 Bipedální chůze je základní způsob lidské lokomoce po dvou dolních končetinách.
Chůze má 3 hlavní části: zahajovací fáze, cyklická fáze a fáze ukončení.
Krokový cyklus má dvě hlavní fáze – opornou a švihovou
1. Opěrná začíná kontaktem paty. První je období postupného zatěžování až do
okamžiku položení celé plosky. Následuje období střední opory končící
okamžikem odlepení paty. Pro pohyb vpřed je nejdůležitější období aktivního
odrazu. Poslední je období pasivního odlepení končící okamžikem zvednutí špičky.
2. Fáze švihová se dělí na období zahájení švihu, období středního švihu a období
ukončení švihu. Při srovnání krokových cyklů obou dolních končetin lze určit fázi
dvojí opory a fázi jedné opory. Ve fázi dvojí opory jsou obě DKK zároveň ve styku
s opěrnou bází.
Vyšetření chůze https://www.youtube.com/watch?v=6ObNn
CTV6MY
Zdravotní tělesná výchova
Švihová fáze
- Je náročná pro udržení vodorovné polohy pánve – tendence
k podklesnutí na straně švihové nohy z důvodu ztráty opory,
důležitá role oporné nohy. Snaha zabránit výraznějšímu poklesu
pánve - aktivita abduktorů oporné nohy, dále m.quadratus
lumborum, m.iliopsoas na straně nohy švihové.
- Rotace pánve na stranu podpůrné nohy, rotace pletence ramenního
v opačném směru – torzní pohyb páteře s vrcholem v Th8.
- V kyčelním kloubu flexe a mírná zevní rotace, zpočátku addukce
přecházející v abdukci ke konci (zejména při delším kroku).
- V kolenním kloubu nejdříve flexe, která přechází v extenzi (se
zvyšující se rychlostí chůze, stoupá i velikost aktivity svalů).
- V hleznu dochází k dorzální flexi a mírné everzi nohy.
Oporná fáze
- Kolenní kloub je před dopadem paty v extenzi, od dotyku paty až po dotyk
celé planty dochází k mírné flexi, pak až do odvíjení paty je kolenní kloub
opět v extenzi.
- Hlezenní kloub je na počátku v dorziflexi či neutrální poloze a zahajuje
pasivní plantární flexi, při kterém je na podložce poskládaná ploska nohy.
Připojuje se hyperextenze metatarzofalangeálních kloubů.
Fáze dvojí opory
- Obě končetiny se dotýkají oporné báze, tvoří přechod mezi fází
švihovou a opornou.
- Při běhu tato fáze chybí.
- vyšetření bos, v plavkách nebo ve spodním prádle. Chůzi pozorujeme
postupně zezadu, zepředu a z boku.
- při sledování jednotlivých části postupujeme zdola nahoru
- nejdříve si všímáme způsobu došlapu (včetně hlasitosti došlapu), odvíjení
nohy a dynamiky nožní klenby. Hodnotíme symetrii, délku a šířku kroku
- na konci stojné fáze (před švihovou) si všímáme dopínání kolena do extenze
a úhlu extenze v kyčelním kloubu.
POZOR:
Vázne-li extenze v kyčelním kloubu, dochází pak kompenzačně ke zvětšení
anteverze, rotace pánve a k lordotizaci bederní páteře.
Pozn.: Omezená extenze v kyčelním kloubu může být způsobena oslabením extenzorů
kyčle (m.gluteus maximus), nebo zkrácením, popřípadě přítomností reflexních změn ve
flexorech kyčelních kloubů.
- Zezadu sledujeme pohyby páteře a pánve. Páteř, která během chůze
rotuje, by se neměla výrazně uklánět ani lordotizovat.
- Lordotizace dolní hrudní páteře (ThL přechodu) je známkou
nedokonalé koaktivace hluboké břišní muskulatury, bránice a
pánevního dna s následnou hyperaktivitou paravertebrálních svalů.
- Pohyby pánve hodnotíme podle laterálního posunu, zešikmení během
jednooporové fáze kroku a rotování pánve v transverzální rovině.
