Některé etické aspekty terénního výzkumu uživatelů nelegálních
drog
Michal Miovský, Lenka Miovská, Hana Gajdošíková

Abstrakt:
Some ethical aspects of field research on illicit drug users
The 1990s saw a significant increase in the application of
qualitative methods and approaches in addictology research in
the Czech Republic. This trend is particularly apparent in the
area of field research concerning illicit drug users. The body
of studies conducted has gradually led to a need to review the
ethical norms and principles covering this domain. Apart from
the common ethical issues there also emerge problems related
to the legal status of certain addictive substances. These
ethical problems have their consequences both for the
researchers and the other research participants (e.g. legal
responsibility, providing security, etc.). The authors seek to
reflect on their practical experience in dealing with various
ethical issues associated with the implementation of field
research concerning illicit drug users and, in addition, to
open discussion on selected ethical dilemmas related to the
future development of this area of research.


1.
Kvalitativní přístup a metody tvoří neoddělitelnou součást
moderního adiktologického výzkumu (Miovský 2003a).[1] Nejinak
je tomu v České republice, která díky rychlému vývoji této
oblasti v průběhu 90. let minulého století zaujala dobré
postavení mezi novými členskými zeměmi EU (Miovský 2003b) a v
objemu výzkumné činnosti předstihla také mnohé původní členské
země. Bez kvalitativních metod se dnes prakticky není možné
obejít, např. při výzkumu charakteru a vývoje drogové scény
(Miovský 2004), a to ani z lokální, ani z mezinárodní
perspektivy. Bohužel jeden z velmi slibných projektů
Evropského monitorovacího centra pro drogy a drogové
závislosti Qualitative European drug research (QED) nesplnil
očekávání - jeho cíl síťovat výzkumné kapacity a realizovat
různé typy společných projektů zůstal naplňován spíše ve
formální rovině. Jednou z překážek dalšího vývoje je
přetrvávající rezervovanost potenciálních donátorů vůči
kvalitativním metodám jako takovým. Přesto i zde existují
výjimky, třeba rozsáhlé nadnárodní projekty, jejichž součástí
nebo dokonce hlavní částí jsou výzkumy využívající
kvalitativní metody. Počátky rozvoje terénního výzkumu s
uživateli drog v naší zemi sahají přibližně do poloviny 90.
let minulého století. První studií, využívající metodiku Rapid
Assessment and Response (RAR), byla studie popisující
psychosociální charakteristiky dlouhodobých uživatelů drog v
ČR (Tyrlík et al. 1996a, 1996b). Ta navázala na zkušenosti z
předchozí studie z let 1994 - 1995 (Tyrlík 1995). Metodika
RAR, rozvíjená za podpory Světové zdravotnické organizace
(WHO), je dnes v oblasti terénního výzkumu uživatelů drog
celosvětově velmi rozšířeným a populárním výzkumným nástrojem
(Miovský 2002). Většího domácího ohlasu se u nás dočkala
terénní studie z roku 1999 (Minařík & Bém 1999), a to zřejmě
především díky postupně se zvětšující medializaci celé
oblasti. Z metodologického i publikačního hlediska lze za
důležitou označit realizaci v pořadí třetí studie využívající
metodiku RAR (Miovský et al. 2001a, 2001b), která byla
součástí extenzívní výzkumné studie PAD: Analýza dopadů nové
drogové legislativy v České republice (Zábranský et al. 2001),
z níž jsme pro tento text nejčastěji vybírali příklady.
2.
Dalšími zajímavými terénními studiemi byly projekty
realizované v letech 2000-2002, které se věnovaly rekonstrukci
drogových kariér uživatelů drog. První se zaměřila na drogovou
kariéru dvaapadesáti heroinových uživatelů v Praze (Zuda
2000). Druhá, již citovaná studie (Miovský 2000a), se
prostřednictvím rekonstrukce life story devětačtyřiceti
uživatelů drog zaměřila na identifikaci faktorů zvyšujících
vulnerabilitu mladých lidí vůči užívání návykových látek. Pro
další rozvoj terénních výzkumů mezi uživateli nelegálních drog
se stal důležitým výzkumný projekt CANLONG, zaměřený na
uživatele konopných drog, který realizuje Katedra psychologie
FF UP Olomouc a Psychologický ústav AV ČR, a výzkumný projekt
v oblasti hodnocení účinnosti primárně preventivních programů,
který kombinuje klasický experiment s kvalitativními metodami.
Ten realizuje o.s. Prev-centrum (Praha) ve spolupráci s
Psychologickým ústavem AV ČR. Význam obou těchto projektů
spočívá ve vytvoření pevnější personální kapacity pro
provádění terénních výzkumů, díky příchodu nových zájemců se
na jednotlivých zapojených pracovištích začaly vytvářet malé
výzkumné týmy. První výsledky práce této generace mladých
výzkumníků se začínají objevovat také v odborných periodicích
(Gabrhelík 2004; Charvát 2004; Vacek 2004). Vyvrcholením
celého tohoto procesu je pak v současnosti vznikající nové
pracoviště a nový vědní obor adiktologie na 1. Lékařské
fakultě UK Praha, jehož jedním z dlouhodobých úkolů bude také
rozvíjet tradice terénního výzkumu mezi uživateli návykových
látek.
3.
Smyslem tohoto textu je otevřít vybraná etická úskalí spojená
s realizací terénního výzkumu mezi uživateli nelegálních
návykových látek a na několika příkladech ukázat způsob řešení
některých etických dilemat. Vycházíme přitom především z
citovaných výzkumných studií a literatury věnující se
terénnímu výzkumu uživatelů drog.
Krátká reflexe obecných etických zásad terénního výzkumu mezi
uživateli nelegálních drog
4.
Terénní výzkum uživatelů a užívání nelegálních drog je v praxi
velmi úzce spjatý s existencí terénních programů pro tuto
cílovou skupinu. Možnosti a limity terénního výzkumu tak jsou
v podstatě přímo ovlivňovány právě charakterem těchto programů
(Korf et al. 1999). Zvláštní skupinu pak v tomto kontextu
tvoří rizikové skupiny těch uživatelů, kteří si aplikují drogy
injekčně a jejichž chování je spojeno s dalšími výrazně
rizikovými faktory (sexuálně rizikové jednání atd.), a to
především z hlediska rizik šíření infekčních onemocnění atd.
(Rhodes et al. 2001). Praktické ukázky nejrůznějších terénních
výzkumů, realizovaných v posledních deseti letech v různých
zemích EU, včetně ukázek řešení etických problémů, přinesla
poměrně zdařilá sumarizující publikace EMCDDA (Greenwood,
Robertson 2000).
5.
Pro výzkum v oblasti lékařských věd, ve kterém jsou předmětem
výzkumu lidé, existují jasné etické principy (World Medical
Association 1964). V sociálním výzkumu etické principy
existují, ale situace zde je méně jasná, zejména co se týče
různého výkladu a chápání hranic některých citlivých etických
témat. Ochrana osobních údajů a záruka důvěrnosti je popsána v
Úmluvě Rady Evropy (Council of Europe 1981) a v materiálu
Evropské unie z roku 1995 (European Union 1995). Etickými
principy se také zabývá Světová zdravotnická organizace, jedná
se o Ottawa charter for health promotion (1986), jež vychází z
materiálu Universal declaration of human rights (UN 1948),
European convention of human rights (Council of Europe 1959) a
Social charter of the Council of Europe (Council of Europe
1961). V těchto materiálech se hovoří zejména o lidských
právech, svobodě a ochraně zdraví jedince i veřejného zdraví.
6.
