5. Učitel Mgr. Jiří Sliacky, Ph.D. np/nk4112 Školní pedagogika Katedra tělesné výchovy a společenských věd (EDUC) učitel 1 Kdo je učitel? ̶ učitel vs. pedagog ̶ jeden z hlavních prvků výchovně vzdělávacího procesu, který je spoluodpovědný za jeho: ̶ přípravu ̶ organizaci a řízení ̶ výsledky a hodnocení ̶ kvalifikovaný pedagogický pracovník (dle zák. č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících) učitel 2 Učitel jako povolání nebo profese? ̶ povolání – standardizovaný souhrn pracovních činností podle jejich obvyklého seskupení na trhu práce, jejichž výkon předpokládá určitou odbornou a další způsobilost (§5 písm. f zák. č. 435/2004 o zaměstnanosti) ̶ v Národní soustavě povolání je učitel jako povolání standardizováno ve skupině 2 (specialisté), pod kódem 23 (specialisté v oblasti výchovy a vzdělávání) učitel 3 Učitel jako povolání nebo profese? ̶ atributy profese pohledem sociologie ̶ expertní teoretické a praktické znalosti nezbytné pro řešení důležitých společenských otázek ̶ zájem o větší prospěch společnosti ̶ autonomie v rozhodnutích týkajících se profese ̶ etický kodex, podle kterého se musí příslušníci profese chovat a mít zodpovědnost ̶ existence profesní kultury projevu (podle Vašutové, 2004, s. 18) ̶ s ohledem na nenaplnění či nedostatečné naplnění všech atributů profese je učitelství často označováno jako semiprofese učitel 4 Společenská a sociální role učitele ̶ potřeba změny role učitele – posun od pouhého zprostředkovatele vědomostí a dovedností (transmisivní výuka) k podněcovateli vnitřních motivačních zdrojů osobnosti žáka (konstruktivistická výuka) ̶ spolurozhodování žáků a jejich participace na výuce ̶ v komunikační oblasti posilován význam dialogu (učitel – žák, žák – žák, učitel – třída…) ̶ učitel ̶ inspiruje (motivace a rozvíjení potřeb žáků) ̶ usměrňuje (posilování samostatnosti, podpora sebevzdělávání) ̶ zprostředkuje (nejen vědomosti a dovednosti, ale také zkušenosti…) ̶ hodnotí ̶ podporuje ̶ … učitel 5 Rysy osobnosti učitele ̶ kreativita – neustále hledat nové, neuspokojovat se s dosavadní úrovní, překonávat ji, měnit; kreativní učitel = kreativní žák ̶ zásadový morální postoj – duch humanismu, demokracie, kladný vztah k práci, ukázněnost, pevná vůle ̶ pedagogický optimismus – přesvědčení o účinnosti pedagogické práce, důvěra ve výchovu, v žáka ̶ pedagogický takt – v jednání s žáky, sebeovládání ̶ pedagogický klid – schopnost pracovat soustředěně, nespěchat, trpělivost s žáky ̶ pedagogické zaujetí – angažovanost, aktivní přístup ̶ hluboký přístup k žákům – láska k žákům, odráží se v kvalitě práce, snaze co nejvíce žáky poznat, pochopit je, akceptovat ̶ přísná spravedlnost – nenechat přestupky bez povšimnutí, nepreferovat některé žáky, jednotné hodnocení, žádná subjektivita učitel 6 Odborná kvalifikace učitele Vztahuje se k pedagogickým činnostem, které učitel vykonává: ̶ diagnostikování potřeb, předpokladů a potencialit rozvoje žáků ̶ analyzování a posuzování podmínek výchovy a vzdělávání v konkrétní situaci i v širším společenském kontextu ̶ projektování kurikula a výchovně vzdělávacího procesu ̶ řízení procesu učení a kognitivního, sociálního a osobnostního rozvoje žáků ̶ hodnocení výsledků výchovně vzdělávacího procesu ̶ vedení pedagogické komunikace se všemi účastníky výchovně vzdělávacího procesu ̶ podílení se na utváření hodnot a pozitivních