Pánev se při chůzi posunuje lehce do strany, a to vždy na stranu
stojné dolní končetiny. Větší zešikmení je známkou oslabení
abduktorů kyčle.
- zepředu hodnotíme rovnoměrné zapojení všech břišních svalů a
sledujeme, nedochází-li při chůzi k výrazné aktivaci m. rectus abdominis.
- na trupu si všímáme postavení ramen, rotace horní části trupu a s tím
spojených souhybů HKK. Ramenní pletence mají být volně spuštěny
dolů, lopatky ve středním postavení bez protrakce nebo retrakce
Obecné ukazatele:
 Samostatnost – zda chůzi klient realizuje sám, s dopomocí druhé
osoby, dopomocí pomůcek.
 Směr chůze – sledování přítomnosti odchýlení od osy.
 Jistota při chůzi.
 Rychlost – přiměřená k věku.
 Rytmus chůze – pravidelný, nepravidelný.
 Iniciace, průběh, zastavení, otočení při chůzi – hodnotíme plynulost,
freezing, deviace směru,
 Šíře postavení chodidel – báze široká, normální, úzká, asymetrie
 Schopnost adaptace na terén.
 Energetická náročnost (subjektivně - dušnost, nedostatek dechu,
bolesti na hrudníku, výrazné pocení, objektivně – dušnost, tachypnoe,
tachykardie)
 Používání opěrných pomůcek.
 Vyšetření modifikované chůze ozřejmí poruchy, které se při
přirozené chůzi nemusí vždy projevit, případně potvrdíme poruchy
zjištěné již při aspekci přirozené chůze:
Vyšetření modifikované chůze
1. Chůze o zúžené bázi – chůze po čáře může ozřejmit poruchu
dynamické rovnováhy způsobené centrální lézí CNS (mozeček,
bazální ganglia).
2. Chůze po měkkém povrchu – informuje o kvalitě zpracování
propriorecepce.
3. Chůze pozpátku – ozřejmí omezení extenze v kyčelním kloubu.
4. Chůze s elevací HKK s nesením vodorovné desky – potvrdí laterální
nestabilitu pánve (oslabení abduktorů kyčelních kloubů).
Vyšetření modifikované chůze
5. Chůze se souběžným kognitivním úkolem (počítání, zpěv) – vyloučí
vědomou kontrolu chůze, mohou se projevit jinak nezjištěné odchylky
při přirozené chůzi.
6. Chůze s různou rychlostí – vyšší rychlost zvýrazní odchylky ve
stereotypu chůze.
Typy chůze dle Jandy:
1.typ - kyčelní – jedná se těžkopádný typ chůze, dominantní svaly
jsou flexory kyčelního kloubu za současného oslabení svalstva
gluteálního.
2.typ – akrální – charakteristické je zdůrazněné odvíjení planty od
podložky a zvýšená plantární flexe nohy ve stojné fázi. Hlavním
svalem je m. triceps surae, současně je přetíženo horní hlezno.
3.typ – peroneální – pomalá flexe v kyčelním kloubu, zvýšená flexe
v kolenním kloubu se současným zvýrazněním vnitřní rotace
v kyčelním kloubu a everzí nohy.
Vyšetření pohybových stereotypů (dle Jandy)
 důležité zjistit kvalitu a stupeň zapojování jednotlivých
svalů do pohybu
A. Vzorec - extenze v kyčelním kloubu
• Zapojuje se m.gluteus maximus, ischiokrurální svaly, paravertebrální zádové
svaly => sledujeme stupeň jejich aktivace a koordinace.
• Vyšetřovaná osoba leží na břiše a provede pomalou extenzi v kyčelním
kloubu – zvedne dolní končetinu od lehátka, kolenní kloub v nulovém
postavení.
• Ideální časová posloupnost: m.gluteus maximus, ischiokrurální svaly,
kontralatelární paravertebrální svaly bederní páteře, homolaterální
paravertebrální svaly bederní páteře, dále se aktivační vlna šíří do segmentů
hrudní páteře.
