Tělesná výchova – Basketbal

Mgr. Zora Svobodová, Ph.D.

Tělesná výchova – Basketbal

Mgr. Zora Svobodová, Ph.D.

Tělesná výchova – Basketbal

Info

Historie basketbalu

Za zakladatele basketbalu je obecně považován James Naismith, který se narodil 6. listopadu roku 1861 ve městě Almonte, Ontario v Kanadě. Když mu bylo pouhých osm let, jeho dětství poznamenala smrt obou rodičů. Tato smutná událost zapříčinila to, že ho poté vychovával jeho strýc. Na McGill University získat titul z teologie a dále pokračoval ve studiu na YMCA Internation Training School v Massachutsetts, která byla později pojmenována Springfield College. Po absolvování na škole zůstal jako učitel. Naismith, jako učitel tělocviku, dostal úkol od Dr. Luthera Gulicka, aby vymyslel sport, který by mohli žáci provozovat v hale v zimním období. Po několika nezdařených pokusech se mu v roce 1891 podařilo vymyslet hru, kterou díky kombinací ostatních sportů konečně zaujal. Pravidla sepsal na papír a vyvěsil na nástěnku. Žáci si pravidla před hodinou přečetli a poté jako první tento nový sport vyzkoušeli. Hráli proti sobě dva devítičlenné týmy, protože Naismith vedl třídu s osmnácti žáky. Hra, kterou známe dnes, tedy pět na pět přišla na svět až v roce 1895. Kovová obroučka se objevila teprve v roce 1906 a tak Naismith připevnil na spodek běžecké galerie koše na broskve. Hrálo se s fotbalovým míčem. Přesné datum této události bylo 21. prosince 1891. Naismith pokračoval v rozvíjení sportovní hry, kterou pojmenoval „Basketball“, a pravidel dalších pět let. Město Springfield opustil, aby se stal ředitelem tělesné výchovy v Denveru pro YMCA 16 a také, aby mohl získat doktorát v oblasti medicíny. Dr. Naismith i se svou ženou navštívil olympijské hry v roce 1936. V tomto roce se totiž basketbal stal jednou z olympijských disciplín. James Naismith zemřel v 78 letech v roce 1939.

Šíření basketbalu

Dne 15. listopadu 1892 časopis Triangle publikoval první pravidla basketbalu a tento sport se začal šířit nejen v USA, ale také v Kanadě a díky členům YMCA i v celém světě. V Evropě se o vůbec první utkání postaral Mel Rideout, ten po absolvování studií ve Springfieldu působil jako ředitel YMCA v Paříži a to celých pět let. První utkání se tedy logicky uskutečnilo ve Francii v tělocvičně YMCA 27. prosince 1893 v ulici Rue de Trévise. Mel Rideout poté, jako francouzský delegát, představil tuto hru v Anglii na výročním setkání YMCA. V roce 1904 na olympijských hrách v Saint Louis byl basketbal ukázkovým sportem. Odehrály se zde turnaje univerzit, amatérů, středních a základních škol. Svojí premiéry na OH 21 se tento nádherný sport dočkal v roce 1936 v Berlíně. Vůbec první mezinárodní klání se uskutečnilo mezi týmy ruské sportovně-společenské sdružení Maják St. Petersburg a YMCA America Team. Zápas se odehrál v Petrohradě roku 1909, tým YMCA odešel z klání jako poražený. Dalšími, kdo přispěl k šíření basketbalu v Evropě, byli kromě YMCA od roku 1917 americké jednotky, které byly zapojeny do boje I. světové války. A to díky tomu, že společně s jednotkami přicestovaly stovky instruktorů tělocviku a ti basketbal znali velmi dobře. Mezinárodní tělovýchovná škola YMCA v Ženevě měla zásadní vliv na rozvoj košíkové v Evropě. Ředitelem této školy byl Dr. Emer Berry. Berry se společně s Williamem Jonesem, který byl jeho studentem a později se stal generálním sekretářem a Léonem Bouffardem, který byl průkopníkem basketbalu ve Švýcarsku, zasloužil o osamostatnění basketbalu. Basketbal totiž do této doby spadal pod Mezinárodní atletickou federaci. Dále jim patří díky za založení Mezinárodní basketbalové federace, kterou založili 18. 6. 1932 v Ženevě.

