- 10 - Akční plán ČR pro rozvoj ekologického zemědělství do roku 2010 A. Východiska Ekologické zemědělství (EZ) představuje systém hospodaření, který používá pro životní prostředí šetrné způsoby k potlačování plevelů, škůdců a chorob, minimalizuje použití syntetických pesticidů a hnojiv, v chovu hospodářských zvířat klade důraz na pohodu zvířat, dbá na celkovou harmonii agroekosystému a jeho biologickou rozmanitost a upřednostňuje obnovitelné zdroje energie a recyklaci surovin. Ekologické zemědělství je již několik desítek let veřejností široce podporovanou celosvětovou strategií vedoucí k udržitelnému rozvoji a ochraně životního prostředí na Zemi. Evropská unie v roce 1991 definovala tento způsob hospodaření a upravila jej nařízením Rady 2092/91, které podporuje jeho rozvoj v rámci nástrojů evropské strukturální politiky. I v České republice se za uplynulých 12 let, díky agrární politice a zájmu zemědělců a nevládních organizací, ekologické zemědělství stalo běžnou součástí českého agrárního sektoru. Na konci roku 2002 se k tomuto způsobu hospodaření hlásilo 717 zemědělských prvovýrobců, kteří obhospodařovali 5,50% zemědělského půdního fondu v ČR, a také téměř 100 výrobců a zpracovatelů potravin a na 170 distributorů, kteří biopotraviny a bioprodukty ekologického zemědělství uvádějí na trh. V České republice se podařilo vybudovat národní trh a také menší množství produktů ekologického zemědělství vyvážet. Biopotraviny jsou v nabídce většiny velkých prodejních řetězců a jsou běžnou součástí prodejen zdravé výživy. V rámci Evropského modelu multifunkčního zemědělství bude ekologické zemědělství i nadále rozvíjeno a podporováno. Proto Rada ministrů zemědělství EU na svém zasedání dne 19.června 2001 za švédského předsednictví přijala následující závěry: Rada: (1) UZNÁVÁ ekologické zemědělství jako jednu z cest směřujících k trvale udržitelnému rozvoji (2) ZDůRAZŇUJE důležitost Nařízení Rady 2092/91 z 24 června 1991 o ekologické produkci potravin (3) ZDůRAZŇUJE, že členské státy EU mají v rámci programů rozvoje venkova dle nařízení Rady 1257/1999 ze 17. května 1999 možnost podporovat rozvoj ekologického zemědělství (4) UZNÁVÁ důležitost pokračování prací v oblasti označování ekologicky produkovaných krmiv a kontroly ekologického zemědělství v oblasti živočišné produkce (5) ZDůRAZŇUJE, že v Evropě narůstá zájem spotřebitelů o biopotraviny (6) VYZÝVÁ členské státy, Evropskou komisi a investory, aby spolupracovali na přípravě námětů k dalšímu rozvoji produkce, zpracování a obchodu s produkty ekologického zemědělství v Evropě (7) VYZÝVÁ Evropskou komisi, aby analyzovala možnost vzniku Akčního plánu Evropské unie k podpoře ekologického zemědělství a biopotravin a předložila příslušné návrhy. Na základě výše uvedené výzvy Rady ministrů zpracovala Evropská komise dokument s názvem "Evropský akční plán rozvoje ekologického zemědělství". Česká republika vítá toto rozhodnutí, ministr zemědělství inicioval v roce 2001, při příležitosti Letní akademie ekologického zemědělství v Lednici, zpracování Akčního plánu ČR pro rozvoj ekologického zemědělství. Jedná se o strategický dokument ČR v oblasti rozvoje ekologického zemědělství na období do roku 2010 v souladu s Evropským akčním plánem rozvoje EZ. Hlavní argumenty k přijetí Akčního plánu EZ v ČR: ˙ Ekologické zemědělství patří k nejrychleji rostoucím odvětvím zemědělství v ČR. ˙ Ekologické zemědělství je šetrné k životnímu prostředí, díky svým metodám a důrazu na agro-biodiverzitu, s ohledem na multifunkční roli venkovského prostoru. ˙ Ekologické zemědělství zvyšuje pohodu zvířat nad rámec platných legislativních předpisů. ˙ Ekologické zemědělství je řešením pro nadprodukci potravin s odklonem od kvantity ke kvalitě a ke stabilitě trhu v souladu s reformou Společné zemědělské politiky EU. ˙ Ekologické zemědělství přispívá k rozšíření nabídky na trhu s potravinami a umožňuje spotřebiteli volbu mezi ekologickými a konvenčními potravinami. ˙ Ekologické zemědělství podporuje hospodářský