KOMPENZACE V LYŽOVÁNÍ, HOKEJI A KRASOBRUSLENÍ, V TANCI 

Cíl: Navrhnout adekvátní vyrovnávací proces pro daná sportovní odvětví v rámci primární i sekundární prevence úrazů a chronických onemocnění pohybového aparátu. Sestavit kompenzační plán v rámci tréninkového procesu ve výkonnostním a vrcholovém sportu.

 HOKEJ

http://www.fsps.muni.cz/inovace-RVS/kurzy/kompenzacni_cviceni/Hokej.html

Lední hokej je fyzicky náročný, kolektivní sport. Klade vysoké nároky na sílu, rychlost, obratnost i vytrvalost. 

• Profesionální hráči se musí připravovat celoročně, což může vést ke zranění v důsledku přetížení. 

• Při bruslení se zapojují všechny svalové skupiny dolních končetin. (především m. iliopsoas, hamstringy, m. gluteus maximus, m. quadriceps femoris, m. rectus femoris, m. triceps surae, m. tensor fasciae latae) 

• Hokej se hraje neustále v mírném předklonu, zde jsou hodně namáhány vzpřimovače páteře (m. erector spinae) a bedrokyčelní sval (m.iliopsoas). Při střelbě hráči nejvíce zapojují m. deltoideus a m. triceps brachii. 

Nejčastější akutní poranění během zápasů přibývá osobních střetů a soubojů, časté jsou tržné rány a poranění v oblasti hlavy a obličeje, natažení či natržení svalů, poranění kloubů a zlomeniny kostí.  

Chronické potíže vlivem nerovnoměrného zatížení pohybového aparátu jsou u hokejistů časté svalové dysbalance a poruchy držení těla - skoliotické držení, bederní hyperlordóza, zvýšená hrudní kyfóza. Důsledkem toho jsou bolesti zad, chronická přetížení úponů svalů a degenerativní onemocnění kloubů. U profesionálních hráčů se setkáváme s akutní i chronickou únavou (nedostatečná regenerace a odpočinek, cestování, velké množství tréninků a zápasů). 

Výskyt zkrácených svalů u hráčů vyplývá ze základního postoje v mírném předklonu, s pokrčenými dolními končetinami v kyčelních, kolenních i hlezenních kloubech. Horní končetiny pracují s hokejkou, drženou na jedné straně.

V důsledku držení těla při hře bývají zkráceny krční vzpřimovače páteře, prsní svaly (ramena jsou mírně předsunuta vpřed z důvodu zpevnění a práce s hokejkou), hrudní a bederní vzpřimovače páteře, svaly předloktí (zapříčiněno prací s holí) a svaly dolních končetin.  

Kompenzační cvičení: 

• Důkladný a pravidelný statický strečink paravertebrálních svalů, svalů dolních i horních končetin. 

• Kompenzační sport stejnoměrně zatěžující obě poloviny těla (běh, plavání, aj.). 

• Kompenzačním sportem u hráče s dominantní pravou horní končetinou, který drží hokejovou hůl na levou stranu, může být tenis. Při hraní tenisového forhendu dochází k podobnému vyosení páteře na druhou stranu, než je tomu při hraní hokeje. 

• Prevencí zkrácení svalů předloktí, zápěstí a prsů z důvodu držení hokejky může být např. basketbal nebo volejbal - svalstvo ruky a všechny prsty se tak dostávají do obráceného protažení, což brání procesu zkracování svalstva. Prsty jsou nuceny se široce roztáhnout kolem míče a krátce zapružit do maximálního protažení. Podobný účel splní i zařazení prvků z volejbalu, především delší pinkání prsty nebo odhody medicinbalem.  

Zdravotní rizika Lední hokej patří mezi sporty, kde se často setkáváme s poraněním. Jedná se o kontaktní sport a poranění vznikají při přímých soubojích nebo při nárazech na mantinel. Proto jsou zde i časté tržné rány na obličeji, vyražení zubů. Výjimečně se také můžeme setkat s pneumotoraxem, který vzniká nárazem volného konce hokejky na hrudník.  

