METODOLOGIE A STATISTIKA II METODOLOGIE np2019+nk2019 np4001+nk4001 Vyučující: doc. RNDr. Jiří Zháněl, Dr. garant předmětu Doc. RNDr. Jiří Zháněl, Dr. • Absolvent Přírodovědecké fakulty UP v Olomouci, obor M-TV • UP OL „Laboratoř vrcholového sportu“ • FTK UP Olomouc (do 2014) • Výuka a výzkum v předmětech Antropomotorika, Metodologie, Statistika • Do 2016 předseda česko-slovenské sekce Antropomotoriky, místopředseda ČKS Doc. RNDr. Jiří Zháněl, Dr. Studium a výzkum (1993, 1997) Technische Universität München, Fakultät für Sportwissenschaften Prof. Dr. K.-H. Leist Prof. Dr. J. Loibl Prof. DR. M. Grosser Doc. RNDr. Jiří Zháněl, Dr. Aktivity v oblasti závodního sportu • Člen realizačního týmu reprezentačního družstva lyžařů skokanů ČSSR • (1988-1992, Raška, Ploc, Parma, Sakala) • Člen (od 1998), předseda (od 2002) Metodické komise ČTS. Garant školení tenisových trenérů 1. a 2. třídy. • Člen VMS ČOV (do 2017) VÝUKOVÝ PROGRAM I. METODOLOGIE 1 ÚVOD DO METODOLOGIE VĚDY 2 KVANTITATIVNÍ VÝZKUM 2.1 Varianty (typy, metody) výzkumu 2.2 Výzkumný problém, cíl výzkumu, výzkumná otázka, hypotézy 2.3. Metodika (výzkumný soubor atd.) 2.4 Analýza dat (deskriptivní a analytická statistika) 3 KVALITATIVNÍ VÝZKUM 3.1 Základní charakteristiky návrhu plán kvalitativního výzkumu. 3.2 Projekt kvalitativní studie 3.3 Obecná struktura projektu kvalitativního výzkumu VÝUKOVÝ PROGRAM II. STATISTIKA 1. DESKRIPTIVNÍ STATISTIKA 4.1 Statistické třídění dat, zpracování a grafické znázornění 4.2 Míry polohy 4.3 Míry variability 4.4 Standardní skóre 4.5 Míry závislosti VÝUKOVÝ PROGRAM DOPORUČENÁ LITERATURA Blahuš, P. (1988). K metodologii použití statistických metod v psychologii. Praha: Academia. Blahuš, P. (1996). K systémovému pojetí statistických metod v metodologii empirického výzkumu chování. Praha: Karolinum. Bortz, J. (2005). Statistik für Human – und Sozialwissenschaftler. Berlin: Springer Verlag. DOPORUČENÁ LITERATURA Ferjenčík, J. (2000). Úvod do metodologie psychologického výzkumu. Praha: Portál. Haag, H. (2010). Research methodology for sport and exercise science: a comprehensive introduction for study and research. Berlin: Logos. Hendl, J. (2012). Přehled statistických metod zpracování dat. Analýza a metaanalýza dat. Praha: Portál. Hendl a kol. (2014). Statistika v aplikacích. Praha: Portál. DOPORUČENÁ LITERATURA Chráska, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu. Základy kvantitativního výzkumu. Praha: Grada Publishing. Kerlinger, F. N. (1972). Základy výzkumu chování. Praha: Academia. Rockmann, U. & Bömermann, H. (2006). Grundlagen der sportwissenschaftlichen Forschungsmethoden und Statistik. Schorndorf: Hofmann Verlag. Zháněl, J., Hellebrandt, V., & Sebera, M. (2014). Dříve „Metodologie výzkumné práce“ Brno: MU, FSpS. Nyní „Metodologie kvantitativního výzkumu“ K dispozici v IS Zháněl, J., Hellebrandt, V., & Sebera, M. (2014). „Metodologie výzkumné práce“ . Brno: MU, FSpS. Zháněl, J. (2018). Přednášky předmětu np+np2019. https://is.muni.cz/ Hendl. J., Blahuš, P. (2016). Metodologie výzkumné práce. Retrieved from http://web.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/ http://web.