a sociální rozvoj v méně příznivých a zaostávajících venkovských oblastech. ˙ Vyšší pracovní náročnost systémů EZ přispívá k vytváření pracovních míst. ˙ ČR má dobře fungující kontrolní a certifikační systém, akreditovaný mimo jiné podle nařízení Rady 2092/91 a standardů IFOAM (International Federation of Organic Agriculture Movements), který značně posiluje možnosti vývozů bioprodukce a biopotravin z ČR do EU i do zemí mimo EU. Hlavní cíle Akčního plánu ČR: ˙ Posílit postavení ekologického zemědělství v ČR. ˙ Zvyšovat pozitivní vliv ekologického zemědělství na přírodu a krajinu. ˙ Zajistit životaschopnost ekologických farem. ˙ Zvýšit konkurenceschopnost českého zemědělství v EU. ˙ Zvyšovat důvěru veřejnosti v ekologické zemědělce. ˙ Propagovat životaschopná venkovská hospodářství. ˙ Zlepšovat životní podmínky a welfare zvířat chovaných na ekologických farmách. ˙ Zajistit ochranu produktů EZ před kontaminací geneticky modifikovanými organismy. ˙ Rozšiřovat hospodářské aktivity s vyšší přidanou hodnotou. ˙ Přispět prostřednictvím ekologické produkce k ochraně zájmů spotřebitelů. ˙ Posilovat pozitivní vnímání kvality biopotravin u spotřebitelů. ˙ Rozšiřovat trh s biopotravinami, s rostoucím trhem zefektivňovat produkci a zpracování produktů EZ ˙ Zlepšit odborné poradenství, vzdělávání a výzkum v EZ. ˙ Udržet dosavadní dynamiku nárůstu ploch zařazených do ekologického zemědělství. B. Současný stav rozvoje EZ v ČR Stav ekologického zemědělství v ČR v roce 2002 Ekologičtí zemědělci v České republice dosáhli pouze některých cílů, které si více než před deseti lety vytýčili. Stát je uznává a podporuje, v roce 2002 obhospodařují ekologičtí zemědělci 5,50 % z celkové výměry zemědělské půdy v ČR. Ekologické zemědělství je převážně doménou horských a podhorských podniků na trvalých travních porostech zaměřených zejména na údržbu krajiny. Bioprodukce ale není dostatečná, chybí zejména hotové výrobky, zelenina a ovoce. Biopotraviny tvoří pouze cca 0,06% celkového trhu s potravinami v ČR. Není dostatečně rozvinut a institucionalizován výzkum, chybí specializované poradenství, není zajištěna systematická propagace a osvěta směrem k široké veřejnosti. Je možné říci, že v uplynulých letech byl zaznamenán nemalý pokrok v rozvoji EZ a v mnohém se ČR dostala na úroveň západoevropských zemí (harmonizace legislativy a přijetí zákona o EZ, vytvoření systému kontroly a certifikace, stabilizovaný systém podpor atd.). Mezi kandidátskými zeměmi jsme v oblasti EZ na prvním místě, zejména v rozsahu ploch zařazených do EZ. Legislativa, kontrola a certifikace Od 1.1.2001 nabyl účinnosti zákon č. 242/2000 Sb., o ekologickém zemědělství a o změně zákona č. 368/1992 Sb., o správních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů. Tento zákon stanoví podmínky hospodaření v ekologickém zemědělství a podmínky pro výrobu biopotravin, upravuje systém osvědčování původu bioproduktů a biopotravin a jejich označování. Stanovuje systém pro výkon kontroly a dozoru nad dodržováním tohoto zákona. Rozsahem řešených okruhů je zákon rovnocenný s nařízeními Rady č. 2092/91 a č.1804/1999, kterými je ekologické zemědělství upraveno v zemích Evropské unie. Zákon provádí vyhláška MZe č. 53/2001 Sb., účinná od 13. února 2001 a vyhláška MZe č. 263/2003 Sb., účinná od 15.9.2003. Dohledem nad dodržováním zákona byla MZe pověřena kontrolní organizace Kontrola ekologického zemědělství (KEZ) o.p.s., která zároveň provádí osvědčování bioproduktů a biopotravin. KEZ o.p.s. je akreditována jako kontrolní a certifikační organizace u Českého institutu pro akreditaci. ČR a KEZ o.p.s. uvádí Evropská komise na Seznamu třetích zemí, jejichž systém kontroly a certifikace EZ je kompatibilní s EU. Díky programu kontroly a certifikace dosáhla KEZ o.p.s. celosvětově platné akreditace v rámci Akreditačního programu IFOAM. Státní podpora ekologického zemědělství od roku 1990 Rychlý rozvoj ekologického zemědělství a růst počtu ekologických farem v posledních letech byl způsoben především