ÒLymfatické orgány ÐPrimární –thymus –červená kostní dřeň ÐSekundární –slezina –lymfatické uzliny ÒLymfatické cévy Ò ÒOchrana organismu proti poškození mikroorganismy a cizorodými látkami ÒBuňky imunitního systému jsou schopné rozlišit cizorodé látky a vlastní látky (vyrobené v organismu) ÒImunitní reakce či také imunitní odpověď je souhrn procesů, jimiž tělo reaguje na setkání s antigeny ÒAntigen (antigenní determinanta) – látka schopná vyvolat imunitní reakci ÒAntigen prezentující buňky (makrofágy, Langerhansovy buňky epidermis, dendritické buňky lymfoidních orgánů, B-lymfocyty a epitelové buňky thymu) ÒBuněčná imunita: T - lymfocyty ÒHumorální imunita: protilátky produkované plazmocyty, efektorovými buňkami B lymfocytů, neutralizují (zneškodní) antigen Ò BUŇKY LYMFATICKÉHO SYSTÉMU Hlavní složku představují lymfocyty: B a T lymfocyty (TH TC TS), NK buňky VÝVOJ LYMFOCYTŮ Červená kostní dřeň: společná progenitorová buňka (lymfoidní multipotentní kmenová a LCF buňka) Diferenciace B lymfocytů probíhá v červené kostní dřeni (ekvivalent bursa Fabricii). Diferencované B lymfocyty cirkulují v krvi, migrují do vaziva a především osídlují periferní lymfatické orgány. Vývoj T lymfocytů probíhá v thymu. Nezralé lymfoidní buňky migrují krevní cestou do thymu. V kůře brzlíku dochází k množení buněk a jejich diferenciaci v imunokompetentní buňky: cytotoxické, pomocné, tlumivé. NK buňky (přirození zabíječi) jsou geneticky naprogramované na rozpoznání transformované buňky a její zničení (nádorová, napadená virem). Nepotřebují aktivaci antigenem. ÒRetikulární vazivo (neplatí pro thymus) ÒVolné buňky (lymfocyty, makrofágy, plazmatické buňky a kmenové buňky) Ò Ò2 typy lymfatické tkáně: Òdifuzní Ònodulární (folikulární) Lymfatická uzlina (struktura) thymus0060a kůra dřeň vazivové pouzdro septum THYMUS – lymfoepitelový orgán, centrální lymfatický orgán obalen vazivovým pouzdrem, septa oddělují nepravé lalůčky Stroma: retikulární epitel (RE) entodermového původu KŮRA: tmavá, vyskytuje se v ní velké množství T lymfocytů. Z kostní dřeně se do thymu dostávají T0 lymfocyty, které se v kůře množí a diferencují v imunokompetentní T lymfocyty (TH, TS a TC). T lymfocyty, které neprošly selekcí zanikají apoptosou a jsou fagocytovány makrofágy, ostatní migrují do dřeně, kde se dostávají stěnou postkapilárních venul do krevního oběhu a osidlují thymus dependentní zóny peri- ferních lymfatických orgánů. Buňky RE jsou důležité pro vývoj T lymfocytů, mají podpůr- nou funkci, podílejí se na hemothymické bariéře, prezentují T lymfocytům antigeny v procesu edukace a selekce, produkují thymopoetin a další látky, které jsou důležité pro vývoj T lymfocytů DŘEŇ: slaběji zbarvena, obsahuje méně T lymfocytů. Cha- rakteristickým útvarem dřeně jsou Hassalova tělíska. Vzni- kají keratinizací buněk RE, obsahují centrální eosinofilní hmotu, která je obklopena koncentricky uspořádanými buňkami RE. Funkce thymu: vývoj imunologické tolerance a diferenciace Imunokompetetních T lymfocytů Fyziologická involuce thymu: po pubertě dochází k snížení proliferace a diferencieace T lymfocytů, což vede k redukci kůry, která je nahrazena tukovým vazivem Mikrofotografie.: Kühnel, Color Atlas, 2003 TH-008b THYMUS DÍTĚTE, HE vazivové pouzdro kůra dřeň Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM drenTHa HassTHa Medulla,HE Hassalova tělíska retikulární epitel T lymfocyty Mikrofotografie: sbírka ÚHIEM TH-013b THYMUS DOSPĚLÉHO ČLOVĚKA HT HT véna - převážná část kůry (K) je nahražena tukovým vazivem (T) T T T K K K Dřeň brzlíku obsahuje početná Hassalova tělíska (HT) Mikrofotografie: Stevens, Lowe, Histology, 1993 LU-0008c-SOB LYMFATICKÁ UZLINA lymfatické folikuly pouzdro kůra hilus dřeň Lymfatické sinusy: a) subkapsulární b) intermediární c) dřeňové a b c Lymfatické cévy: aferentní eferentní LU - opouzdřené, lymforetikulární orgány, vložené do průběhu lymfatických cév Vazivové pouzdro – septa (trabekuly) Stroma: retikulární vazivo (retikulární buňky a vlákna; dendritické a folikulární dendri- tické buňky, makrofágy) CORTEX: lymfatické folikuly primární – B lymfocyty sekundární: zárodečné centrum (imunoblasty) PARACORTEX: T lymfocyty (thymus dependentní zóna) MEDULLA: dřeňové provazce (B lymfocyty a plasmocyty) dřeňové sinusy FUNKCE Filtrace lymfy v lymfatických sinusech. Cizorodé částice jsou zachyceny a fagocytovány makrofágy Imunitní odpověď na antigeny přítomné v lymfě (prezentace antigenu, aktivace B lymfocytů (a TH: produkce lymfokinů), klo-nová proliferace B, diferenciace plasmocytů (migrace do dřeně), produkce protilátek Schéma: Sobotta, Hammerson, Histology, 1980 UzlinaLU1a Mikrofotografie: Wheater´s Functional Histology, 2004 LYMFATICKÁ UZLINA, HE ilus S=sinus subcapsularis, C=pouzdro, F=lymfatický folikul, Cx=cortex T=septum, P=paracortex