Historie basketbalu
Za zakladatele basketbalu je obecně považován James Naismith, který
se narodil 6. listopadu roku 1861 ve městě Almonte, Ontario v Kanadě. Když
mu bylo pouhých osm let, jeho dětství poznamenala smrt obou rodičů. Tato smutná
událost zapříčinila to, že ho poté vychovával jeho strýc. Na McGill University
získat titul z teologie a dále pokračoval ve studiu na YMCA Internation
Training School v Massachutsetts, která byla později pojmenována Springfield
College. Po absolvování na škole zůstal jako učitel. Naismith, jako učitel
tělocviku, dostal úkol od Dr. Luthera Gulicka, aby vymyslel sport, který by
mohli žáci provozovat v hale v zimním období. Po několika nezdařených pokusech
se mu v roce 1891 podařilo vymyslet hru, kterou díky kombinací ostatních sportů
konečně zaujal. Pravidla sepsal na papír a vyvěsil na nástěnku. Žáci si
pravidla před hodinou přečetli a poté jako první tento nový sport vyzkoušeli.
Hráli proti sobě dva devítičlenné týmy, protože Naismith vedl třídu s osmnácti
žáky. Hra, kterou známe dnes, tedy pět na pět přišla na svět až v roce 1895.
Kovová obroučka se objevila teprve v roce 1906 a tak Naismith připevnil na
spodek běžecké galerie koše na broskve. Hrálo se s fotbalovým míčem. Přesné
datum této události bylo 21. prosince 1891. Naismith pokračoval v rozvíjení sportovní hry,
kterou pojmenoval „Basketball“, a pravidel dalších pět let. Město Springfield
opustil, aby se stal ředitelem tělesné výchovy v Denveru pro YMCA 16 a také,
aby mohl získat doktorát v oblasti medicíny. Dr. Naismith i se svou ženou navštívil
olympijské hry v roce 1936. V tomto roce se totiž basketbal stal jednou z
olympijských disciplín. James Naismith zemřel v 78 letech v roce 1939.
Šíření basketbalu
Dne 15. listopadu 1892 časopis Triangle publikoval první pravidla
basketbalu a tento sport se začal šířit nejen v USA, ale také v Kanadě a díky
členům YMCA i v celém světě. V Evropě se o vůbec první utkání postaral Mel
Rideout, ten po absolvování studií ve Springfieldu působil jako ředitel YMCA v Paříži
a to celých pět let. První utkání se tedy logicky uskutečnilo ve Francii v tělocvičně
YMCA 27. prosince 1893 v ulici Rue de Trévise. Mel Rideout poté, jako francouzský
delegát, představil tuto hru v Anglii na výročním setkání YMCA. V roce 1904 na
olympijských hrách v Saint Louis byl basketbal ukázkovým sportem. Odehrály se
zde turnaje univerzit, amatérů, středních a základních škol. Svojí premiéry na
OH 21 se tento nádherný sport dočkal v roce 1936 v Berlíně. Vůbec první mezinárodní
klání se uskutečnilo mezi týmy ruské sportovně-společenské sdružení Maják St.
Petersburg a YMCA America Team. Zápas se odehrál v Petrohradě roku 1909, tým
YMCA odešel z klání jako poražený. Dalšími,
kdo přispěl k šíření basketbalu v Evropě, byli kromě YMCA od roku 1917 americké
jednotky, které byly zapojeny do boje I. světové války. A to díky tomu, že
společně s jednotkami přicestovaly stovky instruktorů tělocviku a ti basketbal
znali velmi dobře. Mezinárodní tělovýchovná škola YMCA v Ženevě měla zásadní
vliv na rozvoj košíkové v Evropě. Ředitelem této školy byl Dr. Emer Berry.
Berry se společně s Williamem Jonesem, který byl jeho studentem a později se
stal generálním sekretářem a Léonem Bouffardem, který byl průkopníkem
basketbalu ve Švýcarsku, zasloužil o osamostatnění basketbalu. Basketbal totiž
do této doby spadal pod Mezinárodní atletickou federaci. Dále jim patří díky za
založení Mezinárodní basketbalové federace, kterou založili 18. 6. 1932 v
Ženevě.
