Řešení konfliktních situací
Konfliktní situace na pracovišti v rodině, nemusejí mít a lze konstatovat, že obvykle ani nemají potenciál přeměny ve fyzický útok.
Oproti tomu v případě konfliktních situace s anonymními a neznámými osobami v běžném prostředí (ulice města apod.), může být potenciál přeměny ve fyzický útok nezanedbatelný. Proto lze doporučit na každou takovou situaci už dopředu pohlížet jako na situaci která se ve fyzický útok změní velmi rychle.
Existují různé deeskalační způsoby deeskalace konfliktu a není možné o jednom z nich říci, že by byl vždy účinný nebo nejúčinnější ze všech.
V této kapitole se budeme zabývat řešení konfliktních situací z pohledu použití síly a její legálnosti v souvislosti s nutnou obranou § 29 zákona č. 40/2009 Sb., trestního zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále jen trestní zákoník).
V kapitole Teorie sebeobrany – obránce, útočník byly uvedeny doporučeny zásady pro jasné vymezení napadené osoby jako obránce konfliktu. Kromě toho doporučujeme osvojení si vhodného střehu, který je vhodné použít v průběhu možné deeskalace a následně i v průběhu konfliktu.
Skrytý střeh
Skrytý střeh je poloha připravenosti určená především pro pre-konflikt. Jedná se o polohu těla, která je vhodná pro zahájení obrany (plní funkci střehu), ale na útočníka nepůsobí agresivně, bojově (nevypadá jako střeh). V praxi lze podle situace použít celou řadu skrytých střehů. Podívejte se na některé z nich. Poloha nohou (postoj) je vždy stejná (šířka postoje na šíři ramen, délka postoje přibližně 1,5 x šíře ramen). Hmotnost rovnoměrně rozložena na přední a zadní noze (50:50). Střehy se liší v poloze paží a trupu.
Skrytý střeh 1
Základní skrytý střeh je s rukama spojenýma volně před tělem. Střeh je vhodný především na střední až dlouhou vzdálenost. V případě, že se útočník přibližuje, umožňuje rychlý přechod do obranného střehu, ve kterém jsou paže zvednuty před hrudníkem, dlaně otevřené směrem vpřed. Další možností je střeh s uchopením vlastního oděvu (límce, klopy kabátu apod.). Střeh je vhodný zejména pro krátkou vzdálenost. Umožňuje dobré krytí krku, hlavy a rychlý přechod do útoku.
Skrytý střeh 2
V tomto skrytém střehu jsou paže založeny před trupem. Jejich poloha vhodně chrání vnitřní orgány a současně umožňuje rychlý přechod do jiné polohy, např. bojového střehu. Tento skrytý střeh je vhodný pro dlouhou, střední i krátkou vzdálenost.
Skrytý střeh 3
Obránce je poloze, jako kdyby během komunikace v prekonfliktní fázi rozmýšlel. Paže chrání trup a bradu. Poloha je vhodný pro rychlý přechod do krytu hlavy nebo protiútok. Střeh je vhodný pro dlouhou, střední i krátkou vzdálenost.
Skrytý střeh 4
Tento skrytý střeh je určený jako vyčkávací poloha během eskalace. Obránce vyčkává na akci přibližujícího se útočníka, přitom se snaží útočníka nevyprovokovat zvednutím paží nebo rychlými pohyby. Obránce si chrání rozkrok a bradu, sleduje útočníka a čeká na případný signál útoku, který spustí jeho obrannou akci.
Obranný střeh
Obranný střeh je poloha připravenosti určená pro prekonflikt i konflikt. Jedná se o polohu těla, která je vhodná zejména pro obranu (odtláčení útočníka, krytí útoků apod.), ale i protiútok.
Paže jsou proto zvednuty před hrudníkem tak, aby kryly trup a bradu, mohly po co nejkratší dráze přejít do krytů všech pásem a současně protiútočit. Ruce jsou přitom otočeny dlaněmi vpřed, protože obránce se snaží útočníka uklidnit a přesvědčit o tom, že nemá zlé úmysly, nemá zbraň a nepřeje si boj. Poloha nohou (postoj) je stejná jako ve skrytém střehu (šířka postoje na šíři ramen, délka postoje přibližně 1,5 x šíře ramen). Hmotnost rovnoměrně rozložena na přední a zadní noze (50:50). Podle potřeby je možné střeh modifikovat. Frontální postavení pánve má význam konfrontace. Odvrácení pánve a trupu ve větším úhlu od útočníka má více defensivní charakter. Postoj je možné také prodloužit, případně rozšířit, podle směru a síly útoku, který obránce očekává.
Bojový střeh
Bojový střeh je určen pro situaci, kdy konflikt již nastal a dochází k vzájemnému boji. Ten je charakteristický střídáním útoku a obrany na obou stranách aktérů konfliktu.
Postoj je stejný jako u obranného střehu. Rozdíl spočívá v poloze paží, rukou a hlavy. Paže jsou zvednuty před tělem tak, by zadní ruka chránila bradu, přední paže je předsazena mírně vpřed. Ruce jsou sevřeny v pěst. Brada skloněna směrem hrudníku pro ztížení jejího zásahu. Obránce hledí vpřed mezi rukama. Paže je třeba zpevnit tak, aby při zásahu nedošlo k jejich odražení proti vlastnímu tělu. Tento postoj lze různé modifikovat podle individuálních možností a potřeb obránce.
Použití fyzické síly pro řešení konfliktu
V případě, kdy se konflikt zjevně nevyhnutelně přemění do fyzického útoku nebo hrozby, je nutné zvažovat o použití legální síly. Pro přehlednost a jednoduchost toto znázorňuje žebřík použití síly.
Žebřík použití síly je didaktická pomůcka Jima Wagnera vyjadřující průběh sebeobranné situace ve čtyřech stupních (příčky žebříku) podle intenzity použité síly na straně útočníka i obránce. Jedná se o obecný model, který nezohledňuje přepad ze zálohy. Při přepadu ze zálohy by většina uvedeného byla bezpředmětná (vizuální a verbální příznaky apod.).
Uprostřed schématu je zobrazen žebřík se čtyřmi příčkami. Čísla 1 – 4 znázorňují čtyři stupně použití síly. Směrem vzhůru vzrůstá riziko konfliktu a jeho možné následky. Levá strana schématu znázorňuje příznaky konfliktu a intenzitu použité síly (trojúhelník) podle jednání podezřelé osoby, tzn. potenciálního útočníka. Pravá strana schématu představuje činnosti obránce (trojúhelník) a intenzitu použité síly jako reakce na útok. Podstatou žebříku použití síly je posouzení hroby na všech úrovních, odhad vývoje situace a použití takové síly, která bude v obraně účinná. To je vždy taková intenzita síly, která spolehlivě zastaví útok.