Roku 1932 došlo k velmi významné události, kterou bylo založení mezinárodní basketbalové federace FIBA (Féderation Internationale de Basketball Amatuer, nejdříve označované jako F.I.B.B.). Dne 18. června se sešla konference delegátů osmi zemí (Československo, Argentina, Řecko, Lotyšsko, Itálie, Portugalsko, Švýcarsko a Rumunsko) v Ženevě. Zastupitelem Československa byl tenkrát František M. Marek. Za Československo podepsal zakládající listinu, pozdější člen síně slávy FIBA, Ladislav Kapucián. Hlavní účel konference bylo sjednocení pravidel a administrativní otázky.

Dne 18. října 1934 Organizační výbor OH v Berlíně rozhodl o zařazení basketbalu do porgramu her, což byla zásadní zpráva pro reprezentační tým. Definitivní schválení programu MOV 154 proběhlo v únoru 1935 na zasedání v Oslu.

První mistrovství Evropy se uskutečnilo 2. až 7. května 1935 v Ženevě na tamním výstavišti. Reprezentanti Československa málem na turnaj neodjeli. Nakonec přišla pomoc od hlavního města Prahy, městská rada přispěla třemi tisíci korun a Dr. Rajtora, člen YMCA, přidal dva tisíce.

Světově nejvýznamnější mužskou soutěží je NBA. Tato liga vznikla v roce 1949, přičemž nejúspěšnějšími týmy jsou Los Angeles Lakers nebo Chicago Bulls. V současnosti v soutěži své zápasy hraje celkem 30 týmů, které jsou rozděleny do dvou konferencí (Západní a Východní). Po skončení základní části celkem 16 týmů (osm z každé konference) postoupí do playoff, ze kterého vzejde celkový vítěz sezóny.

Basketbal v ČR

První zmínky na území dnešní České republiky jsou z roku 1897, kdy basketbal přináší učitel tělesné výchovy na gymnáziu ve Vysokém Mýtě Jaroslav Karásek, přičemž přepis pravidel v našem jazyce vychází o rok později. Hra se v Čechách na počátku zcela neujala a k jejímu rozšíření došlo až po roce 1918, kdy se mezi studenty hra na dva koše stala velmi oblíbenou.

Československý volejbalový svaz, který vznikl v roce 1923, v roce 1924 rozšířil své aktivity o basketbal a změnil svůj název na Čs. volejbalový a basketbalový svaz (ČVBS). V přibližně deseti klubech působilo tehdy v roce 1924 asi 100 hráčů. K rozšíření košíkové z Prahy a Bratislavy do dalších měst došlo v letech 1922 a 1923. Na Slovensku to byla města jako Banská Bystrica nebo Lučenec. V Čechách k těmto městům patřil především Hradec Králové, dále pak Kladno a Kolín. Na Moravě to bylo hlavně Brno, Olomouc, Znojmo a Kroměříž, která v roce 1923 uspořádala turnaj v košíkové o mistra Moravy. Vše probíhalo pod záštitou YMCA, které měla k roku 1923 1753 chlapcům hrajících basketbal. Na turnaji o mistra Moravy se objevilo pět družstev a ve finále přehrálo družstvo YMCA Olomouc pořadatele 13:11. Nízké skóre mělo nejspíše příčinu ve způsobu hry. Kombinovalo se do té doby, dokud některý hráč neměl výhodné postavení a poté vystřelil. Věci, jako jsou driblink nebo únik s míčem a střelba ve výskoku, se tehdy ještě nepraktikovaly. Střílelo se ze střední a dlouhé vzdálenosti. Mezi útočníky a košem, na který se útočilo, bylo celé bránící družstvo. Dále se dodržovalo rozdělení na dva obránce a tři útočníky, kdy obránci pouze bránili a z útočníků se do obrany zapojoval maximálně střední útočník.

