Terénní poznámky   (Gabriela Brabcová/učo 14671, 14671@mail.muni.cz)

   

   Komunikačního partnera jsem vyhledala skrze svého známého. Jemu jsem položila otázku, zda by
   nevěděl o člověku vhodném pro náš projekt z důvodu mé předtuchy možnosti úspěchu.

   Schůzka byla smluvena velmi rychle. Můj známý nejdříve kontaktoval potencionálního
   komunikačního partnera, sdělil mu informaci o mém záměru (přesně podle mých instrukcí) a
   ověřil souhlas s účastí na projektu. Ještě týž den jsme se setkali před jeho domem, byla jsem
   představena a poté jsme vyhledali nedaleké klubové zařízení poklidného ražení, abychom nebyli
   rušeni. Zpočátku se zdálo, že nevím, jak začít. Objednali jsme si nápoje, aby se rozproudila
   atmosféra vhodná pro následující rozhovor a zanedlouho jsem spustila nahrávání. Ještě před tím
   jsem ověřila, zda dotazovanému tato skutečnost nevadí, což potvrdil.

   

   Mému informátorovi je okolo padesáti let, je ženatý a má dva dospělé syny. Ti oba ještě žijí
   společně s rodiči, starší z nich právě odmaturoval. Informátor i jeho manželka pobírají
   sociální dávky. Na příčiny manželčiny nezaměstnanosti jsem se netázala. Můj informátor
   považuje za hlavní příčinu své nezaměstnanosti svoji částečnou invaliditu, věk, nedokončené
   vzdělání a barvu pleti. Jeho matka byla Romka. Dotazovaný se ukázal býti mnohomluvný, dobře se
   vyjadřující a používající inteligentní výrazy.  Svoji účast na mé práci pojal způsobem, jako
   by jeho slova měla být publikována. Setkání s tímto člověkem bylo natolik zajímavé a
   inspirující, že moje původní obavy z příliš krátkého rozhovoru se změnily naopak v obavy
   z příliš dlouhého rozhovoru. Místo jedné kazety byly nahrány dvě. Předložila jsem však pouze
   tu první, jelikož informace na druhé kazetě v druhé polovině již zabíhaly i do jiných
   záležitostí, jež se netýkaly konkrétního tématu. Po podrobné analýze mého rozhovoru mohu
   poskytnout i kazetu druhou. Podstatné informace jsou však na té první. Nicméně na oné druhé
   kazetě se informátor zpočátku vyjadřuje o určitém schématu, Marxovi, strojích, lidech a jejich
   chybách. Nevím, zda někdy četl sociologické knihy, ale zdá se, že má opravdu široký rozhled,
   přestože z důvodu jeho životní situace a nezaměstnanosti by k němu majoritní pracující
   populace mohla přistupovat s předsudky vůči jeho schopnostem a inteligenci.

   Můj informátor se zabývá meditací, léčitelstvím, hovoří o svých schopnostech, které jej podle
   něj provází od narození. V průběhu nahrávání druhé kazety, poté co mi předpověděl můj
   zdravotní stav, popsal mé vlastnosti a poskytl mi rady, začala jsem být silně ovlivněna jeho
   slovy; začala jsem věřit a důvěřovat a považovat jej za poloboha. Můj obvyklý nadhled se mi
   však nakonec uchovat podařilo a zkusila jsem na něj pohlížet opět bez ohledu na jeho vyjádření
   vůči mé osobě. Sledovala jsem jeho tok řeči, návaznosti v myšlenkách, gesta a úsměvy. Najednou
   jsem v něm viděla nezaměstnaného člověka, který chce živit svou rodinu.

   Ovšem jasné východisko vyplývající z jeho sebeprezentace neexistuje. Karty opět míchá
   vyprávění o tom, že nic nepotřebuje, že k obědu mu stačí jablko, k večeři mrkev a že chce
   hlavně pomáhat lidem.

   Dalším bodem postupu bude má individuální podrobná analýza celého rozhovoru a získaných
   informací. Myslím si, že proces získávání výsledků analýzy bude nesmírně zajímavý a
   obohacující.