• Dr. Michal Vít – přednášející • Rozsah: – prez: 1 přednáška, 1 cvičení – kombi: 7 přednáška, 7 cvičení • Zakončení: zkouška • Počet kreditů: 4 1. Teoretický test: ověří znalosti ze systematiky a biomechaniky a historie průpravných úpolů 2. Praktický test: předvedení min. 8 cvičení z průpravných úpolů pro rozvoj vybrané pohybové schopnosti 3. Praktický test: Kondiční pádový test 4. Praktický test: Pokročilá pádová technika 5. Seminární práce: Samostatné vypracování zásobníku 8 cvičení s popisem a videozáznamem Zadání • Student samostatně vypracuje práci zaměřenou na průpravné úpoly ve vybraném úpolovém systému (úpolový sport, bojové umění, sebeobrana) pro rozvoj pohybových schopností. • Cílem práce je vypracovat seznam 8 cvičení specifických pro danou úpolovou disciplínu a aplikovat znalosti získané ze studia odborné literatury i praxe. Téma: Průpravné úpoly v kondiční a technické přípravě úpolových systémů. Formát: Písmo Times New Roman 12 b. Řádkování 1,5. Zarovnání odstavců do bloku. Rozsah: min. 4 strany A4 Struktura 1. Úvodní strana: – Fakulta, katedra, oddělení – Název práce – Jméno a UČO autora – Předmět a vyučující 2. Úvod – vymezení problému 3. Charakteristika úpolového systému (soutěžní-nesoutěžní disciplína, zatížení, charakter pohybu …) 4. Charakteristika vybrané(-ých) pohybové(-ých) schopnosti(-í) (antropomotorika) 5. Popis a nákres (obrázek nebo foto) 8 cvičení pro rozvoj dané pohybové schopnosti specifické pro daný systém 6. Bibliografie (seznam použitých informačních zdrojů, citovaných v textu podle normy ISO 690) • Po ukončení předmětu student: – zná a umí vysvětlit systematiku úpolů – dovede definovat biomechanickou strukturu průpravných úpolů – umí vysvětlit vliv základních úpolů na rozvoj pohybových schopností – samostatně aplikuje principy vytváření základních úpolů – rozumí a dovede vysvětlit principy pádové techniky – umí prakticky předvést 8 cvičení ze základních úpolů pro rozvoj vybrané pohybové schopnosti 1. Úvod do problematiky PÚ: a) charakteristika úpolů b) systematika úpolů c) význam úpolů ve školní tělesné výchově 2. Základní úpolová technika: a) navázání kontaktu b) polohy a přechody c) přemístění d) pohyby paží e) pohyby nohou f) zvedání, nošení a spouštění živého břemene g) pády (principy pádů, psychologie, taktika a biomechanika pádů) - pád vpřed s převratem bez zaražení - pád vzad s převratem bez zaražení - pád vpřed bez převratu bez zaražení - pád vpřed s převratem se zaražením - pád stranou se zaražením - pád vzad se zaražením 3. Základní úpoly a) přetahy b) přetlaky c) odpory • Odpory s charakterem přetahů • Odpory s charakterem přetlaků • Odpory vlastní 4. Úpolové hry jako forma cvičení základních úpolů 5. Základy úpolových sportů s charakterem základních úpolů: • armwrestling • přetahování lanem 6. Využití pomůcek v úpolových hrách 1. Vysvětlení 2. názorná ukázka 3. Cvičení 4. Drily 5. Studium doporučené literatury 6. Studium publikací na e-learningu MU 7. Samostatné procvičování V oblasti úpolů publikovali v ČR a SR zejména: • Roubíček • Pavlíček • Fojtík • Ďurech • Reguli POVINNÁ • REGULI, Zdenko a Miroslav ĎURECH a Michal VÍT. Teorie a didaktika úpolů ve školní tělesné výchově. Brno: Masarykova univerzita, 2007. 88 s. Fakulta sportovních studií. ISBN 978-80- 210-4318-3. • REGULI, Zdenko. Úpolové sporty (distanční studijní text). Brno: Masarykova univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-210-3700-8. • MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1.vyd. Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 175 s. ISBN 80-244-0981-X. DOPORUČENÁ • PAVLÍČEK, Jaroslav. Úpoly. SPN, Praha, 1953. • ROUBÍČEK, Vladimír. Úpoly I.: Rohování (box) mládeže se zřetelem ke školnímu vyučování. Praha: SPN, 1956. • FOJTÍK, Ivan. Úpoly :pro 5. až 8. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1990. 42 s. ISBN 80-04-24420-3. • FOJTÍK, Ivan. Prvky bojových umění :karetedó, aikidó, kendó, džudó. Vyd. 1. Praha: Olympia, 1999. 50 s. ISBN 80-7033-613-7. • KONEČNÝ, A., TOMAJKO, D. Úvod do studia úpolů a sebeobrany. Olomouc: Univerzita palackého, Fakulta tělesné kultury, 1995. ISBN 80-7067-479-2 • FOJTÍK, Ivan. Džúdó, karatedó, aikidó, sebeobrana. NS SVOBODA, Praha, 1998. ISBN 80-205-0556-3 • REGULI, Zdenko. Combative activities. Brno: Paido, 2004. 37 s. ISBN 80-7315-095-6. • ROUBÍČEK, Vladmír. Kdo s koho. Úpolová cvičení a hry. Praha: Olympia, 1984. • jIRSÁK, Zbyněk, KUKLA, Jiří, ŠERÝ, Václav. Cvičení úpolnická a šerm. Praha: Tělocvičná jednota Sokol na Královských Vinohradech, 1948. • ROUBÍČEK, Vladimír. Základní (průpravné) úpoly. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980. 108 s. : i. • Inovace SEBS a ASEBS • The role of combatives teaching in physical education Definice a dělení Cvičení, toliko za odporu jiného cvičence vykonatelné (Tyrš 1862). Cvičení, při kterém přemáháme sílu jiného cvičence, který nám klade odpor, nebo s námi zápasí (Sokolská soustava 1935). Tělesná cvičení, jimiž se v přímém střetnutí s protivníkem usiluje o překonání jeho odporu či jeho přemožení (Fojtík 1980-90). Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené na kontaktní fyzické překonání partnera. Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení, která jsou přímou průpravou na kontaktní překonání partnera. • Hierarchické zařazení určitých prvků podle předem stanovených kriterií • Postupuje se od nejjednodušších po nejsložitější • Postupuje se od vývojově starších k mladším • Sleduje i didaktické cíle 1. úroveň úpolových předpokladů Průpravné úpoly  2. úroveň úpolových systémů Úpolové sporty  3. úroveň úpolových aplikací Sebeobrana Rozvíjí úpolové předpoklady pro nácvik úpolových sportů a sebeobrany. Průpravná cvičení pro jednotlivé úpolové sporty, sebeobranu, tělesnou výchovu a sport. Rozdělení: • Základní úpolová technika • Základní úpoly • polohy • přechody (mezi polohami) • pohyby paží • pohyby nohou • obraty těla • přemístění • navázání kontaktu • zvedání, nošení a spouštění živého břemene (partnera) • pády • Střeh – pravý střeh – levý střeh • Úroveň – spodní střeh (od pásu dolů) – střední střeh (v úrovni trupu) – horní střeh (v úrovni krku a hlavy) • střehový postoj • střehový klek (na jednom, nebo na obou kolenech, případně ve vzporu, či podporu • klečmo – vysoký a nízký parter) • střehový sed (s oporou, nebo bez opory o paži) • střehový leh (za zádech, na boku a na břichu • velikost plochy opory - čím je plocha opory větší, tím je poloha stabilnější • vzdálenost těžiště od plochy opory - čím je těžiště níž, tím je poloha stabilnější • velikost úhlu stability - polohou těžiště nad plochou opory, čím ostřejší je úhel stability, tím je poloha stabilnější • Použití správného postoje závisí na situaci. • Neexistuje postoj vhodný pro všechny situace. • Z vyšší polohy do nižší • Z nižší polohy do vyšší – Pro aplikaci konkrétní techniky – Zvýšen účinnosti techniky (např. sek s pohybem těžiště dolů) – Úmyslný taktický přechod – Řešení nenadálé situace (např. Pád) – Únik z techniky protivníka – Aj. • Základní pohybové vzorce • Navázání kontaktu • Všechny údery • Provázání pohybu těla s pohybem paží • Kopy • Základní kroky • Kryty • Rotace kolem podélné osy těla • Vertikální stabilita • Provázání s pohyby nohou • Využití – úhyby, přemístění, hody... Rovina mediánní • střední, svislá rovina procházející středem těla a dělící ho na dvě symetrické poloviny roviny • Pravou • Levou • Je vlastně jednou z rovin sagitálních Sagitální roviny - (latinsky sagitta = šíp) všechny roviny rovnoběžné s rovinou mediánní Rovina frontální • roviny svislé, rovnoběžné s čelní kostí, kolmé na rovinu mediánní, dělí tělo na část – přední – zadní Rovina transverzální • horizontální roviny, kolmé na všechny předešlé roviny Ve vztahu k partnerovi: • k partnerovi • od partnera • před partnera • za partnera • přímo • s obratem • Footwork • Transition • Aši sabaki • Taisabaki • Aj. Přemístění skokem: • přískoky • odskoky Chůze: • krok • sun Pohyb začíná noha: • zadní • přední Obecné principy 1. Minimalizování vertikálního pohybu těžiště 2. Neustálý kontakt s podložkou 3. Vertikální stabilita 4. Jednota pohybu těla (provázanost segmentů) • Pohyb vpřed a vzad nazýváme šintai. • Přirozená chůze se nazývá ajumi aši. Při přemístění k oponentovi se nejčastěji používá cugi aši. • Termín taisabaki se v džúdó používá pro kontrolu těla. To zahrnuje především obraty, které musí být plynulé a rychlé. • Suri aši • Okuri aši • Cugi aši • Ajumi aši • Hiraki aši V základním postoji je pravá noha vpředu, levá noha vzadu. Levá pata je mírně zvednuta ze země. Při pohybu se může zvednout i pata pravé nohy, ale jen mírně (jako kdybychom vsunuly mezi patu a podložku list papíru). Suri aši je princip chůze, který se v kendó využívá u všech druhů přemístění. Mechanicky se jedná o princip chůze, při kterém se noha nezvedá nad podložku, ale dochází ke tření mezi nohou a povrchem, po které se pohybuje. Cílem pohybu je získat pocit klouzání. Okuri aši Jedná se o nejdůležitější způsob přemístění v kendó. Současně je i nejtěžší. Kendo - Aši sabaki Chůzi vpřed začínáme pohybem přední nohy. Chůzi vzad začínáme pohybem zadní nohy. Při přemístění okuri aši se nohy nikdy neminou. Tzn., že zadní noha zůstává stále vzadu a přední noha vpředu. Začátečníci často dělají chybu a při okuri aši zadní nohu táhnou/vláčí za sebou. Každý pohyb je třeba provádět aktivně při dodržení principu suri aši. Před zahájením náacviku šihó aši sabaki je vhodné krátce procvičit okuri aši vlevo a vpravo. Toto úvodní cvičení není třeba provádět příliš dlouho. Poté je možné začít nacvičovat šihó aši sabaki. Cugi aši je pokročilý způsob přemístění, který by neměl být nacvičování dříve než získáte šódan (1. dan). Na rozdíl od okuri aši, při kterém pohyb začíná vždy noha ve směru pohybu, při cugi aši začíná pohyb vpřed zadní noha. a zastaví se dříve, než mine přední nohu. Pozn.: Pokud by zadní noha minula přední, jednalo by se o ajumi aši. Při přemístění ajumi aši se nohy míjí tak, jako při normální chůzi. Od normální chůze je rozdíl je však v tom, že zůstává zachován principu suri aši (klouzání). Hiraki aši je pokročilý způsob přemístění. Na rozdíl od cugi aši a ajumi aši je třeba k nácviku suburi (opakovaných seků), proto je hiraki aši zařazováno již v počáteční fázi výcviku. Hiraki aši • Kendo taisabaki • https://www.youtube.com/watch?v=qBjyE 5BMMP0&feature=youtu.be • https://www.facebook.com/WingChunNew s.ca/videos/730600787145736/ Kontakt horními končetinami • dolními končetinami • trupem • hlavou Způsob kontaktu • dotykem • úchopem • objetím • těžiště obou cvičenců mají být co nejblíže • břemeno zvedáme silou z pokrčených nohou • záda jsou narovnaná • zachování stability • Nácvik správné (zdravé) techniky • Průprava pro