M=sinus medullaris MC=dřeňové provazce lymph node cortex paracortex medulla hilus eferentní lymfatické cévy pouzdro subkapsulární sinus medula cortex paracortex lymph node, afferent arterioles chlopeň aferentní lymf.céva subkapsulární sinus subkapsulární sinus cortex pouzdro lymph node, subcapsular sinus subkapsulární sinus intermediární sinus pouzdro trabekula cortex lymph node, cortex and medulla lymph node, cortex and medulla pouzdro okrajový lem lymfatický folikul zárodečné centrum paracortex medulární trámec medulární sinus lymph node, germinal center lymph node, medullary sinus plášťová zóna zárodečné centrum plášťová zóna krevní cévy Zárodečné centrum (velké lymfovyty, dendritické buňky, a makrofágy) Plášťová zóna (většinou malé lymfocyty) medulární trámec medulární sinus medulární trámec medulární sinus R-LS-20c SCHÉMA STAVBY SLEZINY Schéma z: Ross, Pawlina, Histology, 2006 a.centralis (obalená T lymfocyty: periarteriální pochva) a.trabecularis v.trabecularis Bílá pulpa: Malpighické tělísko=M zárodečné centrum=C plášť (B lymfocyty=B) slezina hilus mízní céva slezinné sinusy=S C B M M M S S S dřeňové provazce (P) P P P SLEZINA Lymforetikulární opouzdřený orgán Imunologický filtr krve Vazivové pouzdro, trabekuly (cévy) Stroma: retikulární vazivo BÍLÁ PULPA je tvořena lymfatickou tkání, ve které probíhají aa. centrales – periarteriální pochva obsahuje především T lymfocyty (thymus-dependentní zóna). V průběhu a. centrales se vyskytují lymfatické folikuly (Malpighická tělíska), které jsou složené z B lymfocytů (po stimulaci: zárodečná centra) ČERVENOU PULPU tvoří dřeňové provazce (Billrothovy), které obsahují velké množství erytrocytů, dále makrofágy, lymfocyty, gra- nulocyty a plazmocyty nakupené v retikulár-ním vazivu. Mezi provazci jsou slezinné sinusy. Stěna sinusů je nesouvislá; prostory mezi endotelovými buňkami usnadňují průchod krevních elementů. FUNKCE SLEZINY Filtrace krve, antigeny jsou zachyceny APB a prezentovány T a B lymfocytům Imunitní reakce na přítomné antigeny - proliferace TH a B lymfocytů (v zárodečných centrech, diferenciace plazmocytů, produkce protilátek) Odbourávání erytrocytů a thrombocytů Prehl3SLb centrální arterie pouzdro trabekula bílá pulpa v. trabecularis červená pulpa SLEZINA Schéma: Sobotta, Hammerson, Histology, 1980 spleen, capsule peritoneální dutina mezotel pouzdro červená pulpa http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/LymfatickeOrgany/23120036AL.jpg spleen, central artery and trabecular vein centrální arterie periarteriální lymfatická pochva marginální zóna trabekulární véna trabekula http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/LymfatickeOrgany/23120037AL.jpg imprSlezA sinus3SlezA SLEZINNÉ SINUSY (x) – krev byla odstraněna Slezina, impregnace stříbrem retikulární vlákna x x x x x x x Mikrofotografie: Sbírka ÚHIEM slez0052 SCHÉMA KREVNÍHO OBĚHU VE SLEZINĚ trabekulární arterie červená pulpa lymfatický folikul B-lymfocyty periarteriální pochva T-lymfocyty trabeku- lární vény aa. penicillatae opouzdřené arterioly prekapiláry marginální sinusy vény pulpy zárodečné centrum a.lienals – aa. trabeculares – aa. centrales (bílá pulpa) – aa. penicillate – opouzdřené arterioly – prekapiláry: krev proudí do červené pulpy a vrací se stěnou sinusů zpět do oběhu (otevřený oběh, převažuje u člověka) nebo krev teče přímo do sinusů (uzavřený oběh, např. pes) – vv. pulpae - vv. trabeculares – v. lienalis - Marginální sinusy - v místě přechodu červené a bílé pulpy, dostávají krev z větví a.centralis (radiální tepénky, aa. foliculares), ve stěně sinusů jsou dendritické APB které zachycují antigeny v krvi a po zpracování je prezentují T a B lymfocytům Schéma: Junqueira, Carneiro, Basic Histology, 2003 slez0051a sinus2Slez-a R-LS-21c sinus uzavřená otevřená makrofágy (M) M E RB Stěna slezinných sinusů je tvořena protáhlý-mi endotelovými buňkami (spojenými pouze svými výběžky), pruhy lamina basalis a cirku- lárně probíhajícími retikulárními vlákny. Volné prostory ve stěně umožňují návrat krvinek z červené pulpy do krevního oběhu E=endotel, RB=retikulární buňka SEM elektronogramy (Junqueira, Carneiro, Basic Histolgy, 2003) Schéma: Ross, Pawlina, Histology, 2006 ÒGALT (Gut Associated Lymphoid Tissue) Éuložená ve stěně trávicího traktu -lymfatické folikuly uložené v lamina propria mucosae, případně i v submukóze. Četné jsou v ileu – folliculi lymphatici solitarii anebo folliculi lymphatici aggregati (Peyerovy pláty). - velké nahromadění lymfatických folikulů je rovněž v apendixu. É ÒBALT (Bronchus Associated Lymphoid Tissue) Éuložená ve stěně dolních dýchacích cest, především ve stěně bronchů Ò http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/LymfatickeOrgany/83200212Als.jpg http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/LymfatickeOrgany/83200213Als.jpg