
komplikace.
f. Možné komplikace
Nejtěžší komplikací následkem nitrobřišního krvácení je smrt po rozvoji hypovolemického a
hypoxického, bakteriemického a toxoinfekčního šoku.
Po hnisavých zánětech v oblasti dutiny břišní vznikají často srůsty - adheze - v dutině břišní
se s následnými subjektivními potížemi charakteru nespecifických bolestí břicha, nevůlí apod.
9.4. Poranění parenchymatózních orgánů - jater, slinivky břišní a sleziny
a. Etiologie
Játra a slezina jsou za fyziologických poměrů dobře chráněny hrudním košem a pevnou
fixační blanou - capsula fibroza. Slinivka břišní je sice hluboko umístěna v dutině břišní a
zpravidla samostatně není samostatně traumatizována, ale v případě lokalizovaného tlaku na
stenu břišní, může i slinivka břišní být poraněna. Jde o mechanizmus např. „napíchnutí se na
řídítka“ u cyklisty, nebo při „píchnutí“ hokejovou holí apod.
Játra a slezina jsou orgány parenchymatózní, velice křehké, tedy při porušení jejich integrity
nedochází k retrakci krevních cév, dochází ke kontinuálnímu krvácení.
Při tupém úderu do oblasti jater nebo sleziny (krosček při ledním hokeji), nebo tupým
naražení těla na stojící předmět (hokejový mantinel, náraz lyžaře na strom apod.) může
křehký parenchym výše uvedených orgánů být porušen a dochází ke krvácení - jednodobá
ruptura jater. Pokud je násilí takové intenzity, že neporuší pevnou vazivovou blánu - capsulu
fibrozu, dochází ke krvácení pod tuto blánu - subkapsulární krvácení. Krev se pod kapsulou
fibrózou pozvolna hromadí a potíže pacienta jsou nevelké a nespecifické. Krev zůstává
uzavřena do pevného vazivového prostoru a nedochází ke krvácení do dutiny břišní. Pokud
hematom dosáhne takového rozměru a objemu, že intrakapsulární tlak přesáhne pevnost
vazivové blány, kapsula praská a krev se náhle ve značném množství vylévá do pobřišniční
dutiny. Dochází náhle k prudkému zhoršení klinického stavu pacienta, k rychlému rozvoji
hypovolemického a hypoxického šoku a je možná rychlá smrt - dvoudobá ruptura. Ke
dvoudobé ruptuře může dojít až za několik hodin od vzniku poranění břicha! V oblasti sleziny
je klinický stav poranění obdobný, zpravila dochází k přímému krvácení do dutiny břišní.
Poraněním slinivky břišní pohmožděním může vzniknout nekróza - odumření - slinivky břišní.
Jde o těžký stav, často až s letálním průběhem.
b. Klinický obraz
Při poranění jater, sleziny a slinivky břišní jsou nespecifické bolesti v oblasti břicha, tlak pod
obloukem žeberním, nevolnost, zvracení, celkové příznaky jako u náhlých příhod břišních.
64
c. Předlékařská pomoc
Při podezření na poranění parenchymatózních orgánů po tupém poranění břicha - náraz, pád
apod., za rozvoje příznaků NPB, je nutnost okamžitého zajištění lékařské péče. Upozorňuji
na volný interval u subkapsulárního krvácení s následnou rychlou až dramatickou změnou
zdravotního stavu po dvoudobé ruptuře.
d. Lékařská pomoc
Lékařská pomoc spočívá v otevření dutiny břišní, sanaci krvácení z parenchymatózního
orgánu. Při poranění sleziny se zpravidla tento orgán odnímá. Po chirurgickém odejmutí
sleziny - splenektomii - je organizmus zvýšeně citlivý na jakoukoli infekci. Je zde porucha
imunity. I lehké infekce, zejména bakteriální mají těžší průběh, než u zdravého člověka postsplenektomický
syndrom. Může tak dojít po splenektomiích i k těžkým život ohrožujícím
septickým stavům.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Po poranění parenchymatózních orgánů je ztráta sportovní aktivity několikatýdenní až
několikaměsíční.
f. Možné komplikace
Krvácení do dutiny břišní s nezvládnutelným rozvojem hemoragického - hypovolemického a
anemického šoku - může mít za následek smrt pacienta. Pohmoždění slinivky přišní s
následnou nekrózou je vážným, život ohrožujícím, stavem.
Postsplenektomický syndrom - viz výše.
