8. Pedagogická komunikace
Mgr. Jiří Sliacky, Ph.D.
np/nk4112 Školní pedagogika
Katedra tělesné výchovy a společenských věd (EDUC)
Pedagogická komunikace 1
Základní pojmy
Komunikace
̶ produkce a výměna sdělení mezi lidmi
̶ předávání informací
̶ uskutečňuje se prostřednictvím senzorických kanálů (zrak, sluch,
hmat, čich, chuť)
Sociální komunikace
̶ sociální interakce formou sdělení
̶ jeden subjekt svým chováním a sdělením vyvolává změnu
v druhém subjektu a současně je tímto druhým subjektem zpětně
ovlivňován
̶ intrapersonální, interpersonální, meziskupinová, masová
Pedagogická komunikace 2
Základní pojmy
Pedagogická komunikace
̶ zvláštní případ sociální komunikace
̶ je prostředkem k realizaci edukace (výchovy a vzdělávání)
a dosahování jejich cílů
̶ zprostředkovává vztahy a činnosti mezi účastníky edukačního
procesu
̶ řídí se osobitými pravidly, které určují pravomoce účastníků
Výuková komunikace
̶ pedagogická komunikace v prostředí školní třídy v rámci
vyučovací jednotky
Pedagogická komunikace 3
Formy komunikace
Verbální komunikace
̶ formální stránka (intenzita hlasu, tónová výšku hlasu, barva
hlasu, délka projevu, rychlost mluvního projevu, přestávky a
pauzy v řeči, akustická náplň přestávek, přesnost řeči, způsob
předávání slova…)
̶ obsahová stránka (věcná správnost, přesnost, srozumitelnost
a přiměřenost pro skupiny žáků, kterým je sdělení určeno,
stručnost a jazyková správnost…)
̶ tyto nároky není důležité jen znát, ale pravidelně s nimi svoji
verbální komunikaci konfrontovat
Pedagogická komunikace 4
Formy komunikace
Neverbální komunikace
̶ 55% komunikace tvoří mimické projevy, z 38% akustické
nelingvistické projevy a jen 7% slovní sdělení
̶ sdělování pohledy (řeč očí)
̶ sdělování výrazem obličeje (mimika)
̶ sdělování pohyby (kinetika)
̶ sdělování dotykem (haptika)
̶ sdělování fyzickými postoji (posturologie)
̶ sdělování gesty (gestika)
̶ sdělování vzájemným přiblížením či oddálením (proxemika)
̶ sdělování úpravou zevnějšku
Pedagogická komunikace 5
Formy komunikace
Komunikace činem
̶ pedagogickou komunikací činem rozumíme to, jak se učitel
a žáci k sobě chovají, jak vyjadřují vzájemné postoje svým
jednáním…
̶ je to vlastně jakýsi souhrn verbální a neverbální komunikace
v určité konkrétní chvíli, určitém konkrétním kontextu…
̶ vypovídá o atmosféře i klimatu třídy
Pedagogická komunikace 6
Typy pedagogické komunikace
Pedagogická komunikace, kterou…:
1) …si učitel může předem důkladně promyslet a připravit.
2) …si učitel může připravit jen rámcově či orientačně.
3) …si učitel nemůže předem připravit.
