Martin Potůček Křižovatky české sociální reformy Knihovna FSS MU Brno SOCIOLOGICKÉ NAKLADATELSTVÍ I SLON I UM 4240707316 nezaměstnanosti jak na úrovni EU, tak na úrovni jednotlivých členských zemí i na' nižší úrovni (regionální, sektorální, podnikové) /Kauppinen 1998/. Komise EU zpracovala několik analytických a programových dokumentů (známých jako Zelená kniha a Bílé knihy). Všechny vycházejí ze stanoviska, že „přístifáze ve vývoji sociální politiky v rámci EU nesmí být založena na myšlence, že sociální pokrok musí ustoupit oživení ekonomické konkurenceschopnosti... Vskutku mnohé z vlivu a síly Evropy pochází právě z jejích schopností kombinovat tvorbu bohatství s vyššími přínosy a svobodami pro její obyvatele" (Green 1993:7). Zatím poslední významnou událostí v životě EU bylo přijetí Amsterdamské smlouvy v říjnu 1997. Ustanovení Protokolu a Dohody o sociální politice z Maastrichtu byla do textu této smlouvy začleněna prakticky beze změny, čímž byl EU poskytnut mandát k pokračování v tvorbě společných sociálních standardů tam, kde se o nich Dohoda výslovně zmiňuje. I když Amsterdamská smlouva předpokládá postupné přijímání dalších zemí, včetně zemí střední a východní Evropy, nepodařilo se dospět k dohodě o strukturální reformě orgánů EU, o způsobu rozhodování a dalších vnitřních reformách nutných k tomu, aby byl vstup dalších zemí zvládnutelný. Je však nepochybné, že k těmto změnám bude muset dojít, neboť proces integrace zprostředkovaný Evropskou unií je v zásadě jednosměrným procesem: není kam uhýbat ani kam couvat, je třeba hledat cesty vpřed. V listopadu 1997 se v Lucembursku konal summit EU o nezaměstnanosti. Byl na něm schválen náročný program, který by měl v průběhu následujících pěti let zabezpečit • zvýšení zaměstnanosti na 65 % (v roce 1997 60,4 %); • snížení nezaměstnanosti na 7 % (v roce 1997 přes 10 %). Lze předpokládat, že fungování jednotného evropského trhu a zavedení Evropské měnové unie (EMU) — schválené na počátku roku 1998 ä plně účinné od roku 2002 — vyvolá v rámci členských zemí EU následující sociální změny a sociálně politická opatření: • odstranění diskriminačních praktik v regulaci migrace obyvatelstva; • zavedení jednotné podoby pracovních smluv; • další sbližování národních soustav sociálního zabezpečení; • přijetí nadnárodních právních norem pro kontrolu činnosti nadnárodních korporací; 224 • vznik jednotného pracovního práva v zemích EU. Tento vývoj naznačuje, že integrační proces v rámci EU vychází z etického a kulturního fundamentu evropské civilizace; má svoji dimenzi ekonomickou, politickou, sociální a regionální; sladování sociálních politik pojímá jako organickou součást integračních snah. V politické praxi orgánů Evropské unie ovšem stále přetrvává latentní napětí mezi korporativis-tickou filozofií základních sociálních práv pracovníků zaručených Chartou EU a masivně se prosazující liberální filozofií jednotného trhu. Jinými slovy řečeno, spor mezi ideovým odkazem Jacqua Delorse a Margaret That-cherové v Evropské unii stále žhne... C 4.3. Integrace České republiky do Evropské unie a sociální politika Bude-li se chtít Česká republika úspěšně zapojit do evropských integračních procesů, stane se koordinace a sbližování její sociální politiky se sociální dimenzí politiky Evropské unie jednou z nutných podmínek realizace tohoto cíle. Nebude to ovšem jednoduchá záležitost. Dauderstädt (1996) upozorňuje na následující komplikace paralelního procesu ekonomické a politické transformace zemí střední a východní Evropy a jejich integrace do Evropské unie: • i kdyby tyto země dosahovaly trvalého ekonomického růstu, i tak by to znamenalo rostoucí ekonomickou a sociální diferenciaci s vytvořením významné skupiny těch, kteří budou ztrácet své bývalé postavení; • demokratické instituce budou v ohrožení ze strany těch, kteří budou takto ztrácet půdu pod nohama, a budou proto kritičtí k novým poměrům; • přijetí do EU bude mít ambivalentní dopad na demokratickou stabilitu: nabídne