Kapitola se věnuje zpětné vazbě, jednotlivým fázím reflexe, jak vést reflexi. Kapitola rovněž představuje různé techniky a metody, včetně praktických příkladů.

Reflexe není spojena s pouhým ohlédnutím a zhodnocením dané aktivity. V reflexi se odráží naše vnímání daného prožitku, naše očekávání. Reflexe nám pomáhá pochopit samotný proces daného prožitku. Jirásek (2019) uvádí čtyři pojmenování spojené s reflexí.

1. Review – rozbor, přehled, zpráva recenze. Jedná se o popis procesu.

2. Debriefing - vyslechnutí. Využíváno více v krizové intervenci.

3. Sharing - sdílení. Míníme tím sdílení pocitů z aktivity.

4. Feedback – zpětná vazba. Mohli bychom feedback popsat jako obraz sebe sama očima druhých. Zvláštním případem je cílená zpětná vazba.

Reitmayerová, Broumová (2015) popisují rozdíly mezi zpětnou vazbou a cílenou zpětnou vazbou. Pod termínem zpětné vazby si lze představit několik významů – např. zpětná vazba jako součást supervize, zpětná vazba jako řízený proces s cílem co „nejefektivněji projít schématem učení“ na základě získané zkušenosti, nebo zpětná vazba jako „ohlédnutí“ za předcházející aktivitou bez konkrétního výstupu. V textu Reitmayerové, Broumové (2015) se můžeme dočíst, že cílená zpětná vazba pomáhá člověku nahlédnout do sebe samého a lépe porozumět chování lidí, se kterými přichází do kontaktu.

Zpracováním informací, které mu během CZV okolí poskytuje, může jedinec měnit své chování směrem, který si stanovil jako žádoucí pro dané prostředí (přizpůsobovat se), nebo se naopak rozhodnou své chování neměnit (zachování individuality, vyhranění.) Informace, které člověku sděluje jeho okolí během zpětnovazebního procesu, mu prostředkují prožívání téže situace jinýma očima. Společný zážitek se tím stává všem srozumitelnější.

Haková (2021) uvádí, co nechápeme jako reflexi v zážitkové pedagogice. Řadí sem rozhovor organizátora s jedním účastníkem, monolog organizátora, hodnocení technického provedení hry, hodnocení účastníků organizátorem.

Reflexe můžeme rozdělit podle různých kritérií. Jedno z dělení podle času, kdy je reflexe provedena. Můžeme tak mluvit o bezprostřední reflexi po provedené aktivitě, reflexi na konci dne, nebo na začátku nového dne, kdy se hodnotí den předešlý a reflexi celého kurzu. U hodnocení kurzu je možné opět hodnotit bezprostředně, nebo s určitým časovým odstupem.

Zaměření reflexe uvádí Haková (2021) dvěma směry. Jedním z nich je směr k pedagogickým cílům a druhý je k procesům ve skupině.

Fáze a vedení reflexe

Haková (2021) mluví o dvou fázích reflexe. První fází je ohlédnutí za prožitkem (zásadní moment aktivity, nové poznání, obecné principy ve skupině). Druhou fází je přesah do běžného života (klíčová zkušenost, změna v podobné situaci).

Při vedení reflexe můžeme mít před sebou tři otázky:

• Co od účastníků chceme? Jasně a v klidu vysvětlíme účastníkům, co se bude dít.

• Proč to chceme? Vysvětlíme důležitost sdílení pro skupinu i pro každého jednice.

• Jak bude reflexe probíhat? Je důležité nastavit, a hlavně používat správné věty a slova a zároveň vytvořit atmosféru bezpečí a klidu.

Haková (2021) uvádí nevhodné věty, např.

Řekněte mi, jak se cítíte?

Popište mi….

Techniky reflexe

Techniky využívané při zjišťování zpětné vazby je možné rozdělit do několika oblasti. Haková (2021) rozděluje techniky na následující kategorie.

1. Grafické-Adairovy kruhy, koláč zpětné vazby, umístění na terči, využití grafů, přímek, geometrických útvarů, tabulek, myšlenková mapa.

2. Výtvarné-modelování, malování emocí, koláže, komiks, vánoční stromeček.

Bagr - Do čeho příště pořádně „hrábnu“?

Sanitka – Čemu budu věnovat více pozornosti?

Vrtulník – Nad čím neztratím přehled?

3. Prostorové – teploměr, osa v prostoru, ano-ne, využití předmětů.

4. Předmětné – kameny, nafukování balónků, avatár, kostky, karty, předměty a konkrétní otázky.

5. Tělesné – socha, palce, pantomima, bodování na prstech.

6. Verbální – nedokončené věty, jedno slovo, báseň dopis sobě, SMS, názvy filmů, knih.

7. Zvukové – nástroje, zvuky, písničky.

Reitmayerová, Broumová (2015) rozděluji techniky cílené zpětné vazby do následujících 11 skupin:

1. techniky skupinové diskuze,

2. techniky rychlého shrnutí zážitku,

3. techniky s využitím pomůcek,

4. symbolizační techniky,

5. zpětná vazba tvořením,

6. dramatická zpětná vazba,

7. vyžádaná zpětná vazba,

8. zpětná vazba pomocí techniky,

9. průběžná zpětná vazba,

10. závěrečná zpětná vazba,

11. jiné techniky.