Roku 1932 došlo k velmi významné události, kterou bylo založení
mezinárodní basketbalové federace FIBA (Féderation Internationale de Basketball
Amatuer, nejdříve označované jako F.I.B.B.). Dne 18. června se sešla konference
delegátů osmi zemí (Československo, Argentina, Řecko, Lotyšsko, Itálie,
Portugalsko, Švýcarsko a Rumunsko) v Ženevě. Zastupitelem Československa byl
tenkrát František M. Marek. Za Československo podepsal zakládající listinu,
pozdější člen síně slávy FIBA, Ladislav Kapucián. Hlavní účel konference bylo
sjednocení pravidel a administrativní otázky.
Dne 18. října 1934 Organizační výbor OH v Berlíně rozhodl o
zařazení basketbalu do porgramu her, což byla zásadní zpráva pro reprezentační
tým. Definitivní schválení programu MOV 154 proběhlo v únoru 1935 na zasedání v
Oslu.
První mistrovství Evropy se uskutečnilo 2. až 7. května 1935 v
Ženevě na tamním výstavišti. Reprezentanti
Československa málem na turnaj neodjeli. Nakonec přišla pomoc od hlavního města
Prahy, městská rada přispěla třemi tisíci korun a Dr. Rajtora, člen YMCA,
přidal dva tisíce.
Světově nejvýznamnější mužskou soutěží je NBA. Tato liga vznikla v
roce 1949, přičemž nejúspěšnějšími týmy jsou Los Angeles Lakers nebo Chicago
Bulls. V současnosti v soutěži své zápasy hraje celkem 30 týmů, které jsou
rozděleny do dvou konferencí (Západní a Východní). Po skončení základní části
celkem 16 týmů (osm z každé konference) postoupí do playoff, ze kterého vzejde
celkový vítěz sezóny.
Basketbal v ČR
První zmínky na území dnešní České republiky jsou
z roku 1897, kdy basketbal přináší učitel tělesné výchovy na gymnáziu ve
Vysokém Mýtě Jaroslav Karásek, přičemž přepis pravidel v našem jazyce vychází o
rok později. Hra se v Čechách na počátku zcela neujala a k jejímu rozšíření
došlo až po roce 1918, kdy se mezi studenty hra na dva koše stala velmi oblíbenou.
Československý volejbalový svaz, který vznikl v roce 1923, v roce
1924 rozšířil své aktivity o basketbal a změnil svůj název na Čs. volejbalový a
basketbalový svaz (ČVBS). V přibližně deseti klubech působilo tehdy v roce 1924
asi 100 hráčů. K rozšíření košíkové z Prahy a Bratislavy do dalších měst došlo
v letech 1922 a 1923. Na Slovensku to byla města jako Banská Bystrica nebo
Lučenec. V Čechách k těmto městům patřil především Hradec Králové, dále
pak Kladno a Kolín. Na Moravě to bylo hlavně Brno, Olomouc, Znojmo a Kroměříž,
která v roce 1923 uspořádala turnaj v košíkové o mistra Moravy. Vše probíhalo
pod záštitou YMCA, které měla k roku 1923 1753 chlapcům hrajících
basketbal. Na turnaji o mistra Moravy se objevilo pět družstev a ve finále
přehrálo družstvo YMCA Olomouc pořadatele 13:11. Nízké skóre mělo nejspíše příčinu
ve způsobu hry. Kombinovalo se do té doby, dokud některý hráč neměl výhodné postavení
a poté vystřelil. Věci, jako jsou driblink nebo únik s míčem a střelba ve
výskoku, se tehdy ještě nepraktikovaly. Střílelo se ze střední a dlouhé
vzdálenosti. Mezi útočníky a košem, na který se útočilo, bylo celé bránící
družstvo. Dále se dodržovalo rozdělení na dva obránce a tři útočníky, kdy
obránci pouze bránili a z útočníků se do obrany zapojoval maximálně střední
útočník.
Už od začátku byl basketbal zimní sport. Hrálo se systémem podzim
- jaro. První mistrovství Prahy, ze kterého se pak rozvinula zemská liga, se
pořádalo v sezóně 1929/1930. První ročník měl 14 mužstev, ty byly
rozděleny dvou tříd dle výkonnosti. Do první třídy patřily i týmy silné pražské
čtyřky: YMCA Praha I, YMCA Praha III, Vysokoškolský sport a Sokol Pražský. 8.
