Obecná myologie
Aktivní pohybový systém
• umožňuje pohyb v místě kloubů
• umožňuje lokomoci
• mění tvar tělních otvorů a dutin
• poskytuje informaci o poloze těla v prostoru
• udržuje základní svalové napětí (tonus)
• účastní se termoregulace
• napomáhá cirkulaci krve a mízy
asi 600 svalů (♂ 36-45%, ♀ 32% hmotnosti těla)
56% svaly DK
28% svaly HK
16% svaly trupu a hlavy
Svalová soustava
Jednotka ─ sval = musculus (myos)
• aktivní složka pohybového systému řízená
nervově
• hlavním projevem mechanické funkce
svalových vláken (na základě vzruchů
přicházejících motorickými nervovými
vlákny) je jejich zkrácení – kontrakce
(pohyb)
• kontraktilní proteiny myosin a aktin,
tvoří základ myofibril svalových vláken
Svalová tkáň
Hladká svalovina
Příčně pruhovaná /
kosterní svalovina
Srdeční svalovina
Funkce svalové soustavy
a) pohybová funkce - svalová soustava tvoří
aktivní součást pohybového systému
b) tvarová funkce - muskulatura vytváří exteriér
(vnější tvar) člověka
c) posturální systém - zajišťuje nastavení a
udržování polohy tělních segmentů
v gravitačním poli, těžiště
d) manipulační systém - jemná motorika např.
psaní
e) komunikační systém - pohyb zaměřený na
přenos informací (např. řeč, mimika)
f) termoregulace - uvolňuje teplo
g) napomáhá cirkulaci krve
h) udržuje základní svalové napětí
Připojení svalové tkáně
ke kostem:
svaly kosterní - mm. sceleti
vyvolávají pohyby v kloubech
v těle přes 600, většinou párové, tvoří 1/3-1/2
váhy celého těla
ke kůži:
svaly kožní - mm. cutanei
spojují se s kůží a vyvolávají její pohyb
hlavně na hlavě a na krku
vztah k orgánům:
svaly orgánové (svěrače)
spojení se sliznicemi, chrupavkami, čidly
do kloubních pouzder:
mm. articulares
spojují se s kloubními pouzdry
brání jejich uskřinutí
Vnitřní struktura kosterního svalu
1) příčně pruhovaná svalovina
(myosin a aktin)
= svalové vlákno
2) vazivo
obaluje svalová vlákna
na povrchu svalu je souvislý pokryv
fascie = povázka
3) cévy a nervy svalové
4) pomocná zařízení svalová
Vnitřní stavba svalu
masitá část:
základní stavební a funkční jednotkou
svalové soustavy je svalové vlákno vzniklé
splynutím mnoha za sebou jdoucích buněk
= mnohojaderný útvar
• vlákna mají uvnitř svalu hierarchické
uspořádání – tvoří svalové snopečky,
spojují se ve větší snopce, až vytvoří celý
sval
• svalová vlákna jsou ve snopcích spojena
řídkým kolagenním vazivem zvaným
perimysium internum (endomysium)
• povrch celého svalu je obalen tužším
vazivem zvaným perimysium externum
(epimysium)
šlašitá část:
šlacha je tvořena pravidelně uspořádanými
vlákny tuhého kolagenního vaziva, která mají
hierarchické uspořádání – jednotlivá vlákna se
spojují ve svazečky, ve větší svazky, až vytvoří
celou šlachu
• vlákna jsou mezi sebou propojena řídkým
kolagenním vazivem zvaným peritenonium
internum (endotenonium)
• na povrchu je šlacha kryta tužším vazivovým
obalem zvaným peritenonium externum
(epitenonium)
aponeurosy - ploché šlachy mají snopce
rozložené ve vrstvách
sezamské uzly - v místech, kde se šlacha ohýbá a
je stlačována, buňky podobné buňkám
chrupavky – osifikují - sezamské kosti (největší -
patella)
Vnější stavba svalu