obnovením státní finanční podpory. Již koncem roku 1990 byly uvolněny první finanční prostředky na podporu vzniku ekologicky hospodařících podniků. Dotace pokračovaly až do roku 1992 a byly hlavním důvodem nárůstu ploch až na cca 15 000 ha. V letech 1993-1997 státní podpora pro ekologické zemědělství nebyla poskytována, byla obnovena v roce 1998 a byla hlavní příčinou dynamického nárůstu počtu ekologicky hospodařících farem. Státní podpora je ekologickým zemědělcům od roku 1998 poskytována na základě nařízení vlády, kterým se stanoví podpůrné programy k podpoře mimoprodukčních funkcí zemědělství (pro rok 2003 platí nařízení vlády č. 505/2000 Sb., ve znění nařízení vlády č. 500/2001 Sb.). Výše finanční dotace pro ekologické zemědělství pro rok 2003 Kultura Výše dotace (Kč/ha) trvalé travní 1000 porosty orná půda 2000 trvalé kultury 3500 zelenina na orné 3500 půdě Öůđěáăĺîé finanční prostředky na ekologické zemědělství v letech 1998-2003 Rok Vyplacené finanční prostředky (Kč) 1998 48 091 000 1999 84 168 000 2000 89 101 971 2001 167 966 104 2002 210 861 131 2003 240 mil. Kč (odhad) Základní statistika V České republice hospodařilo k 31.12. 2002 celkem 717 ekologických zemědělců -- velkých firem i malých soukromníků, kteří celkem obhospodařovali 235 136 hektarů zemědělské půdy, to je 5,50 % z celkové výměry zemědělského půdního fondu České republiky. Pohled na strukturu půdního fondu ekologického zemědělství ukazuje největší podíl trvalých travních porostů -- 90,13 %, orná půda činila 8,31 %, trvalé kultury 0,38 % a ostatní plochy 1,18 % celkové výměry. Ze zaregistrovaných pozemků bylo cca 77,8 tisíc hektarů půdy v přechodném období. V České republice bylo k výše uvedenému datu ohlášeno podle zákona č. 242/2000 Sb. celkem 92 výrobců biopotravin a 164 osob ohlášených jako uvádějící biopotraviny a bioprodukty do oběhu (širší statické údaje jsou k dispozici na www.kez.cz). V ČR jsou registrovány dva svazy ekologických zemědělců (Libera, PRO- BIO). Sortiment biopotravin zahrnuje především rostlinné produkty (výrobky ze špaldy, pohanky, pečivo, těstoviny, sušené i čerstvé ovoce, zelenina, čaje a koření, víno), mléčné výrobky (jogurty, sýry, tvarohy, mléko) a masné výrobky (hovězí, vepřové, jehněčí). Biopotraviny jsou prodávány jak v síti supermarketů, tak v maloprodejnách -- celkem je asi 300 prodejních míst v celé ČR. Sortiment 50 bioprodejen registrovaných ve svazu ekologických zemědělců PRO-BIO je již nyní tvořen z 10 až 40 procent biopotravinami. C. Priority Akčního plánu 1. VZTAH EZ K ŽP A POHODĚ ZVÍŘAT (WELFARE) Vazba ekologického zemědělství na ochranu životního prostředí je široce chápána jako cesta k udržitelnému rozvoji. Je však skutečností, že některá pozitiva ekologického zemědělství nejsou veřejnosti dostatečně známá a je nutno je trvale vysvětlovat. Pohoda zvířat je jedním ze základních principů ekologického zemědělství, který v posledních letech nabývá na významu a důležitosti. Proto je v rámci Akčního plánu zdůrazněno zlepšování životních podmínek a welfare zvířat především prostřednictvím zlepšování chovatelských technologií a výživy zvířat jako faktorů ovlivňujících např. kvalitu produkce. Výrazný je nárůst zájmu spotřebitelů o kvalitu potravin ve spojení se zachováním a zlepšováním životního prostředí a krajiny. Obdobně jako v evropském agrárním sektoru, kde došlo ke změně priorit s cílem zajistit produkci kvalitních potravin s minimálním rizikem kontaminace nežádoucími látkami, mění se mínění veřejnosti také v ČR. 1.1 Priority státní správy 1.1.1 Shromáždit a prezentovat veřejnosti soubor poznatků (dopadové studie) o vlivu EZ na biodiverzitu, tvorbu a ochranu krajiny, týká se zejména Ministerstva zemědělství (MZE), Ministerstva životního prostředí (MŽP) a Výzkumného ústavu zemědělské ekonomiky (VÚZE). 1.1.2. Zajistit osvětu na téma role EZ v ochraně životního prostředí a v ochraně zvířat. 