Už od začátku byl basketbal zimní sport. Hrálo se systémem podzim - jaro. První mistrovství Prahy, ze kterého se pak rozvinula zemská liga, se pořádalo v sezóně 1929/1930. První ročník měl 14 mužstev, ty byly rozděleny dvou tříd dle výkonnosti. Do první třídy patřily i týmy silné pražské čtyřky: YMCA Praha I, YMCA Praha III, Vysokoškolský sport a Sokol Pražský. 8. února 1930 se odehrál vůbec první oficiální ligový zápas mezi YMCA Praha I a Sokolem Praha (44:10) a mezi Strakova akademie Praha a YMCA Praha III (26:14). YMCA Praha I se stala prvním mistrem a nejlepším střelcem ligy se stal Ludvík Dvořáček, který nastřílel 155 bodů.

Basketbalový rozmach v ČR byl v roce 1930 značný. Třicet týmů hrálo závodně. Z těchto třiceti týmu bylo 5 středoškolských, 2 vysokoškolské, 8 sokolských, 11 YMCA a 4 sportovní. 52 zápasů bylo sehráno v Praze (48 v YMCA a 4 v pražském Sokole). Mezinárodní konfrontace byla hned roku 1930, když do Prahy přijel Universitas Sporta Riga, nejlepší tým Lotyšska. Tento tým měl již za sebou zápasy s Estonskem, Finskem a Litvou, které všechny vyhrál.

Současnost

V současné době v Čechách mají muži i ženy své nejvyšší soutěže, v nichž nastupuje 12 resp. 11 týmů. Mezi nejúspěšnější mužské týmy posledních let patří Nymburk, Opava, Basket Brno, v ženské lize pak ZVVS USK Praha, BK Žabiny.

Základní pravidla basketbalu

Basketbal je hra pro dva týmy o pěti hráčích, kteří nastupují vždy ve stejnobarevných basketbalových dresech. Cílem je vhodit míč do soupeřova koše a soupeři naopak v tomto zabránit. Míč je možné přihrávat, házet, odrážet nebo dokonce kutálet. Typickou dovedností hráčů je pak dribling, kterým se mohou s míčem posouvat ve všech směrech. Hra je rozdělena na čtvrtiny a vítězí tým s vyšším počtem nahraných bodů.

Basketbal se hraje v tělocvičně. Hřiště má rozměry 28*15 metrů, přičemž důležitá je i minimální výška stropu (7 metrů). Středový kruh má poloměr 1,80 metru a právě tady hra začíná, tzv. rozskokem. Hráči při hře mohou dosáhnout koše za dva nebo tři body ze hry a to pokud jsou uvnitř resp. vně vymezeného území. Z trestného hodu se koš počítá za jeden bod. Koše se skládají z obroučky a sítě. Průměr obruče je 45 cm a koš je umístěn ve výšce 3,05 metru nad zemí.

Herní činnosti jednotlivce v basketbale

Herní činnosti jednotlivce lze představit jako konkrétně zaměřené pohyby či pohybové celky, kterými hráč plní svoje herní úkoly v utkání. Herní činnosti jednotlivce tvoří nosný pilíř, pro skupinové činnosti (pro herní kombinace) i pro činnosti plně týmového charakteru (pro herní systémy). Jak kombinace, tak systémy se ničím jiným nahradit nedají a efektivita jejich provedení závisí na kvalitách a úrovni zvládnutí herních činností jednotlivce

Útočné herní činnosti jednotlivce: herní činnosti dělíme na útočné a obrané. Toto dělení vyplývá ze základního popisu jednotlivých činností a z jejich určení při plnění herních úkolů, které jsou hlavní podstatou basketbalu (útok – obrana). K útočným činnostem patří: uvolňování hráče s míčem, uvolňování hráče bez míče, přihrávání, střelba, doskakování a clonění.

Driblink: správná technika driblinku je klíčová pro efektivní kontrolu míče a pohyb po hřišti. Níže je v bodech vysvětlena správná technika driblinku v basketbalu.