• Nejčastější přestavby hybného stereotypu: m.gluteus maximus se zapojuje
pozdě nebo vůbec => jako první se aktivují ischiokrurální svaly, vyšetřovaný
provádí souhyby – zevní rotaci a abdukci v kyčelním kloubu vyšetřované
dolní končetiny.
• Při poruše stabilizace páteře se jako první zapínají vzpřimovače v hrudní
páteři a vlna se šíří kaudálně. Nutné sledovat pletenec ramenní – při
patologických stereotypech v oblasti horní poloviny těla, dochází k
hyperaktivitě svalů ramenního pletence.
Vyšetření pohybových stereotypů (dle Jandy)
B. Vzorec – abdukce v kyčelním kloubu
 vleže na boku
 Správný stereotyp: nutná čistá abdukce ve frontální rovině a poměr
mezi stupněm aktivace m. gluteus medius a m.tensor fasciae latae je
1:1 nebo aktivita m. gluteus medius je větší.
 Patologický stereotyp:
1) při útlumu m. gluteus medius je v převaze m.tensor fasciae latae, m.
iliopsoas, m. rectus femoris => není čistá abdukce, ale zevní rotace a
flexe v kyčelním kloubu – „tenzorová abdukce“.
2) převaha m. quadratus lumborum + další dorzální svaly. Pohyb
začíná elevací pánve => m.gluteus medius et minimus jsou v útlumu
=> abdukce pokračuje většinou tenzorovým mechanismem.
Vyšetření pohybových stereotypů (dle Jandy)
C. Vzorec – stereotyp flexe trupu
 na zádech a postupně se klient kulatě zvedá
 posuzujeme interakci mezi břišními svaly a flexory kyčelního kloubu
=> nerovnováha představuje výraznou poruchu statiky i kinetiky mezi
páteří, pánví a kyčelním kloubem.
 břišní svaly zajišťují flexi jednotlivých segmentů páteře. => nemají
přímý vliv na flexi v kyčelních kloubech. Výsledná kyfotizace „flexe
trupu“ má být prováděna bez spoluúčasti pohybu pánve.
 při flexi trupu se rovnoměrně aktivuje skupina břišních svalů
Vyšetření pohybových stereotypů (dle Jandy)
D. Vzorec – stereotyp flexe šíje
 Vyšetřovaný leží na zádech, paže podél těla. Pomalu flektuje hlavu
obloukovitým pohybem.
 Ke změně stereotypu dochází pravidelně u některých druhů
cervikálních bolestí hlavy a závratí.
 Správný stereotyp: pohyb je zajišťován hlubokými flexory šíje a to
hlavně mm. scaleni. Jestliže má vyšetřovaný snahu flektovat šíji
předsunem, svědčí to pro převahu m. sternocleidomastoideus, je-li
přítomná rotace pak k jednostranné akci.
 Patologický stereotyp vede k přetížení cervikothorakálního přechodu a
cervikokraniálního přechodu, dochází k protrakci ramenních kloubů.
Vyšetření pohybových stereotypů (dle Jandy)
E. Vzorec – stereotyp abdukce v ramenním kloubu
 Provádí se vsedě, abdukci testujeme oboustranně i jednostranně.
 Sledujeme hlavně souhru těchto svalů: m. deltoideus, horní vlákna m.
trapezius, dolní fixátory lopatky.
 ,,Dobrý stereotyp: pohyb začíná m. deltoideus, m. teres minor.
Aktivace horních vláken m. trapezius působí pouze stabilizačně.
Existují dvě nejčastější varianty vedoucí k přetížení:
1) pohyb začíná elevací celého pletence ramenního => nedostatečná
stabilizace lopatky (norma 1° rotace lopatky na 10° abdukce v rameni)
=> Scapula alata
2) pohyb začíná vlastně úklonem trupu => aktivací m. quadratus
lumborum. Stoupají nároky na stabilizační funkci páteře a dá se
předpokládat její přetížení.
