4. Projektování výuky tělesné výchovy na základních a středních školách Mgr. Jiří Sliacky, Ph.D. Katedra pedagogiky sportu „Cíle vzdělávání musí být odvozovány jak z individuálních, tak i společenských potřeb. Vzdělávání se nevztahuje jen k vědění a poznávání, tedy k rozvíjení rozumových schopností, ale i k osvojování si sociálních a dalších dovedností, duchovních, morálních a estetických hodnot a žádoucích vztahů k ostatním lidem i ke společnosti jako celku, k emocionálnímu a volnímu rozvoji, v neposlední řadě pak ke schopnosti uplatnit se v měnících se podmínkách zaměstnanosti a tím i trhu práce.“ (Národní program rozvoje vzdělávání, 2001) Změny ve vzdělávání po roce 1989 ̶ do roku 1989 je vzdělávání v ČSSR vnímáno jako direktivní, unifikované, výhradně centrálně řízené ̶ ekonomické, sociální a kulturní změny po roce 1989 přinášejí i společenskou potřebu změn v oblasti vzdělávání ̶ tyto změny pak vedly k procesu tzv. transformace českého školství ̶ počátky transformace (90. léta 20. stol.) nebyly jednoduché, nepromyšlenost dlouhodobé perspektivy, snížení statutu učitele, v období ekonomické recese výrazné snížení rozpočtů, úsporná opatření, snižování úvazků, propouštění kvalifikovaných učitelů ̶ naproti tomu probíhala reforma školního života, hledaly se nové metody, přizpůsobovaly se vzdělávací obsahy, rozvíjely se alternativy (Waldorfské školy, Montessori školy…) ̶ školství se také více diverzifikovalo, vznikají školy církevní a soukromé, k dispozici je vícero vzdělávacích programů (Obecná a Občanská škola, Základní škola, Národní škola) Základní transformační materiály ̶ Budoucnost vzdělávání a školství v obnovené demokratické společnosti a ve sjednocující se Evropě (Kotásek et al., 1991) ̶ zdůrazňování nutnosti demokratizace a humanizace školství ̶ východisko spatřováno v dlouhodobém vývoji, umožňujícím postupnou přeměnu a zachování kontinuity práce učitelů ̶ v kurikulu požadována možnost volby, centrální torba plánů a osnov považována za nepřijatelnou, ale podporována nebyla ani naprostá volnost ̶ Svoboda ve vzdělávání a česká škola (NEMES, 1991) ̶ celková analýza vzdělávacího systému v ČSFR ̶ návrhy na transformaci hlavních oblastí vzdělávacího systému ̶ požadavky na změnu legislativy ̶ kritika jednotných osnov a metodických postupů (chybí prostor pro individualizaci) ̶ pozornost věnována i nutnosti změny klimatu školy Základní transformační materiály ̶ Program transformace vzdělávací soustavy (MŠMT, 1992) ̶ dokument potvrdil nutnost zásadních změn v českém školství, které nelze vykonat jednorázově, transformace musí být kontinuální ̶ připustil, že obsah a postup transformace by měl projít veřejnou diskusí ̶ Otevřenost, rozmanitost a kvalita – Zásady rozvoje české vzdělávací soustavy (1994) ̶ shrnutí předchozích koncepcí ̶ požadavek na vytvoření reálného politického programu dalšího rozvoje školství ̶ Kvalita a odpovědnost – Program rozvoje vzdělávací soustavy České republiky (1994) ̶ ucelená představa o vývoji vzdělávací soustavy ČR ̶ určitý předěl mezi první a druhou etapou transformace Základní transformační materiály ̶ Koncepce vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy v České republice (1999) ̶ dokument vycházel z programového prohlášení vlády a konkretizoval jeho hlavní záměry v oblasti vzdělávání ̶ v oblasti kurikulárních dokumentů je zakotveno zavedení rámcových vzdělávacích programů a vymezení klíčových kompetencí ̶ předpokládal se vznik školních vzdělávacích programů ̶ Národní program rozvoje vzdělávání v České republice – Bílá kniha (2001) ̶ stanoveny hlavní strategické linie vzdělávací politiky ̶ vymezuje zavedení systému