1. Postoj a rovnováha

· Nohy: Nohy by měly být na šířku ramen. Kolena by měla být lehce pokrčená, což zajišťuje pružnost a připravenost k pohybu.

· Tělo: Tělo by mělo být lehce nakloněno dopředu, s hlavou vztyčenou. Hráč by měl udržovat nízké těžiště, aby byl méně zranitelný vůči obráncům a mohl rychle reagovat na situace na hřišti.

2. Držení míče a práce rukou

· Ruka: Driblink by měl být prováděn prsty a polštářky prstů, ne dlaní. Ruka by měla být uvolněná, ale zároveň pevná, aby udržovala kontrolu nad míčem. Při driblinku se ruka pohybuje nahoru a dolů, přičemž míč je ovládán hlavně prsty.

· Paže: Loket by měl být mírně pokrčený a blízko těla. Hráč by měl držet ruku nad míčem, aby měl lepší kontrolu a dokázal míč snadno měnit mezi různými směry. Míč může být dle pravidel ovládán pouze v horní polovině svého pláště. Druhá ruka by měla být připravena k obraně míče před protihráčem.

3. Technika driblinku

· Výška driblinku: Míč by měl být driblován ve výšce mezi koleny a pasem. Nižší driblink je vhodnější pro situace, kdy je potřeba ochránit míč před protihráčem, zatímco vyšší driblink je užitečný pro rychlý pohyb po hřišti.

· Rychlost driblinku: Hráč by měl udržovat konzistentní rychlost driblinku, přičemž rychlost může být měněna podle potřeby. Při rychlém pohybu je driblink obvykle intenzivnější, zatímco při pomalejších manévrech je driblink klidnější a více pod kontrolou.

4. Pohled a vnímání hřiště

· Hráč by se měl při driblinku dívat před sebe, ne na míč. Toto umožňuje sledovat dění na hřišti, sledovat spoluhráče, soupeře a připravovat se na případnou přihrávku, střelbu nebo změnu směru.

· Hráč by si měl být neustále vědomý svého okolí, vnímat pozice obránců a mít přehled o situaci na hřišti. Toto vnímání umožňuje rychlé rozhodování a efektivní využití driblinku k přechodu přes soupeře.

Pro trénink správné techniky driblinku u začátečníků je vhodné začít s jednoduchým driblinkem na místě. Na začátku driblujeme pouze jednou rukou, soustředíme se na kontrolu míče, správný postoj, výšku a intenzitu driblinku a snažíme se míč ovládat bez oční kontroly (video 1). Postupně přidáváme změny driblující ruky - před tělem, pod nohou a za zády (video 2). Dalším průpravným cvikem na místě může být změna výšky driblinku (video 3) Následně přidáme driblink v pohybu (video 4) a změny směru v driblující ruky v pohybu, kdy kužely simulují obránce (video 5).

Videa:

Metodika driblink 1. - na místě

Metodika driblink 2. - na místě se změnami driblující ruky - před tělem, pod nohou, za zády

Metodika driblink 3. - na místě se změnami výšky driblinku

Metodika driblink 4. - v pohybu - popředu a pozadu

Metodika driblink 5. - v pohybu - změny driblující ruky a změny směru

Uvolňování hráče s míčem: herní činnost jednotlivce, jejímž cílem je získat výhodné postavení pro další činnost s míčem (přihrávku střelbu).

Uvolňování hráče bez míče: herní činnost jednotlivce s cílem získat postavení výhodné pro chycení míče přihraného spoluhráčem. Součástí uvolnění je i cíl poutat soupeřovu pozornost a uvolňovat prostor pro činnost spoluhráčů.

Přihrávání: herní činnost jednotlivce, jejímž cílem je hodit, podat, kutálet nebo odbít míč tak, aby jej mohl spoluhráč chytit. K základům techniky patří držení míče, polohy a pohyby paží spojené s držením míče a s vlastní přihrávkou.

Střelba: je v basketbalu stěžejní individuální činností. Správná technika je klíčová pro přesnost střelby. Níže je v bodech vysvětlena správná technika střelby v basketbalu.