http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/LymfatickeOrgany/83200214Al.jpg MANDLE – TONSILLAE - uloženy v oblasti isthmus faucium, kde tvoří tzv. Waldeyerův lymfatický okruh. Tonsilla pharyngea (nosní mandle) - na povrchu epitel víceřadý prizmatický s kinociliemi, nevytváří krypty Tonsilla tubalis - Na povrchu epitel víceřadý prizmatický s řasinkami, nevytváří krypty Tonsilla palatina (patrová mandle) - největší, na povrchu epitel vrstevnatý dlaždicový, který vytváří hluboké krypty Tonsilla lingualis (jazyková mandle) - na kořeni jazyka, na povrchu epitel vrstevnatý dlaždicový, vytváří nečetné hluboké krypty Tonsilla palatina Tonsilla palatina Tonsilla palatina ÒKapiláry ÒCévy malého a velkého kalibru ÒHlavní lymfatické kmeny Ò Ò http://histoweb.co.za/img/text/wheater156_823.jpg Všechny lymfatické cévy jsou opatřeny chlopněmi a do průběhu cév jsou vloženy lymfatické uzliny. lymphatic capillaries Lymfatická kapilára Lymfatické kapiláry jsou slepě zakončené endotelové trubice, které sbírají lymfu z mezibuněčných prostorů. arteriola jádro endoteliální buňky lymfatická kapilára lymfocyty v lumen http://www.pathguy.com/histo/033.jpg Lymfatická céva Lymfatické cévy sbírají lymfu z lymfatických kapilár. Lymfatické kmeny sbírají lymfu z menších lymfatických cév a vyprazdňují se do jugulárních a podklíčkových vén ÒEndokrinní žlázy Énemají vývody Ébohatě vaskularizované Ésekret vydávají do krevního oběhu Éprodukují hormony -regulují činnost tkání a orgánů •Endokrinní sekrece –hormony jsou vydávány do krve a transportovány buď přímo k cílovým orgánům nebo do jiných endokrinních žláz a ovlivňují jejich sekreci •Neurokrinní sekrece –hormony se tvoří v perikaryích specializovaných neuronů a jsou transportovány prostřednictvím axonů ke krevním kapilárám. •Parakrinní sekrece –působky jsou vydávány pouze do mezibuněčných prostoů (ne do krve) a působí přímo na sousední buňky. •Autokrinní sekrece –extracelulárně vydávané hormony ovlivňují činnost vlastních buněk. ÒVlastní endokrinní žlázy Éhypofýza, epifýza, štítná žláza, příštitné žlázy, nadledvina ÒDifuzní endokrinní systémy Étvořeny jednotlivými endokrinními buňkami, které se vyskytují rozptýleně v epitelech různých orgánů (Langerhansovy ostrůvky pankreatu, Leydigovy buňky varlete, diseminovaný neuroendokrinní systém buněk v epitelu žaludku, střeva, ve vývodech jater, ve sliznici bronchů….) HypoH-a HYPOFYSA (schéma: Sobotta, Hammerson, Histology, 1980) (glandula putitaria) ADENOHYPOFYSA (ektodermový původ) NEUROHYPOFYSA (neuroektodermový původ) Median eminence infundibulum http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/EndokrinniZlazy/7320023Al.jpg Hypofýza – glandula pituitaria Hypo-007a.jpg hypothalamus Ncl. supraopticus Ncl. paraventricularis stvol Jádra dorsomediální, ventromediální, infundibulární eminentia mediana infundibulum horní hypofyzární arterie primární kapilární pleteň sekundární kapilární pleteň portální hypofýzové vény adenohypofýza Uvolňující/ inhibiční faktory ADH/ prolaktin Hormony adenohypofýzy neurohypofýza Hypo-006b.jpg STH Hypothalamus somatomediny acidofilní bb. bazofilní bb. chromofóbní bb. http://www.deltagen.com/target/histologyatlas/atlas_files/endocrine/pituitary_gland_10X.jpg http://www.deltagen.com/target/histologyatlas/atlas_files/endocrine/pituitary_gland_40x.jpg ADENOHYPOFÝZA Pars distalis - z trámců buněk, mezi nimiž jsou četné krevní kapiláry sinusoidního typu s fenestrovaným endotelem. Trámce jsou tvořeny několika různými druhy buněk: chromofobní, chromofilní. Pars intermedia - obsahuje převážně chromofobní buňky a dále buňky melanotropní – melanotropin MSH Pars tuberalis - obsahuje pouze chromofobní buňky http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/EndokrinniZlazy/7320026Al.jpg ADENOFYPOFÝZA – pars distalis Acidofilní: Somatotropní buňky – růstový hormon STH Mammotropní buňky – prolaktin PRL, luteotropin LTH Bazofilní: Thyrotropní buňky – thyrotropin TSH Gonadotropní buňky – folikuly stimulující hormon FSH, luteinizační hormon LH Kortikotropní buňky – adrenokortikotropní hormon ACTH Buňky chromofobní nejmenší, světlá cytoplazma, malé množství slabě se barvících granul; jedná se o nezralé nebo degenerující formy Buňky chromofilní C:\Documents and Settings\bystronova\Plocha\kamarád\3. kapitola\2010-03 (III)\3.2.jpg Adenohypofýza. 