•  Význam páteře pro držení těla

Pro optimální držení těla je důležité si uvědomit postavení jednotlivých segmentů pohybového aparátu: dolní končetiny, bedra a pánev, hrudník a horní končetiny, hlava a krk.

•   Dolní končetiny

Hlavní funkcí dolních končetin je stoj a chůze, tj. stabilita a mobilita. Jejich svaly zajišťují správné postavení hlavních nosných kloubů: kolen a kotníků. Chodidla jsou při správném postoji na šířku boků s vahou rozloženou na tři opěrné body – hlavičky (metatarzy) první a páté nártní kosti a střed patní kosti. Mezi těmito opěrnými body je systém příčné a podélné klenby nožní. Na chodidle začínají svalové řetězce, procházející celým tělem. Nesprávná aktivace chodidel vede nejen k propadání nožní klenby, ale ovlivní i další části těla. Rozložení váhy na tři body je důležité při stoji i chůzi. Jakékoliv vychýlení naruší svalovou souhru a může způsobovat svalové dysbalance, které se dále mohou projevovat jako bolesti kolen, kyčlí nebo zad.

•  Bedra a pánev

Mají klíčový význam pro držení těla, protože se zde nachází těžiště. Postavení pánve je pro držení těla zásadní. Její sklon ovlivňuje zakřivení páteře. Při správném držení těla je pánev v neutrální poloze, pánev nepodsazujeme ani nevysazujeme. Tuto polohu zajišťuje souhra dostatečně silných svalů břišních a hýžďových, které pánev zdvihají a současně nezkrácené vzpřimovače páteře v bederní oblasti a bedrokyčlostehenní svaly, které pánev překlápějí.  Důsledkem překlopení pánve do anteverze, (trny kosti kyčelní jsou v postavení před sponou stydkou) je nadměrné prohnutí bederní páteře (tzv. hyperlordóza). Při překlopení pánve v retroverzi (trny kosti kyčelní jsou za sponou stydkou) páteř naopak ztrácí své přirozené zakřivení a vyrovnává se. Obě tyto polohy vyvolávají napětí. Proto se snažíme o dosažení vyvážené, neutrální polohy pánve, kdy jsou trny kosti kyčelní a spona stydká v jedné rovině.

•   Hrudník a horní končetiny

Zde je důležité uvolněné rozložení ramen do stran, dozadu a dolů. Lopatky přilehající k hrudníku. Hrudník by měl být ve výdechovém postavení, kdy s výdechem zatahujeme spodní žebra, ne břišní svalstvo. Paže jsou volně podél těla, dlaně míří k tělu. Oslabení zádových svalů v oblasti hrudníku a zkrácení prsních svalů – vede ke kyfotickému drženi těla (tzv. kulatá záda). To snižuje účinnost dýchání a vyvolává napětí v horní části zad.

•   Hlava a krk

Celkové vytažení páteře je dokončeno vytažením hlavy v ose páteře. Brada je mírně zasunutá, pohled míří přímo vpřed. Protože se těžiště hlavy nachází před místem spojení s páteří, musí být hlava ve své poloze udržovaná aktivním zapojením šíjových svalů. Předsunuté postavení hlavy proto vyvolává v této oblasti zvýšené napětí a stejně jako u chodidel se naruší optimální svalová souhra.

V celkovém držení těla hraje páteř dominantní úlohu. Představuje pevnou, ale ohebnou osu těla, která umožňuje otáčení a ohýbání. Její plynulé zakřivení zabezpečují měkké tkáně (svaly, vazy a fascie). Na páteř jsou napojeny další tělesné segmenty. Pokud je tedy páteř fyziologicky zakřivená, je i pánev ve správném postavení, což platí i obráceně. Protože je páteř osový orgán, ovlivňuje navíc i postavení dolních a horních končetin. Vychýlení kteréhokoliv segmentu páteře vede ke změně postavení ostatních částí těla v důsledku snahy o vykompenzování posunutého těžiště. U dospělého jedince má páteř přirozená zakřivení v sagitální (předozadní) rovině – kyfózy a lordózy. Střídání lordóz a kyfóz zvyšuje pevnost a pružnost páteře. Nadměrné zakřivení páteře – hyperlordóza nebo hyperkyfóza – je poměrně běžné. Pokud není způsobené strukturální změnou, jde pouze o funkční poruchu, tedy vadné držení těla. Tento problém můžeme aktivním úsilím vyrovnat. Nikdy nevyrovnáváme přirozené zakřivení páteře. Odstraňovaní fyziologického zakřivení je nežádoucí a vyvolává další problémy s páteří. Je‑li zakřivení páteře pod normálem, hovoříme o plochých zádech. Tento problém, negativně ovlivňuje funkčnost páteře. Fyziologické zakřivení je důležité pro lepši pohyblivost i tlumení nárazů. Při nefyziologickém vybočení páteře do strany (v rovině frontální) a současné rotaci obratlů hovoříme o skolióze.

