KOMPENZACE V ATLETICKÝCH, GYMNASTICKÝCH, PLAVECKÝCH DISCIPLÍNÁCH,

Cíl: Navrhnout adekvátní vyrovnávací proces pro daná sportovní odvětví v rámci primární i sekundární prevence úrazů a chronických onemocnění pohybového aparátu. Sestavit kompenzační plán v rámci tréninkového procesu ve výkonnostním a vrcholovém sportu.

Teoretická část (Bernaciková et al., 2011) 

Chůze 

Krok je fylogeneticky nejstarším pohybovým stereotypem, typickým pro lokomoci vzpřímeného člověka. Střídavý rytmický pohyb dolních končetin má fázi opěrnou, stojnou a fázi kročnou, kmihu a švihu. Dá se říct, že v chůzi jsou zapojeny téměř všechny svaly dolních končetin. Délka kroku a frekvence jsou rozhodující složky pro rychlost chůze, v kmihu jsou určeny především kontrakcí kyčelních flexorů a ve stojné fázi převážně extenzorů kyčle, kolena a plantárních flexorů. Rytmický pohyb dolních končetin je při chůzi doprovázen souhyby celého těla, zejména horních končetin.  

Běh 

Běh vychází z pohybového stereotypu chůze s rozdílem zdůraznění nasazení různých svalových skupin. Po odrazu z opěrné fáze následuje při běhu letová fáze kroku, kdy po určitou dobu není tělo ve styku s podložkou. Tato časová fáze letu má různé trvání podle typu běhu, delší je u sprinterů v poměru k fázi opěrné a kratší u vytrvalců. Významnou kineziologickou polohou a úkonem je start. Po startovním výstřelu se napíná přední dolní končetina se současnou extenzí v kyčli, koleni a s plantární flexí. Na švihové dolní končetině dochází k explozivní flexi kyčelního kloubu.  

Skoky 

Při skoku dalekém se aktivují stejné svalové skupiny jako u sprinterů. Pro skok a jeho dopad se zvyšuje práce kyčelních flexorů a břišních svalů, neboť umožňují požadované vysoké postavení dolních končetin a podporují také fixaci a sklon pánve dozadu. Při trojskoku práce svalstva odpovídá skoku dalekému, dvojnásobný dopad mezi skoky vyžaduje posílení svalů stabilizujících kyčel a stehno. Současně se musí pečovat o rozvoj kyčelních svalů, které stabilizují odrazovou dolní končetinu, platí to pro abduktory a adduktory. Na odrazu při skoku vysokém se podílí stejné svalstvo jako při sprintu, skoku dalekém a trojskoku, ovšem se zvýšenou silou a zrychlením, aby se přenesla tělesná hmotnost z vertikály do horizontály. Na švihové dolní končetině vyžadují také vysokou koncentrační sílu agonistů a značnou protažitelnost antagonistů. Při skoku o tyči se zapojují v složitém komplexu vedle svalů dolních končetin také svaly trupu a horních končetin. Po rozběhu se katapultované tělo oběma rukama vytáhne nahoru k překonání taťky. Pánev se pak přibližuje k horním končetinám prostřednictvím břišních a stehenních svalů. Rotační svaly trupu zabezpečí otočení kolem podélné osy, svrchní horní končetina se zaúhlí a spodní extenduje.   

Hody a vrhy 

Hod oštěpem vyžaduje vysokou výkonnost extenzorů kyčle a kolena i plantárních flexorů. Rotační svalstvo trupu a břišní svaly zabezpečují napětí v oblouku a švihový pohyb trupu. V poslední fázi hrají také významnou úlohu flexory kyčle. U hodu diskem podobně jako u ostatních vrhačských disciplín se významně uplatňuje vysoká extenzní síla v kyčli, koleni a hleznu pro konečné zrychlení, které se přenáší z dolní končetiny na trup a odhodovou horní končetinu. Vysoké kontrakční schopnosti rotačního svalstva a extenzorů trupu umožňují protažení trupu na počátku odhodu. U vrhu koulí je výkonné svalstvo trupu a dolních končetin stejné jako u hodu diskem. Odvrh ze zápěstí a prstů zajišťují odpovídající flexory. U hodu kladivem atlet v poslední fázi musí překonat sílu rotujícího kladiva, což vyžaduje silné svalstvo dolních končetin, kyčlí a zad, zejména extenzorů, výkonné flexory horních končetin a pletence ramenního. 

Zdravotní rizika 

Běžci mají často problémy s poraněním pohybového aparátu, jedná se především o přetěžování dolních končetin. U sprinterů se spíš setkáváme s akutními poraněními, jako jsou natažené či natržené svaly. Tyto poranění vznikají obvykle při prudkém svalovém stahu při startu. U vytrvalců se nejčastěji setkáme s únavou tkání, především Achillovy šlachy, které vznikají po delších zátěžích. Při běhu také mohou vznikat svalové křeče, následkem nedostatečného prokrvení svalů. Nejzávažnějším je smrt, která vzniká následkem kolapsu, resp. hypoglykémie. !!!Nejčastější poranění: - akutní: natažení a natržení svalů (hamstringů) a šlachy (Achillovy), distorze hlezenního kloubu, zánět okostice bérce - chronické: zánět Achillovy šlachy a úponů šlach na nohou, zánět okostice bérce.

