Psychomotorické aktivity a hry jsou jednoduché pohybové herní aktivity, snadno přizpůsobitelné a modifikovatelné pro konkrétní cílovou skupinu (děti, senioři, osoby s pohybovým a zdravotním omezením aj)
-nejedná se pouze o cvičení a hry za účelem zlepšení obratnosti, posílení fyzické zdatnosti nebo aktivní odpočinek, ale jde o aktivity, které napomáhají také rozvoji psychických funkcí, mj. pozornosti
Podle Blahutkové (2005) termínem psychomotorika obecně rozumíme výchovu pohybem. Cílem psychomotoriky je bezděčné prožívání radosti z pohybu, ze hry a z tělesných cvičení.
Jedna z průkopnic české psychomotoriky, Jiřina Adamírová (2006) uvádí následující klíčové ÚKOLY psychomotoriky:
1) poznat své tělo, vytvořit si mapu – schéma těla, poznat jeho funkci jako celku i jeho jednotlivých částí, naučit se tělu rozumět a chápat nejen jeho pohybové schopnosti, ale i prožívat různé pocity a city, vyjadřovat je pohybem, naučit se s tělem zacházet a ovládat je, přitom je přijímat takové, jaké je. Základem je tedy získat co nejvíce zkušeností o svém těle z hlediska fyziologického, kognitivního a emocionálního a dovést je využívat pro své sebepoznání, sebezdokonalování a jednání.
2)seznámit se s prostředím, s předměty, které nás obklopují, s jejich vlastnostmi, možnostmi a způsoby využití. Naučit se předmětům přizpůsobit, ale postupně je přizpůsobovat svým potřebám, přetvářet je ke svému prospěchu.
3) poznat společenské prostředí a osoby, které v něm žijí. Pomocí znalostí sebe sama se naučit poznávat druhé, rozumět jejich citům, pocitům, přáním, touhám i potřebám. Na začátku tohoto procesu se cvičenci učí navazovat kontakty, v jeho průběhu pak komunikovat, spolupracovat, postupně budovat vzájemnou důvěru, odpovědnost a v závěru pomáhat druhým i za cenu potlačení sama sebe, svých výhod. Jedná se o celoživotní proces.