Kultura projevu a akademické psaní 9



Plagiátorství
•
•Co je to plagiát?
•
•Umělecké či vědecké dílo, které vydává za své někdo, kdo není jeho autorem
• (případně není autorem některých částí a nepřiznává to)
•
•
•Epigonství
•Plagiátorství
•
•
•
•Plagiát - selhání jednotlivce či přirozený produkt systému?
•
•https://e-logos.vse.cz/artkey/elg-201201-0009_Plagiat-selhani-jednotlivce-ci-prirozeny-produkt-sys
temu.php
•




Plagiátorství - východiska
•Historický pohled (lež, podvod)
•Plagiáty v oblasti umění (výtvarné umění, hudba)
•Plagiát v psaném textu
•„vykrádání textů“ (krádež myšlenek)
•„opisování pasáží textů“
•Obecná nepřijatelnost plagiátorství – plagiát neobstojí v žádném ohledu

Plagiátorství - východiska
•Immanuel Kant
•Hypotetické imperativy (Pokud …, pak …)
•
•Kategorický imperativ
•
•„Kategorický imperativ je tedy pouze jediný, a to tento: jednej jen podle své maximy, od níž můžeš
zároveň chtít, aby se stala obecným zákonem.“ (Kant, 1990, s. 84).
•
•Plagiát nemůže být pravidlem (zákonem)

Komunikační hojnost
•Václav Bělohradský
•
•„Podobně jako hojnost materiální nepřináší štěstí a mír všem, i komunikační hojnost vyvolává
morální krize, konflikty, nerovnost, novou neprůhlednost; především ale hojnost informací
paralyzuje schopnost porozumět jim.“ (Bělohradský, 2007, s. 104).

Cesta ven
•Podle Ludwiga Wittgensteina je úkolem filosofie „ukázat mouše narážející na sklo cestu ven“
(Bělohradský, 2007, s. 21).
•
•„Také autoři rozličných textů marně narážejí do stěn lahve, v níž uvízli a tlučou do zátky, na níž
celou svou vahou sedí recenzenti, vydavatelé, komise a komise pro výběr komisí“ (Hurych, 2012, s.
6).

Intelektuální lenost
•Nedodržování publikační etiky jako výraz „intelektuální lenosti“
•
•„Pisatel není ochoten strávit dostatečně dlouhou dobu nutným sháněním údajů, jejich promýšlením a
zpracováním, ani konečnou jazykovou formulací. Tato nechuť a neochota intelektuálně samostatně
pracovat se projeví snahou dojít k obdobnému cíli s vynaložením menšího úsilí, tedy převzít hotové
texty či jejich části a vydávat je za vlastní úvahy a postřehy.“
•(Jirásek a Frömmel, 2005, s. 44–45).

„Zádrhel“ v konceptu „intelektuální lenosti“?
•Existence plagiátů vyplývá ze snahy ulehčit a zjednodušit si práci. Ta je pro lidstvo typická v
celém jeho vývoji.
•
•Svým způsobem tato snaha přispívala vývoji v podobě vynálezů a technických zdokonalení.
•
•Pokud jde o lenost intelektuální, ani ta není výjimkou. „Lenost se stala matkou více filosofů než
moudrost,“ řekl George Bernard Shaw.
•
•
•Jak přiznaná (v tomto případě ovšem nejde o klasický plagiát), tak nepřiznaná inspirace patří
například v literatuře či hudbě k jevům naprosto běžným.
•
•Pozn.  Pierre Bayard (2009) ve své knize Le plagiat par anticipation dokonce hovoří o
„anticipovaném plagiátorství“, tedy o situaci, kdy plagiát předběhl v čase kopírované dílo.

Intelektuální lenost
•Nedodržování publikační etiky jako výraz „intelektuální lenosti“
•
•„Pisatel není ochoten strávit dostatečně dlouhou dobu nutným sháněním údajů, jejich promýšlením a
zpracováním, ani konečnou jazykovou formulací. Tato nechuť a neochota intelektuálně samostatně
pracovat se projeví snahou dojít k obdobnému cíli s vynaložením menšího úsilí, tedy převzít hotové
texty či jejich části a vydávat je za vlastní úvahy a postřehy.“ (Jirásek a Frömmel, 2005, s.
44–45).