 !!!Nejčastější poranění a poškození: - akutní: zhmožděniny, distorze kolene (natažení, natržení a přetržení vazů), natažení a natržení svalů, zlomeniny (torzní zlomeniny bérce a zlomeniny kotníku s odtržením vazů), zlomenina nosních kůstek, krvácení do sklivce, odtrhnutí sítnice - chronické: bolesti bederní páteře 

LYŽOVÁNÍ

Hluboký stabilizační systém páteře 

Naše zádové svalstvo je tvořeno velkým počtem svalových vrstev, které jsou podobně uspořádány jedna na druhou. Umožňují tělu oporu, jistotu, stabilitu a možnost vzpřímeného postoje. Pro stabilizaci bederní páteře (u sportovců častý omezující faktor ve sportovní činnosti) jsou rozhodující hluboko uložené trupové svaly – m. transversus abdominis, svaly pánevního dna, bránice a krátké autochtonní svaly zejména m. multifidi. 

Tyto svaly obklopují břišní dutinu. Její obsah je uspořádán tak, že tvoří jakýsi polštář, který bránice obepíná jako kupole shora, pánevní dno jej podepírá zdola a m. transversus abdomini tvoří „široký opasek“ rozprostírající se od dolních žeber až k pánvi, který tlačí obsah břišní dutiny vzad k páteři a tím jí zpředu poskytuje oporu. Pro uvedené svaly se používá název hluboký stabilizační systém páteře (dále jen HSSP). 

Svaly fungují společně jako jedna funkční jednotka a dysfunkce jediného z nich znamená vždy dysfunkci celého tohoto systému. Při nádechu se svalové snopce bránice kontrahují (koncentricky) a stahují šlašitý střed dolů do dutiny břišní. Tím bránice vyvolává tlak na polštář břišních orgánů. Tento tlak se přenáší až do pánevní oblasti a aby nedošlo k výhřezu pánevních orgánů, kontrahuje se současně s bránicí i svalstvo pánevního dna (koncentricky). 

Bránice a pánevní dno tak tvoří dva jakési písty, které působí proti sobě shora a zdola, čímž roztlačují „polštář“ orgánů břišní dutiny do zbylých směrů – vpřed, do stran a nazad k páteři. Zde se uplatňuje funkce přímého břišního svalu, který se aktivuje excentricky a brzdí pohyb břišní dutiny vpřed a do stran, proto se při nádechu zvětšuje obvod pasu. 

Při oslabení svalů HSSP je páteř méně stabilní. Pokud se nestabilizuje páteř správným zapojením HSSP pomocí cvičení na labilních plochách přebírají funkci HSSP povrchové svaly. Při tréninku či pohybu taková situace klade zvýšené nároky na aktivitu povrchových svalů, ty však nemají segmentové uspořádání. Jejich aktivita tak ovlivňuje delší úseky páteře při nedostatečném zajištění vzájemné pozice obratlů jednoho vůči druhému. To s sebou nese zvýšené riziko vzniku mikrotraumat měkkých tkání v oblasti páteře, výhřezu disku, apod.

Opakovaná pravidelná aktivace povrchových svalů pak při dysfunkci HSSP vede ke zvýšení klidového svalového tonu a hyperaktivitě svalů povrchových a snížení svalového tonu a hypoaktivitě svalů hlubokých (HSSP). Z uvedeného vyplývá, že sportovec cvičící povrchové svaly (břišní a zádové), bude stále více prohlubovat dysbalanci mezi hlubokými a povrchovými svaly a zhoršovat tak stabilitu bederní páteře. 

Správně funkčně nastavený HSSP představuje svalovou souhru, která zabezpečuje stabilizaci páteře během všech pohybů. Svaly HSSP doprovází každý cílený pohyb našeho těla. Zapojení svalů do stabilizace páteře je automatické. Provedeme-li například flexi v kyčelním kloubu, tak nedojde pouze k zapojení flexorů kyčelního kloubu, které vlastní pohyb provádí, ale automaticky se zapojí i svaly, které stabilizují jejich úponovou oblast, tj. extenzory páteře se svaly břišního lisu, které stabilizují páteř z přední strany, dále břišní svaly, bránice, pánevní dno. 

Příklad aktivace HSSP (Poláchová, 2007) 

 V základních pozicích (leh na zádech, leh na břiše, sed na velkém  míči ad.)  jedinec aktivuje hluboký stabilizační systém a poté provede daný pohyb. V celém průběhu pohybu je nutné udržet jeho aktivaci. Polohy jsou uspořádány podle složitosti, od jednoduchých poloh k polohám náročnějším, které vyžadují dlouhodobější trénink hlubokého stabilizačního systému páteře. Polohy vychází z vývojové polohy dítěte ve 3 měsíci. Během celého pohybu je aktivován hluboký stabilizační systém.  

ZPĚTNOVAZEBNÍ ÚKOLY - SESTAVIT KOMPENZAČNÍ PLÁN PRO DANÁ SPORTOVNÍ ODĚTVÍ