V této kapitole vám přiblížíme a vysvětlíme základní pojmy, kterými se budeme zabývat v tomto kurzu. Těmi jsou osobní bezpečnost, sebeochrana a sebeobrana.

Nejdřív se obeznamte se základními dokumenty. Osobní bezpečnost je chráněná mezinárodní, obecně přijímanou Všeobecnou deklarací lidských práv. Osobní bezpečnost je obsahem článku 3, který říká, že Každý má právo na život, svobodu a osobní bezpečnost. Šířeji se ochrany člověka dotýká článek 12, který definuje, že  Nikdo nesmí být vystaven svévolnému zasahování do soukromého života, do rodiny, domova nebo korespondence, ani útokům na svou čest a  pověst. Každý má právo na zákonnou ochranu proti takovým zásahům nebo útokům.

Prostudujte si prosím Všeobecnou deklaraci lidských práv a najděte další články, které se přímo, či nepřímo týkají osobní bezpečnosti.

Dalším mezinárodním dokumentem, tentokrát v evropském kontextu, je Evropská úmluva o ochraně lidských práv. Ve druhém článku se státy, které tuto úmluvu ratifikovaly, zavázaly k ochraně práva na život (kromě jedné výjimky). V některých případech může dojít ke zbavení života, za předpokladu, že nebude použito síly více než nezbytné, při:

a) obraně každé osoby proti nezákonnému násilí;
b) provádění zákonného zatčení nebo zabránění útěku osoby zákonně zadržené;
c) zákonně uskutečněné akci za účelem potlačení nepokojů nebo vzpoury.  

Článek č. 5 definuje a upravuje Právo na svobodu a osobní bezpečnost

Prostudujte si prosím Evropskou úmluvu o ochraně lidských práv a najděte další články, které se přímo, či nepřímo týkají osobní bezpečnosti.

 

Osobní bezpečnost

Osobní bezpečnost je subjektivní pocit a objektivní žití v prostředí bez rizika újmy a následcích na osobě (fyzických, emocionálních, finančních, kybernetických či jiných), které mohou vyplývat z agresivních činů jiných osob i z povahy prostředí.

Sebeochrana

Za sebeochranu považujeme všechny akce podniknuté v naději, že zabrání potenciálně škodlivým osobním následkům (fyzickým, emocionálním, finančním nebo jiným), které mohou vyplývat z agresivních činů jiných osob. 

Sebeobrana

Sebeobrana je otevřený systém veškerých preventivních opatření a akcí zamezujících viktimizaci, odvracení akutní hrozby pomocí taktických, psychologických, verbálních nebo fyzických nástrojů včetně použití přiměřené síly v souladu se zákonem v nutné obraně a zmírnění negativních dopadů napadení.

Utilitární povaha osobní bezpečnosti, sebeochrany a sebeobrany

Utilitarismus, neboli utilitářství, je etická (filozofická) teorie, která říká, že nejlepší akce je ta, která maximalizuje užitečnost (štěstí, blaho, dobro) a/anebo kolik odstraní zla, či utrpení, bolesti, nouze. Jednání v osobní bezpečnosti, sebeochraně i sebeobraně posuzujeme podle důsledků, tedy konsekvencí konání v těchto situacích. 

Za zakladatele utilitarismu se považuje významný britský filosof, teoretik práva a kritik Jeremy Bentham (1748 – 1832). Základní principy utilitarismu popsal v knize „Úvod do principů mravnosti a zákonodárství“, kterou si můžete přečíst v odkazu.

Utilitarianismus rozvíjel liberální politik, filozof a ekonom John Stuart Mill (1806 - 1873). V jednom ze svých děl, "Utilitarianismus", popřel Benthamovu snahu o kvantifikaci, výbočet blaha. Oponoval tím, že užitek, blaho, nelze omezovat pouze na okamžité pocity. Užitečnost musí nutně zahrnovat i očekávané účinky v blízké, či vzdálenější budoucnosti.

Úkol pro absolvování této kapitoly: porovnejte díla J. Benthama a J. S. Milla. Jak ve světle těchto publikací a vlastní zkušenosti vnímáte dobro a zlo, blaho a utrpení? Úkol napište do konce semestru v rozsahu 100-200 slov.

Na základě etických principů vycházíme z předpokladu, že osobní bezpečnost nelze klást nad osobní bezpečnost jiných lidí, či společenství. V osobní bezpečnosti se chováme tak, aby naše bezpečnost byla v souladu s bezpečností společnosti, či jednotlivců. Na druhé straně předpokládáme, že ani blaho, štěstí atp. jiných lidí nemůže být postaveno nad naše vlastní a nad naši osobní bezpečnost. V takovém případě máme není v rozporu s etikou vlastní osobní bezpečnost bránit legálními způsoby. Pro takovéto konání máme oporu i v platné legislativě, jak ukážeme v následujících kapitolách.