KOMPENZACE V MÍČOVÝCH HRÁCH, RAKETOVĆH SPORTECH, CYKLISTICE

Cíl: Navrhnout adekvátní vyrovnávací proces pro daná sportovní odvětví v rámci primární i sekundární prevence úrazů a chronických onemocnění pohybového aparátu. Sestavit kompenzační plán v rámci tréninkového procesu ve výkonnostním a vrcholovém sportu.

Teoretická část 

BASKETBAL

 http://www.fsps.muni.cz/inovace-RVS/kurzy/kompenzacni_cviceni/Basketbal.html 

 Svalová činnost má dynamický charakter - nejvíce zatěžovány jsou svaly dolních končetin (m. gluteus maximus, m. quadriceps femoris, m. triceps surae - odrazové svaly) v důsledku prudkých startů, změn směru pohybu a zastavení. 

• Dále je zatíženo svalstvo trupu, ramen a paží, díky přihrávkám na dlouhou vzdálenost či hodu na koš. 

• Negativní dopad častých výskoků a doskoků na páteř, klouby dolních končetin.  

Nejčastější akutní poranění časté spáleniny a odřeniny, distorze hlezenního a kolenního kloubu, natažení či natržení svalů, poranění Achillovy šlachy, luxace ramene, zranění horních končetin (články prstů, zápěstí) z důvodu pádu či střetnutí s protihráčem. Chronické potíže bolesti bederní oblasti páteře, skokanské koleno (entezopatie ligamentum patellae), opakující se záněty ramenního kloubu aj. 

 V basketbalu se do pohybu zapojují téměř všechny svalové skupiny, proto je potřeba se dostatečně věnovat jejich protažení.

Kompenzační cvičení k odstranění svalových dysbalancí: 

• Strečink svalstva dolních končetin. • Strečink svalstva horních končetin. 

• Posílení mezilopatkových svalů, protažení prsních svalů. 

• Strečink horních fixátorů lopatek. 

• Kompenzace zvýšené hrudní kyfózy při obranném postavení - cvičení podporující napřímení páteře. 

• Stabilizace svalů ramenního pletence. 

• Dynamická stabilizace trupu a dolních končetin (nestabilní plochy - senzomotorický trénink)   

Zdravotní rizika 

V basketbale se setkáváme s poraněním pohybového aparátu. Při doskocích trpí páteř. Setkáváme se s únavovými zlomeninami kostí bérců a nohou. Při pádech na palubovku vznikají spáleniny a odřeniny. Při kontaktech se soupeřem může dojít k pohmožděninám, poraněním obličeje (zlomeninám obličejových kostí, vyražení zubu či poranění oka).  

 !!!Nejčastější poranění a poškození: - akutní: distorze hlezenního a kolenního kloubu, podvrtnutí a naražení či distorze prstů ruky, natažení či natržení quadricepsu, natažení případně utržení Achillovy šlachy, luxace ramene, zlomeniny horních končetin (články prstů, zápěstí) - chronické: bolesti bederní oblasti páteře, skokanské koleno, zánět ramenního kloubu.

Praktická část 

Kompenzační cvičení k odstranění svalových dysbalancí: 

• Strečink svalstva dolních končetin. 

• Strečink svalstva horních končetin. • Posílení mezilopatkových svalů, protažení prsních svalů. 

• Strečink horních fixátorů lopatek.

 • Kompenzace zvýšené hrudní kyfózy při obranném postavení - cvičení podporující napřímení páteře. 

• Stabilizace svalů ramenního pletence. 

• Dynamická stabilizace trupu a dolních končetin (nestabilní plochy - senzomotorický trénink).  

 1. Uvolnění – klouby DKK, bederní oblast, šíjové svaly 

2. Protažení – DKK, HKK, horní fixátory lopatek Nohy (kotníky a chodidla) – stoj s oporou o zeď, jedna noha vzad, druhá vpřed, přenášet váhu na prsty zadní nohy 

 Nohy (kotníky a chodidla) – stoj s oporou o zeď, jedna noha vzad, druhá vpřed, přenášet váhu na prsty zadní nohy.

Lýtka – střecha 

Hamstringy – překážkový sed ve dvojici proti sobě, vzájemně se opřou o partnerovo pokrčené koleno, chytnou se za předloktí a jeden se nakloní, druhý zakloní a obráceně 

Adduktory – sed roznožný, úklon k jedné noze bokem, ruka přes hlavu se snaží dosáhnout na chodidlo.

Přední strana stehen – stoj zánožný na vyvýšené podložce, obě kolena pokrčená, pánev protlačujeme vpřed; neprohýbat se v bedrech, neuklánět se 

Kyčle a hýždě – sed, jedna noha natažená, druhá pokrčená, chytneme pokrčenou nohu za koleno a bérec a přitlačujeme k tělu; záda jsou opřená o stěnu, jsou rovná a napřímená! 

Břicho – kobra Záda – klek na patách, ruce natažené s úklonem do stran   

Krk a šíje – stoj/sed chytneme ruku za tělem za loket, úklon hlavy na druhou stranu 

Prsní svaly – sed přednožný, ruce vzpažit, kolega obmotá svými pažemi vaše a protlačí vám hrudník vpřed pomocí kolen, paže táhne vzad 

Ramena – klek na patách, předklon, ruka do upažení, rotace na durhou stranu od ruky 

Paže a zápěstí – klasické protažení zápěstí ve stoji  

3. Posilovací část – mezilopatkové svaly 

4. Kompenzace – hrudní kyfózy, stabilizace ramene, HSS 

 FLORBAL

Zdravotní rizika 

Zranění při florbale vznikají buď kontaktem s jiným hráčem nebo špatným došlápnutím či pádem na zem, nárazem do mantinelu či branky. Mezi hlavní a často se vyskytující se zdravotní problémy ve florbale, jsou zranění převážně dolních končetin. Brankaři mívají odřeniny a modřiny na dlaních a prstech způsobené sekáním od hokejek. Bolesti zad a svalové dysbalance vznikají následkem asymetrického zatížení svalů trupu při držení hokejky hráčem na jedné straně (lateralita) a v mírném předklonu.  

 !!!Nejčastější poranění: - akutní: podvrtnutí hlezenního, podvrtnutí kolene (poranění menisků, natažení (přetržení) kolenních vazů), zlomené a naražené prsty, natažené a natržené svaly a vazy, tupá poranění břicha, otřes mozku, poranění oka - chronické: bolesti bederní části páteře, zánět ramenního kloubu, zápěstí.

FOTBAL  

UKÁZKA KINEZIOLOGICKÉ ANALÝZY (KOPANÁ)

Podmínkou dobrého výkonu ve fotbale jsou vedle technických a herních předpokladů i svaly - výkonné, které zajišťují běh a skok. Běh vychází z pohybového stereotypu chůze. Jejím hlavním elementem je krok, což je fylogeneticky nejstarší pohybový stereotyp - typický pro lokomoci (pohyb vpřed) vzpřímeného člověka. Tento pohyb dolních končetin je při chůzi provázen souhyby celého těla, zejména pak souhyby horních končetin. 

Při běhu jsou zapojovány stejné svalové skupiny jako u chůze. Flexory kyčelního kloubu (m. iliopsoas), svaly přední strany dolní končetiny (m.tibialis anterior, m. rectus femoris, m. quadriceps femoris), svaly zadní strany dolní končetiny (m. biceps femoris, m. semitendinosus, m. semimembranosus m. triceps surae) a svaly hýžďové (m. gluteus maximus, m. tensor fasciae late - dříve tzv. m.gluteus anterior), rozdíl je jen v zdůrazněném nasazení těchto svalových skupin. 

Střídavý rytmický pohyb dolních končetin má fázi opěrnou, stojnou a kročnou. Při běhu následuje po odrazu z opěrné fáze letová fáze kroku. V této fázi není tělo po určitou dobu ve styku s podložkou. Tato časová fáze letu má různé trvání podle typu běhu, delší je u sprinterů v poměru k fázi opěrné a kratší u vytrvalců (Javůrek, 1986). 