začátek (origo):
tvořen počáteční (odstupovou) šlachou, z hlediska pohybu
se jedná o místo, kde sval během kontrakce nemění
polohu (tzv. fixní bod - punctum fixum), počáteční šlacha
odstupuje obvykle od kosti, někdy i od kůže
bříško (venter):
masitá část svalu, počátek se také nazývá caput (hlava), její
konec se potom označuje jako cauda (cíp svalový)
úpon (insertio):
tvořen úponovou šlachou, z hlediska pohybu se jedná o
místo, kde sval během kontrakce mění polohu (tzv. mobilní
bod - punctum mobile), úponová šlacha se upíná obvykle
na kost, někdy do kůže či na jiné orgány
šlacha
tendo
fascie
začátek
origo
svalové bříško
venter
úpon
insertio
směr pohybu
Rozdělení svalů podle tvaru
1. Rozdělení podle převažujícího rozměru
• svaly dlouhé: mají stuhovité či provazovité šlachy
• svaly krátké: mají stuhovité či provazovité šlachy
• svaly ploché (široké): mají obvykle široké ploché
šlachy = aponeurózy - snopce rozložené ve
vrstvách, překrývají se a kříží, v každé vrstvě jiný
směr
• svaly kruhovité: prstencovitý tvar, obkružují
otvory, při kontrakci je zužují
2) Rozdělení podle počtu hlav
• svaly jednohlavé: mají pouze jednu hlavu
(jeden začátek)
• svaly vícehlavé: mají více hlav (více začátků),
které se spojují v jednotné svalové bříško
(svaly dvojhlavé – musculus biceps, svaly trojhlavé –
musculus triceps, svaly čtyřhlavé – musculus
quadriceps)
3) Svaly podle počtu bříšek
• svaly jednobříškové: mají pouze jedno bříško
• svaly vícebříškové: mají dvě či více za sebou
jdoucích bříšek, které jsou od sebe odděleny
vsunutými šlachami (tendo intermedius)
Rozdělení svalů podle funkce
sval může vykonávat svoji funkci překlenuje-li alespoň jedno pohyblivé kostní spojení, ve kterém dochází
vlivem kontrakce svalu ke změně postavení kostí – pohybu
jeden a tentýž pohyb je zajištěn souhrou několika svalů
a) synergisty – svaly, které se spoluúčastní na jednom pohybu
b) antagonisty – svaly, které působí protichůdně
c) agonisty – svaly, které začínají pohyb provádět
d) svaly hlavní – funkčně nejvýznamnější
e) svaly pomocné – svaly, které napomáhají hlavním svalům v jejich funkci
f) svaly neutralizační – svou činností ruší nežádoucí směry pohybů vykonávané hlavními a pomocnými
svaly
g) fixační svaly – nepodílí se na pohybu přímo, fixuje část končetiny ze které vychází pohyb
h) jednokloubové – působí pohyb v jednom kloubu
i) vícekloubové – působí hlavně v blízkosti úponu, v kloubech blíže začátku mají funkci pomocnou
flexory (ohybače) × extenzory (natahovače)
adduktory (přitahovače) × abduktory (odtahovače)
sfinktery (svěrače) × dilatátory (rozvěrače)
pronátory (vnitřní rorátory) × supinátory (vnější rotátory)
levátory (zdvihače) × depresory (stahovače)
erektory (vzpřimovače)
elevátory (zdvíhače)
tensory (napínače)
Z hlediska tendence svalů ke
zkracování a ochabování lze svaly
rozdělit na:
1) tonické svaly – zkracování
(svaly zadní strany DK, zádové, šíjové, prsní
a m. iliopsoas)
2) fázické svaly – ochabování
(ohybače krku, mezilopatkové a břišní
svaly, svaly hýžďové)
3) smíšené svaly
Kontrakce
Isotonická:
• změna délky koncentrická: zkracuje
excentrická: prodlužuje
Izometrická:
• změna napětí - klidové napětí
• udržován správné polohy kloubů a částí
těla, klesá ve spánku a ochabuje při
narkóze
• posturální- antigravitační svaly
• trvale zvýšený tonus- vzpřímené držení
těla
Cévy:
krevní i mízní
výživa svalu - u pracujícího svalu stoupá průtok až 9-ti násobně
do svalu vnikají v místě porta musculi (hilus musculi)- neurovasculární
hilus
Nervy:
- myoneurální specifita - do svalu vstupuje stejný nerv
- diploneurální svaly - inervované 2 periferními nervy
- plurineurální svaly - vlákna z více nervů
motorická vlákna:
axony nerv. buněk v míše nebo mozkovém kmeni- motoneurony
vedou impulzy ke smrštění svalových vláken
zakončeny jako motorické ploténky na sval. vláknu
senzitivní vlákna:
vedou podněty ze svalu do centrálního nervstva
informace o stupni kontrakce, napětí, bolesti
zakončují se u svalových a šlachových vřetének
vegetativní:
autonomní vlákna
inervují vnitřní orgány a hladké svaly - stěny krevních cév ve svalu a
regulace průtoku krve
Sval tvoří se svým nervem funkční jednotku.
Motorickou inervaci zajišťují motorická vlákna tzv. α motoneuronů, jejichž těla leží v
předních rozích míšních (míšní nervy) a v mozkovém kmeni (hlavové nervy).
Končí na tzv. motorických ploténkách ve svalu.
O protažení svalu podávají informace sensitivními drahami svalová vřeténka a šlachová
tělíska
Pomocná zařízení svalová
1. povázky svalové (fasciae):
vazivové blány, které obalují jeden celý sval, skupinu několika svalů nebo všechny svaly příslušné části
těla
Septa intermuscularia - oddělují jednotlivé skupiny svalů příslušné části těla, jdou ke kosti
Osteofasciální prostory - pouzdra, zabezpečující polohu, předurčují směr pohybu svalů
Retinacula - poutka a proužky fixující fascii
2. tíhové váčky (bursae synoviales):
vzniklé odškrcením z kloubního pouzdra, jsou tedy složené z fibrózní a synoviální vrstvy. Vyplněny
synovií. Jsou uloženy pod šlachami, které naléhají přímo na kostní povrch. Mají tak funkci vodního
polštáře.
3. šlachové pochvy (vaginae tendinum):
protáhlé burzy, s nimiž mají stejnou stavbu a obalují šlachy, které běží přímo po povrchu kosti.
Vyskytují se především na úponových šlachách flexorů a extenzorů prstů ruky i nohy.
Pouze v oblasti ruky, nohy a ramenního kloubu!
Složení:
Stratum fibrosum – možnost komprese šlach, cév, nervů v osteofibrózních kanálcích
Stratum synoviale – dva listy spojeny mesotendineem, mezi nimi synovie – klouzavé pohyby
4. svalové kladky (trochleae musculares):
krátká vazivová poutka, přidržují sval nebo šlachu ke kostěnému podkladu.
Svaly hlavy
Svaly krku
Svaly hrudníku
Svaly břicha
Svaly pánevního dna
Svaly zad
Svaly horní končetiny
Svaly dolní končetiny
Rozdělení svalů podle krajin těla
Svaly hlavy
Svaly žvýkací (mm. masticatorii)
• vznikly z 1. žaberního oblouku
• rozloženy po obou stranách
čelistního kloubu, kterým pohybují
• úpon na mandibulu
• podílejí se na zpracování potravy v
ústech
• inervace větvemi V. hlavového
nervu – n. trigeminus
M. temporalis
M. temporalis
začátek: linea temporalis
inferior, fascie temporální
úpon: processus coronoideus
mandibulae
inervace: N. trigeminus (nn.
temporales profundi z III.
