• Přednáška:
– Dr. Michal Vít
• Cvičení:
– Doc. Reguli
• Rozsah:
– prez: 1 přednáška, 1 cvičení
– kombi: 7 přednáška, 7 cvičení
• Zakončení: zkouška
• Počet kreditů: 4
1. Teoretický test:
ověří znalosti ze systematiky a biomechaniky a historie průpravných úpolů
2. Praktický test:
předvedení min. 8 cvičení z průpravných úpolů pro rozvoj vybrané pohybové schopnosti
3. Praktický test:
Kondiční pádový test
4. Praktický test:
Pokročilá pádová technika
5. Seminární práce:
Samostatné vypracování zásobníku 8 cvičení s popisem a videozáznamem
Zadání
• Student samostatně vypracuje práci zaměřenou na
průpravné úpoly ve vybraném úpolovém systému
(úpolový sport, bojové umění, sebeobrana) pro
rozvoj pohybových schopností.
• Cílem práce je vypracovat seznam 8 cvičení
specifických pro danou úpolovou disciplínu
a aplikovat znalosti získané ze studia odborné
literatury i praxe.
Téma:
Průpravné úpoly v kondiční a technické přípravě
úpolových systémů.
Formát:
Písmo Times New Roman 12 b. Řádkování 1,5. Zarovnání
odstavců do bloku.
Rozsah:
min. 4 strany A4
Struktura
1. Úvodní strana:
– Fakulta, katedra, oddělení
– Název práce
– Jméno a UČO autora
– Předmět a vyučující
2. Úvod – vymezení problému
3. Charakteristika úpolového systému (soutěžní-nesoutěžní disciplína, zatížení,
charakter pohybu …)
4. Charakteristika vybrané(-ých) pohybové(-ých) schopnosti(-í) (antropomotorika)
5. Popis a nákres (obrázek nebo foto) 8 cvičení pro rozvoj dané pohybové
schopnosti specifické pro daný systém
6. Bibliografie (seznam použitých informačních zdrojů, citovaných v textu podle
normy ISO 690)
• Po ukončení předmětu student:
– zná a umí vysvětlit systematiku úpolů
– dovede definovat biomechanickou strukturu průpravných
úpolů
– umí vysvětlit vliv základních úpolů na rozvoj pohybových
schopností
– samostatně aplikuje principy vytváření základních úpolů
– rozumí a dovede vysvětlit principy pádové techniky
– umí prakticky předvést 8 cvičení ze základních úpolů pro
rozvoj vybrané pohybové schopnosti
1. Úvod do problematiky PÚ:
a) charakteristika úpolů
b) systematika úpolů
c) význam úpolů ve školní
tělesné výchově
2. Základní úpolová technika:
a) navázání kontaktu
b) polohy a přechody
c) přemístění
d) pohyby paží
e) pohyby nohou
f) zvedání, nošení a spouštění
živého břemene
g) pády (principy pádů,
psychologie, taktika a
biomechanika pádů)
- pád vpřed s převratem
bez zaražení
- pád vzad s převratem
bez zaražení
- pád vpřed bez převratu
bez zaražení
- pád vpřed s převratem se
zaražením
- pád stranou se zaražením
- pád vzad se zaražením
3. Základní úpoly
a) přetahy
b) přetlaky
c) odpory
• Odpory s charakterem
přetahů
• Odpory s charakterem
přetlaků
• Odpory vlastní
4. Úpolové hry jako forma cvičení
základních úpolů
5. Základy úpolových sportů
s charakterem základních úpolů:
• armwrestling
• přetahování lanem
6. Využití pomůcek v úpolových
hrách
1. Vysvětlení
2. názorná ukázka
3. Cvičení
4. Drily
5. Studium doporučené literatury
6. Studium publikací na e-learningu MU
7. Samostatné procvičování
V oblasti úpolů publikovali v ČR a SR zejména:
• Roubíček
• Pavlíček
• Fojtík
• Ďurech
• Reguli
POVINNÁ
• REGULI, Zdenko a Miroslav ĎURECH a Michal VÍT. Teorie a
didaktika úpolů ve školní tělesné výchově. Brno: Masarykova
univerzita, 2007. 88 s. Fakulta sportovních studií. ISBN 978-80-
210-4318-3.
• REGULI, Zdenko. Úpolové sporty (distanční studijní text). Brno:
Masarykova univerzita, 2005. 133 s. ISBN 80-210-3700-8.
• MĚKOTA, Karel a Jiří NOVOSAD. Motorické schopnosti. 1.vyd.
Olomouc: Univerzita Palackého v Olomouci, 2005. 175 s.
ISBN 80-244-0981-X.
DOPORUČENÁ
• PAVLÍČEK, Jaroslav. Úpoly. SPN, Praha, 1953.
• ROUBÍČEK, Vladimír. Úpoly I.: Rohování (box) mládeže se zřetelem ke školnímu vyučování. Praha: SPN,
1956.
• FOJTÍK, Ivan. Úpoly :pro 5. až 8. ročník základní školy. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství,
1990. 42 s. ISBN 80-04-24420-3.
• FOJTÍK, Ivan. Prvky bojových umění :karetedó, aikidó, kendó, džudó. Vyd. 1. Praha: Olympia, 1999. 50 s.
ISBN 80-7033-613-7.
• KONEČNÝ, A., TOMAJKO, D. Úvod do studia úpolů a sebeobrany. Olomouc: Univerzita palackého, Fakulta
tělesné kultury, 1995. ISBN 80-7067-479-2
• FOJTÍK, Ivan. Džúdó, karatedó, aikidó, sebeobrana. NS SVOBODA, Praha, 1998. ISBN 80-205-0556-3
• REGULI, Zdenko. Combative activities. Brno: Paido, 2004. 37 s. ISBN 80-7315-095-6.
• ROUBÍČEK, Vladmír. Kdo s koho. Úpolová cvičení a hry. Praha: Olympia, 1984.
• jIRSÁK, Zbyněk, KUKLA, Jiří, ŠERÝ, Václav. Cvičení úpolnická a šerm. Praha: Tělocvičná jednota Sokol na
Královských Vinohradech, 1948.
• ROUBÍČEK, Vladimír. Základní (průpravné) úpoly. 1. vyd. Praha: Státní pedagogické nakladatelství, 1980.
108 s. : i.
• Inovace SEBS a ASEBS
• The role of combatives teaching in
physical education
Definice a dělení
Cvičení, toliko za odporu jiného cvičence vykonatelné
(Tyrš 1862).
Cvičení, při kterém přemáháme sílu jiného cvičence, který
nám klade odpor, nebo s námi zápasí (Sokolská soustava
1935).
Tělesná cvičení, jimiž se v přímém střetnutí s protivníkem
usiluje o překonání jeho odporu či jeho přemožení
(Fojtík 1980-90).
