Druhý typ je výkonnostní funkční trénink, který se zaměřuje především na rozvoj pohybových schopností a dovedností a na celkový výkon sportovce.

            Každý funkční trénink by měl obsahovat osm základních pohybů aplikované do všech tří roviny pohybu. Níže uvedený výčet pohybů, včetně anglických názvů (v závorce) nám může sloužit jako základní návod při tvorbě tréninkové jednotky s funkčním zaměřením:

• Dřep (squat) – tlakový cvik, zaměřený však pouze na dolní končetiny.
• Zdvih (lift) – neboli narovnání. Jako příklad nám může sloužit narovnání trupu z předklonu.
• Tah (pull) – vztahuje se pouze na pohyb paží. Zahrnuje všechny pohyby, které provádíme tahem směrem k tělu.
• Tlak (press) – opět myšleno tlak paží. Nejčastěji prováděné tlaky v tréninku jsou klik (tlak před sebe) nebo tlak nad hlavu.
•  Rotace (rotate) – jakýkoliv rotační pohyb, při kterém rotuje horní nebo spodní polovina těla.
•  Odhod (smash) – podmínkou odhodu je zapojení celých paží (především v ramenním pletenci) a břišních svalů při vykonání pohybu. Jako příklad můžeme uvést autové vhazování ve fotbalu.
•  Přenesení (carry) – neboli přemístění nějakého břemene z místa na místo.
• Lokomoce (locomotion) – jakýkoliv lokomoční pohyb bez břemene. Od chůze, přes běh až po různé druhy plížení.^1]

Samozřejmě, že všechny pohyby nelze uplatnit ve všech třech rovinách pohybu, proto je vhodné a často i nezbytné pohyby kombinovat a skládat. Tím nutíme tělo a hlavně mozek k větší aktivitě i u cvičení. U provádění jednotlivých cviků musíme více přemýšlet, abychom pohyb vykonali správně.