větve)
funkce: elevace, zčásti i
retrakce
M. masseter
M. masseter
začátek: arcus zygomaticus
a os zygomaticum
úpon: tuberositas
masseterica
inervace: N. trigeminus
(n. massetericus z III.
větve)
funkce: elevace, uplatňuje
se při žvýkacích pohybech
M. pterygoideus medialis
M. pterygoideus lateralis
M. pterygoideus medialis
začátek: fossa pterygoidea a tuber maxillae
úpon: tuberositas pterygoidea
inervace: N. trigeminus (n. pterygoideus
medialis z III. větve)
funkce: elevace, při jednostranné kontrakci
táhne čelist na opačnou stranu
M. pterygoideus lateralis
začátek: lamina lateralis processus pterygoidei,
facies infratempotalis velkých křídel klínové
kosti
úpon: fovea pterygoidea mandibulae
inervace: N. trigeminus (n. pterygoideus
lateralis z III. větve)
funkce: při oboustranné kontrakci protrakce,
při jednostranné kontrakci posunuje čelist na
opačnou stranu
Mimické svaly (mm. faciei)
• původ v 2. žaberním oblouku
• ovládají otvory na hlavě ( sfinktery a
dilatátory)
• mění mimiku obličeje (komunikativní
funkce, řeč, zpěv, emoce)
• nemají fascie (vyjímka m. buccinator)
• inervace VII. hlavovým nervem – n.
facialis
dělení:
svaly klenby lební
svaly oční štěrbiny
svaly zevního nosu
svaly ústní štěrbiny
Svaly klenby lební
m. occipitofrontalis
venter frontalis et occipitalis
(galea aponeurotica se subgaleárním
vazivem, skalpování)
Fce: horizontální vrásky na čele,
zdvižení horního víčka, výraz
pozornosti až hrůzy
m. temporoparietalis (rudimentální)
Fce: pohyb ušním boltcem
Svaly štěrbiny oční
m. orbicularis oculi
(zužování a uzavírání štěrbiny oční, radiální
vrásky u zevního očního koutku, roztažení
vývodných slzných cest – nasávání slz)
m. corrugator supercilii
(svislé rýhy nad nosním kořenem, výraz
zamračenosti nebo bolesti)
m. procerus
(příčná vráska nad nosním kořenem)
m. depressor supercilii
Svaly štěrbiny ústní
1. m. orbicularis oris
uzavírá štěrbinu ústní, přitlačuje rty k zubům, špulí rty
2. m. zygomaticus major
vytahuje nahoru nasolabiální rýhu - smích
3. m. zygomaticus minor
zvedá horní třetinu nasolabiální rýhy - soucit
4. m. levator labii superioris
zvedá střední třetinu nasolabiální rýhy - zármutek
5. m. levator anguli oris
vytahuje koutek úst nahoru - zármutek
6. m. levator labii superioris alaeque nasi
rozšiřuje nosní dírky, zvedá horní ret - hořký pláč
7. m. risorius
roztahuje štěrbinu ústní – smích, důlek na tváři
8. m. depressor anguli oris
stahuje dolní ret dolů, prodlužuje nasolabiální rýhu - smutek
9. m. depressor labii inferioris
přetahuje dolní ret dolů a zevně - pohrdání
10. m. mentalis
vysunuje dolní ret nahoru a vpřed - sval pýchy - opovržení)
11. m. buccinator
trubačský sval, vtlačuje sousta mezi stoličky, při oboustranné kontrakci vytlačuje
vzduch z úst