úpolové hody a zdvihy • Nácvik transportu raněného • Příprava na pracovní činnosti Zvedání raněného Zvedání partnera • podle směru pádu: – vpřed, – vzad, – stranou, – kombinované • podle otočení kolem příčné osy těla: – s převratem – bez převratu. • podle způsobu tlumení pádu: – bez zaražení – se zaražením • podle letové fáze: – bez letové fáze, – s letovou fází, • podle úrovně ve které pád začíná: – z postoje, – ze snížených poloh, • podle provádějícího: – nechtěné – cílené • podle partnera: – neúmyslné – úmyslné Ferus anime • přetahy, • přetlaky, • odpory: s charakterem přetahů, s charakterem přetlaků, vlastní odpory odstředivě  • → • u přetahů dostředivě → •  • u přetlaků • odpory s charakterem přetahů, • odpory s charakterem přetlaků, • vlastní odpory • navázání kontaktu: – dotknout se nebo uchopit partnera (určenou část jeho těla), či předmětu, který drží, • zabránění kontaktu: – zabránit dotyku nebo úchopu • přemístění: – přemístit (vychýlit z rovnováhy) partnera (horizontálně i vertikálně), – změnit polohu určené části těla (končetiny, trup, hlava), – přemístit předmět držený partnerem, • držení: – udržet partnera (horizontálně i vertikálně), – udržet polohu určené části těla (končetiny, trup, hlava), – udržet držený předmět, • 1830 byl Hirschův ústav v Praze • 1843 Steffanyho (později přejmenován na Stegmayerův) • 1845 Segenův • 1848 Schmidtův-Malypetrův • 1862 - Sokol • Okolnosti vzniku Sokola jsou spjaty s uvolněním poměrů v Rakousko-Uhersku, které následovalo po odvolání národem nenáviděného ministra Alexandra Bacha. • Jeho působení na počátku vlády Františka Josefa I. je spojeno se (znovu)zavedením a institucionalizací centralizace moci. • Jelikož Bach patřil k hlavním architektům nového systému, byl po něm v českých zemích pojmenován jakožto Bachův absolutismus. • Alexander Bach nově zřídil četnictvo a policii. • Byly zakládány různé kulturní vlastenecké spolky (jako Umělecká beseda, Hlahol či Svatobor), ale nová doba si žádala kromě oživení národní kultury i fyzickou zdatnost každého jedince, proto se tehdy velmi dařilo různým tělocvičným ústavům. • Mezi ně patřil také český ústav Malypetrův, který později sehrál důležitou roli při založení Sokola. • Jedním ze cvičenců a později cvičitelů tu byl Miroslav Tyrš. • Tyrš oslovil české cvičence Schmidtova ústavu a získal je pro založení českého tělocvičného spolku. • Spolu s Juliem Grégrem připravili znění stanov nově vzniklé Jednoty pražské a předložili je na c. k. místodržitelství v prosinci 1861. • Stanovy byly schváleny, a tak byla do Malypetrova ústavu v Panské ulici svolána na 16. února 1862 (datum založení Sokola) ustavující valná hromada. Dostavilo se na ni 75 členů. • Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (později náčelníkem) Miroslav Tyrš. • Hlavním heslem, které razil Tyrš, bylo „Tužme se!“, • Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“, • Fügner tykání a oslovování „bratře“, • Mánes namaloval první prapor a skicu prvních krojů (upravených později Ženíškem). • Název Sokol se poprvé uvádí ve stanovách z listopadu 1864. Česká obec sokolská v roce 2012 oslavila 150. výročí svého založení. Lví silou, vzletem sokolím ku předu kráčejme a drahé vlasti v oběti své síly snášejme, a byť i cesta daleká, ta Sokolíka neleká. Jen mužně, statně kupředu, vždyť drahá vlast čeká. Vlast máti až nás zavolá co věrné dítky své, tu mocná paže Sokola zlé škůdce v souboj zve! Tož blahá bude naše slast za oběť svůj i život klást, to svaté heslo Sokola: za národ, drahou vlast! Jen, bratří, silou hrdinnou svou hajme vlast i řeč, to chloubou buď nám jedinou a pro ni spějme v seč! A potom teprv v spásný den nám vzejde krásný, zlatý sen, pak sluncem jasným bude plát nám povždy volnost jen. • Posláním ČOS je zvyšovat tělesnou zdatnost svých členů a vychovávat je k čestnému jednání v životě soukromém i veřejném, k národnostní, rasové a náboženské snášenlivosti, k demokracii a humanismu, k osobní skromnosti a ukázněnosti, k lásce k rodné zemi a úctě k duchovnímu dědictví našeho národa. (Stanovy ČOS Čl.2 odst. 2.1). • Doktor filosofie Miroslav Tyrš vytvořil v letech 1867 – 1869 logickou terminologickou soustavu s mnoha neologismy a vnesl tak řád do tělovýchovného systému • Byl také autorem vojenské terminologie • 1873 Základové tělocviku 1862 Sokolská soustava I. Cvičení bez nářadí a bez pomoci nebo odporu jiných cvičenců II. Cvičení nářaďová III. Cvičení se skupině IV. Úpoly A. bez náčiní 1. Odpory Cílem je jenom překonávat odpor spolucvičence a jeho činnost je dopředu známá 2. Zápas Nejen odpor protivníkovi, ale snaha přemoci ho. Shodit ho na zem tak, aby se stal jeho další odpor nemožným 3. Box Rohování. Útoky pažemi nebo nohami, jako i odvracení těchto útoků B. s náčiním 1. šerm šavlí 2. šerm fleuretem (končířem) 3. šerm holí: krátkou (80-100 cm), dlouhou (do výše cvičencovy brady) 4. šerm bodákem 5. šerm dýkou • Odpory, přetahy, přetlaky: • Šerm různými zbraněmi byl založen převážně na francouzské škole. • Tyrš vytvořil českou terminologii jak pro šerm tak pro vojenská cvičení. Krátká sokolská tyč původně jako cvičná zbraň, nikoliv gymnastické náčiní. • Zápas byl odlišný od olympijského zápasu. • Sokolský zápas obsahoval prvky: – volného stylu – sebeobrany • Sokolský box byl odlišný od současného olympijského boxu. • Tyrš převzal francouzský box – savate • Savate (La boxe française) obsahoval