1 – chromofobní buňky, 2 – bazofilní buňky, 3 – acidofilní buňky, 4- kapiláry Òpars nervosa a neurální stopka (infundibulum) Òje tvořena množstvím nemyelinizovaných nervových vláken, krevními kapilárami a pituicyty, tj. speciálním typem gliových buněk ÒHerringova tělíska (H) - velké dilatace na axonech vyplněné neurosekrečními granuly Ò Òhormony zde nevznikají, dostávají se zde z hypothalamu a jsou uvolňovány do oběhu Òovlivněna hypothalamem Òhormony: Évasopresin (antidiuretický hormon - ADH) Éoxytocin Ò http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/EndokrinniZlazy/7320028Al.jpg Neurohypofýza – pars nervosa d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-017-f005.jpg http://heu.upol.cz/Atlas/endo/en002.jpg Adenohypofýza a neurohypofýza http://heu.upol.cz/Atlas/endo/en006.jpg Neurohypofýza - detail •nepárový orgán neuroektodermového původu •výběžek zadní stěny mezimozku • •vazivové pouzdro → septa → lalůčky •pinealocyty – hormon melatonin •intersticiální buňky – neurogliové buňky podobné astrocytům • •acervulus cerebri – mozkový písek (vápenaté konkrementy) Ò Ò http://medicina.ronnie.cz/img/data/clanky/normal/7376_3.jpg d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-017-f024.jpg N neuroglial cells P pinealocytes S pineal sand C:\Documents and Settings\bystronova\Plocha\kamarád\3. kapitola\2010-03 (III)\3.3.jpg Epifýza: 1 – vápenaté konkrementy, 2 – trámce pinealocytů a intersticiálních buněk, 3 - vazivové septum s cévami h5550930.jpg http://www.deltagen.com/target/histologyatlas/atlas_files/endocrine/thyroid_gland_40X.jpg Skládá se ze dvou laloků spojených isthmem. Stavební jednotka – FOLIKUL Stěna váčku je tvořena jednovrstevným kubickým epitelem (výška epitelu se mění podle funkce). Dutina folikulu je vyplněna koloidem. Folikulární buňky produkují thyroglobulin (glykoprotein obsahující jodované thyroninové zbytky představuje zásobárnu hormonů), který je hlavní součástí koloidu. TSH (hypofýza) stimuluje syntézu thyroglobulinu a uvolňování vlastních hormonů štítné žlázy tyroxin (T4,, tetrajodthyronin) a trijodtyronin T3 - zvyšují metabolismus. http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/EndokrinniZlazy/73200212Al.jpg d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-017-f010.jpg Parafolikulární buňky produkují kalcitonin (regulace krevní hladiny Ca, inhibují činnost osteoklastů). Glandula thyroidea Parafolikulární buňky Ò4 párové útvary nacházející se při zadní stěně štítné žlázy Édají se rozlišit pouze histologicky Ò Òvazivové pouzdro Òtrabekulární uspořádání endokrinních buněk, bohatá vaskularizace Ò h5550931.jpg http://www.deltagen.com/target/histologyatlas/atlas_files/endocrine/parathyroid_and_thyroid_glands_ 20x.jpg Parathyroid and Thyroid Glands 20x ÒBuňky hlavní – buňky polyedrického tvaru, velké jádro, cytoplazma obsahuje sekreční granula s parathormonem (regulace krevní hladiny vápníku) ÒBuňky oxyfilní (acidofilní) – jádra tmavá, množství mitochondrií Ò d:\SCContent\9780443068508\graphics\fullsize\F68508-017-f013.jpg A - tuková tkáň, C - kapiláry, O - oxyfilní buňky, P - hlavní buňky C:\Documents and Settings\bystronova\Plocha\kamarád\3. kapitola\2010-03 (III)\3.7.jpg Příštítná žláza: 1 – hlavní buňky, 2 – oxyfilní buňky, 3 - kapiláry •párové orgány nacházející se při horním pólu ledviny •pouzdro – husté kolagenní vazivo •skládají se ze 2 částí: –kůra –zona glomerulosa –zona fasciculata –zona reticularis –dřeň • http://images.yourdictionary.com/images/main/A4adregl.jpg http://www.deltagen.com/target/histologyatlas/atlas_files/endocrine/adrenal_gland_10x.jpg C:\Documents and Settings\bystronova\Plocha\kamarád\3. kapitola\2010-03 (III)\3.8.jpg Nadledvina: 1 – vazivové pouzdro, 2 – zona glomerulosa, 3 – zona fasciculata, 4 – zona siderofilis, 5 – zona juxtamedullaris, 6 - dřeň adrenal gland, cortex; zona glomerulosa adrenal gland, cortex; zona fasciculata adrenal gland, cortex; zona reticularis Kůra nadledviny Pouzdro – husté kolagenní vazivo ZONA GLOMERULOSA Kulovitě až podkovovitě stočené trámce epitelových buněk Endokrinní buňky mají slabě basofilní cytoplazmu a obsahují menší množství tukových kapének. Mineralokortikoidy (aldosteron – uplatňuje se v regulaci elektrolytické (např. sodíku a draslíku) i vodní rovnováhy) ZONA FASCICULATA Dlouhé, přímé trámce (provazce) epitelových buněk, paralelně probíhající kapiláry. Steroidy-produkující buňky: bohatě vytvořené hladké ER. Cytoplazma obsahuje četné tukové kapénky (buňky označovány jako spongiocyty podle vzhledu na parafínových řezech). Glukokortikoidy (kortizol a kortikosteron) a androgeny ACTH (kortikotropin) reguluje tvorbu a uvolňování hormonů ZONA RETICULARIS obsahuje anastomozující buněčné trámce. Buňky produkují androgeny a glukokortikoidy. Buňky juxtamedulární vrtsvy mají eosinofilní cytoplazmu a obsahují četná granula lipofuscinu. http://www.deltagen.com/target/histologyatlas/atlas_files/endocrine/adrenal_gland_medulla_40x.jpg Adrenal Gland (Medulla) 40x adrenal gland, chromaffin cells Dřeň nadledviny Chromafinní buňky (modifikované neurony) jsou seskupeny do nepravidelných shluků a trámců. Buňky mají dobře vytvořený Golgiho komplex a obsahují četná granula. Buňky produkující adrenalin mají menší a světlejší