Poruchy chování a jejich důsledky často přispívají k riziku sociálního vyloučení. Následující text se věnuje sociálně vyloučeným skupinám a faktorům, které mohou vést k jejich marginalizaci, včetně jejich souvislosti s poruchami chování. 

Jedinci s nějakou z výše uvedenou poruchou chování bývají společností vnímáni jako nenormální. Z tohoto důvodu se mohou dostat pod společenský tlak, jenž může vyústit až v sociální vyloučení. Sociální vyloučení je komplexní jev, který se projevuje nedostatkem přístupu k základním zdrojům a příležitostem, což vede k marginalizaci jednotlivců a skupin ve společnosti (Sirovátka, 2004).

Příčinou sociálního vyloučení některých skupin je hned celá řada faktorů. Jedním z nich je ekonomický faktor. Chudoba a nezaměstnanost jsou hlavními příčinami sociálního vyloučení. Bez stabilního příjmu mají jednotlivci omezený přístup ke vzdělání, zdravotní péči a dalším klíčovým službám. Nedostatečné vzdělání a nízká úroveň gramotnosti přispívají k vyloučení. Osoby s nižším vzděláním mají často omezené možnosti zaměstnání a nižší platové ohodnocení. Dalším aspektem je diskriminace. Rasy, etnický původ, pohlaví, sexuální orientace nebo zdravotní postižení mohou vést k diskriminaci a marginalizaci, což ztěžuje přístup k pracovním příležitostem a dalším službám. V neposlední řadě jsou ohrožení také jedinci v sociální izolaci. Osoby bez silných sociálních vazeb, jako jsou rodina a přátelé, jsou taktéž náchylnější k vyloučení (Sirovátka, 2004).

Mezi potenciálně ohrožené skupiny, které mohou mít tendenci k sociálnímu vyloučení zařazujeme tyto skupiny:

1. Romské komunity: V mnoha zemích, včetně České republiky, čelí Romové sociálnímu vyloučení kvůli historické diskriminaci, nedostatečnému vzdělání a ekonomickým příležitostem.
2. Osoby se zdravotním postižením: Tito jednotlivci často čelí bariérám, které omezují jejich přístup k zaměstnání a sociálním službám.
3. Migranti a uprchlíci: Nově příchozí mohou mít potíže s integrací do společnosti, což je často důsledkem jazykových bariér, kulturních rozdílů a diskriminace.
4. Osoby s nízkým vzděláním a nízkými příjmy: Tito jednotlivci jsou náchylnější k sociálnímu vyloučení kvůli omezeným možnostem zaměstnání a vzdělávání (Němec, 2012).

Sociální vyloučení je pro společnost jako celek nežádaným jevem, poněvadž přináší spoustu negativ. Sociální vyloučení může vést k pocitům osamělosti, úzkosti a depresím. Tato psychická zátěž dále zhoršuje schopnost jednotlivců hledat pomoc a podporu. Vyloučené skupiny mají dále mnohdy horší přístup ke zdravotní péči, což může vést k vyššímu výskytu chronických onemocnění a nižší průměrné délce života. Vyloučení jednotlivci se častěji uchylují k nezákonným činnostem jako způsobu přežití. Vyšší míra kriminality v oblastech s vysokým sociálním vyloučením je známým jevem. A jak již bylo zmíněno, vyloučené skupiny mají často omezený přístup k pracovním příležitostem a vzdělání, což vytváří cyklus chudoby a vyloučení, který je pro budoucí generace těžké překonat (Němec, 2012).