Osobní bezpečnost je nejširší pojem definující žití a subjektivní pocit osoby v takovém prostředí, ve kterém není fyzických, emocionálních, finančních, kybernetických, či jiných rizik újmy a následků. Sebeochranou jsou pak všechny takové akce, které osoba podnikne v naději, že zabrání potenciálně škodlivé osobní újmě a následkům. Sebeobrana je systém otevřený a zahrnuje veškerá preventivní opatření a akce zamezující viktimizaci, či sloužící k odvracení akutní hrozby. Kromě taktických, psychologických, verbálních nástrojů v sebeobraně počítáme s použitím přiměřené síly v souladu se zákonem. 

Jelikož státní moc není schopná garantovat bezpečnost svých obyvatel v každém okamžiku na kterémkoli místě svého území, ponechává obvykle možnost, aby se osoba, která je terčem protiprávního jednání, mohla tomuto jednání bránit.

K tomu slouží tzv. okolnosti vylučující protiprávnost. V rámci nich osoba provádí takové jednání, které by za jiných okolností bylo trestným činem nebo přestupkem. Avšak právě z toho důvodu, že osoba obvykle chrání svá práva nebo práva někoho jiného a zásah státní moci by nebyl schopen přijít včas, je této osobě na tuto nezbytnou chvíli umožněno, aby použila i jednání a prostředky, které by za normálního stavu byly nepřijatelné.

Okolnosti vylučující protiprávnost trestného činu vymezuje zákon č. 40/2009 Sb., trestní zákoník, ve znění pozdějších předpisů v § 28-32. Pokud nastane situace, jejíž skutkové okolnosti lze podřadit pod jedno z níže uvedených ustanovení, nejedná se o trestný čin:

§ 28 Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže bylo možno toto nebezpečí za daných okolností odvrátit jinak anebo způsobený následek je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

§ 29 Nutná obrana

(1) Čin jinak trestný, kterým někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný trestním zákonem, není trestným činem.

(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

§ 30 Svolení poškozeného

(1) Trestný čin nespáchá, kdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.

(2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný, dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, je pachatel beztrestný, mohl-li důvodně předpokládat, že osoba uvedená v odstavci 1 by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům.

(3) S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení podle odstavce 1 považovat souhlas k ublížení na zdraví nebo usmrcení.

§ 31 Přípustné riziko

(1) Trestný čin nespáchá, kdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce společensky prospěšnou činnost, kterou ohrozí nebo poruší zájem chráněný trestním zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.

(2) Nejde o přípustné riziko, jestliže taková činnost ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by jím byl dán k ní v souladu s jiným právním předpisem souhlas, nebo výsledek, k němuž směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, anebo provádění této činnosti zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu, zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.

§ 32 Oprávněné použití zbraně

Trestný čin nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.

Obdobně je upraveno vyloučení za případné přestupky (protiprávní jednání, které je však pro společnost méně společensky závažné, než trestný čin) v zákoně č. 250/2016. Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů, v § 24-28:

§ 24 Krajní nouze

(1) Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací nebezpečí přímo hrozící zájmu chráněnému zákonem.

(2) Nejde o krajní nouzi, jestliže toto nebezpečí bylo možno za daných okolností odvrátit jinak nebo následek tímto odvracením způsobený je zřejmě stejně závažný nebo ještě závažnější než ten, který hrozil, anebo byl-li ten, komu nebezpečí hrozilo, povinen je snášet.

§ 25 Nutná obrana

(1) Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže jím někdo odvrací přímo hrozící nebo trvající útok na zájem chráněný zákonem.

(2) Nejde o nutnou obranu, byla-li tato obrana zcela zjevně nepřiměřená způsobu útoku.

§ 26 Svolení poškozeného

(1) Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže někdo jedná na základě svolení osoby, jejíž zájmy, o nichž tato osoba může bez omezení oprávněně rozhodovat, jsou činem dotčeny.

(2) Svolení podle odstavce 1 musí být dáno předem nebo současně s jednáním osoby páchající čin jinak trestný jako přestupek dobrovolně, určitě, vážně a srozumitelně; je-li takové svolení dáno až po spáchání činu, o přestupek nejde, mohl-li jednající důvodně předpokládat, že osoba, jejíž zájmy jsou dotčeny, by tento souhlas jinak udělila vzhledem k okolnostem případu a svým poměrům.

(3) S výjimkou případů svolení k lékařským zákrokům, které jsou v době činu v souladu s právním řádem a poznatky lékařské vědy a praxe, nelze za svolení považovat souhlas k ublížení na zdraví.

§ 27 Přípustné riziko

(1) Čin jinak trestný jako přestupek není přestupkem, jestliže někdo v souladu s dosaženým stavem poznání a informacemi, které měl k dispozici v době svého rozhodování o dalším postupu, vykonává v rámci svého zaměstnání, povolání, postavení nebo funkce nebo v rámci svého předmětu činnosti společensky prospěšnou činnost, jíž ohrozí nebo poruší zájem chráněný zákonem, nelze-li společensky prospěšného výsledku dosáhnout jinak.

(2) O přípustné riziko nejde, jestliže

a) činnost podle odstavce 1 ohrozí život nebo zdraví člověka, aniž by k ní dal v souladu s jiným právním předpisem souhlas,

b) výsledek, k němuž činnost podle odstavce 1 směřuje, zcela zřejmě neodpovídá míře rizika, nebo

c) provádění činnosti podle odstavce 1 zřejmě odporuje požadavkům jiného právního předpisu, veřejnému zájmu nebo zásadám lidskosti nebo se příčí dobrým mravům.