Úpoly jsou pohybové aktivity zacílené
na kontaktní fyzické překonání partnera.
Do úpolů zařazujeme i specifická cvičení,
která jsou přímou průpravou na
kontaktní překonání partnera.
• Hierarchické zařazení určitých prvků
podle předem stanovených kriterií
• Postupuje se od nejjednodušších po
nejsložitější
• Postupuje se od vývojově starších k
mladším
• Sleduje i didaktické cíle
1. úroveň úpolových předpokladů
Průpravné úpoly

2. úroveň úpolových systémů
Úpolové sporty

3. úroveň úpolových aplikací
Sebeobrana
Rozvíjí úpolové předpoklady pro nácvik úpolových
sportů a sebeobrany.
Průpravná cvičení pro jednotlivé úpolové sporty,
sebeobranu, tělesnou výchovu a sport.
Rozdělení:
• Základní úpolová technika
• Základní úpoly
• polohy
• přechody (mezi polohami)
• pohyby paží
• pohyby nohou
• obraty těla
• přemístění
• navázání kontaktu
• zvedání, nošení a spouštění živého břemene (partnera)
• pády
• Střeh
– pravý střeh
– levý střeh
• Úroveň
– spodní střeh (od pásu dolů)
– střední střeh (v úrovni trupu)
– horní střeh (v úrovni krku a hlavy)
• střehový postoj
• střehový klek (na jednom, nebo na obou kolenech,
případně ve vzporu, či podporu
• klečmo – vysoký a nízký parter)
• střehový sed (s oporou, nebo bez opory o paži)
• střehový leh (za zádech, na boku a na břichu
• velikost plochy opory
- čím je plocha opory větší, tím je poloha
stabilnější
• vzdálenost těžiště od plochy opory
- čím je těžiště níž, tím je poloha stabilnější
• velikost úhlu stability
- polohou těžiště nad plochou opory, čím ostřejší
je úhel stability, tím je poloha stabilnější
• Použití správného
postoje závisí na
situaci.
• Neexistuje postoj
vhodný pro
všechny situace.
• Z vyšší polohy do nižší
• Z nižší polohy do vyšší
– Pro aplikaci konkrétní techniky
– Zvýšen účinnosti techniky (např. sek s pohybem
těžiště dolů)
– Úmyslný taktický přechod
– Řešení nenadálé situace (např. Pád)
– Únik z techniky protivníka
– Aj.
• Základní pohybové vzorce
• Navázání kontaktu
• Všechny údery
• Provázání pohybu těla s pohybem paží
• Kopy
• Základní kroky
• Kryty
• Rotace kolem podélné osy těla
• Vertikální stabilita
• Provázání s pohyby nohou
• Využití – úhyby, přemístění, hody...
Rovina mediánní
• střední, svislá rovina procházející středem těla a
dělící ho na dvě symetrické poloviny roviny
• Pravou
• Levou
• Je vlastně jednou z rovin sagitálních
Sagitální roviny
- (latinsky sagitta = šíp) všechny roviny rovnoběžné s
rovinou mediánní
Rovina frontální
• roviny svislé, rovnoběžné s čelní kostí, kolmé na
rovinu mediánní, dělí tělo na část
– přední
– zadní
Rovina transverzální
• horizontální roviny, kolmé na všechny předešlé
roviny
Ve vztahu k partnerovi:
• k partnerovi
• od partnera
• před partnera
• za partnera
• přímo
• s obratem
• Footwork
• Transition
• Aši sabaki
• Taisabaki
• Aj.
Přemístění skokem:
• přískoky
• odskoky
Chůze:
• krok
• sun
Pohyb začíná noha:
• zadní
• přední
Obecné principy
1. Minimalizování vertikálního pohybu těžiště
2. Neustálý kontakt s podložkou
3. Vertikální stabilita
4. Jednota pohybu těla (provázanost
segmentů)
• Pohyb vpřed a vzad
nazýváme šintai.
• Přirozená chůze se
nazývá ajumi aši. Při
přemístění k
oponentovi se
nejčastěji používá
cugi aši.
• Termín taisabaki se
v džúdó používá pro
kontrolu těla. To
zahrnuje především
obraty, které musí
být plynulé a rychlé.
• Suri aši
• Okuri aši
• Cugi aši
• Ajumi aši
• Hiraki aši
V základním postoji je
pravá noha vpředu, levá
noha vzadu. Levá pata
je mírně zvednuta ze
země. Při pohybu se
může zvednout i pata
pravé nohy, ale jen
mírně (jako kdybychom
vsunuly mezi patu a
podložku list papíru).
Suri aši
je princip chůze, který se v kendó využívá u všech druhů přemístění.
Mechanicky se jedná o princip chůze, při kterém se noha nezvedá
nad podložku, ale dochází ke tření mezi nohou a povrchem,
po které se pohybuje. Cílem pohybu je získat pocit klouzání.
Okuri aši
Jedná se o nejdůležitější způsob přemístění v kendó.
Současně je i nejtěžší.
Kendo - Aši sabaki
Chůzi vpřed začínáme
pohybem přední nohy.
Chůzi vzad začínáme
pohybem zadní nohy.
Při přemístění okuri aši se nohy nikdy neminou.
Tzn., že zadní noha zůstává stále vzadu a přední
noha vpředu.
Začátečníci často dělají chybu a při okuri aši
zadní nohu táhnou/vláčí za sebou. Každý pohyb
je třeba provádět aktivně při dodržení principu
suri aši.
Před zahájením náacviku
šihó aši sabaki je
vhodné krátce procvičit
okuri aši vlevo a vpravo.
Toto úvodní cvičení není
třeba provádět příliš
dlouho. Poté je možné
začít nacvičovat šihó aši
sabaki.
Cugi aši je pokročilý
způsob přemístění, který
by neměl být nacvičování
dříve než získáte šódan
(1. dan).
Na rozdíl od okuri aši, při
kterém pohyb začíná
vždy noha ve směru
pohybu, při cugi aši
začíná pohyb vpřed
zadní noha. a zastaví se
dříve, než mine přední
nohu.
Pozn.:
Pokud by zadní noha
minula přední, jednalo
by se o ajumi aši.
Při přemístění
ajumi aši se nohy
míjí tak, jako při
normální chůzi.
Od normální
chůze je rozdíl je
však v tom, že
zůstává zachován
principu suri aši
(klouzání).
Hiraki aši je pokročilý
způsob přemístění.
Na rozdíl od cugi aši a
ajumi aši je třeba k
nácviku suburi
(opakovaných seků),
proto je hiraki aši
zařazováno již v
počáteční fázi výcviku.