Dalším důležitým pohybem ve fotbalu je kop a hlavička. Při přímém kopu dochází k explozivní extenzi v kolenním kloubu (m. quadriceps femoris) a flexi v kyčelním kloubu (mm. rectus femoris, iliopsoas, tensor facie late) při současné kontrakci svalů břišních. Kop je podporován stojnou dolní končetinou. Zde jsou aktivovány extenzory kyčelního kloubu (m. gluteus maximus, ischiocruales) a kolenního kloubu (m. quadriceps femoris) a flexory plantární (m. triceps surae). 

Podíl svalů při kopu do míče udává obr. 1 (Javůrek, 1986). Při kopu do strany (levá či pravá dovnitř pokčmo) dochází k abdukci (unožení) dolní končetiny – DK a k následné addukci (přinožení) DK. Abdukce DK (m. gluteus medius, m. gluteus maximus, m. gluteus minimus, m. resctus femoris, m. tensor fasciae late, m. sertorius, m. piriformis). Addukce DK (m. adduktor magnus, m. gluteus maximus, s úponem na femuru, m. adduktor longus, m. adduktor brevis, m. iliopsoas, m. biceps femoris- caput longum, m. semitendinosus, m. pectineus, m. oobturatorius externus, m. gracilis, m. quadratus femoris). Kop do strany může být proveden z více úhlů, záleží na dané situaci. Při abdukci může potom docházet k většímu či menšímu zanožení DK končetiny (m. gluteus maximus, m. adduktor magnus, m. semimembranosus, m. semitendinosus, m. gluteus medius-zadní část, m. biceps femoris- caput longum, m. quadratus femoris) a při addukci naopak k přednožení DK (m. rectus femoris, m. iliopsoas, m. tensor facie late, m. sertorius, m. gluteus minimus- přední část, m. pectineus). 

Podle úhlu střelby dochází k různému zastoupení těchto svalových skupin. Další možností odehrání míče je již zmíněná hlavička. Při tomto pohybu dochází nejprve k mírnému záklonu hlavy (m. trapezius – horní vlákna, m. sternocleidomastoideus) a k následnému předklonu hlavy (mm. scaleni, mm. prevertebrales, m. rectus capitalis anterior, m. rectus capitalis lateralis, m. sternocleidomastoideus).  

Akutní poranění ve fotbale:  distorze hlezenního kloubu s poškozením vazů (natažení či natržení vazů), distorze kolenního kloubu (natažení či natržení vazů a poškození menisků), natažení nebo natržení svalů (především hamstringů). Při střetech hráčů nebo při pádech na zem dochází k poranění hlavy (komoce mozku, tržné rány v obličeji).  

Chronické potíže časté únavové zlomeniny, chronické bolesti v oblasti úponů stehenních adduktorů ("fotbalové tříslo") a Achillovy šlachy z důvodu opakovaných mikrokraumat, bolesti v oblasti bederní a krční páteře. U brankářů se často vyskytují potíže s ramenními klouby (nestability, subluxace až luxace ramenního kloubu).  

 Kompenzační cvičení: 

• Uvolnění bederní páteře, protažení paravertebrálních svalů a svalů trupu. 

• Stabilizační a automobilizační cvičení bederní páteře. 

• Důkladný a pravidelný strečink svalů dolních končetin. 

• Strečink horních fixátorů lopatek (m.trapezius - horní část, m. levator scapulae) a prsních svalů. 

• Aktivace dolních fixátorů lopatek (m.trapezius - dolní část, m.serratus anterior, mm. rhomboideií).

 • Balanční cvičení k dynamické stabilizaci kloubů dolních končetin a trupu. 

• Nácvik břišního dýchání (tzv. "dolů do břicha nad třísla"). • Správné posilování břišních svalů.  

Zdravotní rizika 

Úrazovost ve fotbale není příliš vysoká, ale v absolutním počtu úrazů stojí vysoko díky velkému množství sportovců hrajících fotbal. Tři čtvrtiny úrazů vznikají při zápasech. Mezi nejčastější patří poranění kloubů dolních končetin, především distorze. Setkat se můžeme ale i se zlomeninou bércových kostí (torzní zlomenina). Při střetech hráčů či pádech na zem vznikají i poranění hlavy (komoce mozku), případně tržné rány obličeje, údery na plexus sollaris (kolaps).  