Na terénní výzkum s uživateli návykových látek se samozřejmě
vztahují obecná etická pravidla, vztahovaná k jakémukoli
psychologickému výzkumu (Miovský 2004). Nejobecnější z těchto
pravidel pak jednoduše shrnuje Hartnoll (2003: 84), dle
kterého pro jakoukoli výzkumnou činnost platí, že při ní musí
být vždy zajištěna dostatečná ochrana práv všech účastníků.
Výzkumníci by měli dbát na dodržování obecných základních
etických zásad, jako je např. úcta k lidem (patří sem respekt
k možnosti sebeurčení a ochrany proti zneužití u závislých
nebo bezbranných osob), snaha konat dobro (maximalizace
možného přínosu a minimalizace možné újmy) nebo nekonat zlo
("neškodit, nepoškozovat"). Při výzkumu však samozřejmě nelze
dopředu ošetřit všechny situace, které mohou nastat. V mnohých
situacích, a pro terénní výzkum s uživateli drog to platí
speciálně, musí být výzkumník schopen řešit nenadálé potíže
"za pochodu" a spoléhat se přitom na svoji empatii a zdravý
úsudek. Musí být schopen dostatečně citlivě vnímat
individuální normy osob, které se výzkumu účastní, a posuzovat
míru toho, co je a co není vhodné a dobré.
7.
Jedním z podstatných a důležitých aspektů je důvěryhodnost
výzkumníka. Je velmi důležité, jakou důvěru, respekt a od nich
se odvíjející celkovou kvalitu kontaktu si výzkumník u
účastníků získá. Nejde přitom "pouze" např. o zvýšení motivace
k účasti na výzkumu, jde přitom také o motivaci účastníků
poskytovat skutečně validní a přesné informace. Např.
podezření, že výzkumník poskytuje informace policii může
znamenat (v lepším případě), že získá jen zcela povrchní a
nepoužitelné informace. V horším případě takové podezření
zvyšuje třeba i riziko fyzického napadení. Snadno se tedy
stane, že dva různí výzkumníci mohou i při využití stejného
výzkumného nástroje dosáhnout rozdílné kvality výsledků.
Přitom to, co je v terénu navzájem odlišuje, může být "jen"
jejich chování a způsob komunikace s účastníky výzkumu.
8.
Podceňovaným tématem je střet zájmů, ke kterému při terénním
výzkumu může snadno dojít. Ve výzkumu bývá např. v některých
oblastech využíváno také práce zaměstnanců terénních programů.
Toho se využívá zejména tehdy, když jsou některé skupiny
uživatelů drog natolik uzavřené, že není v časových a
personálních možnostech výzkumného týmu postupně budovat
natolik přijatelný a otevřený vztah, aby byla získaná data
skutečně použitelná. V tom případě se využívá již existujících
vazeb mezi pracovníky terénních programů a jejich klienty
(Miovský et al. 2001a). Tito pracovníci se tím však dostávají
do situace, kdy jsou v roli např. poradce nebo terapeuta
nízkoprahových programů (programy minimalizující rizika a
škody způsobené užíváním drog) a současně provádějí výzkum. Je
velmi důležité, aby tito pracovníci měli ve své roli jasno, a
je důležité, aby v tom měli jasno také účastníci výzkumu.
Snadno se stane, že je výzkumník žádán o radu či informaci
týkající se léčby apod. Nebo vznikne opačná situace, kdy se
výzkumník domnívá, že by takovou radu či informaci měl
poskytnout. To je samo o sobě v pořádku. Je eticky správné
poskytnout potřebnou informaci, disponujeme-li jí, či pomoci,
máme-li v dané situaci tu možnost.[2] Je to nejen naše lidská
povinnost, ale je to také v souladu s principy akčního a
kritického výzkumu, v jehož rámci často podobné terénní
výzkumy probíhají (Stringer 1999). Důležitá je dostatečná
reflexe celé situace a stálé vědomí role, v jaké jsme do
interakce vstoupili, tj. dodržovat dohodnutá základní pravidla
kontaktu. Znamená to být si vědomi existujících hranic
případné intervence (překračující rámec výzkumné situace). Je
kupříkladu v pořádku, jsme-li vybaveni potřebnými znalostmi a
dovednostmi, poskytnout při terénním výzkumu v případě
nutnosti krizovou či krátkou poradenskou intervenci. Není ale
v pořádku, pokud v průběhu výzkumného kontaktu dojde k proměně
v terapeutické sezení. Máme-li takovouto ambici, je nutné ji v
průběhu výzkumu nenechat nereflektovaně ovlivňovat interakci a
dát jí prostor tam, kde je to v rámci metod kontroly validity
(Čermák, Štěpaníková 1997) možné a vhodné. Musíme mít jasno ve
vymezení rámce pro situace, v nichž můžeme být v průběhu
výzkumu žádáni o radu či jinou formu pomoci.
9.
Dalším důležitým pravidlem je tzv. empatická neutralita. Ta
znamená, že výzkumník vůči účastníkům výzkumu projevuje zájem,
účast a porozumění, ale k zjištěným skutečnostem je neutrální
(Patton 1990). Přijímá a zaznamenává údaje, je ale opatrný při
jakémkoli jejich hodnocení a pokud možno se mu v průběhu
získávání dat vyhýbá. Kritériem adekvátnosti v konkrétní
situaci je schopnost chovat se empaticky a v rovnováze s tím
se snažit získávat validní výzkumná data.
10.
Ferjenčík (2000) zkráceně cituje Etické principy při výzkumech
s lidmi, jež přijala Americká psychologická asociace (APA) v
roce 1982. Autor z nich vybírá čtyři základní okruhy problémů:
respekt a ohled vůči účastníkům výzkumu, právo na informace,
právo na soukromí a ochranu informací o účastnících výzkumu a
právo odstoupit od výzkumu. Tyto čtyři okruhy jsou však pro
praktické zvládnutí etických pravidel při provádění terénního
výzkumu nedostatečné. Neošetřují některé základní situace,
které v průběhu takovýchto výzkumů nastávají. V dalším textu
se tak budeme vracet k naší, již citované, práci (Miovský v
tisku), kde jsme provedli průnik požadavků na výzkum v oblasti
psychoterapie (EAP 2000) s citovanou zkrácenou verzí požadavků
Americké psychologické asociace dle Ferjenčíka (2000) a
etickými zásadami pro aplikaci kvalitativního přístupu
(Denzin, Lincoln 1998).
11.
Pro lepší názornost jsme etické zásady rozdělili do dvou
skupin podle toho, zda se vztahují k výzkumníkovi samotnému,
nebo k ostatním účastníkům výzkumu.
Etická pravidla chránící účastníky terénního výzkumu
Souhlas s účastí ve výzkumu
12.
Obecné pravidlo, že výzkum smí být proveden pouze s osobami,
které k účasti na něm udělily tzv. informovaný souhlas, není
možné jakkoli obcházet. Z tohoto souhlasu musí být patrné, že
účastník výzkumu přiměřeně rozumí povaze a důsledkům použitého
výzkumného modelu a zároveň si je vědom rizik, výhod i
nevýhod, které z účasti ve výzkumu plynou. Účast na výzkumu je
přísně dobrovolná. Účastník výzkumu má právo kdykoli od
výzkumu odstoupit (tj. přerušit či ukončit svoji účast).
Nikoho nelze k účasti na výzkumu nutit či na něj vyvíjet
nepřiměřený nátlak. Je-li pro potřeby výzkumné situace nutné,
aby na začátku osoby neznaly přesný účel výzkumu (tj. neměly k
dispozici všechny informace potřebné k získání informovaného
souhlasu), je nezbytné, aby bylo dodatečně zaručeno vše
potřebné k ochraně, prospěchu a důstojnosti účastníků výzkumu.