10. Poranění vylučovací soustavy a pohlavních orgánů
Rozdělení:
10.1. Poranění ledvin
10.2. Poranění močových cest
10.3. Poranění pohlavních orgánů
10.1. Poranění ledvin
a. Etiologie
Ledviny jsou párovým orgánem umístěným paravertebrálně v oblasti L1 až L2 v
retroperitoneu - za dutinou břišní, se kterou nesouvisí. Jsou fixovány pevným vazivovým
obalem - capsula fibróza - a cévní stopkou. Cévy ledvinné jsou krátké a široké. Tepny
vycházejí přímo z břišní aorty (aa. renales - ledvinné tepny) a žíly vtékají přímo do dolní duté
žíly (vv. renales - ledvinné žíly).
Po poranění ledvin - nejčastěji pádem z výše (horolezectví, parašutismus, rogala) - může dojít
po pádu kinetickou energií ledvin k odtržení ledvin v oblasti ledvinné stopky od velkých cév
65
a k následnému nezvládnutelnému krvácení. Po poranění velkých cév ledvin výše uvedeným
mechanizmem se zpravidla nepodaří pacienta zachránit.
Po tupém nárazu na oblast zad, eventuálně břicha, může dojít k pohmoždění nebo prasknutí ruptuře
- parenchymu ledviny.
Podobně, jako u jater, může dojít ke krvácení pod vazivovou blánu ledvin - subkapsulární
hematom.
b. Klinický obraz
U pohmoždění ledvin dochází k neznatelnému krvácení do močových cest, pouze s
laboratorním průkazem krvácení do močových cest - mikroskopická hematurie. Při hrubším
poranění ledvinného parenchymu se objevuje krvácení z poraněného parenchymu ledviny,
kdy moč je krví více či méně zbarvena - makroskopická hematurie.
Pacienti s poraněním ledviny si stěžují na buď na trvalé tupé bolesti v oblasti zad a břicha,
nebo mají bolesti rázu kolikovitého - bolesti se stupňují, dosahují maxima, po té zvolna
ustupují, aby po určité době opět se zhoršovaly a cyklus se opakuje. Je pocit nevůle, zvracení,
slabost, bledost, pocení. Je přítomnost krve v moči charakteru makroskopické, nebo
mikroskopické hematurie.
U poranění ledviny je pozitivní citlivost a bolest při tupém úderu do krajiny ledvin.
c. Předlékařská pomoc
Klidový režim vyhledání lékařské pomoci.
d. Lékařská pomoc
Léčení při poranění ledvin je zpravidla konzervativní a spočívá ve stabilizaci stavu pacienta.
Pouze v případě destrukce ledviny je nutno její odejmutí.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Délka léčení při poranění ledviny je zpravidla několika týdenní.
f. Možné komplikace
Krvácení do retroperitonea po poranění velkých cév ledvin je zpravidla nezvládnutelné pro
nemožnost rychlého vyhledání lékařské pomoci a nemožnost rychlého odsunu pacienta - pád
horolezce.
10.2. Poranění močových cest
a. Etiologie
Močové cesty - močovody, močový měchýř a močová trubice bývají rovněž traumaty
alterovány. Močovody jsou hluboce uloženy v retroperitoneu a mohou být poraněny při
komplikovaných poraněních zpravidla zlomeninách pánve.
Močový měchýř, který je umístěn v malé pánvi, při vyprázdnění je chráněn stydkými kostmi,
v případě naplnění (až cca 900 ml) vystupuje nad sponu stydkou až pod pupek a může být
tupým úderem poraněn. Vzniká ruptura močového měchýře, dochází ke krvácení do oblasti
malé pánve i do pobřišniční dutiny, je přítomna makroskopická hematurie. Moč se vylévá do
dutiny břišní. Vzhledem k tomu, že moč je zpravidla sterilní, nedochází k bakteriémii a
toxémii organizmu. Vzniká samozřejmě klinický obraz náhlé příhody břišní - NPB. Naplněný
močový měchýř může být rovněž poraněn tak, že např. při jízdě automobilem (při upoutaném
66
těle bezpečnostními pásy) při rychlém zabrzdění kinetickou energií se může odtrhnout
močový měchýř od močové trubice.
Močová trubice u žen je spolehlivě chráněna v oblasti malé pánve a hráze. U mužů je
poranění močové trubice spojeno s poraněním penisu - viz kapitola 10.3.
b. Klinický obraz
Při poranění močového měchýře je zpravidla přítomna v moči krev - makroskopická
hematurie. Při perforujícím poranění močového měchýře s vylitím krve a moči do oblasti
pobřišnice je obraz NPB.
c. Předlékařská pomoc
Každá přítomnost krve v moči je naléhavým stavem a je nutné lékařské vyšetření.
