1b. Chicagská škola: teorie sociální ekologie a sociální dezorganizace. OBSAH Chicagská škola - obecný přehled 1. Teorie sociální ekologie (E.W. Burgess) 2. Koncentrická zonální struktura města E.W. Burgesse (1925; 1967) 3. Teorie sociální dezorganizace (R.E.Park, E.W. Burgess, R.D. McKenzie, L. Wirth, C.R. Shaw, H.McKay aj.) - Shaw, C.R., McKay, H.D. (1942) - Juvenilie Delinquency and Urban Areas Chicagská škola - obecný přehled - založena v roce 1892 na Chicagské univerzitě na katedře sociologie, která se orientovala na praktické zkoumání závažných sociálních problémů (srv. Berger, 2003), - počátky spojeny s prací R.E. Parka - The City: Suggestion for the Investigation of Human Brehaviour in the Urrban Environmnet (1916); nejslavnější ve 20. a 30. letech minulého století; - centrem zájmu byla sociologie rodiny, rasové problémy, zkoumání sociální změny, sociologie organizace, sociologie města a sociálních deviací; - jako první detailně zmapovala výskyt sociálních deviací v teritoriích a nabídla řadu výkladů vztahu mezi tímto chováním a sociálními a nesociálními procesy v prostředí města; - vychází z představy, že skutečný svět je světem sociální změny, soutěže a konfliktů - zabývá se proto studiem procesů, prostředí a lidí ve změně; - je kolébkou symbolického interakcioismu, přístupu, který se stal základem teorie labellingu (autoři proto označováni za neochicagany) - v rámci svých etnografických studií vytvořila nové metody zkoumání -- biografické metody, analýza dokumentů, pozorování a propojila výzkumné postupy s formulováním teoretických závěrů (teorie vznikaly jako zobecnění empirických výsledků studií); - představitelé Chicagské školy jsou autory 1. teorie sociální ekologie (město jako koncentrické zóny E.W. Burgesse), 2. teorie sociální dezorganizace (v přechodové zóně města -- R.E.Park, E.W. Burgess, R.D. McKenzie, L. Wirth, C.R. Shaw, H.McKay aj.) 3. teorie diferencované asociace (E. Sutherland -- zařazeno v přednášce o teorii učení) kritika (Rock-Downes, 1989): - Chyběla jim jasná teorie a explicitně formulované hypotézy - Nepotvrdila se nutnost a pomíjivost sociální dezorganizace v procesu organizace a reorganizace amerických měst Proč vznikla Chicagská škola ? - Na začátku 20. století byly populární individualistické teorie zločinu (obzvl. Lombrosova biologická teorie), představa příčiny zločinu hledaná v pachatelích pokračovala do 60. let -- individualistické teorie tvrdí, že semena zločinu leží v lidech samých a jediným způsobem zajištění veřejného bezpečí zneschopnit tuto nebezpečnou třídu (Herrnstein a Murray, 1994) -- harvardský antropolog Hooton (1939): eliminaci zločinu lze dosáhnout pouze vykořeněním fyzicky, mentálně a morálně postižených anebo jejich kompletní segregací - Kritici individuálních teorií zdůrazňují transformaci, ke které došlo ve Spojených státech, kdy se tato země protknutá velkým množstvím malých stabilních farmářských komunit přeměnila v zemi přeplněnou městy, které se staly centry mohutně se rozvíjejícího průmyslu a jehož obyvatelé byly v neustálém pohybu -- kritici poté navrhovali zabývat se pečlivým studiem toho, jak síly mimo jedince je přiměly k porušení zákona - Příkladem této společenské transformace je Chicago, kde došlo k rychlým a snad nejdramatičtějším změnám, které se projevily osídlení různých rasových a etnických skupin, převážně Afroameričanů přestěhovaných na sever ve snaze o žití lepšího života a imigrantů z Evropy: 1833 -- 4.000 obyvatel, 1890 -- milión, 1910 -- 2 miliony; tito nově příchozí pracovali v továrnách v centru města - Výzkumná otázka Chicagské školy se vztahuje k nestudování individuálních drah jednotlivců, ale studium drah městských čtvrtí a sousedství/negborhoods: "existuje rozdíl v tom, vyroste-li dítě v komunitě v centru města, která je charakterizována chudobou, smíchána různými lidmi a lidmi trvale se stěhujícími, jsou-li schopni se vystěhovat - a následně tedy - není možné spatřovat řešení zločinu spíše v měnících se čtvrtích/sousedstvích než v měnících se lidech ? (Culen, Agnew, 2003::96" Zdroje myšlenkových úvah chicagské školy - pragmatická filozofie Johna Deweye a Williama Jamese: objektivní poznání neexistuje, existuje pouze souhrn subjektivních pravd, které můžeme získat na základě zkušeností, kterou získáme poznáním praxe -- pouze ta může být garantem platného poznání a kritériem pravdivosti; význam sociálních