1. Tělesná výchova jako školní předmět
Mgr. Jiří Sliacky, Ph.D.
np/nk 4115 Didaktika tělesné výchovy
Katedra tělesné výchovy a společenských věd (EDUC)
Tělesná výchova jako školní předmět 1
Historické okénko
̶ 1869 - zavedení TV jako povinného předmětu do obecných škol
a učitelských ústavů
̶ základ kurikula TV tvořili 3 okruhy – pořadová, prostná a nářaďová
cvičení (stanoveno školním a vyučovacím řádem)
̶ 1874 - Spiess-Maulovy osnovy školní TV – první osnovy TV v českých
zemích (stanovovaly 2 vyučovací hodiny týdně)
̶ přelom 19. a 20. století - TV v českých zemích ovlivňována severským
tělocvikem, francouzským fyziologickým systémem, rozmachem
tělovýchovného hnutí (Sokol, Orel, DTJ) a také mezinárodním rozšiřováním
sportovního hnutí (OH, mezinárodní sportovní federace)
Tělesná výchova jako školní předmět 2
Historické okénko
Spiess-Maulovy osnovy školní TV (1874)
(Rychtecký, Fialová, 1998, s. 16)
Tyršovy osnovy školní tělesné výchovy (1924)
(Rychtecký, Fialová, 1998, s. 17)
Tělesná výchova jako školní předmět 3
Historické okénko
̶ 1934 - výrazný vliv tzv. Novorakouské školy (nové osnovy,
zdůrazňující roli žáka, uplatnění zdravotních cílů a také
diferencování učiva pro chlapce a dívky)
̶ 2. sv. válka - rozsah TV rozšířen až na 4 hodiny týdně,
zdůrazněna branná výchova
̶ 1948 – odklon od Novorakouské školy, prosazení
sportovního zaměření (povinná TV napříč spektrem škol i
pro dívky, od 6. tř. dívky a chlapci vyučováni zvlášť)
̶ 1954 - zavedeny normativní osnovy TV – akcentace vzdělávacích
a výkonnostních cílů (limity, kontrolní cviky, odznak zdatnosti)
Tělesná výchova jako školní předmět 4
Historické okénko
̶ 80. léta 20. stol. - pozvolné opouštění sportovního pojetí,
školní TV zaměřována více na prožitek z pohybu, rozvoj
pohybových schopností a zvládnutí dovedností
nejpopulárnějších sportů
̶ po roce 1989
̶ liberalizace kurikula – TV 2-3 hodiny týdně, volitelné učivo,
nepovinné předměty
̶ diverzifikace školství – státní, soukromé, církevní
̶ vznik školních sportovních klubů (1994 – AŠSK)
̶ 1997 - osnovy školní TV v rámci programu Základní škola (jednotné
osnovy)
̶ 2007 - zavádění Rámcových a školních vzdělávacích programů
Tělesná výchova jako školní předmět 5
„Cíle vzdělávání musí být odvozovány jak z individuálních, tak
i společenských potřeb. Vzdělávání se nevztahuje jen k vědění
a poznávání, tedy k rozvíjení rozumových schopností, ale
i k osvojování si sociálních a dalších dovedností, duchovních,
morálních a estetických hodnot a žádoucích vztahů k ostatním
lidem i ke společnosti jako celku, k emocionálnímu a volnímu
rozvoji, v neposlední řadě pak ke schopnosti uplatnit se
v měnících se podmínkách zaměstnanosti a tím i trhu práce.“
(Národní program rozvoje vzdělávání, 2001)
Tělesná výchova jako školní předmět 6
Současné pojetí školní TV
̶ TV je v RVP ZV, G a GSP součástí vzdělávací oblasti Člověk a zdraví, v RVP
SOV vzdělávací oblasti Vzdělávání pro zdraví (součástí těchto oblastí je také
Výchova ke zdraví)
̶ zdraví je potom chápáno jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální
pohody a považováno za důležitý předpoklad pro aktivní a spokojený
život, proto je jednou z priorit vzdělávání
̶ zařazení TV do vzdělávání má prohloubit vztah žáků a studentů ke zdraví,
posílit rozumové i citové vazby k této problematice a rozvinout praktické
dovednosti, které určují zdravý životní styl a kvalitu života v dospělosti
(Fialová, 2010, s. 75)
̶ TV usiluje o trvalý vztah k pohybovým činnostem a o optimální rozvoj
tělesné, duševní a sociální zdatnosti, přičemž vychází především z
motivující atmosféry, zájmu žáků a z jejich individuálních předpokladů
(Fialová, 2010, s. 76)
̶ nové trendy v pohybových a sportovních aktivitách, velké prolínání těchto
aktivit i do volného času (pedagogika volného času, zážitková pedagogika),
prožívání pohybu, zážitky s pohybem…
Tělesná výchova jako školní předmět 7
Cíle současné školní TV
̶ vzdělávací cíle
̶ informativní (poznatky, postupy, metody…)
̶ formativní (rozvoj schopností, zkvalitňování pohybového projevu…)
̶ výchovné cíle
̶ všeobecné (charakterové vlastnosti, estetické prožívání, ochrana životního prostředí)
̶ specifické (kladný vztah k pohybu, rozvoj tělesné zdatnosti, zájem o sportovní činnost)
̶ zdravotní cíle
̶ kompenzační (kompenzace tělesné zátěže, regenerace duševních sil, obnova
pozornosti…)
̶ hygienické (osobní hygiena při pohybových aktivitách, užívání cvičebního úboru,
správná výživa, dostatek spánku…)
̶ socializační cíle
̶ skupinové (spolupráce v týmu, poskytování opory, záchrany a dopomoci, prožívání
různých rolí ve skupině, důvěra v ostatní členy týmu…)
̶ individuální (zvyšování sebedůvěry, kladné sebepojetí, rozvoj komunikačních
schopností, tolerance, ohleduplnost, smysl pro fair play…)
(Fialová, 2010, s. 91-95)
Tělesná výchova jako školní předmět 8
Použité zdroje
FIALOVÁ, Ludmila. Aktuální témata didaktiky : školní tělesná výchova.
1. vyd. Praha: Karolinum, 2010. 151 s. ISBN 9788024618548.
Národní program rozvoje vzdělávání v České republice: bílá kniha.
[Praha]: Tauris, 2001. ISBN 80-211-0372-8.
RYCHTECKÝ, Antonín a Ludmila FIALOVÁ. Didaktika školní tělesné výchovy.
2. přeprac. vyd. Praha: Karolinum, 1998. ISBN 80-7184-659-7.
Tělesná výchova jako školní předmět 9