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/jera bek3/podrobnyjerabek.htm Citování a bibliografické citace podle ISO 690 (2017). Směrnice FSpS č. 11/2017 Pokyny k vypracování závěrečných prací (bakalářských/magisterských/rigorózních) Video (hokej, lyže, tenis) Výzkumný záměr – problém - otázka Co nás z výzkumného hlediska zajímá? Př. Význam motorických schopností (pro …) Výzkumná otázka: Co chceme zjistit? Např. Jaká je úroveň silových a rychlostních schopností tenistů U14? ZÁKLADNÍ POJMY VĚDA – VĚDY O SPORTU (SPORTOVNÍ VĚDY) KINANTROPOLOGIE–KINEZIOLOGIE– SPORT SCIENCE-SPORTWISSENSCHAFT MaS II_1 SPORTOVNÍ VĚDY (vědy o sportu) Kinantropologie (CZ), Sportwissenschaft, Bewegungswissenschaft (DE) Sport Science, Kineziologie (USA, UK) versus Matematika resp. Fyzika (Pythagorova věta, 6.s.př.n.l. x Motorické schopnosti, cca 1960) „Motorická schopnost může být obecně vymezena jako soubor předpokladů (úspěšné) pohybové činnosti, jako souhrn či komplex vnitřních integrovaných předpokladů organismu“ (Měkota & Blahuš, 1983) „Motorické schopnosti jsou komplexní individuální předpoklady pohybového výkonu člověka, které jsou primárně determinovány fyziologickými a neurofyziologickými systémy a znaky tělesné stavby“ (Carl, 1992). Pythagorova věta (6. stol. př.n.l.) Obsah čtverce nad přeponou pravoúhlého trojúhelníka je roven součtu obsahů čtverců nad jeho odvěsnami (c2 = a2 + b2) VĚDA (obecné pojetí) V 8.–6. století př.n.l., Řecko, Řím: Demokrit, Aristoteles, Platon) Věda je soustavná, kritická a metodická snaha o pravdivé a obecné poznání v určité vymezené oblasti skutečnosti (Encyklopedie Diderot, 1999, 249). Věda = ucelený systém informací získaný nějakou vědeckou metodou (např. MS). VĚDECKÝ VÝZKUM <=> VĚDECKÁ PRÁCE Věda jako snaha o poznání přírody: historie vědy spojena s náboženstvím a astronomií a se jmény: Thales Milétský (6. př.n.l.) Pythagoras (6.), Aristoteles (4.), Archimedes (3.) (Encyclopaedia Britannica). VĚDECKÝ VÝZKUM <=> VĚDECKÁ PRÁCE Vědecký výzkum … zkoumání … výroků o … vztazích mezi … jevy (Kerlinger, 1972). Moderní věda (16. století): Koperník (1543). O obězích nebeských těles. Tycho de Brahe, Newton, Einstein. VĚDA Vědní disciplíny (A až Z, Wikipedie) Adiktologie – nauka o závislostech. Adultopsychologie – psychologie dospělých. …... Kinantropologie = multidisciplinární věda o pohybu člověka. ….. Zoopsychologie – věda o chování a psychice zvířat. Zymologie – chemický obor zkoumající kvašení. Cílem vědy je vytvoření teorie, snaha o nalezení obecně platných vysvětlení přirozených jevů. Teorie relativity (fyzika, Einstein). Teorie chaosu (matematika, fyzika, Poincaré) Evoluční teorie (biologie, Darwin) Teorie her (matematika, Morgenstern) TEORIE STRUKTURY MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ Motorické schopnostiMotorické schopnosti Kondiční Silové Vytrvalostní  Reakční  Rytmická  Rovnováhová  Prostorová-orientační  Kinestetická-diferenciační Koordinační Flexibilita Rychlostní Obrázek 1. Obecné schéma motorických schopností (Měkota & Blahuš, 1983, 100; upraveno) Teorie struktury motorických schopností VĚDA Základní cíl vědy (vytvoření teorie), se uskutečňuje prostřednictvím vědeckého výzkumu. Vědecký výzkum = systematické, kontrolované, empirické a