Učením získaný předpoklad správně, rychle a úsporně řešit určitý pohybový úkol. Motorickou dovednost chápeme jako dispozice k správnému a účelnému provádění určité pohybové činnosti (specifické motorické předpoklady, které se získají v procesu motorického učení). (Měkota, 2007)

Pohybové dovednosti se vyznačují těmito charakteristickými znaky: stálostí, účelovostí, rychlostí provedení a ekonomičností.

Dělení pohybových dovedností:

·       z aspektu složitosti pohybové činnosti rozeznáváme jednoduché (hrubé, jednorázové); složité, neboli komplexní (obtížný timing)

·       z hlediska prostorového rozsahu pohybu rozeznáváme dovednost jemnou (zpravidla pohyby rukou) a hrubou (týkající se velkých svalových skupin)

·       z hlediska míry stálosti prostředí a tím možnosti predikce průběhu pohybové činnosti rozeznávám pohybové činnosti otevřené (kontrolovaně percepční, činnost přizpůsobující se změnám) a zavřené (provedení pohybové činnosti je do značné míry automatizované, někdy říkáme návykové).

 Rozdíly mezi motorickými schopnostmi s motorickými dovednostmi

Při definování motorické schopnosti se dále vychází z jejího vymezení vzhledem k pohybové dovednosti. Schmidt (1991) podává tyto charakteristiky pro rozlišení obou pojmů:

Schopnost dovednost

Rozdíl mezi schopnostmi a dovednostmi je ve všeobecné úrovni těchto dispozicí. Schopnosti jsou všeobecné předpoklady a dovednosti jsou speciální předpoklady pro motorickou činnost. Další rozdíl je v tom, že osvojování dovedností probíhá rychleji než rozvoj schopností. 

Získávání a rozvoj motorických dovedností probíhá pomocí motorického učení, které lze rozdělit na čtyři základní fáze:

1) Generalizační fáze:  První pokusy o pohyb jsou většinou vedené, případně s velkým množstvím nadbytečných pohybů a dochází k iradiaci CNS (vytváření dočasných spojů v různých oblastech mozkové kůry).

2) Diferenciační fáze: nácvik pohybové dovednosti je realizován opakovaným prováděním pohybu, proto je nutné zajistit optimální podmínky pro nácvik. Pomocí zpětných vazeb (vnitřních i vnějších) dochází ke zpevňování žádoucích a efektivních pohybů, čímž se postupně pohyb zapisuje do pohybové paměti ve formě pohybového programu.  Nutná je vědomá kontrola průběhu pohybu.

3) Stabilizační fáze: pohyb je prováděn v automatizované detailní a jemné souhře všech potřebných pohybů. Pohyb je harmonizován. Pohybová schopnost je stabilizována a její kontrola je podvědomá.

4) Asociativní fáze: tato fáze je charakteristická vysokou plasticitou pohybových dovedností vzhledem k vnitřním i vnějším podmínkám. Pohybové dovednosti jsou využívány v měnících se podmínkách.

MĚKOTA, K.; CUBEREK, R.: Pohybové dovednosti - činnosti - výkony. [s.l.] : [s.n.], 2007. 163 s. ISBN 978-80-244-1728-8.