13.
Získání takového souhlasu není při terénních výzkumech vždy
snadné. Těžcí uživatelé drog žijící již delší čas na ulici
obvykle mívají velký odpor k jakékoli formě formalismu a
institucionalismu. Získat od nich informovaný souhlas v
písemné podobě (která je de facto písemným kontraktem, v němž
účastník výzkumu potvrzuje svým podpisem, že byl o okolnostech
výzkumu řádně informován a souhlasí se svojí účastí) může být
nepřekonatelný problém. Při rozsáhlém terénním výzkumu
(Miovský et al. 2001a) jsme se zejména u starších uživatelů
setkali s kategorickým odmítnutím udělit písemný souhlas,
uživatelé prezentovali postoj, že jsou ochotni s výzkumníkem
hovořit, odpovídat na jeho otázky, ale pokud bude trvat na
podepsání souhlasu, tak kontakt ukončí. Ani při pokusech
vysvětlit důvody k písemnému souhlasu se tento postoj nedařilo
ovlivnit. Proto jsme při provádění interview či ohniskových
skupin přistoupili k tomu, že jsme informovaný souhlas
získávali ústní formou. Podmínkou však v takovém případě je,
aby tento souhlas byl nedílnou součástí audio či video záznamu
a byl tedy dostatečně zdokumentován. Uživatelé jsou dle našich
zkušeností na tuto dohodu obvykle ochotni přistoupit a někdy
až překvapivě bez dalších problémů souhlasí s pořízením
audiozáznamu z celého interview. Další pravidla, jako např.
možnost vzít souhlas zpět atd., se pak od písemně uděleného
souhlasu neliší.
14.
Je-li výzkum prováděn s dětmi či účastníky, kteří mají takové
postižení, jež může způsobit omezení schopnosti pochopit
(případně také dorozumět se), je třeba výzkumnou situaci
ošetřit dalšími adekvátními ochrannými postupy, aby byla v
souladu se zákonem (např. souhlas zákonného zástupce atd.). To
však např. při výzkumu dětí a mladistvých z řad uživatelů drog
žijících na ulici představuje těžko řešitelné dilema. Zákonný
zástupce je nedosažitelný (často jsme bez možnosti zjistit
totožnost osob) a současně ze strany těchto účastníků často
narážíme na výrazně sníženou schopnost posoudit dopady účasti
ve výzkumu. Někdy jsme se v citované studii (Miovský et al.
2001a) ocitali v situaci, kdy jsme se byli nuceni (bez
možnosti ověření) spolehnout na údaj o věku, který nám
účastník sdělil, přestože jeho vzezření příliš velkou jistotu
o pravdivosti údaje nedávalo. Na drogové scéně v největších
městech (Praha, Brno, Ostrava) se někdy objevují uživatelé i
ve věku patnácti let (nebo méně). Výzkumníkům však v terénu v
těchto situacích i přes pochybnosti nezbývá, nežli se na
získané údaje spolehnout (pokud není možné údaj validizovat
např. prostřednictvím terénního pracovníka, který daného
uživatele zná). Jisté řešení zde při kontrole validity
nabízejí velmi důsledně uplatňované metody externího auditu v
samotném průběhu výzkumu a týmové posouzení každého
jednotlivého případu např. metodou "obhajoby-obžaloby"
(Čermák, Štěpaníková 1998). Nicméně je třeba připustit, že
tato práce se nachází na hraně dodržení etických zásad a
vyžaduje velmi citlivý a v samotném průběhu výzkumu důsledně
kontrolovaný postup každého člena týmu.
Možnost nezbytného omezení informovaného souhlasu
15.
Vyžaduje-li zdárné a účelné provedení terénního výzkumu
nezbytně utajení či klam, je bezpodmínečně nutné, aby
výzkumník zajistil podmínky pro takovouto výzkumnou situaci,
za kterou nese zvláštní odpovědnost. Je jeho povinností zvážit
(případně nechat nezávisle posoudit), zda použitý postup a
metody jsou ospravedlnitelné předpokládanými vědeckými,
výchovnými či jinak vyplývajícími hodnotami. Dále je povinen
předem zvážit, zda podobného či stejného výsledku nelze
dosáhnout jinými postupy či metodami, které nevyžadují utajení
nebo klam. Je povinen zajistit, aby po ukončení výzkumné
intervence (resp. co nejdříve, jak je to možné) bylo všem
účastníkům výzkumu podáno dodatečné vysvětlení, a musí být
adekvátně připraven řešit situace, které mohou v průběhu a na
konci takového výzkumu nastat (např. striktní odmítnutí
některého účastníka výzkumu použít od něj získaná data atd.).
Obecně bývá doporučováno (EAP 2000) výzkumné postupy a metody
vyžadující utajení či klam nepoužívat, resp. používat pouze v
nejnutnějších případech, kdy není alternativních možností pro
získání potřebných dat.
16.
Potřeba utajení či klamu může v případě terénního výzkumu
znamenat zvýšené riziko pro vzájemnou důvěru, a tedy ohrožení
kontaktu. Znamená to, že může nastat situace, že účastník
výzkumu nebude schopen přijmout naše dodatečné vysvětlení
skutečného smyslu a účelu výzkumu a dojde ke ztrátě kontaktu s
ním. V důsledku toho u něj může dojít ke zvýšení zdravotních a
sociálních rizik (opětovný návrat k rizikovějšímu způsobu
užívání drog, neochota kontaktovat se s terénními pracovníky
atd.). Pokud máme pochybnost o tom, že daný účastník takovouto
situaci zvládne, je naší povinností jej do výzkumu nezařadit i
za cenu toho, že se může jednat o klíčového informanta.
Výzkumník musí zvážit situaci a stav účastníků výzkumu (v
každém jednotlivém případě) a provést zhodnocení, na jehož
základě určí, zda jeho výzkumným působením nedojde k
neadekvátnímu zvýšení rizika pro tyto účastníky.
Ochrana soukromí a osobních údajů účastníků výzkumu
17.
Výzkum musí být proveden v souladu s platným zákonem o ochraně
osobních údajů. Účastníci výzkumu musí být před zahájením
práce jasně informováni o tom, kdo a za jakým účelem bude mít
přístup k získaným informacím. Výzkumník by se však současně
měl zavázat pouze k tomu, co je reálně schopen splnit, a
zbytečně neslibovat taková opatření, která jdou nad rámec
povinností vyplývajících z příslušného zákona nebo která není
schopen splnit či jinak zajistit jejich dodržení. Je třeba
zajistit, aby k datům neměly přístup neoprávněné osoby, aby
data byla využita pouze k účelu, k jakému byla získána
(podřízeno definovaným cílům výzkumu). Při jakékoli formě
prezentace (písemné, ústní, elektronické či jiné) musí být
zaručena ochrana soukromí a osobních údajů účastníků výzkumu.
Ochrana soukromí a osobních údajů účastníků výzkumu musí být
zaručena tak, aby nemohlo v důsledku nedodržení etických zásad
dojít k jejich újmě. Stejně tak je důležité, aby byla v
průběhu výzkumu získávána jen taková data, která jsou nezbytně
nutná (tj. v souladu s definovanými cíli a výzkumnými
otázkami), a nedocházelo k většímu narušení soukromí, nežli je
nezbytně nutné (Bryman 2001). Jak doplňuje Hartnoll (2003: 84-
85), pro výzkum populace pohybující se za hranicí zákona
(uživatelé nelegálních drog jsou kvůli právnímu statutu těchto
látek osobami, které tím, že a jak tyto látky získávají a
přechovávají, obvykle naplňují skutkovou podstatu některých
trestných činů, např. pokud se týče přechovávaného množství,
získávání drogy vlastní výrobou či způsobu obstarávání si
prostředků na drogy) nelze bez zákonného podkladu vyhovět
jakékoli žádosti o sdělení určitých informací získaných
výzkumem (tomu v českém trestním právu odpovídá zejména
povinnost podat vysvětlení či vypovídat jako svědek v trestním
řízení). Za tímto účelem může být nutné uplatnit některé
pečlivě promyšlené postupy - zejména proto, že se informace,
které účastník výzkumu poskytne, týkají nezákonného jednání.
