VOLEJBALISTI
Smíšený volejbalový tým z malého města, který soutěží v regionální lize. Skládá se z 12 hráčů, rovnoměrně rozdělených mezi 6 mužů a 6 žen ve věkovém rozmezí 20-34 let.
V týmu panuje přátelskáj avšak soutěživá atmosféra. Hráči se po půl sezoně spolu rozdělili do dvou hlavních skupin, které se formovaly na základě přátelství utvářených mimo hřiště. Několik lidí spolu totiž i pracuje. Tato skupinová dynamika vede k nevyrovnanému rozdělení herního času mezi hráči, s čímž všichni nejsou spokojeni .Tým má dva neformální lídry — muže a ženu, kteří hrají nejlépe a nejdéle a oba se občas snaží do sestavy prosadit spise své kamarádky a kamarádky. Spolu mají ale poměrně slušný vztah. Jejich rozdílné vůdcovské styly někdy vedou k rozporům v herní strategii a plánování výjezdů. K tomu se nedávno pridal nový hráč, který se k týmu připojil asi před měsícem, ale cítí se izolovaný a má potíže zapojit se do stávající týmové dynamiky, Neví, na čí stranu se má přidat.
Nedávné prohry v důležitých zápasech vyvolaly v týmu napětí a vzájemné obviňování. Komunikace na hřišti je nekonzistentní, což vede k chybám v koordinaci a herní strategii. Někteří hráči se navíc domnívají, že jejich potenciál není vzhledem k rozdělování herního času plně využíván.
V historii týmu s již objevily spory o to, kdo by měl hrát v klíčových zápasech, což vedlo k nepřátelství mezi některými hráči. Trenér naštěstí celou situaci vidí a snaží se o tom mluvit s vedoucími týmu, ale sám na větší změny a rozhod nutí nemá sílu ani kapacitu, protože se tým v podstatě řídí sám. Někdy mu naslouchají více, někdy méně, což ho frustruje, ale je rád, že někde na stará kolena ještě „trénuje". Přicházíš návrhem teambuildingu, který tým překvapivě odsouhlasuje. Někteří totiž mají představu společného pití v hospodě, jiní doufají ve vyjasnění si herního času. Celkově jsou lidé akci schopni obětovat jeden celý den v místní tělocvičně a večer chtějí do bJízké hospody,