1.1.3 Zpracovat metodiku kontroly zdravotní nezávadnosti krmiv v EZ ve spolupráci se Státní veterinární správou (SVS) a Ústředním kontrolním a zkušebním ústavem zemědělským (ÚKZÚZ). Při přípravě metodiky bude využita již existující metodika ÚKZÚZ pro monitoring výskytu cizorodých látek v krmivech. 1.1.4 Podpořit další vývoj chovatelských technologií na ekologických farmách včetně podpory etologického výzkumu. 1.2 Priority kontrolních organizací 1.2.1 Zdokonalit Standardy KEZ v kapitole vztahu EZ k životnímu prostředí (program IFOAM). 1.2.2 Vypracovat návrhy na zpřísnění sledování zdravotní nezávadnosti krmiv (KEZ o.p.s. ve spolupráci s SVS a ÚKZÚZ) a začlenit je do kontrolní činnosti KEZ o.p.s.. 1.2.3 Zpracovat materiál týkající se požadavků v chovu zvířat po vstupu do EU ve vazbě na příslušná nařízení. 1.3. Priority nevládních organizací 1.3.1 Připravit pro zemědělce podrobný rozbor požadavku tzv. Nitrátové směrnice EU a porovnání jejího dopadu na ekologické zemědělství. 1.3.2. Zpracovat "Kodex ekologického zemědělství, výroby a prodeje biopotravin" zahrnující otázky ochrany zvířat, životního prostředí, vzhledu ekofarmy i morální aspekty podnikání v ekologickém zemědělství. 1.3.4. Shromáždit dopadové studie na téma pozitivního vlivu ekologického zemědělství na životní prostředí. 1.3.5 Začleňovat trvale otázky pohody zvířat do systému vzdělávání zemědělců i do práce s veřejností. 1.3.6 Navrhnout systémové řešení certifikovaných porážkových míst v EZ pro hospodářská zvířata, a to zejména z hlediska norem EU a počtu porážkových míst v souvislosti s transportem zvířat a způsobem porážky. 2. POSÍLENÍ DŮVĚRY SPOTŘEBITELE - PROPAGACE Posílení důvěry spotřebitele a zajištění trvalé informovanosti o otázkách EZ a ekologické kvality potravin považujeme za prvořadý úkol. V této souvislosti je důležité vysvětlovat spotřebiteli základní rozdíly mezi EZ a konvenčním zemědělstvím a mezi biopotravinami a konvenčními potravinami. Zároveň je nutná prevence situací, v kterých je důvěra ztrácena. Do aktivit spojených s budováním důvěry musí být postupně zapojeni zejména zástupci resortu zdravotnictví, národní statistiky, a školství. Velký prostor po vstupu do Evropské unie vytvoří program ochrany spotřebitele a kvality potravin. Pro posílení důvěry spotřebitele v ekologické zemědělství je také důležité zajistit absenci geneticky modifikovaných organismů v produktech EZ, v opačném případě bude důvěra spotřebitelů ztrácena. Spotřebitelé ve většině případů odmítají geneticky modifikované potraviny konzumovat a požadují jejich značení. Lze předpokládat, že z tohoto důvodu budou mít na trhu komparativní výhodu právě biopotraviny, které spotřebitelé aktivně vyhledávají také proto, že neobsahují geneticky modifikované organismy. 2. 1. Priority státní správy 2.1.1 Začlenit podporu v oblasti propagace a zvýšení informovanosti zemědělské i nezemědělské veřejnosti do návrhu programů strukturální politiky s cílem zvýšení důvěry spotřebitelů v EZ a ekologickou kvalitu produktů EZ. 2.1.2 Zajistit navržení a realizaci strategie ochrany EZ před kontaminací geneticky modifikovanými organismy. 2.1.3 Propagovat EZ ve strategických dokumentech státní zprávy, zajistit informovanost státní zprávy o EZ. 2.1.4 Garantovat kontrolní systém EZ -- trvalý úkol. 2.1.5 Realizovat komunikační kampaň k Akčnímu plánu a pro propagaci ekologického zemědělství, biopotravin a ochranné známky "BIO -- produkt ekologického zemědělství" (uznané mimo jiné také v rámci vládního programu "Česká kvalita") 2.1.6 Využít webových stránek k pravidelnému poskytování informací. 2.2. Priority kontrolních organizací 2.2.1 Zvýšit informovanost spotřebitelů o výsledcích kontrol. 2.2.2 Zintenzívnit propagaci a osvětu v oblasti značení biopotravin. 2.3. Priority nevládních organizací 2.3.1. Připravit a navrhnout implementaci etického kodexu EZ a propagovat jej u spotřebitelské veřejnosti. 2.3.2. Podnítit zájem o sdružování zemědělců a spotřebitelů (např. výrobní a odbytová družstva, společné zpracovny, společné prodejny). 2.3.3. Zajišťovat propagaci a osvětu ekologického zemědělství. 