Výrazové (expresivní) chování
Emoce často provází chování a exprese obličeje. Obě tyto složky jsou poměrně silně ovlivněny kulturou a výchovou - můžeme se vztekat nahlas anebo musíme s naštváním odejít z místnosti? Je v pořádku plakat před svým šéfem v práci? Můžu nechat po svém obličeji přeběhnout odpor (pokud je to pro mě samozřejmě spouštěč této emoce) v situaci, kdy jdu na ulici kolem člověka bez domova se zanedbanou hygienou a vím, že se na mě dívá? Můžu si to případně dovolit v situaci, kdy interaguju s člověkem s nějakým typem postižení, za které nemůže? Míra a způsob, jakým je v dané kultuře "v pořádku" vyjadřovat emoce se nazývají display rules.
Ať jsou odpovědi na výše položené otázky jakékoliv, je možné, že pokud ve mně daná situace emoci vyvolá, na chvilku se objeví na mém obličeji, i když se ji třeba budu snažit maskovat. (To ovšem není jediné místo, kde může "vykouknout", tón hlasu, tělesná postura, rychlost reakce... jsou také dobrými prostředníky emocí.)
Paul Ekman zasvětil velkou část své profesní kariéry právě studiu emocí a jim odpovídajícím výrazům obličeje (expresím).
Příklady zachycení expresí emocí v médiích: