Koplíková_Krčmová_Kšicová_úkol _2

   

   

   Výzkumná otázka: Jak ovlivňuje vzdělání ekologickou uvědomělost?

                         

   Odvozené otázky:

   - Do jaké míry může dosažené školní vzdělání ovlivnit ekologické počínání

                 jedince v každodenním životě?

              - Shodují se představy o ekologicky šetrném chování  u lidí s různým stupněm

                dosaženého vzdělání?

   

   OK.

   

   Ze sociologických výzkumů vyplývá, že mezi ukazatele, které souvisejí se vztahem člověka
   k životnímu prostředí musíme zařadit především tyto: věk, vzdělání, pohlaví, politické
   přesvědčení, náboženské přesvědčení a místo bydliště, přičemž nejdůležitější je právě věk a
   vzdělání.^5

   

   Ekologická výchova je charakterizována jako veškeré výchovné a vzdělávací úsilí, jehož cílem
   je především: zvyšovat spoluzodpovědnost lidí za současný i budoucí stav přírody a
   společnosti, vstřícnost k řešení problémů péče o přírodu, utváření ekologicky příznivé
   hodnotové orientace (důraz na dobrovolnou střídmost, na nekonzumní, duchovní kvality
   života).^4

   

   Ekologické vzdělávání se stává součástí všeobecného vzdělávání, a to ve smyslu vertikální i
   horizontální návaznosti. Návaznost na předcházející stupeň školy zajišťuje postupnou syntézu
   získávaných informací, jejich vhodné doplňování, prohlubování a rozšiřování podle celkových
   možností daného stupně a typu školy. Dále se berou v úvahu mezipředmětové vztahy i vztahy
   školního a mimoškolního vlivu. Realizace mezipředmětových vztahů je ve školní praxi značně
   obtížná, protože strukturace učiva v jednotlivých předmětech má svou vlastní logiku a velmi
   často jsou možnosti mezipředmětových vazeb časově příliš vzdáleny -- nejen v rámci jednotlivých
   ročníků,

   ale i do různých ročníků.^3

   Mezi nejznámější organizace zabývající se problematikou životního prostředí: Český svaz
   ochránců přírody, Hnutí Duha, Klub Ekolycea, Nadace ekologické výchovy Eva, ...

   

   V rámci vysokoškolských pracovišť se o koordinační činnost stará Centrum pro otázky životního
   prostředí. Buduje se informační základna pro spolupráci a pěstování odborných kontaktů.
   Probíhá výzkum a další rozvoj mezioborové oblasti. Právě interdisciplinarita je velmi
   důležitým a vyžadovaným prvkem v rámci modernizace celé vzdělávací soustavy. Otázkou ovšem
   zůstává, jak vazby mezi klasickými předměty prohlubovat, aniž by se podkopala stavba  poznání.
   Není možné studenty zahltit informacemi, aniž by jim spolu s nimi byly předány systematické
   nástroje poznání.^1

   

   Pavol Frič rozděluje lidi podle jejich vztahu k problému životního prostředí na čtyři typy^2:
   - "ekologický radikál"

             - "vyhraněný tradicionalista" -- tuto skupinu tvoří převážně lidé se základním

                vzděláním, charakteristickým znakem je nesouhlas s cíli ekologických hnutí

             - "ekologický ignorant"

             - "vlažný tradicionalista" --většinu tvoří středoškoláci a vysokoškoláci, s cíli

                ekologických hnutí sympatizují

   

   Většina knih s ekologickou tématikou pojednává o životním prostředí a o jeho znečišťování
   pouze ve velkém měřítku (průmysl, zemědělství,...) a nezabývá se působením jednotlivce
   (domácností) na přírodu. Také je často poukazováno na příčiny zhoršujícího se stavu životního
   prostředí, nikoli už na způsoby, kterými bychom tomu mohli předejít (v rámci domácností).

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   

   ^Názvy knih, časopisů by měly být psané kurzívou.

   

   Literatura:

   ^1 Dlouhá, Jana. 2002. "Fórum vysokoškolských učitelů." Sborník z projektu K udržitelnému

     rozvoji České republiky: Vytváření podmínek. Svazek IV: Vzdělání, informace, indikátory.

     2002. Praha: Centrum Univerzity Karlovy pro otázky životního prostředí.

   ^2 Frič, Pavol. 1996. "Postoje obyvatel ČR a SR k problému životního prostředí." Sociologický

     časopis, 32, č. 3: 353 -- 360.

   ^3 Kvasničková, Danuše. 2000. Klub ekologického vzdělávání Praha. " Sborník z projektu

     K udržitelnému rozvoji České republiky: Vytváření podmínek. Svazek IV: Vzdělání,

     informace, indikátory. 2002. Praha: Centrum Univerzity Karlovy pro otázky životního

     prostředí.

   ^4 Máchal, Aleš. 2000. Průvodce praktickou ekologickou výchovou. Brno: Rezekvítek Brno

     ve spolupráci s Lipkou -- Domem ekologické výchovy Brno.

   ^5 Řeháková, Blanka. 2001. "Determinanty vztahu k ochraně životního prostředí."

     Sociologický časopis, 37, č. 4: 479 -- 498.

   

   Dále použity:

   Statistická ročenka životního prostředí České republiky 2003. Praha: MŽP ČR.

   

   Internetové zdroje:

   www.hraozemi.cz

   www.zelenazivotu.com