více úrovní vzdělávacích programů (RVP, ŠVP) Citace jednotlivých dokumentů – Fialová, Flemr, Marádová, Mužík, 2014, s. 12 – 17 Stručný obsah reformy českého školství Vnější část reformy ̶ strukturální změny školského systému (změny v členění a délce vzdělávacích cyklů, v kontinuitě a prostupnosti uvnitř školského systému) ̶ změny v řízení školství ̶ změny ve financování školství ̶ změny v legislativním zakotvení jednotlivých složek vzdělávací soustavy v právních normách Vnitřní část reformy ̶ změny v koncepci vzdělání a školy ̶ změny v náplni učiva ̶ změny v pojetí vyučovacího procesu (pojetí žáka, komunikace, širší vztah k sociálnímu prostředí, formy a metody práce, klima vzdělávání...) (Fialová, 2010, s. 19) Klíčové priority vzdělávací politiky ČR ̶ snižování nerovnosti ve vzdělávání ̶ podpora kvalitní výuky a učitele jako její klíčový předpoklad ̶ odpovědnost a efektivita řízení vzdělávacího systému ̶ celoživotní učení (Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020, 2014) Kurikulum ̶ je obsah vzdělávání orientovaný vzdělávacími cíli, záměrně či bezděčně osvojovaný v učebním prostředí a zakotvený v kurikulárních dokumentech (Hajerová Müllerová, Slavík, 2020, s. 16) ̶ široké pojetí ̶ koncepční forma (dokumenty školské politiky, obsahující vize, plány, priority, koncepce...) ̶ projektová forma (vzdělávací programy, učební plány, osnovy, standardy vzdělávání) ̶ realizační forma (obsah vzdělávání realizovaný samotnými pedagogy při vyučování) ̶ rezultátová forma (vzdělávací výsledky, tedy reálně osvojené vzdělávací obsahy) ̶ efektová forma (efekty, dopady obsahu vzdělávání v profesní kariéře lidí a jejich hodnotách, postojích...) ̶ úzké pojetí ̶ společné označení pro koncepční dokumenty vzdělávací politiky, vzdělávací programy, učební plány, učební osnovy a standardy vzdělávání Dokumenty vzdělávací politiky ČR ̶ Národní program rozvoje vzdělávání v ČR (Bílá kniha), vydán 2001 ̶ Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2020, vydána 2014, nahrazuje Bílou knihu ̶ Strategie vzdělávací politiky České republiky do roku 2030+, vydána 2020, nahrazuje předchozí strategii a je aktuálně platným dokumentem vzdělávací politiky ČR ̶ dokumenty vzdělávací politiky legislativně zakotvuje zák. č. 561/2004 Sb. o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) Struktura kurikulárních dokumentů ČR (Hajerová Müllerová, Slavík, 2020, s. 78) Struktura kurikulárních dokumentů ČR (RVP ZV, 2021, s. 5) Rámcové vzdělávací programy (RVP) ̶ vymezují závazné rámce vzdělávání pro jeho jednotlivé etapy ̶ RVP PV (pro předškolní vzdělávání) ̶ RVP ZV (pro základní vzdělávání) ̶ RVP ZUV (pro základní umělecké vzdělávání) ̶ RVP G (pro gymnázia), RVP GSP (pro gymnázia se sportovní přípravou) ̶ RVP SOV (pro střední odborné vzdělávání) ̶ RVP SV (pro speciální vzdělávání) ̶ klíčovými částmi RVP jsou ̶ vzdělávací oblasti (vnitřně členěné, mohou zahrnovat více předmětů) ̶ klíčové kompetence (pro celoživotní učení) ̶ průřezová témata (vzdělávací obsah napříč vzdělávacími oblastmi) ̶ rámcový učební plán ̶ vzdělávání žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami RVP ZV ̶ vzdělávací oblast Člověk a zdraví zahrnuje Tělesnou výchovu a Výchovu ke zdraví ̶ výstupy TV jsou členěny ̶ 1. stupeň, 1. období (1. – 3. třída) ̶ 1. stupeň, 2. období (4. – 5. třída) ̶ 2. stupeň – činnosti ovlivňující zdraví, činnosti ovlivňující úroveň pohybových dovedností, činnosti podporující pohybové učení ̶ výstupy pro zdravotní TV jsou členěny stejným způsobem, pouze 2. stupeň nemá členění na dílčí oblasti činností ̶ stanovené výstupy jsou pro ŠVP závazné, žák je naplňuje vždy na konci