1. Postoj a rovnováha

· Nohy: Nohy by měly být na šířku ramen, což zajišťuje stabilitu. Přední noha (pokud je hráč pravák, tak pravá; pokud levák, tak levá) by měla být lehce před druhou nohou. Kolena by měla být mírně pokrčená, aby hráč mohl využít pružnosti nohou k přenosu síly při střelbě.

· Tělo: Tělo by mělo být uvolněné, ale vyvážené. Hráč by měl být nakloněn lehce vpřed, s rovnými zády, aby měl stabilní základnu a mohl správně přenést energii z nohou do střely.

2. Držení míče

· Ruce: Míč by měl být držen oběma rukama. Dominantní ruka (střelecká ruka) je pod míčem a kontroluje uvolnění míče. Nedominantní ruka slouží jako podpora na boku míče, aby míč nevypadl a zajistila stabilitu při střele. Palce obou rukou by měly tvořit přibližně tvar „T“.

· Prsty: Prsty na dominantní ruce by měly být rozložené, aby zajišťovaly maximální kontakt s míčem. Míč by měl být držen spíše prsty než dlaní, což umožňuje lepší kontrolu při vypuštění.

3. Příprava ke střelbě

· Kolena: Před samotnou střelbou je důležité pokrčit kolena. Tento pohyb umožňuje využít sílu nohou při přenosu energie směrem nahoru.

· Loket: Střelecká ruka by měla mít loket přímo pod míčem, aby byl zajištěn přímý směr střely. Loket by měl být ohnutý zhruba do pravého úhlu, směřující k obroučce.

· Oči: Při přípravě na střelbu by měl hráč fixovat svůj pohled na cíl – buď na přední část obroučky, nebo na konkrétní bod na desce, pokud střílí odrazem o desku.

4. Vypuštění míče

· Zvednutí míče: Jak hráč začíná pohyb směrem nahoru, míč se zvedá nad hlavu. Střelecká ruka se narovnává směrem k obroučce, zatímco podpora od druhé ruky zůstává, dokud míč neopustí střeleckou ruku.

· Vypuštění: Míč by měl být uvolněn jemným pohybem zápěstí. Prsty se podílí na uvolnění míče, který by měl mít přirozenou rotaci dozadu (zpětná rotace), což zajišťuje stabilitu letu míče.

· Dokončení pohybu: Po vypuštění míče by měla střelecká ruka zůstat natažená směrem k obroučce, s mírným ohnutím zápěstí směrem dolů, tzv. „následování“ (follow-through). Tento pohyb zajistí, že míč má správnou trajektorii.

Pro trénink správné techniky střelby u začátečníků je vhodné začít se střelbou z menší vzdálenosti (zhruba 1-2 metry od koše). Na začátku střílíme z místa bez výskoku a bez použití nohou a bez podpory druhé ruky (video 1). Postupně přidáváme druhou oporovou ruku a pohyb nohou, avšak zatím stále bez výskoku (video 2). Následně přecházíme ke střelbě z výskoku (video 3), střelbě z pohybu po přihrávce (video 4) a ke střelbě z pohybu po driblinku (video 5).

videa

Metodika střelba 1. - jednou rukou z místa bez použití nohou

Metodika střelba 2 - z místa bez výskoku

Metodika střelba 3. - z výskoku

Metodika střelba 4. - z pohybu po přihrávce

Metodika střelba 5. - z pohybu po driblinku

Doskakování: herní činnost jednotlivce, jejímž cílem je dopíchnutí míče do koše, uchopení jej do obou rukou nebo odpinknutím přihrát spoluhráči. Úspěšným útočným doskokem získává družstvo při hře novou možnost střeleckého pokusu. Předpoklady pro úspěšný doskok jsou, schopnost vybojovat si pozici pro doskok a načasování výskoku.

Clonění: herní činnost jednotlivce, jejímž cílem je pravidly povolené zastavení pohybu nebo předpokládaného pohybu obránce. V pravidlech basketbalu je tato činnost velmi přesně vymezena.