února 1930 se odehrál vůbec první oficiální ligový zápas mezi YMCA Praha I a
Sokolem Praha (44:10) a mezi Strakova akademie
Praha a YMCA Praha III (26:14). YMCA Praha I se stala prvním mistrem a
nejlepším střelcem ligy se stal Ludvík Dvořáček, který nastřílel 155 bodů.
Basketbalový rozmach v ČR byl v roce 1930 značný. Třicet týmů
hrálo závodně. Z těchto třiceti týmu bylo 5 středoškolských, 2 vysokoškolské, 8
sokolských, 11 YMCA a 4 sportovní. 52 zápasů bylo sehráno v Praze (48 v YMCA a
4 v pražském Sokole). Mezinárodní konfrontace byla hned roku 1930, když do
Prahy přijel Universitas Sporta Riga, nejlepší tým Lotyšska. Tento tým měl již
za sebou zápasy s Estonskem, Finskem a Litvou, které všechny vyhrál.
Současnost
V současné době v Čechách mají muži i ženy své nejvyšší
soutěže, v nichž nastupuje 12 resp. 11 týmů. Mezi nejúspěšnější mužské týmy posledních
let patří Nymburk, Opava, Basket Brno, v ženské lize pak ZVVS USK Praha,
BK Žabiny.
Základní pravidla basketbalu
Basketbal je hra pro dva týmy o pěti
hráčích, kteří nastupují vždy ve stejnobarevných basketbalových dresech. Cílem
je vhodit míč do soupeřova koše a soupeři naopak v tomto zabránit. Míč je možné
přihrávat, házet, odrážet nebo dokonce kutálet. Typickou dovedností hráčů je
pak dribling, kterým se mohou s míčem posouvat ve všech směrech. Hra je
rozdělena na čtvrtiny a vítězí tým s vyšším počtem nahraných bodů.
Basketbal se hraje v tělocvičně.
Hřiště má rozměry 28*15 metrů, přičemž důležitá je i minimální výška stropu (7
metrů). Středový kruh má poloměr 1,80 metru a právě tady hra začíná, tzv.
rozskokem. Hráči při hře mohou dosáhnout koše za dva nebo tři body ze hry a to
pokud jsou uvnitř resp. vně vymezeného území. Z trestného hodu se koš počítá za
jeden bod. Koše se skládají z obroučky a sítě. Průměr obruče je 45 cm a
koš je umístěn ve výšce 3,05 metru nad zemí.
Herní činnosti jednotlivce v basketbale
Herní činnosti jednotlivce lze představit jako konkrétně
zaměřené pohyby či pohybové celky, kterými hráč plní svoje herní úkoly
v utkání. Herní činnosti jednotlivce tvoří nosný pilíř, pro skupinové
činnosti (pro herní kombinace) i pro činnosti plně týmového charakteru (pro
herní systémy). Jak kombinace, tak systémy se ničím jiným nahradit
nedají a efektivita jejich provedení závisí na kvalitách a úrovni zvládnutí
herních činností jednotlivce
Útočné herní činnosti jednotlivce: herní činnosti dělíme na útočné a obrané. Toto dělení vyplývá ze základního popisu jednotlivých činností a z jejich určení při plnění herních úkolů, které jsou hlavní podstatou basketbalu (útok – obrana). K útočným činnostem patří: uvolňování hráče s míčem, uvolňování hráče bez míče, přihrávání, střelba, doskakování a clonění.
Driblink: správná
technika driblinku je klíčová pro efektivní kontrolu míče a pohyb po hřišti.
Níže je v bodech vysvětlena správná technika driblinku v basketbalu.
1. Postoj a rovnováha
·
Nohy: Nohy by měly být na šířku
ramen. Kolena by měla být lehce pokrčená, což zajišťuje pružnost a připravenost
k pohybu.
·
Tělo: Tělo by mělo být lehce
nakloněno dopředu, s hlavou vztyčenou. Hráč by měl udržovat nízké těžiště, aby
byl méně zranitelný vůči obráncům a mohl rychle reagovat na situace na hřišti.
2. Držení míče a práce rukou
·
Ruka: Driblink by měl být prováděn
prsty a polštářky prstů, ne dlaní. Ruka by měla být uvolněná, ale zároveň
pevná, aby udržovala kontrolu nad míčem. Při driblinku se ruka pohybuje nahoru
a dolů, přičemž míč je ovládán hlavně prsty.