granula. Buňky produkující noradrenalin obsahují granula, která jsou větší a více elektrondenzní. V dřeni také nacházíme nervové buňky a vlákna sympatického nervového systému. Chromafinní buňky •žlázou s vnitřní sekrecí jsou pouze Langerhansovy ostrůvky •světlé buňky, uspořádané v provazce prokládané sítí fenestrovaných krevních kapilár •každý z ostrůvků je obklopen jemným pouzdrem z retikulárních vláken Ò Ò4 typy buněk – A, B, D a F ÉA-buňky – glukagon (zvyšuje hladinu krevního cukru; antagonista inzulínu) ÉB-buňky – inzulín (snižuje hladinu krevního cukru) ÉD-buňky – somatostatin (tlumí sekreci peptidických hormonů a inhibuje produkci glukagonu) ÉF-buňky (PP) – pankreatický polypeptid Ò http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/thumb/6/64/Illu_pancrease.jpg/220px-Illu_pancrease.jp g http://web.lfp.cuni.cz/OldWWW/dept/histolog/Photos/EndokrinniZlazy/1511200110Al.jpg Pankreas – Langerhansovy ostrůvky pancreas, islets of Langerhans http://www.deltagen.com/target/histologyatlas/atlas_files/endocrine/pancreas_40x.jpg Pancr2-a Vaskularizace Langerhansova ostrůvku Perfuze karmínovou želatinou; Wheater´s Functional Histology, 2004 Langerhansův ostrůvek http://www.colorado.edu/intphys/Class/IPHY3430-200/image/figure19c.jpg KŮŽE A KOŽNÍ ADNEXA Tenká kůže Tlustá kůže ÒPokožka – epidermis Ò ÒŠkára – dermis Ò ÒPodkoží – hypodermis – tela subcutanea ×není součástí kůže !!!! Ò Epidermis Dermis Tlustá kůže- epidermis více než 1 mm Tenká kůže- epidermis asi 0,1mm ÒZ ektodermu Ò ÒVrstevnatý dlaždicový rohovějící epitel Ò Ò4 základní typy buněk ÉKeratinocyty ÉMerkelovy buňky ÉLangerhansovy buňky ÉMelanocyty Ò epidermis.jpg ÒMelanocyty ÒZ neurální lišty ÒMezi buňkami stratum basale ÒSyntéza melaninu ÒLangerhansovy buňky ÒSoučást monocytomakrofágového systému ÒVe stratum spinosum ÒAntigen prezentující buňky ÒÚčastní se kožních imunitních reakcí ÒObsahují tzv. Bierbeckova granula ÒMerkelovy buňky ÒPředevším v kůži tlustého typu ÒPlanta pedis, palma manus ÒU báze obsahují volná nervová zakončení ÒFunkce mechanoreceptorů Ò Ò Ò Ò É Langerhansovy buňky Stratum germinativum Malpighii Stratum basale Stratum spinosum Stratum granulosum Stratum corneum proprium •Stratum basale- 1 vrstva cylind. buněk s prstovitými výběžky proti škáře, mnoho mitóz, melanocyty •Stratum spinosum- několik vrstev polyedrických buněk, Langerhansovy buňky; mnoho tonofibril a lamelárních granul •Stratum granulosum-vrstvy plochých buněk, granula keratohyalinu, lamelární granula •Stratum lucidum- ploché buňky, většinou bez jader •Stratum corneum- nebuněčné keratinizované elementy •Stratum disjunctum- povrchová odlupující se vrstva Stratum corneum proprium Stratum spinosum Stratum basale ÒVazivová tkáň Ò ÒPřipojuje epidermis k podkožním tkáním Ò ÒOddělena bazální membránou od epidermis Ò ÒDermis vytváří proti epidermis tzv. papily Ò ÒEpidermis proti dermis vybíhá v epidermální lišty Ò ÒVrstvy ÒStratum papillare Éřídké kolagenní vazivo, cévy, nervy, žírné buňky, makrofágy, fibroblasty ÒStratum reticulare É husté kolagenní neuspořádané vazivo Étlustá elastická vlákna – elasticita kůže -Dermoepidermální spojení Ò Ò Stratum papillare Stratum reticulare Elastická vlákna Epidermis Stratum papillare dermis Stratum reticulare dermis Vatter- Pacciniho tělísko Meissnerova tělíska Hmat Tlak a vibrace Krauseho tělísko chlad ÒVlas Ò ÒNehet Ò ÒKožní žlázy ÉMazové ÉPotní ÐEkrinní Ðapokrinní Ð vlasový folikul.bmp Průřez vlasovým folikulem Nehet Mazová žláza ÒVláknitá keratinizovaná struktura Ò ÒVolná část – scapus pili ÒKořen vlasu – radix pili Ò ÒVlasový folikul – kořen vlasu + zevní a vnitřní epitelová pochva + vazivová pochva Ò ÒVlastní vlas ÒDřeň – medulla pili- u silných vlasů, vousů,řas; velké polygonální buňky, méně keratinizované ÒKůra – cortex pili- protáhlé, vřetenovité, zrohovatělé buňky Ò ÒKutikula vlasu-1 vrstva plochých buněk, překrývají se jako tašky na střeše ÒCibulka vlasová- nediferencované buňky ÒVlasová papila – řídké vazivo s kapilárami Ò Ò Mazová žláza Mazová žláza Tuková tkáň vlas Vlasový folikul Vlasová cibulka ÒVnitřní epitelová pochva ÉKutikula pochvy-jako kutikula vlasu, buňky opačně ÉVrstva Huxleyova-1-3 vrstvy polygonálních buněk ÉVrstva Henleova- 1 řada plochých buněk ÒZevní epitelová pochva ÒVazivová pochva ÉSklovitá vrstva ÉVnitřní vrstva cirkulární ÉZevní vrstva longitudinální É É Gray945.png Ò Ò Dermální papilla vlasového folikulu Vazivová pochva Kořenová pochva dřeň kůra kůra Kořenová pochva ÒPloténka ze zrohovatělých epitelových buněk ÒUložená na nehtovém lůžku ÒEponychium – zrohovatělý okraj nad kořenem ÒHyponychium – zrohovatělý okraj pod volným okrajem ploténky ÒStavba ÉKořen nehtu ÉNehtová ploténka É kořen nehtu nehet nehtová matrix kost ÒGlandulae sebaceae – mazové žlázy ÉRozvětvené alveolární žlázy