 !!!Nejčastější poranění: - akutní: naražení a zhmoždění svalů a kloubů dolních končetin, distorze hlezenního kloubu s poškozením vazů (natažení či natržení vazů), distorze kolenního kloubu (natažení či natržení vazů a poškození menisků), natažení a natržení svalů (především hamstringů) - chronické: únavové zlomeniny, mikrotraumatizace a zánět úponů stehenních adduktorů („fotbalové tříslo“) 

 VOLEJBAL 

http://www.fsps.muni.cz/inovace-RVS/kurzy/kompenzacni_cviceni/Odbijena.html

Nejčastější akutní poranění pohmoždění nebo luxace kloubů prstů, luxace ramenního kloubu, poranění kolenního kloubu (menisků, vazů, patelly), distorze hlezenních kloubů, poranění svalů (distenze, parciální až totální ruptura). K úrazu ve volejbale může dojít po kontaktu hráče s míčem, se zemí po dopadu, s protihráčem nebo spoluhráčem nebo v kontaktu s jiným sportovním zařízením (náraz do kůlu, zdi a podobně).  

Chronické potíže chronické bolesti kolen, kotníků, ramenních kloubů a bederní páteře. Chronické záněty a poranění měkkých tkání jako důsledek mikrotraumat, přetížení a nedostatečné regenerace. Vlivem doskoků dochází přetěžování svalového dna pánevního a může dojít u žen k rozvoji stresové inkontinence (únik moči při smíchu nebo kašli).  

Kompenzační cvičení: 

• Posilovací cvičení ke stabilizaci ramenních kloubů. 

• Strečink krátkých extenzorů šíje a horních fixátorů lopatek (m. trapezius, m. levator scapulae). 

• Strečink svalů rotátorové manžety ramenního kloubu, flexorů a extenzorů loketního kloubu a prsních svalů.

 • Strečink paravertebrálních svalů páteře. 

• Strečink svalů dolních končetin. • Cvičení k uvolnění a automobilizaci kloubů bederní páteře. 

• Dynamická stabilizace trupu a kloubů dolních končetin. 

Zdravotní rizika 

Mezi nejčastější úrazy patří poranění pohybové aparátu, které nevznikají při kontaktu s protihráčem. Příčinou poranění bývá nezvládnutí techniky. Ve volejbale se častěji setkáváme s akutním poraněním.  

 !!!Nejčastější poranění: - akutní: distorze hlezna, přetržení zkřížených kolenních vazů, zlomeniny a vykloubení prstů ruky (nižší soutěže) - chronické: ramenní kloub (mikrotraumatizace a zánět šlach rotátorů ramene při úderech do míče), hlezenní kloub, kolenní kloub, přetížení a zánět patelárního vazu. 

Teoretická část 

http://www.fsps.muni.cz/inovace-RVS/kurzy/kompenzacni_cviceni/Raketove_sporty.html 

RAKETOVÉ SPORTY 

Nejčastější akutní poranění distorze hlezenního kloubu, zranění kolenního kloubu, natržení či utržení Achillovy šlachy, natažení či natržení ischiokrurálních svalů.  

Chronické potíže tenisový loket (entezopatie extenzorů zápěstí a prstů), přetížení plantární aponeurosy, záněty Achillovy šlachy, skokanské koleno (entozopatie ligamentum patellae), bolesti ramenního kloubu, bolesti bederní páteře, mikrotraumatizace z vibrací.  

Polohy těla při raketových sportech a nejvíce namáhané svalové skupiny: 

1. Poloha těla v mírném podřepu s těžištěm na přední straně chodidel přetížení čtyřhlavého svalu stehenního (m.quadriceps femoris), ochabování zadní strany stehen (hamstringy), zkrácení svalů vnitřní straně stehen. 

2. Poloha těla v mírném předklonu ? ochabování břišních svalů a přetížení zádového svalstva- hypertrofie paravertebrálních svalů na levé straně (u praváka). 

3. Poloha těla při výskoku ?zatížení velkého svalu hýžďového (m.gluteus maximus), čtyřhlavého svalu stehenního (m.quadriceps femoris) a trojhlavého svalu lýtkového (m. triceps surae). 

4. Poloha těla při rotaci trupu ? zatížení šikmých svalů břišních a čtyřhranného svalu bederního (m.quadratus lumborum). Při nesprávně prováděných rotací trupu dochází k přetížení thorakolumbárního přechodu páteře.

