Funkční trénink se ve svém základě koncentruje na zlepšení kvality pohybu, na pevné fyzické základy a můžeme ho charakterizovat jako souhrnné cvičení, které do činnosti zahrnuje maximální množství svalových skupin a to tak, aby byly co nejvíce napodobeny běžné aktivity klienta.  Lepší pohyb evokuje pohybové zdraví, všestrannou výkonnost a vyváženou kondici. Funkční trénink má maximální snahu zaměřit se na vícekloubní pohyby, které Vern Gambetta a Gary Gray, (dva celosvětově uznávaní experti na funkční trénink), považují díky zapojení celých svalových skupin za vysoce funkční, na rozdíl od jednoduchých kloubních pohybů, které mají snahu izolovat konkrétní sval, a proto jsou považovány za nefunkční.

Do funkčního tréninku se zařazují veškerá cvičení buď s využitím pomůcek, nebo převážně s využitím vlastní hmotnosti těla. Za prioritní výhodu se považuje možnost volného rozsahu pohybů při zapojení dominantních svalových skupin (Živný, 2013).

Funkční trénink vede k podpoře tréninku rovnováhy a rovnováze tréninku, lze ho definovat kontinuitou cvičení, která má naučit sportovce ovládání hmotnosti svého těla ve všech rovinách pohybu a má trénovat celkové pohyby, nikoliv jednotlivé svaly, snahou je dosáhnout rovnováhu mezi tlakovou a tahovou sílou bez zbytečného nadměrného využívání (Boyle, 2004).

Funkční trénink vede ke zlepšení sportovní výkonnosti a pohybu ve všech 3 rovinách těla (viz Obr. 1) a snížení rizika možnosti úrazů prostřednictvím vytvoření základů pro správné a efektivní pohyby. Uznávaný odborník, Vern Gambetta ho definuje jako metodu zahrnující více rovin práce, než jen použití vícekloubních cvičení, dřepů a tahů, která vyvolá optimální odezvu na sportovní aktivity (Pisani, 2011).

Máme tři základní roviny pohybu. Ve správně nastaveném funkčním tréninku bychom je měli procvičit všechny. Není podmínkou, že všechny najednou, ale v průběhu tréninkové jednotky žádnou nevynechat. Níže uvádíme stručné vysvětlení každé z nich:

•   Předozadní (sagitální) – nejvíce využívaná rovina pohybu – pohyb dolních nebo horních končetin vpřed, vzad, nahoru a dolů bez pohybu páteře – izolované cviky. Zvláště v klasických posilovnách rovina, ve které cvičíte na 90% posilovacích strojů.
• Boční (frontální) – jen na málokterém posilovacím stroji máme možnost posilovat v této rovině. Pohyby charakteristické pro boční rovinu obsahují pohyb páteře do stran, popř. úklony trupu v bok.
•   Rotační (transverzální) – dle mého názoru nejvíce opomíjená rovina pohybu. Přitom však v každodenním životě velmi často využívaná, rovina rotační. V praxi jde o pohyb, při kterém musí horní nebo dolní polovina trupu vykonat rotační pohyb mimo svoji osu.

Obr. 1: Anatomické roviny těla (upraveno dle Bernaciková a kol., 2010)

Funkční trénink rozdělujeme do dvou základních typů, první z nich je zdravotní funkční trénink, který by dle Doležala a Jebavého (2013) měl:

• být tréninkem praktického komplexního pohybu, nikoliv jednotlivého svalu
•  klást důraz na pohybovou stabilitu a na kontrolovaný pohyb
•  mít snahu o zlepšování kvality pohybu a správného provedení cviků
•  věnovat pozornost soustředění a vědomému cvičení
•  mít realistické podmínky
•   obsahovat vysoký podíl nesymetrických cviků
•   být cvičením, které umožní lépe vykonávat každodenní úkoly, zlepší držení těla a celkovou kondici.