Plagiát v „kombinaci obsahu i formy“ (ve „škole“)
•V případě plagiátu v kombinaci obsahu a formy, můžeme-li takto označit doslovné (či takřka
doslovné) opisy, je situace nepoměrně jednodušší.
•
•Jde o případy, kdy jsou zcela a beze změny opsány celé věty a často dokonce odstavce textu.
•
•To je zcela průkazné a jde již jen o to, zda k odhalení takovýchto kopírovacích praktik v praxi
dojde.
•
•Mnozí učitelé, zejména na středních a vysokých školách připisují častost výskytu těchto případů
možnosti stahovat informace rychle a bezpracně z internetu.
•
•Technické vymoženosti skutečně takovýmto počinům napomáhají. Na druhé straně je na každém učiteli,
jak se s danou situací vyrovná, zda požaduje rozbor a vysvětlení textu a zda se nespokojí pouze s
jeho odevzdáním. Vlastně se jedná o schopnost přizpůsobení se měnícím podmínkám.
•
•V této situaci jsou studenti obecně mírně zvýhodněni. Jednak pouze „plní zakázku“, zatímco učitel
ji musí vytvářet a musí definovat podobu výstupu, jakož i způsob jeho hodnocení.
•
•K tomu přistupuje skutečnost, že někteří učitelé jsou ve srovnání se studenty limitováni
technickou zdatností při práci s počítačem. Mnozí jsou také ovlivněni setrvačností, s níž používají
zaběhané formy výuky.

Formalismus
•Jak uvádí Bělohradský (2007, s. 35), formalismus na školách souvisí také s výkladem tématu:
•„Hledání modelového čtenáře je jednou z takových radikálních potřeb člověka a je proto pod tvrdou
veřejnou kontrolou.
•Ve škole se po nás vyžaduje ‚čtení schválené uznávanými autoritami‘, a to znamená, že čtenáři
aspirující na ‚pochopení textu‘ musí akceptovat určité režimy četby a výkladu přečteného, jinak
bude jejich čtení považováno za nevědecké, nerozumějící či podvratné.“
•
•V jedné z forbín ke hře Těžká Barbora říká Jan Werich:
•„Daleko víc lidí umí teďka psát než před několika málo sty lety. Ono před několika málo sty lety
málo lidí umělo psát.
•Ale ti co uměli psát, ti uměli psát - to se dá číst i teď, to byste nevěřil“ (Voskovec & Werich,
2000).

Kdo za nás myslí?
•Neustále podsouvaná (v principu správná) myšlenka, že čím více toho jedinec prostuduje, tím lepší
dílo vytvoří.
•
• Na její úskalí upozorňoval již výrazný německý myslitel Arthur Schopenhauer:
•„Proto se stává, že člověk, který velmi mnoho a téměř celý den čte a mezitím se zotavuje
bezmyšlenkovou zábavou, pozvolna ztrácí schopnost sám myslet - jako ten, kdo neustále jezdí na
koni, se nakonec odnaučí chodit.
•
•A to je také případ velice mnoha učenců: čtením zhloupli. Neboť neustále v každém volném okamžiku
hned znovu navázaná četba ochromuje ducha víc než ustavičná ruční práce, protože při té lze ještě
sledovat vlastní myšlenky.
•
•A stejně jako péro trvalým tlakem cizího tělesa nakonec ztrácí pružnost, tak i duch přichází o
svou pružnost trvalým tlakem cizích myšlenek.“
•
•(Schopenhauer, 1994).
•
•Schopenhauer takto vyjadřuje myšlenku, že když čteme, nejsme autentičtí, neboť za nás myslí někdo
jiný.

Vnější tlak
•Prostor pro vlastní myšlenky autora je ořezáván horlivými recenzenty, kteří mají přesně
nalinkováno co a jak hodnotit.
•
•Systém je nastaven k preferenci uniformizace a chová se hostilně ke všemu, co z jím tvořené
uniformity vybočuje. Je naprosto přirozenou reakcí, že mnozí autoři frustrovaní touto hostilitou
přistupují na podmínky recenzentů a přepracovávají své příspěvky tak dlouho, až jsou přijatelné pro
publikování.
•
•Určitá (někdy podstatná) část původních myšlenek je tím potlačena.
•
•Vždy se najdou jedinci, kteří se dokážou takovéto situaci vzepřít a budou proti ní bojovat. Vždy
se najdou tak výjimeční a schopní autoři, že se prosadí i v „sešněrovaných“ podmínkách.
•
•Ovšem těchto jedinců bude vždy jenom menšina. Tím je myšlena menšina nikoli v rámci běžné
populace, nýbrž menšina v rámci zainteresované části populace.

