Týmová koheze

Tod David, Thatcher Joanne, Rahman Rachel (2012). Psychologie sportu. Grada publishing, Praha.


Fáze skupiny (fotbalového týmu):

1.       utváření – nejistota – strach – slepá poslušnost

2.       bouření se proti trenérovi – staršímu hráči – lepšímu hráči – proti pravidlům

3.       normování – skupinové myšlení – přinášení oběti ve prospěch skupiny – zvnitřnění

4.       vykonávání – nejlepší výkon

5.       ukončování – rozpad skupiny

Koheze obsahuje 4 oblasti:

1.       skupinová (týmová) integrace na úkol – společné sdílení konkrétních cílů spjatých
s výkonem nebo úkolem

2.       skupinová integrace pro sociální faktory – společné trávení času, vzájemná blízkost,
otevřenost, svěřování, podpora. Když se nedaří vytvořit blízkost a otevřenost, nebát se mluvit
v týmu proč. Nebát se trenérem rozčísnout a dokončit citlivé téma, nenechávat ho otevřené.
Nehodnotit, neodsuzovat. Stačí pravidlo: co je venku, není uvnitř (jedince).

3.       přitažlivost skupinového cíle pro jednotlivce – jednotlivce zajímá, jakých cílů chce
skupina dokázat.

4.       sociální přitažlivost skupiny pro jednotlivce – jednotlivec stojí být přijímán týmem.

Jak zvýšit kohezi trenérem:

a)      jasné definování a společné sdílení cílů – orientace na úkol a jejich systematická zpětná
vazba, nejlépe pomocí měřitelných a zveřejňovaných výsledků úsilí (zavedení a zveřejnění křivek
výkonů v průběhu sezóny u všech hráčů – téma k diskusi).

b)      pozitivní zpětná vazba – ocenění motivuje delší čas než tresty.

c)       demokratický styl – podporuje sdílení, ocenění, bezpečné teritorium. Hráči cítí, že jsou
díky svým postřehům, postojům součástí procesu rozhodování.

d)      rovná a spravedlivá pravidla pro všechny

e)      zaměření se na zapojení úkolu (sledování dílčích cílů, kontrola provedení) a snižování
zapojení se na ego hráčů (sebepodceňování, strach z porážky) vede k důvěře ve vlastní i skupinovou
zdatnost.

f)       při vysoké kohezi je porážka pociťována méně bolestně (ego orientace není tak vysoká).

g)      vysoká koheze snižuje napětí, strach z porážky, depresivitu, nepřátelskost a závist mezi
hráči i jejich sociální lenost (snižuje princip minimaxu).

h)      nejlepší hráč (Jágr-hokej-Kladno) se má chtít dělit o své zkušenosti, ne kritizovat a
ponižovat ostatní.

Oblasti osobního rozvoje trenéra:

1)      nebát se silného dominantního iniciování týmu v případě mladých nezkušených hráčů a
v případě, že proti týmu stojí papírově silnější tým (nutno oznámit a vysvětlit předem).

2)      Mapovat tři složky svého chování a chování hráčů:

A)     Požadované chování – co se po trenérovi chce (vedení, realizační tým, společnost, rodiče
hráčů)

B)      Skutečné chování trenéra

C)      Preferované chování – co by chtěli hráči.

A + B + C jsou v souladu = dobrý výkon + spokojenost hráčů

A – B – C nejsou v souladu = špatný výkon + nízká spokojenost hráčů

A + B – C = dobrý výkon + nízká spokojenost hráčů (hádky, protesty, viz aktuálně Ronaldo a trenér
Juventusu)

A – B + C = nízký výkon + vysoká spokojenost hráčů

A + C – B = vyhoření trenéra, ztráta motivace týmu.

V čem se cvičit, rozvíjet?

Bohužel, schopnost rozpoznat postoje hráčů je vyšší u trenérů individuálních sportů. Tuto schopnost
lze zvýšit pravidelnou systematickou zpětnou vazbou – dotazováním se po zápase hráčů, jestli to, co
viděli trenéři, odpovídá tomu, co si myslí o svém výkonu hráči (např. snížení motivace nebo zvýšený
strach z prohry se na hřišti projevuje stejně – hráčům „svazuje“ nohy).

Důvěra trenérů ve vlastní zdatnost, čili důvěra, že dokáží tým nebo jednotlivce efektivně ovlivnit,
má pozitivní vliv na jejich chování (B), a tím pádem i na výkon a spokojenost hráčů (C) a
samozřejmě i na spokojenost vedení (A). Trenér má právo chodit na školení, kde vidí, co a jak se u
hráčů tréninkem skutečně mění, co a jak funguje. Co krátkodobě, dlouhodobě atd. Podpora (A)!

Vedení (A) musí projevit důvěru v trenéry. Pokud ne, musí se komunikovat, co a jak zlepšit.

5 zásad trénování dle Smith a Smoll, 1997:

1.       Trenéři by se měli snažit vytvářet prostředí mistrovství (orientace na úkol), v němž je
hlavní důraz kladen na osvojování si nových dovedností a rozvoj sebedůvěry, nikoliv na soutěživé
prostředí, kde jde především o vítězství. (Nebojte se zvýšit automaticky standardy, o kterých víte,
že skutečně rozvíjí nové dovednosti hráčů-diskuse).

2.       Trenéři by se měli snažit udržovat povzbuzení a pozitivní přístup tak, aby poskytovali
hráčům pozitivní posílení (sebedůvěru) a konstruktivní kritiku předávali pozitivním a přátelským
(bezpečným) způsobem.

3.       Trenéři, ale i vedení (A) by se měli snažit vytvářet podporu a soudržnost mezi hráči týmu
a měli by vytvářet pocit závazků vůči týmu.

4.       Hráči v týmu by se měli účastnit vytváření pravidel, rolí a zodpovědností každého člena
týmu. Pokud hráči takovou příležitost mají, roste pravděpodobnost skutečného aktivního zapojení se
v týmu a dodržování stanovených pravidel (diskuse?). Vytvořte den před zápasem 15minutovou debatu
hráčů, co kde, kdo a jak má hrát, jestli s tím souhlasí a co si o tom myslíte Vy jako trenéři.

5.       Sledování vlastní trenérské efektivity dle bodů 1 – 4. Bylo zjištěno, že školení
efektivity trenérů zvyšuje výskyt žádoucího chování (B) trenérů a tím i výkon hráčů.