2.3.4. Zpracovat návrh na řešení možných krizových situací v EZ (výskyt nepovolených látek v produktech EZ, výskyt BSE na ekofarmě apod.). 2.3.5. Zavést nadstandardní směrnice svazu ekologických zemědělců, v rámci těchto směrnic zavést např. podmínku uzavřeného systému ekofarmy. 2.3.6. Motivovat spotřebitele k nakupování ekologických produktů. 3. ZPRACOVÁNÍ A MARKETING Otázka zpracování a marketingu produktů ekologického zemědělství je hodnocena jako jedno z nejslabších míst, které je klíčové pro další rozvoj EZ v ČR. Státní správa bude v otázce podpory marketingu biopotravin úzce spolupracovat s Marketingovou agenturou, v rámci aktivit nevládních organizací se navrhuje založit tzv. BIO Fond, společný fond pro marketing biopotravin, který by fungoval např. jako sdružení členů na základě dobrovolnosti, kdy by např. 1% z tržeb bylo určeno na reklamu. Dále je nezbytné zajistit podporu sdružování producentů a zpracovatelů, podporovat regionální zpracovatele, působit na prodejce. Také je žádoucí podporovat investice do zpracování biopotravin, provádět průzkumy trhu a marketingové studie a zařadit problematiku zpracování a marketingu do Kodexu ekologického zemědělství, výroby a prodeje biopotravin. 3.1.Priority státní správy 3.1.1 Začlenit podporu sdružování výrobců a zpracovatelů v EZ do návrhu HRDP. 3.1.2 Začlenit EZ do úkolů připravované Marketingové agentury, vypracovat strategii podpory a propagace produktů EZ. 3.1.3 V rámci opatření (OP zemědělství) pro regionální rozvoj a výrobu a zpracování místních specialit, zajistit pro projekty EZ prioritu při stanovování hodnotících a výběrových kritérií. 3.1.4 Zajistit pravidelný sběr dat o trhu EZ. 3.2.Priority kontrolních organizací 3.2.1 Zpřísnění kontroly zpracování živočišné produkce. 3.3. Priority nevládních organizací 3.3.1 Zpracovat podrobný plán koordinace a podpory sdružování producentů a zpracovatelů k zajištění vysokého kreditu důvěry těchto sdružení. 3.3.2 Podporovat sdružování a informování bioprodejců. 3.3.3 Zahájit komunikaci a spolupráci se zástupci obchodních řetězců. 3.3.4. Realizovat vznik BIO Fondu na podporu marketingu bioproduktů a biopotravin v EZ. 3.3.5. Zdokonalit (zjednodušit) distribuční systém produktů EZ, který povede ke snížení cenových nákladů pro spotřebitele (např. posílit přímý prodej bioproduktů z farmy spotřebiteli). 4. SCHOPNOST PODNIKAT A EKONOMICKÁ ŽIVOTASCHOPNOST V ekologickém zemědělství ČR je nejvíce rozvinutá produkce obilovin, bylinných čajů a koření, mléka a mléčných výrobků a hovězího masa. Producentů zeleniny, ovoce, olejnin, nebo vepřového a drůbežího masa je velmi málo, také celková plocha orné půdy je nedostatečná. Zpracovatelský sektor dosud nedostatečně zareagoval na současný rozvoj EZ, množství a sortiment produktů EZ, jen velmi málo podniků se dosud zaměřilo na jejich zpracování. Zemědělské podniky ani zpracovatelé nemají zkušenost s přípravou dobrých podnikatelských záměrů, SWOT analýzou, v této oblasti chybí i poradenství. 4.1. Priority státní správy 4.1.1. Při přípravě návrhů programů podpory ekologického zemědělství a zpracování biopotravin v rámci strukturální politiky posílit podporu zpracování bioproduktů (zejména ovoce, zeleniny a masa), chovů hospodářských zvířat, diverzifikace činností (agroturistika) a výroby regionálních specialit. 4.1.2. Využít ekonomicky úspěšné ekologické farmy v systému vzdělávání a poradenství pro ostatní zemědělce. 4.1.3. Sledovat finanční ukazatele v EZ a efektivitu využívání dotací. 4.1.4. Podporovat poradenství zaměřené na ekonomiku podniku. 4.2. Priority nevládních organizací 4.2.1. Vybrat a podpořit vhodné poradce pro zpracování podnikatelských záměrů v EZ, při výběru využít akreditovaných poradců vedených v registru MZe. 4.2.2. Vytipovat ekonomicky úspěšné ekologické farmy jako ukázku dobře zpracovaného podnikatelského záměru v oblasti zemědělské prvovýroby. 4.2.3. Popsat a prezentovat úspěšné evropské modely předávání zkušenosti mezi zemědělci, výrobci a obchodníky. 