sice stabilitu na nadnárodní úrovni, ale zároveň podpoří sociální diferenciaci a politickou polarizaci; • pomoc ze strany EU si tudíž vyžádá specifická opatření, schopná čelit riziku sociální nestability. Česká republika byla sice v březnu 1998 zahrnuta do první skupiny zemí, pozvaných ke vstupu do Evropské unie, nicméně uvedená globální rizika se jí samozřejmě nevyhýbají. V dalším textu se, s odvoláním na práci Sociálně ekonomické souvislosti integrace ČR do £t/(1998), zaměřím na proces naplňování konkrétních cílů, které v rámci přibližování České republiky k Evropské unii vyvstanou na úseku volného pohybu pracovních sil, sociálního zabezpečení, pracovních 225 vztahů, sociálního dialogu, bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a zajištění rovnosti příležitostí. A. Volný pohyb pracovních sil. Nepředpokládá se výraznější impuls k rozsáhlé migraci spojené s dlouhodobým nebo trvalým pobytem na území členských států EU.97 Naopak, Česká republika se stává cílovou zemí pro rostoucí počet cizinců (zvláště ovšem ze třetích zemí), což si pravděpodobně vyžádá nová regulační opatření. B. Sociální zabezpečení. Zde bude docházet k užší koordinaci českého systému sociálního zabezpečení se systémy členských zemí EU, přičemž bude třeba dodržet zásadu zrušení jakékoliv diskriminace, založené na státní příslušnosti nebo místě bydliště, a zásadu zachování práv migrujících pracovníků. Bude třeba zajistit právo českých občanů na zdravotní péči v zahraničí. Tyto a další změny povedou k postupnému růstu podílu sociálních výdajů na státním rozpočtu i HDP (ty v současnosti výrazně zaostávají za průměrem zemí EU). C. Pracovní vztahy, sociální dialog, bezpečnost a ochrana zdraví při práci. Příslušná ustanovení EU jsou vymezena poměrně široce, což znamená, že integrace přinese zpřísnění mnoha dosud platných národních standardů. Přitom v současnosti je faktická podoba uspořádání pracovních vztahů ve značné diskrepanci s jejich platnou právní úpravou. Předpokládá se, že dojde k uvedení faktického stavu pracovních vztahů do souladu s jejich právní úpravou, k jistému omezení v současné době existující flexibility na trhu práce, ke zvýšení souhrnných nákladů na pracovní sílu a k výraznému posílení a další institucionalizaci sociálního dialogu na podnikové, oborové i centrální úrovni tak, aby zaměstnanci mohli být ve stanovených situacích zastupováni svými představiteli při jednání se zaměstnavatelem. D. Rovnost příležitostí. Předpokládá se vznik specializovaného orgánu, v jehož kompetenci by bylo dohlížet na efektivní realizaci politiky rovnosti příležitostí v zaměstnání pro muže i ženy. Kromě obecných ustanovení ústavního pořádku České republiky také dosud neexistuje přiměřené právní prostředí, které by podporovalo faktické naplňování ústavou zaručené rovnosti mužů a žen. " To potvrzují i příklady zemí, které se staly členy EU později a přitom patřily k ekonomicky méně rozvinutým. Žádný masový exodus pracovní síly směřující do bohatého „jádra" EU po jejich přijetí nenastal. 22Ó Závěrem ke kapitole C 4. Lze shrnout, že odpovědným přístupem k úkolu postupně integrovat Českou republiku do Evropské unie (ale i do dalších evropských institucí) se české sociální politice dostává velké rozvojové příležitosti, která by neměla zůstat nevyužita. Přitom se i naše země dostane nesporně do silového pole střetu dvou vlivných myšlenkových proudů: neoliberální redukované koncepce evropského sjednocování, orientující se především na podporu rozvoje ekonomiky a institutů trhu, a koncepce zdůrazňující zdrojový charakter vytváření příznivých podmínek pro kultivaci a uplatnění lidského potenciálu a rozvíjení sociálních práv občanů Evropské unie. Tento proud našel své preg-nantní vyjádření v nedávno přijaté Amsterdamské deklaraci sociálni kvality Evropy (srovnej přílohu D 9.). I na České republice, zejména pak na postoji její vlády, bude záležet, jak se bude vyvíjet projekt evropské spolupráce přesahující daleko do třetího tisíciletí... \ 227