postojů žáků k životu, ostatním lidem i sobě samému ̶ vytváření pozitivního sociálního klimatu a prostředí pro výchovu a vzdělávání ̶ prevence sociálně patologických jevů ̶ rozvoj a podpora sebevzdělávání a sebehodnocení učitel 7 Profesní kompetence 1. Kompetence k vyučování a výchově ̶ psychopedagogická kompetence ̶ komunikativní kompetence ̶ diagnostická kompetence 2. Osobnostní kompetence 3. Rozvíjející kompetence ̶ adaptivní kompetence ̶ informační kompetence ̶ výzkumná kompetence ̶ sebereflektivní kompetence učitel 8 Typologie učitelů (podle Caselmana) ̶ logotrop – učitel orientovaný na učivo, předmět (učí obsah) ̶ paidotrop – učitel orientovaný na žáky (učí žáky) učitel 9 Typologie učitelů ̶ filozoficky orientovaný logotrop ̶ vypracování, prohloubení světového názoru – chce jej předat žákům ̶ vlastní zkušenosti a názory studentů respektuje málo ̶ jsou-li žáci stejně orientovaní, jsou jím hluboce ovlivněni ̶ odborně-vědecky orientovaný logotrop ̶ častější typ ̶ velká šířka a konkrétnost vědomostí ̶ v oboru je vše důležité, vše chce naučit ̶ umí nadchnout pro svůj předmět, srozumitelně vyložit učivo ̶ velký vzdělávací vliv, výchovně působí málo, nevidí individualitu žáků, nedostatek pochopení, uznání ̶ individuálně psychologicky orientovaný paidotrop ̶ podstata práce učitele – výchova, úsilí pochopit žáky ̶ typický je až rodičovský vztah, pochopení, důvěra ̶ dbá na disciplínu a pořádek ve výuce ̶ má smysl pro práci s postiženými dětmi ̶ obecně psychologicky orientovaný paidotrop ̶ utvářet osobnost žáků ̶ cíle obecnějšího rázu – tvorba pojmů, cvičení paměti… ̶ nesleví z požadavků učitel 10 Výchovné styly učitele (podle Lewina) ̶ učitelův výchovný styl je ovlivněn jednak osobnostními vlastnostmi, ale také vlastní zkušeností ̶ klíčovým bodem je také emoční vztah učitele k žákům ̶ negativně do stylu výchovy zasahuje nepřiměřené sebehodnocení či nespokojenost v roli učitele ̶ neoddiskutovatelným faktorem jsou také podmínky, ve kterých výchova probíhá (klima školy, klima třídy, klima učitelského sboru…) učitel 11 Výchovné styly učitele (podle Lewina) 1. Autokratický styl (záporný emoční vztah, silné řízení) ̶ učitel přikazuje a zakazuje ̶ sám mnoho mluví, nepustí ke slovu jiného ̶ vyčítá, vyhrožuje, varuje, trestá ̶ vyvolává napětí a strach ̶ zajímá se jen o výkony a kázeň, ne o možnosti a podmínky žáků ̶ málo přihlíží k přáním a potřebám dětí, popřípadě je nezná a ani se je nesnaží poznat ̶ nepřipouští samostatný postup řešení, požaduje, aby vše proběhlo podle jeho pokynů ̶ když už se pokouší o humor, přechází spíše do ironie a zesměšňování ̶ učitele s tímto stylem často trápí obava nebo vnitřní nejistota z „neukázněnosti“ žáků ̶ žáci takového učitele jsou často více orientováni na kvantitu, než na kvalitu učitel 12 Výchovné styly učitele (podle Lewina) 2. Liberální styl (záporný nebo kladný emoční vztah, slabé řízení) ̶ žáci jsou ponecháni sami sobě, učitel nezasahuje do činnosti žáků, ba naopak je k nim povolný ̶ nízké požadavky na výkon žáků a kázeň a nedostatečná kontrola jejich plnění ̶ učitel je spíše pasivním pozorovatelem než aby aktivně zasahoval ̶ žáci od něj dostávají jen nepatrnou pomoc při učení ̶ ve vyučování je až chaos ̶ žáci jsou zklamáni, vykazují jen nepatrné úspěchy učitel 13 Výchovné styly učitele (podle Lewina) 3. Demokratický styl (kladný emoční vztah, středně