Zdravotní rizika U skokanů se stejně jako u sprinterů často setkáváme s natažením či natržením svalů. Dalším častým poraněním jsou distorze hlezenního kloubu a kolene. Při skoku mimo žíněnky u skoku o tyči může dojít ke zlomeninám. K chronickým poraněním patří záněty měkkých tkání, především v oblasti kolenního kloubu. !!!Nejčastější poranění a poškození: - akutní: natažení a natržení svalů (hamstringů) a šlachy (Achillovy), distorze hlezenního kloubu, distorze kolene, poškození menisků, luxace ramene - chronické: zánět Achillovy šlachy, skokanské koleno, bolesti zad 

Při opakovaných výkonech je asymetricky zatěžováno tělo. Výrazně se přetěžuje dominantní odhodová končetina. Hodně bývají přetěžovány měkké tkáně ramenního kloubu odhodové paže. Při odhodech a následném prudkém zastavení pohybu při odhodech se zatěžují záda v bederní oblasti. Kromě poranění pohybového aparátu se setkáváme i s puchýři a mozoly na rukou. !!!Nejčastější poranění a poškození: - akutní: natažení a natržení svalů (m. quadriceps femoris), distorze kolene, poškození menisků, luxace ramene - chronické: oštěpařský loket, zánět ramenního kloubu, bolesti zad .

Praktická část – Kompenzační cvičení v atletice (Alter, 1999; Bursová, 2005; Stoppani, 2016; Striano, 2017; Tlapák, 2018)

Sprinty, překážkové běhy, skok daleký a trojskok

Uvolňovací část: 

Bederní oblast – sed na fitballu, kroužení pánví, vpřed, vzad, stranou; vzpor klečmo, kontrakce hýžďových a břišních svalů s důrazem na oblast bederní páteře provedeme flexi trupu, s výdechem, navrácení do výchozí pozice bez hyperextenze Mezilopatkové svaly a prsní svaly – sed na fitballu, kroužíme rameny vpřed, vzad a střídavě.

Protahovací část: 

Nohy (kotníky a chodidla) – vzpor klečmo, hýždě tlačit směrem dozadu a dolů k chodidlům Lýtky – vzpor stojmo (střecha), střídat propnutí a pokrčení DKK Hamstringy – sed s pokrčenou jednou DKK aby se dotýkalo chodidlo vnitřní strany druhé DKK, natažená DKK se celou plochou dotýká podložky, s výdechem náklon k natažené DKK Adduktory – leh na zádech, nohy pokrčmo roznožmo, chodidla v kontaktu (motýlek v lehu na zádech) Přední strana stehen – stoj s oporou o stěnu, stojná noha mírně pokrčena, druhá noha skrčena, volná HKK přitahuje skrčenou DKK za nárt k hýždím, kolena u sebe, neprohýbat se v zádech Kyčle a hýždě – sed zánožný levou, pravá skrčená, chodidlo směřuje k tříslům, nevyosovat pánev Břicho – klek sedmo, vzpor vzadu klečmo, protlačit boky vpřed Horní část zad – stoj, předklon s oporou o zeď či bradla Krk a šíje – Leh na zádech, ruce v týl, předklon brady k hrudníku s dopomocí rukou Prsní svaly – stoj bokem ke zdi, protahovaná ruka se opírá o zeď nad úrovní ramene, ve výši ramene a pod jeho úrovní (protažení všech 3 částí prsního svalu), mírná rotace trupu od zdi Ramena – sed/stoj, paže předpažit pokrčmo, druhá ruka tlačí pokrčenou HKK za loket směrem k tělu Paže a zápěstí – sed/stoj, P HKK vzpažit pokrčmo, L HKK tlačí P HKK za loket směrem za tělo, dlaň protahované ruky směřuje mezi lopatky, sed/stoj, předpažit, prsty směřují k zemi, prsty jedné ruky tlačíme směrem k předloktí.

Posilovací část: HSS – podpor na předloktí (nebo vzpor), vzpor klečmo-vzpažit levou ruku, zanožit pravou nohu, podpor na předloktí na boku HSS+zadní strana těla – leh pokrčmo, zvednou pánev vzhůru Mezilopatkové svaly – sed na fitballu, upažit pokrčmo dlaně vzhůru, vytáčet předloktí do stran, lokty u těla, možno využít theraband Kotníky a kolenní vazy - stabilní podložka: stoj na jedné noze (výpon, na patu, vychylování), poskoky - nestabilní podložka a to stejné jako na stabilní.

Relaxační část: - zklidnit dýchání, nezadržovat dech, plný jógový dech od břišního přes brániční, nádech nosem výdech pusou, soustředit se pouze na dech - Jacobsonova progresivní relaxace .