kritické zkoumání hypotetických výroků o předpokládaných vztazích mezi přirozenými jevy (Kerlinger, 1972, 27). KINANTROPOLOGIE Vědecký výzkum v kinantropologii zaměřen na: (1) pohybové činnosti (rekreační a školní tělesná výchova), (2) sportovní činnosti (závodní sport, sport handicapovaných, rehabilitace, atd. (Blahuš, 1993). VĚDECKÁ PRÁCE <=> VĚDECKÝ VÝZKUM Typy vědeckých prací: bakalářská, magisterská, dizertační, habilitační, monografie, vědecké publikace… Účel vědecké práce při studiu: prokázat schopnost řešit samostatně (1) odborný (BP) nebo (2) vědecký problém (MP). STRUKTURA VĚDECKÉ PRÁCE Pojem: struktura vědecké práce Google (24.9.2018) = 2 960 000 odkazů (CZ) Hendl. J., Blahuš, P. (2019). Metodologie výzkumné práce. Retrieved from http://web.ftvs.cuni.cz/hendl/metodologie/ STRUKTURA VĚDECKÉ PRÁCE MaS II_1 VĚDECKÁ PRÁCE - OBECNÁ STRUKTURA 1. ÚVOD 2. SYNTÉZA POZNATKŮ (přehled lit., VP). 3. CÍLE VÝZKUMU, VÝZKUMNÉ OTÁZKA, HYPOTÉZY 4. METODIKA Výzkumný soubor, výzkumné metody, design. 5. VÝSLEDKY 6. DISKUSE (srovnání, důsledky, doporučení) 7. ZÁVĚRY LITERATURA (Referenční seznam, ISO 690) ÚKOL NA PŘÍŠTĚ Promyslet vlastní návrh projektu Formulovat: 1. Vlastní výzkumný problém (sport, …) 2. Formulovat výzkumnou otázku/-y 3. Promyslet výzkumné metody (design výzkumu, výzkumný soubor tzn. populace/výběr, měřící procedury) STRUKTURA VĚDECKÉ PRÁCE (PROCES) VÝZKUMNÝ PROCES FÁZE VÝZKUMNÉHO PROCESU (jiní autoři) 1. Formulace výzkumného problému a výzkumné otázky 2. Plánování výzkumu 3. Provedení výzkumu 4. Vyhodnocení výzkumu 5. Zveřejnění výsledků výzkumu (Rockmann & Bömermann, 2006) VĚDECKÁ PRÁCE - OBECNÁ STRUKTURA 1. ÚVOD 2. SYNTÉZA POZNATKŮ (přehled lit., VP). 3. CÍLE VÝZKUMU, VÝZKUMNÉ OTÁZKA, HYPOTÉZY 4. METODIKA Výzkumný soubor, výzkumné metody, design. 5. VÝSLEDKY 6. DISKUSE (srovnání, důsledky, doporučení) 7. ZÁVĚRY LITERATURA (Referenční seznam, ISO 690) Jak je dobrý projekt, tak je kvalitní i závěrečná práce (Punch, 2008). PROJEKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE Zásady dobrého projektu:  je přímočarý, říká, co chcete dělat a proč to chcete dělat,  je napsán jasně a bez zbytečného popisu vedlejších fakt,  je jasně organizován (Robson, 1993). Schéma logického myšlenkového postupu vědecké práce VÝZKUMNÝ ZÁMĚR VÝZKUMNÝ PROBLÉM CÍL VÝZKUMU VÝZKUMNÁ OTÁZKA (HYPOTÉZA) Návrh projektu má obsahovat tři základní prvky: 1. Formulace výzkumného problému a cíle výzkumu, 2. kritický přehled literatury (zejména výsledků a metodologických postupů), 3. předpokládanou metodologii s ohledem na paradigma vědní disciplíny (FY x KIN) PROJEKT ZÁVĚREČNÉ PRÁCE PARADIGMA  znamená zásadní pojetí určité vědní disciplíny, které je považováno za vzorové,  je v souladu s názory většiny vědců a výzkumníků v určité historické etapě,  vymezuje, co má být zkoumáno, jakými postupy a metodami, podle jakých pravidel a konvencí (např. teorie MSch.). Motorické schopnostiMotorické schopnosti Kondiční Silové Vytrvalostní  Reakční  Rytmická  Rovnováhová  Prostorová-orientační  Kinestetická-diferenciační Koordinační Flexibilita Rychlostní Obrázek 1. Obecné schéma motorických schopností (Měkota & Blahuš, in Zháněl, 2005) TEORIE MOTORICKÝCH SCHOPNOSTÍ VĚDECKÝ VÝZKUM KVANTITATIVNÍ – KVALITATIVNÍ - SMÍŠENÝ Vědecký výzkum používá univerzální teoretické metody: analýza, syntéza, indukce, dedukce, analogie, komparace, specifikace, modelování, generalizace, abstrakce (Ochrana, 2009, Zháněl et al., 2014). STATICKÉ ZNAKY Vyjádření hodnot statistických znaků (proměnných) slovy nebo čísly. Klasifikace: 1. Slovní proměnné = alfabetické (kategoriální) se nazývají kvalitativní znaky. 