4.2.4. Zpracovat metodiku mechanizmů řešení krizových situací v podniku i v odbytovém sdružení. 4.2.5. Rozšířit rozmanitost produkce EZ. 4.2.6. Zajistit prostředky pro farmáře na financování exkurzí na modelových ekologických farmách. 5. VÝZKUM -- VZDĚLÁNÍ -- PORADENSTVÍ Vzdělávání a poradenství v ekologickém zemědělství není dostatečně řešeno. Pro zlepšení této situace je nezbytné rozšířit nabídku vzdělávacích a poradenských aktivit, zajistit jejich dobrou profesionální úroveň a zvýšit zájem o účast v nich. Aktuální informace z oblasti EZ zpřístupňovat více způsoby tak, aby byly všeobecně dosažitelné. Lépe koordinovat aktivity jednotlivých útvarů MZe s výzkumnými pracovišti a nevládními organizacemi. 5.1. Priority státní správy 5.1.1 Systematicky podporovat oblast výzkumu, vzdělávání a poradenství v EZ, pravidelně zařazovat tématiku EZ jako jednu z priorit resortních a národních programů výzkumu, např. v rámci témat Národní agentury pro zemědělský výzkum (NAZV). 5.1.2 Podpořit poradenství a vzdělávání v EZ formou krátko i dlouhodobých programů a využít k tomu i prostředky ze strukturálních fondů (podpora v rámci OP zemědělství a HRDP). 5.1.3 Zajistit pro ekologické zemědělce i nové zájemce o ekologické hospodaření pravidelné vzdělávací semináře. 5.1.4 Zkoordinovat současné aktivity v oblasti výzkumu a vzdělávání v EZ a podílet se na přípravě a realizaci priorit výzkumu, např. iniciováním založení výzkumného centra EZ. 5.1.5 V souladu s usnesením vlády č. 1048/2000 o Státním programu environmentálního vzdělávání, výchovy a osvěty v ČR bude MZe spolupracovat s dalšími resorty (zejména MŠMT, MZ, MŽP a MMR) v oblasti vzdělávání o EZ. 5.2 Priority kontrolních organizací 5.2.1 Podílet se na výzkumu v ČR, zejména poskytnutím statistických dat z kontrolní činnosti pro potřeby výzkumu od roku 2004. 5.3 Priority nevládních organizací 5.3.1 Provádět analýzu potřeb EZ v oblasti vzdělávání a poradenství. Zajistit systematické vzdělávání zemědělců v EZ, při vzdělávání preferovat aktivity zaměřené na praktický výcvik 5.3.2 Stanovit priority výzkumu v EZ. 5.3.2 Hledat disponibilní zdroje na rozvoj výzkumu a poradenství v rámci mezinárodních projektů. 5.3.4 Zajistit vydávání odborného časopisu pro EZ a pro prezentaci výsledků výzkumu, zvážit možnost využití již existujících periodik. 5.3.5 Využít webové stránky k pravidelnému poskytování informací. 5.3.6 Pokračovat ve sdružování a spolupráci zemědělců za účelem objednávky poradenství v EZ. 5.3.7. V oblasti vzdělávání navázat na již vydané texty k EZ a zajistit jejich aktualizaci. 6. NáSTROJE POLITIKY -- POLITICKá řEšENí Akční plán pro ekologické zemědělství je významným nástrojem státní politiky v oblasti rozvoje ekologického zemědělství. Obdobné akční plány přijaly a nebo v nejbližší době přijmou všechny členské země EU a také Evropská komise zveřejnila záměr, připravit a schválit celoevropský akční plán rozvoje EZ. Jedná se o novou důležitou strategii, která má přímou vazbu na návrh reformy Společné zemědělské politiky EU. Přijetí Akčního plánu pro rozvoj ekologického zemědělství zakládá možnost obhajoby požadavků ČR na vyšší podpory ze společných zdrojů EU v oblasti II. pilíře společné zemědělské politiky a strukturální politiky. Umožní také plně využít principu tzv. "modulace" a vytvářet podmínky pro rozvoj konkurenceschopného zemědělství ČR v celoevropských podmínkách. Platby na plochu, které známe z dosavadní zemědělské politiky budou modifikovány a doplněny o další nástroje státní agrární politiky ve smyslu nových směrů Společné zemědělské politiky EU. Také se navrhuje využívat biopotraviny státní správou. Zde je nutné jednání zaměstnanců státní správy zabývajících se problematikou EZ se zástupci prodejen a jídelen o zařazení biopotravin do jejich sortimentu. 6.1 Priority státní správy 6.1.1 Předložit Akční plán k připomínkám a k širší diskusi především resortu životního prostředí, zdravotnictví, školství, průmyslu a obchodu a místního rozvoje a žádat jejich aktivní spolupráci na řešení navržených úkolů. 