událostí je tak vždy předmětem neustálé redefinice a diskuse (proto předmětem zájmu Parka nebyla deskripce zkoumaných vztahů, ale detailní znalost zkušenosti muže a ženy, které aktuálně žijí městský život), - formalismus Georga Simmela: sociologie by měla zkoumat formy sociálních vztahů typu socializace či zespolečenšťování a ty by měly být vnímány jako nezávislé na konkrétním sociálním kontextu svého výskytu -- obsah vztahů je jedinečný a neopakovatelný v daném sociálním kontextu, proto se můžeme v různých sociálních útvarech či seskupeních setkávat s identickými formami sociálních vztahů (nápodoba, opozice, konflikt, podřízení, ovládání, kooperace, asimilace, hierarchie, byrokracie aj.) -- je nutné porozumět těmto formám lidského sdružování/zespolečenšťování, protože vytvářejí společenský řád i změnu (konflikt, asimilace, invaze, kooperace aj. jsou poté procesy, které mohou změnit sociální události, ať již se odehrávají v rodině či v širší sociální skupině -- je tak nutné zkoumat procesy skupinové interakce), - neo-Darwinismus zdůrazňující význam soutěžení o prostor mezi slabšími a silnějšími ve společnosti, které může podněcovat vznik různých forem sociální organizace města (využívá se termínu "přirozená historie města"/určitá fáze vývoje města, kdy vysoká kriminalita v některých přirozených oblastech může být vnímána jako důsledek dočasných výkyvů ve vývoji města - Émile Durkheim -- míra kriminality je ukazatelem sociální integrace/dezintegrace 1. Teorie sociální ekologie (E.W. Burgess) - zabývá studium městského života a urbanizace jako určitého množství převládajících forem (vzorců chování a organizovaných změn osob žijících v daném fyzikálním teritoriu) odvozených z biologie, které vyplývají z ekologického řádu - hlavní snahou je odhalení způsobu růstu a vnitřní diferenciace města, které je vnímáno jako organismus -- růst města je výsledkem přirozeného neplánovaného procesu, na principu přirozené oblasti Výchozí myšlenky a. stejně jako živočichové a hmyz přeměňují fyzikální terén do mozaiky odlišných komunit, tak i lidská společenství vytváří síť odlišných komunit tvořících dohromady smysluplný celek, b. lidské komunity jsou organizovány na shodných principech, c. organizace komunit závisí na nesociálních procesech -- např. soutěžení o prostor v městských čtvrtích závisí na ceně půdy a může mít na strukturu komunity stejný vliv jako kulturní faktory, d. lidské chování je racionální, lidé se mohou organizovat do institucí s odlišným řádem, aktivity jsou modifikovány dělbou práce a úrovní technologie a vytváří se vědomým plánováním. koncentrická zonální struktura města E.W. Burgesse (1925; 1967)[1] - město se vyvíjí v sériích koncentrických zón lidských činností, kde se v rámci přirozených oblastí jednotlivých zón seskupují vzájemně odlišné skupiny lidí, které mají svou vlastní tradici, zvyky a historii; - těmito zónami jsou: ad1. vnitřní město, centrum = obchodní a průmyslová oblast, ad3. zóna přechodu = usídleni nově příchozí, kteří jsou přitahováni zaměstnáním v továrnách a nenákladným bydlením; je nestabilní částí města díky rozpínavým tendencím centra; díky nejisté budoucnosti zóny a nedobrým podmínkám k bydlení zde žije výhradně chudé obyvatelstvo, ad4. zóna domovů pracující třídy + ad 5. obytná zóna + ad 6. zóna dojíždějících = oblasti, které jsou osídleny lidmi, kteří se přizpůsobili městskému životu a akumulovali zdroje k tomu, aby mohly opustit přechodovou zónu. - město má tendenci vnitřní zóny rozšiřovat do další zóny a městský růst je tak procesem expanze a proměny užívání prostoru -- např. zóna 2. (z. továren) expanduje do zóny 4 (z.pracovní třídy) a vytváří tak zónu přechodu při současné přeměně využívání prostoru prostřednictvím procesu přetrvávající expanze vnitřních jader města směrem k vnějším oblastem dochází k růstu městských zón 2. Teorie sociální dezorganizace (R.E.Park, E.W. Burgess, R.D. McKenzie, L. Wirth, C.R. Shaw, H.McKay aj.) - L. Wirth identifikoval v přechodné zóně města masivní koncentraci deviantních fenoménů (typu kriminalita, prostituce, sebevražednost, alkoholismus, duševní choroby, dětská úmrtnost a chudoba) vyskytujících se v rámci existujících ghett -- židovských, Malé Sicílie, Malého Polska, Čínského města, "Černých pásů" aj. Co je to sociální dezorganizace ? - je stádiem procesu organizace a reorganizace města doprovázené pocitem ztráty společenského