2. Číselné proměnné = numerické se nazývají kvantitativními znaky. STATICKÝ ZNAK je společná vlastnost jednotek statistického souboru Statistické znaky tedy vyjadřují vlastnosti statistických jednotek. 1. KVALITATIVNÍ (kategoriální, vyjádřeny slovně) Např. muž/žena, plavec/neplavec, zdravý/nemocný barva očí: zelené, modré, hnědé, …, herní kategorie: žáci mladší, starší, junioři, …  alternativní (binární): nabývá-li znak pouze dvou variant (muž-žena)  množné (polytomické): nabývá-li znak více než dvou variant (barva očí: zelená, modrá, černá, atd.). 1. KVALITATIVNÍ ZNAKY 2. KVANTITATIVNÍ (vyjádřeny číselně, např. věk 37 let, tělesná výška 183 cm, hmotnost, čas, …) 2. KVANTITATIVNÍ ZNAKY  spojité neboli kontinuální (nabývají libovolných reálných číselných hodnot, např. výsledek v běhu na 100 m, ve skoku vysokém, mezi 2 hodnotami vždy může být další), 2. KVANTITATIVNÍ ZNAKY  nespojité neboli diskrétní (nabývají pouze konečný počet číselných hodnot, nejčastěji z oboru celých nezáporných čísel. např. počet úspěšných hodů na koš, leh-sedy, atd.). Kvantitativní výzkum se opírá o dedukci: Teorie – formulace hypotéz – pozorování – testování hypotéz – interpretace a zevšeobecnění. Vychází z teorie (např. intersexuální rozdíly v úrovni MSch u H a D v průběhu ontogeneze) a směřuje k ověření obecné platnosti. KVANTITATIVNÍ VÝZKUM KVANTITATIVNÍ VÝZKUM Hlavní typy kvantitativního výzkumu: a. Popisný (deskriptivní) b. Příčinně komparativní c. Korelační d. Experimentální e. Retrospektivní Kvalitativní výzkum se opírá o indukci: Pozorování – zjišťování pravidelnosti – závěry – teorie. Cílem je popis významu získaných informací a jejich interpretace. Např. případová studie (case study): studium 1 či několika málo případů za účelem aplikace získaných poznatků při porozumění obdobným případům. KVALITATIVNÍ VÝZKUM KVALITATIVNÍ VÝZKUM Hlavní typy kvalitativního výzkumu: a. Případové studie (case study) b. Analýza dokumentů c. Zúčastněné pozorování d. Terénní výzkum e. Rozhovor (strukturovaný, nes., polos.) SMÍŠENÝ VÝZKUM Smíšený výzkum vychází z propojení přístupu kvantitativního a kvalitativního. Kombinuje vědeckou metodu deduktivní i induktivní. Je volen pragmaticky (aplikovaná studie bez nutnosti použít teorii), resp. eklekticky (je tvořen několika teoriemi, které jsou užitečné pro účel splnění úkolu). Zháněl, J., Hellebrandt, V., & Sebera, M. (2014). Metodologie výzkumné práce. FSpS. K nastudování: KVALITATIVNÍ VÝZKUM Charakteristiky kvantitativního výzkumu Charakteristiky kvalitativního výzkumu Rozdíly mezi kvantitativním a kvalitativním typem výzkumu Komparace předností a nevýhod kvantitativního výzkumu Komparace předností a nevýhod kvalitativního výzkumu Struktura vědecké práce (výzkumný proces) VĚDECKÁ PRÁCE - OBECNÁ STRUKTURA 1. ÚVOD 2. SYNTÉZA POZNATKŮ (přehled lit., VP). 