6.1.2 Předložit Akční plán projednaný ve vládě ČR na vědomí Stálému výboru Evropské komise pro ekologické zemědělství. 6.1.3 MŽP bude iniciovat začlenění EZ do systému státních podpor (např. v rámci Státního fondu životního prostředí) s cílem sladit poskytované podpory EZ ze strany MZe a MŽP. 6.1.4 Využívat biopotraviny v rámci aktivit státní správy (např. v jídelnách, kantýnách, jako občerstvení při jednání atd.). 6.2 Priority kontrolních organizací 6.2.1 Konzultovat Akční plán před jeho projednáním vládou s partnerskými zahraničními organizacemi a s IFOAM. 6.3 Priority nevládních organizací 6.3.1 Spolupracovat při přípravě a aktualizaci Akčního plánu s ostatními evropskými nevládními organizacemi. Sledovat a požadovat, aby byly nevládní organizace součástí procesu přípravy a jednání o Evropském akčním plánu pro rozvoj ekologického zemědělství a také jednání o budoucí podobě Společné zemědělské politiky EU. 6.3.2 Zastupovat a prosazovat zájmy ekozemědělců a neziskových nevládních organizací a informovat státní správu o prioritách, opatřeních a potřebách. 6.3.3. Předložit Akční plán k široké diskusi a k připomínkám všem rozhodujícím nevládním organizacím i mimo resort zemědělství a žádat jejich zapojení do realizace. SWOT analýza ekologického zemědělství v ČR 1 Silné stránky Silné stránky reprezentují "vnitřní" faktory sektoru ekologického zemědělství, na nichž je možné stavět při podpoře rozvoje EZ Ř Mnozí zástupci organizací, které se problematikou EZ systematicky zabývají, jsou angažovaní a jsou natolik zodpovědní, že na nich lze stavět realizaci vytvořených strategií (s velkým potenciálem pro zlepšení). Ř Technické zázemí těchto zástupců je vyhovující. Ř Ekologické zemědělství má fungující systém kontroly (KEZ o.p.s.) akreditovaný na národní i mezinárodní úrovni, který zahrnuje také mechanismy zpětné vazby (řešení sporných případů atd.). Ř V ČR je stabilní skupina zpracovatelů suchých produktů (stále je zde potenciál pro rozšíření kapacit a počtu zpracovatelů). Ř Existují pravidla pro dodržování principů pohody zvířat. Ř Jsou zavedeny podpory ekologického zemědělství jako platby na plochu. Ř Je ustanoven právní rámec ekologického zemědělství (zákon o ekologickém zemědělství), jehož znění (a navazujících předpisů) je nezbytné průběžně aktualizovat. 2 Slabé stránky Slabé stránky reprezentují "vnitřní" faktory sektoru ekologického zemědělství, z nichž je nezbytné vytvořit silné stránky pro podporu rozvoje EZ Slabé stránky Ř Nedostatečný stupeň koordinace a společného postupu při prosazování většiny klíčových faktorů v rozvoji EZ v okruhu hlavních aktérů (nízká komunikace, nízký stupeň organizovanosti, nevládní aktéři nejsou v mnoha případech dostatečným partnerem pro MZe, tým na MZe zabývající se problematikou EZ je malý atd.). Spolupráce důležitých aktérů nedosáhla úrovně, která by jim umožňovala spojit své zkušenosti (a získat nové) jako předpoklad účinné pomoci, rady a asistence zemědělcům, zpracovatelům a prodejcům stejně jako nacházet finanční zdroje (sponzory, projekty výzkumu a vývoje atd.) a financovat podpůrné aktivity pro lepší fungování EZ. Ř V postojích producentů, zpracovatelů, členů odbytových organizací, prodejců a ostatních aktérů je značný prostor pro zlepšování postojů a názorů, odpovídajících principům ekologického zemědělství (spolehlivost, přesvědčení, příklad ostatním atd.), které usnadní tvorbu odbytových vazeb, družstev atd. Ř Propagace a reklama: logo "BIO -- produkt ekologického zemědělství" není veřejnosti dostatečně známé, šíření odpovídajícího životního stylu, obaly, vzhled a úroveň samotných obchodů a produktů ne vždy napomáhají propagaci, veřejnosti nejsou dostatečně známé výhody EZ, nedostatečná osvěta dokonce i uvnitř EZ, nedostatečná spolupráce s resortem zdravotnictví, není dostatečně chápáno pojetí kvality v EZ atd.. Ř Výzkum, vzdělávání a poradenství jsou v ČR v současné době ve svých počátcích, a proto je nedostatečná znalost situace a především příčin některých jevů. Např. je