18.
Povaha dat získaných terénním výzkumem totiž může naplňovat
znaky důkazu o spáchání trestného činu nedovolené výroby,
držení či distribuce omamných a psychotropních látek. Trestní
sazby za tyto tzv. drogové trestné činy (§ 187, 187a, 188 a
188a[3] zákona č. 140/1961 Sb., trestní zákon) nejsou právě
nízké a uvážíme-li, že předmětem našeho výzkumu může být např.
to, jakým způsobem jsou drogy distribuovány a jaká pravidla
existují na černém trhu, pak se pohybujeme v oblasti trestných
činů, u nichž horní hranice trestní sazby (v případě tzv.
kvalifikovaných skutkových podstat - obvykle druhý a další
odstavce příslušné skutkové podstaty) je obdobná jako u
trestných činů, které jsou obecně považované za závažné
(loupež, vražda apod.). Znamená to, že pokud by se takové
údaje dostaly mimo výzkumný tým, mohou přímo ohrožovat
zhastníky výzkumu tím, že je vystaví riziku trestního stíhání
zejména pro podezření ze spáchání trestného činu dle
ustanovení § 167 trestního zákona - Nepřekažení trestného
činu. Výzkumník a jeho práce není v tomto smyslu slučitelná s
prací policie a je naprosto nemyslitelné, aby výzkumník
poskytl výzkumné údaje v jiných situacích, než v jakých mu
ukládá zákon. Pokud mezi těmito dvěma oblastmi vzájemně jasně
nevytyčíme hranici, porušujeme jedno z nejzákladnějších
etických pravidel pro výzkum, takto prováděný terénní výzkum
by nebyl v žádném případě eticky obhajitelný.
19.
Etický konflikt, který je dán povahou jednání účastníků
výzkumu (ve spojitosti s drogovou trestnou činností), v sobě
nese mnohá etickám dilemata. Jak se např. zachovat, pokud při
interview s uživatelkou heroinu zjistíme, že ji její partner
fyzicky týrá, omezuje její osobní svobodu a zneužívá ji k
vlastnímu obohacování prostřednictvím prostituce. Ona sama
není schopna se svojí situací nic dělat, neboť se obává
nezvládnutí odvykacích příznaků a případného "trestu" od svého
partnera, který je v podstatě zároveň jejím pasákem. V těchto
situacích řeší výzkumník často velmi bolestivé a nepříjemné
otázky, zda a jakým způsobem může pomoci a do jaké míry
vystavuje riziku účastnici výzkumu nebo také přímo sebe.
Podobně choulostivou situaci jsme v jiné oblasti byli nuceni
řešit např. v jedné ze substudií projektu PAD (Miovský et al.
2001a), kdy při provádění polostrukturovaných interview s
uživateli drog ve výkonu trestu bylo potřeba řešit situaci,
jak neporušit zákon, protože některé z informací naznačovaly,
že rozsah trestné činnosti těchto účastníků byl větší, než za
jaký byly pravomocně odsouzeni a že někteří z nich mohou být
zapojeni do trestné činnosti přímo v rámci výkonu trestu
(výrobou, přechováváním nebo distribucí drog přímo ve
věznici). Informace o jejich trestné činnosti byly na jedné
straně velmi důležité pro interpretaci některých statistických
údajů o drogové kriminalitě. Na straně druhé bylo nutné
chránit výzkumníka např. z perspektivy již citovaného §
167.[4] Za tímto účelem byli tazatelé instruováni, jak klást
specifické otázky týkající se drogové kriminality, aby získaná
odpověď neztratila příliš ze své specifičnosti a současně
nenaplňovala skutkovou podstatu trestného činu. Opět je zde
velmi důležité striktní dodržování základního pravidla -
přidržovat se cílů a účelu konkrétní studie a nezvyšovat tak
jakákoli rizika pro účastníky výzkumu. Současně musí výzkumník
především dbát o to, aby nebylo cokoli prováděno bez souhlasu
a zájmu účastníků, především pak v těch případech, kdy by jim
takovéto jednání (byť sebelépe zamýšlené) mohlo v konečném
důsledku jakýmkoli způsobem ublížit či způsobit újmu.
20.
Praktickým vyústěním předchozí diskuse na téma ochrany údajů
je existence dobře chráněného místa, kde jsou veškeré citlivé
dokumenty či nahrávky uloženy. Po uplynutí doby nezbytně nutné
pro zpracování a analýzu dat pak doporučujeme na základě svých
zkušeností veškeré citlivé údaje, zaznamenané např. na
magnetofonové pásce, zničit (Miovský et al. 2001a). Zabráníme
tak jejich možnému zneužití, k němuž může s odstupem času
dojít snadněji - třeba při stěhování archivu, změně
zaměstnavatele atd. V těchto situacích může do kontaktu se
záznamy z výzkumu přijít nepovolaná osoba a bez našeho vědomí
a kontroly s nimi manipulovat.


Odměna účastníkům výzkumu
21.
Účast v terénním výzkumu může, ale nemusí, být odměňována. U
zahraničních výzkumů, zejména americké provenience, se často
setkáváme s tím, že účastníci terénního výzkumu jsou
honorováni. V Evropě se s tím setkáváme méně. Jakákoli forma
odměny však nemá vliv na dodržení všech platných základních
etických zásad. Odměna by neměla mít formu, která je v rozporu
s terapeutickými či výchovnými principy (tj. neměla by např.
být ve formě alkoholu, cigaret atd.). Samozřejmě tak narážíme
na problém, že právě alkohol nebo cigarety jsou pro většinu
uživatelů nelegálních drog jednou z mála atraktivních odměn.
Řešit tento problém je možné několika způsoby. Vedle možnosti
zajistit odměnu ve formě některých typů potravin, vitamínů či
oblečení je nejpřijatelnější formou finanční odměna. Zde se
však objevuje administrativní problém, spojený s vyplněním
smlouvy, což v praxi znamená získání osobních údajů o
účastnících výzkumu. To je v reálné situaci většinou prakticky
neproveditelné. Kromě toho existuje etický problém, že si za
tyto peníze účastníci stejně nakoupí alkohol, cigarety či jiné
drogy. Toto rozhodnutí je však již plně v jejich kompetenci,
takové dilema nelze chápat jako zásadní překážku. Zásadní
překážkou však přece jen zůstává získání osobních údajů
účastníků. Např. pravidla pro vyúčtování grantů našich
domácích grantových agentur (především IGA a GAČR) na podobnou
situaci vůbec nemyslí. Přitom vzhledem k objemu a
specifičnosti situace by účetní ošetření celé záležitosti
nepředstavovalo nijak zásadní problém. Neexistující možnost
vyúčtování anonymní symbolické finanční odměny pro účastníky
podobných terénních výzkumů představuje praktické omezení.