Pedagogická komunikace 7
Vyučování jako dialog
̶ humanistická koncepce edukace, konstruktivistický přístup
̶ aktivnost učení (těžiště v myšlenkových aktivitách žáka)
̶ konstruktivnost učení (vycházející z dosavadních zkušeností)
̶ kumulativnost učení (návaznost, postupné budování)
̶ autoregulace (postupné přenášení odpovědnosti za učení na žáka)
̶ zacílenost učení (jasné, konkrétní a srozumitelné cíle)
̶ respektování individuálních odlišností v učení
̶ dialog přitom naprosto vystihuje podstatu žákovi učební
činnosti a v důsledku toho i podstatu potřebné vyučovací
činnosti učitele
Pedagogická komunikace 8
„Dialog je nejen metodou, ale i způsobem lidské existence,
oslovování a odpovídání, není jen druhem pedagogického
působení, ale tím, co výchovné činí výchovným. Není to tedy jen
technika předávání vědomostí, ani personální vztah mezi
účastníky dialogu, ale brána a cesta člověka k pravdě.“
prof. PhDr. Radim Palouš, dr. h. c.,
český filozof, pedagog, komeniolog
a emeritní rektor Univerzity Karlovy
Pedagogická komunikace 9
Podmínky realizace dialogu ve vyučování
̶ vytvoření podporujícího a otevřeného klimatu a vhodné
atmosféry (vč. emocionálního bezpečí)
̶ připravenost učitele i žáků na vedení dialogu
̶ existence atraktivních a zajímavých témat a problémů
vhodných pro dialog (propojení obsahu vyučování s potřebami
a zájmy žáků)
Pedagogická komunikace 10
Otázka jako základní prvek dialogu (vyučování)
̶ požadavky kladené na otázky ve vyučování
̶ přesná formulace (jasná, stručná, srozumitelná a výstižná)
̶ podněcující myšlení
̶ otázky se dají vztáhnout k různým úrovním kognitivních
operací v souladu např. s Bloomovou taxonomií
Pedagogická komunikace 11
Kognitivní úroveň otázek ve vyučování
̶ otázky faktické (vybavení si jednotlivých faktů, pojmů…,
např. Jak se nazývá…? Kde se narodil…? Jaký je vzorec
pro…?) – úroveň zapamatovat Bloomovy taxonomie
̶ otázky interpretační (vysvětlování určitých vztahů, hledání
souvislostí, např. Jak vysvětlíš…? Co je příčinou…?) – úroveň
porozumět Bloomovy taxonomie
̶ otázky aplikační (řešení konkrétních praktických situací,
např. Jaké jsou další příklady…? Co byste dělali v podobné
situaci…? Kde se v praxi uplatňuje…?) – úroveň aplikovat
Bloomovy taxonomie
Pedagogická komunikace 12
Kognitivní úroveň otázek ve vyučování
̶ otázky analytické (objasňování vztahů mezi jednotlivými
prvky celku, např. Podle jakého kritéria byly rozděleny…? Jak
by bylo možné specifikovat…? Jaké jsou hlavní a jaké vedlejší
znaky…?) – úroveň analyzovat Bloomovy taxonomie
̶ otázky evaluační (vyjádření názoru, představy, mínění, např.
Co byste vyzdvihli…? Čím se liší knižní a filmová podoba
příběhu?) – úroveň hodnotit Bloomovy taxonomie
̶ otázky tvůrčí (vyslovování domněnek nebo předpokladů na
základě žákova pozorování či zkušenosti, např. Jak se dá
prakticky…? Co by se změnilo, kdyby…? Co bychom mohli
udělat, aby…?) – úroveň tvořit Bloomovy taxonomie
Pedagogická komunikace 13
Struktura výukové komunikace
̶ hlavní osou výukové komunikace je: otázka učitele – žákovská
odpověď – zpětná vazba
̶ tato základní jednotka výukové komunikace se potom různými
způsoby projevuje v jednotlivých vyučovacích metodách, např.