Hiraki aši
• Kendo taisabaki
• https://www.youtube.com/watch?v=qBjyE
5BMMP0&feature=youtu.be
• https://www.facebook.com/WingChunNew
s.ca/videos/730600787145736/
Kontakt
horními končetinami
• dolními končetinami
• trupem
• hlavou
Způsob kontaktu
• dotykem
• úchopem
• objetím
• těžiště obou cvičenců mají být co nejblíže
• břemeno zvedáme silou z pokrčených
nohou
• záda jsou narovnaná
• zachování stability
• Nácvik správné (zdravé) techniky
• Průprava pro úpolové hody a zdvihy
• Nácvik transportu raněného
• Příprava na pracovní činnosti
Zvedání raněného
Zvedání partnera
• podle směru pádu:
– vpřed,
– vzad,
– stranou,
– kombinované
• podle otočení kolem příčné osy těla:
– s převratem
– bez převratu.
• podle způsobu tlumení pádu:
– bez zaražení
– se zaražením
• podle letové fáze:
– bez letové fáze,
– s letovou fází,
• podle úrovně ve které pád začíná:
– z postoje,
– ze snížených poloh,
• podle provádějícího:
– nechtěné
– cílené
• podle partnera:
– neúmyslné
– úmyslné
Ferus anime
• přetahy,
• přetlaky,
• odpory:
s charakterem přetahů,
s charakterem přetlaků,
vlastní odpory
odstředivě   
• u přetahů
dostředivě   
• u přetlaků
• odpory s charakterem přetahů,
• odpory s charakterem přetlaků,
• vlastní odpory
• navázání kontaktu:
– dotknout se nebo uchopit partnera (určenou
část jeho těla), či předmětu, který drží,
• zabránění kontaktu:
– zabránit dotyku nebo úchopu
• přemístění:
– přemístit (vychýlit z rovnováhy) partnera (horizontálně
i vertikálně),
– změnit polohu určené části těla (končetiny, trup, hlava),
– přemístit předmět držený partnerem,
• držení:
– udržet partnera (horizontálně i vertikálně),
– udržet polohu určené části těla (končetiny, trup, hlava),
– udržet držený předmět,
• 1830 byl Hirschův ústav v Praze
• 1843 Steffanyho (později přejmenován na
Stegmayerův)
• 1845 Segenův
• 1848 Schmidtův-Malypetrův
• 1862 - Sokol
• Okolnosti vzniku Sokola jsou spjaty s uvolněním
poměrů v Rakousko-Uhersku, které následovalo
po odvolání národem nenáviděného ministra
Alexandra Bacha.
• Jeho působení na počátku vlády Františka
Josefa I. je spojeno se (znovu)zavedením a
institucionalizací centralizace moci.
• Jelikož Bach patřil k hlavním architektům
nového systému, byl po něm v českých zemích
pojmenován jakožto Bachův absolutismus.
• Alexander Bach nově zřídil četnictvo a policii.
• Byly zakládány různé kulturní vlastenecké spolky (jako
Umělecká beseda, Hlahol či Svatobor), ale nová doba si
žádala kromě oživení národní kultury i fyzickou zdatnost
každého jedince, proto se tehdy velmi dařilo různým
tělocvičným ústavům.
• Mezi ně patřil také český ústav Malypetrův, který později
sehrál důležitou roli při založení Sokola.
• Jedním ze cvičenců a později cvičitelů tu byl Miroslav
Tyrš.
• Tyrš oslovil české cvičence Schmidtova ústavu a získal je pro
založení českého tělocvičného spolku.
• Spolu s Juliem Grégrem připravili znění stanov nově vzniklé
Jednoty pražské a předložili je na c. k. místodržitelství v
prosinci 1861.
• Stanovy byly schváleny, a tak byla do Malypetrova ústavu v
Panské ulici svolána na 16. února 1862 (datum založení
Sokola) ustavující valná hromada. Dostavilo se na ni 75 členů.
• Starostou byl zvolen Jindřich Fügner, místostarostou (později
náčelníkem) Miroslav Tyrš.
• Hlavním heslem, které razil Tyrš, bylo
„Tužme se!“,
• Barák navrhl pozdrav „Nazdar!“,
• Fügner tykání a oslovování „bratře“,
• Mánes namaloval první prapor a skicu prvních krojů
(upravených později Ženíškem).
• Název Sokol se poprvé uvádí ve stanovách z listopadu
1864.
Česká obec sokolská v roce 2012 oslavila 150. výročí svého založení.
Lví silou, vzletem sokolím
ku předu kráčejme
a drahé vlasti v oběti
své síly snášejme,
a byť i cesta daleká,
ta Sokolíka neleká.
Jen mužně, statně kupředu,
vždyť drahá vlast čeká.
Vlast máti až nás zavolá
co věrné dítky své,
tu mocná paže Sokola
zlé škůdce v souboj zve!
Tož blahá bude naše slast
za oběť svůj i život klást,
to svaté heslo Sokola:
za národ, drahou vlast!
Jen, bratří, silou hrdinnou
svou hajme vlast i řeč,
to chloubou buď nám jedinou
a pro ni spějme v seč!
A potom teprv v spásný den
nám vzejde krásný, zlatý sen,
pak sluncem jasným bude plát
nám povždy volnost jen.
• Posláním ČOS je zvyšovat tělesnou zdatnost
svých členů a vychovávat je k čestnému jednání v
životě soukromém i veřejném, k národnostní,
rasové a náboženské snášenlivosti, k demokracii
a humanismu, k osobní skromnosti a
ukázněnosti, k lásce k rodné zemi a úctě k
duchovnímu dědictví našeho národa.
(Stanovy ČOS Čl.2 odst. 2.1).
• Doktor filosofie Miroslav Tyrš vytvořil v letech
1867 – 1869 logickou terminologickou soustavu
s mnoha neologismy a vnesl tak řád do
tělovýchovného systému
• Byl také autorem vojenské terminologie
• 1873 Základové tělocviku
1862 Sokolská soustava
I. Cvičení bez nářadí a bez
pomoci nebo odporu jiných cvičenců
II. Cvičení nářaďová
III. Cvičení se skupině
IV. Úpoly
A. bez náčiní
1. Odpory
Cílem je jenom překonávat odpor spolucvičence
a jeho činnost je dopředu známá
2. Zápas
Nejen odpor protivníkovi, ale snaha přemoci ho.
Shodit ho na zem tak, aby se stal jeho další odpor
nemožným
3. Box
Rohování. Útoky pažemi nebo nohami, jako i
odvracení těchto útoků
B. s náčiním
1. šerm šavlí
2. šerm fleuretem (končířem)
3. šerm holí: krátkou (80-100 cm), dlouhou (do
výše cvičencovy brady)
4. šerm bodákem
5. šerm dýkou
• Odpory, přetahy, přetlaky:
• Šerm různými zbraněmi byl
založen převážně na
francouzské škole.
• Tyrš vytvořil českou
terminologii jak pro šerm tak
pro vojenská cvičení.