daného období ̶ RVP ZV obsahuje také minimální doporučené úrovně pro úpravy očekávaných výstupů v rámci podpůrných opatření ̶ uvedené učivo má doporučující charakter, ale po implementaci do ŠVP se stává pro školu závazné RVP ZV ̶ klíčové kompetence (k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, pracovní, digitální) ̶ průřezová témata (osobnostní a sociální výchova, výchova demokratického občana, výchova k myšlení v evropských a globálních souvislostech, multikulturní výchova, environmentální výchova, mediální výchova) ̶ rámcový učební plán - minimální týdenní časová dotace pro vyučovací předmět Tělesná výchova jsou na 1. i 2. stupni 2 hodiny týdně ̶ standardy pro ZV - součást RVP ZV jako jeho příloha, obsahuje ale pouze standardy pro Český jazyk a literaturu, Matematiku a její aplikace a cizí jazyky (AJ, NJ, FJ), zpracovány jsou ale i standardy pro TV (ty však jako pouze doporučené nejsou součástí přílohy RVP) RVP G ̶ vzdělávací oblast Člověk a zdraví zahrnuje Tělesnou výchovu a Výchovu ke zdraví ̶ Tělesná výchova je dále členěna na oblasti činností ovlivňujících zdraví, ovlivňujících úroveň pohybových dovedností a podporujících pohybové učení ̶ stanovené výstupy jsou pro ŠVP závazné, stejně jako učivo, které je chápáno jako prostředek k dosažení definovaných výstupů ̶ RVP obsahuje klíčové kompetence (k učení, k řešení problémů, komunikativní, sociální a personální, občanské, k podnikavosti) ̶ průřezová témata jsou stejná jako v RVP ZV, chybí pouze téma výchova demokratického občana ̶ rámcový učební plán - předmět TV musí být zařazen v každém ročníku, celková minimální dotace za všechny čtyři ročníky je 8 hodin týdně RVP GSP ̶ vzdělávací oblast Člověk, sport a zdraví zahrnuje Tělesnou výchovu, Sportovní trénink a Výchovu ke zdraví ̶ Tělesná výchova je dále členěna jako v RVP G ̶ Sportovní trénink je členěn na oblasti sportovní trénink a zdraví, činnosti ovlivňující úroveň sportovní výkonnosti ve sportovní specializaci a činnosti podporující sportovní trénink ̶ rámcový učební plán - předmět Tělesná výchova a Sportovní trénink musí být zařazen v každém ročníku, celková minimální dotace obou těchto předmětů za všechny čtyři roky činí 64 hodin týdně RVP SOV ̶ RVP pro jednotlivé studijní obory středoškolského vzdělávání jsou koncipovány zvlášť po jednotlivých skupinách oborů (konzervatoře, nástavbové studium, obory E, J, H, L0 a M) ̶ RVP SOV mají vzdělávací oblasti koncipovány nepředmětově, do konkrétních předmětů je pak rozpracovává příslušné ŠVP ̶ vzdělávací oblast Vzdělávání pro zdraví zahrnuje obsahové okruhy péče o zdraví, tělesná výchova a zdravotní tělesná výchova ̶ vzdělávací oblast definuje požadované výsledky vzdělávání (výstupy) a učivo, obojí je pro zpracování ŠVP závazné ̶ součástí RVP SOV jsou rovněž klíčové kompetence, ale také odborné kompetence, směřující k danému studijnímu oboru, a dále průřezová témata ̶ rámcové rozvržení obsahu vzdělávání - tělesná výchova musí být zařazena v každém ročníku studia s minimální časovou dotací 2 hodiny týdně Naplňování RVP prostřednictvím ŠVP (RVP ZV, 2021, s. 15) Školní vzdělávací programy (ŠVP) ̶ ŠVP musí být zpracováno v souladu s příslušným RVP a podle pokynů v něm uvedených ̶ na základě rámce příslušného RVP stanovuje ŠVP ̶ konkrétní cíle vzdělávání ̶ délku, formy, obsah a časový plán vzdělávání ̶ podmínky pro přijímání uchazečů, průběh a ukončení vzdělávání (včetně podmínek pro vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami) ̶ shrnuje materiální, personální a ekonomické podmínky školy ̶ ŠVP vydává ředitel(ka) školy po projednání s pedagogickou radou a schválení školskou radou školy ̶ za účelem koordinování prací na přípravě a sestavování ŠVP je na škole ustanoven tzv. koordinátor ŠVP (pedagogický pracovník, pobírající za tuto funkci příplatek k platu) ̶ jedná se o dokument, který musí být veřejně dostupný Současné pojetí školní TV ̶ TV je v RVP ZV, G a GSP součástí vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, v RVP SOV vzdělávací oblasti Vzdělávání pro zdraví (součástí těchto oblastí je také Výchova ke zdraví) ̶ zdraví je potom chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody a považováno za důležitý předpoklad pro aktivní a spokojený život, proto je jednou z priorit vzdělávání ̶ zařazení TV do vzdělávání má prohloubit vztah žáků a studentů ke zdraví, posílit rozumové i citové vazby k této problematice a rozvinout praktické dovednosti, které určují zdravý životní styl a kvalitu života v dospělosti (Fialová, 2010, s. 75) ̶ TV usiluje o trvalý vztah k pohybovým činnostem a o optimální rozvoj tělesné, duševní a sociální zdatnosti, přičemž vychází především z motivující atmosféry, zájmu žáků a z jejich individuálních předpokladů (Fialová, 2010, s. 76) ̶ nové trendy v pohybových a sportovních aktivitách, velké prolínání těchto aktivit i do volného času (pedagogika volného času, zážitková pedagogika), prožívání pohybu, zážitky s pohybem… ̶ TV, pohybové a sportovní aktivity jsou často nástrojem společenské integrace a interakce, seberealizace, jsou spojovány a využívány k prohlubování zodpovědnosti za životní prostředí, slouží jako matérie pro šíření myšlenek míru, svobody, jednoty, vlastenectví, pomáhají rozvoji kreativity a estetického cítění… Cíle současné školní TV ̶ vzdělávací cíle ̶ informativní (poznatky, postupy, metody…) ̶ formativní (rozvoj schopností, zkvalitňování pohybového projevu…) ̶ výchovné cíle ̶ všeobecné (charakterové vlastnosti, estetické prožívání, ochrana životního prostředí) ̶ specifické (kladný vztah k pohybu, rozvoj tělesné zdatnosti, zájem o sportovní činnost) ̶ zdravotní cíle ̶ kompenzační (kompenzace tělesné zátěže, regenerace duševních sil, obnova pozornosti…) ̶ hygienické (osobní hygiena při pohybových aktivitách, užívání cvičebního úboru, správná výživa, dostatek spánku…) ̶ socializační cíle ̶ skupinové (spolupráce v týmu, poskytování opory, záchrany a dopomoci, prožívání různých rolí ve skupině, důvěra v ostatní členy týmu…) ̶ individuální (zvyšování sebedůvěry, kladné sebepojetí, rozvoj komunikačních schopností, tolerance, ohleduplnost, smysl pro fair play…) (Fialová, 2010, s. 91-95) Členění cílů podle úrovně obecnosti Cíl vrcholný (ústřední) – nejobecnější, ideální pojetí člověka v daném společenském systému Cíle obecné – cíle v kurikulárních dokumentech Cíle dílčí – lze chápat jako cíle školy, vyučovacího předmětu, ročníku, tematického celku Cíle operační – stanovuje pedagog, cíle konkrétní vyučovací jednotky(Průcha, ed., 2009, s. 133) Další členění cílů ̶ podle časového horizontu ̶ dlouhodobé (cíle pro určitý stupeň vzdělání, cíle daného předmětu v daném ročníku...) ̶ etapové (střednědobé, cíle tematického celku...) ̶ krátkodobé (cíle vyučovací jednotky...) ̶ podle ovlivňované složky osobnosti ̶ kognitivní (zaměřené na rozvoj poznávacích procesů) ̶ afektivní (někdy označované jako cíle výchovné - utváření postojů, hodnotových orientací...) ̶ psychomotorické (zaměřené na nervosvalovou koordinaci) (Hajerová Müllerová, Slavík, 2020, s. 109) Konkretizace cílů vyučování cíle školy cíle předmětu cíle ročníku cíle tematického celku cíle tématu cíle vyučovací jednotky (Skalková, 2007, s. 120) Typické úrovně projektování výuky na škole ŠVP Roční tematický plán Příprava na vyučovací jednotku