výklad (přednáška), vysvětlení (instruktáž), názorná ukázka,
diskuse…
Pedagogická komunikace 14
Výklad (přednáška)
̶ metoda rychlého seznámení se vzdělávacím obsahem
̶ může nadchnout (motivovat), je osobnější než studium písemných
materiálů
̶ často ale chybí průběžná zpětná vazba
̶ obvykle žáci nejsou aktivně zapojeni (předpokládá ukázněné žáky)
̶ omezená schopnost žáků soustředit se
̶ technika výkladu
̶ zapojovat řeč těla
̶ změna výšky a síly hlasu, oční kontakt, důraz na patřičná slova
̶ zapojení humoru
̶ pozor na „vycpávková“ slova a obraty
Pedagogická komunikace 15
Vysvětlení (instruktáž)
̶ dobré vysvětlení by mělo:
̶ obsahovat jen informace podstatné pro jasný a logicky uspořádaný
popis vysvětlované skutečnosti (zaměřit se na klíčová slova, pojmy…)
̶ být vystavěno co nejvíce (pokud ne výhradně) na znalostech, které už
posluchač má
̶ být přizpůsobeno posluchačům
̶ být předloženo přesvědčivě a trpělivě
̶ vysvětlování je efektivnější s podporou konkrétních příkladů
Pedagogická komunikace 16
Názorná ukázka
̶ takové rozmístění žáků, aby všichni dobře viděli
̶ vědí žáci co sledují a proč je to prováděno právě takto?
̶ při ukázce je vhodné průběžně aktivizovat žáky otázkami
(hlavně při složitějších a náročnějších prvcích)
̶ už v průběhu ukázky je dobré upozorňovat žáky na indikátory
správného provedení
̶ činnost je potřeba předvést dostatečně pomalu či
s dostatečným počtem opakování
Pedagogická komunikace 17
Diskuse
̶ diskuse jsou obecně přínosné především
̶ když se učitel chce seznámit s názory a zkušenostmi žáků
̶ jestliže se téma týká spíše hodnot, postojů a pocitů než faktů
̶ pokud žáky chceme učit vytvářet vlastní názory a posuzovat názory
ostatních
̶ pro hladký průběh diskuse je zpravidla důležitá role
moderátora (usměrňuje, konkretizuje, moderuje, podněcuje,
podporuje, hlídá čas a cíl diskuse…)
Pedagogická komunikace 18
Zpětná vazba
̶ informace, vyložená zpětným pohledem na činnost s cílem ji
vyhodnotit
̶ zpětná vazba tedy musí být informativní (a to především na úrovni
žáka) a odpovídat stanoveným cílům
̶ zpětná vazba je založena na faktech, které lze vypozorovat
̶ zpětnou vazbu podáváme nejen k výsledku, ale také k procesu
(práci) a nejen po skončení činnosti, ale i v jejím průběhu
̶ zpětná vazba používá popisný jazyk, nikoliv posuzovací
̶ popisným jazykem vyjadřujeme své pocity nebo popisujeme důsledky, jež
má žákovo chování pro dosažení plánovaných záměrů, splnění úkolů, pro
průběh činností (např.: Všechna tvoje řešení jsou správná. Vadí mi, když
nemohu vysvětlit, co mám připravené, protože mě ruší tvé vykřikování.)
̶ posuzovacím jazykem přiřazujeme charakterové vlastnosti, pronášíme soudy
a rozřazujeme žáky (např.: Jsi moc šikovný matematik. Jsi kázeňský
problém naší třídy.)
Pedagogická komunikace 19
Použité zdroje
KOLÁŘ, Zdeněk a ŠIKULOVÁ, Renata. Vyučování jako dialog.
Pedagogika. Praha: Grada, 2007. ISBN 978-80-247-1541-4.
NELEŠOVSKÁ, Alena. Pedagogická komunikace v teorii a praxi:
význam komunikace, vztah učitele k žákovi, komunikace ve
škole, ukázky. Pedagogika. Praha: Grada, 2005. ISBN 80-247-
0738-1.
PETTY, Geoffrey. Moderní vyučování. Vyd. 4. Praha: Portál,
2006. ISBN 80-7367-172-7.
ŠEĎOVÁ, Klára; ŠVAŘÍČEK, Roman a ŠALAMOUNOVÁ,
Zuzana. Komunikace ve školní třídě. Praha: Portál, 2012. ISBN
978-80-262-0085-7.
Pedagogická komunikace 20