vypadat dobře v porovnání s druhým, Například: v sobotu odpoledne w|ij|„vv .ravmk nekohk hracu s obdobným zapakm a stejným přáním zépÄ
:       ,w.Mitovane na ukol motivuje skutečnost 7p trá«, •'    v./ ,      p^i> vynrat.
.  -c-oncnto j        «.nost, ze trénuji určitý postup, který by jim mři
H    -i hrát épe. Budou sice chtít vyhrát, svůj úsněch al^u a v.       /   y j mél
(,0miXl •  v    ,    •      i        ,      J uspecn ale budou poměřovat tím, jak dohřp
JS tvm hrál at uz vyhraje, nebo prohraje. Hráče orientované na ego motivuje^ >t druhý tym, a e pravdepodobne budou chtít zastínit i spoluhráče z vlastního tymu
h měhtkem úspechu bude zrejme výsledek zápasu, ''"oblibu této teorie lze patrně přičíst zejména přemíře výzkumů, které rozlišování obou orientací podporuji. Lide orientovaní na ukol a na ego se např. značně liší typem úkolů, , voli. Lidé orientovaní na ukol si daleko častěji volí obtížné úkoly, aby měli příležitost ziistit, iak se vyvíjejí a co jim jejich vytrvalost přináší (Cury a kol., 1997). Lidi orientované „a ego naproti tomu daleko více zajímá možnost ukázat, že jsou v tom, co dělají dobří a lepší než ostatní. Proto si častěji volí snazší úkoly, v nichž mohou předvést své schopnosti (Cury a kol., 1997). V nudných úkolech, které jsou častou součástí nácviku dovedností při tréninku, projevují lidé orientovaní na úkol větší vytrvalost než jejich kolegové orientovaní na ego (Hanrahan a kol, 2003). To je pochopitelné, vzhledem k tomu, že lidé orientovaní na úkol si častěji cení zisků, které jim jejich vytrvalost přináší (věří, že úsilí se rovná úspěchu), v porovnání s lidmi orientovanými na ego, kteří jsou přesvědčení, že úspěch je především wsledkem přirozených schopností, nikoli jejich úsilí.
Dosahování cílů specifických pro konkrétní situace
Dosud jsme se zabývali osobnostními rysy či dispozicemi lidí orientovaných na úkol nebo na ego. Viděli jsme, že se lidé v zásadě dělí do těchto dvou skupin. Výzkumy však také zjišťovaly, zda mají lidé různé cíle v konkrétních situacích. To je označováno pojmem „zapojení cíle" a významně to souvisí se situačním prostředím. Například u osoby, která je převážně orientovaná na ego, se může během těch částí tréninku, jež se zaměřují na osobní zlepšování, projevit i zapojení úkolu. Jiná osoba, převážně orientovaná na ukol, může béhem utkání, v němž je kladen daleko větší důraz na soupeření a vítězství v zapase,
projevit i zapojení ega. • W mírv se určitá oso-
Je zřejmé, že prostředí přispívá významnou měrou k tomu, do jaKe m y ^ ba orientuje na úkol nebo na ego, což je označováno pojmem motivační klím , j podporovat buď úkol, nebo ego:
♦ Klima mistrovství je prostředí, v němž trenér nebo rodlC ^^^pom^1 dru" podporuje v tom, aby u úkolů vydržel, zlepšoval se v °s°^ ^ Hima mistrovství hým zlepšovat se prostřednictvím týmové práce. V us e
podporuje zapojování se do úkolů. dnocení volí soupeření a srovna-
• Klima soutěžení pomáhá zapojovat ego a za základ 1^ěňovány a oceňovány, vání, přičemž osoby s vysokými výkony jsou více o