Krátká sokolská
tyč původně
jako cvičná
zbraň, nikoliv
gymnastické
náčiní.
• Zápas byl odlišný od olympijského
zápasu.
• Sokolský zápas obsahoval prvky:
– volného stylu
– sebeobrany
• Sokolský box byl odlišný od
současného olympijského boxu.
• Tyrš převzal francouzský box – savate
• Savate (La boxe française) obsahoval
různé pěstní techniky, ale i kopy.
• Savate je původní francouzský úpolový
sport i v současnosti velmi populární.
• Vnějšími znaky se mírně podobá
americkému kickboxingu.
• Motorické schopnosti jsou obecné rysy
(vlastnosti) či kapacity, které podkládají
výkonnost v řadě pohybových dovedností
(Burton, Miller, 1998).
• Dynamický komplex vybraných vlastností
organismu člověka, integrovaných podle třídy
pohybového úkolu a zajišťující jeho plnění
(Čelikovský, 1990).
• Pohotovost správně a úsporně vykonávat
určitou činnost (Linhart, 1982)
• Prostřednictvím učebních a cvičebních
postupů na základě motorických
schopností vytvořená, značně
automatizovaná komponenta motorického
učení (Schnabel, Thies, 1993)
Motorická schopnost Motorická dovednost
Vymezení:
Částečně geneticky podmíněný (obecný) předpoklad
- pohybové činnosti
- potencionální dispozice k efektivnímu vykonávání
činnosti a dosahování výkonu
Vymezení:
Učením získaná (specifická) pohotovost k
- pohybové činnosti
- potencionální dispozice k efektivnímu vykonávání
činnosti a dosahování výkonu
Rozlišení:
- týká se rozsahu kapacity
- částečně vrozená
- generalizovaná
- relativně stabilní a trvalá
- podkládá mnoho různých dovedností a činností
- počet omezený
Rozlišení:
- týká se využití kapacity
- vytvořená praxí
- úkolově specifická
- snadněji modifikovatelná praxí
- závislá na několika schopnostech
- počet nevyčíslitelný
Příklady:
schopnosti silové, rovnováhové, …
Příklady:
dovednost smečovat, řídit auto, …
Základní rozdělení:
Kondiční - koordinační
Základní rozdělení:
Otevřené - uzavřené
Proces rozvoje:
Trénink (tělesná příprava)
Proces rozvoje:
Nácvik, výcvik (technická příprava)
• Přetahy a přetlaky
– Převážně rozvoj kondičních schopností
• Odpory
– Převážně rozvoj koordinačních schopností
• proces, během kterého si osvojujeme
pohybové dovednosti
• osvojování, zjemňování, stabilizování a
využívání pohybových dovedností
(Schnabel, 1973)
• motor learning Schmidt (1991):
• Množina vnitřních procesů spjatých s praxí či
zkušeností vedoucí k relativně permanentním
ziskům ve způsobilosti k dovedné činnosti.
• Schnabel:
• Hrubá koordinace
• Jemná koordinace
• Stabilizování jemné koordinace a dosažení
variabilní využitelnosti
• Fine – motor – skills
– činnosti ruky, prstů, ústa, chodidla
• Gross – motor – skills
– velkými svalovými skupinami
• Siddle (1995) prokázal:
– Pod vlivem psychického stresu v bojových situacích
zhoršení
• jemných motorických dovedností na hranici 115 TF
• komplexních motorických dovedností na hranici 145 TF
• hypervigilanci a iracionální jednání na hranici 175 TF
• Síla
• Rychlost
• Vytrvalost
• Koordinace
• Základní pohybová schopnost, která ovlivňuje všechny ostatní
pohybové schopnosti
• Schopnost překonávat nebo udržet vnější odpor svalovou kontrakcí
(koncentrická, excentrická, statická)
• Rozdělujeme
– Maximální síla – překonání nejvyššího možného odporu
– Rychlá síla – (kombinace síly a rychlosti, překonání
nemaximálniho odporu vysokou až maximální rychlostí)
– Vytrvalostní síla – překonávat nemaximální odpor opakováním
pohybu nebo odpor dlouhodobě udržovat (dynamická nebo
statická)
• Volné zátěže (různé druhy činek)
• Stacionární posilovací stroje
• Variabilní odporové stroje (vytvářejí trvalý odpor v průběhu celého
pohybu)
• Odporový trénink s elastickými pomůckami
• Odporový trénink s dopomocí partnera
• Primární prostředek rozvoje svalové zdatnosti
• Rozvíjí sílu, vytrvalost, rychlost
• Rozvoj svalstva
– Zvětšení velikosti svalových vláken (obzvláště
rychlých)
– Svalový a nervový systém zapojuje svalová vlákna ve
správném čase tak, aby vyprodukovaly nejvíce síly
• Zvyšuje se silová vytrvalost – zvýšená schopnost
pracovat aerobně
• Velikost zátěže (odpor) = váha nebo zátěž proti které svaly pracují určený v
% OM
• Jedno opakování = jeden kompletní pohyb, který obvykle zahrnuje
– koncentrickou složku (sval se zkracuje a napíná – sportovec překonává zátěž)
– excentrickou složku (sval se protahuje a uvolňuje – např. když sportovec pokládá závaží
a uvolňuje svalové napětí)
• Počet opakování v jedné sérii
• Série = počet nepřetržitých opakování jednoho cvičení bez zastavení a
odpočinkové fáze
– (např. leg press 3x8x90 = 3 série po 8 opakováních se zátěží 90 kg
• Počet sérií
• Délka odpočinku mezi sériemi
• Rychlost cvičení (rychlost vedení pohybu)
• Základ pro stanovení správného dávkování zátěže
• % maximálního výkonu (tj. nejvyšší hmotnost, se
kterou provede cvičenec cvik 1x)
• Např. cvičenec zvedne vleže na lavici 1x činku o
hmotnosti 100 kg
• 100 % OM = 100 kg
• Anglicky 1RM = one repetition maximum test
(„jedenkrát opakované maximum)
• Rozvoj maximální síly
– Dynamický síla
• Metoda maximálních úsilí – maximální odpor
• Metoda opakovaných úsilí – opakování odporu středně velké zátěže až do únavy
(poslední pokusy jsou nejdůležitější)
– Statická síla
• Metoda izometrických napětí (proti pevnému odporu)
• Rozvoj rychlé síly
– Metoda rychlostní (překonávání menšího odporu co největší rychlostí)
– Plyometrická metoda (rázová) např. opakované odrazy
• Rozvoj vytrvalostní síly
– Metoda vytrvalostní (překonávání menšího odporu po co nejdelší čas)
• Bench press
– Hmotnost 50% maximálního výkonu 3-4 x
dynamicky
– 3 série
– Odpočinek 6x vlastní doba cvičení
• Údery (cuki) s 1kg činkou
– 3-4 x
– 3 série
• Vertikální výskok
• Běh do schodů
• Rychlost je schopnost pohybovat se co nejrychleji z A do B
• Značná genetická podmíněnost (% rychlých svalových vláken)
• Rychlost se skládá z
– Reakčního času (jednoduchá a složitá reakce)
– Času pohybu (od jeho začátku do konce)
• Rozlišujeme
– Rychlost acyklickou – rychlost jednotlivých pohybů (úder)
– Rychlost cyklickou – vysoká frekvence opakujících se stejných pohybů
(série úderů)
– Rychlost komplexní – kombinace cyklických i acyklických pohybů, např.