různé pěstní techniky, ale i kopy. • Savate je původní francouzský úpolový sport i v současnosti velmi populární. • Vnějšími znaky se mírně podobá americkému kickboxingu. • Motorické schopnosti jsou obecné rysy (vlastnosti) či kapacity, které podkládají výkonnost v řadě pohybových dovedností (Burton, Miller, 1998). • Dynamický komplex vybraných vlastností organismu člověka, integrovaných podle třídy pohybového úkolu a zajišťující jeho plnění (Čelikovský, 1990). • Pohotovost správně a úsporně vykonávat určitou činnost (Linhart, 1982) • Prostřednictvím učebních a cvičebních postupů na základě motorických schopností vytvořená, značně automatizovaná komponenta motorického učení (Schnabel, Thies, 1993) Motorická schopnost Motorická dovednost Vymezení: Částečně geneticky podmíněný (obecný) předpoklad - pohybové činnosti - potencionální dispozice k efektivnímu vykonávání činnosti a dosahování výkonu Vymezení: Učením získaná (specifická) pohotovost k - pohybové činnosti - potencionální dispozice k efektivnímu vykonávání činnosti a dosahování výkonu Rozlišení: - týká se rozsahu kapacity - částečně vrozená - generalizovaná - relativně stabilní a trvalá - podkládá mnoho různých dovedností a činností - počet omezený Rozlišení: - týká se využití kapacity - vytvořená praxí - úkolově specifická - snadněji modifikovatelná praxí - závislá na několika schopnostech - počet nevyčíslitelný Příklady: schopnosti silové, rovnováhové, … Příklady: dovednost smečovat, řídit auto, … Základní rozdělení: Kondiční - koordinační Základní rozdělení: Otevřené - uzavřené Proces rozvoje: Trénink (tělesná příprava) Proces rozvoje: Nácvik, výcvik (technická příprava) • Přetahy a přetlaky – Převážně rozvoj kondičních schopností • Odpory – Převážně rozvoj koordinačních schopností • proces, během kterého si osvojujeme pohybové dovednosti • osvojování, zjemňování, stabilizování a využívání pohybových dovedností (Schnabel, 1973) • motor learning Schmidt (1991): • Množina vnitřních procesů spjatých s praxí či zkušeností vedoucí k relativně permanentním ziskům ve způsobilosti k dovedné činnosti. • Schnabel: • Hrubá koordinace • Jemná koordinace • Stabilizování jemné koordinace a dosažení variabilní využitelnosti • Fine – motor – skills – činnosti ruky, prstů, ústa, chodidla • Gross – motor – skills – velkými svalovými skupinami • Siddle (1995) prokázal: – Pod vlivem psychického stresu v bojových situacích zhoršení • jemných motorických dovedností na hranici 115 TF • komplexních motorických dovedností na hranici 145 TF • hypervigilanci a iracionální jednání na hranici 175 TF • Síla • Rychlost • Vytrvalost • Koordinace • Základní pohybová schopnost, která ovlivňuje všechny ostatní pohybové schopnosti • Schopnost překonávat nebo udržet vnější odpor svalovou kontrakcí (koncentrická, excentrická, statická) • Rozdělujeme – Maximální síla – překonání nejvyššího možného odporu – Rychlá síla – (kombinace síly a rychlosti, překonání nemaximálniho odporu vysokou až maximální rychlostí) – Vytrvalostní síla – překonávat nemaximální odpor opakováním pohybu nebo odpor dlouhodobě udržovat (dynamická nebo statická) • Volné zátěže (různé druhy činek) • Stacionární posilovací stroje • Variabilní odporové stroje (vytvářejí trvalý odpor v průběhu celého pohybu) • Odporový trénink s elastickými pomůckami • Odporový trénink s dopomocí partnera • Primární prostředek rozvoje svalové zdatnosti • Rozvíjí sílu, vytrvalost, rychlost • Rozvoj svalstva – Zvětšení velikosti svalových vláken (obzvláště rychlých) – Svalový a nervový systém zapojuje svalová vlákna ve správném čase tak, aby vyprodukovaly nejvíce síly • Zvyšuje se silová vytrvalost – zvýšená schopnost pracovat aerobně • Velikost zátěže (odpor) = váha nebo zátěž proti které svaly pracují určený v % OM • Jedno opakování = jeden kompletní pohyb, který obvykle zahrnuje – koncentrickou složku (sval se zkracuje a napíná – sportovec překonává zátěž) – excentrickou složku (sval se protahuje a uvolňuje – např. když sportovec pokládá závaží a uvolňuje svalové napětí) • Počet opakování v jedné sérii • Série = počet nepřetržitých opakování jednoho cvičení bez zastavení a odpočinkové fáze – (např. leg press 3x8x90 = 3 série po 8 opakováních se zátěží 90 kg • Počet sérií • Délka odpočinku mezi sériemi • Rychlost cvičení (rychlost vedení pohybu) • Základ pro stanovení správného dávkování zátěže • % maximálního výkonu (tj. nejvyšší hmotnost, se kterou provede cvičenec cvik 1x) • Např. cvičenec zvedne vleže na lavici 1x činku o hmotnosti 100 kg • 100 % OM = 100 kg • Anglicky 1RM = one repetition maximum test („jedenkrát opakované maximum) • Rozvoj maximální síly – Dynamický síla • Metoda maximálních úsilí – maximální odpor • Metoda opakovaných úsilí – opakování odporu středně velké zátěže až do únavy (poslední pokusy jsou nejdůležitější) – Statická síla • Metoda izometrických napětí (proti pevnému odporu) • Rozvoj rychlé síly – Metoda rychlostní (překonávání menšího odporu co největší rychlostí) – Plyometrická metoda (rázová) např. opakované odrazy • Rozvoj vytrvalostní síly – Metoda vytrvalostní (překonávání menšího odporu po co nejdelší čas) • Bench press – Hmotnost 50% maximálního výkonu 3-4 x dynamicky – 3 série – Odpočinek 6x vlastní doba cvičení • Údery (cuki) s 1kg činkou – 3-4 x – 3 série • Vertikální výskok • Běh do schodů • Rychlost je schopnost pohybovat se