Tento problém jsme opakovaně řešili při všech citovaných
terénních studiích. Jedním z extrémů bylo vyplacení odměny pro
účastníka ve smlouvě pro tazatele (tedy k dohodnuté sumě za
provedení a přepis interview byla přičtena částka pro
účastníka). Tazatel tak na sebe vzal povinnost zdanit příjem a
čistou částku jsme mohli použít pro vyplacení odměny
účastníkům bez dalších dokladů přímo "na ruku". Jedná se o
velmi extrémní příklad použitý v jedné ze studií (Miovský
2000), který je obtížné vůbec publikovat, ale bez této pomůcky
bychom některé z účastníků do studie nezískali a ztratili tak
několik klíčových informantů. Etickým dilematem se tak v
podstatě nestala odměna účastníkovi, ale to, že bylo třeba
obcházet běžné vyúčtování, protože podmínky vyúčtování
neodpovídají v tomto případě reálným potřebám.
22.
Forma odměny účastníkům výzkumu by měla být pečlivě zvážena se
všemi důsledky. Je vhodné především uvážit celkový kontext
prostředí a životního stylu účastníků výzkumu a pokusit se
nalézt kompromis mezi etickými pravidly a zájmem co nejlépe
motivovat účastníky výzkumu k účasti na něm, k tomu, aby
poskytli kvalitní data. Právě zde se objevují největší kritiky
finančních odměn, neboť ty často vedou ke vzniku tzv.
"profesionálních účastníků výzkumu", tedy osob, které si
prostě vydělávají tím, že se zapojují do množství různých
výzkumů, a které jsou po krátkém zorientování schopny
fabulovat na jakékoli téma tak, jak vycítí, že je výzkumníky
očekáváno.
Nesmí dojít k poškození či újmě účastníků výzkumu
23.
V důsledku výzkumné činnosti nesmí dojít k jakékoli hmotné,
duševní či jiné újmě účastníků výzkumu. Již při některých výše
zmíněných pravidlech jsme uvedli, že není přípustné vystavovat
sebe (jako výzkumníka) ani ostatní účastníky výzkumu
jakémukoli nepřiměřenému riziku, případně situacím, jež by
mohly vést k porušení etických zásad. Je tedy nutné zvážit
důsledky výzkumu např. drogového trhu, pokud by zapojení do
něj mělo znamenat nepřiměřené zvýšení rizika pro jakéhokoli
účastníka. V praxi to znamená, že pokud v terénu kontaktujeme
jednotlivé uživatele drog, musíme zajistit, aby rozhovor
proběhl v dostatečně bezpečném prostředí a nemohlo se stát, že
jeho obsah bude jakýmkoli způsobem ventilován jinde než při
analýze a interpretaci dat (třeba tím, že se rozhovoru bude
účastnit třetí osoba, která není účastníkem, ale třeba náhodně
přítomným kamarádem dotazovaného). Tyto situace mohou být
rizikové jak pro výzkumníka, tak účastníka. Při jednom z
výzkumů (Charvát, Gabrhelík 2004) si v průběhu interview k
výzkumníkovi a oslovenému účastníkovi přisedl jeho blízký
kamarád v podnapilém stavu. Této nečekané situaci nebylo možné
předem zabránit. Účastník byl předem s výzkumníkem na všem
dohodnut, dal souhlas s pořízením audiozáznamu, interview do
té doby probíhalo hladce. Podnapilý kamarád (který odmítl
odejít, účastník schvaloval jeho přítomnost) však po chvíli
začal do interview verbálně zasahovat. Jeho agrese se
stupňovala, došlo to až tak daleko, že začal fyzicky atakovat
tazatele, vypínal diktafon a nakonec mu vytrhl a zničil
záznamový arch. Interview bylo přerušeno, výzkumník měl plné
ruce práce, aby se vyhnul fyzickému napadení. Rozhovor nebyl
nikdy dokončen a to, zda měla situace nějakou negativní dohru
také pro účastníka, jsme již nezjistili.
24.
Výzkumník musí podobných zásad dbát také tehdy, pokud si
samotní účastníci výzkumu potenciální důsledky výzkumného
kontaktu neuvědomují nebo je podceňují. Za dodržení etických
zásad zodpovídá výzkumník. Jako jednoduchý příklad nám může
posloužit modelová situace právě výzkumu černého trhu. Naším
cílem může být třeba zjistit, čím a jakým způsobem jsou drogy
nastavovány před koncovým prodejem pouličními dealery.
Naprostá většina pouličních dealerů jsou současně uživatelé
drog. Znamená to, že nelze od sebe oddělit tzv. dealera a
uživatele. Právě koncoví prodejci mívají velký podíl na
nastavení drogy, a to tím větší, čím více drog kvůli své
závislosti potřebují pro sebe. Pokud tedy provádíme terénní
výzkum mezi těmito koncovými prodejci, musíme si být vědomi
toho, že kromě konkurenčních (někdy velmi vyhrocených) vztahů
zde panuje také všudypřítomná paranoia ve vztahu k vyšším
žebříčkům distribuční pyramidy a k policii. Není možné se
spoléhat na jakékoli formy slibů, dohod atd. Výzkumník musí
mít jasně stanovené mantinely a pracovní postupy, z nichž v
rámci ochrany bezpečnosti účastníků nesmí slevit. Je tak
naprosto nutné zachovávat anonymitu všech účastníků a velmi
opatrně pracovat se získanými informacemi.
Etická pravidla chránící výzkumníka
25.
Etická pravidla, jak již bylo vzpomenuto, neslouží pouze k
ochraně těch účastníků výzkumu, od nichž získáváme data.
Chrání také výzkumníky .Při hodnocení výzkumných studií (v
grantové agentuře, při obhajobě disertačních prací...) by běžnou
součástí mělo být i zhodnocení etické stránky. Není v pořádku,
když někteří výzkumníci velmi dobře ošetří ochranu účastníků
výzkumu, avšak vůbec nedbají na svoji vlastní ochranu a
vystavují se nepřiměřenému riziku. V tomto směru je třeba
působit na studenty i začínající výzkumníky. Je nutné stále
zdůrazňovat, že ochrana výzkumníka patří mezi splnění minima
etických zásad a je součástí hodnocení kvality studie.
Výzkumník, který není schopen reflektovat rizika, která z jeho
práce vyplývají pro něj samotného, je rizikovým výzkumníkem, u
něhož máme jen malou jistotu, že bude u účastníků výzkumu
přiměřeně reflektovat např. rizika, která se objeví nečekaně.
Takový výzkumník je rizikový i z toho hlediska, že může svým
nezodpovědným jednáním ohrožovat další kolegy v terénu atd.
26.
Některá z etických pravidel terénního výzkumu, která se týkají
výzkumníků, jsou zrcadlová vůči pravidlům platícím pro ostatní
účastníky. Jiná jsou však zcela specifická a platí pouze pro
členy výzkumného týmu, aniž by měla obdobu u etických pravidel
vztahujících se na zkoumané účastníky.
Ochrana hranic kontaktu
27.
Stejně tak, jako má každý účastník výzkumu právo odmítnout
účast na výzkumu nebo odmítnout odpovídat na některou z otázek
či něco udělat, má takové právo i výzkumník. Cítí-li se v
určité situaci příliš nejistý nebo z ní má nepřiměřenou obavu,
je eticky správným jednáním v daném tématu dále nepokračovat.
Stejně tak je možné přiměřeně ukončit kontakt s účastníkem
přímo v terénu. Směrodatný je i způsob, jakým výzkumník při
provádění studie realizuje opatření minimalizující rizika
jejího negativního dopadu na účastníky. Existují situace, kdy
je lepší razantně ukončit kontakt, aby se zabránilo fyzickému
napadení nebo vystavení se riziku trestního stíhání atd.
28.