Vyšetření pohybových stereotypů (dle Jandy)
F. Vzorec – klik
 zjištění kvality dolních stabilizátorů lopatek – především m. serratus
anterior.
 leh na břiše, čelo má na podložce, dlaně mírně před rameny
 Klient se zvedá do vzporu, páteř musí být stabilizována, aby při
pohybu nedocházelo k lordotizaci lumbálních, ani ke kyfotizaci
hrudních segmentů. Po dosažení vzporu se vyšetřovaný vrací zpět do
polohy vleže.
 Test kliku se běžně provádí i s koleny opřenými o podložku.
 V případě insuficience dolních stabilizátorů
lopatek dochází k „odlepení“ lopatek od hrudníku
ve smyslu scapula alata.
Test v poloze na čtyřech
- Klek na čtyřech, stehna a paže kolmo k zemi, kolena na šířku pánve, opora
o dlaně. Postupný přesun váhy těla na dlaně – „vysuňte se dopředu“
- Sledujeme postavení lopatek, zakřivení páteře (kyfolordózy), způsob
opory o dlaně, symetrii paravertebrálních svalů, aktivitu svalů na DKK,
postavení pánve a bérců.
- Správné provedení s neutrálním postavením lopatek, centrovanou oporou
dlaní, napřímenou páteří, neutrální postavení pánve.
Známky insuficience:
scapulae alatae a elevace lopatek s rotací dolních úhlů zevně,
hypertonus (i jednostranný) paravertebrálních svalů,
hypertonus hamstringů
elevace bérců, opora rukou na hypothenaru,
reklinace hlavy, zvětšení bederní lordózy, kyfóza hrudní páteře, anteverze,
retroverze,
Test hluboký dřep
- Výchozí polohou pro tento test je stoj s dolními končetinami
rozkročenými na šířku pánve
- Z této výchozí pozice provede vyšetřovaný hluboký dřep, kdy ramenní
klouby a kolenní klouby nesmí přesáhnout rovinu vymezenou přední částí
nohy.
- Při správném provedení tohoto testu je páteř napřímená, lumbosakrální
přechod je ve středním postavení, osa kolenního kloubu prochází středem
druhého metatarsu. Po celou dobu dřepu se opora nohy rovnoměrně
rozkládá na celou plosku
Známky insuficience:
často jdou kolena před špičky bez flexe v kyčelních kloubech
předsun hlavy, lordóza ThL s hyperaktivitou paravertebrálních svalů
elevace a protrakce ramen, kyfóza hrudní páteře, hyperlordóza bederní či
krční páteře
laterální shift pánve v průběhu pohybu
Brániční test
- Sed na celých stehnech, bérce volně visí, chodidla bez opory podložky, HKK volně
podél těla bez opory, páteř napřímená. (nejdřív sledujeme nekorigovaný sed, pro
samotný test sed korigujeme).
- Palpace v oblasti posledního mezižeberního prostoru, laterálně od paravertebrálních
svalů.
- Sledujeme spontánní dechovou aktivitu, zda pacient s nádechem aktivuje
laterální skupinu břišních svalů spolu s laterálním rozšířením hrudníku.
„Nadechněte se do mých prstů“.
- Hodnotíme kvalitu dechového stereotypu, napřímení páteře, kaudální postavení
hrudníku, aktivitu zapojení břišních svalů (kvalitu a symetrii).
Známky insuficience:
malá či nulová schopnost aktivovat laterální část břišní stěny proti našemu
tlaku
kraniální migrace žeber
chybějící rozšíření dolní části hrudního koše, kyfotizace Th páteře, souhyb
ramen, lopatek
Test bočního mostu
- poloha na boku s paralelním uložením dolních končetin
- spodní horní končetina musí během testu zaujmout oporu 90° flexi a pronaci
v loketním kloubu.
- při správném provedení nastane stabilizace trupu bez rotace
Známky insuficience:
 pokles pánve
 rotace trupu
 decentrace ramenního kloubu s elevací
 addukční nastavení lopatky