Vymezování konkrétních vzdělávacích cílů ̶ tzv. opercionalizace cílů ̶ požadavky na vhodně definovaný vzdělávací cíl lze vyjádřit pomocí techniky SMART ̶ S - specifikovaný (jednoznačně a srozumitelně vymezený a sdělený) ̶ M - měřitelný (jeho dosažení je jednoznačně ověřitelné a hodnotitelné) ̶ A - akceptovaný (zakotvený v prostoru, zapadající do nějaké hierarchie cílů, vycházející z určitých potřeb, zájmů, podkladů...) ̶ R - reálný (dosažitelný pro ty, kterým byl vytyčen, přiměřený jejich věku, schopnostem, aktuálním dovednostem...) ̶ T - termínovaný (zakotvený v čase, časově ohraničený) ̶ cíl musí vymezovat adresáta (komu je určen, kdo jej má naplnit) a činnost, kterou má adresát vykonat (formulovanou nejlépe pomocí tzv. aktivního slovesa) ̶ Žák zná základní hygienické návyky při pohybových a sportovních činnostech. ̶ Žák popíše základní hygienické návyky při pohybových a sportovních činnostech a vysvětlí jejich význam. ̶ Žák dodržuje základní hygienické návyky při pohybových a sportovních činnostech. ̶ cíl může dále vymezovat podmínky, za kterých bude činnost realizována a měřitelnou úroveň (stupeň) zvládnutí činnosti adresátem (kvalitativní, kvantitativní ukazatele) ̶ Žák používá herní dovednosti jednotlivce v proměnlivých podmínkách reálné hry s jistotou, přesností a odpovídajícím záměrem. ̶ Žák provádí správnou techniku střelby i pod vlivem dlouhodobé fyzické zátěže v průběhu reálné hry. ̶ Žák provede opakovanou střelu na bránu z místa v minimálním počtu opakování 10 a v rychlém sledu za sebou, za neustálé plné kontroly správné techniky střelby. Cíl vs. téma vyučovací jednotky ̶ cíl - vyjádření požadovaného výkonu žáka ̶ Žák provede hod míčkem z místa na vzdálenost s dodržením základních kritérií techniky hodu. ̶ téma - popis obsahu vyučovací jednotky ̶ Hod míčkem. Kognitivní vzdělávací cíle Bloomova taxonomie kognitivních cílů Úroveň kognitivních procesů Příklady aktivní slovesa pro vyjádření Zapamatovat - vybavit si, rozpoznat určitá fakta či informace. rozpoznat, vyjmenovat, popsat, identifikovat, reprodukovat, určit, naučit se... Porozumět - chápat význam sdělení. vysvětlit, vyjádřit vlastními slovy, shrnout, přiřadit, přeložit, interpretovat, uvést příklady... Aplikovat - použít informace či dovednosti v nových situacích k řešení problémů. aplikovat, provést, použít, předvést, vytvořit, uspořádat, vyřešit, vybrat... Analyzovat - určovat vzájemné vztahy mezi ději, rozdělit děj na dílčí části. porovnat, roztřídit, začlenit, analyzovat, vybrat, rozdělit, vysvětlit proč, najít rozdíl, prozkoumat... Hodnotit - posoudit význam, hodnotu, přínos, podle daných kritérií. posoudit, zhodnotit, ověřit, obhájit, vyvrátit, doporučit... Tvořit - kombinací původních jednotlivých myšlenek, vytvořit myšlenky nové. tvořit, navrhnout, načrtnout, psát, naplánovat, stanovit, rozvinout, sestavit... Afektivní vzdělávací cíle Taxonomie Krathwohla (podle Rambouska, 2014) 1. Přijímání - žák je ochoten přijímat nebo vnímat určité jevy, pozorovat je, tolerovat je, nevyhýbat se jim (typická slovesa: rozlišovat, akceptovat, naslouchat...). 2. Reagování - žák je více zainteresován a je více aktivní než na předchozí úrovni (typická slovesa: odpovídat, vyhovět, pomáhat, uposlechnout, reagovat na...). 3. Oceňování hodnot - žák oceňuje určité skutečnosti jako žádoucí (typická slovesa: připojovat, argumentovat, upřednostňovat, angažovat se, sdílet, nesouhlasit, odsuzovat...). 4. Integrování hodnot - žák organizuje hodnoty, které zastává do určité struktury (typická slovesa: přijímat odpovědnost, upravovat, uspořádat, ztotožňovat se, kombinovat, postihovat souvislosti...). 