porozumění, je stupněm, ve kterém je rozbit sociální konsenzus: a. sociální vztahy jsou fragmentované, nestabilní, anonymní, ztrácí se pocit sousedství, lidé cítí silný pocit deprivace, b. je stádiem předcházejícím reorganizaci, která by měla dříve či později vést lidi k znovunalezení pocitu emancipace a schopnosti zaměřit své chování k novým cílům - projevuje se tím, že sociální vztahy se redukují na minium, převládá neporozumění, heterogenita a nestabilita, soudržnost je ohrožena, staré zvyky ztratily svou platnost a je vytvářen nový, organizovaný "alternativní řád", který je spojen s alternativními institucemi sociální kontroly (stínová policie a ekonomika), - vypovídá o vztazích mezi různými světy a neosobních vztazích v rámci jednoho světa Sociálně dezorganizované prostředí vytváří odlišné definice morálnosti, jakož i toho, co je vnímáno jako deviantní a nedeviantní - deviace nebyla výhradně fenoménem, které se týká patologických jedinců, ale stal se obecným rysem života v určitých oblastech - - Představuje jak výsledek procesu rozkladu sociálního řádu, tak i samotný proces rozpadu - v přechodné zóně jsou ohroženi deviacemi imigranti i jejich děti, deviace slouží jako základ kariéry těchto dětí, které je možno v daném prostředí dosáhnout - Příčina nebyla spatřována výhradně v typu populace /převážně nepřizpůsobivý imigranti z celého světa/, která zde žije, ale i ve způsobu organizace, v jiném uspořádání sociálního světa 3. Teorie diferencované asociace (E.Sutherland) (zařazeno v přednášce o teorii učení) Shaw, C.R., McKay, H.D. (1942) Juvenilie Delinquency and Urban Areas - Snažili se využít Burgessův model koncentrických zón na zjištění distribuce míry juvenilní delikvence v jednotlivých zónách města - Předpoklad: míry delikvence by měli být vyšší ve vnitřních oblastech města, kde se protíná přetrvávající chudoba, rapidně roste počet obyvatel, a jejich kombinace s hetorogenitou a pomíjivostí narušuje klíčové sociální instituce společnosti jako je rodina (PODMÍNKY ZAPŘÍČIŇUJÍ SOCIÁLNÍ DIZORGANIZACI) - Hypotéza: delikvence by měla být vyšší ve výše uvedených komunitách a nižší v sousedství, které byly více bohaté a stabilní (organizované) - Zjištění: Viz článek z Readeru Zkušební otázky:k článku 1. Jaká byla zjištěna proměnlivost měr zločinu v jednotlivých lokalitách u jednotlivých skupin v čase ? 2. Co ovlivňuje ("reguluje") úroveň delikvence v jednotlivých oblastech ? 3. Kde se projevily vyšší míry zločinu a za jakých podmínek poklesly? 4. Jaká byla identifikována hlavní příčina delikvence a jak se projevovala? využití teorie Shawa a McKaye - Teoretickou tradici Shawa a McKaye využili v budoucnu teorie diferenicální asociace/teorie sociálního učení a kontrolní teorie: - Shawova a McKayova studie není teorií výlučně spojenou s předválečnou Amerikou, ale poskytuje možnost pohledů na současné komunity s odlišnými mírami zločinu[2] - Sampson (polovina 80.let) teorií doplnil o názor, že vyšší zločinnost v centru města lze vysvětlit ztrátou kapacity vykonávat neformální sociální kontrolu... Život ve čtvrtích (sousedstvích), kde byl vysoký počet neúplných rodin/rodin s jedním rodičem/ byl prostorem, kde byla kontrola vykonávána neefektivně. - Samspon a Wilson (1995) teorií rozšířili a tvrdí, že CHŠ byla nepřesná při vnímání sociální dezorganizace jako přirozené součásti procesu, kdy rostla města -- variace v dizorganizaci mezi komunitami jsou intimně svázány s rasovou nerovností: v sousedství kde existuje koncentrace chudoby a ochromení rodiny žijí převážně Afroameričané (RASOVÁ NEROVNOST JE PODMÍNKOU DEZORGANIZACE) Setkání rasy, prostoru a chudoby jsou centrem našich zájmů u organizace komunit a společnosti: rasově založená nerovnost v městských oblastech posiluje úpadek konvenčních institucí a kulturních hodnot potřebných k potlačování kriminálního chování ------------------------------- [1] Burgess, E.W. The Growth of the City: An Introduction to a Research Project. In: Park, R.E., Burgess, W. (eds.) The City. Chicago:UChP. [2] Na začátku 80.let byl obnoven zájem o Shawaovu a McKayovu perspektivu v rámci zájmu kriminologů o ekologii zločinu, kdy bylo na výzkumu 125 amerických metropolí Judith a Petera Blahovými zjišťován vliv rasové a ekonomické nerovnosti na projevy násilí. To se projevovalo v městských oblastech se socioekonomickými nerovnostmi, obzvl. mezi bohatými bílými a chudými Afroameričany.