1. m. risorius, m. zygomaticus major (úsměv)
2. m. zygomaticus major, m. orbicularis oris (úsměv)
3. m. depressor anguli oris (smutek)
4. m. corrugator supercilii (zamračení, bolest)
5. m. frontooccipitalis (pozornost, hrůza)
6. m. orbicularis oculi (pars palpebralis)
7. m. frontooccipitalis, m. orbicularis oculi, svaly bulbu oka
8. m. orbicularis oris
9. m. nasalis , m. levator labii sup. alequae nasi
10. m. levator labii superioris, m. orbicularis oris,
m. depressor labii inferioris
11. m. orbicularis oris
12. m. buccinator
Svaly nosu
m. nasalis
zužování nosních dírek,
nosní chrupavky táhne
kaudálně
m. levator labii superioris
alaeque nasi
Fascie hlavy
Fascia temporalis
– s lebečními kostmi vytváří lóže pro
m. temporalis
Fascia masseterica
– také fascia parotideomasseterica
(pokrývá i žlázu)
Fascia buccopharyngea
– od ústního koutku po stěnu hltanu
Svaly krku
Svaly krku (mm. colli)
• rozkládají se mezi hlavou a hrudním košem
m. platysma
m. sternocleidomastoideus
mm. hyoidei
mm. suprahyoidei
mm. infrahyoidei
mm. scaleni
mm. praevertebrales
M. platysma
M. platysma
podkožní sval, na povrchové krční
fascii od povrchu krajiny podklíčkové a
deltového svalu přechází přes dolní
čelist do obličeje
Z: fascia pectorialis, fascia deltoidea
Ú: pars mandibularis, pars labialis
(dolní ret), modiolaris (koutek ústní,
tvář)
F: napětí kůže v souladu s pohyby krku
I: ramus colli n. facialis
• v mládí vyhlazuje kožní řasy na krku
• ve stáří při atrofii kůže naopak kožní
řasy zvýrazňuje
M. sternocleidomastoideus
M. sternocleidomastoideus
Z: manubrium sterni, sternální konec klavikuly, fossa
supraclavicularis minor
Ú: processus mastoideus, zevní okraj linea nuchae
superior
F:
zadní snopce oboustranná akce - zdvíhání hlavy,
účast při záklonu
přední snopce - sklonění hlavy
celý sval - sunutí hlavy horizontálně dopředu
jednostranná akce - naklání hlavu na stranu akce,
otáčí obličej na stranu protilehlou (torticollis)
pomocný sval vdechový
I: n. accessorius + C2 - C4
Sval je napnutý při akutním
bolestivém strnutí šíje prochladnutí,
nepřirozená
poloha ve spánku- teplo,
klid, masáž
Musculi suprahyoidei
m. digastricus
m. stylohyoideus (u jazylky rozštěp
pro průchod šlachy m. digastricus)
m. mylohyoideus
m. geniohyoideus
M. digastricus
M. digastricus
dvojbříškový sval
Z: venter anterior: fossa digastrica, na jazylce
přechází ve šlachu, navazuje venter posterior
Ú: incisura mastoidea
F: deprese mandibuly při fixované jazylce,
elevace jazylky při fixované mandibule
I: venter anterior - n. mylohyoideus (n.
trigeminus)
venter posterior - n. facialis
topografie: dolním okrajem
ohraničuje trigonum submandibulare
M. stylohyoideus
M. stylohyoideus
štěpí se vidličnatě - probíhá tudy m.
digastricus, před zadním bříškem m.