ÉHolokrinní typ sekrece ÉNejsou na dlaních a chodidlech ÉVětšinou vázány na vlasový folikul ÉMimo vlasový folikul v červeni rtu, prsní bradavce, glans penis, praeputiu a labia minora ÉStavba ÐSekreční oddíl- alveoly ÐVývodný oddíl- krátký, vystlaný vrstevnatým dlaždicovým epitelem É Ò Spojení mezi chlupovým folikulem a mazovou žlázou Mazová žláza Mazová žláza ÒEkrinní potní žlázy – vlastní potní žlázy- malé ÉJednoduché tubulózní stočené žlázy, ústí na povrch epidermis ÉSekreční oddíl – bazální lamina, tmavé( cylindrické, glykogen, vakuoly, basofilní granula) a světlé buňky, myoepitelové buňky ÉVývod – 2 vrstevný plochý-kubický epitel- ve škáře, v epidermis keratinocyty vývody Myoepitelové buňky Sekreční oddíly ÉApokrinní potní žlázy – aromatické, velké ÉRozvětvené tubulózní žlázy ÉÚstí do vlasového folikulu ÉAxilla, zevní zvukovod, víčko, anální krajina, mons pubis, prsní dvorec, labia maiora, scrotum ÉVývod – 2 vrstevný plochý epitel É Ð Ð Ð ÒTvoří ji 15-20 složených tubuloalveolárních žláz ÒKaždá žláza tvoří samostatný lalok ÒLaloky odděluje husté kolagenní vazivo a tuková tkáň ÒOsu laloku tvoří ductus lactiferus ÒNa konci se rozšiřuje v sinus lactiferus ÒPak se zúží a ústí na povrch bradavky pórem – porus lactiferus ÒVývojová stádia mléčné žlázy ÉPřed pubertou – ductus lactiferus + málo interlobulárních vývodů ÉPuberta – ductus lactiferi se větví, vznikají intralobulární vývody – základ lobulů, dáno estrogeny ÉTěhotenství – proliferace buněk konců intralobulárních vývodů – vznikají alveoly, epitelové buňky se stávají sekrečními, kolem alveolu jsou myoepitelové buňky, přibývá parenchym , ubývá vaziva ÉLaktace – produkce mléka epitelovými buňkami, jeho shromažďování v lumen alveolů a lumen ductus lactiferus, plazmatické buňky – produkce IgA ÉKonec laktace – degenerace většiny alveolů, myoepitelové buňky a basální lamina nedegenerují ÉMenopauza - involuce Ò Ò Ò Ò Ò vývody Husté kolagenní vazivo Myoepitelové buňky Ò Ò vývod Myoepitelové buňky ÒDuctus lactiferus – dvouvrstevný kubický nebo cylindrický epitel ÒPřed vyústěním je lemován vrstevnatým dlaždicovým epitelem ÒInterlobulární vývody – jednovrstevný kubický epitel ÒEpitelové buňky na basální lamině, buňky myoepitelové ÒPrsní bradavka ÉVrstevnatý dlaždicový rohovějící epitel ÉHladké svalové buňky ve stromatu ÉAreolla mamae – oblast okolo bradavky- dvorec – melanocyty, mazové a potní žlázy Ò Bradavka Ductus lactiferus Interlobulární vývod vývody chuťový pohárek.jpg smysly.jpg Vater- Pacciniho tělísko Čichová sliznice Chuťový pohárek Sítnice Průřez cochleou ÒStěna oční koule ÉTunica externa oculi seu fibrosa ÐSclera - bělima ÐCornea - rohovka ÉTunica media oculi seu vasculosa ÐChoroidea – cévnatka ÐCorpus ciliare – řasnaté těleso ÐIris - duhovka ÉTunica interna oculi seu nervosa – sítnice – retina ÐPars optica ÐPars caeca 508px-Schematic_diagram_of_the_human_eye_cs_svg.png ÒSCLERA ÉEpisclera (Tennonův prostor) ÐŘídké vazivo ÉSubstatia propria ÐHustá síť tlustých kolagenních fibril ÉLamina fusca ÐŘídké vazivo, melanocyty makrofágy Ð stroma spojivka Epitel spojivky Krevní cévy Schlemmův kanál ÒCORNEA ÒBezcévná, průhledná, výživa z komorového moku Ò5vrstev ÉEpithelium anterius cornae ÐVrstevnatý dlaždicový epitel nerohovějící, 5-6 vrstev ÐKolagenní fibrily, amorfní hmota ÉLamina limitans anterior – Bowmanova membrána Ð ÉSubstantia propria cornae ÐLamely hustého kolagenního vaziva, amorfní hmota ÉLamina limitans posterior – Descementova membrána ÐTlustá bazální membrána ÉEpithelium posterior cornae Ð1 vrstevný plochý epitel mesenchymálního původu 1.Epithelium anterius cornae 2.Descementova membrána 3.Substantia propria cornae 4.Bowmannova membrána 5.Epithelium posterior cornae 5 1 2 3 4 5 ÒCHOROIDEA ÉTenká, silně pigmentovaná, kolagenní a elastická vlákna ÉVrstvy ÐLamina suprachoroidea ×Řídké vazivo, melanocyty ÐLamina vasculosa ×Více cév ÐLamina chorocapillaris ×Síť kapilár ÐLamina vitrea – Bruchova membrána ×5 vrstev – bazální lamina, kolagenní vrstva, elastická vrstva, kolagenní vrstva, bazální lamina buněk pigmentového epitelu sítnice × http://www.bu.edu/histology/g/laytb01.gif http://www.bu.edu/histology/g/laytb02.gif http://www.bu.edu/histology/g/laytb03.gif http://www.bu.edu/histology/g/laytb04.gif fovea, RPE http://www.bu.edu/histology/g/laytb06.gif http://www.bu.edu/histology/g/laytb07.gif http://www.bu.edu/histology/g/laytb14.gif http://www.bu.edu/histology/g/laytb18.gif Bruchova membrána Pigmentový epitel sítnice Lamina chorocapillaris melanocyty sítnice sítnice choroidea choroidea sítnice ÒCORPUS CILIARE ÉOrbiculus ciliaris ÐM. ciliaris ÐŘídké kolagenní vazivo, elastická vlákna, melanocyty, cévy ÉProcessus ciliares ÐŘídké kolagenní vazivo, kapiláry Corpus ciliare Processus ciliares Musculus ciliaris conjuctiva cornea iris sclera eye, ciliary