Správné držení těla a posturální vady

• Správné držení těla

Při správném držení těla ve stoji je vzdálenost mezi patami a vrcholem hlavy co největší. Kotník, koleno, kyčel, rameno a ucho by měly být při pohledu z boku v jedné rovině. Při tomto postoji je hlava v neutrální pozici a zakřivení krční, hrudní i bederní páteře v sagitální rovině je plynulé a fyziologické. Pánev, kolena a kotníky jsou v neutrálním postavení. Při mírné svalové aktivitě je tlak na všechny klouby vyrovnaný, přirozený, svaly jsou uvolněné. Nadměrné svalové úsilí je neekonomické a unavující, pasivní stoj s minimální svalovou aktivitou přetěžuje klouby. Každá pozice musí být pevná, ale uvolněná. Jakékoliv vychýlení, kdy jednotlivé segmenty těla nemají vůči sobě správnou polohu, způsobuje svalové dysbalance, postupně poškozuje klouby a zhoršuje držení těla a v důsledku boje s gravitací tělu odčerpává energii.

•   Posturální vady - typy vadného držení těla

Změna kteréhokoliv segmentu pohybového aparátu změní celý systém a změna postury se projeví i na jeho funkci. Podle postavení jednotlivých segmentů nad sebou rozeznáváme typy držení těla.

•   Lordotické držení
•   Kyfotické držení
•   Kyfolordotické držení
•   Plochá záda (flat‑back)
•   Prohnutá záda (sway‑back)

Čím větší je nerovnováha, stažení, bolest, tím pomaleji je potřeba to napravovat. Snažíme‑li se odstranit bolesti zad pomocí cvičení, je třeba si uvědomit, jaký typ držení těla jej vyvolal. U některých typů je žádoucí cvičení na aktivaci páteře, kloubů a protažení posturálního svalstva tak, aby se dostaly klouby a svaly do optimální polohy. Naopak hypermobilnímu jedinci, u nějž je kloubní rozsah i protažení svalů příliš velké, tímto typem cvičením uškodíme. Zde je třeba spíše svaly posilovat, abychom udrželi správné postavení páteře.

Z nekvalitní výchozí pozice nemůže vyplynout ideálně koordinovaný pohyb. Naučit se správný postoj udržet a zapojit ho i do běžného života není jednoduchá věc. Vytváření návyku správného držení těla je dlouhodobý proces a vyžaduje nejen svalovou sílu, ale i soustředění a pozornost. Je důležité na něm neustále pracovat. Schopnost stát stabilně vzpřímeně nám zůstala, ale provedení není účelné a to nám odčerpává energii. Zatímco naši předkové žili v neustálém přirozeném pohybu, v dnešní době je náš život mnohem pohodlnější a je pro něj typický nedostatek pohybu. U sportovců často dochází k nadměrnému jednostrannému přetížení. V důsledku navyklých stereotypů některé svaly potřebné pro správné držení těla přetěžujeme (jsou v trvalém napětí), jiné naopak využíváme nedostatečně (ty potom ochabují).  Kondice svalů úzce souvisí s naším zdravotním stavem – držení těla může výrazně ovlivnit náš život. Správný postoj působí dobře nejen na okolí, ale především na člověka samotného, a to nejen z hlediska estetického, ale i zdravotního. Snižuje tělesné i emocionální napětí, zvyšuje účinnost dýchání, pohyby jsou přesnější a šetrnější ke kloubům i svalům, celková výkonnost se zvyšuje. Přirozeným a zdravým držením těla se vyznačují lidé sebevědomí, s pozitivním a aktivním vztahem k životu.