rychlost lokomoce (přemisťování v prostoru) (přeběhnutí a úder v
sebeobraně)
• Rychlost je poměrně značně geneticky podmíněna
• Reakční dobu lze trénovat opakovanými pohybovými
reakcemi na různé podněty
(vizuální, akustické, taktilní, kinestetické) i situace
• Metoda opakování – maximální intenzita a úsilí, krátká doba
zátěže
– snaha o zvýšení rychlosti a překonání rychlostní bariéry
– ! provádět správnou technikou
– ulehčení podmínek oproti soutěžím
• Testování – např. běh na 60 metrů
• Bojová umění mají vést k
dokonalému technickému
provedení → kondiční
příprava do tréninku
nepatří
• Techniky nemají být
prováděny „hrubou silou“
• Silový trénink
– Není vhodný pro děti
• Porovnej šplh o tyči/laně (zvedání vlastní
hmotnosti proti gravitaci) a cvičení se 30-60%
volnou váhou (vede k rozvoji techniky)
• Silový trénink zlepšuje sílu posílením
svalových vláken, nedochází však k rychlému
přírůstku objemu svalů
(ten se více projevuje po pubertě)
– U žen vede k nadbytečnému rozvoji
svalové hmoty
(maskulinní vzhled)
• Cílem je kondice, tonizace, tvarování
• Schopnost organismu odolávat únavě při dlouhotrvající
činnosti sumbax. intenzitou (85 %)
• Tréninkem se snižuje klidová TF (50-75)
• Maximální TF: 220 – věk = max. TF
• Příliš nízká intenzita (nízká TF) – žádný rozvoj
• Příliš vysoká intenzita (TF vyšší jak maximální) – přetížení srdce
• Při volbě metody rozvoje vytrvalosti vycházíme z % zátěže
maxima
• 75 % maxima cvičence 25 let
• 220 – 25 = 195
• 75% max. TF: 195*0,75 = 146 TF
• Dlouhodobá – déle než 10 min.
• Střednědobá vytrvalost – do 10 min
• Krátkodobá vytrvalost – do 3 min
• Rychlostní vytrvalost – do 20 sec
• Obecná vytrvalost (např. běh po určitou dobu souvisle)
• Speciální vytrvalost (specifická pohybová činnost)
– Opakované provádění technik a jejich kombinací
(kihon)
– Cvičení ve dvojicích (randori)
– Výcvik na tréninkových pomůckách (údery, kopy do
pytle po delší časovou jednotku)
– Aerobní
• Metoda souvislého zatížení
• Metoda střídavého zatížení
• Metoda Fartlek
• Metoda intervalová
– Anaerobní
• Metoda intervalová
– obecná vytrvalost
– pro začátečníky, mládež, seniory
– jogging, hry, walking – u starších lidí (dobrý vliv na psychiku)
– cyklická cvičení (běh na dráze, běh terénem, běh na lyžích, jízda na
kole)
– min 30 min nepřerušovaně
– TF cca 135
• Změny intenzity ve stanovených úsecích
• Rychlý úsek běhu –intenzita až 180 TF (kyslíkový dluh)
• Pomalý úsek – intenzita cvičení na konci úseku 120 TF
• Doba cvičení 30 min a více
• Modifikace metody střídavého zatížení
• Sportovec si sám určuje změny rychlosti
(intenzity) a TF
• Vyžaduje zkušenost
• Plánované střídání zatížení a zotavení organismu
• Při odpočinku nedochází k úplnému zotavení
(zůstává kyslíkový dluh)
• Relativně maximální intenzita 10-90 sec
• Po zatížení odpočinek v délce předchozí činnosti
(na konci odpočinku TF 120)
• Celková doba cvičení 12 min a více (dle
trénovanosti)
8/20/10
6-8 sérií
20 sec 100% zatížení
10 sec odpočinek mezi sériemi
Zvýšení kapacity anaerobního i aerobního systému!
• Rozvoj koordinačních schopností záleží na
zdokonalování senzomotorických procesů
pomocí
– změn podmínek cvičení
– změn způsobu provedení
– zkvalitňování pohybového aparátu sportovce
(rehabilitace, relaxace – udržení elasticity
svalů…)
• Schopnost člověka provádět pohyby v kloubech v relativně velkém rozsahu
• Souvisí s ekonomikou pohybu
• Riziko poranění u obou extrémů –nedostatečná (hypomobilita), nadměrná
(hypermobilita)
• Aktivní a pasivní pohyblivost
• Flexibilita závisí na řadě faktorů:
– druh a tvar kloubu
– pružnost tkání
– reflexní aktivita
– únava
– psychický stav
– teplota
– prohřátí a rozcvičení
– denní doba
Schopnost zahájit (účelný) pohyb na daný
(jednoduchý nebo složitý) podnět v co nejkratším čase.
(Měkota & Novosad, 2005)
• Člověk reaguje
– na řadu podnětů (signálů) z okolního prostředí:
(často na pohybující se objekty)
– z vnitřního prostředí jedince:
propriocepce – polohocit, vestibulární (statokinetické) ústrojí)
– v různém prostředí (světelné podmínky, pod vodní hladinou,
stresové podmínky aj.)
Nejčastější Méně časté
• Taktilní (dotykový)
• Kinestetické (vnitřní)
• Vizuální
• Akustický
• RT je indikátorem reakční schopnosti
• RT je doba, která uplyne od vyslání signálu
(podnětu) k zahájení pohybu
• u některých pohybových aktů je reakční doba
delší než čas potřebný k jejich uskutečnění
(movement time), např. u boxerského úderu
• Reakční doba se vyjadřuje v milisekundách
Podnět
• Jednoduchý
• Předem známý
• Příklad:
– výstřel
– hvizd
– pokyn rozhodčího
Odpověď
• Standardní
• Předem určené
• Příklad:
– start při sprintu
– skok do vody při plavání
– zahájení zápasu v
úpolovém sportu
Podněty
• Více současně
přicházejících signálů
• Předem neznámé
• Příklad:
– Manévrování hráče ve
sportovních hrách
– Útočné akce protivníka v
úpolových sportech (např.