Teoretická část 

Plavání 

http://www.fsps.muni.cz/inovace-RVS/kurzy/kompenzacni_cviceni/Plavani.html  

Rekreační forma plavání nepřetěžuje klouby, má pozitivní vliv na kardiovaskulární aparát, zlepšuje kondici, svalovou sílu i dechovou kapacitu. • U závodních plavců se ale často z důvody přetížení vyskytují bolesti svalů v oblasti bederní páteře, zranění ramenních a kolenních kloubů. Při nedostatečné kompenzaci dochází ke zkrácení svalů téměř všech velkých svalových skupin, oslabenými svalovými skupinami bývají svaly mezilopatkové a břišní.  

Nejčastější akutní onemocnění a zranění záněty spojivek, záněty středního ucha, případně záněty vedlejších nosních dutin paranasálních dutin, alergie, ekzémy, zranění kolenních kloubů (poranění menisků a vazů), luxace ramenních kloubů, blokády žeber a meziobratlových kloubů bederní, hrudní i krční páteře.  

Chronické potíže bolesti pohybového aparátu z důvodu získané hypermobility některých kloubů (glenohumerální nestabilita - tzv."plavecké rameno"), přetížení a chronické záněty šlach svalů rotátorové manžety ramenního kloubu, patelofemorální syndrom. 

Kompenzační cvičení:

 • Důkladný statický strečink svalů dolních končetin, svalů v oblasti ramenního kloubu, paravertebrálních svalů a horních fixátorů lopatek (m.trapezius - horní část, m. levator scapulae). 

• Uvolňovací cvičení, stabilizace ramenních kloubů a bederní páteře se správnou fixací lopatek. • Posilování svalů dolních končetin v centrovaném postavení nohy, kolenních i kyčelních kloubů. 

• Dechová cvičení, relaxace. 

Zdravotní rizika 

V závodním plavání se velmi často setkáváme se zdravotními riziky spojené s nadměrným fyzickým zatížením v tréninku nebo s onemocněním, které je způsobené vlivem prostředí ve kterém se plavci nacházejí. Při plavání dochází k přetěžování určitých svalových skupin (náročné rotační pohyby u motýlka, kraulu, znaku). K úrazům dochází při startovních skocích. Onemocnění způsobena vlivem vodního prostředí jsou: záněty očních spojivek, plísňová onemocnění, záněty zevního zvukovodu, dermatologická onemocnění (ekzém, mykóza, kuří oka), alergie na chlor.

!!!Nejčastější poranění a poškození: 

- akutní: oděrky, pohmožděniny, tržné rány, zlomeniny (start) - chronické: záněty ramenního kloubu, proškození kolenních vazů a menisků (prsaři), přetížení bederní části páteře (motýlek) 

Praktická část 

Kompenzační cvičení u plavání – zaměřit se především na protažení svalů kolem ramenního kloubu, posílení kolenních vazů a šlach, uvolnění bederní páteře.

1. Uvolnění – bederní oblast především, ramena, kolena 2. Protažení – ramena-deltové svaly, trapézy, prsní svaly.

Nohy (kotníky a chodidla) – sed na patách, pod chodidly overbal či složená podložka na cvičení 

• Lýtka – stoj s oporou o stěnu, jedna noha vpřed , pata zadní nohy na zemi, možno i pokrčit v koleni 

• Hamstringy – stoj s oporou jedné nohy o vyvýšenou podložku – bradla, stůl, zeď, náklon k noze opřené o podložku 

• Adduktory – leh na zádech, hýždě u stěny, nohy do roznožení, možné použít ruce a lehce tlačit dolů z vnitřní strany stehen 

• Přední strana stehen – klek na holeních, trup do záklonu, ruce k chodidlům, pánev protlačujeme od pat 

• Kyčle a hýždě – sed, L DKK skrčneá-bérec se opírá o podložku, P DKK také skrčená, koleno ční vzhůru, hlavu se snažíme přiblížit ke kotníku, můžeme se držet za kotník

• Břicho – kobra

• Záda – sed čelem ke zdi, ruce položené o zeď natažené, protlačení hrudníku vpřed, možná dopomoc kolegou 

• Krk a šíje – leh na zádech, nohy postupně dáme za hlavu, mohou být natažené a mírně roznožené, ruce podpírají boky 

• Prsní svaly – leh na zádech na fitballu, ruce v týl a tlačíme lokty dolů 

• Ramena – rotace s tyčí, korigovat dle úchopu 

• Paže a zápěstí – dotek dlaní za zády, jedna paže jde vrchem přes rameno, druhá spodem 

1. Posílení – kolenní vazy a šlachy - bosu 

2. Relaxace/dýchání – dechová vlna  

ZPĚTNOVAZEBNÍ ÚKOLY - SESTAVIT KOMPENZAČNÍ PLÁN PRO DANÁ SPORTOVNÍ ODĚTVÍ