·
Paže: Loket by měl být mírně
pokrčený a blízko těla. Hráč by měl držet ruku nad míčem, aby měl lepší
kontrolu a dokázal míč snadno měnit mezi různými směry. Míč může být dle
pravidel ovládán pouze v horní polovině svého pláště. Druhá ruka by měla být
připravena k obraně míče před protihráčem.
3. Technika driblinku
·
Výška driblinku: Míč by měl být
driblován ve výšce mezi koleny a pasem. Nižší driblink je vhodnější pro
situace, kdy je potřeba ochránit míč před protihráčem, zatímco vyšší driblink
je užitečný pro rychlý pohyb po hřišti.
·
Rychlost driblinku: Hráč by měl
udržovat konzistentní rychlost driblinku, přičemž rychlost může být měněna
podle potřeby. Při rychlém pohybu je driblink obvykle intenzivnější, zatímco
při pomalejších manévrech je driblink klidnější a více pod kontrolou.
4. Pohled a vnímání hřiště
·
Hráč by se měl při driblinku dívat
před sebe, ne na míč. Toto umožňuje sledovat dění na hřišti, sledovat
spoluhráče, soupeře a připravovat se na případnou přihrávku, střelbu nebo změnu
směru.
·
Hráč by si měl být neustále vědomý
svého okolí, vnímat pozice obránců a mít přehled o situaci na hřišti. Toto
vnímání umožňuje rychlé rozhodování a efektivní využití driblinku k přechodu
přes soupeře.
Pro trénink správné techniky
driblinku u začátečníků je vhodné začít s jednoduchým driblinkem na místě. Na
začátku driblujeme pouze jednou rukou, soustředíme se na kontrolu míče, správný
postoj, výšku a intenzitu driblinku a snažíme se míč ovládat bez oční kontroly
(video 1). Postupně přidáváme změny driblující ruky - před tělem, pod nohou a
za zády (video 2). Dalším průpravným cvikem na místě může být změna výšky
driblinku (video 3) Následně přidáme driblink v pohybu (video 4) a změny směru
v driblující ruky v pohybu, kdy kužely simulují obránce (video 5).
Metodika driblink 1. - na místě
Metodika driblink 2. - na místě se
změnami driblující ruky - před tělem, pod nohou, za zády
Metodika driblink 3. - na místě se
změnami výšky driblinku
Metodika driblink 4. - v pohybu -
popředu a pozadu
Metodika driblink 5. - v pohybu - změny
driblující ruky a změny směru
Uvolňování hráče s míčem:
herní činnost jednotlivce, jejímž cílem je získat výhodné postavení pro další
činnost s míčem (přihrávku střelbu).
Uvolňování hráče bez míče: herní
činnost jednotlivce s cílem získat postavení výhodné pro chycení míče
přihraného spoluhráčem. Součástí uvolnění je i cíl poutat soupeřovu pozornost a
uvolňovat prostor pro činnost spoluhráčů.
Přihrávání: herní činnost jednotlivce, jejímž cílem je hodit, podat, kutálet nebo odbít míč tak, aby jej mohl spoluhráč chytit. K základům techniky patří držení míče, polohy a pohyby paží spojené s držením míče a s vlastní přihrávkou.
Střelba: je v basketbalu stěžejní individuální činností.
Správná technika je klíčová pro přesnost střelby. Níže je v bodech vysvětlena
správná technika střelby v basketbalu.
1. Postoj a rovnováha
·
Nohy: Nohy by měly být na šířku
ramen, což zajišťuje stabilitu. Přední noha (pokud je hráč pravák, tak pravá;
pokud levák, tak levá) by měla být lehce před druhou nohou. Kolena by měla být
mírně pokrčená, aby hráč mohl využít pružnosti nohou k přenosu síly při
střelbě.
·
Tělo: Tělo by mělo být uvolněné, ale
vyvážené. Hráč by měl být nakloněn lehce vpřed, s rovnými zády, aby měl
stabilní základnu a mohl správně přenést energii z nohou do střely.
2. Držení míče
·
Ruce: Míč by měl být držen oběma
rukama. Dominantní ruka (střelecká ruka) je pod míčem a kontroluje uvolnění míče.