nedostatečná znalost rozsahu/potenciálu trhu jednotlivých komodit, není dostatek odborných lektorů, není vytvořena síť vzorových/výzkumných farem, nedostatečný systém vzdělávání zemědělců a kontrolorů, je nezbytné zdokonalit metodiky pro pěstování rostlin a chov zvířat, neexistují metodiky např. v oblasti výživy a krmení zvířat v EZ a v oblasti alternativní léčby zvířat, nejsou odzkoušené vhodné odrůdy a plemena, jejich regionální vhodnost atd.. Výše uvedené faktory jsou také příčinou nedostatečného působení na mládež, jako budoucího spotřebitele. Ř Zpracování a odbyt čeká značný rozvoj a v případě některých komodit (maso mléko atd.) jsou teprve na začátku svého vývoje. Produkce je roztříštěná a tento fakt není vyvážen odbytovými organizacemi (nízký stupeň organizace trhu), nové zpracovatelské organizace nejsou stabilní, nejsou dostupné výsledky průzkumu trhu a není dostatečně propracován a zvládnut marketing. Vývoj nových výrobků se vyskytuje jen zřídka, stejně jako alternativních způsobů prodeje (např. "ze dvora"). Pro zpracování některých produktů přímo na farmě existují objektivní překážky (podmínky pro porážení a bourání zvířat na farmě atd.). Ř Vztah k životnímu prostředí není dostatečně vyzdvižen v komunikaci se spotřebiteli a dostatečně posilován při školení zemědělců. Ekologické zemědělství má značné možnosti zvýšit svůj kladní vliv na životní prostředí a živou přírodu. Ř Důvěra spotřebitele v ekologické produkty a celý systém ekologického zemědělství není cíleně budována, a proto může být lehce otřesena v případě ojedinělých selhání systému. Je velký prostor pro zvyšování jakosti surovin v EZ, cílenější zveřejňování výsledků kontroly a pro zpřísnění postihů při úmyslném porušení pravidel (zde je nezbytná lepší spolupráce při monitoringu hygienické jakosti produktů EZ). Ř Ekonomická životaschopnost a schopnost zemědělců podnikat jsou pro EZ, jako rostoucí odvětví zemědělství, klíčové. Řada farem nedostatečně zvládá přípravu podnikatelských záměrů, farmáři nejsou schopni zajistit financování projektů a účinně se tak ucházet o podpory ze strukturálních fondů i ze státního rozpočtu. Zjednodušeně řešeno, o řadě farmářů nelze říci, že jsou příkladnými podnikateli. Ř Podpora politických nástrojů byla ve střednědobé minulosti nestabilní a není dosud cíleně zaměřena na některá slabá místa rozvoje ekologického zemědělství. Ř Zásady zajišťování pohody zvířat nejsou dodržovány v míře, jaká by byla očekávaná v systému ekologického zemědělství. Ř Spolupráci s mnohými důležitými organizacemi a státní správou na celostátní i regionální úrovni je nezbytné zlepšit (krajské úřady a místní správa, výzkumné ústavy, university). 3 Příležitosti Příležitosti reprezentují "vnější" faktory sektoru ekologického zemědělství, jichž je potřebné využít pro podporu rozvoje EZ Ř Aplikace zahraničních zkušeností. Ř Obhajoba Akčního plánu před Evropskou komisí. Ř Důvěra spotřebitele a rostoucí vnímání hodnot ekologických produktů spotřebiteli v ČR a EU zemích (vývoj spotřebního koše). Ř Spolupráce s médii. Ř Regionální speciality (místní/regionální tradiční znalosti nebo inovace a tvorba nových produktů). Ř Stabilita politiky (ČR i EU). Ř Podpora veřejnosti. Ř Nové možnosti v získání finančních podpor EZ. Ř Využití konvenčních struktur, zejména již vybudovaného trhu a obchodní sítě. Ř Vstup do EU -- otevření trhu, využití nových podpůrných programů. Ř Zavedení BIO komodit, vybudování BIO obchodů. 4. Hrozby (rizika) Hrozby reprezentují "vnější" faktory, které ohrožují rozvoj sektoru ekologického zemědělství a jimž je potřebné čelit. Ř Bioskandály. Ř Nízká dostupnost úvěrů na běžném finančním trhu. Ř Změna půdní držby ve vztahu k pozemkovým úpravám. Ř Nízká koupěschopnost obyvatelstva. Ř WTO (odstranění podpor, změny politiky atd.). Ř Nízká stabilita ekonomického prostředí, nestabilita trhu Ř Případné zavádění GMO v Evropě i ve světě. Ř Přetrvávající resortismus. Ř Negativní přírodní a klimatické jevy. Ř Stále nízké ekologické vědomí populace.