5. Internalizace - sebevyjádření, žák začlení systém hodnot do charakterové struktury své osobnosti, hodnoty tak získávají pevné místo na hodnotovém žebříčku (typická slovesa: samostatně jednat, ovlivňovat, projevovat sebeuvědomění, je schopný, je způsobilý...). (Hajerová Müllerová, Slavík, 2020, s. 138-139) Psychomotorické vzdělávací cíle Taxonomie podle Simpsonové (Klapko, 2012) 1. Vnímání (smyslová činnost) - používá smyslové orgány, aby si vybavil představy o budoucí motorické činnosti, její vhodnosti, správnosti (typická slovesa: vybrat, určit, identifikovat, rozeznat, rozlišit...). 2. Zaměření (připravenost na činnost) - vyjadřuje psychickou, fyzickou i emoční připravenost na určitou činnost, např. zaujetí vhodného postoje (typická slovesa: ukázat, začít, reagovat, projevit...). 3. Napodobování činnosti (řízená činnost) - napodobuje činnosti, které vidí u učitele a opakuje je, aby pro sebe našel nejvhodnější provedení (typická slovesa: vyrobit, sestavit, opravit...). 4. Mechanická činnost (automatizace jednoduchých motorických dovedností) - méně složité a jednoduché činnosti provádí spolehlivě, zručně, přesně, bezpečně (typická slovesa: jako u předchozí kategorie). 5. Komplexní automatická činnost - komplexnější a složitější činnosti provádí rychle, bezpečně, přesně, lehce, automaticky (typická slovesa: jako u kategorie 3). 6. Přizpůsobování (schopnost motorické adaptace) - dokáže měnit, modifikovat, přizpůsobovat činnost měnícím se podmínkám (typická slovesa: přizpůsobit, změnit, adaptovat, zrevidovat...). 7. Tvořivá motorická činnost - vytvoří nový způsob motorické činnosti, používá osvojenou činnost v nových, neznámých a problémových situacích (typická slovesa: zkonstruovat, vytvořit, kombinovat, složit, navrhnout...). (Hajerová Müllerová, Slavík, 2020, s. 136-137) Práce s cíli ve výuce ̶ Sdělovat cíl žákům či nesdělovat? ̶ Ztotožnit se vnitřně se stanoveným cílem je jeden ze zásadních motivačních mechanismů učení. ̶ Znalost cíle umožňuje žákovi vést i svou vlastní vnitřní sebereflexi. ̶ Nejde jen o správnost při formulaci cíle, plánovaný cíl je nutné promyslet ve vztahu k: ̶ obsahu (učivu), ̶ výukovým metodám a organizačním formám, ̶ didaktickým prostředkům, pomůckám, potřebám, ̶ podmínkám vzdělávacího procesu. Použité zdroje FIALOVÁ, Ludmila. Aktuální témata didaktiky : školní tělesná výchova. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 151 s. ISBN 9788024618548. FIALOVÁ, Ludmila, Libor FLEMR, Eva MARÁDOVÁ a Vladislav MUŽÍK. Vzdělávací oblast Člověk a zdraví v současné škole. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2014. 234 s. Školství. ISBN 978-80-246-2885-1. HAJEROVÁ MŰLLEROVÁ, Lenka a Jan SLAVÍK. Modelování kurikula. První vydání. Plzeň: Západočeská univerzita v Plzni, Fakulta pedagogická, 2020. 193 stran. ISBN 9788026109037. Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: bílá kniha. [Praha]: Tauris, 2001. ISBN 80-211- 0372-8. Pedagogická encyklopedie. Edited by Tomáš Janík - Milada Rabušicová - Jan Průcha. Vyd. 1. Praha: Portál, 2009. 935 s. ISBN 9788073675462. Rámcový vzdělávací program pro základní vzdělávání (RVP ZV). Edu.cz [online]. [cit. 2022-08-09]. Dostupné z: https://www.edu.cz/rvp-ramcove-vzdelavaci-programy/ramcovy-vzdelavacici- program-pro-zakladni-vzdelavani-rvp-zv/. SKALKOVÁ, Jarmila. Obecná didaktika: vyučovací proces, učivo a jeho výběr, metody, organizační formy vyučování. Praha: Grada, 2007. Pedagogika (Grada). ISBN 978-80-247-1821-7. Strategie vzdělávací politiky ČR do roku 2020: usnesení vlády č. 538/2014 [online]. [cit. 2022-09-29]. Dostupné z: https://www.msmt.cz/uploads/Strategie_2020_web.pdf.