 Metody zpětné vazby podle Činčery

Činčera (2007) uvádí, že pokud se debriefingem chceme zabývat po delší dobu, je nutné si zvolit také jeho metodu. Existují kruhové metody, přičemž název vyjadřuje rozmístění účastníků při závěrečné reflexi. Jinou možností této metody, než pouze učitelova otázka a odpověď studentů, je například „mluvící kámen“, kterým může být jakýkoliv předmět, který si předáváme z ruky do ruky a může do něj mluvit pouze ten, kdo ho právě drží. Další možností kruhové metody může být filmový scénář, kdy každý účastník řekne jednu větu, která popisuje události hry, účastníci se střídají do té doby, než budou všechny události hry zřejmé. Poslední uvedenou možností kruhové metody jsou klíčová slova, to znamená, že každý účastník v kruhu řekne jedno slovo, kterým by prožitou aktivitu popsal. Další metodou debriefingu jsou hodnotící metody, které osobně používáme nejčastěji pro jejich spontánnost a jednoduchost. Patří sem například palcové hodnocení, kdy účastníci po hře zavřou oči a ukážou buď palec nahoru, ve středu, nebo palec dolů, pokud jim např. aktivita nevyhovovala či prožívali nějaký problém. Další možností je teploměr, kdy se účastníci mohou rozestavět na pomyslnou stupnici (např. namalovanou na zemi křídou), a to podle toho, jak byli s hrou spokojeni. Poslední možností, kterou uvedu, jsou „Smajlíky“, které fungují na podobném principu jako palcování. Účastníci si vyberou buď ze dvou, nebo více možností svého Smajlíka, který představuje jejich rozpoložení v průběhu hry. Třetí metodou debriefingu je práce ve skupinách, tato metoda je účinná především ve skupinách, které mají nad deset členů. Skupiny zde vytvoří nějakou prezentaci, poster nebo vyplní pracovní list. Tato metoda je vhodná nejvíce po simulačních hrách. Jako čtvrtou metodu debriefingu uvádí Činčera (2007) dramatickou metodu, která vyžaduje vyspělejší skupinu, která již překonala fázi bouření. Dramatická metoda spočívá např. v nacvičení sestřihu nejsilnějších momentů hry, přičemž lektor zde může být reportérem, který se ptá herců na okolnosti hry, důvody pro výběr pasáží nebo doporučení pro další díly. Předposlední metodou debriefingu je metoda symbolů a metafory, ve které je potřeba mít opět vyspělou skupinu. Zde se účastník přiřadí k určitému symbolu a při diskusi pak prezentuje svoji volbu. Poslední metodou debriefingu je metoda písemná, například se mohou psát noviny nebo vytvářet postery, malovat obrázky.

Příklady aktivit na reflexi

Hlava a srdce

Organizátor si připraví pro každého účastníka obrázek hlavy a srdce. K hlavě se zapíše nebo zakreslí odpovědi na otázku-Co se mi honí hlavou? K srdci-Co jsem si prožil/-a? Jaké pocity po aktivitě mám? Po odpovědi je vhodné provést diskuzi celé skupiny.

Předměty

Využití vhodných běžných předmětů ke zpětné vazbě. Jeden předmět=jedna otázka.

Klíč – Co bylo zásadní, klíčové? Co si chci uschovat, uzamknout?

Taška, košík, batoh – Co si odnáším z aktivity?

Fotoaparát-Jaké vzpomínky mi zůstanou uschovány? Který okamžik se mi vybaví, jsem si „vyfotit“ do paměti?

Hodinky, budík – Co bych změnil jako organizátor? Do kterého okamžiku bych se vrátil?

Výběr z předmětů, karet

Výběr z karet, předmětů podle zadání zpětné vazby, např. obraz skupiny po aktivitě, vlastní poznání, pocity.

Jedno slovo-Asociace

Hodnocení aktivity pouze jedním slovem - Co jsem se naučil nového? Co si odnáším z aktivity?

Socha z těla (individuální, skupinová)

Účastníci se vyjadřují postojem svého těla, grimasou namísto slov. Jednotlivé sochy jsou jako reflexe vhodné např. po pádu důvěry. Udělejte ze sebe sochu, jak jste se cítili před pádem atd. Každý vytvoří sochu a pak se opatrně porozhlédne, aby viděl ty ostatní.

Banka slov

Ve dvojicích nebo ve trojicích vytvoří účastníci “banku slov”, která budou popisovat jejich pocity během aktivity. Skupina se rozdělí na skupiny, které vyberou tři nebo čtyři slova, na kterých se shodnou všichni členové. Pak skupiny představí svůj výběr ostatním.

Karty

Každý si vytáhne jednu kartu. Každá karta něco znamená.

Příklad:

Srdce, káry – říci něco pozitivního

Kříže, piky - říci něco negativního

Eso až šest – říci něco o jednotlivci

Od sedmičky po krále – říci něco o skupině

Žolík-komentář k organizátorům

Nedokončené věty

Každý účastník dokončí po svém větu vztahující se k určité aktivitě.

Příklad

Důvodem, proč se účastním tohoto programu je...

Chtěl/a bych poděkovat (jméno) za…

Nejlepší na práci v téhle skupině je...

Z toho, co jsem udělal/a mě nejvíc potěšilo...