muscle and body Processus ciliares Musculus ciliaris Epitel duhovky ÒDUHOVKA ÉCentrálně otvor – tzv. pupilla É4 vrstvy ÐEpitel ×1 vrstevný plochý mesenchymálního původu ÐPřední hraniční vrstva ×Fibroblasty, melanocyty ÐStroma ×Řídké kolagenní vazivo, cévy ÐZadní hraniční vrstva – pars iridica retinae ×2 vrstvy buněk ×M.dilatator pupilae eye, sphincter pupillae http://www.bu.edu/histology/g/laytb04.gif Musculus dilatator pupillae Musculus sphincter pupillae Pigmentový epitel eye, lens iris iris pupilla lens Přední hraniční vrstva Zadní hraniční vrstva zadní epitel iris lens ÒSÍTNICE ÉPars optica ÉPars caeca ÉTypy buněk ÐPigmentové ÐZrakové ÐNervové ÐNeuroglie Ð Vnitřní plexiformní vrstva Vnitřní hraniční membrána Zevní plexiformní vrstva Amakrinní buňky Horizontální buňky Pigmentový epitel Mullerovy buňky Bipolární buňky Dopadající světlo Gangliové buňky Membrana limitans gliae externa Zevní oddíly tyčinek a čípků Vnitřní oddíly tyčinek a čípků Vrstva nervových vláken tyčinka čípek ÒVrstvy sítnice É1.Pigmentová vrstva – 1 vrstva cylindrických buněk se zrny pigmentu É2.Vrstva tyčinek a čípků – periferní oddíly É3.Membrana limitans gliae externa – zevní rozšíření výběžků podpůrných Müllerových buněk É4.Zevní jádrová vrstva – jádra smyslových buněk É5.Zevní plexiformní vrstva - É6.Vnitřní jádrová vrstva É7.Vnitřní plexiformní vrstva É8.Vrstva gangliových buněk É9.Vrstva nervových vláken É10.Membrana limitans gliae interna 1. 3. 2. 4. 5. 6. 7. 8. 9. 10. •ČOČKA ÉPrůhledný bikonvexní útvar, uložena za pupilou ÉCapsula lentis – obaluje celou čočku, glykoproteiny, kolagen IV. Typu ÉPřední epitel čočky – jen na předním povrchu, jedna vrstva kubických buněk, směrem k pólům se mění v tzv. vlákna čočky ÉVlákna čočky – tvar šestibokého hranolu ÉZávěsný aparát čočky – systém vláken • •CORPUS VITREUM -Vyplňuje sklivcovou dutinu -Transparentní gel, 99% vody, kolagen, GAG Ò É Ò eye, lens Epitel čočky Capsula lentis Vlákna čočky Zralá vlákna čočky lens iris iris pupilla C:\Users\carbolova\Desktop\lens.jpg capsula epitel vlákna ÒSPOJIVKA – CONJUCTIVA ÉVystýlá spojivkový vak ÉVícevrstevný cylindrický epitel, pohárkové buňky ÉLamina propria mucosae ÉConjuctiva bulbi ÉConjuctiva palpebrae ÒVÍČKA – PALPEBRAE ÉZevně kůže, uvnitř spojivka ÉOpora – tarsus – ploténka z hustého kolagenního vaziva ÉPříčně pruhované svaly – pars palpebralis m. orbicularis oculi, musculus levator palpebrae Étarzální Mullerův sval É3 typy žláz – Meibomské – rozvětvené alveolární, mazové ÐZeissovy– rozvětvené alveolární, mazové ÐMollovy – jednoduché tubulózní, stočené, apokrinní C:\Users\carbolova\Desktop\conjuctiva.jpg Pohárkové buňky conjuctiva palpebra Meibomská žláza Mollova žláza Zeisova žláza řasa Musculus orbicularis oculi Vývod Meibomské žlázy Conjuctiva palpebrae epidermis Víčko ÒSlzný aparát ÒGLANDULA LACRIMALIS ÒSložená tubuloalveolární žláza ÒSekreční oddíly – cylindrické buňky ÒSystém vývodů – menší vývody (1 vrstevný kubický epitel) - ductuli lacrimales ( dvouvrstevný cylindrický epitel) – canaliculi lacrimales ( vícevrstevný dlaždicový epitel) – saccus lacrimalis ( víceřadý cylindrický epitel s řasinkami) – ductus nasolacrimalis ( víceřadý cylindrický epitel s řasinkami) - dutina nosní Slzná žláza Vývod žlázy Saccus lacrimalis Ductus nasolacrimalis Slzná žláza ORGÁN CHUTI ÒChuťové pohárky – caliculi gustatorii ÉOválná tělíska ÉVe vrstevnatém dlaždicovém nerohovějícím epitelu dutiny ústní ÉVysoké cylindrické buňky, světlá cytoplasma ÉPorus gustatorius – chuťový pór ÉHrazené papily, papillae folliateae, fungiformes, měkké patro, epiglottis É É Ò chuťový pohárek.jpg ÒStavba chuťových pohárků ÒChuťové receptory – sekundární smyslové buňky modifikované epitelové buňky, štíhlé , cylindrické, vesikuly v cytoplasmě ÒBasální buňky ÒPodpůrné buňky ÐTyp 1 a 2 Ð Basální buňky Smyslové buňky Podpůrné buňky D:\Dokumenty\Výuka\Histologie\Přednášky\Smysly 1\S4 G1.jpg ORGÁN ČICHU ÒČichový epitel - strop nosní dutiny, povrch horních nosních konch ÒRegio olfactoria – víceřadý cylindrický epitel s řasinkama, velmi vysoký ÒBowmanovy žlázy (seromucinózní) Ò3 typy buněk- ÉČichové receptory – primární smyslové buňky ÉPodpůrné buňky ÉBazální buňky É C:\WINDOWS\Plocha\Smysly 1\S3 G6.jpg dendrit smyslová buňka podpůrná buňka axon Schwannova buňka bazální buňka řasinka Bowmanovy žlázy Čichový epitel Čichové nervy vývod Podpůrné buňky Čichové buňky Podpůrné buňky Bazální buňky Bowmanovy žlázy axony Čichový nerv Jádra Schwannových buněk Bowmanovy žlázy Bowmanovy žlázy ÒBOLTEC ÉPloténka z elastické chrupavky , kůže ÒZEVNÍ ZVUKOVOD ÉKanál z elastické chrupavky, pak spánkové kosti ÉVrstevnatý dlaždicový rohovějící epitel ÉVlasové folikuly ÉMazové žlázy ÉCeruminální žlázy – modifikované tubulózní apokrinní stočené žlázy, produkují cerumen ÒBUBÍNEK É zevní