3. CÍLE VÝZKUMU, VÝZKUMNÉ OTÁZKA, HYPOTÉZY 4. METODIKA Výzkumný soubor, výzkumné metody, design. 5. VÝSLEDKY 6. DISKUSE (srovnání, důsledky, doporučení) 7. ZÁVĚRY LITERATURA (Referenční seznam, ISO 690) „Název práce má sdělit co nejvíce informací co nejmenším počtem slov“ (Punch, 2008). Název práce má  být stručný, přesný a výstižný,  obsahovat hlavní pojmy charakterizující práci a postup řešení (možno použít i podtitul),  obsahovat funkční vztahy, indikující nezávislé a závislé proměnné, informuje o výzkumném problému a cílech. NÁZEV PRÁCE NÁZEV PRÁCE – KOMENTÁŘ Obecné názvy-vztahy-výzkumný problém:  Postoje (koho?) k TV a sportu (?) a jejich souvislost se známkou z TV.  Biopotraviny ve výživě člověka. (kdo? vztah?)  Adaptační kurz pohledem studentů (jakých?)  Pohybová aktivita u onkologických onemocnění. (kdo? vztah?) (100 projektů ZP/rok) Anotace (abstrakt, angl. abstract) je stručný výtah vědecké práce (vědeckého článku) a slouží pro rychlou orientaci v dané práci. Rozsah 200 – 300 znaků Obvyklá struktura anotace (abstraktu): 1. Úvod do problematiky (Introduction) 2. Metodika (Methods) 3. Výsledky (Results) 4. Závěry (Conclusion) ANOTACE (ABSTRAKT) Příklady struktury vědeckých článků Journal of Sports Science and Medicine (IF 1,0) Journal of Sports Sciences (IF 2,1) Scandinavian Journal of Medicine & Science in Sports (IF 3,2) European Journal of Sport Science (IF 1,2) Abstract Abstract Abstract Abstract Keywords Keywords Key words Keywords Introduction Introduction Introduction (volně včetně hypotéz) Introduction Methods (podrobně) Methods (podrobně) Methods (včetně Data collection, Data analysis) Materials and Methods (včetně Data collection, Data analysis) Results Results Results Results Discussion Discussion Discussion Discussion Conclusion Conclusion Perspectives Conclusion References References References References Abstrakt – př. RAE (Relativ Age Effect) Úvod do problematiky (Introduction) Problematika RAE (vliv relativního věku) se v sportovních vědách objevuje od osmdesátých let minulého století. Teorie RAE vychází z předpokladu, že sportovci narození na začátku kalendářního roku jsou hlavně v žákovském a juniorském věku úspěšnější oproti sportovcům narozeným koncem roku. Tato skutečnost je prokázaná výzkumy hlavně v hokeji, fotbale, tenise ale i v jiných sportech. Abstrakt - příklad RAE Metodika (Methods) Předložený příspěvek se zabývá ověřením RAE v juniorském tenisu. Cílem výzkumu bylo zjistit rozložení četností narození souboru tenistů v jednotlivých měsících, čtvrtrocích a půlrocích v období let 2007-2011 a ověřit významnost rozdílů. Výzkum byl realizován u tenistů ve veku 13–14 let (n=239), účastníků World Junior Tennis Finals (WJTF). Abstrakt - příklad RAE Výsledky (Results) Testování hypotézy o významnosti rozdílů v rozložení četností mezi jednotlivými čtvrtroky (Q1–Q4) prokázalo statisticky významné rozdíly mezi Q1 a Q3, Q1 a Q4, Q2 a Q3 a Q2 a Q4. Statisticky významný rozdíl byl zjištěn rovněž v rozložení četností mezi prvním a druhým půlrokem. Abstrakt - příklad RAE Závěry (Conclusion) Na základě výsledků realizovaného výzkumu u souboru juniorských tenistů