Pojem wellness vyjadřuje: „vypadat dobře a cítit se spokojeně“. To je motto současného životního stylu. Dobrá kondice a dobrý zdravotní stav je důležitou podmínkou spokojeného a plno hodnotného života. Právě životní styl je jedním ze základních kladných faktorů ovlivňujících naše zdraví. Neudělá ani chybu ten, kdo si s wellness spojuje příjemné aktivity psychického i fyzického charakteru, které člověku dávají uspokojení a pohodu. Patří sem pozitivní vjemy z požitků jakéhokoli druhu, pohyb, regenerace, příjemná hudba, uklidnění, relaxace, racionální strava, jídlo a pití v rozumné míře a v poměru k aktivitám, dostatečná duševní činnost, zkrátka vše, co vede k souladu těla, mysli a ducha. Wellness se soustředí hlavně na pocity, odpočinek a relaxaci. Jde vlastně o čas, v němž si člověk bere dovolenou od šíleného koloběhu života (Müllerová, 2008). Lidem už nejde jenom o zdatnost, ale o životní styl, v němž zdatnost sice hraje podstatnou roli, ale jen jako základ zdravého způsobu života a z něho plynoucí pohody (Blahušová, 1995).

Cathala (2007) soudí, že wellness je cesta, postup, přístup, který jsme zaujali k sobě samému a ke svému okolí. Wellness je filozofie, pro kterou se svobodně rozhodneme a kterou budeme vyznávat. Je to pojem rozsáhlý, jenž zahrnuje snad všechny oblasti našeho života, který teď musíme přehodnotit. Znamená pohled na kvalitu našeho stravování, našeho vztahu k přírodě, k našim zvykům a stereotypům vůči nám samým a v komunikaci s druhými, jak pečujeme o své tělo a kolik času věnujeme svému osobnímu růstu.

Klescht (2008) popisuje wellness jako komplexní životní styl, představující preventivní snahu o udržení vysoké úrovně fyzického i duševního zdraví, a tím i životní pohody. Člověk se cítí fit díky dobré fyzické kondici a celkovému zdraví, kdy žije zdravým způsobem života s vyváženou kulturou mysli, duše i těla.

HISTORIE WELLNESS

 Již v dávných dobách lidé věděli o příznivých účincích relaxačních a lázeňských procedur. Lidé v pravěku využívali vývěry teplé vody, které na sebe strhávaly pozornost svou barvou, chutí, či teplotou. Tehdy jim přisuzovali nadpřirozené síly a využívali je už jenom z preventivních a hygienických důvodů, či jenom kvůli radosti“(Poděbradský, 2008, s. 9). Ve starověkém Řecku bylo wellness bráno jako kultura těla, duše a mysli. Pramen těchto vědomostí můžeme hledat v řeckém ideálu krásy „kalokagathia“. V překladu toto slovo znamená harmonie krásného těla (z řečtiny „kalósů“) a dobrého ducha (řecky „agáthos“). Voda se zde léčebně využívala převážně k relaxaci, regeneraci, či léčila drobné nemoci. Antické Řecko a Řím byly ve vývoji, léčitelství, hygieny a využití vod v terapii mnohem dále než ve střední a západní Evropě. Velká pozornost se věnovala tělesné čistotě. Nejprve byly používány malé nádoby, které se postupem času měnily na sprchy a bazénky. Se vzrůstající oblibou šel pokrok stále kupředu, až začaly vznikat veřejné lázně. Zpočátku byly lázně projevem přepychu vyšších vrstev. Později, koncem 5. století př. n. l., se tyto relaxační lázně stavěly i s potními zařízeními v blízkosti knihoven a sportovišť a dále pronikaly do střední a západní Evropy (Poděbradský, 2008).