co nejrychleji z A do B • Značná genetická podmíněnost (% rychlých svalových vláken) • Rychlost se skládá z – Reakčního času (jednoduchá a složitá reakce) – Času pohybu (od jeho začátku do konce) • Rozlišujeme – Rychlost acyklickou – rychlost jednotlivých pohybů (úder) – Rychlost cyklickou – vysoká frekvence opakujících se stejných pohybů (série úderů) – Rychlost komplexní – kombinace cyklických i acyklických pohybů, např. rychlost lokomoce (přemisťování v prostoru) (přeběhnutí a úder v sebeobraně) • Rychlost je poměrně značně geneticky podmíněna • Reakční dobu lze trénovat opakovanými pohybovými reakcemi na různé podněty (vizuální, akustické, taktilní, kinestetické) i situace • Metoda opakování – maximální intenzita a úsilí, krátká doba zátěže – snaha o zvýšení rychlosti a překonání rychlostní bariéry – ! provádět správnou technikou – ulehčení podmínek oproti soutěžím • Testování – např. běh na 60 metrů • Bojová umění mají vést k dokonalému technickému provedení → kondiční příprava do tréninku nepatří • Techniky nemají být prováděny „hrubou silou“ • Silový trénink – Není vhodný pro děti • Porovnej šplh o tyči/laně (zvedání vlastní hmotnosti proti gravitaci) a cvičení se 30-60% volnou váhou (vede k rozvoji techniky) • Silový trénink zlepšuje sílu posílením svalových vláken, nedochází však k rychlému přírůstku objemu svalů (ten se více projevuje po pubertě) – U žen vede k nadbytečnému rozvoji svalové hmoty (maskulinní vzhled) • Cílem je kondice, tonizace, tvarování • Schopnost organismu odolávat únavě při dlouhotrvající činnosti sumbax. intenzitou (85 %) • Tréninkem se snižuje klidová TF (50-75) • Maximální TF: 220 – věk = max. TF • Příliš nízká intenzita (nízká TF) – žádný rozvoj • Příliš vysoká intenzita (TF vyšší jak maximální) – přetížení srdce • Při volbě metody rozvoje vytrvalosti vycházíme z % zátěže maxima • 75 % maxima cvičence 25 let • 220 – 25 = 195 • 75% max. TF: 195*0,75 = 146 TF • Dlouhodobá – déle než 10 min. • Střednědobá vytrvalost – do 10 min • Krátkodobá vytrvalost – do 3 min • Rychlostní vytrvalost – do 20 sec • Obecná vytrvalost (např. běh po určitou dobu souvisle) • Speciální vytrvalost (specifická pohybová činnost) – Opakované provádění technik a jejich kombinací (kihon) – Cvičení ve dvojicích (randori) – Výcvik na tréninkových pomůckách (údery, kopy do pytle po delší časovou jednotku) – Aerobní • Metoda souvislého zatížení • Metoda střídavého zatížení • Metoda Fartlek • Metoda intervalová – Anaerobní • Metoda intervalová – obecná vytrvalost – pro začátečníky, mládež, seniory – jogging, hry, walking – u starších lidí (dobrý vliv na psychiku) – cyklická cvičení (běh na dráze, běh terénem, běh na lyžích, jízda na kole) – min 30 min nepřerušovaně – TF cca 135 • Změny intenzity ve stanovených úsecích • Rychlý úsek běhu –intenzita až 180 TF (kyslíkový dluh) • Pomalý úsek – intenzita cvičení na konci úseku 120 TF • Doba cvičení 30 min a více • Modifikace metody střídavého zatížení • Sportovec si sám určuje změny rychlosti (intenzity) a TF • Vyžaduje zkušenost • Plánované střídání zatížení a zotavení organismu • Při odpočinku nedochází k úplnému zotavení (zůstává kyslíkový dluh) • Relativně maximální intenzita 10-90 sec • Po zatížení odpočinek v délce předchozí činnosti (na konci odpočinku TF 120) • Celková doba cvičení 12 min a více (dle trénovanosti) 8/20/10 6-8 sérií 20 sec 100% zatížení 10 sec odpočinek mezi sériemi Zvýšení kapacity anaerobního i aerobního systému! • Rozvoj koordinačních schopností záleží na zdokonalování senzomotorických procesů pomocí – změn podmínek cvičení – změn způsobu provedení – zkvalitňování pohybového aparátu sportovce (rehabilitace, relaxace – udržení elasticity svalů…) • Schopnost člověka provádět pohyby v kloubech v relativně velkém rozsahu • Souvisí s ekonomikou pohybu • Riziko poranění u obou extrémů –nedostatečná (hypomobilita), nadměrná (hypermobilita) • Aktivní a pasivní pohyblivost • Flexibilita závisí na řadě faktorů: – druh a tvar kloubu – pružnost tkání – reflexní aktivita – únava – psychický stav – teplota – prohřátí a rozcvičení – denní doba Schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný (jednoduchý nebo složitý) podnět v co nejkratším čase. (Měkota & Novosad, 2005) • Člověk reaguje – na řadu podnětů (signálů) z okolního prostředí: (často na pohybující se objekty) – z vnitřního prostředí jedince: propriocepce – polohocit, vestibulární (statokinetické) ústrojí) – v různém prostředí (světelné podmínky, pod vodní hladinou, stresové podmínky aj.) Nejčastější Méně časté • Taktilní (dotykový) • Kinestetické (vnitřní) • Vizuální • Akustický • RT je indikátorem reakční schopnosti • RT je doba, která uplyne od vyslání signálu (podnětu) k zahájení pohybu • u některých pohybových aktů je reakční doba delší než čas potřebný k jejich uskutečnění (movement time), např. u boxerského úderu • Reakční doba se vyjadřuje v milisekundách Podnět • Jednoduchý • Předem známý • Příklad: – výstřel – hvizd – pokyn rozhodčího Odpověď • Standardní • Předem určené • Příklad: – start při sprintu – skok do vody při plavání – zahájení zápasu v úpolovém sportu Podněty • Více současně přicházejících signálů • Předem neznámé • Příklad: – Manévrování hráče ve sportovních hrách – Útočné akce protivníka v úpolových sportech (např. kombinace úderů a kopů) Odpověď • Složitá, jedinec vybírá, na který signál bude