silné řízení) ̶ učitel plánuje vyučování spolu s žáky ̶ učitel rozhoduje společně s žáky ̶ učitel je schopný přimět žáky k aktivní práci a spolupráci ̶ učitel se pokládá za jeden z článků pracovního kolektivu ̶ žáci jsou motivování a zapojují se do vyučování z vlastních pohnutek ̶ klade přiměřené, postupně se zvyšující požadavky a kontroluje jejich plnění laskavou formou, bez urážení a ponižování žáků ̶ podporuje samostatnost a iniciativu žáků ̶ místo striktních příkazů dovede položit vhodnou otázku, dát návrh, podnět žákům k zamyšlení a účasti na rozhodování ̶ žáci jsou iniciativní, spontánní, samostatní, konstruktivní učitel 14 Výchovné styly učitele (podle Lewina) ̶ všechny případy ale nelze jednoduše zařadit výhradně do jednoho stylu ̶ žáci nejlépe hodnotí demokratický styl ̶ dále žáci dávají přednost slabému řízení před autokratickým, přičemž však současně projevují nespokojenost se slabým řízením v tom smyslu, že nezajišťuje potřebnou organizaci (Čáp, Mareš, 2007) učitel 15 Vyučovací styly učitele (podle Fenstermachera) ̶ individuálně specifický způsob vyučování, který v určitém období a v určitém kontextu učitel preferuje ̶ projevuje se konkrétními strategiemi a způsoby řízení učební činnosti žáků, volbou organizačních forem, metod a postupů, preferencí typů materiálních didaktických prostředků, volbou komunikačních schémat během vyučování ̶ vychází z kognitivního stylu učitele a jeho preferencí určitých typů informací a je tedy těžko ovlivnitelný (Škoda, Doulík, 2011) učitel 16 Vyučovací styly učitele (podle Fenstermachera) 1. Manažerský (exekutivní) styl ̶ menší důraz na potřeby žáků, transmise znalostí, dobrý organizátor ̶ dominantně se zaměřuje na vyučovací metody a znalost učiva ̶ velký význam je přikládán systematické organizaci výuky a důraz je kladen na měřitelný produkt – výsledky učení žáka učitel 17 Vyučovací styly učitele (podle Fenstermachera) 2. Facilitační styl ̶ dominantně se zaměřuje na vnímání osobnosti žáka a personalizované cíle (cíle odpovídající zájmu a potřebám žáka) ̶ velký důraz klade i na vztahy mezi učitelem a žákem ̶ zásadní význam zde má individualizace výuky a důraz na procesy učení učitel 18 Vyučovací styly učitele (podle Fenstermachera) 3. Liberální (pragmatický) styl ̶ zaměřuje se na cíle, přičemž ale na první místo neklade potřeby žáka, nýbrž jim předřazuje potřeby společnosti ̶ velký význam spatřuje ve znalostech učiva, ale ne pro znalosti samy o sobě, chápe znalosti jako prostředek k jednání (nespokojuje se se znalostí jako takovou, ale vždy hledá cesty k její aplikaci) ̶ velký význam je zde přikládán autentickým „vědeckým“ metodám a důraz je vyrovnaně položen na produkty i procesy učení učitel 19 Vyučovací styly učitele (podle Fenstermachera) ̶ vyučovací styl učitele je ovlivněn zejména jeho pojetím výuky ̶ nejvíce ovlivnitelné jsou v tomto kontextu učitelovy vědomosti a dovednosti a způsoby řešení pedagogických situací ̶ často se překrývá s výchovnými styly (autokratický, liberální, demokratický), nelze je však chápat jako synonyma učitel 20 Učitelovo pojetí výuky ̶ vzniká a vyvíjí se v průběhu celého osobního (coby žák) a následně profesního života učitele ̶ soubor přesvědčení, názorů, myšlenek… učitele (o cílech, učivu, výukových metodách, formách… a výstupech), které přenáší do svého jednání při výuce ̶ na základě svého pojetí výuky pak