digastricus
Z: processus styloideus
Ú: tělo jazylky
F: fixace jazylky, zvedá jazylku při
polykání
I: n. facialis
M. mylohyoideus
M. mylohyoideus
tvoří pružné dno úst - diphragma
oris
Z: linea mylohyoidea
Ú: os hyoideum
raphe mylohyoidea - vazivové
spojení obou svalů
F: deprese mandibuly při fixované
jazylce, zdvíhání jazylky při fixované
mandibule
I: n. mylohyoideus (n. trigeminus)
M. geniohyoideus
M. geniohyoideus
na horní ploše m. mylohyoideus
Z: spina mentalis inferior
Ú: tělo jazylky
F: podílí se na vytvoření
pružného dna úst
I: vlákna C1
Mm. infrahyoidei
1. m. sternohyoideus
2. m. sternothyroideus
3. m. thyrohyoideus
4. m. omohyoideus
F: fixují jazylku a táhnou ji dolů, se
suprahyoidními svaly se účastní
polykacího reflexu
I: ansa cervicalis profunda C1 - C3 kromě
m. thyrohyoideus -> C1
M. sternohyoideus
M. sternohyoideus
Z: zadní plocha manubrium sterni
+ sternalní konec klavikuly
Ú: tělo jazylky
M. sternothyroideus
M. sternothyroideus
za m. sternohyoideus a více
laterálně
Z: manubrium sterni a 1. žebro
Ú: linea obliqua
M. thyrohyoideus
M. thyrohyoideus
Z: linea obliqua cartilago thyroidea
Ú: cornu majus jazylky
M. omohyoideus
M. omohyoideus
dvojbříškový sval
Z: venter inferior- margo scapulae sup., pod
m. sternocleidomastoideus přechází ve
šlachu, na kterou navazuje venter superior
Ú: tělo jazylka
topografie: dělí laterální krajinu krční na
trigonum omoclaviculare a trigonum
omotrapezium
tvoří jednu stranu trigonum caroticum
Hrtan a jazylka jsou v průběhu polknutí
vyzdviženy suprahyoidními svaly (levý obr.),
infrahyoidní je pak vrátí do původní polohy
(pravý obr.)
Mm. scaleni
Mm. scaleni
společná funkce:
při jednostranné akci - uklánějí páteř
na stranu a otáčejí ji na stranu opačnou
při oboustranné akci - předklánějí krční
páteř
při fixované páteři zdvihají 1. a 2. žebro
- pomocné dýchací svaly
I: rami ventrales krčních nervů
M. scalenus anterior
Z: příčné výběžky C3 - C6
Ú: tuberculum m. scaleni anterioris 1. žebra
M. scalenus medius
Z: postranní výběžky C1 - C7
Ú: 1. žebro, za sulcus a. subclaviae
M. scalenus posterior
Z: postranní výběžky C5 - C7
Ú: 2. žebro
topografie: mezi m. scalenus anterior a m. scalenus medius je štěrbina - fissura
scalenorum, kudy prochází a. subclavia a plexus brachialism. scalenus anterior
Mm. praevertebrales
Mm. praevertebrales
I: rami ventrales krčních nervů
M. longus capitis
Z: tuberculum ant. příčných výběžků C3 - C6
Ú: báze lební
F: předklon hlavy
M. longus colli
Z: 3 části- pars recta, obliqua sup. et infer.
Ú: tuberculum anterius atlantis + tuberculum
ant. proc. transversi C5, C6 + těla obratlů C2 – C4
F: flexe, lateroflexe, rotace jednostranně
laterální úklon
M. rectus capitis anterior
Z: příčný výběžek atlasu
Ú: baze lebeční (za m. longus capitis)
F: oboustranně předklon
jednostranně laterální úklon
M. rectus capitis lateralis
Z: příčný výběžek atlasu
Ú: báze lební
F: laterální úklon
m. longus colli (4) flexe krční páteře, při jednostranném stahu
lateroflexe
m. longus capitis (3) flexe hlavy
m. rectus capitis anterior (2) flexe hlavy, drobné balanční pohyby
m. rectus capitis lateralis (1) lateroflexe, stabilizace
Fascie krční
1) Lamina superficialis
2) Lamina praetrachealis (spatium suprasternale)
3) Lamina praevertebralis
Děkuji za pozornost!
Použité obrázky byly převzaty z:
Čihák, R. (1987): Anatomie 1. Avicenum, Zdravotnické nakladatelství.
Putz, R. (2008): Atlas of Human Anatomy Sobotta. Elsevier Books.
Keith L. Moore, Arthur F. Dalley (2005): Clinically Oriented Anatomy. Williams and Wilkins.
Platzer, W., Kahle, W., Leonhardt H. (1992): Locomotor system. Georg Thieme Verlag, Stuttgart, New York, 4th
edition.
Drake et al: Gray‘s Anatomy for students. 2010