Nedominantní ruka slouží jako podpora na boku míče, aby míč nevypadl a
zajistila stabilitu při střele. Palce obou rukou by měly tvořit přibližně tvar
„T“.
·
Prsty: Prsty na dominantní ruce by
měly být rozložené, aby zajišťovaly maximální kontakt s míčem. Míč by měl být
držen spíše prsty než dlaní, což umožňuje lepší kontrolu při vypuštění.
3. Příprava ke střelbě
·
Kolena: Před samotnou střelbou je
důležité pokrčit kolena. Tento pohyb umožňuje využít sílu nohou při přenosu
energie směrem nahoru.
·
Loket: Střelecká ruka by měla mít
loket přímo pod míčem, aby byl zajištěn přímý směr střely. Loket by měl být
ohnutý zhruba do pravého úhlu, směřující k obroučce.
·
Oči: Při přípravě na střelbu by měl
hráč fixovat svůj pohled na cíl – buď na přední část obroučky, nebo na
konkrétní bod na desce, pokud střílí odrazem o desku.
4. Vypuštění míče
·
Zvednutí míče: Jak hráč začíná pohyb
směrem nahoru, míč se zvedá nad hlavu. Střelecká ruka se narovnává směrem k
obroučce, zatímco podpora od druhé ruky zůstává, dokud míč neopustí střeleckou
ruku.
·
Vypuštění: Míč by měl být uvolněn
jemným pohybem zápěstí. Prsty se podílí na uvolnění míče, který by měl mít
přirozenou rotaci dozadu (zpětná rotace), což zajišťuje stabilitu letu míče.
·
Dokončení pohybu: Po vypuštění míče
by měla střelecká ruka zůstat natažená směrem k obroučce, s mírným ohnutím
zápěstí směrem dolů, tzv. „následování“ (follow-through). Tento pohyb zajistí,
že míč má správnou trajektorii.
Pro trénink správné techniky střelby u začátečníků je vhodné začít se střelbou z menší vzdálenosti (zhruba 1-2 metry od koše). Na začátku střílíme z místa bez výskoku a bez použití nohou a bez podpory druhé ruky (video 1). Postupně přidáváme druhou oporovou ruku a pohyb nohou, avšak zatím stále bez výskoku (video 2). Následně přecházíme ke střelbě z výskoku (video 3), střelbě z pohybu po přihrávce (video 4) a ke střelbě z pohybu po driblinku (video 5).
videa
Metodika střelba 1. - jednou rukou z místa bez použití nohou
Metodika střelba 2 - z místa bez výskoku
Metodika střelba 3. - z výskoku
Metodika střelba 4. - z pohybu po přihrávce
Metodika střelba 5. - z pohybu po driblinku
Doskakování: herní činnost jednotlivce,
jejímž cílem je dopíchnutí míče do koše, uchopení jej do obou rukou nebo
odpinknutím přihrát spoluhráči. Úspěšným útočným doskokem získává družstvo při
hře novou možnost střeleckého pokusu. Předpoklady pro úspěšný doskok jsou,
schopnost vybojovat si pozici pro doskok a načasování výskoku.
Clonění: herní činnost jednotlivce,
jejímž cílem je pravidly povolené zastavení pohybu nebo předpokládaného pohybu
obránce. V pravidlech basketbalu je tato činnost velmi přesně vymezena.
Obranné herní činnosti jednotlivce:
jedná se o nácvik činností, kdy není zapotřebí umět ovládat míč a s tím
spojené útočné herní činnosti, základním prvkem je udržení správného postavení,
rozvoj pohybových schopností, volní úsilí a motivace hráčů při obranné
činnosti. K obranným herním činnostem jednotlivce patří: krytí hráče bez
míče, s míčem, krytí hráče po střelbě a stahování míčů.
Krytí hráče bez míče: jedná se o obrannou herní
činnost s cílem zabránit soupeři uvolnit se pro míč. Hlavní úlohu hraje
vzdálenost od útočníka, postavení nohou, ramen a paží obránce, periferní vidění
hráče a míče.
Krytí hráče s míčem:
jedná se o obrannou činnost s cílem zabránit soupeři vystřelit na koš nebo
zabránit přihrávce směrem ke koši. Snahou obránce je vést míč pro obranu
výhodným směrem. Hlavní úlohu hraje snížený postoj, udržení správného postavení
vůči útočícímu hráči i míči, práce paží.