Výzkumník by měl být schopen odhadnout svoje síly. Mohou však
nastat situace, které nedokázal předjímat a které není schopen
v dané situaci v terénu zvládnout. Takovouto situací může být
pohyb mezi dealery vyšších pater distribuční pyramidy. I zde
se terénní výzkumy provádějí, mají však mnohem přísnější
režim. Ale i tady se může stát, že některý z výzkumníků
přestane dostatečně citlivě reagovat na různé podněty v
důsledku strachu a pocitu ohrožení. Takovouto situaci je třeba
řešit okamžitě a radikálně. Příliš výrazná nepohoda, případně
strach a pocity ohrožení jsou při pohybu v terénu nebezpečné
pro všechny zapojené účastníky, tedyi pro výzkumníka
samotného. Stejně tak je samozřejmě velmi nebezpečný opak, to
znamená příliš velká sebejistota a nereflektování rizik. Tyto
situace jsme opakovaně řešili již při nácviku tazatelů pro
terénní studii projektu PAD (Miovský et al. 2001a), kde jsme
měli poměrně vysoký počet zájemců o práci tazatele v terénu.
Tito zájemci splňovali kvalifikační požadavky a současně byli
obeznámení s poměry na drogové scéně a dokázali se na ní
pohybovat. Ale již při modelových situacích někteří opakovaně
selhávali, nedokázali vystoupit z role, na kterou byli zvyklí,
u dvou uchazeček se objevily pocity tísně a obav. Ty byly
spojené s tím, že role výzkumníka by mohla zcela narušit
jejich schopnost přirozeně komunikovat a strach, že to může
vést až k přímé agresi vůči nim. Tyto obavy a strach byly tak
silné, že obě uchazečky zcela paralyzovaly a hrozilo, že by
jejich výkon v konečném důsledku skutečně mohl v reálné
situaci generovat zvýšené riziko. Po vzájemné dohodě se ani
jedna výzkumného projektu v terénu neúčastnila.
29.
Za účelem ochrany výzkumníků by v průběhu náročnějších studií,
jejichž realizace je spojena s vyššími riziky a s tím spojeným
stresem, měla být zajištěna průběžná práce (komunikace,
spolupráce) se členy výzkumného týmu. Tu lze zajistit např.
sledováním jejich jednání v terénu při rozboru toho, jak
jednotlivé rozhovory probíhaly. Tato práce má kromě funkce
kontroly validity dat i mnoho podobných rysů jako práce
supervizora v psychoterapii. Cílený popis a analýza vlastních
motivů v průběhu práce jsou klíčovým kontrolním mechanismem a
skvělým nástrojem pro rozvoj sociálních dovedností výzkumníka.
Při této činnosti, kterou obvykle zajišťuje vedoucí výzkumného
týmu, případně externí odborník, sledujeme podobně jako v
psychoterapii dvě složky. Tyto dvě složky bývají označovány
jako processing a sharing. První je faktická rovina toho, co
se mezi výzkumníkem a účastníkem výzkumu odehrálo. Jedná se o
reflektování věcné stránky průběhu interview nebo ohniskové
skupiny. Snahou je popsat co nejvíce detailů a doplnit např.
záznam z diktafonu. Výzkumník popisuje, co a proč dělal a co
pozoroval. Zajímavé je zde sledovat místa, která spolu
kontrastují, tj. místa, kterým výzkumník při popisu spontánně
věnuje mnoho pozornosti a pamatuje si mnoho detailů, a naopak
místa, kde je jeho popis chudý, případně vyhýbavý atd. Na tyto
kontrasty se pak v další práci zaměřujeme. Druhou složkou je
popis emoční stránky, tj. jak výzkumník situaci prožíval, co
se s ním v průběhu výzkumného kontaktu dělo a jak jej to v
jeho práci ovlivnilo. Prožívání výzkumné situace je obvykle
kompatibilní s jejím faktickým průběhem. Zajímavými podněty
pro práci jsou pak výrazné disproporce mezi faktickou a emoční
stránkou. Např. když se výzkumník dostane do výrazné tenze,
znemožňující mu rozvíjet téma interview, a současně pro jeho
tenzi nenacházíme vnější podněty (např. známky agrese ze
strany účastníků výzkumu). Z hlediska kontroly validity,
stejně tak jako z hlediska rozvoje výzkumníkových sociálních
dovedností je velmi důležité takovýmto momentům porozumět a
pracovat s nimi. Jsou cenným zdrojem informací a mohou
korigovat třeba takové situace, kdy výzkumník nereaguje na
podněty z terénu, ale naopak na své vlastní obavy a fantazie,
které posléze ve svých poznámkách nereflektovaně vydává právě
za podněty z terénu. Projekce vlastních fantazií a představ do
jednání účastníků výzkumu může vést k velmi hrubým
dezinterpretacím.
Ochrana soukromí a osobních údajů výzkumníka
30.
Stejně jako ostatní účastníci výzkumu, má i výzkumník nárok na
ochranu osobních údajů. To implikuje nutnost, aby výzkumník
byl s příslušnými zákonnými i podzákonnými normami adekvátně
seznámen. Kromě právní stránky, ošetřené zákonem č. 101/2000
Sb. o ochraně osobních údajů, má však věc také jinou stránku.
Tou je ochrana soukromí výzkumníka. Je třeba, aby před
samotným započetím terénního výzkumu bylo jasně stanoveno,
jaké údaje budou ostatním účastníkům o osobě výzkumníka
sděleny. Je nutné, aby to dodrželi všichni členové výzkumného
týmu, mj. proto, aby v případě kontaktu různých členů týmu s
týmiž účastníky nebyla zavdána příčina ke spekulacím ze strany
těchto účastníků a tým vystupoval jednotně. Toto pravidlo má
pro výzkumníka velmi významné konsekvence. Při provádění
terénního výzkumu samozřejmě vznikají různé osobní vazby, a to
jak pozitivní, tak negativní. Údaj o bydlišti výzkumníka se
může stát zdrojem velmi nepříjemných situací, kdy ostatní
účastníci mohou výzkumníka obtěžovat tím, že od něho při
návštěvě zkoušejí vylákat peníze či cokoli jiného. Je třeba si
uvědomit, že uživatelé nelegálních drog žijící na ulici se
nacházejí v takové sociální situaci, že jejich jednání může
velmi hrubě překračovat běžné hranice normy.
31.
Samostatnou kapitolou je možnost vystavení výzkumníka riziku
trestního stíhání v důsledku nesplnění povinnosti překazit
spáchání nebo dokončení trestním zákonem stanovených trestných
činů (ust. § 167 trestního zákona - Nepřekažení trestného činu
- týká se např. § 187 a 188 trestního zákona) nebo porušení
povinnosti oznámit spáchání trestného činu ve smyslu trestního
zákona (ust. § 168 trestního zákona - Neoznámení trestného
činu - týká se např. vraždy, týrání svěřené osoby). To v
krajním případě může nastat při výzkumu osob ve výkonu trestu
odnětí svobody za násilnou trestnou činnost, kdy tyto osoby
mohou spontánně sdělit podrobnosti o doposud nezjištěném, a
tedy nevyšetřeném, zvláště závažném trestném činu, např.
vraždě.[5]
Nesmí dojít k poškození či újmě výzkumníka
32.
Výzkumnou činností by neměl být poškozen kterýkoli účastník,
neměl by jí být poškozen ani žádný z členů výzkumného týmu.
Začít můžeme zvláštní situací vyplývající z potřeby utajit
smysl a účel studie. Potřebujeme-li využít tento prvek v
terénním výzkumu a není-li možnost, jak se mu vyhnout, pak
kromě již výše zmíněných opatření chránících účastníky musíme
minimalizovat také rizika pro výzkumníky. Mezi tato rizika
patří třeba i to, když některý z účastníků nepřijme dodatečné
vysvětlení a celá situace v něm probudí agresi proti
výzkumníkovi. K takové situaci může velmi snadno dojít např.
při terénním výzkumu mezi uživateli metamfetaminu (pervitinu),
u kterého je obvyklé, že při delším užívání podporuje různé
paranoidní představy a nastavení. Provádět mezi touto cílovou
skupinou terénní výzkum obsahující prvek utajení smyslu a
účelu by bylo velmi nebezpečné.