postupuje při plánování, realizaci i vyhodnocení výuky ̶ neuvědomované vs. uvědomované (učitel jako reflektující praktik) učitel 21 Učitel jako reflektivní praktik ̶ profesní kompetence – rozvíjející, sebereflektivní ̶ reflektivní praktik disponuje dovednostmi ̶ popsat a hodnotit svoje pedagogické myšlení, jednání, postoje, emoce ̶ umění klást si otázky a nalézat odpovědi, srovnávat stav aktuálního „já“ s ideálním požadovaným „já“, přičemž je důležité ze zjištěného stavu odhalovat příčiny a z těchto příčin vyvozovat závěry pro další zdokonalování (Švec, 2002) učitel 22 Charakteristiky reflektivního praktika Reflektivní učitelé… a) …mají lepší interpersonální vztahy se žáky než jiní učitelé. b) …se propracují k vyšší míře spokojenosti v zaměstnání. c) …také považují za důležité, aby se jejich žáci učili samostatným zkoumáním a strukturováním. d) …mají silný pocit osobního bezpečí a vlastní zdatnosti v učitelství. e) …poměrně snadno hovoří nebo píší o svých zkušenostech. (Korthagen, 2011) učitel 23 Autorita učitele ̶ formální autorita – pravomoc vyplývající z formálního postavení učitele (formálně pověřen výchovou a vzděláváním ve škole a s tím souvisejících úkonů, dána zákony a předpisy určujícími postavení učitele) ̶ neformální autorita – ve smyslu určité kvality vztahu žáků k učiteli (spočívá v dobrovolném přijetí, uznání vedoucího postavení učitele, je potřeba ji neustále „přiživovat“) učitel 24 Prvky, ovlivňující neformální autoritu ̶ vlastnosti (spravedlnost, odpovědnost, důslednost, přiměřená náročnost, pravdomluvnost, otevřenost…) a jednání učitele v souladu s nimi (autentičnost) ̶ klima školy a třídy ̶ motivace žáků, jejich vztah a zájem o předmět, rodinné zázemí... ̶ odborná a pedagogická způsobilost učitele (jak přistupuje k výuce – od plánování, přes realizaci až po vyhodnocení) ̶ vztah učitele k žákům a jejich vzájemná komunikace učitel 25 Profesní gradace učitele 1. učitel začátečník (novic) 2. učitel zkušený začátečník 3. kompetentní učitel 4. učitel odborník 5. učitel expert učitel 26 https://theresaedl7200.weebly.com/chapter-4.html Kariérní systém ̶ základ kariérního systému je zakotven v § 29 zák. č. 563/2004 Sb. o pedagogických pracovnících ̶ stejný zákon rovněž zakotvuje některé základní pojmy, které s kariérním systémem souvisí ̶ adaptační období (§ 24a) ̶ uvádějící učitel (§ 24b) ̶ provázející učitel (§ 24c) ̶ třídní učitel (§ 24d) ̶ v rámci kompetenčního rámce absolventa a absolventky učitelství je kariéra učitele rozčleněna na tři úrovně ̶ absolvent(ka) ̶ začínající učitel(ka) (po dobu adaptačního období) ̶ zkušený(á) učitel(ka) učitel 27 učitel 28 Použité zdroje ČÁP, Jan a MAREŠ, Jiří. Psychologie pro učitele. Vydání druhé. Praha: Portál, 2007. ISBN 978-80-7367-273-7. JANÍKOVÁ, Marcela. Základy školní pedagogiky. Brno: Paido, 2009. ISBN 978-80-7315-183-6. KORTHAGEN, F. A. J. Jak spojit praxi s teorií: didaktika realistického vzdělávání učitelů. Brno: Paido, 2011. ISBN 978-80-7315-221-5. ŠKODA, Jiří a DOULÍK, Pavel. Psychodidaktika: metody efektivního a smysluplného učení a vyučování. Pedagogika. Praha: Grada, 2011. ISBN 978-80-247-3341-8. ŠVEC, Vlastimil. Cesty k učitelské profesi: utváření a rozvíjení pedagogických dovedností. Brno: Paido, 2002. VAŠUTOVÁ, Jaroslava. Profese učitele v českém vzdělávacím kontextu. Brno: Paido, 2004. ISBN 80-7315-082-4. Učitel 29