Obranné herní činnosti jednotlivce: jedná se o nácvik činností, kdy není zapotřebí umět ovládat míč a s tím spojené útočné herní činnosti, základním prvkem je udržení správného postavení, rozvoj pohybových schopností, volní úsilí a motivace hráčů při obranné činnosti. K obranným herním činnostem jednotlivce patří: krytí hráče bez míče, s míčem, krytí hráče po střelbě a stahování míčů.

Krytí hráče bez míče: jedná se o obrannou herní činnost s cílem zabránit soupeři uvolnit se pro míč. Hlavní úlohu hraje vzdálenost od útočníka, postavení nohou, ramen a paží obránce, periferní vidění hráče a míče.

Krytí hráče s míčem: jedná se o obrannou činnost s cílem zabránit soupeři vystřelit na koš nebo zabránit přihrávce směrem ke koši. Snahou obránce je vést míč pro obranu výhodným směrem. Hlavní úlohu hraje snížený postoj, udržení správného postavení vůči útočícímu hráči i míči, práce paží.

Krytí hráče po střelbě a stahování míčů: jedná se o obrannou činnost s cílem zabránit soupeři v doskočení míče spolu se získáním odraženého míče tak, aby byl bezpečně v rukou obránce. Hlavní úlohu hraje práce tělem při kontaktu s útočícím hráčem, vizuální kontakt s míčem, práce paží a načasování výskoku.

Herní kombinace

je vědomá spolupráce dvou a více hráčů, kteří se na dané herní situaci podílejí. Stejně jako u herních činností jednotlivce rozlišujeme kombinace útočné a obranné.

Útočné HK

Kombinace založené na akci „hoď a běž“

Kombinace založené na početní převaze útočníků

Kombinace založené na clonění

Kombinace založené na herních činnostech jednotlivce

Obranné HK

Kombinace založené na proklouzávání

Kombinace založené na přebírání

Kombinace při zesíleném krytí

Kombinace při početní přesile útočníků

Herní systémy

Herní systémy jsou činnosti, na kterých se podílí všichni hráči útočícího/bránícího družstva. Každý z hráčů má určitý úkol podřízený úkolu celého družstva.

Útočné HS

Systémy postupného útoku

Systémy rychlého protiútoku

Obranné HS

Osobní obranné systémy

Zónové obranné systémy (2-3, 3-2)

Kombinované obranné systémy

Presinkové obranné systémy

Výuka Basketbalu na MU

Student zvolí seminární skupinu dle své herní úrovně:

začátečníci - určeno pro začátečníky. V rámci hodin se budeme věnovat nácviku naprostým základním herním činnostem jednotlivce a pravidlům basketbalu;

mírně pokročilí - určeno pro studenty, kteří se basketbalu věnují příležitostně /volnočasově v neorganizované formě (výuka v rámci TV na střední/vysoké škole). Student umí základní herní činnosti jednotlivce, ovládá pravidla;

výkonnostní – určeno pro aktivní výkonnostní hráče, kteří hrají/hráli výkonnostní basketbal do nástupu na univerzitu (sportovní klub, jiná organizovaná forma). Student umí základní herní činnosti jednotlivce, herní kombinace a systémy (útočné a obranné), ovládá pravidla basketbalu.

Tréninková jednotka – 1:40 min

Obsah tréninkové jednotky volí lektor dle úrovni studentů v seminární skupině, tréninkového plánu na 12 týdnů, a dle individuálních potřeb studentů ve skupině.

Tréninková jednotka vždy obsahuje:

rozcvičení bez míče/s míčem (individuálně, ve skupině);

trénink individuálních herních činností - přihrávka obouruč na místě , v pohybu • přihrávka levou, pravou na místě, v pohybu • driblink pravou, levou na místě ,v pohybu • střelba z dvojtaktu, z místa, z výskoku • bránění hráče bez míče, s míčem • doskok útočný, obranný • clonění;

trénink herních kombinací/systémů dle úrovně skupiny;

hra 5x5; 3x3;

závěr tréninkové jednotky – zklidnění, strečink.