33.
Při jednom z terénních výzkumů jsme pracovali také s policisty
(jako cílovou skupinou). Šlo tehdy o to, zjistit a popsat
policejní praxi ve vztahu k uživatelům drog ve spojitosti s
uplatňováním nové právní úpravy účinné od roku 1999 (Miovský
et al. 2001a; 2001b). Z důvodů ochrany policistů byla data od
nich získaná při výzkumu také anonymní. Některé získané
informace mohly vést k jejich kázeňským postihům, povaha části
informací byla dokonce taková, že mohly být důvodem k
okamžitému zrušení pracovního poměru. Z důvodů ochrany
výzkumníků však bylo přistoupeno také k tomu, že ti členové
týmu, kteří pracovali s policisty, nepřišli v terénu do
kontaktu s uživateli. Snahou bylo zabránit jakémukoli
spojování výzkumné činnosti s činností policie a současně
minimalizovat riziko, že by mohl být některý z výzkumníků
např. napaden účastníkem výzkumu, který by jej mohl podezírat
ze zneužívání informací o sobě a ze spolupráce s policií.
34.
Z jiného úhlu pohledu musíme uvažovat i o ochraně výzkumníka
před případným trestním stíháním. Pohyb v terénu mezi
uživateli nelegálních drog je totiž i pro něj pohybem na hraně
zákona. Je povinností vedoucího studie, aby zajistil
proškolení všech členů týmu v otázkách, jak řešit různé
situace, kdy by mohlo ze strany výzkumníka dojít k naplnění
skutkové podstaty trestného činu, a jak těmto situacím
předcházet. V praxi to znamená pečlivě instruovat účastníky
výzkumu, aby neuváděli žádná jména, názvy a další údaje a vždy
konkrétní situaci popisovali bez těchto identifikačních znaků.
Často to velmi komplikuje práci a někdy dochází až ke
groteskním jevům, avšak je to jedna z mála cest, jak zabránit
rizikové situaci pro výzkumníka. Je třeba také vypracovat
scénáře, jak v různých takových situacích postupovat, a pokud
k nim dojde, jak minimalizovat jejich případný dopad.
Ochrana vztahů mezi účastníky výzkumu a výzkumníky
35.
Velmi choulostivým tématem jsou osobní vztahy mezi výzkumníky
a ostatními účastníky výzkumu. Bez osobních vztahů je terénní
výzkum prakticky nemyslitelný a bez určité míry vzájemné
důvěry a pozitivního nastavení prostě není možné získat
relevantní a validní výzkumná data. Osobní vztah mezi
účastníky výzkumu je tedy nutnou podmínkou zdárného a
bezpečného průběhu terénního výzkumu (Mayring 1993). Jinou
otázkou však jsou hranice tohoto vztahu. Ty musí být ze strany
výzkumníka pečlivě reflektovány a musí být podřízeny základním
pravidlům pro výzkumnou práci. Jsou-li přátelské vztahy s
účastníky výzkumu nutnou podmínkou, pak sexuální vztahy jsou
přesným opakem. Nejenže ohrožují účastníky výzkumu, ohrožují
také výzkumníka samotného a poškozují kvalitu dat. Z etického
hlediska je nepřípustná jakákoli forma sexuálního kontaktu
mezi výzkumníkem a ostatními účastníky výzkumu.

36.
Podobně citlivým tématem je riziko zneužití. Zneužití má velmi
široký význam. Na jednom konci stojí prosté zneužití mocenské
role (např. v podobě různých forem citového vydírání, možnosti
obohacování se - vyžadování různých protislužeb atd.) až k
přímé formě sexuálního zneužívání. Přestože můžeme
teoretizovat nad tím, že postavení výzkumníka a ostatních
účastníků výzkumu by mělo být symetrické, v praxi tomu tak z
určité perspektivy nikdy nemůže být. Výzkumník má určité
exkluzivní postavení, vyplývající z jeho společenského
statutu, vzdělání, aktivní role ve vyhledávání kontaktu v
terénu atd. Musí tedy být vybaven také tím, jak zacházet s
různými rizikovými situacemi, kdy např. při interview s
atraktivní uživatelkou heroinu, která může být běžně zvyklá se
živit prostitucí, dojde k různým návrhům a svádění. V této
situaci je výzkumník v roli potenciálního zákazníka a musí být
pro řešení takovýchto situací řádně připraven a zvládnout je.
Závěr
37.
V textu jsme se pokusili krátce reflektovat některá z etických
úskalí provádění terénního výzkumu mezi uživateli nelegálních
drog. Samozřejmě není v možnostech krátkého textu podat
vyčerpávajícím způsobem přehled všech etických dilemat. Naším
cílem bylo upozornit alespoň na ty, s nimiž jsme se při
realizaci výzkumných studií setkávali nejčastěji a které
považujeme na základě svých zkušeností z výzkumného terénu za
velmi významné.
38.
Vzhledem k tomu, že se adiktologický výzkum vyvíjí velmi
rychle, podobně jako předmět jeho zájmu, ukazuje se, že oblast
etických problémů a dilemat za tímto vývojem zaostává. Mnohé z
problémů jsou bez větších obtíží řešitelné "za pochodu",
některé však vyžadují hlubší přezkoumání nebo dokonce i právní
analýzu. Nejedná se přitom o nijak snadné problémy, současně
si je třeba uvědomit, že případné trestní postihy mohou být
velmi vysoké. Podceňování těchto témat tedy rozhodně není na
místě. Při posuzování rizik, spojených s realizací výzkumu, je
nanejvýš nutné zvážit míru těchto rizik a způsoby, jakými jim
lze předcházet, i způsoby, jak řešit různé modelové situace,
jež mohou nastat. Výzkumník musí být připraven řešit také
různé nenadálé a nepředvídané události.
39.
Pro každou výzkumnou studii je třeba mít připravena specifická
opatření redukující riziko na únosnou míru. V případě, že
nejsme schopni zajistit přiměřenou ochranu a ošetření etických
problémů, je vhodnější od výzkumu raději ustoupit.
Poznámky
[1] Vznik tohoto textu byl podpořen grantovým projektem GAČR
č. 406/02/1449A.
[2] Např. informovat při terénním výzkumu vhodnou formou
uživatele heroinu, který není v kontaktu s žádnou pomáhající
či léčebnou institucí, o možnosti substitučního programu,
možnosti výměnného programu, možnosti základního lékařského
ošetření apod.
[3] § 187 postihuje jakoukoliv formu nedovoleného nakládání a
přechovávání omamných nebo psychotropních látek, prekursoru
nebo jedu pro jiného, § 187a postihuje držení omamné nebo
psychotropní látky nebo jedu pro sebe; § 188 se týká výroby
nebo jiného nedovoleného nakládání s předmětem k nedovolené
výrobě omamných nebo psychotropních látek, přípravků
obsahujících omamné nebo psychotropní látky nebo jed; § 188a
postihuje šíření toxikomanie.
[4] Podezření ze spáchání trestného činu dle ustanovení § 167
trestního zákona - Nepřekažení trestného činu.