Závěrem
•Je-li nastavení systému takové, že preferuje přesně nalinkovaná schémata, je-li v první řadě
hodnoceno dodržování formálních požadavků, dochází u autorů k rezignaci na obsah a na potřebu něco
svou prací sdělit.
•
• Potom je jejich hlavním motivem prosadit práci v rámci svého kariérního postupu a hledají cestu
nejmenšího odporu.
•
•Takovýto ryze pragmatický či utilitární přístup je potom „ideálním“ východiskem pro uchýlení se k
plagiátorství.
•
• Je to cesta rychlá a snadná. Nemá-li autor potřebu předat sdělení, necítí-li se nositelem
poselství, může jej od plagiátorství odvrátit buď pouze hlas svědomí, nebo hrozba odhalení (a s tím
spojených komplikací).

… a úplným závěrem
•Vyhledávání plagiátů a následné represe jsou nutnou a pro určitou skupinu obyvatel nejúčinnější
formou boje proti tomuto nešvaru.
•
•Nicméně nastavení systému, který by více dbal o smysluplnost vědecké práce, o zvýšení její
obsažnosti a snížení formalismu (jenž se projevuje například v oblasti tvorby a přijímání projektů
a vytváření grantových schémat), by pomohlo konsolidovat takovou atmosféru, v níž by plagiáty
nebyly odsuzovány pouze navenek.

Zdroje
1.
1.
1.
1.Anzenbacher, A. Úvod do etiky. Praha: Zvon, 1994. 292 s. ISBN: 80-7113-111-3.
2.Bayard, P. Le Plagiat par anticipation. Paříž: Les Editions de Minuit, 2009. 160 s. ISBN:
9782707320667.
3.Bednář, M. Pohyb člověka na biodromu. Cesta životem z pohledu (nejen) kinantropologie. Praha:
Karolinum, 2009. 190 s. ISBN: 978-80-246-1665-0.
4.Bělohradský, V. Společnost nevolnosti. Eseje z pozdější doby. Praha: Sociologické nakladatelství,
2007. 301 s. ISBN: 978-80-86429-80-9.
5.Blecha, I. Filosofie (základní problémy). Olomouc: Fin, 1996. 271 s. ISBN: 80-7182-032- 6.
6.Čapek, J. O povinnosti člověka vůči sobě samému: Patočka, Kant a Charta 77. Filosofický časopis,
2009, 57, č. 4, s. 491 -506. ISSN: 0015-1831.
7.Heidegger, M. Básnicky bydlí člověk. Praha: OIKOYMENH, 1993. ISBN: 80-85241- 40-4.
8.Hrbek, M. "Smrt Boha" v Nietzscheho filosofii. Praha: Academia, 1997. 221 s. ISBN: 80-200-0588-9.
9.Hurych, E. Plagiát – selhání jednotlivce či přirozený produkt systému? E-LOGOS, 2012, 9, s. 1-15.
ISSN: 1211-0442.
9.Jirásek, I., Frömmel, K. Nedodržování publikační etiky jako výraz "intelektuální lenosti". In
Česká kinantropologie, 2005, 9, č. 2, s. 43-48. ISSN: 1211-9261.
10.Kant, I. Základy metafyziky mravů. Praha: Svoboda, 1990. 129 s. ISBN: 80-205-0152-5.
11.Nietzsche, F. Ecce homo. Olomouc: J. W. Hill, 2001. 133 s. ISBN: 80-86427-13-7.
12.Nietzsche, F. Soumrak model. Praha: Votobia, 1995. 195 s. ISBN: 80-85885-33-6.
13.Patočka, J. Kacířské eseje o filosofii dějin. Praha: Academia, 1990. 162 s. ISBN: 80-200-
0269-4.
14.Platon. Faidros. Praha: Československý spisovatel, 1958. 81 s.
15.Schopenhauer, A. O spisovatelství a stylu. Praha: Hynek, 1994. ISBN: 80-85906-00-7.
16.Špecián, P. Proměny přirozeného světa. Husserl, Patočka a dál? E-LOGOS, 2009, 12, s. 1-23. ISSN:
1211-0442.
17.Voskovec, J., Werich, J. Hry Osvobozeného divadla. Praha: Karolinum, 2000. 633 s. ISBN:
80-8636626-X.
[USEMAP]
Hurych, E. (2012). Plagiát – selhání jednotlivce či přirozený produkt systému? E-logos: Electronic
Journal for Philosophy, 9 (1), 1–20.
APA norma
ČSN norma