§ 28 Oprávněné použití zbraně

Přestupek nespáchá, kdo použije zbraně v mezích stanovených jiným právním předpisem.

Konečně jsou okolnosti vylučující protiprávnost, resp. krajní nouze a nutná obrana, upravený v zákoně č. 89/2012 Sb., občanském zákoníku, ve znění pozdějších předpisů v § 2905-2908:

§ 2905 Nutná obrana

Kdo odvrací od sebe nebo od jiného bezprostředně hrozící nebo trvající protiprávní útok a způsobí přitom útočníkovi újmu, není povinen k její náhradě. To neplatí, je-li zjevné, že napadenému hrozí vzhledem k jeho poměrům újma jen nepatrná nebo obrana je zcela zjevně nepřiměřená, zejména vzhledem k závažnosti újmy útočníka způsobené odvracením útoku.

§ 2906 Krajní nouze

Kdo odvrací od sebe nebo od jiného přímo hrozící nebezpečí újmy, není povinen k náhradě újmy tím způsobené, nebylo-li za daných okolností možné odvrátit nebezpečí jinak nebo nezpůsobí-li následek zjevně stejně závažný nebo ještě závažnější než újma, která hrozila, ledaže by majetek i bez jednání v nouzi podlehl zkáze. To neplatí, vyvolal-li nebezpečí vlastní vinou sám jednající.

§ 2907

Při posouzení, zda někdo jednal v nutné obraně, anebo v krajní nouzi, se přihlédne i k omluvitelnému vzrušení mysli toho, kdo odvracel útok nebo jiné nebezpečí.

§ 2908

Kdo odvracel hrozící újmu, má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů a na náhradu újmy, kterou přitom utrpěl, i proti tomu, v jehož zájmu jednal, nanejvýš však v rozsahu přiměřeném tomu, co odvrátil.

Ověřte si, že jste právní aspekty sebeobrany pochopili vypracováním úkolů níže. Pokud vám vyvstaly nějaké otázky neváhejte je napsat do diskusního fóra předmětu - odkaz máte v závěrečné lekci.

1.  Bratr 

 Marek byl zábavný, pohledný a společenský mladík, a tak není divu, že měl štěstí u dívek. Kdykoli se přišel pobavit na sobotní párty, mohl si vybírat mezi řadou hezkých tanečnic. Jednou se v klubu seznámil s Jitkou, několik hodin s ní tancoval a bavil se; netušil, že Jitka se velmi líbí Igorovi. Igor byl zdatný sportovec a známý rváč, a právě pro jeho násilnickou povahu se mu dívky spíše vyhýbaly – i Jitka ho znala jen od vidění. Když Jitka odešla domů a Marek ještě zůstal v klubu, Igor posilněný alkoholem si na něj počkal v chodbě, bez varování ho napadl a šeredně zřídil. Marek se sotva dovlekl domů, umyl se a šel spát, ale ráno ho viděl jeho starší bratr Lukáš a vytáhl z něj, co se stalo. Marek nechtěl jít k lékaři ani na policii, vše se stalo beze svědků, ale jeho vyražený zub, pohmožděné oko a naštíplá žebra nedala bratrovi Lukášovi spát. Domluvil se svým kamarádem, který měl s Igorem nevyřízené účty z minulosti, počkali si na Igora druhý den večer u jeho domu a ztrestali ho tak, že dopadl podobně jako předtím Marek.

2.  Paroží a brokovnice 

 Hajný Maxmilián, třicetiletý svobodný mládenec, byl lovec jak se patří a bylo to o něm známo v širokém okolí. Bydlel sám v malé hájovně hluboko v lese. En málokdo měl to štěstí poznat jeho soukromí, prohlédnout si jedinečné lovecké trofeje, které měl rozvěšené po celé hájovně a na které byl právem hrdý. Jednou v noci probudil hajného divní šramot, který vycházel z vedlejší světnice. Nejdřív se domníval, že to praská stará dřevěná podlaha, když se ale pečlivě zaposlouchal, jasně rozpoznal, že vedle v místnosti někdo je. Rychle vstal z postele, prudce otevřel dveře do vedlejší místnosti a uviděl, jak z okna právě vyskakuje neznámý mladý muž s jednou z jeho nejkrásnějších a nejdražších trofejí v ruce. Maxmilián se vzteky neznal. Popadl brokovnici, vyběhl před hájovnu a zakřičel: „Stůj nebo střelím“: Zloděj však běžel dál a tak Maxmilián vypálil, ve směru, kterým se vzdaloval. Ze tmy se ozvalo zasténání a na pasece zůstala ležet postava s průstřelem nohy a pohmožděnou rukou, odcizené paroží leželo vedle.  

3. Generace 

 Tomáš a Věrka spolu šli večer venkovskou zábavu. Na tancovačce bylo několik desítek lidí různého věku, někteří pili alkohol. Také Tomáš během večera vypil několik piv a možná i proto nechtěně strčil při tanci trochu silněji do staršího muže, který tančil se svou manželkou. Ten se na Tomáše obořil a začal mu dávat kázání o tom, že má dávat pozor a jaká je to dnes zkažená mládež. To se Tomášovi ani trochu nelíbilo a začal se s mužem hádat. Muže to natolik rozčílilo, že se neudržel a dal Tomášovi silný úder dlaní do obličeje. Tomáš byl otřesen. Vytáhl z kapsy vystřelovací nůž s staršího muže bodnul do boku. Poté zasáhli okolo stojící lidé a dalšímu konfliktu zabránili.