[5] O komplikovanosti těchto situací může svědčit i jeden
reálný případ z praxe, kdy klient při prvním kontaktu
spontánně sdělil, že spáchal trestný čin vraždy, a sdělil také
mnoho podrobností souvisejících s tímto činem. Posléze se však
ukázalo, že se u klienta rozvíjí akutní psychotický stav a že
jeho přesvědčení (jinak velmi věrohodné) o tom, že spáchal
vraždu, je pouze součástí psychotické produkce a nezakládá se
na ničem reálném.
Literatura
BRYMAN, A. (2001): Social research methods. New York: Oxford
University Press
COUNCIL OF EUROPE (1959): Convention for the protection of
human rights and fundamental freedoms. Strassbourg: Council
of Europe
COUNCIL OF EUROPE (1961): European social charter. Strasbourg:
Council of Europe
COUNCIL OF EUROPE (1981): Convention for the protection of
individuals with regard to automatic processing of personal
data. Strassbourg: Council of Europe
ČERMÁK, I. / ŠTĚPANÍKOVÁ, I. (1997): Validita dat v
kvalitativním psychologickém výzkumu. Československá
psychologie, 41 (6): 503-512
ČERMÁK, I. / ŠTĚPANÍKOVÁ, I. (1998): Metody kontroly validity
dat v kvalitativním psychologickém výzkumu. Československá
psychologie, 42 (1): 50-62
DENZIN, N.K. / LINCOLN, Y.S. eds. (1998): The landscape of
qualitative research: Theories and issues. Thousand Oaks,
London, New Delhi: Sage Publications
EAP (2000): Etické zásady pro evropské psychoterapeuty. Článek
9 (Výzkum). Pracovní verze překladu návrhu etických zásad EAP
EUROPEAN UNION (1995): Directive 95/46/EC of the European
Parliament and of the Council of 24 October 1995 on the
protection of individuals with regard to the processing of
personal data and on the free movement of such data
FERJENČÍK, J. (2000): Úvod do metodologie psychologického
výzkumu: Jak zkoumat lidskou duši. Praha: Portál
GABRHELÍK, R. (2004): Amotivační syndrom a konopné drogy.
Adiktologie, 4 (1): 54-63
GREENWOOD, G. / ROBERTSON, K., eds. (2000): Understanding and
responding to drug use: the role of qualitative research.
Lisabon: EMCDDA
HARTNOLL, R., ed. (2003): Výběr vzorku metodou sněhové koule:
Snowball sampling. Praha: Úřad vlády ČR
CHARVÁT, M. / GABRHELÍK, R. (2004): Analýza potřeb klientů
nízkoprahových služeb ve Středočeském kraji. Závěrečná zpráva
č. 3 projektu Evaluace protidrogových opatření a programů
realizovaných ve Středočeském kraji. Liberec: NTI Consulting
s r.o. Dostupné na adrese http://www.drogy-
info.cz/article/view/805 [Naposledy navštíveno 28.11.2004]
CHARVÁT, M. (2004): Jak drogová legislativa ovlivňuje chování,
jednání a postoje uživatelů drog z řad středoškoláků.
Adiktologie, 1 (4): 64-75
KORF, D.J. et al. (1999): Outreach work among drug users in
Europe. Lisabon: EMCDDA
MAYRING, P. (1994): Qualitative-empirische Forschung in der
Psychologie. In: A.Schorr ed.: Die Psychologie und die
Methodenfrage. Göttingen: Hogrefe
MINAŘÍK J. / BÉM P. (1999): Rychlé zhodnocení (RAP) injekčního
užívání drog v ČR v roce 1999. Nepublikovaná zpráva z
výzkumu. Praha
MIOVSKÝ, M. (2000): Analýza faktorů vulnerability pro drogovou
kariéru (kvalitativní biografická analýza s uživateli drog v
rámci kvalitativní substudie projektu Copernicus: Globall
approach on drugs. Nepublikovaná závěrečná zpráva. Praha:
o.s. SANANIM
MIOVSKÝ, M. (2001): Kvalitativní metody ve výzkumu závislostí:
teoretická východiska a aplikační možnosti. Adiktologie, 1
(1): 70-83
MIOVSKÝ, M. (2002): Možnosti a meze metod rychlého posuzování
(Rapid Assessment and Response) v adiktologickém výzkumu.
Dizertační práce v oboru klinické psychologie. Olomouc:
Katedra psychologie FF UP
MIOVSKÝ, M. (2003a): Kvalitativní přístup v adiktologickém
výzkumu v České republice. Adiktologie, 3 (1): 52-59
MIOVSKÝ, M. (2003b): Qualitative approach and methods in
research of addcits in the Czech Republic. Referát přednesený
na workshopu zástupců kandidátských zemí v rámci projektu QED
(EMCDDA). (Varšava, 9.-10. října, 2003)
MIOVSKÝ, M. (2004): Situation on the drug scene in the Czech
Republic during the 1990s. Conference Proceedings:
International Conference "Beyond Borders" (Vídeň, 13-14.
listopad, 2003)
MIOVSKÝ, M. (v tisku): Diplomové práce v oboru psychologie.
Olomouc: FF UP
MIOVSKÝ, M . / GAJDOŠÍKOVÁ, H. / SKUTILOVÁ, K. / ZÁBRANSKÝ, T.
(2001b): Přehled výsledků substudie provedené s policisty,
vyšetřovateli, kriminalisty a soudci ve vztahu k trestné
činnosti uživatelů nelegálních drog: kvalitativní analýza.
Adiktologie 1 (1): Supplementum. Str. 80-97
MIOVSKÝ, M. / ZÁBRANSKÝ, T. / GAJDOŠÍKOVÁ, H. /MRAVČÍK, V.
(2001a): PAD: Kvalitativní analýza. Substudie výzkumného
projektu Průběžné analýzy dopadů novelizované drogové
legislativy v ČR. Výzkumná zpráva. Praha: Úřad vlády ČR
PATTON, M.Q. (1990): Qualitative evaluation and research
methods. London: Sage Publications
RHODES, T. ET AL. (2001): Injecting drug use, risk behaviour
and qualitative research in the time of AIDS. Lisabon: EMCDDA
STRINGER, E.T. (1999): Action research. Thousand Oaks, London,
New Delhi: Sage Publication
TYRLÍK, M. (1995): Psychosociální aspekty dlouhodobého užívání
drog v ČR. Nepublikovaná závěrečná zpráva z výzkumu. Brno: FF
MU
TYRLÍK, M. / BÉM, P. / ZUDA, T. / POWER, R. (1996a):
Zhodnocení drogové situace v ČR (Rapid assessment and
response). Zpráva z výzkumu. Praha
TYRLÍK, M. / ZUDA, T. / BÉM, P. / POWER, R. (1996b): Rapid
assessment of the drug use situation in Czech Republic.
Vienna: UNDCP
UN (1948): Universal declaration of human rights. Geneva:
Office of the High Commissioner for Human Rights
VACEK, J. (2004): Prožitek akutní intoxikace konopnými
drogami: nepříznivé reakce. Adiktologie, 4 (1): 76-85
WHO (1986): Ottawa charter on health promotion. Geneva: WHO
WORLD MEDICAL ASSOCIATION (1964): Declaration of Helsinki on
ethical principles for medical research involving human
subjects. Helsinki
ZÁBRANSKÝ, T. / MIOVSKÝ, M. / MRAVČÍK, V. / GAJDOŠÍKOVÁ, H.
(2001): Impact analysis project of new drugs legislation.
Summary final report. Tišnov/Prague: National Drug Commission
Czech Republic/SCAN
ZUDA, T. (2001): The drug-using careers of young long-term
herion users in Prague: turning points and readiness to
accept help. In: Missing pieces. Nine studies of emerging
drug problems. New York: A joint initiative of the United
Nations International Drug Control Programme and the Pompidou
Group