kombinace úderů a kopů)
Odpověď
• Složitá, jedinec vybírá, na
který signál bude reagovat
• Přiřazuje (vybírá) konkrétní
pohybovou odpověď
• Příklad:
– Reakce fotbalového brankáře
(4 možnosti)
– Reakce boxera na úder
protivníka (více možností)
• 100 ms – fyziologická hranice, pod kterou nemůže reakční
doba klesnout
• 200 ms – typická hodnota jednoduché reakce dospělého
člověka
• 500 ms – typická hodnota jednoduché reakce dítěte
• Délka reakční doby závisí na modalitě podnětu
– Optický (nejdelší)
– Akustický (střední)
– Taktilní (nejkratší)
• Rozdíly jsou však malé, řádově desítky milisekund
• RS je základním limitujícím faktorem úspěšného řešení pohybového
• Rozlišujeme 4 stupně reaktivity v úpolových činnostech
Stupeň
reaktivity
Způsob
obrany
Motorické projevy Název
1 pasivní krytí vitálních zón bez protiakce obrana pasivní
2 reaktivní odvracení akutních útoků (krytí)
a útočení (akce-reakce)
obrana následným útokem
3 aktivní protiútok provedený současné s akcí protivníka
(kontrování)
obrana protiútokem
4 proaktivní předejití akce protivníka
(útok, blokování jeho akce)
obrana útokem
• fylogeneze lidstva
• ontogeneze pohybu člověka
• sociální faktory
• psychologické faktory
• Čerpáme z paleoarcheologie, fyzický boj
byl na počátku existence člověka
• Význam boje (nadřazeného úpolům) v
kritických fázích vývoje lidstva
• Odraz v umění a společenských normách
• Zachovaly se archetypy hrdinů – jsou
spojeny s úpolovými aktivitami
• Kontaktní překonání člověka je hluboko v
podvědomí, je součástí vnitřní výbavy
zdravého jednotlivce
• Dotyk je prvním komunikačním
prostředkem dítěte
• Děti spontánně jednají úpolově – v
kontaktu (nemají jiné prostředky aktivní
obrany)
• Spontánní aktivity dětí v různých obdobích
zahrnují úpolové aktivity
• Pro didaktiku úpolů je kritické období 8 – 9
let, dítě začíná chápat vztah mezi příčinou
a následkem
• Úpoly nelze (dlouhodobě) provádět
osamotě, předpokládají fyzickou
přítomnost druhého člověka a jeho aktivitu
• Budují se sociální vazby (silněji v bojových
uměních)
• Cvičenci úpolů působí na společnost a
opačně
• Cvičení úpolů musí být spojeno s přísným
dodržováním spoločenských norem
(etiketa)
• dotek je (v ontogenezi i fylogenezi) prvním a
univerzálním komunikačním prostředkem člověka
• moderní, informační společnost znehodnocuje
komunikační funkci doteku
• tělesná výchova a sport umožňuje znovuobjevování
doteku
• cvičení je emotivní, cvičenci „zapomínají“, že se stydí
Kontakt jako stresor
• mediátor kontaktu
• doba trvání kontaktu
• velikost plochy kontaktu
• intenzita kontaktu
• taktilní zóna
Mediátor kontaktu
• oděv – oděv, náčiní (např. přetláčení zády)
• oděv – pokožka (např. vytahování partnera
za rukáv)
• pokožka – pokožka (např. přetláčení
rukama)
Doba trvání kontaktu
• cvičení s krátkodobým kontaktem
(dotknout se soupeřova ramena)
• cvičení s delší dobou nevyhnutelného
kontaktu (udržet co nejdéle soupeřovo
zápěstí)
Velikost plochy kontaktu
• v kontaktu jednou částí těla (nejčastěji
ruka)
• v kontaktu s více částmi těla
• v kontaktu trupem
Intenzita kontaktu
• letmý dotyk
• úchop nebo objetí
• úder
Taktilní zóna
• v kontaktu rukama
• v kontaktu zády nebo dolními končetinami
• v kontaktu přední části trupu, obličejem,
vnitřní stranou stehen
Respektujeme také
• věk cvičenců (některá kritická období
psychosexuálního vývoje)
• pohlaví cvičenců (zejména u koedukované
výuky)
• individuální zkušenost s dotykem (zejména
negativní)
• Ztráta vědomé sebekontroly po dobu cvičení
• Práce s fyzickou (totální) porážkou, nebo
vítězstvím
• Práce s bolestí
• Agresivita ano, ale konstruktivní (benigní):
• Benigní agrese je společná zvířatům i lidem,
... je reakcí na určitý podnět, má obranný
charakter a směřuje k odstranění ohrožení"
Stejné pro muže i ženy
• Mladší dorostenci – do 12 let
• Dorostenci – do 18 let
• Senioři – nad 18 let
• Masters – nad 40 let
• Grand Masters – nad 50 let
A) Levá ruka & pravá ruka
• Muži: do 55 kg, 60 kg, 65 kg, 70 kg, 75 kg, 80 kg, 85 kg, 90 kg,
100 kg, 110 kg a větší než 110 kg.
• Ženy: do 50 kg, 55 kg, 60 kg, 65 kg, 70 kg, 80 kg a větší než
80 kg.
B) Mistrovské váhové kategorie
• Levá a pravá ruka
• Muži: do 70 kg, 80 kg, 100 kg a větší než 100 kg.
• Ženy: do 60 kg, 70 kg, 80 kg a větší než 80 kg.
• C) Grand masters nad 50 let
• Jen pravá ruka – 75 kg, 90 kg a větší než
90 kg
• D) Dorostenci:
• Pravoruká děvčata do 45 kg, 50 kg, 55 kg, 60
kg, 70 kg a větší než 70 kg.
• Pravorucí chlapci do 50 kg, 55 kg, 60 kg,
65 kg, 70 kg, 80 kg a větší než 80 kg
Stůl
• Pro závod v sedě:
28" od podlahy na vrchní desku stolu.
 Pro závod ve stoje:
40" od podlahy na vrchní desku stolu.
Všechny další specifikace jsou pro soutěže vsedě
i ve stoje stejné.
• Horní deska stolu:
Šířka 36" a hloubka 26„
 Touch pads:
Délka 14" × šířka 4". Je vyrobena
z kvalitního elastického pásu
 Podložky pod loket:
se umístí na vzdálenost 2" od příslušného okraje
stolu. U pravorukých stolů se tyto podložky
překrývají o polovinu doprava od středu stolu,
u levorukých stolů pak o polovinu doleva od středu.
 Čtvercová podložka má rozměry 7"×7„: Její
tloušťka je 2" a je vyrobena z kvalitního
pěnového materiálu s horní vrstvou z vinylu
nebo koženky.