lze považovat vliv relativního věku (RAE) za významný. Z uvedených závěrů vyplývá pro sportovní praxi nutnost reflektovat vliv RAE, neboť zejména v juniorském věku může ovlivňovat sportovní výkonnost. Klíčová slova (CZ, ENG) Obvykle 3-6 slov (max. 30 znaků), které vyjadřují obsah práce a nemají být shodná s názvem práce. Název práce: Komparace pravděpodobnostního a fuzzy přístupu k hodnocení úrovně výkonnostních předpokladů v tenisu. (Kinesiologia Slovenica, 21/1, 26-36). Klíčová slova: diagnostika, fuzzy teorie, teorie pravděpodobnosti, testová baterie, sport Schéma logického myšlenkového postupu vědecké práce VÝZKUMNÝ ZÁMĚR VÝZKUMNÝ PROBLÉM CÍL VÝZKUMU VÝZKUMNÁ OTÁZKA (HYPOTÉZA) 3 VÝZKUMNÝ ZÁMĚR => VÝZKUMNÝ PROBLÉM Výzkumný záměr (námět) = nápad, nejasná situace, pochybnost, nesnáz, vlastní zkušenost. Postup – orientovat v řešené problematice, – vyhledat odbornou literaturu, – prostudovat výsledky obdobných výzkumů, – vést diskuse s odborníky, se znalci prostředí a problematiky zkoumané oblasti. VÝZKUMNÝ ZÁMĚR => VÝZKUMNÝ PROBLÉM Zdroje výzkumných záměrů (námětů) - podněty z praxe (např. video tenis 1960 x 2014) - individuální zkušenost (sportovec, trenér) - odborné publikace (knihy a časopisy) - krásná literatura (náměty, inspirace) - publicistika (články, komentáře) - osobní rozhovory (experti, trenéři, sportovci) - výsledky předchozích výzkumů - teorie (výzkumný problém je odvozován ze souhrnu tvrzení této teorie např. teorie MSch). VĚDECKÁ PRÁCE - OBECNÁ STRUKTURA 1. ÚVOD 2. SYNTÉZA POZNATKŮ (přehled lit., VP). 3. CÍLE VÝZKUMU, VÝZKUMNÉ OTÁZKA, HYPOTÉZY 4. METODIKA Výzkumný soubor, výzkumné metody, design. 5. VÝSLEDKY 6. DISKUSE (srovnání, důsledky, doporučení) 7. ZÁVĚRY LITERATURA (Referenční seznam, ISO 690) ÚVOD Objasňuje zvolené téma a stručně je zasazuje do souvislostí. Odpovídá na otázku, proč bylo toto téma zvoleno, zdůvodňuje motivaci. V článcích bývá úvod sloučen s přehledem literatury (syntézou poznatků). SYNTÉZA POZNATKŮ „Nic jsem nenašel, nikdo se tím nezabýval“ 1. Identifikace pomocí klíčových slov 2. Vyhledání literatury z různých zdrojů (knihovna, katalogy, databáze, internet, …) 3. Kritické posouzení a výběr relev. literatury 4. Organizace nalezených dokumentů 5. Sestavení přehledu, hodnocení a shrnutí VÝSLEDEK SYNTÉZY POZNATKŮ ZPŘESNĚNÍ VÝZKUMNÉHO ZÁMĚRU FORMULACE VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU „Výzkumný problém (VP) je tázací věta nebo výrok, který se ptá, jaký vztah existuje mezi dvěma nebo více proměnnými„ (Kerlinger 1972). VP se obvykle formuluje na závěr syntézy. PŘÍKLAD FORMULACE VÝZKUMNÉHO PROBLÉMU (VP): Syntéza poznatků: tenis – vývoj charakteru hry – herní charakteristiky - význam kondice – výzkumné metody (testy, TB) => VP VP (zúžení): úroveň maximální síly rukou, intersexuální diference, vztah síly a tělesné hmotnosti. CÍL VÝZKUM Cíl výzkumu formulujeme jako explicitní (jasný) záměr, jak shromáždit a analyzovat data tak, aby bylo možno řešit výzkumný problém. Obvykle formulujeme více cílů, resp. obecnější cíl a dílčí cíle. Nejedná se o slohové cvičení, ale o konkrétní formulace (viz příklady). Cílem výzkumu je (3 základní typy) 1. Zjistit úroveň maximální síly rukou tenistů a tenistek ve věku 13-14 let. (Deskripce, stav, status) 2. Zjistit intersexuální rozdíly max. síly mezi souborem tenistů a tenistek (13-14 let). (Komparace, významnost diferencí) 3. Posoudit významnost vztahu mezi maximální silou herní ruky a tělesnou hmotností. (Závislost, korelace) VÝZKUMNÝ PROBLÉM => VÝZKUMNÁ OTÁZKA VÝZKUMNÉ OTÁZKY  Otázky, na které výzkumník hledá odpovědi.  