reagovat • Přiřazuje (vybírá) konkrétní pohybovou odpověď • Příklad: – Reakce fotbalového brankáře (4 možnosti) – Reakce boxera na úder protivníka (více možností) • 100 ms – fyziologická hranice, pod kterou nemůže reakční doba klesnout • 200 ms – typická hodnota jednoduché reakce dospělého člověka • 500 ms – typická hodnota jednoduché reakce dítěte • Délka reakční doby závisí na modalitě podnětu – Optický (nejdelší) – Akustický (střední) – Taktilní (nejkratší) • Rozdíly jsou však malé, řádově desítky milisekund • RS je základním limitujícím faktorem úspěšného řešení pohybového • Rozlišujeme 4 stupně reaktivity v úpolových činnostech Stupeň reaktivity Způsob obrany Motorické projevy Název 1 pasivní krytí vitálních zón bez protiakce obrana pasivní 2 reaktivní odvracení akutních útoků (krytí) a útočení (akce-reakce) obrana následným útokem 3 aktivní protiútok provedený současné s akcí protivníka (kontrování) obrana protiútokem 4 proaktivní předejití akce protivníka (útok, blokování jeho akce) obrana útokem • fylogeneze lidstva • ontogeneze pohybu člověka • sociální faktory • psychologické faktory • Čerpáme z paleoarcheologie, fyzický boj byl na počátku existence člověka • Význam boje (nadřazeného úpolům) v kritických fázích vývoje lidstva • Odraz v umění a společenských normách • Zachovaly se archetypy hrdinů – jsou spojeny s úpolovými aktivitami • Kontaktní překonání člověka je hluboko v podvědomí, je součástí vnitřní výbavy zdravého jednotlivce • Dotyk je prvním komunikačním prostředkem dítěte • Děti spontánně jednají úpolově – v kontaktu (nemají jiné prostředky aktivní obrany) • Spontánní aktivity dětí v různých obdobích zahrnují úpolové aktivity • Pro didaktiku úpolů je kritické období 8 – 9 let, dítě začíná chápat vztah mezi příčinou a následkem • Úpoly nelze (dlouhodobě) provádět osamotě, předpokládají fyzickou přítomnost druhého člověka a jeho aktivitu • Budují se sociální vazby (silněji v bojových uměních) • Cvičenci úpolů působí na společnost a opačně • Cvičení úpolů musí být spojeno s přísným dodržováním spoločenských norem (etiketa) • dotek je (v ontogenezi i fylogenezi) prvním a univerzálním komunikačním prostředkem člověka • moderní, informační společnost znehodnocuje komunikační funkci doteku • tělesná výchova a sport umožňuje znovuobjevování doteku • cvičení je emotivní, cvičenci „zapomínají“, že se stydí Kontakt jako stresor • mediátor kontaktu • doba trvání kontaktu • velikost plochy kontaktu • intenzita kontaktu • taktilní zóna Mediátor kontaktu • oděv – oděv, náčiní (např. přetláčení zády) • oděv – pokožka (např. vytahování partnera za rukáv) • pokožka – pokožka (např. přetláčení rukama) Doba trvání kontaktu • cvičení s krátkodobým kontaktem (dotknout se soupeřova ramena) • cvičení s delší dobou nevyhnutelného kontaktu (udržet co nejdéle soupeřovo zápěstí) Velikost plochy kontaktu • v kontaktu jednou částí těla (nejčastěji ruka) • v kontaktu s více částmi těla • v kontaktu trupem Intenzita kontaktu • letmý dotyk • úchop nebo objetí • úder Taktilní zóna • v kontaktu rukama • v kontaktu zády nebo dolními končetinami • v kontaktu přední části trupu, obličejem, vnitřní stranou stehen Respektujeme také • věk cvičenců (některá kritická období psychosexuálního vývoje) • pohlaví cvičenců (zejména u koedukované výuky) • individuální zkušenost s dotykem (zejména negativní) • Ztráta vědomé sebekontroly po dobu cvičení • Práce s fyzickou (totální) porážkou, nebo vítězstvím • Práce s bolestí • Agresivita ano, ale konstruktivní (benigní): • Benigní agrese je společná zvířatům i lidem, ... je reakcí na určitý podnět, má obranný charakter a směřuje k odstranění ohrožení" Stejné pro muže i ženy • Mladší dorostenci – do 12 let • Dorostenci – do 18 let • Senioři – nad 18 let • Masters – nad 40 let • Grand Masters – nad 50 let A) Levá ruka & pravá ruka • Muži: do 55 kg, 60 kg, 65 kg, 70 kg, 75 kg, 80 kg, 85 kg, 90 kg, 100 kg, 110 kg a větší než 110 kg. • Ženy: do 50 kg, 55 kg, 60 kg, 65 kg, 70 kg, 80 kg a větší než 80 kg. B) Mistrovské váhové kategorie • Levá a pravá ruka • Muži: do 70 kg, 80 kg, 100 kg a větší než 100 kg. • Ženy: do 60 kg, 70 kg, 80 kg a větší než 80 kg. • C) Grand masters nad 50 let • Jen pravá ruka – 75 kg, 90 kg a větší než 90 kg • D) Dorostenci: • Pravoruká děvčata do 45 kg, 50 kg, 55 kg, 60 kg, 70 kg a větší než 70 kg. • Pravorucí chlapci do 50 kg, 55 kg, 60 kg, 65 kg, 70 kg, 80 kg a větší než 80 kg Stůl • Pro závod v sedě: 28" od podlahy na vrchní desku stolu. ▪ Pro závod ve stoje: 40" od podlahy na vrchní desku stolu. Všechny další specifikace jsou pro soutěže vsedě i ve stoje stejné. • Horní deska stolu: Šířka 36" a hloubka 26„ ▪ Touch pads: Délka 14" × šířka 4". Je vyrobena z kvalitního elastického pásu ▪ Podložky pod loket: se umístí na vzdálenost 2" od příslušného okraje stolu. U pravorukých stolů se tyto podložky překrývají o polovinu doprava od středu stolu, u levorukých stolů pak o polovinu doleva od středu. ▪ Čtvercová podložka má rozměry 7"×7„: Její tloušťka je 2" a je vyrobena z kvalitního pěnového materiálu s horní vrstvou z vinylu nebo koženky.  Madla: Umísťují se uprostřed každé strany stolu ve vzdálenosti 13" od jeho rohu a ve vzdálenosti 1" od jeho okraje. Madlo samotné má průměr 1" a výšku 6„ ▪ Ve všech turnajích WAF se používá čára spojující pozice madel. Tato čára může být buď namalovaná, vypolstrovaná nebo realizovaná pomocí pásky, a určuje tak střed horní plochy stolu.  