Přítomnost krve v moči může mít i jinou, než traumatickou příčinu - např. močový kamínek
aj.
d. Lékařská pomoc
Lékařská pomoc spočívá ve stanovení příčiny krvácení do močových cest a bolestí v oblasti
zad. Léčebné postupy jsou v uvedeném případě zpravidla konzervativní, ruptura močového
měchýře se řeší chirurgicky jeho sešitím.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Délka léčení a ztráty sportovní aktivity je zpravidla několikatýdenní.
f. Možné komplikace
V uvedeném typu poranění zpravidla nebývají přítomny
10.3. Poranění pohlavních orgánů
a. Etiologie
Ženské pohlavní orgány jsou umístěny hluboko v malé pánvi a zpravidla nebývají
traumatizovány. Během menstruačního cyklu - při ovulaci a malém krvácení z grafského
foliklu může být obraz dráždění pobřišnice se všemi lehkými příznaky NPB - bolesti břicha,
nevolností zvracení, bledostí apod. Typickou dobou vzniku potíží je 11. - 14. den
menstruačního cyklu.
Náhlou příhodou břišní je i krvácení z prasklého mimoděložního těhotenství. Jde vždy o NPB
s příznaky haemorrhagického šoku.
Poranění panenské blány sportem - často udávanou nadměrnou námahou, extrémním
roznožením v gymnastice, pádem na gymnastické náčiní aj., je vyloučeno. Poranění této
struktury je vždy jiným mechanizmem, než sportovní činností.
Mužské pohlavní orgány jsou naopak traumatizovány často přímým úderem - nejčastěji
kopnutím. Při tomto tupém poranění šourku, plen varlat a varlat vzniká pohmoždění. V
řídkých tkáňových strukturách vzniká snadno krvácení - hematom - haemoscrotum. V oblasti
šourku končí nervová vlákna n. vagus a při jejich podráždění vzniká nevůle, zvracení, srdeční
67
arytmie aj. Častá jsou i krvavá zranění šourku - skrota. Tržné rány s i s výhřezem
intraskrotálních struktur vznikají např. poraněním o hřebík aj.
b. Klinický obraz
U žen při dráždění pobřišnice u krvácení do oblasti malé pánve jsou příznaky náhlé příhody
břišní, které jsou uvedeny výše.
Pohmoždění šourku je charakterizováno poměrně značným otokem, hematomem haemoscrotum.
Podráždění n. vagus je uvedeno výše.
c. Předlékařská pomoc
Při náhlých příhodách břišních je nutný klid, horizontální poloha s podloženými dolními
končetinami, je nutné zajištění trvalého sledování - i v noci, zajištění lékařské péče.
Při haemorrhagickém šoku je nutná nekrvavá autotransfúze.
Pohmoždění šourku léčíme studenými obklady, protizánětlivými mastmi.
d. Lékařská pomoc
Řešení NPB je zpravidla chirurgické. Krvavá poranění šourku se léčí podle chirurgických
zásad.
Výron krve do oblasti šourku - haemoscrotum - je nutno někdy řešit evakuační punkcí.
e. Délka léčení a ztráty sportovní aktivity
Dráždění pobřišnice prasklým grafským foliklem odeznívá zpravidla během několika hodin.
Mimoděložní těhotenství po chirurgickém léčení vyřazuje sportovkyni z činnosti asi na 14 -
21 dní podle druhu sportu.
Pohmoždění šourku a hematomy odeznívají během několika dnů.
f. Možné komplikace
Komplikace krvácení do oblasti malé pánve jsou uvedeny v kapitole 9.3.
V. Tabulky
Tabulka 1.
Sportovní úrazy v ČSTV (1977 - 1983)
Pořadí Sportovní odvětví Podíl v %
1. Kopaná 47,96
2. Lední hokej 26,87
3. Házená 5,02
68
4. Odbíjená 3,78
5. Košíková 3,12
6. Lyžování 2,32
7. Zápas 1,42
8. Ragby 1,23
9. Lehká atletika 1,22
10. Cyklistika 1,11
11. Judo 1,04
12. Sportovní gymnastika 1,03
13. Box 0,70
14. Jezdectví 0,68
15. Tenis 0,40
16. Pozemní hokej 0,31
17. Plavání 0,30
18. Boby a saně 0,29
19. Kanoistika 0,28
20. Veslování 0,19
21. Stolní tenis 0,15
22. Krasobruslení 0,13
23. Vzpírání 0,11
24. Kuželky 0,10
25. Moderní gymnastika 0,07
26. Jachting 0,04
27. Šerm 0,04
28. Badminton 0,04
29. Rychlobruslení 0,01
30. Lukostřelba 0,01
31. Ostatní sporty 0,03
Tabulka 2.