 5. Poloha těla při výpadu, zatížení čtyřhlavého svalu stehenníh (m.quadriceps femoris) a předního svalu holenního (m.tibialis anterior). 

Kompenzační cvičení: 

• Strečink paravertebrálních svalů - bederní, hrudní i krční páteře. 

• Aktivace svalů hlubokého stabilizačního systému pro stabilizaci bederní páteře. 

• Strečink svalů dolních i horních končetin. 

• Strečink horních fixátorů lopatek (horní část m.trapezius, m.levator scapulae). 

• Senzomotorický trénink pro koaktivaci svalů přední i zadní strany stehna (nestabilní plochy, bossu aj.). 

• Specifickou formou kompenzace může být správně zvolená jiná sportovní činnost, tj. taková, při níž jsou zapojeny především ty svalové skupiny, které při badmintonu nejsou zatíženy. Pro regeneraci je vhodné především plavání a jogging. 

Zdravotní rizika 

Tenis patří mezi jednostranně zaměřené sporty (lateralita). Dále se často setkáváme s chronickými poraněními, které vznikají především špatnou technikou při zahrávání úderů. Typické jsou mozoly na dlaních od držení rakety. U tenistů se také objevují bolesti bederní části páteře. 

 !!!Nejčastější poranění: - akutní: distorze hlezenního kloubu, distorze kolenního kloubu, natažení a natržení svalu (dolních končetin), subluxace ramenních kloubů při servisu a při pádech, přetržení Achillový šlachy - chronické: „tenisový loket“ (chronický zánět radiálního výběžku pažní kosti), „tenisové rameno“.

Praktická část 

Kompenzační cvičení u tenisu – zaměřeno na odstranění dysbalancí a přetěžování jedné poloviny tělanejlépe zařadit aktivity, kde pracují obě poloviny – plavání. 

1. Uvolnění – rameno, loket, koleno, hlezno 

2. Protažení – viz výše   

Nohy (kotníky a chodidla) – sed a prohmatání, namasírování a postavení prstů a nártu do všech krajních poloh 

• Lýtka – opor o zeď, zadní noha natažené, pata v kontaktu s podložkou, můžeme i pokrčit v koleni 

• Hamstringy – leh na zádech, jedna noha pokrčená, druhá natažená, nataženou nohu se snažíme přitáhnout k tělu buř pomocí rukou nebo pomocí ručníku, terabandu 

• Adduktory – jedna noha na vyvýšené podložce (stůl, židle, žebřiny aj.), tato noha je pokrčená, zadní noha je dál od opěrky a je natažená, protlačujeme pánev dolů k zemi, můžeme čelem k opěrce, nebo i bokem 

• Přední strana stehen – stoj s jednou nohou pokrčenou vzad, rukou je tlačena za nárt k hýždím, druhá noha lehce pokrčená, kolena u sebe, vlekou roli hraje postavení pánve, snažíme se ji podsadit 

• Kyčle a hýždě – leh na zádech, nohy jsou pokrčené a zapletené tak, že jedno koleno je položené přes druhé a pak spouštíme obě kolena ve směru kam míří kolena • Břicho – kolíbka 

• Záda – stoj, jedna noha do unožení ale je stále v kontaktu se zemí, ruce jsou natažené nad hlavou a spojené, jdeme úklon na stranu natažené nohy 

• Krk a šíje – klek na čtyřech o předloktí, hlava položená o podložku, mírně suneme těžiště za hlavou vpřed • Prsní svaly – sed, paže za hlavou v týl, kolega nám pomáhá tlačit lokty vzad 

• Ramena – stoj, ruce propleteme nad hlavou 

• Paže a zápěstí – sed klečmo, paže před tělem, opírají se o podložku , prsty směřují k tělu, můžeme vyměnit pozici dlaní do všech směrů 

4. Posílení – HSS, vazy v koleni a hleznu 5. Relaxace/dýchání 

ZPĚTNOVAZEBNÍ ÚKOLY - SESTAVIT KOMPENZAČNÍ PLÁN PRO DANÁ SPORTOVNÍ ODĚTVÍ