Zpracovala: Jana Plachá

                                                                                       Učo: 65392

                                                                     Kurz: Kvalitativní interview

                                                                                       2005-05-30



                                          terénní poznámky

   

   

   Tazatelka žije v místě bydliště komunikační partnerky (dále jen Marie) a povrchně se znají,
   proto jí nabídla možnost spolupráce na tomto výzkumu a Marie souhlasila.

   Rozhovor byl domluven na pozdní odpoledne (17:00 hodin) u Marie doma. S Marií se znám, byť
   povrchně, již delší dobu. Díky tomu mi důvěřovala. Nejprve jsme si společně vypily kávu, což
   navodilo příjemnou neformální atmosféru. Marie mi nabídla tykání (ovšem vzhledem k tomu, že
   jsem byla zvyklá jí vykat, stalo se mi několikrát během rozhovoru, že jsem jí vykala). V domě
   byly přítomny i děti Marie, ale nebyly přímo přítomny při rozhovoru, jen dcera jednou vešla do
   kuchyně, kde jsme seděly.

   Nejdřív se mě Marie ptala, na co se jí budu v rozhovoru ptát. Stručně jsem jí vysvětlila, že
   si budeme povídat o tom, jak se jí jako matce samoživitelce žije, s jakými se potýká problémy,
   apod. Poté se Marie ptala k čemu tento rozhovor bude sloužit. Vysvětlila jsem proto Marii
   význam a cíl výzkumu.

   Marie si se mnou spontánně začala povídat. Ptala se mě na moje studium -- jak mě to baví, kdy
   budu končit, apod. Dále jsme si povídaly o dětech, o dění v Žarošicích, o tom, co budeme dělat
   o víkendu, o partnerském životě, apod.

   Nechtěla jsem na Marii s nahrávaným rozhovorem spěchat. Hodně se rozpovídala a já jsem ji
   nechtěla přerušovat. Asi po hodině neformálního rozhovoru Marie řekla ať "uděláme ten
   rozhovor, abysme si pak mohly normálně pokecat". Samotný rozhovor trval asi 20 minut. Marie
   během nahrávání mluvila formálněji a stručněji, ale nebyla u ní znát nervozita či nejistota.
   Nebála se odpovídat konkrétněji. Pouze se nechtěla bavit o jejím ex-manželovi a soužití s ním,
   na což mě upozornila již před samotným rozhovorem. Proto jsou její odpovědi na otázky, které
   se nějakým způsobem dotýkaly soužití s manželem, stručné a obecné. Marie na závěr rozhovoru
   shrnula svůj pohled na životní situaci matek samoživitelek.

   Po vypnutí diktafonu jsme si ještě asi hodinu povídaly. Marie se vracela jednak k tématům, o
   kterých jsme hovořily před nahrávaným rozhovorem, a také k tématům z nahrávaného rozhovoru.
   Poznámky z tohoto následného rozhovoru týkající se předmětu výzkumu jsou umístěny za přepisem
   rozhovoru.

   Výhodou pro vedení rozhovoru bylo, že se s Marií znám, byť jen povrchně, čímž byla zajištěna
   její důvěra a určitá neformálnost rozhovoru. Na druhou stranu mezi námi není natolik blízký
   vztah, aby Marie měla pocit, že mi některé věci nemusí říkat, protože je vím, nebo aby měla
   obavy říkat mi určité věci jako kamarádce. Nicméně jsem si vědoma možného vlivu toho, že
   bydlíme ve stejné vesnici a Marii znám.