Sedadla Sedadlo musí mít čtvercovou plochu 18"×18" a musí být umístěno ve výšce 18" nad podlahou. Sedadlo i stůl musí být pevně připevněné k plošině nebo k podlaze. • U každého závodníka musí být podle oděvu zřejmé, z které země pochází • Do soutěže může závodník nastoupit v: – tričku s krátkým rukávem nebo bez rukávů – ve sportovních trenýrkách (nikoliv v džínách) – v botách • Rozhodčí, který zápas zahajuje, je považován za hlavního rozhodčího příslušného utkání. • Pomocný rozhodčí sleduje chyby v postavení loktů (elbow fouls) na začátku utkání tak, aby byl zaručen regulérní začátek zápasu. • Po zahájení zápasu sleduje každý z rozhodčích svou stranu stolu, aby zaznamenali fauly nebo nedovolený způsob přetlačení (pin). • Dvě varování = 1 faul • Při dvou faulech soutěžící svůj zápas prohrává • a) Po každém předčasném pohybu ramen, paží, rukou nebo prstů následuje varování soutěžícího, pokud však není v soudcovském úchopu. V tomto případě by šlo o faul. • b) Jestliže soutěžící způsobí zpoždění v „uzamknutí (locking up)“, udělí mu rozhodčí varování. • c) Jestliže nesoutěžící ruku sundá závodník z madla, udělí mu rozhodčí varování. Jestliže před opětovným uchopením madla získá soutěžící výhodu, bude zápas zastaven a soutěžícímu bude udělen faul. Madlo musí být uchopeno nad úrovni stolu. Jednorucí soutěžící se madla držet nemusí.  K faulu také dochází, když loket soutěžícího ztratí kontakt s poduškou lokte. Za ztrátu tohoto kontaktu se považuje: ▪ a) Když se loket pozvedne vertikálně z podušky, lhostejno jak významně, rozhodující bude, že vznikne mezera mezi loktem a poduškou. K faulu nedojde za předpokladu, že soutěžící sice loket zvedne, ale stále ještě zůstane v kontaktu s poduškou svými tricepsy nebo předloktím. ▪ b) Faul se také vyhlásí, jestliže soutěžící sice spočívá na svých tricepsech nebo na předloktí, ale loket sklouzne mimo podušku. ▪ c) Jestliže dojde k faulu současně i u soupeře, bude faul soupeře považován za náhodný, zápas se ukončí a znovu odstartuje a fauly se zruší. ▪ a) Rameno soutěžícího nesmí během zápasu protnout „středovou linii“, což je spojnice mezi madly. • b) Soutěžící nesmí použít žádnou jinou část svého těla (např. bradu, rameno nebo hlavu) k přetlačení (pin) soupeře. • c) Jestliže budete svou hlavu strkat proti soupeřově hlavě, bude vám udělen faul. • d) Jestliže soutěžící uvede svou paži do pozice klasifikované jako „break arm – možné zlomení paže“ a „dangerous position – nebezpečná pozice“, upozorní ho rozhodčí hlasitě tak, aby závodník tomuto upozornění správně porozuměl. Rozhodčí musí soutěžící poučit o pozici paží aktivních v tomto zápase, tj. paže, ruka i rameno musí být v jedné přímé linii. Soutěžící nesmí nikdy tlačit rameno dovnitř, před svou paži nebo ruku, směrem ke stolu. • Po vyhlášení faulu se povoluje přestávka 30 sekund. • Nevhodné řeči, nesportovní chování nebo nadávky směřované směrem ke kompetentním činovníkům budou znamenat vyhlášení faulu. Pokud bude toto chování i nadále pokračovat, bude soutěžící nebo činovník z turnaje vykázán.  Úvaz se používá, když zápas končí vyklouznutím (slip out), které však není hodnoceno jako faul.  K vyklouznutí dochází, když oba soutěžící ztratí vzájemný kontakt. Než kompetentní činovníci vyhlásí faul, musí mít jistotu o okolnostech, které tomuto vyklouznutí předcházely. Jestliže nebudou mít jistotu v tom, kdo toto vyklouznutí způsobil, nebo jestliže to způsobili oba soutěžící, pak faul vyhlášen nebude a použijí se úvazy. • http://www.paka.cz/ • http://www.youtube.com/watch?v=w9zOZ _8JlBQ&feature=fvst • Přetahování lanem je sport, při kterém se dva týmy snaží tahat za lano opačnými směry a překonat silou soupeřící tým • V mezinárodním kontextu se sport nazývá Tug of War (TOW)  Určit konkrétní dobu a čas vzniku přetahování lanem není možné  Soutěže v přetahování lanem jsou známy z dávných ceremonií a kultovních rituálů po celém světě, např.: ▪ Evropa ▪ Egypt, ▪ Barma, ▪ Indie, ▪ Borneo, ▪ Japonsko, ▪ Korea, ▪ Hawai, ▪ Jižní Amerika.  Starověké přetahování lanem mělo v závislosti na kultuře různé styly provedení: ▪ Afgánistán: týmy používaly místo lana dřevěnou tyč ▪ Korea: děti se pažemi objaly navzájem kolem pasu, aby vytvořili „živý řetěz“. Kapitáni týmů musel mít velmi silný úchop, aby se oba týmy nerozpojily  Přetahování lanem nebylo vždy jen týmovým sportem, v některých zemích se vykonával tento sport muž proti muži: ▪ Kanadští Eskymáci stále mají soutěž v přetahování lanem známou jako “ar-saaraq”. Soutěžící sedí na zemi a používají krátké lano. Ten, kdo vytáhne (vychýlí) svého soupeře ze sedící pozice, vyhrává. • Přetahování lanem - měření sil  V pozdějším období bylo přetahování lanem známo jako čistě sportovní, soutěžní disciplína  Historické záznamy o pěstování přetahování lanem dokazují existenci sportu: ▪ Řecko 500 př. n. l. prováděno atlety na panhelénských hrách buď jako soutěžní disciplína nebo jako kondiční příprava pro ostatní sporty ▪ Západní Evropa 1000 n. l. v pověstech o hrdinech ze Skandinávie a Německa, kteří se účastnili tzv. “kräftige spiele” („silové hry“) • Přetahování lanem bylo jako soutěž organizováno rovněž: – u dvoru Čínského císaře – v Mongolsku – v Turecku – V 15. stol bylo přetahování lanem známo jako populární zábava na francouzských zámcích nebo ve Velké Británii • V období