Obvykle více výzkumných otázek.  Otázky se týkají určitých vlastností nebo charakteristik jedinců nebo objektů. VÝZKUMNÉ OTÁZKY Příklady formulací: Jsou významné rozdíly mezi …? Má datum narození (RAE) vliv na …? Jaký je vztah mezi …? Jaký je nejlepší postup k ...? Co se stane, když ...? Je síla souboru x…, větší než y…? Výzkumné otázky (návaznost na cíle) 1. jaká je úroveň maximální síly rukou tenistů a tenistek ve věku 13-14 let? (Deskripce, stav, status) 2. existují významné intersexuální rozdíly mezi souborem tenistů a tenistek? (Komparace, významnost diferencí) 3. Lze prokázat významnou závislost maximální sily na tělesné hmotností? (Závislost, korelace) Příklad Výzkumný problém: tělesná výška x sportovní výkon (basketbal, volejbal, tenis, gymnastika, …) Výzkumná otázka: Ovlivňuje tělesná výška výkonnost v tenisu? MUŽI ATP (High) Isner (No. 9) 208 cm Murray (No. 1) 191 cm Djokovic (No. 1) 188 cm Wawrinka (No. 3) 183 cm Ferrer (No. 3) 175 cm ŽENY WTA (High) Plíšková Ka. (No. 1) 186 cm Muguruza (No. 1) 182 cm Halep (No. 1) 168 cm Suárez N. (No. 6) 162 cm TENIS? Diference 33 resp. 24 cm HYPOTÉZY Hypotéza (H) = důležitý nástroj vědeckého výzkumu. Existuje-li nějaký předpokládaný vztah, který má být ověřen (verifikován), je hypotéza nejlepší způsob. Hypotéza se formuluje jako předpoklad o stavu zkoumaných subjektů, objektů, situací) a to na základě syntézy poznatků, resp. pilotní studie. (Např. tělesná výška x výkonnost v tenisu) HYPOTÉZY Hypotéza (na rozdíl od domněnky) musí být podložena řadou faktů vytyčujícími zaměření výzkumu. Vzniká, když hledáme nutné souvislosti mezi fakty. Hypotéza (H) je alternativou výzkumné otázky (VO): je-li ke konkrétnímu výzkumnému problému formulována VO, není nadbytečné (redundantní) formulovat ještě i hypotézu. V nejobecnějším pojetí je hypotéza chápána jako „podmíněný výrok o vztahu mezi dvěma nebo více proměnnými“ (Kerlinger, 1972). Hypotéza formuluje předpoklad vztahu mezi výzkumnými proměnnými, který se výzkumem zamítá nebo jej nelze zamítnout. 1. Předpokládám, že venku prší (není hypotéza) 2. Atmosférický tlak klesá, předpokládáme deštivé počasí (je hypotéza). HYPOTÉZY Hypotézy by měly:  být jasně, pregnantně a dobře formulované,  používat jednoduchý sloh jazyka,  vyhovovat tzv. kritériím dobrých hypotéz. Kritéria dobrých hypotéz: 1. hypotézy jsou to výroky o vztazích mezi proměnnými, 2. hypotézy obsahují jasné implikace (např. jestliže nebude pršet, pak nezmokneme) pro ověřování vytčených vztahů. Druhy hypotéz (Röthig, 1992): 1. pracovní - jsou relativně všeobecně tvořeny, jsou to často subjektivní domněnky o problému, 2. výzkumné - jsou zpřesněné výpovědi k předmětu výzkumu odvozené z existujícího skutečného materiálu, 3. statistické - jsou výpovědi sestavené s pomocí statistických modelů o formě a parametrech