 Madla:
Umísťují se uprostřed každé strany stolu ve vzdálenosti 13" od jeho
rohu a ve vzdálenosti 1" od jeho okraje. Madlo samotné má průměr
1" a výšku 6„
 Ve všech turnajích WAF se používá čára spojující pozice madel. Tato
čára může být buď namalovaná, vypolstrovaná nebo realizovaná
pomocí pásky, a určuje tak střed horní plochy stolu.
 Sedadla
Sedadlo musí mít čtvercovou plochu 18"×18" a musí být umístěno
ve výšce 18" nad podlahou. Sedadlo i stůl musí být pevně
připevněné k plošině nebo k podlaze.
• U každého závodníka musí být podle
oděvu zřejmé, z které země pochází
• Do soutěže může závodník nastoupit v:
– tričku s krátkým rukávem nebo bez rukávů
– ve sportovních trenýrkách (nikoliv v džínách)
– v botách
• Rozhodčí, který zápas zahajuje, je považován
za hlavního rozhodčího příslušného utkání.
• Pomocný rozhodčí sleduje chyby v postavení
loktů (elbow fouls) na začátku utkání tak,
aby byl zaručen regulérní začátek zápasu.
• Po zahájení zápasu sleduje každý
z rozhodčích svou stranu stolu, aby
zaznamenali fauly nebo nedovolený
způsob přetlačení (pin).
• Dvě varování = 1 faul
• Při dvou faulech soutěžící svůj zápas
prohrává
• a) Po každém předčasném pohybu ramen, paží, rukou
nebo prstů následuje varování soutěžícího, pokud však
není v soudcovském úchopu. V tomto případě by šlo o
faul.
• b) Jestliže soutěžící způsobí zpoždění v „uzamknutí
(locking up)“, udělí mu rozhodčí varování.
• c) Jestliže nesoutěžící ruku sundá závodník z madla, udělí
mu rozhodčí varování. Jestliže před opětovným
uchopením madla získá soutěžící výhodu, bude zápas
zastaven a soutěžícímu bude udělen faul. Madlo musí
být uchopeno nad úrovni stolu. Jednorucí soutěžící se
madla držet nemusí.
 K faulu také dochází, když loket soutěžícího ztratí kontakt
s poduškou lokte. Za ztrátu tohoto kontaktu se považuje:
 a) Když se loket pozvedne vertikálně z podušky, lhostejno jak
významně, rozhodující bude, že vznikne mezera mezi loktem a
poduškou. K faulu nedojde za předpokladu, že soutěžící sice
loket zvedne, ale stále ještě zůstane v kontaktu s poduškou svými
tricepsy nebo předloktím.
 b) Faul se také vyhlásí, jestliže soutěžící sice spočívá na svých
tricepsech nebo na předloktí, ale loket sklouzne mimo podušku.
 c) Jestliže dojde k faulu současně i u soupeře, bude faul soupeře
považován za náhodný, zápas se ukončí a znovu odstartuje a
fauly se zruší.
 a) Rameno soutěžícího nesmí během zápasu protnout „středovou
linii“, což je spojnice mezi madly.
• b) Soutěžící nesmí použít žádnou jinou část svého těla (např. bradu,
rameno nebo hlavu) k přetlačení (pin) soupeře.
• c) Jestliže budete svou hlavu strkat proti soupeřově hlavě, bude vám
udělen faul.
• d) Jestliže soutěžící uvede svou paži do pozice klasifikované jako
„break arm – možné zlomení paže“ a „dangerous position –
nebezpečná pozice“, upozorní ho rozhodčí hlasitě tak, aby závodník
tomuto upozornění správně porozuměl. Rozhodčí musí soutěžící
poučit o pozici paží aktivních v tomto zápase, tj. paže, ruka i rameno
musí být v jedné přímé linii. Soutěžící nesmí nikdy tlačit rameno
dovnitř, před svou paži nebo ruku, směrem ke stolu.
• Po vyhlášení faulu se povoluje přestávka 30 sekund.
• Nevhodné řeči, nesportovní chování nebo nadávky
směřované směrem ke kompetentním činovníkům
budou znamenat vyhlášení faulu. Pokud bude toto
chování i nadále pokračovat, bude soutěžící nebo
činovník z turnaje vykázán.
 Úvaz se používá, když zápas končí vyklouznutím
(slip out), které však není hodnoceno jako faul.
 K vyklouznutí dochází, když oba soutěžící ztratí
vzájemný kontakt. Než kompetentní činovníci
vyhlásí faul, musí mít jistotu o okolnostech, které
tomuto vyklouznutí předcházely. Jestliže nebudou
mít jistotu v tom, kdo toto vyklouznutí způsobil,
nebo jestliže to způsobili oba soutěžící, pak faul
vyhlášen nebude a použijí se úvazy.
• http://www.paka.cz/
• http://www.youtube.com/watch?v=w9zOZ
_8JlBQ&feature=fvst
• Přetahování lanem je sport, při kterém se
dva týmy snaží tahat za lano opačnými
směry a překonat silou soupeřící tým
• V mezinárodním kontextu se sport nazývá
Tug of War (TOW)
 Určit konkrétní dobu a čas vzniku přetahování lanem není možné
 Soutěže v přetahování lanem jsou známy z dávných ceremonií a
kultovních rituálů po celém světě, např.:
 Evropa
 Egypt,
 Barma,
 Indie,
 Borneo,
 Japonsko,
 Korea,
 Hawai,
 Jižní Amerika.
 Starověké přetahování lanem mělo v závislosti na kultuře různé styly
provedení:
 Afgánistán: týmy používaly místo lana dřevěnou tyč
 Korea: děti se pažemi objaly navzájem kolem pasu, aby vytvořili
„živý řetěz“. Kapitáni týmů musel mít velmi silný úchop,
aby se oba týmy nerozpojily
 Přetahování lanem nebylo vždy jen týmovým sportem,
v některých zemích se vykonával tento sport muž proti muži:
 Kanadští Eskymáci stále mají soutěž v přetahování lanem známou jako
“ar-saaraq”. Soutěžící sedí na zemi a používají krátké lano.
Ten, kdo vytáhne (vychýlí) svého soupeře ze sedící pozice, vyhrává.