od 1900 do 1920 bylo přetahování lanem olympijským sportem • Tabulka ukazuje medailová umístění Rok Místo Zlato Stříbro Bronz 1900 Paris Sweden USA France 1904 St. Louis USA USA USA 1908 London Great Britain Great Britain Great Britain 1912 Stockholm Sweden Great Britain 1920 Antwerp Great Britain Netherlands Belgium • V roce 1920 International Olympic Comittee přijala rozhodnutí o snížení počtu sportů na Olympijských hrách • Z programu Olympijských her bylo vymazáno několik sportů, včetně přetahování lanem • Vyřazením TOW z programu OH vznikla potřeba organizačně zastřešit TOW jako sport • Nejstarší národní asociací je Švédská Asociace Přetahování lanem „Svenska Dragkamp Förbundet“, založená v r. 1933. T • Švédského příkladu následovaly další země: – 1958 Tug of War Association of Great Britain – 1959 Netherlands Tug of War Association. • Současně se zakládáním národních asociací, vznikla potřeba organizace mezinárodních sportovních akcí • Iniciativa založení mezinárodní TOW organizace vzešla od George Huttona z Great Britain Association v r. 1960 a vedoucích osobností Swedish Association  První mezinárodní soutěž se konala na Baltských hrách v roce 1964 (Malmö, Sweden)  TWIF se účastnila se 4 zeměmi: Great Britain, Sweden, Netherlands, Denmark.  V r. 1965 zorganizovala TWIF první ME v Crystal Palace, London Great Britain.  Od 1965 do 1975 se každý rok konalo ME  V roce 1975 přistoupily k TWIF mimoevropské země, a proto bylo v následujícím roce organizováno první MS v Nizozemí  V současnosti TWIF organizuje MS každé 2 roky  V intervalu MS jsou organizována kontinentální mistrovství • V roce 1999 byla TWIF provizorně znovu uznáno Mezinárodním olympijským výborem (IOC) • V roce 2002 v Salt Lake City bylaTWIF oficiálně uznána IOC • http://www.tugofwar-twif.org/ • http://www.worldgames-iwga.org • TOW je na programu Světových Her • TWIF se účastní WG ve třech váhových kategoriích • TOW je týmový sport. Týmy musí být členy TWIF. Soutěžící musí být amatéři potvrzeni TWIF a řídit se pravidly TWIF. • out-door x in-door • muži x ženy • senioři x do 23 let (18 – 22 let) x junioři (15 – 18 let) • mix 4x4 (4 muži a 4 ženy) • TWIF organizuje každý rok MS pro juniorské kategorie, ženy a muže  Ultra Featherweight not exceeding 480 Kilos  Featherweight not exceeding 520 Kilos  Lightweight not exceeding 560 Kilos  Light Middleweight not exceeding 600 Kilos  Middleweight not exceeding 640 Kilos  Cruiserweight not exceeding 680 Kilos  Heavyweight not exceeding 720 Kilos  Catchweight no weight limitations  Mixed (4 x 4) not exceeding 600 Kilos • 8 členů • min. 7 členů (při zranění) • 1 trenér (řídící zápas) • sportovní šortky • trikot/pletenou vestu • podkolenky/ponožky • povolena je pokrývka hlavy • celý tým stejný dres (stal, barva …) • out-door obuv – pevná, bez kovových části na špičce, bez hřebů, kovová část paty nesmí měřit více jak 1/3 podrážky • in-door obuv – obvyklá sportovní obuv Ochranné prostředky • „ochranný pás“ smí být nošen pouze nad dresem • „ochranné oblečení“ smí být pouze pod dresem • u „kotvy“ nesmí přesahovat 5 cm tloušťky • „ochranná pryskyřice“ smí být pouze na rukách • Bez nerovností, uzlů a smyček • Průměr 10 – 12,5 cm • Délka min. 33,5 m Značky • Out-door 5 (ve třech různých barvách) – 1 x (1) střed – 2 x (2) 4 m od středu – 2 x (3) 5 m od středu • In-door 3 (ve dvou různých barvách) – 1 x (1) střed – 2 x (2) 2,5 m od středu • Out-door – Rovný, travnatý – Vyznačena středová čára • In-door – S dostatečným třením – Doporučeno 36 m délka a 100 až 120 cm šířka – Vyznačena středová čára dvě boční čáry na každé straně 4 m od středové čára • Technika • Žádný soutěžící nesmí uchopit lano uvnitř délky označené značkami • Na začátku zápasu smí první člen týmu uchopit lano co nejblíže první značce • Na laně nesmí být dělány smyčky nebo uzly • Na začátku zápasu musí být lano napjato středovou značkou nad středovou čárou na zemi • S výjimkou „kotvy“ musí každý člen týmu držet lano holýma rukama správným úchopem, tj. dlaněmi proti sobě a lano musí procházet mezi tělem a nadloktími • Nohy musí být nataženy tak, aby chodidla byla před úrovní kolen • Každý člen týmu musí být ve správné pozici po celou dobu zápasu • Poslední člen týmu je tzv. „kotva“, pro kterého platí zvláštní pravidla: – lano může vést kolem jeho těla diagonálně přes záda – zbytek lana směřuje vzad za jeho tělo – může držet lano pod úrovní „ochranného pásu“  sedání  lehání  zámek  nesprávný úchop  „podepírání“ lana (jinou částí těla)  sedání na nohu (patu)  „prokluzování“ lana  „veslování“ opakované sedání, zatímco se nohy pohybují vzad  nesprávná pozice „kotvy“  trenér mluvící na tým během tažení  inaktivita – družstvo nevyvíjí aktivitu, která by mohla vést k vítězství, prodlužuje zápas  In-door ▪ dělání „důlků“ do podlahy ▪ vybočení z místa určeného pro přetahování • 2 upozornění za porušení pravidel • poté diskvalifikace • Obecně – Přetažením o vzdálenost vyznačenou značkami – Diskvalifikací druhého týmu • Out-door  Přetažením o vzdálenost vyznačenou značkami přes středovou čáru • In-door  Přetažením o značek přes boční čáry • “No Pull” je vyhlášeno jestliže: • Oba týmy porušily pravidla, poté co byly 2 x napomenuty – (a) oba týmy byly inaktivní – (b) oba týmy opustily tažení lana před dokončením přetahu – (c) přetah byl přerušen aniž by jeden z týmu přerušil pravidla • Oficiální video