rozdělení četností. HYPOTÉZY Druhy hypotéz (Rockmann & Bömermann, 2006) Hypotézy rozdílové (HR) (ověřujeme významnost rozdílů): H1: Rozdíly v tělesné výšce mezi soubory tenistů a tenistek 13-14let jsou významné. H2: Tréninkové metody A a B vedou k rozdílným výsledkům ve skoku vysokém. Druhy hypotéz (Rockmann & Bömermann, 2006) Hypotézy vztahové (HV) (ověřujeme významnost závislosti): H1: Tělesná hmotnost významně ovlivňuje úroveň maximální sily horních končetin. H2: Mezi výkonem v testu Jump and Reach a výkonem ve skoku na lyžích je významný vztah . Druhy hypotéz (Rockmann & Bömermann, 2006) Hypotézy změnové (HZ) (ověřujeme významnost změn v čase): H1: Osmitýdenní tréninková intervence (posilování DK 3x2h týdně) významně ovlivní úroveň explozivní síly DK volejbalistů. H2: Maximální síla rukou tenistů se v průběhu ontogenetického vývoje (např. 9-15 let) významně zvyšuje. Statistickou hypotézu formulujeme jako nulová (H0), resp. jako alternativní (H1, HA). Nulová hypotéza je protikladem alternativní. Tedy předpokládá-li H1 nějaký rozdíl, H0 jej popírá. Tedy H1: A≠B, resp. A>B H0: A=B Alternativní hypotéza oboustranná (A≠B), jednostranná (A>B, resp. A trojmístná čísla) 2. Do výběru zahrnujeme ty jednotky základního souboru, jejichž přiřazená čísla jsou ta, která čteme v tabulce. 3. Čísla vyšší než rozsah základního souboru vynecháme. 4. Pokračujeme tak dlouho, než dosáhneme požadovaného rozsahu výběrového souboru. Př. ze základního souboru N=540 máme vybrat n=12 N=540 n=12 III. Skupinový výběr … užívá se, je-li základní soubor uspořádán do skupin (třídy ve škole), z nichž vybíráme – nutný je dostatečný počet skupin. IV. Stratifikovaný výběr … vychází z rozdělení základního souboru na skupiny („stráty“) z nichž se pak dělá náhodný výběr. Např.„vysokoškoláci“ (studující techniky, univerzity, uměleckých vysokých škol, atd.). V. Záměrný výběr O zařazení do výběrového souboru nerozhoduje náhoda, vybíráme sami jedince, které považujeme za typické (subjektivní výběr) podle určitého kritéria. Příklady: IQ přes 130b, tenisté ATP 100, hráči fotbalového oddílu U14, atd. IQ? Další podrobnosti např. Chrástka, M. (2007). Metody pedagogického výzkumu. Inteligenční kvocient (IQ) = index inteligence, který má normální rozložení s průměrem 100 b a s=15 b. VÝZKUMNÉ METODY (METODIKA) další kroky při řešení výzkumného problému Měřící procedury (výzkumné metody) Popis měřících a jiných procedur (např. testování, plantografie, bioimpedance, atd.) pro získávání dat. Uvedení údajů o validitě, reliabilitě a objektivitě s ohledem na typ výzkumu. 23.10.19 od 10h VÝZKUMNÉ METODY (METODIKA) Pilotní studie (doporučuje se) Pokud je provedena, pak se v této části popisují zkušenosti získané z pilotní studie. Pilotní studie může vést k modifikaci celého plánu výzkumu popř. ke změně či úpravě výzkumných metod. VÝZKUMNÉ METODY (METODIKA) Sběr dat Popis způsobu získávání dat pro konkrétní soubor a typ výzkumu (např. test, rozhovor, atd.). Časový harmonogram. Analýza dat Popis statistických nebo jiných procedur pro analýzu dat. Popis konkrétních statistických metod a měřících stupnic. PŘÍŠTĚ: ZÁKLADY STATISTIKY Deskriptivní (popisná) a analytická (srovnávací) statistika