• Přetahování lanem - měření sil
 V pozdějším období bylo přetahování lanem
známo jako čistě sportovní, soutěžní disciplína
 Historické záznamy o pěstování přetahování
lanem dokazují existenci sportu:
 Řecko 500 př. n. l. prováděno atlety na panhelénských
hrách buď jako soutěžní disciplína nebo jako kondiční
příprava pro ostatní sporty
 Západní Evropa 1000 n. l. v pověstech o hrdinech ze
Skandinávie a Německa, kteří se účastnili tzv. “kräftige
spiele” („silové hry“)
• Přetahování lanem bylo jako soutěž
organizováno rovněž:
– u dvoru Čínského císaře
– v Mongolsku
– v Turecku
– V 15. stol bylo přetahování lanem známo jako
populární zábava na francouzských zámcích
nebo ve Velké Británii
• V období od 1900 do 1920 bylo
přetahování lanem olympijským sportem
• Tabulka ukazuje medailová umístění
Rok Místo Zlato Stříbro Bronz
1900 Paris Sweden USA France
1904 St. Louis USA USA USA
1908 London Great Britain Great Britain Great Britain
1912 Stockholm Sweden Great Britain
1920 Antwerp Great Britain Netherlands Belgium
• V roce 1920 International Olympic
Comittee přijala rozhodnutí o snížení
počtu sportů na Olympijských hrách
• Z programu Olympijských her bylo
vymazáno několik sportů, včetně
přetahování lanem
• Vyřazením TOW z programu OH vznikla
potřeba organizačně zastřešit TOW jako sport
• Nejstarší národní asociací je Švédská Asociace
Přetahování lanem „Svenska Dragkamp
Förbundet“, založená v r. 1933. T
• Švédského příkladu následovaly další země:
– 1958 Tug of War Association of Great Britain
– 1959 Netherlands Tug of War Association.
• Současně se zakládáním národních
asociací, vznikla potřeba organizace
mezinárodních sportovních akcí
• Iniciativa založení mezinárodní TOW
organizace vzešla od George Huttona z
Great Britain Association v r. 1960 a
vedoucích osobností Swedish Association
 První mezinárodní soutěž se konala na Baltských hrách v roce
1964 (Malmö, Sweden)
 TWIF se účastnila se 4 zeměmi: Great Britain, Sweden,
Netherlands, Denmark.
 V r. 1965 zorganizovala TWIF první ME v Crystal Palace,
London Great Britain.
 Od 1965 do 1975 se každý rok konalo ME
 V roce 1975 přistoupily k TWIF mimoevropské země, a proto
bylo v následujícím roce organizováno první MS v Nizozemí
 V současnosti TWIF organizuje MS každé 2 roky
 V intervalu MS jsou organizována kontinentální mistrovství
• V roce 1999 byla TWIF provizorně znovu
uznáno Mezinárodním olympijským
výborem (IOC)
• V roce 2002 v Salt Lake City bylaTWIF
oficiálně uznána IOC
• http://www.tugofwar-twif.org/
• http://www.worldgames-iwga.org
• TOW je na programu Světových Her
• TWIF se účastní WG ve třech váhových
kategoriích
• TOW je týmový sport. Týmy musí být členy
TWIF. Soutěžící musí být amatéři potvrzeni
TWIF a řídit se pravidly TWIF.
• out-door x in-door
• muži x ženy
• senioři x do 23 let (18 – 22 let)
x junioři (15 – 18 let)
• mix 4x4 (4 muži a 4 ženy)
• TWIF organizuje každý rok MS pro juniorské
kategorie, ženy a muže
 Ultra Featherweight not exceeding 480 Kilos
 Featherweight not exceeding 520 Kilos
 Lightweight not exceeding 560 Kilos
 Light Middleweight not exceeding 600 Kilos
 Middleweight not exceeding 640 Kilos
 Cruiserweight not exceeding 680 Kilos
 Heavyweight not exceeding 720 Kilos
 Catchweight no weight limitations
 Mixed (4 x 4) not exceeding 600 Kilos
• 8 členů
• min. 7 členů (při zranění)
• 1 trenér (řídící zápas)
• sportovní šortky
• trikot/pletenou vestu
• podkolenky/ponožky
• povolena je pokrývka hlavy
• celý tým stejný dres (stal, barva …)
• out-door obuv – pevná, bez kovových části na špičce, bez hřebů, kovová
část paty nesmí měřit více jak 1/3 podrážky
• in-door obuv – obvyklá sportovní obuv
Ochranné prostředky
• „ochranný pás“ smí být nošen pouze nad dresem
• „ochranné oblečení“ smí být pouze pod dresem
• u „kotvy“ nesmí přesahovat 5 cm tloušťky
• „ochranná pryskyřice“ smí být pouze na rukách
• Bez nerovností, uzlů a smyček
• Průměr 10 – 12,5 cm
• Délka min. 33,5 m
Značky
• Out-door 5 (ve třech různých barvách)
– 1 x (1) střed
– 2 x (2) 4 m od středu
– 2 x (3) 5 m od středu
• In-door 3 (ve dvou různých barvách)
– 1 x (1) střed
– 2 x (2) 2,5 m od středu
• Out-door
– Rovný, travnatý
– Vyznačena středová čára
• In-door
– S dostatečným třením
– Doporučeno 36 m délka a 100 až 120 cm šířka
– Vyznačena středová čára dvě boční čáry na každé
straně 4 m od středové čára
• Technika
• Žádný soutěžící nesmí uchopit lano uvnitř
délky označené značkami
• Na začátku zápasu smí první člen týmu
uchopit lano co nejblíže první značce
• Na laně nesmí být dělány smyčky nebo uzly
• Na začátku zápasu musí být lano napjato
středovou značkou nad středovou čárou na
zemi
• S výjimkou „kotvy“ musí každý člen týmu
držet lano holýma rukama správným
úchopem, tj. dlaněmi proti sobě a lano musí
procházet mezi tělem a nadloktími
• Nohy musí být nataženy tak, aby chodidla
byla před úrovní kolen
• Každý člen týmu musí být ve správné pozici
po celou dobu zápasu
• Poslední člen týmu je tzv. „kotva“, pro
kterého platí zvláštní pravidla:
– lano může vést kolem jeho těla diagonálně
přes záda
– zbytek lana směřuje vzad za jeho tělo
– může držet lano pod úrovní „ochranného
pásu“
 sedání
 lehání
 zámek
 nesprávný úchop
 „podepírání“ lana (jinou částí těla)
 sedání na nohu (patu)
 „prokluzování“ lana
 „veslování“ opakované sedání, zatímco se nohy pohybují vzad
 nesprávná pozice „kotvy“
 trenér mluvící na tým během tažení
 inaktivita – družstvo nevyvíjí aktivitu, která by mohla vést k vítězství,
prodlužuje zápas
 In-door
 dělání „důlků“ do podlahy
 vybočení z místa určeného pro přetahování
• 2 upozornění za porušení pravidel
• poté diskvalifikace
• Obecně
– Přetažením o vzdálenost vyznačenou značkami
– Diskvalifikací druhého týmu
• Out-door
 Přetažením o vzdálenost vyznačenou značkami přes
středovou čáru
• In-door
 Přetažením o značek přes boční čáry
• “No Pull” je vyhlášeno jestliže:
• Oba týmy porušily pravidla, poté co byly 2 x
napomenuty
– (a) oba týmy byly inaktivní
– (b) oba týmy opustily tažení lana před
dokončením přetahu
– (c) přetah byl přerušen aniž by jeden z týmu
přerušil pravidla
• Oficiální video