plocha – vrstevnatý dlaždicový rohovějící epitel ÉVnitřní plocha – jednovrstevný kubický epitel ÉMezi – husté kolagenní vazivo É /cz/consumers/hearingloss/The_ear/PublishingImages/schemazeichnung-ohr.jpg Ucho Eardrum.jpg Retracted Eardrum - Myringostapediopexy n. facialis třmínek Okrouhlé okénko Napínač bubínku Orgán sluchu a rovnováhy http://www.learnbones.com/wp-content/uploads/Malleus.png http://www.learnbones.com/wp-content/uploads/Incus.png http://www.learnbones.com/wp-content/uploads/Stapes.png http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/9/9d/Gray911.png kladívko kovadlina třmínek Fenestra ovalis Fenestra rotunda ÒDuctus utriculosaccularis – spojuje utriculus se sacculem ÒDuctus endolymphaticus – odstupuje od ductus utriculosaccularis, jde přes aqueductus vestibularis, v dutině lební jeho rozšíření – tzv. saccus endolymphaticus ÉJednovrstevný dlaždicový epitel, pak vyšší až cylindrické buňky, mikroklky, vakuoly, pinocytotické vesikuly ÒDuctus reuniens – spojuje sacculus a ductus cochlearis Ò ÒKOSTĚNÝ LABYRINT- uvnitř perilymfa ÉVestibulum ÉCanales semicirculares ÉCochlea – kostěný hlemýžď – 2,5 otáčky kolem kostěného modiolu ÒMEMBRANÓZNÍ LABYRINT – uvnitř endolymfa É2 membranózní váčky – utriculus, sacculus É3 membranózní ductuli semicirculares ÉDuctus cochlearis ÉStěna membranózního labyrintu – vazivová tkáň, zevně oploštělé buňky mesenchymového původu, uvnitř jednovrstevný dlaždicový epitel cochlea modiolus Nervus cochlearis Ganglion spirale stapes Ligamentum ovale Crista ampullaris Nervus facialis vestibulum Membrana vestibularis Ligamentum spirale Nervus cochlearis Lamina spiralis Membrana basilaris Lamina spiralis Stria vascularis Ductus cochlearis ÒDUCTUS COCHLEARIS ÉRozděluje cochleu na 3 oddíly – scala vestibuli, scala media, scala tympani ÉProbíhá cochleou spirálovitě, je vyplněn endolymfou, končí slepě ÉScala vestibuli a scala tympani jsou vyplněny perilymfou, komunikují spolu na vrcholu kostěného hlemýždě – helicotrema ÉDuctus cochlearis – trojboký tvar ÐMembrana vestibularis – horní stěna, 2- vrstevný plochý epitel ÐZevní laterální stěna – periost – ztluštělý vazivový pruh – ligamentum spirale cochlae, z toho 3 hřebeny – crista membranae vestibularis, crista membranae basilaris a prominentia spiralis ÐNad prominentia spiralis – oblast zvaná stria vascularis – 3 typy buněk – marginální, bazální , intermediální ÐSulcus spiralis externus – nad odstupem membrana basilaris, kubické buňky ÐMembrana basilaris - zona pectinata – zevní část, zona arcuata – vnitřní část, hranice mezi nimi – Cortiho pilíře ÐLimbus – vnitřní strana ductus cochlearis – labium vestibuare – kryto tzv. mebranou tectoria, labium tympanale ÐSulcus spiralis internus – mezi oběma labii Cortiho orgán Membrana basilaris Membrana vestibularis Stria vascularis Scala vestibuli Scala tympani Nervus cochlearis Membrana basilaris Membrana vestibularis Stria vascularis Ductus cochlearis Ductus cochlearis Limbus spiralis Limbus spiralis Ganglion spirale Ganglion spirale Membrana tectoria Membrana reticularis Vnitřní falangeální a vláskové buňky Zevní Cortiho tunel Vnitřní Cortiho tunel Nervus cochlearis Ligamentum spirale Claudiusovy buňky Hensenovy buňky Boetcherrovy buňky Zevní falangeální a vláskové buňky Ligamentum spirale Lamina spiralis Vnitřní spirální tunel Vnitřní hraniční buňky Zevní buňky Cortiho sloupce Vnitřní buňky Cortiho sloupce ÒNa membrana basilaris ÒAudioreceptory – vlastní orgán sluchu ÉVláskové buňky – sekundární smyslové buňky ÉVnitřní vláskové buňky ÉZevní vláskové buňky ÉDalší buňky – viz. obrázek C:\WINDOWS\Plocha\Smysly 1\S2 G2.jpg Boetcherrovy buňky Zevní phalangeální buňky Vnitřní phalangeální buňky Buňky zevního a vnitřního Cortiho sloupce Vnitřní vláskové buňky Zevní vláskové buňky Membrana basilaris Membrana tectoria Zevní vláskové buňky Membrana vestibularis Lamina spiralis nerv Vnitřní Cortiho tunel Zevní Coriho tunel Zevní Coriho tunel ÒPROPRIORECEPTORY ÉSekundární smyslové buňky – vláskové buňky- 40-80 stereocilíí a 1 řasinka ÉPodpůrné buňky – cylindrické, mezi vláskovými buňkami É ÒMacula utriculi – na laterální stěně utrikulu ÒMacula sacculi – na dně sacculu ÒCristae ampulares – hřebínky v ductuli semicirculares ÒGlykoproteinová vrstva na povrchu makul, krystaly uhličitanu vápenatého a hořečnatého – tzv. otolity ÒNa povrchu crist také glykoproteinová vrstva ale bez otolitů, tzv. cupula Ò Elektronová mikrofotografie svazků řasinek (vlaskové buňky, žlutá) a ušních kaménků – otolitů (kulaté, červené) ve vnitřním uchu. Vlásková buňka typ II. Vlásková buňka typ I. Vlásková buňka typ II. Vlásková buňka typ I. Podpůrná buňka Podpůrná buňka endolymfa endolymfa otolit Otolitová membrána kinocilie C:\Users\carbolova\Desktop\macula.jpg Podpůrné buňky otolity macula Vláskové buňky