Sportovní úrazovost ČSTV (1977 - 1983)
Pořadí Sportovní odvětví Sportovní úrazovost
(počet úrazů na 100 sportovců)
1. Box 5,30
2. Ragby 5,09
3. Lední hokej 5,08
4. Házená 2,42
5. Boby a saně 2,02
6. Zápas 1,66
7. Kopaná 1,50
8. Košíková 1,41
69
9. Pozemní hokej 1,31
10. Judo 1,22
11. Cyklistika 1,16
12. Odbíjená 1,06
13. Vzpírání 0,76
14. Jezdectví 0,67
15. Sportovní gymnastika 0,51
16. Lyžování 0,48
17. Atletika 0,46
18. Badminton 0,35
19. Krasobruslení 0,25
20. Šerm 0,22
21. Kanoistika 0,21
22. Veslování 0,21
23. Kuželky 0,20
24. Plavání 0,19
25. Tenis 0,17
26. Jachting 0,17
27. Moderní gymnastika 0,09
28. Stolní tenis 0,06
Tabulka 3.
Rozdělení úrazů v ČSTV (1977 - 1983) podle příčin vzniku
Příčina úrazu Muži v % Ženy v % Celkem v %
Druhá osoba 68,9 32,1 66,1
Technické 16,1 39,4 17,9
Klimatické 7,1 10,4 7,4
Chybná metodika 6,4 14,2 7,0
Subjektivní 1,2 3,0 1,3
Organizační 0,2 0,6 0,2
Nezjištěné 0,1 0,3 0,1
Celkem 100,0 100,0 100,0
70
Tabulka 4.
Rozdělení úrazů členů ČSTV (1977 - 1983) podle mechanizmu zranění
Mechanizmus úrazu Muži v % Ženy v % Celkem v %
Úder 34,0 14,8 32,6
Pád 20,6 28,5 21,2
Srážka 20,3 7,4 19,3
Chtěný pád 10,8 28,0 12,0
Náraz 9,4 10,6 9,4
Nekoordinovaný pohyb 3,5 3,4 3,5
Výskok 0,5 5,1 0,9
Různý jiný 0,7 1,6 0,8
Nezjištěný 0,2 0,6 0,3
Celkem 100,0 100,0 100,0
VI. Literatura:
1. Blareth, W., Ulrich, H.W.: Späterergebnisse in der Orthopädie und Traumatologie
Springer Verlag, Berlin, 1986
2. Cohen, J.F., Bonfiglio C.B., Campbell,J.D.: Orthopaedics Pathofyziology, Diagnosis and
Treatment
Churchill Livingstone, N.Y., Edinburgh, London, Melbourne, 1990
3. Dvořáček, I., Hrabovský, J.: První pomoc
Avicenum, Praha, 1981
4. Charvát, A., Kučera, M.: Sportovní traumatologie
Olympia, Praha, 1978
5. Kvapilík, J., Nápravník, Č., Šrámek, P., Lesáková, K.: Tělovýchovné lékaství
71
SPN, Praha, 1981
6. Nápravník, Č.: Lékař a kopaná
Olympia, Praha, 1987
7. Müller - Lange, P., Haase, F.M.: Untersuchung, Diagnostik, Therapie, Notfall - Klinik
leifaden Chirurgie
Jungjohann Verlagsgesselschaft, Neckarsulm, 1995
8. Rockwood, J.R.: Fractures in adults
J.B.Lippcontt, N.Y., 1991
9. Rouš, J., kolektiv.: Tělovýchovné lékařství
Universita J.E.Purkyně, Brno, 1985
10. Schmid, L., Krtička, F.: První pomoc při sportovních úrazech
Olympia, Praha, 1979
Titulní list k publikaci
Autor: MUDr. René Moster, CSc.
Název díla: Sportovní traumatologie
Druh díla: Skriptum
Počet stran celkem: 70
Požadovaný náklad: výtisků
Termín dodání: VI/97