Krytí hráče po střelbě a stahování míčů:
jedná se o obrannou činnost s cílem zabránit soupeři v doskočení míče
spolu se získáním odraženého míče tak, aby byl bezpečně v rukou obránce.
Hlavní úlohu hraje práce tělem při kontaktu s útočícím hráčem, vizuální
kontakt s míčem, práce paží a načasování výskoku.
Herní kombinace
je vědomá spolupráce dvou a více hráčů,
kteří se na dané herní situaci podílejí. Stejně jako u herních činností
jednotlivce rozlišujeme kombinace útočné a obranné.
Útočné HK
Kombinace založené na akci „hoď a běž“
Kombinace založené na početní převaze útočníků
Kombinace založené na clonění
Kombinace založené na herních činnostech jednotlivce
Obranné HK
Kombinace založené na proklouzávání
Kombinace založené na přebírání
Kombinace při zesíleném krytí
Kombinace při početní přesile útočníků
Herní systémy
Herní systémy jsou činnosti, na kterých se podílí všichni hráči
útočícího/bránícího družstva. Každý z hráčů má určitý úkol podřízený úkolu
celého družstva.
Útočné HS
Systémy postupného útoku
Systémy rychlého protiútoku
Obranné HS
Osobní obranné systémy
Zónové obranné systémy (2-3, 3-2)
Kombinované obranné systémy
Presinkové obranné systémy
Výuka Basketbalu na MU
Student zvolí seminární skupinu dle své herní úrovně:
začátečníci - určeno pro začátečníky. V rámci hodin se
budeme věnovat nácviku naprostým základním herním činnostem jednotlivce a
pravidlům basketbalu;
mírně pokročilí - určeno pro studenty, kteří se basketbalu
věnují příležitostně /volnočasově v neorganizované formě (výuka
v rámci TV na střední/vysoké škole). Student umí základní herní činnosti
jednotlivce, ovládá pravidla;
výkonnostní – určeno pro aktivní výkonnostní hráče, kteří
hrají/hráli výkonnostní basketbal do nástupu na univerzitu (sportovní klub,
jiná organizovaná forma). Student umí základní herní činnosti jednotlivce,
herní kombinace a systémy (útočné a obranné), ovládá pravidla basketbalu.
Tréninková jednotka – 1:40 min
Obsah tréninkové jednotky volí lektor dle
úrovni studentů v seminární skupině, tréninkového plánu na 12 týdnů, a dle
individuálních potřeb studentů ve skupině.
Tréninková jednotka vždy obsahuje:
rozcvičení bez míče/s míčem (individuálně, ve skupině);
trénink individuálních herních činností - přihrávka
obouruč na místě , v pohybu • přihrávka levou, pravou na místě,
v pohybu • driblink pravou, levou na místě ,v pohybu • střelba
z dvojtaktu, z místa, z výskoku • bránění hráče bez míče,
s míčem • doskok útočný, obranný • clonění;
trénink herních kombinací/systémů dle úrovně skupiny;
hra 5x5; 3x3;
závěr tréninkové jednotky – zklidnění, strečink.
Publikace
Bažant,
J., & Závozda, J. (2014). Nebáli se své odvahy. Praha: Olympia.
Janík, Z.,
Pětivlas, T., & Drásalová, L. (2003). Basketbal: Nácvik herních činností
jednotlivce. Paido.
Tlustý,
T., & Štumbauer, J. (2013). Tělesná výchova a sport v organizacích YMCA a
YWCA
v
meziválečném Československu. České Budějovice: Vlastimil Johanus TISKÁRNA.
Tlustý, T. (2016). Historie
československého basketbalu do roku 1945. DP, Jihočeská univerzita ČB
Velenský, M., & Karger, J. (2003). Basketbal: herní trénink, kondiční trénink, technika, taktika. Grada Publishing.
http://www.ymca.int/who-we-are/history/basketball-a-ymca-invention/
http://www.encyclopedia.com/topic/James_Naismith.aspx.
https://cz.basketball/upload/docs/1693559409_Pravidla%202022_v1.2_Y.pdf
https://ktvs.ujep.cz/heidler/basketbal/basketbal_05-terminologie.pdf